Květen 2013

Prstnatce májové aneb to bylo ale překvapení

31. května 2013 v 21:41 | V poslední době jsem tvrdil, že i májových ubývá. Ale člověk bývá často překvapen |  - - májový
Prstnatec májový

Uháníme z Moravy a všichni se těšíme až si doma, po perném dni, konečně odpočineme. Naše expedice, fototoulka za orchidejemi, neskončila dobře. Nějak jsme dnes neměli štěstí.

Náš vrchní botanik se rozhodl, že si ještě odskočíme na střevičníky pantoflíčky. Já najednou koukám, jak vejr na nová vrata u stodoly. Začínám ječet a na celý mikrobus křičím - to je vono, to je vono, to hledám již několik let. Konečně jsem se dočkal.

Ta lokalita je poměrně hodně známá. Je to takové malé nezalesněné pohoří, kde, zejména na jižní straně, bývával jeden pantoflíček vedle druhého. Bylo jich tam přehodně, ale to jen do doby, než tam jedna umělkyně z Prahy koupila chalupu.

Jednoho dne, spokojena, jak práce na nemovitosti zdárně pokračuji, se vydala na procházku. I ona užasla nad nebeskou krásou střevíčníků pantoflíčků. Jako žena, milující květiny, neváhala a natrhala si těchto chráněných rostlin přeobrovský pugét. Hrdě pak kráčela přes celou ves a veřejně se chlubila, jakou že to krásu nalezla. Už se nedočkavě těšila, jak si je vloží do vázy, kterou, před přemnoha lety, dostala od svého prvního manžela. Lidi ve vesnici byli na mrtvici. Tento příběh si dodnes musí vyslechnout každý návštěvník tohoto překrásného a pro rostliny významného místa.

Po vyslechnutí tohoto příběhu od místních obyvatel, jsem odjel do civilizace. Uběhlo několik týdnů a já si zaboha nemohl vzpomenout, kde ta stráń byla. Hledal jsem všude, v odborné literatuře, i na internetu a nic. Až dneska se vydařilo.

Z ničeho nic jsem to kouzelné místo, tu překrásnou stráň opět objevil. Matičce přírodě opět patří poděkování. Trvalo jí to dlouho, ale opět mě zavedla na to zajímavé místo.

Tím ale ještě den neskončil. Měli jsme to do Prahy ještě téměř sto kilometrů, když náš botanik zakřičel - orchideje, májové. Řidič to na první odbočce otočil a my jsme nestačili zírat na tu krásu nesmírnou.

Hned u silnice, za škarpou, na obrovské louce, desítky prstnatců májových. Byli ale jen na déce padesáti metrů a šířce cca patnácti metrů. Na té nedohledné louce pak už, pravděpodobně, žádný nebyl. Kdo ale ví?

Byli mladí a od lijáků pěkně umytí. Nádhera pohledět. Nějaký traktorista již je dokázal pozdravit koly traktoru. Bohudík ale moc škody nenapáchal. Nikde žádná cedulka o přírodní památce. Rostliny však svítily a každý si jich z aut a autobusů musel všimnout. Koho to ale zajímá. Každý není, bohužel, nebo snad bohudík, takový blázen jako my tuláci, vandrovníci.

Nezapomeňte, že v pondělí jedeme na ta hnízda čápa černého a volavky popelavé. Ještě několik míst volných.

....


Okrotice bílá aneb prosba. Pomůžete?

30. května 2013 v 23:23 - - okrotice bílá
Okrotice bílá je velká krasavice. V letošním jaru je jich až neskutečně mnoho. Že by se začala rozšiřovat?

Na nedělní fototoulce za včelníkem rakouským jich hodně potkáme, tak i vy si je budete moci vyfotografovat. V současné době jsou v té nejlepší kondici.

A nyní ta prosba. V letošním roce bych si strašně moc chtěl - konečně - vyfotografovat okrotici červenou a dlouholistou. Už je dlouho hledám a stále neúspěšně.

Človíček by musel míti hodně štěstí, aby je někde v lesích potkal. Bez pomoci se to určitě nepodaří. Pomůžete? V minulých letech jsem prošel světem kraj, měl jsem hodně tipů, ale Matička příroda mě nepřála. Domnívám se, že jak těch červených, tak i těch dlouholistých zase tak mnoho ve hvozdech není. Nebo se mýlím. Jak často je potkáváte vy. Nebo chodíte, rok za rokem, najisto?

Fotografujeme jelení zvěř aneb vyražte s námi za velkými zážitky

30. května 2013 v 23:15 | Ono se to možná nezdá, ale léto rychle odejde a zase tady bude podzim. Vše začne 28. září. Na svatého Václava. |  - - jelen lesní
Neváhej a již dnes se přihlaš. Ceny mírné, ale i vysoké, zážitky nezapomenutelné

Dnes má svojí okrasu ještě nic moc. Ale velice rychle roste a určitě to opět bude převeliká krása. Tak tohoto pacholka si pohlídáme...

Říká se, a je to pravda, že co neuděláš dnes, tak již neuděláš nikdy. Zakže neváhej a již dnes se přihlaš na výpravy za jeleny.

Pojedeme se na ně podívat i do Skandinávie. Vlakem s batohem, karimatkou, vařičem, spacákem. Je to výprava hodně nejistá, ale když se zadaří...

Čím nás bude povícero, tím všechny fototoulky, expedice, budou pro všechny levnější.

...

Včelník rakouský - Dracocephalum austriacum - Včelník rakúsky

30. května 2013 v 22:10 | Jedná se o velkou vzácnost a je kolem něho hodně tajemnosti. Pokusíme se kolem těch tajných záležitostí zjistit co nejdříve více.... |  Včelník rakouský
Včelník rakouský - víme a děkujeme!!!


Nejen pro Českou republiku je včelník rakouský velkou vzácností. U nás roste pouze ve střední části Čech a prý je i jedna lokalita na jižní Moravě. Kde? Tak to tedy nevíme...

Jedná se o kriticky ohrožený druh. Rostlina je chráněna téměř ve všech zemích Evropy, tedy všude tam, kde se vyskytuje.

U nás je kolem něho hodně tajemných záležitostí, tak se je pokusíme, co nejdříve, odhalit.

Fotografujeme: Z povzdálí je to rostlina překrásná, zejména, když je v bohatém trsu. Pokusili jsme se udělat zajímavý snímek jednoho, několika, květů. Ne a ne se to povést k radosti nás všech. Nevíte v čem je zádrhel? Kde děláme chybu?


O včelník rakouský se zajímám několik let. Zatím jsem ho našel pouze zásluhou státního botanika, který si nepřeje být jmenován, na třech lokalitách a vím i o čtvrté, kde jsem ale na něj, bohužel, ještě nenarazil. Nevíte, jestli těch míst je více? Budu povděčen za informaci.
-vb-

POZOR jestli tento blog skončí, tak za to může ČIŽP

30. května 2013 v 16:45 GLOSY!!!
ČIŽP požádala provozovatele tohoto blogu - NOVU - aby byl tento burle.blog.cz neprodleně odstraněn. Důvodem je, že prý autor tohoto blogu, tedy já Václav Burle, vykrádám hnízda ptáků a ještě tento zpúsob zde popisuji.

E-mailem jsem požádal ČIŽP o vysvětlení a o zaslání kopie dopisu, který byl odeslán na Novu. Následně, po jeho obdržení, ho zde otisknu.

Jsem přesvědčen, že stát se snaží za mé aktivity proti likvdiaci přírody mě potrestat. Hlavně jim vadí Causa kandík psí zub. Do dnešního dne jsem od AOPK nedostal žádnou odpověď, myšleno elektronicky, ani vyjádření odborníků, botaniků, jak slíbil pan ředitel AOPK. Jenom doufám, že mě ČIŽP nepošle do kriminálu. Kdyby ano, tak mám rád buchty makové, tvarohové, ořechové a povidlové. Doufám, že mě podpoříte.... Václav Burle děkuje.

Je nepřijatelné, aby někdo posílal bez vědomí postiženého dopisy a ten dotyčný, tedy já, nebyl vůbec informován. Je to nedemokratické, nemorální a neetické. Je hrůzné co se to v naší milované vlasti děje.

Kosatec bezlistý /chl, vchpods

30. května 2013 v 1:13 | Letos nic moc, spíše nic než moc, ale objevili jsme další tři lokality |  - - bezlistý pravý
Kosatec bezlistý

Zatím jsme znali pouze dvě lokality. Na našich letošních fototoulkách jsme objevili další tři, i když jsou hodně vedle sebe. Na první pohled je vidět, že tam rostliny někdo vysázel. Tedy jestli to jsou vůbec bezlistý. Klidně to mohou být úplně jiný...
V lomu letos vykvetly pouze dvě rostliny, z nichž jedna měla dva květy. Hodně jich tam bylo opět rozšlapáno. Chtělo by je nějak ochránit, aby zejména v brzkém jaru, když ještě nejsou moc vidět, na ně nebylo dupáno.

Nejinak to dopadlo pod skálou. Přišli jsme sice pozdě, ale na letmý pohled bylo poznat, že ani zde se žádný zázrak nekonal. Několik rostlin bylo odkvetlých a my se mohli potěšit, přes hledáčky aparátu, pouze se třemi květy. Navíc tady hodně řádila tlupa divočáků. Ještě štěstí, že se nepokusili vyšplhat na terasy.



Užovka hladká

29. května 2013 v 23:30 | Svým zbarvením a klikihákem připomíná zmiji. A tato podobnost je jí osudná... |  - - hladká
Užovka hladká


Je to neodpusitelné, jak člověk dokáže, nejen tyto tvory, ve velkém likvidovat.

Dnes už jsou lidé hodně informováni, že je velký rozdíl mezi zmijí, která je chráněná, tak se rovněž nesmí likvidovat, a užovkou podplamatou. Bohužel ještě dnes jsou oba hadi posíláni barbarsky na onen svět. Lid je z neznalosti dokáže umlátit.

Pravdou ale je, že nejvíce dostávají zabrat od cyklistů. Není to tak dávno, co ochrana přírody se hodně dlouho bránila, aby v prostoru Českého krasu, nebyla, na břehu Berounky, vybudována cyklostezka. Jedním z argumentů byla právě ochrana plazů. Bohužel, milovníci přírody prohráli. A výsledek?
Po otevření cyklostezky byl asfalt plný přejetých plazů. Jenom v jeden den se jich napočítalo přes dvěstě! Nejvíce to odnášela, miminka, když se od řeky vydávala do vnitrozemí. Ochráncům se podařilo vytvořit opatření, aby i na cyklostezce, v tomto překrásném údolí, byly ztráty užovek co nejmenší. Jak moc se to podařilo neumím posoudit. Třeba nám to někdo vysvětlí.

Kráčeli jsme, v husím pochodu, za sebou do lomu překontrolovat kosatce bezlisté. Z ničeho nic první zabrzdil a ostatní naráželi jeden do druhého. Ne stezce ležela tato krasoavice. Nebo snad krasavec? Jak se pozná samec od samice?

Ani se nehnula, i když o nás moc dobře věděla. Každý si mohl k ní posadit, pokleknout, přilehnout a fotografovat. V okamžiku, kdy již všichni měli uděláno, tak začalo pomalu couvat do trávy. Na okraji se zastavila, zkroutila a zase se mrška milá začala předvádět. Nezbylo než znova pokleknout a fotografovat. Dnes jsme měli překrásný den, plný zážitků a od Matičky přírody překvapení.
Když jsem se konečně k podplamaté dostal i já, tak jsem moc chtěl odstranit tu rušící trávu. Nenašel jsem ale odvahu tam ruku strčit. O této užovce je známo, že moc strachu nemá a umí svého nepřítele nehezky a bolestivě pokousat. Jak by jste to řešili vy? Strčili by jste tam ty prsty?

Volavka popelavá a automobil

29. května 2013 v 23:14 | Volavek není zrovna málo. Jsou to překrásní ptáci a vynikající letci |  - - popelavá
Volavka popelavá

Vyrazili jsme do lesů, hájů, k řekám a potokům, překontrolovat orchideje. Jak si to v autech šupajdíme, brzy po ránu, z Prahy, tak najednou vidíme tuto krasavici. Auta jí vůbec nevadila. Ono je již všeobecně známo, že to u Božích tvorů tak je. V okamžiku, jak začnete stahovat okénko, vystupujete z vozidla, tak miláčkové ihned berou roha.

V minulém roce jsme obdivovali tlupu srnčí zvěře, která, den za dnem, polehávala několik metrů od kolejí. Nenašli jsme ale bohužel způsob, jak se k ní přiblížit, jak přesvědčit strojvůdce, aby přibrzdil, zastavil. Jen jsem zvědav, jestli tam budou polehávat i letos.

Zastavili jsme na okraji rybníčku, vysílačky zapípaly, a my se rozhodli opatrně vystoupit a udělat nějaké snímky. Tento manévr byl pro volavku přijatelný. Aparáty cvakaly a někteří z nás se rozhodli dostat se ještě blíže. Udělali jsme několik kroků a volavka se vydala k nebesům.

Zaostřit teleobjektivy ptáka v letu, není vůbec nic jednoduchého. Je to o velkém umu a štěstí...

Vstavač obecný alias kukačka /2013 -nh-

26. května 2013 v 20:51 | Bývávalo ho tam plná step a dnes jen několik kusů. Kam se poděl? |  - - kukačka
Vstavač kukačka aneb kam se poděl?


Lokalitu známe již mnoho roků. Ještě jsme zde zažili přemnoho kukaček. Podle tamějších obyvatel, pomětníků, bývávala stráň jich plná. Za poslední roky, je to stále horší. Letos jsme sice přijeli později, ale našli jsme, v celém rozlehlém prostoru, pouze pět kvetoucích rostlin. A to na stejném místě jako minulé roky.

Bylo to milé překvapení, když na naprosto stejném plácku opět, tak jako v několika minulých letech, vedle sebe dva miláčci - nevěsta v bílém a ženich ve fialovém. Potkat takto zajímavě zbarvené se zase tak často nepoštěstí.


HOUBY - V lesích běží od houbaře k houbaři informace, že ing. Jiří Baier, (už bych měl ten rozhovor dopsat, že?!) mykolog, spisovatel, fotograf, byl členskou schůzí, České mykologické společnosti, vyloučen z řad organizovaných mykologů, houbařů. Důvod nikdo nezná. Co se muselo tak hrozného stát, že to pana ing. Baiera, na stará kolena, v jeho pokročilém věku, postihlo. Neznáte někdo o této cause něco více?

Nikdo mu jeho zásluhy, zejména v oblasti mykologické literatury, nemůže upřít. Pravdou ale je, že je trošku svérázný. Ale kdo nejsme, že?! Mnozí mu zazlívají jeho názory kolem léčivosti hub. Ale to určitě důvod vyloučení, z řad organizovaných houbařů, není. Nebo snad ano?

V demokratické společnosti, tedy i té houbařské, by neměly vznikat fámy. Vedení ČMS by se mělo jasně a srozumitelně vyjádřit, proč byl pan ing. jiří Baier vyloučen. Jaký byl důvod, co tak hrozného provedl?

Nedávno, předseda ČMS, pan Landa, na přednášce v Praze, kladl nám všem, oprávněně, na srdce abychom se v přírodě chovali slušně a nedevastovali jí. Opět ale houbařská široká veřejnost neví podrobnosti. Neví, proč tak závažná slova vyslovil. Nevíte někdo něco více? Nebo se to týkalo právě pana ing. Baiera?

Mykologická poradna na telefon: Ing. Jiří Baier, již v minulém roce, dobrovolně a nezištně zřídil podávání informací k houbám. Jenom to prosím nepřehánějte. Tvrdí, že dokáže i telefonicky houbařům poradit...



Prsnatec májový aneb je pravda, že je ho nejvíce? /2013 -as-

26. května 2013 v 20:42 - - májový
Proč je ho tady pomálu, ale jistě, stále méně?


Dnes nejen že lilo jako z konve, nebesa se otevřela, ale na horách dokonce napadlo několik centimetrů sněhu. A my měli fototoulku za prstnatci májovými. To jsme tomu ale dali.

Již roky si dávám do auta, torny, gumáky. Bohužel, stále je tam nemám. Byli jsme mokří od ponožek až po uši. Jestli to někdo neví, tak májoví rostou na podmáčených loukách, které se dnes proměnily v tůně. Ale i tak to byl krásně prožitý den. Já ta putování, toulky, v dešti miluji. Je to lepší než pod spalujícím sluncem.

Z mikrobusů jsme se neustále koukali na okolní přírodu. Oproti minulému roku, kdy v této době bylo naprosté sucho, tak letos je všechno čisté, umyté a od luk až po obilí, a ostatní polní plodiny, vše roste jako z vody. Zase budeme, alespoň v tomto roce, ve všem soběstační...
Neseď u televize, a raději s námi vyraž do lesů, strání...

Tuhle podmáčenou louku známe již přemnoho roků. Je ale divné, že májových tady nepřibývá, ale naopak je jich sice pomalu, ale jistě, stále méně. V čem je ale zakopaný pes nikdo neví. Traduje se, že těchto prstnatců je ze všech orchidejí v naší přírodě nejvíce. Otázkou ale je, jak a kdo to počítá. Ono zase tolik těch vhodných luk není. Nebo máte jiný názor?

Bohudík v této části černá zvěř neřádí. Ta neustále, den za dnem, ryje na opačném konci.

Kromě prstnatců májových, kterých je tady tak něco přes deset kusů, na místech, kde se v minulosti vyskytovaly již není ani jediný, zde roste v několika trsech i kosatec sibiřský. Dnes jsme našli pouze jeden trs. Kam se poděly ty ostatní? Možná, že je na ně ještě brzy...

HOUBY - šindelovník severský: Zaběhli jsme ještě, v prudkém dešti, ale les nás skryl, kouknout se na toho překrásného šindelovníka severského. Zatím se moc do světa nehrne. Po zvětšení, na počítači, jsme zjistili, že vyrůstá z dutiny prastarého buku.

Je to takové záhadné. Vypadá to, že vždy na podzim se stáhne do dutiny, aby v pozdním jaru z ní začal vystupovat. Nikdy jsme nenašli upadlou plodnici, ani její kousek. Kam se tak velká houba vždycky ztratí. Nemáte pro to někdo z vás řešení, znalost?

TÁBOR - je rozhodnuto! I letos zřídíme v Beskydech, na hranicích se Slovenskem, houbařský stanový tábor. Ceny mírné, zážitky neopakovatelné. Komu nevyhovuje spaní pod celtou, ani pod smrčkem, širákem, tak může využít nedalekého hotýlku. Na heslo burle.blog.cz, slevy.


Když se nebesa zblázní a chčije neustále od rána do rána, tak vysoká ráda vychází na louky. Nikdo jí neruší, protože nikde ani živáčka. Nemusí být zalehnuta v porostu, ale naopak si může užívat překrásného, i když deštivého dne. Opět to dnes byl kolem ní fotografický zážitek. Bohužel netrval moc dlouho. (Již dnes se můžete hlásit na zářijovou expedici za vysokou do Skandinávije.)



houby, houby, houby, zkuste si tato tři slůvka zazpívat

24. května 2013 v 0:15 | Už to začíná. Začínají růst a kuchyně již voní na plný céres |  GLOSY!!!
Už to začíná!!!

Z celé republiky dostáváme zprávy, že už začínají růst i houby hřibovité. Zejména modráci. Po kačenkách, májovkách, začíná ta pravá houbařská sezóna, na kierou se již dávno těšíme.

Z lesů se již nosí i hřiby dubové. Někdy se vydaří, ale často jsou červivé.

Já jsem dnes viděl i pěkně pokrytý pařez opeňkou měnlivou. Zajímavá to houba na kuchyňskou úpravu. Foto: Mgr. Michal Patočka

Prstnatec májový z babičiny zahrádky

24. května 2013 v 0:03 | Také si myslíte, že by se chráněné rostliny mohly přesazovat? |  - - májový
Tak tohle stojí za zamyšlení


Původní rostlina pochází z Nové Bošáce, kde jsem ji v roce 1987 objevil jako usychajícího chcípáčka na hromadě bláta, vyhrabaného z meliorační strouhy, (neboli ochrana vzácných rostlin v praxi ?!?)

Volba byla jasná. Nechat ji uschnout, nebo vzít a pokusit se o záchranu. Zvolil jsem druhou možnost.

Chcípáčka jsem vložil do igelitového pytlíku, přidal trochu vody a odvezl na zahrádku na chatě. Zasadil do trávníku pod rododendron a zalil oslazenou vodou. Dnes na tom místě roste přes třicet dalších rostlin, získaných vegetativním množením, (odkvetlé květy odstraňuji dřív, než vytvoří semena) a přesto, že hladina spodní vody je 10 metrů pod povrchem a tato orchidej je silně vlhkomilná, prosperuje bez jakékoli péče.

Co dodat? Ochránci přírody by měli méně úřadovat a začít používat selskou logiku a hlavně zvednout zadky ze židlí, vyrazit do terénu a začít dělat něco skutečně užitečného. Napíchat do země cedule se zákazem vstupu je to poslední, co chráněným druhům pomůže přežít.
- sv -

Střevičník pantoflíček a trochu povídání kolem něho

23. května 2013 v 22:09 | Nechcete se přidat, máte o něm znalosti, pochybnosti? Přežije? |  - - střevíčník pantoflíček
Střevičník pantoflíček a diskuse kolem něho...

Střevičník pantoflíček, to je zázrak přírody. Pro fotografy veliký miláček, neboť patří mezi těch nemnoho fotogenickcýh rostlin. Matička příroda se na něm hezky česky vyřádila. A člověk se mu často ze znalosti, ale i z neznalosti mstí.


Nepopiratelnou pravdou je, že rok od roku se z naší přírody stále více vytrácí. Na jeho známých lokalitách je ho stále méně a méně. Je smutné stát a koukat se do místa, kde jich, podle pamětníků, bývávalo neurekom. A dnes je tam několik trsů, několik málo rostlin.

Již jste si zde na blogu určitě přečetli ten příběh umělkyně, jak otrhala celou lokalitu.

Nejen na střevičník je řada protichůdných názorů. Jední řikají, tvrdí to i zákon, netrhat, nestříhat, nic nedělat, nechávat střevičník, jako i ostatní rostliny, jenom svému osudu. Druzí zase tvrdí, radí, opak a mají řadu metod, jak to dělat. Pravděpodobně jejich názory nejsou zas tak od věci. Praxe ukazuje, že i fungují. Kde je tedy pravda? Je ta pravda jenom jedna? Nebo jich je povícero?



....

Střevičník pantoflíček aneb to je ale překvapení

23. května 2013 v 20:24 | Stačí špetka cukru a můžete mít doma na zahrádce, po desetiletí, pěkný trs této překrásné orchideje |  - - střevíčník pantoflíček
Tak tohle mě tedy dostalo. A co vy, máte názor?


Není to zas tak dávno, co jsem tady na blogu projevil přání, konečně uvidět na vlastní oči střevičníka pantoflíčka. A podařilo se. Od neznámého kamaráda, kterého jsem znal jenom přes internet, přišla rychlá odpověď - přijeď a budeš koukat... (Doporučuji si na to koukat kliknout. Dočtete se například, jak se dá během okamžiku zlikvidovat jedna jeho lokalita.)

Nedávno se přihlásil další čtenář tohoto blogu, který v obsáhlém e-mailu tvrdil, že má, již desetiletí, trs střevičníku na zahrádce. (V této souvislosti doporučuji si překliknout na kandík psí zub. I u něho se, jednomu, podařilo vytvořit několik jiných lokalit.) Následovala dlouhá korespondence a podařilo se. Dostal jsem možnost si ho prohlédnout a dokonce i vyfotografovat. Poseděli jsme, popili, podišputovali a já dostal svolení zde nejenom otisknout snímky, ale i uvést některá fakta.

Byl jednou jeden, který si přinesl z přírody, takové malé nic. Rostlinku střevičníku pantoflíčku. Zasadil si jí na zahrádce a roky čekal, co se bude dít. A dělo se! Každým rokem se orchidej rozrůstala, sousedi a známí z chatové osady, ale i z nedalekého městečka, pořádali výlety, fotografické toulky na tu krásu nesmírnou, nebeskou. A pak následoval jiný příběh - pro dobrotu na žebrotu. Sem tam si někdo kousek mateřského trsu odnesl a světe div se, málokomu se stalo, že by se u něj střevičník pantoflíček neujal. Jenže pan dárce to přehnal a tím neustálým rozdáváním jeho trs uhynul.

Před 29 lety jeden daroval svému sousedu. A ten vidíte na fotografii z dnešního dne. Každým rokem je trs stále větší a má i více květů. V tento čas 25 kousků. Na první pohled je vidět, že se mu na skalce daří převelice dobře. Kdybychom tak uměli se podívat do budoucna. Jak asi bude jeho osud pokračovat?

Jestli jsem to správně pochopil. Tak vůbec není potřeba věnovat střevičníku pantoflíčku na zahrádce velkou péši. Čím méně tím lépe. Otec této krásy však doporučuje, každoročně v této době rozmichat v hrnečku jeden sáček cukru, který se dává na talířek k jedné kávě, a tento sladký roztok rozlít pod trs. Třeba se nám ozve a zodpoví případným zájemcům jejich dotazy.

Budou však jen akademické. Střevičník pantoflíček je státem chráněnou rostlinou a bohužel se ho v přírodě vyskytuje stále méně. Kdyby si každý odnesl pouze jednu rostlinu, tak by to pro něj bylo zničující. Takže lidi neblbněte nic nerýpejte. Nechte to na odbornících, státních orchranářích, ať sami rozhodnou, jak se o tuto orchidej starat, aby jí v přírodě bylo stále více. Jde to ale vůbec?

.....

Tořič hmyzonosný - Ophrys insectifera -

23. května 2013 v 20:13 | Byl to šťastný den, když jsme ho konečně uviděli. Ale to zklamání... |  - - tořič hmyzonosný
Tořič hmyzonosný

Již roky jsem si moc přál - konečně - hmyzonosného najít a udělat slušné snímky. Podařilo se až dnes. Na lokalitě jsme byli i v minulém roce, ale bez úspěchů. Pravděpodobně jsme tehdá přijeli moc brzy. Ani na pantoflíčka jsme nenarazili. Dnes dokonce bylo i několik vstavačů nachových.

Na lokalitě, pod prudkým svahem, jsme potkali i několik fotografů, botaniků, znalců tamějšího plácku. Všichni se shodli, že tořičů hmyzonosných je zde rok od roku méně. To je ale problémem všech, nejen chráněných, rostlin po celé republice. Co se děje? Kde je problém? Co na to státní ochrana přírody, botanici, znalci? Mají nějaký názor?

Nemají. V současné době mají jenom strach, aby nepřišli o práci. I oni potřebují donést do rodin výplatu. A pak babo raď...

Poseděli jsme, pokecali, dišputovali. To je ale krásné slovo, co? A pak to přišlo. Někteří, se slzami v očích, vzpomínali na loňský trs tořičů hmyzonosných. Měl ke třiceti orchidejí. Fotografové se mohli utlouci, aby si ho zvěčnili. Telefony hrčely, e-maily putovaly, jak se mezi sebou svolávali a doporučovali kamrádům, přítelkyním, znalcům, milovníkům přírody a orchidejí si ho zvěčnit. Byl to velký zázrak Matičky přírody. Pošlete nám na burle@seznam.cz jeho fotografii. Ať se potěší i čtenáří tohoto burle.blog.cz. Děkujeme...

Jenom je třeba ještě dodat, že tento úžasný trs, tořičů hmyzonosných, za několik dnů, byl, z ničeho nic pryč. Zmizel! Kam se asi poděl???


Problém tohoto blogu je, že kvůli rozměru, kerý je k dispozici, je nutné snímky hodně ořezávat. S tím ale nic nenaděláme. (Na blog, ze známých důvodů, ty nejlepší snímky zásadně nedávám.)

Snažil jsem se udělat zajímavé fotografie tořiče hmyzhonosného, ale ne vždy se vydaří. Na tomto snímku je jedna velice zásadní chyba. Chyba, které by se žádný fotograf neměl dopustit. Poznáte jí někdo? První tři, kteří napíší zašifrovaně do komentářů, dostanou pozvánku do Českého krasu. To zašifrovaně proto, aby se mohli vyjádřit ještě další čtenáři, návštěvníci, tohoto blogu. Hezký den, večer, noc....

Prstnatec pleťový - Dactylorhíza incarnata

23. května 2013 v 19:54 | Něco tak nádherného jsem ještě ve svém dlouhém životě neviděl |  - - pleťový
V Čechách, ale i na Moravě a ve Slezsku, jsou nádherné přírodní kouty. Ještě štěstí, že je zná převelice málo lidí.


Znát české orchideje, není vůbec nic jednoduchého. To by bylo na dlouhé vysvětlování. Nedávno jsme se, na jedné vynikající lokalitě, hádali, jestli je to pleťový nebo májový. Závěr byl - a dodnes nevíme jestli správný - že jsme potkali nějaké mutanty.

Dnes nás náš botanik a vynikající fotograf dovezl vlakem do krajiny, kde snad není ani jeden pořádný kopeček. Nekonečná rovina.

Z nádraží to nebylo zrovna blízko, a tak jsme museli neustále čepovat patřičné množství nápojů. Vždy, s velkým ůspěchem, zvítězil zlatavý mok.

Jak jsme se tak táhli krajinou, tak se stále více ozývalo... "Kdybych to býval věděl, co mě bude čekat, tak sem sem nechodil".

Ta rovina je zdrcující. Všude kolem řepka, sem tam kukuřice, slunečnice. A my se utahaní táhneme jak banda pobudu po stezkách, přes louky a pole s myšlenkou, tak takhle tedy ne!

V dálce se začíná, mezi poly, zelenat takové malé nic. Větší remízek. To prý je cíl naší cesty. Neočekáváme nic světoborného. Najednou, z ničeho nic, před námi, rybníček. Spíše taková velká mělká tůň, ve které spousta žab, ktré zrovna měly koncert. Nádhera na první pohled. Tady by se pan Troška se svou novou pohádkou hodně vyřádil.

A na břehu a všude kolem pleťové. Jeden hezčí než ten druhý. Fotografujeme o sto šest. Vydávám se na toulku po okolí. A za okamžik se mé nožky zastavují a já zírám na tu krásu nebeskou. Opět tůň a vedle další. Všude kolem barevné kvítí, a v něm prstnatce pleťové. Někde vyrovnaní jako vojáci na přehlídce. Nedaleko opozdilci, ti, kteří ty davové akce nemají rádi. Nechyběli ani milenci, máma s děckem.

Někdo říká tady bych chtěl mít budu a dnem za dnem tu krásu neustále obdivovat. já jsem dodal, že by to opodál chtělo skupinku starých, historických, stromů. Pod nimi bych si postavil stan, zbudoval tábor a bádal, obdivoval a těšil se tou krásou nekonečnou.

V jednom však máme jasno. Nebyli jsme tady naposledy. Přidej se a nedej se. Vydej se s námi poznávat Matičku přírodu. Ceny mírné, zážitky neopakovatelné. Botanik a fotograf k dispozici. Lékarničku a klíšťky na klíšťata mám v torně já.

....



Bradáček vejčitý - Listera ovata -

22. května 2013 v 20:20
Bradáček vejčitý

Vždy, když vidím podobné neskutečné útvary, tak si vždy říkám - jen promluvit.

My lidé si myslíme, že jsme středem všeho vesmíru, ale opak je pravdou. O všem rozhodují právě tyto maličkosti, ten titěrný svět Matičky přírody, který vůbec neznáme, nemáme o něm žádné povědomí, ale neustále ho, na všech frontách, ničíme, likvidujeme. Je to ale velká chyba, na kterou další generace těžce doplatí.

Dnes jsme se opět vypravili na fototoulku. Objevili jsme mnoho krásných a zajímavých záležitostí. Bohužel, jsme se, tak jako na každé akci, přesvědčili, že příroda dostává neustále, pořádně, od lidí na zadek. Kde a kdy to asi skončí...

.....

POZOR - houby nejsou jen naši milačci !!!

22. května 2013 v 20:10 | Jak nám může houba václavka obecná znepříjemnit posezení u sklenky vína |  - - obecná

Pokud z názvu článku usuzujete, že by to mohlo být následkem konzumace "václavkového guláše", jste na omylu. Václavka vám guláš nepokazí a nepokazí ani náladu. Ostatně bez václavek "václavkový guláš" nepřipravíte.

Václavka Vám však pokazí drahé víno, které jste si koupili - abyste si udělali "hezký večer" nebo strávili příjemné chvíle s přáteli. A udělá to tak rafinovaně, že vás ani nenapadne ji podezírat. Čtěte dál, chcete-li vědět, jak šikovně to provede.

Václavka obecná (Armillaria mellea) je dřevokazná kloboukatá houba, která každý podzim zaplaví lesy v celé Evropě. Znají ji tedy nejen houbaři, ale i Ti, co do lesa zabloudí jen občas nebo omylem. Je jedlá, i když hůře stravitelná, a oblíbenou krmí, která se dá z kloboučků václavek uklohnit, je guláš. Existuje mnoho receptů jak jej připravit. A všechny jsou dobré.

V našich lesích roste václavka na pařezech a poškozeném dřevě jehličnanů i listnáčů a je bezpochyby největším a nejnebezpečnějším parazitem stromů u nás. Působí velmi intenzivní hnilobu a strom napadený václavkou brzy odumírá. Na jihu Evropy, ve Španělsku a Portugalsku, roste také na dubu korkovém (Quercus suber). Ohrožuje stromy, z jejichž kůry se již od dob starého Řecka vyrábí zátky používané k uzavírání lahví s vínem. Tento tradiční materiál, se vyznačuje nízkou hmotností i hustotou, velkou pružností, která umožňuje přizpůsobení i nerovným povrchům, a výbornými izolačními vlastnostmi, které zabraňují přístupu kyslíku do láhve, a tím eliminují nežádoucí oxidaci vína. Korkové uzávěry, zátky, špunty - ty prostě k lahvi vína patří. Stejně jako charakteristický zvuk, který vydávají při vytažení z hrdla lahve.

Když si václavka zvolí jako místo pro svůj domov a další rozmnožování korkový dub, proroste její podhoubí (hyfy) i kůru, z níž se vyřezávají zátky. A tehdy začnou houbové enzymy působit na materiál korku a přeměňovat chemickou látku trichlorfenol, sloučeninu s antiseptickým, dezinfekčním a fungicidním účinkem, která je přirozenou součástí jeho buněk, na látku jinou - trichloranisol. Po stránce chemické je tato změna nepatrná. V hydroxylové skupině trichlorfenolu je atom vodíku nahrazen methylovou skupinou (-CH3). Nepatrná změna molekuly má však velký vliv na to, jak obě látky vnímá náš nos a naše chuťové pohárky. Zatímco trichlorfenol vnímáme jako látku s nepříjemným pachem a chutí až při vyšších koncentracích a ten pach není zase až tak úplně nepříjemný, s trichloranisolem je to jinak. Již nepatrné koncentrace této látky vyhodnotí náš nos jako velmi nepříjemné aroma a protože z korkové zátky se trichloranisol dostane i dovnitř lahve, zcela znehodnotí vůni a chuť vína. Uvádí se, že celosvětově se tento negativní fakt týká asi 5 % korkových uzávěrů a vlastníkům korkových dubů a výrobcům korkových zátek to dělá těžkou hlavu.

Objednáte-li v lepší restauraci lahev vína, číšník otevře láhev u vašeho stolu, dá vám víno ochutnat a dokonce vám podá i korkovou zátku, abyste si ji dobře očichali. Teprve když usoudíte, že je vše v pořádku, začne víno rozlévat do pohárů. Když si koupíte lahev vína v supermarketu, prodavači si už ohlídají, abyste ji neotevíral hned na prodejně a netestoval vůni a chuť toho, co je uvnitř. A tak se vám může stát, navzdory tomu, že jste na lahvi nešetřili, že si odnesete domů láhev, v níž je korková zátka prorostlá václavkovým podhoubím a která obsahuje jako bonus něco málo trichloranisolu. Přesněji řečeno 2,4,6-trichloranisolu, protože tato látka má celkem 6 isomerů stejného sumárního vzorce (C7H5OCl3), které se liší jen různými polohami atomů chloru na aromatickém jádře fenolu, který je základem celé molekuly.

Když pak doma takovou lahev otevřete a rozlijete do sklenek přátelům, asi je nepřesvědčíte, že jste na nich nechtěli šetřit. Ti co vínu moc nerozumí vám rovnou řeknou, že jste raději měli koupit to krabicové, ti zkušenější se vás zeptají, kde ty patoky prodávají. Ti nejzkušenější znalecky prohlásí, že víno páchne po korku a že "korkové víno" pít nebudou.

Když k takové nepříjemné situaci dojde, máte několik možností jak problém vyřešit. Nejlepší bude, když ti zhýčkaní rovnou odejdou a těm zbylým vysvětlíte, že taková věc se stává i v lepších rodinách a u lepších vín. Že korkové víno sice má ne příliš příjemný zápach, někdy popisovaný jako připomínající plesnivé noviny, zmoklého psa, zatuchlý hadřík na nádobí nebo vlhký suterén domu v ostravském Přednádraží, ale je zdraví zcela neškodné. Vždyť ho vyrobila sama příroda! Můžete jim také prozradit, že i když korek a potažmo i korkové víno obsahuje různé chemické látky (kromě již výše uvedeného trichloranisolu také menší množství tribromanisolu, suberin, kvercetin, kyselinu korkovou a hydroskořicovou, feruloyltyramin a několik desítek dalších, ryze přírodních látek), žádná "chemie" v tom vlastně není. A budete mít pravdu. Korkové víno je vlastně přírodní bioprodukt a zasloužilo by si označení "bio-víno". A je jen s podivem, že za to nemusíme připlácet. O jeho neškodnosti se snadno sami přesvědčíte tak, že přátele pošlete domů, koupíte ještě jednu láhev a obě pak v krátkém časovém úseku vypijete. Na nos si můžete dát kolíček na prádlo, ale je to zbytečné. Již po první lahvi přestanete vnímat nepříjemnou vůni a zvláštní pachuť a po druhé lahvi vám začne trichloranisol chutnat.

Závěrem článku bych se rád omluvil čtenářům, že jsem tuto náročnou látku zpracoval formou vědeckého fejetonu, nikoliv vědeckého sdělení, jak všichni čtenáři burle-blogu očekávali. Jak moudře praví otevřená encyklopedie Wikipedie, fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek) je specifický publicistický žánr, který vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků. Tak tomu totiž bylo i v mém případě.
Jiří Patočka

Krkavec velký

21. května 2013 v 22:27 | Byl u nás na vymření, ale nedal se. Dnes už je opět všude |  - - krkavec velký
Krkavec velký - více ZDE !!!

Byl to dnes velký zážitek. Pro takové chvíle stojí žít. Jdeme po lesní cestě a najednou, na okraji paseky, vidíme, nedaleko na stromě, obrovitého černého ptáka. Za okamžik máme jasno - krkavec.

Musel o nás vědět, ale nic si z nás nedělal. Klofanem si neustále převracel peří, brka. Předváděl se, pro nás až k zbláznění. Záívěrky cvakaly o sto šest, ale bylo nám jasné, že ani jeden slušný snímek neuděláme. A také neudělali.

Slunce svítilo od něho k nám, a tak jsme fotografovali proti tomu obrovitému žhnoucímu kotouči na obloze. To se udělat nedalo. Tak jsme jen tak stáli a v úžasu se dobře s krkavcem bavili. Po několika dlouhých minutách předvádění, čištění, již nás měl dost. Zvednul se a bez hlesu nás opustil.

Fotografii, ale jinou, z minulého roku, najdete, když si kliknete na to ZDE u podtitulku...

xyz

21. května 2013 v 20:04
Neznámá potvůrka, ale krásná. Nevíte co to je?

Toulal jsem se stepí a hledal kosatce bezlisté. Většina již odkvetla, další byly polámané, zničené, od divočáků. Najednou jsem uviděl tento zázrak. Poradíte o co se to jedná?










(jpat) -Ta housenka patří nějaké babočce, asi admirálovi (Vanessa atalanta), Je svělejší než obvykle, protože je čerstvě svlečená a zbytek kůže (svlečka) je ještě vidět v pravém horním rohu snímku. Stoprocentně za to ale neručím, housenky baboček různých druhů jsou hodně podobné, rozhodně víc než samotní motýli.