Zubr a jeho návrat do České republiky / III část

30. ledna 2013 v 0:47 |  - - zubr
I část ZDE !!! II část ZDE !!!

2.3. Současný výskyt zubrů

Nová mezinárodní vlna zájmu o záchranu a návrat zubra vedla ke zvratu negativního trendu z 90. let 20. st. a početní stavy zubrů začaly opět růst. Podle posledních dostupných údajů žilo r. 2010 nacelém světě již 4 431 zubrů, z toho 2 956 ve volné přírodě a polodivokých chovech a 1 475 v zajetí (EBPB 2010).

Největší stáda v současnosti žijí v Polsku. Tři nejpočetnější populace se nacházejí v polské části Bělověžského lesa, kde je populace 473 zubrů (199 samců a 274 samic), dále v Bieszczsady s 304a v Knyszynském lese s 94 zubry. V různých částech Polska jsou průběžně zakládány nové populace vznikající převážně ze zvířat ze tří výše uvedených oblastí, přičemž celkový počet zubrů v těchto menších populacích je kolem 250. Další velké populace ve volné přírodě jsou v Bělorusku, kde v tamní části Bělověžského lesa žije 415 zubrů, v Osipovičském lesním komplexu v Mogilevské oblasti pak 152 zubrů, v lokalitě Ozery v Grodněnské oblasti 139 zubrů. Na zubry jsou bohaté i rezervace v Rusku, kde např. v Orslovském polesí žije 217 zubrů, ale také na Ukrajině, kde v lokalitě Uladivska žije 92 zubrů, a v Rumunsku, kde v lokalitě Buscani žije 41 zubrů (Obr. 1, EBPB 2010).

Celkem žili zubři podle plemenné knihy z r. 2010 ve 258 chovech v zajetí a divokých či polodivokých chovech, z nich však pouze v 72 případech šlo o stáda větší než deset kusů (velikosti skupin v zoo, viz Obr. 6).

V kontextu České republiky je důležité, že úspěšné reintrodukční programy se uskutečňují v lokalitách, které jsou prostředí v České republice podobné. První z nich se uskutečnil r. 2004 na Slovensku (Adamec 2004, Adamec a Pčola 2008). V Národním parku (NP) Poloniny na východě země byla tehdy vypuštěna pětičlenná skupina zubrů. Poté následovaly další reintrodukce, které spolu s prvními mláďaty narozenými již ve volné přírodě rozšířily skupinu na současných 15 kusů (Adamec 2012, osobní sdělení). Počet zvířat je proměnlivý, některá se oddělují od stáda a migrují do Polska, některá se vracejí zpět, nebo zůstávají v místě původního vypuštění. První mládě se ve volné přírodě na Slovensku po čtyřech stoletích narodilo r. 2006, a to samici dovezené z Itálie. O rok později se pak narodilo první mládě samici zubra dovezené do Polonin ze Zooparku Chomutov, který se na reintrodukčním projektu podílel. Zubřice Cvinka, dovezená z Chomutova, v polovině června roku 2007 porodila mladého býka. Na podzim předešlého roku, 10. října roku 2006, přitom bylo pozorováno její páření se zubřím samcem Archiem, dovezeným z Holandska (Dostál a Zyklová 2008). Již před zahájením reintrodukčního programu se zubři na severovýchodním Slovensku občas vyskytovali. Šlo však jen o migrující zvířata z polských Bieszczsad. Výskyt byl zaznamenán v 11 mapovacích kvadrátech Databanky fauny Slovenska, což představovalo 2,56 % rozlohy země.

Zubři z Polska migrovali na Slovensko 1‒7 km do vnitrozemí, přičemž nejvíce pozorování bylo zaznamenáno do 2 km od polských hranic a jeden exemplář byl zaznamenán 20 km ve vnitrozemí (Pčola 2007). Vůbec první novodobé pozorování zubra ve volné přírodě na území Slovenska pochází z r. 1973 z Laborecké vrchoviny, které provedl lesník Dadej (Voskár 1973). Zvíře se pohybovalo v okolí obcí Kalinov, Vydraň, Palota a Čabalovce a zdržovalo se zde od dubna do září.

Právě blízkost polské populace a rozsáhlá území s vhodnými podmínkami pro výskyt zubra v okolí reintrodukční lokality vyvolávaly před zahájením programu určitou skepsi. Některé ekologické organizace považovaly projekt za zbytečný, protože předpokládaly, že zubři ze Slovenska po vypuštění přemigrují za většími stády do Polska. Tyto obavy se však nenaplnily, populace zubrů naSlovensku je početně proměnlivá, ale stabilní, a slovenský projekt se tak zařadil k úspěšnýmreintrodukčním počinům.

Další úspěšný návrat zubrů, tentokrát do polodivokého chovu, se uskutečnil v roce 2010 v nejlidnatější zemi Evropy, v Německu, konkrétně na západě země v pohoří Rothaargebirge, spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, zhruba dvě stě kilometrů od hranic s Nizozemskem.

Cílem projektu, který připravila organizace Wisente-Rothaargebirge, bylo dokázat právě to, že původní, před staletími vyhubený druh může najít vhodný domov i v hustě obydleném Německu. Zároveň byl projekt od začátku spojen s rozvojem regionu. S majestátnými zubry se počítalo jako s důležitým prvkem pro turistické zatraktivnění celé oblasti.

Konečně třetím cílem projektu bylo ukázat, že soužití se zubry je výhodné i pro vlastníky lesů. Zhruba rok až dva měla skupinka zvířat strávit v aklimatizačním výběhu, aby si zvykla na nové místo. Poté měla být vypuštěna na plochu 4 300 ha. Projekt se podařilo realizovat i díky podpoře šlechtice Richarda Prinze zu Sayn-Wittgenstein-Berleburg, který pro vypuštění zubrů poskytl část svých pozemků. Předpokládá se, že ve vyčleněné části pohoří Rothaargebirge je prostor pro skupinu přibližně 25 zubrů. Poté, co stádo dosáhne této velikosti, budou další zvířata převezena do dalších lokalit nebo chovů. Podobné projekty v současnosti vznikají i na jiných místech v Německu (Dostál a Procházka 2010).

V roce 2010 byl založen polodivoký chov také ve španělské provincii Palencia na severu země (zubr zde podle tradičních pramenů žil do 11. st.), kde se sedm zubrů z polské Bělověže stalo základem pro vytvoření nové populace.


(...dokončení, na vyžádání, je možné.)
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama