Holubinky aneb trocha dišputace a ještě něco navíc

30. srpna 2013 v 21:36 | Je to celé takové divné. Co je asi důvodem, že nejvíce je hříbkařů |  Holubinky jedlé
Holubinky jsou královnami lesů

Známe to všichni. Touláme se lesy a po houbách ani památky. Myšleno po těch hřibovitých. Je to často divné, ale když nejsou hřiby, tak je naopak často hodně různých holubinek. Příroda bezesporu ví proč to dělá.

Už při vstupu do ticha stromů potkáváme houbaře, jak se vrací s prázdnými košíky. Při tom pohledu je i skalnímu milovníků těchto lesních plodů hodně smutno. Jak tak prochází lesem, tak se nestačí divit. Lidi mají prázdné košíky, ale všude kolem je mnohdy i neobvyké množství holubinek.

Nabízí se otázka, proč je lid nesbírá. Vysvětlení není zase tak složité. Většina českomoravskoslezkého národa patří mezi tak zvané hříbkaře. Sem tam někdo z nich nepohrdne i některou z bedel, přidá lišku obecnou a sem tam i některou houbu z dalších druhů. A tím to končí. Pro většinu lidstva je zkrátka hřib, hlavně smrkový, jedinou z hub. A to se říká, že druhů hub je 1,5 miliónů.

Co už všechno bylo o holubinkách napsáno. A stále to v osvětové činnosti nestačí. Vždyť zase není tak těžké se, po soustavném studiu, v holubinkách vyznat. Navíc je všeobecné známo, že u těchto hub nám nehrozí žádný průšvih. Ani jeden druh nepatří mezi jedovaté, nebo nedej Bože dokonce mezi smrtelné. Při jejich poznávání a ochutnávání se nám může jenom nepříjemně zkazit i celý den. Jsou ale triky, jak se té nepříjemné pachuti v ústech zbavit. Vše najdete zde na blogu v sekci holubinky.

Nejdůležitější informací je, že tyto naprosto úžasné houby patří mezi nejchutnější. Kdybychom vytvořili tabulku chutnosti hub, tak hřiby skončí daleko za holubinkamí. Dokonce jsou kulináři, kteří bez ostychu hřiby nevšímavě překračují a vybírají si jen ty nejchutnější druhy holubinek. Dobrou chuť, přátelé...

Přesně tento příběh se nám dnes stal. Po hříbkách ani památka, houbaři procházeli les s prazdnýma košíkama a všude kolem holubinky.

Ale také ne zrovna málo ořezaných a pohozených hřibů. Opět je to o nevědomosti. Vždyť na první pohled je vidět, že ten hřib je takový jiný, ba divný. On, nebo dokonce oni, je musí ale utrhnout a ještě rozřezat na malé kousky. Lze se domnívat, že kdyby v nich nenašli červíky, tak si je snad odnesou i domu. Ale ty větší a velké plodnice satanů a medotrpkých k jídlu opravdu, ale opravdu nejsou.
Lze se po zkušenostech domnívat, že tací houbaři se nikdy nepoučí a rok za rokem se ten jejich postup opakuje. Trvá to vždy několik týdnů, než se tyto nejedlé, ba jedovaté, hřiby naučí znát. Není již čas na tyto lokality umístit informační tabule?


Stopoval jsem ho pacholka hodně dlouho, ale vše marné. Určitě věděl, že se neustále za ním šoulám. Na štěstí zašel za kopec na louce a pak už to bylo snadné. Proč se ale neustále otáčel zády?


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 31. srpna 2013 v 20:55 | Reagovat

Zastavili jsme se i na hřibech královských. Minulý týden tam byly tři velké plodnice a dnes po nich ani stopa. Nevím jak si to mám vysvětlit...

2 Staník | 22. září 2013 v 16:42 | Reagovat

Je to přesně tak, ale pokud je aspoň nerozkopou, tak o to více pak zůstane těch holubinek pro nás, co je sbíráme ....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama