Červenec 2013

Snědek jehlancovitý - Ornithogalum brevistylum - Bledavka ihlanovitá

31. července 2013 v 21:13 | Neustále tvrdím, že poznávání přírody je o velkém dobrodružství. |  FLORA
Snědek jehlancovitý

Není to zas tak dlouho, co jsem zde na blogu uveřejnil tento snímek. Pod ním jsem napsal tuto větu: ...tato rostlina určitě nebude vzácná. Objevil jsem jí včera na hranici se Slovenskem. Že je to ale krása. Poradíte která to je? Zajímavé je, že všude kolem bylo přehodně bělozářek větevnatých. A to mě nejdříve trochu spletlo.



Trvalo to poměrně dlouho než se ozval Standa, viz níže jeho botanické stránky, a udělal mi velkou radost. Představte si, že tato rostlina je u nás převelice vzácná. Já botanice nerozumím, ale již mnohokrát jsem se přesvědčil, že mám pro zajímavé rostliny a houby takový ten šestý smysl. U této byliny se to opět jednoznačně potvrdilo. Víte někdo o této rostlině něco povícero? http://stanislavbuth.blog.cz/

Snědek jehlancovitý - se v Čechách nevyskytuje. Nejblíže jej nacházíme na jihovýchodní Moravě. V České republice patří mezi silně ohrožené byliny (C2r).

Na Slovensku je v jižní části častější. Je zde veden jako zranitelný.

Ing. Jiří Baier rozhovor na rozhlasových vlnách

30. července 2013 v 22:53 | Věříte že houby vyléčí rakovinu? Máte názor na léčivost hub? |  Jiří Baier
Ing. Jiří Baier

Český rozhlas Dvojka 30. července 2013 22.30 hodin



Vrabečnice roční - Thymelaea passerina -

24. července 2013 v 18:03 | Matička příroda je plna záhad, zajímavých záležitostí. Kdo se ale má v nich vyznat... |  FLORA
Vrabečnice roční (Vyřešili jsme jednu záhadu a už tady máme další.)

Na poslední fototoulce za smrkovníkem plazivým nám náš jihočeský botanik ukázal i tuto záhadnou rostlinu. Když o ní a o dalších podobných vyprávěl, tak jsme sí uvědomili, že o přírodě kolem nás nevíme vůbec nic. A to je asi právě to, co nás na ní tak láká. Jestli se stane zázrak a Radim na tento blog opět zavítá, tak se dozvíme opět povícero. Proč já jsem ten zápisník z batohu nevyndal...


Radim Paulič, botanik: Tato převzácná rostlina se jmenuje vrabečnice roční (Thymelaea passerina) - je to vzácný plevel polí na vápencovém podloží. V jižních Čechách roste pouze na vápencích kolem Strakonic.



Už to nebude dlouho trvat a zase to vypukne. Červenec končí, srpen se překulí a příjde září. Modlíme se, aby se stal zázrak a začaly růst konečně houby.

28. září je svatého Václava. Na tento den se netěší jen ti, kteří rádi oslavují, milují dobrá jídla a ještě lepší pitivo. Ale i fotografové, myslivci, hajní, fořti, zkrátka ti, kteří se nemohou dočkat až začne říje.

Pro ty znalé je to každoročně velký svátek. Udělat zajímavý snímek daňka, troubějícího jelena není zas tak nemožné. Vše je domluveno. Uspořádáme několik fototoulek. Problém je, že se každé může zúčastnit pouze několik osob. Nic nebrání tomu, aby jste to byli zrovna vy...

Smrkovník plazivý - Goodyera repens - smrečinovec plazivý

24. července 2013 v 12:26 | Najít ho je o veliké náhodě a navíc člověk musí vědět co hledat |  - - smrkovník plazivý
Smrkovník plazivý


Něco divného se děje ve státě českomoravskoslezském. Ekonomika na tom není dobře, nezaměstnanost, zejména mladých lidí stoupá, po Praze běhá kanec, který rozmlacuje výlohy na počkání, morálka lidí je na dně, okrádáme jeden druhého, v parlamentu je posvěcena korupce, důchody asi brzy již nebudou. Svět se hroutí do propadlin dějin. Co chtěli naši nejbližší předci - zabezpečení na stáří, bezplatnou zdravotní péči, práci. A i tato přání se hroutí. Vracíme se snad do středověku? Určitě nás nečekají dobré časy. Nebo se mýlím? Máte názor?

A aby toho nebylo málo, tak se ještě zbláznilo počasí. Letošní červenec je nejsušším měsícem za posledních šedesát let. Teploty přes den šplhají přes třicet stupňů Celsia a na Šumavě, ale i jinde, přes den tropy a v noci, k ránu, mráz. A to ten horký čas ještě nekončí. Teploty budou i nadále stoupat.

Zajímavé je, že se začínají objevovat houby a rostliny, které již, dávno tomu, byly na vyhynutí. V této souvislosti je zajímavý - například - příběh stročkovce kyjovitého. Léta, staletí, nebyl nalezen ani jediný a v minulém roce, na šesti lokalitách, jich bylo nemálo. Jak jsme se těšili, že letos se opět ve velkých trsech objeví. Počasí, obrovské sucho, nám bohužel kazí radost. Ještě sle není všem dnům konec. Možná hodně zaprší a v září se stane zázrak. Na fotografování jeho srostlic jste všichni srdečně zváni. Stále častěji a na nových místech se začínají objevovat i tak zvané barevné hřiby, kterým vévodí hřib královský. Něco divného, ale i zajímavého se u Matičky přírody začíná dít. A to je dobře. Nebo snad ne?

Podobným divem - z říše rostliné - je smrkovník plazivý.
V České republice byla tato překrásná i když drobounká orchidej na pokraji vyhynutí. Před třiceti lety byly známy pouze dvě lokality na Moravě. Snad díky výraznému zlepšení životního prostředí se smrkovník plazivý objevuje v lesích stále častěji. Byl objeven na několika nových lokalitách na jihozápadě Čech, také v Českém lese a dokonce i v přírodní rezervaci Džbán.

Není botanika, milovníka přírody, fotografa chráněných rostlin, motýlů, živočichů, hub, který by neřešil otázku, jestli chráněné lokality, rezervace, přírodní památky, tajit, nebo je naopak bez bázně zveřejňovat.
Jednou mě, zde na blogu, jeden taky ochrance přírody strašně vynadal a projevil přání abych nic nezveřejňoval. Má odpověď byla krátká ale srozumitelná. Upozornil jsem ho, že na tomto blogu nenajde ani jeden prozrazený plácek. Rovněž jsem ho upozornil, že zejména internet, včetně odborných stránek, je plný názvů míst, kde ty vzácnosti rostou, se vyskytují. O pořadech televizí, rozhlasů, článků v časopisech ani nemluvě.

Nedávno jsme na toto téma dlouze hovořili v útulné hospůdce s odborníky, dokonce i s těmi, kterým je příroda povoláním. Nás neznalce překvapilo, že s neutajováním nemají žádný problém. I já jsem to po jejich dlouhém vysvětlování pochopil a přijal.

Uvědomil jsem si, že příroda zajímá pouze, v tom dobrém slova smyslu, nemnoho šílenců. Nějakého fotografa, který po získání snímku již rezervaci nenavštíví, botanik jí zná jak své boty, procházející turisty, cyklisty apod. ty vzácnosti nezajímají. A kruh se uzavřel. Jsou ale i výjimky jako například rezervace na Medníku, kandík psí zub, ale pak jsou i ty hodně navštěvované, Lačnov, šafrán bělokvětý, které jsou obehnané plotem a místním obyvatelstvem chráněné až za hrob.

Koho by ale měly rezervace a přírodní památky zajímat jsou profesionální ochránci přírody. Neustále je co ochraňovat, vylepšovat, vysvětlovat.

Není již čas začít vyhledávat nové lokality, nové plácky a snažit se vyhlašovat stále nová chráněná území. Uvědomuje si vůbec někdo, že největší práci dělají amatéři, fanouškové Matičky přírody, než stát? Tihle jednotlivci jednoznačně umí po odborné stránce více než ti, kteří jsou státem placeni. Nebo se mýlím? Máte názor?


Fotografie, která je již z letošního roku. Parohy už jim rostou a budou ještě bujnější, rozvinutější. Taky se už těšíte na říji. Na jeleny pojedeme i do zahraničí. Kdo máte zájem pořídit zajímavé snímky, tak se včas přihlašte...


Sveřep stoklasa - Bromus secalinus -

23. července 2013 v 23:00 | Milovník přírody se stále dozvídá něco nového, zajímavého... |  FLORA
Sveřep stoklasa

Rostlina, která je v naší přirodě převelikou vzácností. V České republice, jestli jsem to správně pochopil, roste pouze na několika místech.

Vraceli jsme se z lesa, kde jsme se snažili najít smrkovníky plazivé. Je to jedna z naších nejmenších orchidejí. Kráčeli jsme za sebou jak partyzáni, nebo snad banderovci, ale to je úplně jedno, když nás náš tamější botanik protáhl kolem polí. Ukázal nám dvě záhadné, zajímavé, rostliny. Když začal Radim vyprávět, tak jsme poslouchali s otevřenými ústy. Je to příjemné potkat člověka, který nejen že umí, ale koho práce pro přírodu hodně baví. Škoda, že takových lidiček není povícero.

Radim Paulič: Jedná se o převzácný plevel obilných polí. V České republice roste pouze na několika málo lokalitách. V jižních Čechách pouze u Domanic na Strakonicku.

Kruštík širolistý II -

23. července 2013 v 22:27 | Nevíte někdo kolik těch různých kruštíků co do počtů v přírodě je? |  - - kruštík širolistý
Kruštík širolistý


Hledali jsme hledali smrkovníka plazivého a nic jsme nenašli. Najednou, z ničeho nic, na nás pohlédl tento krasavec. Nikde žádný jiný, zkrátka sám voják v poli. V té vysoké trávě, když jsme jí rozhrnuli, to byl úžasný svět. Nejen na něho, ale na tu krásu všude kolem nás. Jak my tyto chvíle milujeme...

Nikdy jsem kruštíka širolistého ještě neviděl. Tento byl premiérou. Znám další orchidej a už vím, že tato se pozná na první pohled. Nikdy bych nevěřil, že bude tak vysoká, jak se říká dotýkat se až hvězd.

Letos jsme se potkali s mnoha orchidejemi. Většina byla pro mne poprvé. V příštím roce bychom chtěli poznat i ty další. Pomůžete nám, prosím?








V lesích, na loukách, paloucích, u potůčků, řek, nejsou jen orchideje, houby, brouci a veškerá ta havěť, ale i podobní krasavci. Teď jim není lehko. Ta horka zmáhají i je. Tak se pokochejte...



Smrkovník plazivý od botanika z Jižních Čech

21. července 2013 v 17:06 | Na jihu Čech roste tato vzácná orchidej na několika místech. |  - - smrkovník plazivý
Smrkovník plazivý

Foto: Radim Paulič

Podle slov našeho drahého přítele to vypadá, že letos jich na jihu Čech vykvete nemálo. Že by na počet rostlin nastal příznivý rok? Za několik dnů se to rozhodne. Určitě od něj dostaneme podrobnější informace...

(...pokračování brzy.)



Kruštík bahenní II/13 -

20. července 2013 v 16:34 | Na jihočeské besedě o houbách mnozí chtěli je vidět. Tak jsme vyrazili.... |  - - kruštík bahenní
Kruštík bahenní


Není snad orchideje, - I/13 - která by nebyla fotogenická. I na kruštíku bahením si může milovník fotografie, bylin, hodně a příjemně vyhrát. Nevýhodou je, že rosste tam, kde je poměrně hodně vody. Takže zadek mokrý, břicho mokré, ruce, krk, obličej pokousaný od ovádů, komárů a další té havěti. A kdo nepočítá s klíšťaty tak nedobře dělá.

Není nad to, když jeden umí to a druhý zase ono. Jeden z našich vandrovníků je totiž majitelem prosperující dopravní společnosti. Když pottřebujeme, tak přistaví mikrobus, mikrobusy, autobus a světe div se ceny velice mírné. A pak nekup to, že?!

Už z dálky jsme viděli, že něco není dobře. Něco se nepovedlo. Autobus, nemaje kde v údolí říčky zaparkovat, nás vyhodil na úzké silničce a odjel do neznáma. Postavili jsme se v řád na okraji škarpy a koukali na tu hrůzu. Po světoznámé lokalitě kruštíků bahenních, ale i jiných fantastických rostlin popojížděl chlap s vlekem a házel na něj trávu, seno. Kolem něho poskakovalo s benzínovými kosami několik maníků. Byli to machři na první pohled. Práce jim šla převelice rychle od ruky. Když už toho měli dost a potřebovali si oddechnout, tak se usadili do křesel pod historickou olši a debužírovali. I na cigárka došlo. A pro nás bylo vymalováno.

Já jsem byl ale u této říčky nedávno a z dálky jsem viděl, že tam, kde rostou kruštíky, ale i další orchideje, ještě posečeno není. Vyrazil jsem z kopce k vodě. A opět jsem měl pravdu. Po deseti minutách jsem stál u snad tisíců kruštíků bahenních. Zamalval jsem a dav se dal na pochod.

Pěkně jsme si ten den užili. Rostlin tam, i na okrajích, bylo tolik, že vůbec nebylo nutné vstupovat do středu louky. Každý si našel své záběry a spokojenost v hospůdce byla velkolepá. A vo tom to je, vo tom by to mělo být.

Příště se jede na další zázraky přírody. Nechcete se přidat? Ceny mírné, zážitky ohromné. Bohužel, jenom ty houby musí počkat. Nějak moc se jim nechce na slunce. Dobře vědí, že hodně ten rudý bratr tam na obloze pálí a vodu nedá a nedá...

Poznámka: Zítra jdeme překontrolovat toho slavného šindelovníka severského a podíváme se i na ty kruštíky růžkaté...

....


Vážky a jak na ně... aneb poradíte?!

19. července 2013 v 21:39 | Jsou to překrásná stvoření. Jen kdyby nebyla stále v rychlém pohybu
Vážky to je pro fotografa velká výzva


O vážkách nevím bohužel vůbec nic. A to jsem byl nedávno na přednášce, besedě, s jejich nejúspěšnějším fotografem zpěvákem Bártou. Ten je na ně naprostý umělec. I překrásnou fotoknihu o nich vydal a připravuje další.

Tihle dva mě velice zaujali a tak jsem to zmačkl. Něco podobného znám ze staveb. Přijede takový velký náklaďák, vytáhne ocelovou hadici do nejvyššího patra a už do něj neustále láduje beton. Ale proč ten jeden do toho druhého - na snímku - také něco neustále láduje, tak tomu vůbec nerozumím.

** ** ** ** **

Je to po všech stránkách zajímavý hmyz. Zejména šídla jsou vynikající letci a umějí ve vzduchu i couvat. Vajíčka kladou samičky do vody, nebo do bláta těsně nad hladinou, larvy dýchají žábrami, napojenými na střevo, takže vlastně zadečkem. Larvy i dospělý hmyz jsou dravci.

Dospělci se živí lovem jiného létajícího hmyzu, larvy žerou vše, co se ve vodě pohybuje a neváhají zaútočit i na kořist, která je větší,než ony samy. Dutými kusadly napumpují úlovek trávicími šťávami a vzniklou kašičku pak vysávají, z kořisti nakonec zbyde jen kůžička. Larva před vylíhnutím vyleze z vody na nějaké stéblo, nebo klacík, kde se přichytí, načež jí kůže na zádech praskne a z trhliny se vynoří postupně nejprve měkký a bezbranný dospělec. Během jedné až dvou hodin tělo ztvrdne, křídla se rozvinou a ztvrdnou také a tím se stanou funkční. U nás žijí dva druhy motýlic, dva druhy šídel a několik druhů vážek, některé dost vzácné. Šidélka páskovaná, která jsi vyfotil jsou poněkud extra, samička klade vajíčka sice až po spáření, ale s asistencí samečka, což u jiných druhů není. Šídlu podobný je mravkolev, jeho larvy žijí v písku a sypkých materiálech, kde si budují trychtýřovité pasti a živí se mravenci. Jiří Kocour

Trávy jsou pro objektivy tím pravým potěšením aneb Měkčilka jednolistá

19. července 2013 v 21:10 | Když není nic moc co fotografovat, tak je nejlepší zkusit traviny... a trocha legrace nikdy neuškodí, že?! |  - - měkčilka jednolistá
Nevíte o jakou travinu se jedná? A je vyřešeno! Chráněná a kriticky ohrožená orchidej


O měkčilce jednolisté se toho zase tak moc neví. Počty lokalit i rostlin se mění. Jednou botanik ohlásí že jí objevil na novém stanovišti, aby o rok později konstatoval, že jí zlikvidovla stavební nebo jiná činnost. Bohužel, státní správa ochrany přírody neumí rychle reagovat. Jediným dobře ochráněným stanovištěm je rezervace Boubínský prales, plot a nekompromisní zákaz vstupu.

Jindy proběhne její snímek časopisem, novinami, a pak se na jmenovanou loučku nahrnou desítky, ba stovky zájemců, fotografů. I když - na straně druhé - je asi moc dobré, že ty "blázny" máme. Vždyť o kytičky, Matičku přírody se dnes moc lidí nezajímá. A to rovněž není dobře.

My jsme měkčilku jednolistou objevili čirou náhodou a radost byla veliká, převeliká, i když jsme ze začátku vůbec netušili o co se to jedná. Internet je ale i pod smrčkem všemocný. Každého z nás ihned napadlo, jestli by se ten plácek neměl ochránít. Ale jak na to? Postavit plot? Nebo dát cedulku? Ale divočáci, kteří v její blízkosti chodí vyrýpávat orchideje, číst neumí. Napadá vás něco?

Trav je přemnoho druhů. Některé jsou pro člověka, zemědělství, převelice důležité. Jiné by znalec nejraději v přírodě neviděl. Mnohým se i nelichotivě a nesprávně říká plevel.

Ta nádhera na snímku rostla na lesním palouku a nebylo jí tam nějak moc. Odhadl bych to doslova na několik málo kusů. Vždy jsem si myslel, že trav je přemnoho a níkdy jich není jen tak do mariáše. Asi opět nějaká záhada...

Barevný odstín do žluta, do zlatova. Rostlinky jsem si všiml proto, že zářila v posledních paprscích zapadajícího slunce.


Trošilinku jsem si zažertoval, promiňte, a jak je z e-mailů a zde v komentářích patrné, tak záhada byla od vás rychle vyřešena. Ano jedná se o měkčilku jednolistou. Překrásná to rostlina. Ono se ne nadarmo neříká, že co je malé, tak je hezoulinké. Už jste jí také našli? Kolik jich, a na kolika stanovištích, asi tak v České republice roste?

Kruštík růžkatý II/13 - Epipactis muelleri -

18. července 2013 v 21:56 | Toulání za kruštíky je velké dobrodružství. Najít je je ale velice složité |  - - kruštík růžkatý
Kruštík růžkatý (I/13 zde...)

Na burle@seznam.cz přišla informace, že tam na dalekém severu Čech začíná kvést kruštík, o kterém nikdo neví který to je. Prý se o něj hádají i přední botanici. Zejména znalci orchidejí. Neváhali jsme, dali dohromady partu, natankovali plné nádrže a vyrazili. Bylo to velké překvapení, když po několika hodinách hledání jsme konečně měli úspěch. Našli jsme ho. Krasavec to byl veliký a přepěkný.



Procházeli jsme bor po vyšlapaných stezkách a nebyly jen od zvěře. Na první pohled bylo zřejmé, že sem chodí mnoho milovníků Matičky přírody a kytiček obzvláště. Co myslíte? Nebylo by od věci na každé takové místo umístit schránku se sešitem a tužkou. Tak jako to dělají turisté? I tímto způsobem si popovídat?

Všude přemnoho odkvetlých bradáčků, vemeníků i takových jiných, pětiprstek a dalších bylin. Lokalita je jednou z nejkrásnějších v republice.

Trvalo to hodně dlouho než jeden z nás na kruštíka záhadného narazil. Nebylo jich tam zase tak málo - cca 15 kousků - ale všechny orchideje byly doslova na několika metrech čtverečních. Stačilo málo a mohli jsme je minout. Je to až divné jaké máme v lesích, na lukách, u vod, na stráních štěstí.

Všichni byli uneseni tím zázrakem, že zrovna my jsme se s ním na poslední chvíli potkali. To už možná není o náhodě, štěstí, ale opět o tom, že nám Matička příroda za naší záslužnou práci pro ní tak přeje. Aparáty mnohých značek a objektivů, ceny mírné i převysoké, cvakaly a dokumentovaly poslední objev našich předních botaniků.

Spokojenost byla veliká a každému do archivů bylin - a orchidejí zejména - přibyl další zázrak. Děkujeme příteli, který si nám dal vědět, děkujeme Matičko přírodo.

Všichni se s pocitem s překrásně stráveným dnem odebrali ke svým plechovým miláčkům. Pouze já jsem zvolal, že se ještě mrknu na informační panel, který byl skryt v houští u vstupu do borového lesa. V podvědomí se mi něco nezdálo. Nejsem nejen odborníkem na orchideje, ale navíc o nich vím ještě převelice málo. A snad proto uvažuji jinak než jejich znalci, fandové.

Prostudoval jsem text na ceduli, prohlédl snímky kruštíku růžkatého a byl jsem si jist, že jsme nenašli žádnou novinku, neluštili záhadu, nefotografovali nový objev, ale pouze tuto překrásnou orchidej. Celou cestu jsem v autě mlčel, ale v hospodě u půlitrů jsem si to fantasticky vychutnal. ...a už jsem musel utíkat. Naštvanost mých společníků a společnic bylo obrovská.

Dokonce to došlo tak daleko, že se vytvořila osádka, která šla tabuli překontrolovat. Mé následné vítězství, vítězství neznalce, za kerého jsem neustále považován, bylo obrovské! Hezky česky jsem si to vychutnal...

** ** ** ** **



...tato rostlina určitě nebude vzácná. Objevil jsem jí včera na hranici se Slovenskem. Že je to ale krása. Poradíte která to je? Zajímavé je, že všude kolem bylo přehodně bělozářek větevnatých. A to mě nejdříve trochu spletlo.

Vstavač osmahlý a několik otázek kolem něho

17. července 2013 v 22:58 | Nevíte kolik je v České republice lokalit vstavačů osmahlých? |  - - osmahlý
Vstavač osmahlý

Je to jedna z nejkrásnějších orchidejí. Je to dáma, která se převelice věnuje svému výrazu. Všimněte si, jak každou její hlavinku zdobí překrásný tmavší klobouček. U nás se vyskytuje jen na několika místech. Kolik jich asi je? Máte to někdo spočítané a prozradíte? Dnes jsme se na hranicích se Slovenskem toulali na rozkvetlých loukách. Bylo tam i několik osmahlých. Slunko pralo na krajinu ze všech stran, všude sucho a snad proto osmahlí na výšku měřili nemnoho centimetrů. Jednalo se o zakrslíky, ale i tak byli překrásní.

Houby Šumavy na hradě Rábí

16. července 2013 v 20:00 | Neustále hledáme nové autory fotografií hub a přírody vůbec. |  - - návštěvní kniha
Výstava Houby I

Skupině lidí, fotografů přírody, se podařilo již vytvořit tři tématické fotovýstavy, Houby I, Houby II a Houby III, s problematikou těchto darů lesa, luk a strání. Již tři roky výstavy putují po republice.

Neobvyklých snímků hub je bohužel převelice málo. Smutné je, že se občas objeví i na internetu, ale s autory je těžká domluva.

Jeden se ptá na výší honoráře, druhý zase k tomu rozebírá autorská práva atd. Málokdo si uvědomuje, že my s tím máme jenom hodně práce a převeliké finanční výdaje. Vždyť jedna velkoformátová fotografie na kappě nás příjde kolem 2000,- korun. A pak babo raď...

Připravujem výstavy na téma byliny, orchideje České republiky. Nechcete pomoci?

Ropuší strom

16. července 2013 v 19:36 | Jiří Patočka |  Ropucha
I když by se o ropuchách dalo napsat ještě leccos zajímavého, nerad bych ze seriálu o těchto tvorech dělal nekonečný seriál na pokračování. Rád bych zakončil povídání o jedovatých ropuchách povídáním o jedovatém ropuším stromu. Není to strom, pod nímž se ropuchy scházejí ke svým poradám či orgiím. Je to strom, jehož kožovité plody vypadají jako ropuchy. A aby příměr s ropuchami byl ještě věrohodnější, plody tohoto stromu jsou také jedovaté. Tak se na ten strom pojďme podívat.

Strom s latinským jménem Tabernaemontana elegans je menší strom nebo keř z tropické východní Afriky. Kvete bílými květy, z kterých dozrávají kožovité plody rostoucí v párech. Plody mají zelenou bradavčitou slupku podobnou kůži ropuchy, proto je domorodci nazýván Muchanga nebo Toad Tree (ropuší strom). Uvnitř plodů je jedlá žlutá dužnina, která chutná nejen lidem, ale také paviánům nebo zoborožcům (Van Beek et al. 1984). Strom rychle roste a na východním pobřeží jižní Afriky je považován za plevelnou rostlinu; kolonizuje např. bavlníkové plantáže v Mosambiku (Balsinhas 1983) a jejich majitelé s ním vedou nelehký boj.

Pro domorodce je ale ropuší strom v mnoha ohledech velmi užitečný. Dovedou jej využít pro mnoho účelů. Dužnina plodů se používá k urychlení procesu srážení mléka, semena plodů se praží a drtí na prášek, který ve směsi s tabákem slouží ke žvýkání nebo kouření. Rostlina má také dlouhou tradici v lidové medicíně, kde se používá zejména odvar z jejího kořene a sušené vnitřní vrstvy dužniny plodů (endocarp) nachází uplatnění jako lék při bolestech břicha a plicních nemocech, ale také jako lék s protirakovinným účinkem (Neuwinger 2000). Je ovšem nutno mít na paměti, že všechny preparáty připravené z ropušího stromu jsou jedovaté a je nutné s nimi zacházet velmi opatrně.

Ropuší strom je zdrojem četných jedovatých terpenických indolových alkaloidů (Van der Heijden et al. 1986), které jsou nejen příčinou jeho toxicity, ale také příčinou jeho léčivých účinků (Gulumian a Savolainen 2008). Přítomny jsou zejména bis-indolové a tetrakis-indolové alkaloidy, jako např. tabernaelegantiny A až D (Bombardelli et al. 1976), bisleuconotin A (Hirasawa et al. 2010) nebo alasmontamin A (Hirasawa et al. 2009). Všechny alkaloidy vykazují cytotoxickou aktivitu a u mnoha rakovinných buněčných linií vyvolávají programovanou buněčnou smrt (apoptózu) (Mansoor et al. 2009). Moderní výzkumy biologicky účinných látek ropušího stromu tak potvrzují, že jeho využití v lidové medicíně k léčbě rakoviny, mělo svoje opodstatnění. Zájem o ropuší strom a jeho alkaloidy projevuje i současná medicína. Literatura Balsinhas AA. The weeds of abandoned cotton fields in Mozambique. Bothalia 1983; 14: 971-975. Bombardelli E, Bonati A, Gabetta B, Martinelli EM, Mustich G. Structures of tabernaelegantines A--D and tabernaelegantinines A and B, new indole alkaloids from Tabernaemontana elegans. J Chem Soc Perkin 1. 1976; (13): 1432-1438. Gulumian M, Savolainen K. Scientific investigations in African herbal remedies is an imperative and not an indulgence. Hum Exp Toxicol. 2008; 27: 791-792. Hirasawa Y, Miyama S, Hosoya T, Koyama K, Rahman A, Kusumawati I, Zaini NC, Morita H. Alasmontamine A, A first tetrakis monoterpene indole alkaloid from Tabernaemontana elegans. Org Lett. 2009; 11(24): 5718-5721. Hirasawa Y, Shoji T, Arai T, Nugroho AE, Deguchi J, Hosoya T, Uchiyma N, Goda Y, Awang K, Hadi HA, Shiro M, Morita H. Bisleuconothine A, an eburnane-aspidosperma bisindole alkaloid from Leuconotis griffithii. Bioorg Med Chem 2010; 20(6): 2021-2024. Mansoor TA, Ramalho RM, Mulhovo S, Rodrigues CM, Ferreira MJ. Induction of apoptosis in HuH-7 cancer cells by monoterpene and beta-carboline indole alkaloids isolated from the leaves of Tabernaemontana elegans. Bioorg Med Chem Lett. 2009; 19(15): 4255-4258. Neuwinger HD. African traditional medicine: a dictionary of plant use and applications. Medpharm, Stuttgart, 2000. Van Beek TA, Verpoorte R, Svendsen AB, Leeuwenberg AJM, Bisset NG. Tabernaemontana L. (Apocynaceae): A review of its taxonomy, phytochemistry, ethnobotany and pharmacology. J Ethnopharmacol 1984; 10(1): 1-156. Van der Heijden R, Brouwer RL, Verpoorte R, van Beek TA, Harkes PA, Baerheim Svendsen A. Indole alkaloids from Tabernaemontana elegans. Planta Med. 1986; 2: 144-147.



Kruštík širolistý I -

14. července 2013 v 23:29 | Kolem něho by to byl dlouhý příběh. Hlavní ale je, že jsme ho našli |  - - kruštík širolistý
Kruštík širolistý

Ještě nedávno jsem o orchidejích nevěděl téměř nic. Ani nevím jak se to stalo, že jsem se o ně začal více zajímat. Dnes vím, že jsem udělal moc dobře. Tedy až na ta klíšťata. Ty jsou potvory všude. A že jich je.

Stále více však docházím k názoru, že se o tyto převzácné byliny neumíme starat. Neumíme je ochránit. Opravdu i vy si myslíte, že by se kolem nich nedalo dělat více?

V těchto dnech, den za dnem, musím, bohužel, navštěvovat nemocnici v Praze na Albertově. Nedaleko, hned za rohem, je Přírodovědecká fakulta UK, která ročně vyprodukuje na stovky absoloventů. Za ta desetiletí jsou jich milióny. Nevíte někdo kde pak v té přírodě jsou? Co ti lidé dělají? Kde pracují? Starají se o přírodu? Byliny a živočichy? O jejich ochranu! Uměl by někdo z vás na tuto jednoduchou otázku odpovědět?

Uvedu příklad: Je to již hodně let nazpět, kdy jsem zjistil, že negramotností, taky milovníků přírody, razantně ubývá kandíků psích zubů. Snažil jsem se tuto nepříjemnou záležitost vyřešit. Zatím ale marně. Jenže já se nedám a ještě není této cause konec. Věřím, že i vy pomůžete!

Foto: Jiří Michal - kruštík širolistý
Existuje jeden pán, který je ředitelem AOPK. Ten svému podřízenému, který si ve vedlejšáku přivydělává i jako profesor na vysoké škole, jak to tedy může všechno stihnout to tedy nechápu, vydal příkaz, aby na prosinec roku 2012 svolal ke kulatému stolu odborníky, botaniky apod., aby se k problému ochrany kolem kandíku vyjádřili. Nejen že je dodnes nesvolal, ale ani nám zde na blog neposlal vysvětlující dopis pana ing. Pelce. Když podřízený neposlouchá svého nadřízeného tak to je již na pováženou. Těmto lidem určitě o přírodu vůbec nejde. A jsme zase na začátku tohoto článku. Opravdu to ti vyštudování lidé myslí s Matičkou přírodou vážně. Nebo jim jde, tak jak je to dnes všude zvykem, pouze o dobrá koryta???
Mnozí z vás, kteří víte o co jde si řeknou, proč se Václav pořád do tohoto problému naváží. Vždyť každému je to úplně jedno. Je to, drazí přátelé, milovníci přírody, jedno i vám? Pojďme se radějí pana ředitele zeptat, kdy nám ty dokumenty konečně poskytne. Nebo dokonce s postupem svého podřízeného souhlasí?
A proč se do tohoto problému navážím. Vysvětlení je naprosto jednoduché. Letos na jaře kandíků psích zubů na Medníku opět přehodně ubylo. A to není, proboha, jen můj názor. Jsou lidé, kteří tam chodí přes mnoho desítek let. Stále více se vystěhovávají z dolní části a přesouvají se na tu horní k cestě. Můj názor je stále stejný. Původcem jsou lidé, fotografové, kteří neustále v nich dupají. Než vyřknete ortel, tak si musíte uvědomit, že této bylině to trvá tříi roky než vykvete. Více najdete zde na blogu v jednotlivých článcích.

Ještě nenadešel jeho čas. Už to nebude dlouho trvat a rozkvete do krásy. Ano ptáte se správně. Pojedeme ho překontrolovat a i vy se můžete našich fototoulek účastnit...

Bohužel se stalo to, co jsem očekával. Přes mnoho aktivit jsme se již na tuto lokalitu nedostali. Tak nevíme, jak moc tyto orchideje vyrostly do krásy. Tak zase příští rok, snad...

Kruštík širolistý - Ty řádky výše mě napadly v okamžiku, kdy jsem prozkoumával lokalitu, která měla být, podle státních botaniků, plná širolistých. Kde nic tu nic. Louka posečena na milimetry naprosto dokonale. Byl jsem přesvědčen, že ti tam nahoře dobře vědí co činí. To ale jen do okamžiku než....

Nejsem znalec a tak nemusím mít pravdu. Vyslechněte příběh a názor si vytvořte každý sám. A nezapomeňte psát zde do komentářů.

Odcházel jsem již do civilizace. U takového remízku, kam se traktorová kosa nedostala, jeden krásnější kruštík než ten druhý. A nebyl to pouze širolistý. Jednoduchou dedukcí musí každý dojít k názoru, že jich muselo být na celé louce přemnoho. Proč ale potom byly tyto kouzelné rostliny zlikvidovány. Máte někdo na to nějaký názor. Jsme snad nezodpovědnými barbary, nebo naopak to má nějaké vyšší vysvětlení? Už se těším na vaše odpovědi.

** ** ** ** **


Okrotice červené již rychle odkvétají. V pátek ještě byly v dobré kondici a v neděli po těch vedrech již odcházela do zapomnění jedna za druhou. Nikdy bych nevěřil, že se to odehrává tak rychle. Tak opět až za rok a snad i ta okratice bílá již konečně bude...

Kruštík bahenní I/13 -

14. července 2013 v 22:14 - - kruštík bahenní
Kruštík bahenní



Celý víkend jsme prožili touláním se v přírodě na jihu Čech. Vyrazili jsme již v pátek při kuroptění a s velkým očekáváním jsme se těšili na obrovské zážitky. A zklamáni jsme nebyli. To by bylo ale na velice dlouhé povídání. Ale koho by to zajímalo, že?!

Nejdřív jsme přepadli nám již dlouho známou lokalitu kruštíku tmavočervených. Bylo jich tam jako naseto. Jenom jsme se nemohli shodnout na počtu. Někdo tvrdil několik stovek, další pak počítali v tisících. Já bych se přiklaněl k té druhé možnosti. Málokdo si uvědomil, že jsme určitě neviděli včechny tamější lokality.

Když jsme odcházeli do civilizace, tak jsem dal návrh prozkoumat ještě jednu skalnatou terasu. Naprostá většina protestovala. Slunce žhnulo jako by to mělo být naposled a všichni se těšili již do hospůdky pod lesem a to nejen na jedno.

Zvítězil jsem slovy, že přece nejezdíme do přírody kvůli hospodám, ale kvůli Matičce přírodě. Všichni, ale velice neradi se vydali po mé stopě. A vyplatilo se. Najednou koukáme jak několik okrotic červených se tulí ke kruštíkům tmavočerveným. Byl to převelice pěkný pohled, na ten Boží svět. Aparáty se dlouho nemohly zastavit. O to více nám pak to pivko chutnalo.

Cestou jsme se ještě zastavili překontrolovat výstavu fotografií hub na Rábí a pak nás již čekala návštěva lokality, která i v tom nejparnějším létu je vždy pod vodou. Z věže hradu je louka jen co by jsi kamenem dohodil.

A opět jsme zklamáni nebyli. Matička příroda nám v poslední době hodně přeje. Tedy přes kytičky. Houby jsme žádné nepotkali.

Měli jsme sice boty plné vody, ale něco takového málokdo z nás již viděl- všude kam oko dohlédlo kruštíky bahenní, mezi nimi fuchsáci, pětiprstky, a co nás moc překvapilo, tak jeden Traunsteinerův vedle druhého. Věděli jsme o jedné lokalitě a teď již známe dvě. Kolik jich asi v republice je?

Víkend byl plný neopakovatelných zážitků. Tábor jsme rozbili nedaleko fořta, který vám vzkazuje následující. Brigáda bude v polovině srpna a ti kteří budou ještě na dovolené někdo v Mexiku, v Tibetu, budou se vymlouvat že nemají čas, tak si to mohou zopakovat začátkem září. Je totiž potřeba vyčistit lovecké chodníčky abychom mohli, tak jako v minulých letech, fotografovat vysokou zvěř. Stezky, jak jsme se přesvědčili, i několik snímků jelenů jsme již pořídili, jsou plné klacíků, klestí a jsou i zarostlé. Stačí jedno lupnutí větévky a je po fotografování. To se nám i stalo. Nejeden z nás se zapletl do trav a jak vytahoval botu, tak to prásklo jak výstřel z malorážky. A bylo po jelenech. Sebou si máme vzít hlavně hrábě, sekerky, pilky, mačety, tedy kdo jí má. Těžce na cvičišti, lehce na bojišti. To vám vzkazuje fořt.


Na téma okrotice červená bych rád napsal obsáhlejší text. Roky jsem po ní toužil a nic. Letos velké hody hody doprovody. Vydařilo se a bylo to převelice poučné, překvapivé. Děkuji Radime. Nyní už bych také chtěl potkat tu bílou. Prosím, když se s ní někdo v příštím roce potkáte dejte vědět....


...a víte někdo z vás který je tento?


Je kruštíků tmavočervených v lesích hodně, nebo naopak málo. A teď babo raď...

Na snímku je vidět, že ještě nemají vyvinuté paroží. Ještě to bude trvat. Pak nastanou boje, troubení a my budeme opět při tom. Také se již těšíte? Na fotografii je zřejmé, že o nás věděli ještě dříve než jsme stačili na ně zamířit objektivy. Ty chodníčky se musí vyčistit...

Ropucha obrovská (Bufo marinus).

14. července 2013 v 21:03 Ropucha
Ropucha obrovská (Bufo marinus)

Obdrželi jsme na blog snímek ropuchy obrovské, který zajímavě doplňuje články o těchto žábách od profesora Jiřího Patočky. Bohužel, odesilatel neposlal ani řádek k tomuto zajímavému obojživelníku. Tak jestli někdo víte, tak pište.

Houbaříme na Ukrajině aneb a pak že nerostou

10. července 2013 v 22:17 | Ukazuje se, že naše zemička je pro množství houbařů převelice malilinkatá |  GLOSY!!!
Houbaříme na Ukrajině (V těchto dnech burle.blog.cz obdržel řadu odkazů na tuto krásu. Tak se pokochejte i vy...)


Poznámka: O houbaření v zahraničí někde zde...

"...že bych se na to nevy..... . Nevykašlala.

Chlapi to narubali sekerou na celty, sebrali butylky s vodkou - kyjevska stoličnaja - a klidně si vodkráčeli na ryby. Poseděj, popijou, něco požerou a i ty ryby hned sežerou.

A já holka bledá, nekonečně utahaná, abych to všechno vočistila, naložila, zpracovala, usušila, zavařila a ještě po ránu, za tmy, vodjela hodně toho prodat na trh. Že se na to nevy.... ."

Pobalila hadříky, přidala šminky a vodjela do Čech.

Stročkovec kyjovitý v roce 2013

10. července 2013 v 21:44 Stročkovec kyjovitý
Stročkovec kyjovitý