Září 2013

Mykologická poradna Liberec

30. září 2013 v 10:01 HOUBY encyklopedie
Mykologická poradna v Liberci - Otevřeno od července do začátku listopadu, každé pondělí, 16-17h. Poradna se nachází v budově nádraží ČD, Nákladní 1. Josef Sedláček, 705 248 269.

Daněk aneb láska kvete v každém věku

29. září 2013 v 22:21 | Jelení říje je v plném běhu na tu dančí si budeme muset ještě několik dnů počkat |  - - daněk
Daňci nejsou ještě v plné zbroji. Dlouho to trvat ale již nebude

Láska kvete v každém věku a nevyhýbá se ani ostatním živočichům. Tenhle krasavec na snímku už má v lásce jasno a ta jeho na něj se zalíbením pohlíží. Tak to má být, a tak to také je. Matičce ce přírodě poděkování...

Také letos uspořádáme několik fotovýjezdů, fototoulek, nejen na dančí zvěř, ale i na siky. Není to již otázka dnů, ale spíše hodin. Čekáme jenom na pozvání od našich přátel z lesů. Jakmile říje vypukne, tak den ze dne vyrazíme. Vše bude probíhat jako v minulém roce. Vždyť už to znáte.

Fotolovům zdar! Nazdar!!!





...ta už se nemůže dočkat. A my rovněž ne.



Jsem úplně zapomněl, že letos jsem již jednu řež natočil...

Kotrč kadeřavý - minipříběh s trochou poučení

29. září 2013 v 10:41 | Kotrč kadeřavý roste u borovic. A my víme jak na něj... |  - - k. kadeřavý
Kotrč kadeřavý je na talíři vynikající. Dlouho jsem tomu nevěřil až jsem se přesvědčil

Nedávno tady pan Josef Střihavka toho svého kotrče ukázal. Z jeho vyprávění je slyšet, že mu udělal velkou radost, tak jako dělá šťastné i mnoho dalších houbařů po celé republice.



Kotrčů kadeřavých není v borových lesích zase tak moc. A ještě méně pak kotrče Němcova, který je pod "ochranou" státu. Málo se ví, že tam kde jednou kadeřavého najdete budete další sklízet po dlouhé roky. Ale to pouze za předpokladu, že ho šetrně vyndáte a nezničíte jeho podhoubí.

Plodnici ze spoda podebereme a s citem otočíme. Třeň se zlehounka odpojí od mycélia. Tím se neporuší a odmění se nám dalším kotrčem kadeřavým příští rok. A nemusí tam být jenom jeden...

Od malička jsem slýchával, jak dršťkovka z kotrče kadeřavého je vynikající. Důležité je, ale plodnici dobře proprat pod vodou. Kdyby se to neudělalo důsledně, tak nám polévka moc chutnat, pro písek a kamínky v ústech, nebude. Máte přehled kolik kotrčů se v houbařské sezóně v našich lesích asi vyskytuje? Pište do komentářů a prosím nepřehánějte...

Po celý život jsem tvrdil, že pravá dršťkovka z masa, ale i ta z kotrče, nemá s houbami ani s masem nic společného. Tyto dvě polévky nedělá dobrými nic jiného než to správné koření. Nedávno jsem ale musel změnit názor. Manželka se opravdu vytáhla. Ta dršťkovka z kotrče byla naprosto dokonalá, vyníikající. Snad bych i přísahal, že tu vynikající chuť udělal právě ten kotrč kadeřavý. Dobrou chuť, přátelé...


Mám tam v šumavském hvozdu místo, kam již řadu let jezdím pozorovat jelení říji. Je to naprosto úžasná a neopakovatelná událost. Jelení troubí na lesy, já si přitom v duchu zpívám - kdo to byl, cikán, černý cikán a už se těším až usednu v té staré nefalšované horské hospůdce na jedno, dvě, tří, pět, deset, točené. A věřte nebo nevěřte, vždy dostanu obrovskou chuť na utopence, kterého umí udělat jen tamější hospodská. Ta už ví, že bez pořádné feferonky bych jí ho vrátil. Dobrou chuť Václave. Včera jsem měl svátek a tak jsem si to na Šumavě s přáteli hodně užil. Děkuji kamarádky a kamarádi.

Věděl jsem, že ten pacholek je tam někde blízko přede mnou. Zalehl jsem do polohy ležícího střelce a pomalu se začal plazit. A pak, že vojenská základní služba byla k ničemu. Nebyla! Najednou cítím, že jsem prsty sáhnul do hovna. Věřte, že to není vůbec nic příjemného. Očíčkem kouknu a co nevidím. Hovno to není jsou to tři kotrče vedle sebe. Stal jsem se šťastným nálezcem. Posléze jsem si jednoho odnesl domu, to bylo před čtrnácti dny, a toho druhého včera. Třetí byl malilinko okousán od zvěře a toho jsem tam nechal jako poděkování matičce přírodě, ale po pravdě řečeno doufám, že ten dar se v příštích letech rozroste v další příjemná překvapení a to i v kuchyni. (Máte něco zajímvého o této houbě. Tak pište do komentářů a já to přetáhnu pod tento článek. Věřte, že to neděláte pro mojí maličkost, ale pro ty tisíce houbařů, milovníků přírody, kteří tento blog pravidelně navštěvují.)

Švihlík krutiklas a jak se i odborníci umí zmýlit

28. září 2013 v 21:46 | Neustále tvrdili, ten už tam nebude! A když, tak bude odkvetlý. Opak byl pravdou! |  - - švihlík krutiklas
Švihlík krutiklas aneb zase jsem měl pravdu. Z těch neustálých pravd jde až strach!!!

Švihlík krutiklas je veliký parádník, je úžasně, i když je přemaličký, fotogenický. To se o většině bylin říci nedá. Z letošního roku mám desítky snímků a každý je podle mého oka jiný ale i naprosto dokonalý. Jedním slovem - povedlo se...

Několik let jsem ho marně hledal. A letos tolik úspěchů najednou. Štěstí opravdu přeje připraveným. Jedna lokalita, ta na Moravě, je všeobecně známá. Bohužel, rok od roku je na ní stále větší tlak, a to zejména ze strany fotografů. Tu druhou v Čechách se bohudík daří zatím utajovat. Jak to ale bude ještě dlouho trvat, než jí někdo na internetu pojmenuje? Možná to je nesrovnatelné, ale kdo ví, aby to se švihlíkem nedopadlo jako ZDE!!!

Ten prostor, na kterém se švihlík vyskytuje, je převelice malý. Jedná se doslova o několik metrů čtverečních. Letos tam vykvetlo - pouze!!! - cca deset orchidejí. Nikdo nezajístí, aby někdo na některou rostlinu nešlápl!!! A to je i důvodem, proč by to místo měli znát pouze odborníci, lidé k tomu povolaní. Botanici, kteří mohou, svým umem, zde dosáhnout jeho rozšíření. Kdyby se to povedlo, tak by to byl převelkiký úspěch české botaniky. Tak to těm odborníkům dopřejme...

A v čem že se to ti orchidejáři mýlili? Všichni tvrdili, že nikam nejedou, že už tam bude všechno odkvetlé. Já tvrdil, že určitě ne a kdyby, tak to bude překrásná fototoulka. A to se také potvrdilo. Kromě několika orchidejí vše kvetlo, i když na některých rostlinách již některá kvítka to měla za sebou.

Do tohoto kraje příšlo babí léto. Takže ještě není všem dnům konec. Já tvrdím, že vše skončí až v okamžiku, kdy na louku napadne několik centimetrů sněhu. Tak se tam ještě podíváme. Opravdu to stojí za to. Je to o radosti, velké kráse, o Matičce přírodě.

Na fotografii se já, Václav, přední botanik - především přes orchideje - a přední mykolog, snažím dokázat, že bez tohoto druhu houby, by švihlíci nemohli existovat. Jenom nevím, co je to za plodnici! v - t - i - p!!!

Korálovec bukový II te / 2013

28. září 2013 v 21:03 | Kontrole stromů, na kterých vyrostla zajímavá houba, věnuji každoročně značnou pozornost. A vyplácí se. Děláte to také tak? Napište nám o tom.... |  - - bukový
Buk je to historický, prastarý, hodně poničený a nyní ho navíc přepadl nepřítel

Letos jsem tento překrásný strom několikrát navštívil a těšil se, jak se na odtržené a padlé větvi opět nějaký ten korálovec bukový objeví. Bohužel nic: v roce 2011 převeliký svátek - ale jak to tam s bukovým vypadlo roky předtím - o rok později nic a letos? Mohl bych, a rád bych to i udělal, napsat o včerejším okamžiku předlouhé a myslím i hodně zajímavé povídání. Koho to ale zajímá, že? Takže jenom stručně...

Moc se mu letos do světa nechtělo. Ta sucha udělala houbám přítrž. Stoprocentně jsem věděl, že se tam již neobjeví. Adie kamaráde a tak zase za rok.

Na včerejší cestě na Šumavu mi to nedalo a já všechny požádal, jestli jim nebude vadit maličký odskok. Minibusy zastavily, vjely na okraj lesa a já jen tak nalehko, dokonce bez fotoaparátu, jsem se vydal do hvozdu. Jsem nenapravitelný trouba. To víte že tam byl a dokonce ve dvojím provedení.

Kluci a děvčata již zdálky vyděli, že jsem tam šel zbytečně. Já ale naopak byl na srdíčku přešťastný. Jenom smuten z toho, že jsem neměl aparát. Zase jedna cesta navíc a já jsem v současné době trop na nohy.

Nazpátek už jsem nešel sám. Bylo nás hodně a o to více bylo té radosti...

Je to takové celé divné. Také míváte pocit, že ve skutečnosti ty houby, stromy, příroda, vypadá v reálu o hodně lépe než na fotografiích? Na straně druhé je to naprosto logické. Když je něčeho mnoho překrásné, tak to snímek nemůže nikdy zachytit. Fotografie to je buď výřez z velkého celku, nebo je na ní toho převelice moc. Oko člověka a jeho duše je přizpůsobena jinak - více, lépe, radostněji. Nebo máte jiný názor.

Tento buk najdete zde na blogu pod /2011 II te. V roce 2012 se nekonal a dokonce si zahrál v České televizi.


Vějířovec obrovský: Jak tak procházím poslední dva roky hvozdy, lesy, vidím stále více těchto obrovitých plodnic. Buď se pohybuji ve zvláštní, jiné, přírodě, nebo vějířovců obrovských opravdu všude nebývale přibývá?! Což není dobré znamení pro naše milované stromy a v této souvislosti i pro lesníky.

Jak z toho ale ven? Tip bych měl, ale jde o to jestli je proveditelný. Náš milovaný ing. Aleš by měl rychle začít vymýšlet nové a netradiční recepty na jeho konzumaci. Nevíte někdo, jak takový vějířovec chutná? Já jenom vím, že se z něj dělá dršťková a guláš. Jakou to má ale chuť, tak to opravdu, ale opravdu nevím. Už jsem to chtěl zkusit, ale nenarazil jsem již na mladé plodnice. Tak u mne až za rok...

V této souvislosti by z nás měl určitě starý pan Smotlacha převelikou radost. On přeci neustále tvrdíval - "pro národní hospodářství je to převeliká ekonomická ztráta!" Že bychom mu udělali radost a začali ve velkém vějíovce obrovské konzumovat? On to zase tak hloupý nápad není. Tak obrovské plodnice by dokázaly uživit i několik regimentů vojsk...

Letos poprvé jsem na úpatí kmene - a ještě nedaleko - viděl dva obrovské trsy vějířovce obrovského. To určitě, pro ten překrásný buk, neznamená nic dobrého. Existuje způsob, jak tohoto houbového "parazita" odstranit? Nebo je již na všechno pozdě a buk půjde na onen svět? Poradíte? Vyjádříte se? Vždyť jste odborníci! Tak poraďte?

Poznámka: V jiné souvislosti jsem dostal od -sv- tento text: Asi by bylo vhodné ho před úpravou prohnat mlýnkem na maso a pak z něj udělat cosi, jako houbovou fašírku. Není to vůbec špatný nápad. My znalí ale dobře víme, že to se i s houbami často dělá. Například houbové karbanátky...



OMLUVA všem, kteří to s tím strašením "přeháněli"

28. září 2013 v 20:38 | Mykologové a další odborníci přes houby měli naprostou pravdu. |  OTRAVY
Omlouvám se a nestačím se divit těm číslům

Každou chvilku jsem na přednáškách České mykologické společnosti, ale i v celostátním tisku, rozhlase a televizi, slyšel od renomovaných odborníků, zejména předsedy ČMS ing. Jaroslava Landy, ale i místopředsedy ing. Jiřího Burela neutále upozorňování, že houby jsou také jedovaté a že lidé si mají při sběru hub dávat velký pozor. Upozorňovali, že nikdo nemá sbírat nic co nezná.

O jejich neustálém "omýlání" jsem si myslel své - nepřehánějí to? Oni mluví, upozorňuji, jako kdyby polovina národa měla vymřít na otravu houbami. V těchto dnech jsem prozřel. Měli a mají naprostou pravdu!!! O tom jednoznačně svědčí dnešní smutná čísla: letos se již otrávilo 260 houbařů a to ještě sezóna neskončila. Muchomůrku zelenou pozřelo dokonce 10 človíčků. Jak to s nimi dopadlo, zpráva bohužel nic neříká.

Jedovatýmí houbami se letos, zatím, otrávilo i na 24 Pražanů. Z výřadu hub to měla za následek nejvíce muchomůrka zelená. Zdravotníci, záchranáři, lékaři, zdůrazňují, že oproti minulým rokům otravy houbami strmě stoupají. V minulém roce to v Praze, oproti letošku, bylo "jen" 15 intoxikací. K podobným případům jsou záchranáři v hl. městě voláni denně.

Sdělovací prostředky informují dosti nepřesně. Například nevíme, jestli byl nějaký smrtelný případ. Víme ale, že lékařům se nedávno, po požití muchomůrky zelené, podařilo, na poslední chvíli, zachránit dva mladé životy. Jestli někdo něco o této problematice víte konkrétně, pište prosím do komentářů...


Jako omluvu přijměte, prosím, snímek dnešního pacholka...

Osvěty kolem hub není nikdy dost. Lidé jsou nepoučitelní. Jestli podobné televizní pořady zachrání alespoń jednoho člověka, jednu rodinu, tak mají smysl. Další se bude vysílat 11. listopadu.

Jihočeské hořce a hořečky.

26. září 2013 v 17:37 | Kytičky nám odcházejí na věčnost, ale v příštím roce to opět vypukne. Už se také těšíte? |  Hořeček

Pod pojmem hořec si většina z nás vybaví přízemní rostliny s dlouhými tmavěmodrými květy, rostoucí ve vyšších polohách hor. Dříve narození si možná vzpomenou na trojůhelníčkové sýry Primator, ne nichž byl motiv rozkvetlého hořce použit. Jenže nejen jídlem živ je člověk a nejen Tatrami živ je hořec. Hořce najdeme i na Šumavě, ale tam se teď nevydáme, budeme se pohybovat v nižších polohách i když v blízkosti potoků a řek, které mají na Šumavě svůj začátek.

Jako první rozkvétají koncem března hořce jarní. Jejich domovem byly kdysi podmáčené louky na Písecku, kde jich bylo mnoho, jenže meliorace a velkoplošné hospodaření, spolu s chemizací zemědělství je skoro úplně vyhubilo, dnes přežívá ubohý zbytek populace na jediné lokalitě, která měla také namále, když ji jakýsi zemědělský synek Lanýž pohnojil močůvkou. Dva trsy naštěstí přežily a vše nasvědčuje tomu, že těchhle nádherných květin bude přibývat. Dobrá zpráva pro zahrádkáře je, že tento druh lze zakoupit v jistém zahradnictví ve Střešovicích.

Dalším druhem je hořec křížatý. Najdeme ho poblíž lokality hořce jarního a také v údolí mezi Blanským lesem a Šumavou, poblíž VVP Boletice. Na rozdíl od drobného hořce jarního, který se z trávy vytáhne max na 8 - 10 cm, jsou hořce křížaté mnohem větší a dospělé rostliny mohou dorůst až do 50 cm. Hořec křížatý se, stejně, jako všechny ostatní pojednávané druhy, nedá přesadit, pokud se o to někdo pokusí, rostlina zahyne.

Dobou kvetení hořců křížatých je červen až srpen. Pokud chceme krásu květů hořců obdivovat teď, musíme se spokojit s hořečky.

Na výběr máme ze tří druhů: Hořeček brvitý, hořeček mnohotvarý český a hořeček drsný Sturmův. Ten první je v ČR nejvíc rozšířen, protože je často k vidění i např. V Českém krasu. Jedná se o drobnou, jedno, nebo dvouletou rostlinku, ale s typickými květy hořcového typu. Jméno si vysloužil podle brv na okvětních lístcích. Doba květu je srpen až září, vzácně vydrží až do začátku října.

Hořeček mnohotvarý český a hořeček drsný Sturmův připomínají jednovaječná dvojčata. Oba druhy kvetou hlavně v září a oba vypadají na první pohled úplně stejně. Hořeček drsný Sturmův se dá od hořečku mnohotvarého rozeznat jen pod silnou lupou podle obrvení okrajů listů, které hořeček český postrádá. Obrvení vyvolává při pohmatu drsný dojem, odtud i jméno. Zatímco hořeček mnohotvarý roste v jižních Čechách na více místech a velmi často pohromadě s hořečkem brvitým, je hořeček Sturmův záležitostí pouze jediné lokality, kde roste sám a pokud není vyloženě příznivý rok, moc jich tam nenajdeme.

Všechny výšejmenované druhy jsou chráněné a je zbytečné se pokoušet o jejich přesazování, nebo pěstování ze semen; doma vám prostě neporostou. Semena sice možná vyklíčí, , ale rostliny brzy zajdou. Text a foto: - sv -

....

** ** ** ** **

Jeli jsme pražskou tramvají a jak jinak, než že jsme si dišputovali o houbách. Přistoupili dvě slečny a já jsem jim nabídl posezení. "Chcete se slečny posadit? Nebolí vás již nožky, mršky jedny?" A plácám si na obě kolena. Mršky slečny posezení na nich odmítly. Prý jsou moc špičatá...

Tak nám nezbylo než přejít opět na ty houby.

"Promiňte, ale když vás tak slyším, nemůžete nám poradit..." Trvalo to hodně stanic než jsme vystoupili a pokračovali o houbách v cukrárně. Kafíčko bylo, pohár zmrzlinový byl a i na něco ostřejšího došlo. Pěkně strávené odpoledne to bylo....

A závěr? Tak ten neměl chybu. Jedna ze slečen vstala a chystala se na odchod: "Maruško napište nám to na šéfa!"
-vb-



Korálovce bukové aneb radost pohledět

25. září 2013 v 22:25 | Víte proč korálovce nepatří mezi chráněné houby. Protože se na ně zapomnělo! |  - - bukový
V minulých letech nic moc a nyní takové nadělení


Vějířovec obrovský vím o něm mnohé zajímavé... A je i pěkný korálovec ježatý. Fota zde na blogu.

Postupovali jsme v tichosti a neustále pozorovali okolí. A vyplatilo se. Tak jako v minulém roce na nás čekala opět ta sika, která by se asi klidně nechala i drbat mezi ušima. Všichni jsme ale měli strach se k ní přiblížit na méně než šest metrů. Kdyby kopla, tak by to pro nás nemuselo dopadnout dobře.

O těchto tvorech se moc dobře ví, že jsou přítulní a člověka se nemusí vůbec bát. Na straně druhé dokážou z ničeho nic zaútočit a být hodně zlí, nebezpeční. Kdo by pokoušel osud.

Ve zdejším vojenském újezdě již řadu let pozoruji na stejných místech řadu zajímavých a překrásných hub. Patří mezi ně i korálovec bukový. Rovněž například i korálovec ježatý.

Již ve vlaku jsem všem vysvětloval, že nemohou čekat nějaké zázraky. Korálovců je tam na jednom padlém kmeni spousta, ale jsou každý rok maličcí. Tak ať neočekávají nějaké velké zázraky.

Nejdříve jsme si prohlédli korálovce ježatého, letos jediný. Aparáty cvakaly, všichni byli moc spokojeni.


A my jsme získali zase nějakou tu korunku na další snímky, které budou zdobit naše fotografické výstavy, které neustále putují republikou.

Již zdálky jsem viděl, že je něco špatně. Korálovci nikde. A bylo vymalováno, na všech bylo vidět převeliké zklamání. Ten padlý kmen tam chyběl. Tak jsem se rozčílil, že ho zase někdo odvezl, ukradl, aby se jimi mohl chlubit na své zahrádce.

Když jsme postupovali dál, tak jsem si uvědomil, že to nebylo to správné místo. Zanedlouho se to potvrdilo. Ten správný kmen byl před námi. Ale bukoví nikde! Hluboce jsem vzdychl a dlouze vydechl. To je ale propadák. Peníze jsme vybrali a nic moc za ně nedali.

"Hele volové, tamhle jsou!" ozval se někdo z davu. A taky že jo. Přestěhovali se jen o kousek stranou, ale na veliký padlý kmen a nebyli to žádní maličcí umouněnci, ale pořádní klackové, vzájemně propojení. O kousek stranou ještě na dřevinách další. Radost byla veliká a my vandrovnící jsme se opět vyznamenali.

Tohoto šindelovníka severského znám již řadu let. Často ho navštěvuji, pozoruji, kolem něho bádám, ale stále jsem z něj tak nějako tumpachový. Letos, jak byla ta velká sucha, bylo jasné, že letos se asi neukáže. Jak vedra a sucho ustupovala, tak začal ožívat. Všimněte si, podle toho fleku z minulého roku, že je letos hodně menší. A tam nahoře, jak bývala ta větev se neukázal vůbec. Už se těšíme, jak to bude v příštím roce.

(...dopíši později.)







Tady se kamera vyřádí. Na blog nedávám žádné lepší fotografie.....


... a tím to můžeme ukončit. Jednat musíme ale rychle. Zítra? Pozítří? Už troubějí a je to nádhera dotýkající se hvězd. "Kdo to byl? Cikán černý cikán."

Houby, hospody, restaurace aneb to jsou ale věci, že?!

23. září 2013 v 23:07 GLOSY!!!
Není to o život? Určitě houbám rozumí?

Doporučujeme si nejdříve přečíst otevřený dopis České mykologické společnosti ZDE!!!. Je škoda, že v něm není odstavec o nošení - i chráněných a ohrožených hub - do lepších restaurací. Pravděpodobně to není ojedinělá záležitost...

(...dokončení v noci a nezapomeňte, že zítra je další fototoulka na houby v Brdech: Vždyť víte...)


Zanedlouho to bude v lesích, v hlubokých hvozdech, vypadat takto. Babí léto se má ještě prý vrátit. Slunce, barevný les, plno hub, pobíhající a postávající zvěř. Opět, tak jako každý rok na podzim, to bude úžasné. Také se těšíte?


...už troubějí. Ještě několik míst volných. Pouze ale v průběhu týdne, mimo víkend!

...v Praze tam je blaze XXII

23. září 2013 v 22:53 | Praha je křižovatkou desetitisíců, miliónů houbařů |  V Praze blaze
Je to úžasné podívání, když houbaři táhnou Prahou

Není nad to, mít neustále fotoaparát v pohotovosti. To si tak čekám na metro a kolem prochází několik houbařů s plnými košíky. Plodnice jsou to překrásné. Podívaná nádherná. Vypadalo to, že se v tom podzemí všechno zastavilo, ztichlo. Taková to byla krása. Takové to bylo přepěkné kochání se.

Najednou koukám a nestačím se divit. Tato dáma rychlostí blesku, každý cowboy by jí to vytasení zbraně mohl závidět, vytahuje mobil. A já jen poslouchám, vyndávám aparát a mačkám.

"Miláčku, rostou! a usmívá se na celý svět. Co kdybychom zítra ještě za tmy vyrazili? Určitě dostává kladnou odpověď. Její rozkošná mlaďounká tvářička září, jako kdyby vyhrála milióny v loterii. Zítra jí a jejího drahouška čeká krásný den v lůně přírody. V tichosti jí závidím...

** ** ** **
Hlavní město to je samé nádraží, vlakové, autobusové, MHD, dokonce tam mají i velkou říční flotilu, přívozy, letiště. Zkrátka převeliký je tam dopravní uzel.

A když ta houbová horečka vypukne, tak neustále všude proudí houbaři s plnými košíky. Jedni smutní, pláčí, že při tom ještě v lesích nebyli. Další se usmívají a myšlenkami jsou už tam daleko ve hvozdech. Ve svých rodných chaloupkách, ve vesničkách, osadách, samotách, městečkách, odkud všichni ti z Prahy pochází. Domov je domov, na ten se zapomenout nedá. Je to o předcích, rodičích, prarodičích a dětství.

Tak vidíte, že houby nejsou jen do trávicího traktu, ale i o něšem jiném, krásném, příjemném. A vo tom to je, vo tom by to mělo být...

Ing. Jiří Baier: Výstava fotografií hub z druhé poloviny XX. století...

23. září 2013 v 18:47 | Galerie fa Škoda, Vodičkova ulice, Praha. |  Jiří Baier
Výstava fotografií hub ing. Jiřího Baiera

V galerii kamenného obchodu - vše pro fotografy - pana Škody, byla slavnostně zahájena fotografická výstava ing. Jiřího Baiera. Nejen já jsem byl udiven, kolik lidí, jenom za odpoledne, se na jeho houby přišlo podívat. Setkání s panem Baierem a s jeho fotografiemi hub se zde koná každoročně. Majitel obchodu, pan Škoda, je totiž rovněž úspěšný houbař. Nejen za tuto akci mu patří naše poděkování. Takových výstav o houbách, přírodě, není nikdy dost.

Šťastná rodinka na snímku si před několika dny přinesla miminko do svého domova. A první cesta do pražských ulic je zavedla na výstavu. Jenom jsem v tom shonu zapomněl, jestli to byl kluk nebo holka. Jedno je však jisté. Narodil se další houbař, houbařka. Není ve Slezsku, na Moravě, v Čechách člověka, kterého by pěkné fotografie hub nepotěšily. Bohužel, je to stále stejné. Jak zajistit, aby co nejvíce lidí o výstávách vědělo. Jak tento oříšek rozlousknout? A teď babo raď!

Vy to ale již víte, tak se běžte podívat. Určitě neprohloupíte a navíc se podíváte do obchodu, kde kolem fotografie mají vše a všechno vědí. A umí poradit. Nejen že tam jsou machři, ale umí i jednat se zákazníkem. Zde platí - náš zákazník náš pán. A tak to má být...

Víte vůbec jak pan Baier přišel k houbám? Budete se určitě divit, ale naučili ho je znát vojáci Rudé armády. Jejich zásluhou se stal houbařem, mykologem. Nebýt jich, tak bylo o jednoho odborníka méně. Více ZDE! Měl bych ten rozhovor už konečně dopsat, že?! A to mám přemnoho materiálu o jeho osobě. Vydalo by to i na celou knihu.

Ing. Jiří Baier

Celý život zasvětil tento muž mykologii. Vlastní profesí inženýr chemie se již od nejútlejšího věku seznamoval se světem říše hub. Nejprve jako úplný amatér, posléze navštěvoval odborné přednášky nadšených popularizátorů jako byli Dr. Pulec, Ing. Kunc, RNDr. Hlaváček a celá řada dalších. Tito všichni se snažili pomáhat mladým začínajícím zájemcům o mykologii. V této době zjistil, že mu chybí schopnost kvalitně zachytit houby na fotodokumentaci.

Nelenil a pod vedením zkušených fotografů, jako byl Ing. Kunc, začal navštěvovat fotografický klub. Seznámil se tam i s takovými veličinami, jako byl Josef Sudek. Po řadě pokusů a omylů se konečně dostavily i první úspěchy. Zejména po seznámení s Milanem Škodou, jehož bohaté zkušenosti Ing. Baiera vynesly na úroveň, na níž se nyní nachází. Samozřejmě je neodmyslitelné soustavné sledování novinek ve fotografické branži.

Velice důležitá je i činnost v České mykologické společnosti, kde dlouhá léta zastával funkci místopředsedy. Založil tam laboratoř pro určování dřevokazných hub, plísní a hmyzu. Chemickou profesi využívá při výzkumu a aplikování vhodných pesticidů k záchraně napadených objektů a památek. Toto vše na úrovni soudního znalce v oboru chemie - chemická odvětví různá (chemická konzervace dřevěných konstrukcí a ostatních ligno-celulózových materiálů), v oboru potravinářství - potravinářská odvětví různá (houby jedovaté a dřevokazné), dále v odvětví stavebnictví - stavební odvětví různá (houby dřevokazné, hmyz a plísně). Z hub divoce rostoucích se přednostně věnuje skupině gasteromycetů.

Je autorem a spoluautorem celé řady mykologických atlasů, kuchařek, pravidelným dopisovatelem řady specializovaných časopisů. Jeho nejznámějšími publikacemi jsou Houby v kuchyních světa, Houby v lese a v kuchyni, Škůdci dřeva, Ochrana dřeva, Pěstujeme houby, Zaměnitelné houby, velké fotoatlasy hub společně s Dr. Ladislavem Hagarou a PhDr. RNDr. Vladimírem Antonínem, CSc. (Houby, Velký atlas hub). Výše jmenované publikace vyšly i v mnoha jazykových verzích v zahraničí.

V poslední době je znám jako častý host televizního pořadu "Receptář prima nápadů" od pana Přemka Podlahy, ve kterém vystupuje jako úspěšný propagátor sběru, konzumace a ochrany hub.

Vystupuje i jako častý propagátor mykologie po celé České republice, kde přednáší pro veřejnost všech věkových kategorií. Záslužná je i jeho činnost ochrany přírody, kde významně spolupracuje s ochranáři v jednotlivých lokalitách Čech. Tento stále mladý a optimistický sedmdesátník žije v Praze.
Zdroj: text byl uveřejněný na internetu...

Poznámka: V roce 2013 byl pan ing. Jiří Baier za záhadných okolností vyloučen z České mykologické společnosti. V dávných dobách se to stalo i panu Smotlachovi, který to ale tehdá na členské schůzi ještě na poslední chvíli ustál.... Znamená to snad, že úspěch se neodpouští? Jak české, že?!

Vějířovec obrovský aneb jak na houbu pohlíží gurmáni a jak bioorganičtí chemici

23. září 2013 v 17:58 | Člověk se stal výjimečným živočichem v přírodě právě proto, že získal schopnost se učit a vzdělávat |  - - vějířovec obrovský
Vějířovec obrovský z pera Jiřího Patočky

Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) je jedlá houba z čeledi vějířovcovitých (Meripilaceae) rostoucí na starých dubech. Vzácně také na jiných listnatých stromech, např. bucích a lípách. Plodnice se objevují od července do září o jsou někdy opravdu obrovské. V některých případech mohou dorůst až do hmotnosti 50 kg.

Ten na snímku je sice již postarší, říjen 2012, ale je ze stejného dubu jako v tomto článku.

Plodnice vějířovce je tvořena množstvím velkých klobouků, které jsou v mládí narezlé, v dospělosti hnědé a ve stáří až černé. Rourky jsou pevné, bělavě okrové a nedají se oddělit od klobouku. Dužnina je v mládí šťavnatá a ve stáří tuhá. Mladé plodnice jsou jedlé, vhodné zejména ke smažení. Žádná delikatesa to ale není. Jsou lepší houby. Gurmáni mu dávají minus.

Plodnice vějířovce, podobně jako plodnice jiných dřevokazných hub, je plná nejrůznějších enzymů, které rozkládají dřevo a umožňují houbě růst na tomto substrátu. Houba získává energii degradací organické hmoty. Její mycelium proniká do dřeva stromů a vylučuje extracelulární enzymy, které dřevní hmotu rozkládají na jednodušší sloučeniny, pro houbu nezbytné. Enzymy dokáží vrátit (recyklovat) prvky ze kterých jsou poskládány molekuly tvořící hlavní makromolekuly dřevní hmoty - celulózu, hemicelulózu a lignin - zase zpátky do přírody

Celulóza je polysacharid tvořící hlavní stavební jednotku buněčné stěny. Není rozpustná ve vodě a chemicky je velmi stabilní. Je to nejrozšířenější chemická sloučenina na zemském povrchu. Člověk ji využívá při výrobě buničiny, která pak slouží k výrobě papíru, plastů, celofánu, viskózového hedvábí apod.

Hemicelulóza je polysacharid blízký složením celulóze. Od celulózy se liší stavbou sacharidového řetězce. Chemicky je méně stabilní a podle obsahu atomů uhlíku v molekule cukru se dělí na pentozany (5 uhlíků) a hexozany (6 uhlíků). Pentozany obsahuje převážně listnaté dřevo a hexozany dřevo jehličnaté. Hemicelulóza se využívá na výrobu lepidel a plastických hmot.

Lignin je vysokomolekulární polyfenolická amorfní látka, jejíž základní stavební jednotkou jsou deriváty fenylpropanu, které označujeme jako prekurzory ligninu. Jsou to p-kumarylalkohol, koniferylalkohol a sinapylalkohol. Tyto prekurzory jsou vázány do trojrozměrných struktur etherovými vazbami nebo vazbami mezi dvěma uhlíky. Lignin je kovalentně vázán na polysacharidy a jeho hlavním úkolem je spojování mezibuněčných vláken celulózy a hemicelulózy. Lignin mechanicky zpevňuje buněčnou stěnu a dává dřevu pevnost. Po celulóze je to druhá nejčastější sloučenina na Zemi. Jehličnany mají obecně vyšší obsah ligninu než listnáče.

Chemici, zejména ti bioorganičtí, jejichž zájmem jsou molekuly vytvořené samotnou přírodou, pohlíží na vějířovec obrovský příznivěji, než gurmáni. Vidí v něm zdroj velkého množství organických molekul, z nichž mnohé mohou najít uplatnění v životě člověka. Proto mu dávají plus.

Těch molekul je mnoho, ale pojďme se podívat na jednu, která nese název lakáza (angl. laccase). Je to protein složený z několika set aminokyselin a funguje jako enzym, tzn. že katalyzuje (urychluje) rozklad jiných molekul, které jsou pro něj tzv. substrátem.

Lakáza je enzym typu polyfenoloxidázy. Pro její správnou funkci je nezbytné, aby v její molekule byly čtyři atomy mědi. Člověk takový enzym nedokáže vyrobit a i kdyby, bylo by to velmi drahé. Příroda jej naopak dokáže vyrobit levně a ekologicky. Substrátem lakázy jsou různé aromatické látky, fenoly, aminy apod. Je to enzym, kterému se v posledních letech věnuje značná pozornost. Existuje velký potenciál pro jeho využití v řadě průmyslových oborů.

Bioremediace odpadních vod potravinářského průmyslu. Lakáza má schopnost degradovat aromatické sloučeniny, např. fenoly a aromatické aminy, které tvoří jednu z hlavních skupin polutantů průmyslových odpadních vod a lze je obtížně regulovat. Jejich přítomnost v pitné vodě a ve vodě používané k závlahám představuje značné zdravotní riziko. Lakáza degraduje odpadní vody s vysokým obsahem tříslovin, takže je vhodná pro úpravu odpadních vod z lihovarů, pivovarů, lisoven oleje atd. Lakáza z hub má oproti lakázám z jiných biologických zdrojů jednu výhodu: dokáže pracovat i v přítomnosti povrchově aktivních látek (detergentů), což je při jejím využití jako remediačního enzymu velmi důležité.

Stabilizace vína je jednou z hlavních aplikací lakázy v potravinářském průmyslu. Použití lakázy je vhodné zejména u bílých vín.

Stabilizace piva lakázou odstraňuje zákal, který se u některých druhů piv tvoří během dlouhé doby skladování. To je při současných požadavcích na dlouhodobé udržení kvality tohoto nápoje velmi důležité. Pokud se teď právě vyděsili všichni milovníci piva, cože se to do jejich oblíbeného nápoje přidává, mohu je uklidnit. Klasická tvorba zákalu v pivech je výsledkem precipitace proteinů, která je obvykle stimulována malým množstvím přirozeně se vyskytujících proanthokyanidinových polyfenolů. Nadměrné množství polyfenolů se tradičně odstraňuje opracováním nerozpustným PVPP (polyvinylpolypyrolidonem). Práce s touto látkou má negativní vliv na pracovníky a vede k problémům, které souvisejí s odpadními vodami, neboť PVPP se špatně biologicky odbourává. Místo tradičního opracování PVPP lze přidat do mladiny lakázu. Lakáza je nejedovatý přírodní produkt, PVPP je syntetická látka, jejíž používání je v EU sice povoleno, ale o jejíž neškodnosti pro lidské zdraví existují pochybnosti.

Výroba ovocných šťáv je komplikována přítomností přirozeně se vyskytujících fenolových sloučenin a jejich oxidačních produktů v ovoci, které jsou schopny měnit barvu a chuť nápoje, což je považováno za škodlivé pro organoleptickou (smyslovou) kvalitu výrobku. Lakáza zlepšuje organoleptické vlastnosti ovocných šťáv, ale také celé řady dalších potravinářských výrobků jako jsou ovocné dřeně, pyré, zmrzliny, pečivo, cukrářské výrobky apod. Namáčením kakaa v roztoku obsahujícím lakázu se odstraní hořkost a jiné nepříjemné chuti, což se projeví na lepší chuti čokolády. Lakáza také snižuje hořkost oliv ve vodném nálevu a stabilizuje jejich barvu.

Opracováním sójových bílkovinných hydrolyzátů lakázou dochází ke snížení obsahu cysteinu, který je příčinou nepříjemného pachu po sirovodíku. Lakáza rovněž zlepšuje kvalitu sójového oleje tím, že snižuje množství linolové a linolenové kyseliny, které snadno reagují s rozpuštěným kyslíkem ve výrobku, přičemž vznikají nežádoucí těkavé sloučeniny.

Pečivo je dalším výrobkem, kde se uplatňuje lakáza. Přídavek lakázy se projevuje oxidujícím účinkem na složky těsta, čímž se zlepšuje pevnost struktur lepku v pekařských výrobcích. Použití lakázy vede ke zvýšení objemu, zlepšení struktury střídky a zjemnění pekařského výrobku. Přidání lakázy umožňuje zpracovávat i mouku špatné technologické jakosti.

Biosenzory jsou chemické analyzátory, jejichž rozpoznávací systém je založen na biochemickém mechanismu. Hlavní charakteristikou biosenzorů je jejich schopnost detekovat nízká až stopová množství biologicky aktivních látek. Nachází proto široké uplatnění v oblasti medicíny, biotechnologií, potravinářství a životního prostředí. Řada biosenzorů obsahujících lakázu byla vyvinuta pro imunoanalýzu, dále pro stanovení glukózy, kyseliny askorbové, aromatických aminů a fenolových sloučenin.

Závěrem svého článku bych se chtěl omluvit všem, kteří se při jeho čtení rozčilili. Očekávali povídání ve stylu mykologických příruček a místo toho se jím dostalo lekce z chemie a biochemie. Pokud přesto článek dočetli až do konce, upřímně jim děkuji. I když současná generace je podezírána z toho, že značná část populace vzdělávání nemá v oblibě a dokonce se mu aktivně vyhýbá, chtěl bych věřit tomu, že houbaři do této kategorie lidí nepatří. Člověk se stal výjimečným živočichem v přírodě právě proto, že získal schopnost se učit a vzdělávat, díky čemuž začal přírodu ovládat a měnit ji k obrazu svému. Často propagovaný nový trend - zpět k přírodě - určitě neznamená, že bychom měli staré znalosti zapomenout a novým se již neučit.
Jiří Patočka



Konzumuje vysoká zvěř houby? Veverky ano, a kdo další? Divočáci? A v jakém množství? V zimním období nalézám hlívu úsřičnou, která je pravděpodobně zvěří částečně ukousnuta. Proč nesní celý trs? -vb-

Vějířovec obrovský se roztahuje do hvozdu

22. září 2013 v 19:26 | Jeleni troubí a nám se nebývale vydařilo. Zítra odjíždí další skupina, a tak to bude až do konce říje |  - - vějířovec obrovský
Vějířovec obrovský

Není to zas tak dlouho co ho ve hvozdu, u toho prastarého dubu, pozoruji. Jestli si vzpomínám, tak jsou to dva roky, kdy jsem ho tam spatřil poprvé. Letos jsem byl překvapen, ale nevím jestli radostně nebo naopak neradostně, jak se v okolním lese nebývale rozrostl.

Mateřská houba vypustila do okolí přemnoho miminek a vydařilo se. Některé srostlice jsou převelice velké a pěkné kusy. Škoda, že ho lid houbařský nejí ve velkém. Takto to nebude trvat dlouho a dub se odporoučí k zemi. Už je prorostlý vším možným. Dokonce na něm parazituje jeden druh třepenitky a i plodnice šupinovky kostrbaté.

Na této fotografii je zřetelně vidět, že není zas tak jednoduché zachytit pravdu. Ve skutečnosti vše vypadalo přkrásně a velkolepě. Tady na snímku je to hodně ušlaplé a nevypovídající...


Snažili jsme se spočítat trsy a dokonce i jednotlivé plodnice. Pravděpodobně to není splnielný úkol. Jak jsme počítali, tak jsme objevovali další malilinkaté srostlice. Netrvalo to zas tak dlouho a počítání jsme odtroubili.

Prosba: Máte někdo povědomí o využití vějířovce obrovského v kuchyní. Je to vůbec chutná houba? A co se dá z něj vše připravit? Určitě guláš, polévka a co dál... Poradíte?

Jednu z odpovědí najdete ZDE!!!

Korálovec ježatý aneb opět se vydařilo

22. září 2013 v 19:13 | Škoda, že neumíme kolem vzácných hub bádat. Kolik těch ježatých asi v lesích bývá? |  - - ježatý
Korálovec ježatý - (ještě je to mláďátko. Zamaskován a připraven na Vaší návštěvu. Přihlaste se včas než ho zase někdo ukradne!

Nikdy bych nevěřil, ale již jsem se přesvědčil, více zde na blogu, že je "taky houbaři" velice v kuchyni ceněn. Škoda, že korálovce ještě nepatří mezi chráněné houby. Kdy se to změní? Nevíte?

S radostí oznamujeme, že šindelovník severský se opět dívá na hvozd v plné kráse. Už jsme nevěřili, že se ještě zdrchá.

...v Praze tam je blaze XXI

19. září 2013 v 14:46 | Mějme se rádi a množme se. Ať je nás stále povícero... |  V Praze blaze
Svět se změnil a už ani u nás to není nic nenormálního...


(....jistě jste poznali, že se jedná o výřez. Originální fotografii použiji jinak.)

Podobnou fotografii, ale úžasnější, jsem pořídil před rokem na jednom hradě v zahradní restauraci. Ta mladá paní byla překrásná. Moc jí to pomateřství slušelo. Dělal jsem že nic nevidím, ale mé oči se spojili s maminkou. Vyndal jsem fotoaparát zamířil a kývnutím hlavy požádal o souhlas.

Matinka se usmála, já udělal cvak, maminka zvolila další polohu, já zase cvak a tak to pokračovalo několikrát. Mám pěkné, moc zajímavé snímky, ale co dál? Uveřejnit, nebo je nechat na pozdější čas? Jestli čekáte konec příběhu jednoho fotografa, tak to se nedočkáte.

O dva měsíce později jsme se všichni zcela náhodně setkali. A já s tím fotografováním neprohloupil. Ta maminka je prvotřídní evropskou advokátkou, majitelkou advokátní kanceláře. A pak nekup to... Již několikrát jsem jejich služeb využil. Děkuji.




...v Praze tam je blaze... XX

18. září 2013 v 23:32 | Houbař, sportovec, ale i další človíčci nemohou bez hospůdky existovat... |  V Praze blaze
Hospůdko hospůdko malá, hospůdko začouzená...

Poznáte, o kterou hospůdku se jedná? Prvních pět, kteří odpoví, ale zašifrovaně, obdrží zdarma fototoulku Prahou. Posléze, až si ošoupeme nohy, navštívíme tento svatostánek. A DNES PLATÍM JÁ....

Hospůdka je to útulná a česká. Takové aby jsi dnes, nejen v Praze, pohledal. Je ale divné, že tam neznají půlitr. Proč tomu tak asi je? To tedy nevím, ale pravdou je, že ty sklenice 0,4 jsou opravdu krásné. Právě proto se tak rychle ztrácejí. Číšníci mají moc práce si je uhlídat...

Jak fotografovat v hospodě? Mrknul jsem na výčepního a zaklepal na fotoaparát. A pokýváním hlavy požádal o souhlas. Ten jsem dostal. Několikrát jsem cvaknul a pak se začaly dít věci.

Početná skupina fotoaparátníků z Japonska, ale i další cizinci, začala vytahovat aparáty a blýskat o sto šest. Dobrá reklama pro Prahu že. Příště to udělám znova. Budu to dělat každý den, po celý den, ale vybírat za každé cvaknutí 10 euro. A pak si za to koupím ten nový Olympus. Přijďte si také cvaknout, abych to vydělal co nejdříve. Děkuji předem Vám všem za ty eura.

Russula subnigricans aneb jedovatá holubinka

18. září 2013 v 14:46 | ...a prý že žádná holuinka není jedovatá. Neříkej hop dokud nepřeskočíš |  Holubinky nejedlé
Jedovatá holubinka Russula subnigricans.

JEŠTĚ ŽE U NÁS NEROSTE
Jiří Patočka

Když jsem minule psal o tom, jak obtížné je určování holubinek, zmínil jsem se, že některé mohou být nebezpečně jedovaté. Takovou holubinkou je i Russula subnigricans. České jméno nemá, roste totiž jen v Čině, Japonsku, na Tchaj-wanu a také v Severní Americe.

Tam všude je příčinou častých otrav. Od roku 1950, kdy existují publikované údaje, zemřelo na otravu touto houbou jen v Japonsku sedm lidí a každoroční počty otrav jdou do stovek případů. Požití houby způsobuje rhabdomyolýzu, rychlý rozpad svalových vláken, doprovázený uvolněním myoglobinu (Lee et al. 2001). Ten se vyplavuje ze svalů do krve a může vyvolat akutní selhání ledvin.

Otravy jedovatou holubinkou R. subnigricans jsou proto tak časté, že houba je téměř k nerozeznání podobná jedlé holubince černající (R. nigricans). Ta roste hojně i v našich lesích a nepředstavuje žádné toxikologické riziko. Jedovatých substancí byla v holubince R. subnigricans nalezena celá řada, takže výsledný toxický účinek může být způsoben kombinací několika jedů (Matsuura et al., 2009). Za rhabdomyolýzu, která je jedním z nejzávažnějších projevů intoxikace - a která může být vyvoláním následného akutního selhání ledvin příčinou smrti - je s největší pravděpodobností kyselina cykloprop-2-en karboxylová (Patočka, 2009), která je současně jedním z významných toxických principů této houby (Matsuura et al. 2009). Tato karboxylová kyselina je enormně nestálá látka. Vazebné úhly v jejím trojčlenném uhlíkové cyklu jsou velmi deformovány, což vnáší do molekuly značnou nestabilitu, která je ještě umocněna přítomností dvojné vazby. Samotná kyselina se nedá uchovat ani v laboratoři, protože je enormně reaktivní a rychle polymeruje na vysokomolekulární látky. Trochu stálejší jsou jen některé její deriváty (Yan et al. 2008).

Rhabdomyolýza po požití hub je do jisté míry novým fenoménem houbových otrav (Diaz, 2005a,b). Až do roku 1993 nebyla v této souvislosti registrována. Několik případů masivní rhabdomyolýzy bylo hlášeno od roku 1993 ve Francii a od roku 2001 také v Polsku po požití většího množství jedlé, a do té doby ceněné houby, čirůvky zelánky (Tricholoma equestre). Tyto případy rhabdomyolýzy jsou spojeny s dýchacími a srdečními komplikacemi (myokarditidou) a často končí smrtí. Rhabdomyolýza se zjevně odlišným mechanismem byla popsána na Tchaj-wanu v roce 2001 po otravě holubinkou R. subnigricans (Lee et al., 2001) a vše nasvědčuje tomu, že zodpovědná za ni by mohla být kyselina cykloprop-2-en karboxylová.

Cyklopropen-karboxylová kyselina není ale jedinou jedovatou substancí nalezenou v holubince R. subnigricans. Již dříve v ní byly objeveny zcela jiné jedovaté látky. Jsou to např. chlorované methoxyfenoly, zvané russupheliny (Takahashi et al. 1992). To jsou látky s cytotoxickým účinkem (Takahashi et al., 1993; Ohta et al., 1995) a je možné, že jsou také schopny vyvolávat rhabdomyolýzu. Dále byly v této holubince objeveny neurotoxické aminokyseliny (Kusano et al. 1987), které se na jedovatosti houby rovněž podílejí. V Číně bylo popsáno léčení otrav způsobených požitím této holubinky přípravky, získanými z jiné čínské houby, leskloporky lesklé (Ganoderma lucidum) (Xiao et al., 2003).

Literatura

Diaz JH. Evolving global epidemiology, syndromic classification, general management, and prevention of unknown mushroom poisonings. Crit Care Med. 2005a; 33(2): 419-426.

Diaz JH. Syndromic diagnosis and management of confirmed mushroom poisonings. Crit Care Med. 2005b; 33(2): 427-436.

Lee PT, Wu ML, Tsai WJ, Ger J, Deng JF, Chung HM. Rhabdomyolysis: an unusual feature with mushroom poisoning. Am J Kidney Dis 2001; 38: E17. Matsuura M, Saikawa Y, Inui K, Nakae K, Igarashi M, Hashimoto K, Nakata M. Identification of the toxic trigger in mushroom poisoning. Nat Chem Biol. 2009; 5(7): 465-467.

Ohta T, Takahashi A, Matsuda M, Kamo Shin-ya, Agatsuma T, Endo T, Nozoe S. Russuphelol, a novel optically active chlorohydroquinone tetramer from the mushroom Russula subnigricans. Tetrahedron Letters 1995; 36(29): 5223-5226.

Patočka J. Zajímavá molekula objevena v jedovaté holubince. Vesmír 2009; 88: 606. Saviuc P, Danel V. New syndromes in mushroom poisoning. Toxicol Rev. 2006;25(3):199-209.

Takahashi A, Agatsuma T, Matsuda M, Ohta T, Nunozawa T, Endo T, Nozoe S. Russuphelin A, a new cytotoxic substance from the mushroom Russula subnigricans Hongo. Chem Pharm Bull (Tokyo) 1992; 40: 3185-3188. Takahashi A, Agatsuma T, Ohta T, Nunozawa T, Endo T, Nozoe S. Russuphelins B, C, D, E and F, new cytotoxic substances from the mushroom Russula subnigricans Hongo. Chem Pharm Bull (Tokyo) 1993; 41: 1726-1729.

Xiao GL, Liu FY, Chen ZH. [Clinical observation on treatment of Russula subnigricans poisoning patients by Ganoderma lucidum decoction]. Zhongguo Zhong xi yi jie he za zhi Zhongguo Zhongxiyi Jiehe Zazhi = Chinese Journal of Integrated Traditional and Western Medicine 2003; 23(4): 278-280.

Yan N, Liu X, Pallerla MK, Fox JM. Synthesis of stable derivatives of cycloprop-2-ene carboxylic acid. J Org Chem 2008; 73: 4283-4286.

BLAHOPŘEJEME aneb převeliký úspěch pro českou mykologii

16. září 2013 v 18:55 | Vychází ve Francii a bude pravděpodobně i Německo a Velká Británie |  GLOSY!!!
Jaroslav Malý, fotograf přírody a zejména hub

Doufám, že se na mne Jarda nebude zlobit, když se tu krátce zmíním o francouzské knize o houbách, kde jsou výhradně jeho fotografie. Veřejně mu tady k jeho dílu gratuluji a sám se na knihu moc těším. Každý, kdo ví jak Jarda úžasně fotografuje bude se mnou jistě souhlasit, že publikace bude opravdu uměleckou procházkou po barevném světě hub a pro každého fotografa splněným snem. Myslím, že málokdo dokáže houbám vtisknout ve fotografii duši jako náš Jaroslav... Michal (www. nahuby.cz).

Kotrč kadeřavý, který se nevešel ani pod klobouk

14. září 2013 v 22:12 | Zajímvé povídání od naše zpravodaje od řeky Střely... |  - - k. kadeřavý
Kotrč kadeřavý

Ahoj Vandrovníci,

zase po čase vás zdravím. Po internetu se teď moc netoulám, toho nesmyslu mám v práci až nad hlavu, raději běhám po lesích kolem zamilované Střely. To nádherné údolí budu bádat celý život a stejně všechny kouty nepoznám.

Dnes jsem se, ale po čase zatoulal Václave na naše stránky a povšiml si článku s kotrčem a to mě nedá neposlat ti své setkání s největším kotrčem, kterého jsem dosud našel.

Na konci srpna jsem se vydal přespat sám v údolí Střely, trochu se odreagovat od města, zbavit se všedních nesmyslných starostí a načerpat trochu energie od Matky přírody.Bágl jsem měl už zabalený sebou v práci a hned po šichtě skočil do vlaku, který mě odnesl k Mladoticům. Odtud následovala již známá cesta kolem Čoubáku na jedno nové místečko naproti Černati na kterém jsem po ránu zažil nádherné svítání.

Trochu mě z klidu vyrušil lesník s poučením, že v lese se oheň nedělá. Ujistil jsem ho, že vše řádně proleji vodou, ostatně jako to dělám pokaždé.

Dopiju čaj, batoh hodím na záda a vyrážím k dalšímu z brodů, kterých je na cestě asi dvanáct.

Na druhém břehu během obouvání poskakuju po jedné, když tu si povšimnu něčeho bílého velkého na stráni hned vedle turistické stezky.

Říkám si to zas nějaký prase zahodilo igelitku a jdu ji sebrat. Na místě mě ale čekalo překvapení, že jsem si málem sednul na zadek.

Vedle paty ohromné borovice, vyrůstal neméně ohromný kotrč. Měl dobrých čtyřicet centimetrů v průměru. To jsem ještě neviděl! Krásnej čisťounkej, jak rostl v zeleném podrostu. Hned ho fotím a pro srovnání i se svým kloboukem. Byl mu ale trochu těsný.

Říkám si to bude dršťkovka na týden. Ale kam s ním, přesce ho nepotáhnu zbývajících patnáct kilometrů!

Takže na konec jsem z něj odřízl jen kousek velikosti lidského mozečku a zbytek nechám pro ostatní. Vždyť by se z něho najedla klidně celá vesnice.

A to se taky zřejmě za chvilku událo. Hned u dalšího brodu vidím dva rybáře, jak zbytečně plácají pruty o vodu a tiše sakrují. Vyprávím jim o velkém kotrči a oni s vykulenýma očima balí svoje nádobíčko a peláší k místu, které jsem jim popsal. Ať se hoši pomějí.

Další cesta už probíhala v poklidu bez velkých překvapení. Míjel jsem padlé statné jedle a představoval si jak na nich jednou objevím nádherného korálovce, jak z Burleho blogu. Ale zatím jsem to štěstí neměl. Snad jednou.

Pod Rabštejnem jsem naplnil svůj skládací drátěný košík bedlama, kterých je v tuhle dobu na zdejších loukách přemnoho.

Ještě jsem dal dvě pivka U Huberta, hned vedle mostu a pelášil přes kopec do Žihle na vláček.
Cestou jsem se ještě ve vzpomínkách těšil z dnešního nevšedního houbařského zážitku. Přikládám odkaz na album fotek na rajčeti. http://letj.rajce.idnes.cz/Vandr_pres_brody_- Strela_28-29.8._2013_-_Kotrc/

** ** ** ** **

Tenhle drátěný košík je mimochodem vynikající věcička. Pokud je prázdný, složí se svou vahou na tenkou placku, která se pohodlně vejde do každého batohu.
Nerostou ? Nevadí! Košík je v torně, nepřekáží a já mám volné ruce, třeba k fotografování. V případě potřeby je z něj opět prostorných pět litrů.

Tuto nádhernou a potřebou věc jsem dostal od jednoho bývalého kolegy, Slováka, taky houbaře na rozloučenou a ten jej zase dostal od Ukrajince, odkud košík pochází. Správně však slouží na ryby. Je na něm vyražena i cenovka, 60 kopějek, takže byl vyroben ještě v dobách Sovětského svazu.
Dnes jsem se zrovna vrátil od rodičů a na zahradě bylo asi 10 křemenáčů, (doporučuji se po kliknutí podívat zejména na první dva články!) pár masáků a hromada jiných hub, které neznám. Máma tam zasadila spoustu různých stromů a houbám to zřejmě svědčí. Jednou tam bude krásnej smíšenej háj.


Jednou z nejdůležitějších věcí při táboření je zajistit si kousek suchého místa na přespání. Dříve jsem sebou tahal stan, ten sice dodává příjemný pocit bezpečí, že vás nepřijdou v noci očuchávat zvířátka, ale na druhou stranu bývá, zvláště při delších cestách, neskutečně těžký.Proto jsem si raději pořídil nepromokavou silonovou plachtu, která váží pouhý kilogram. Vyšetřenou váhu využívám na pitnou vodu.

K upevnění plachty používám tzv.gumicuky ( slouží k upevnění nákladu ) a stanové kolíky s jejichž pomocí mám přístřešek hotový do dvou minut. Při průtrži pak stačí najít pouze dva vhodně vzdálené stromy. Není to sice správná trempská klasika, jakou je celta a kus provázku, ale rozhodně je stavba rychlejší, zvláště pokud vandrujete s dětma. Od kamarádů trempů jsem okoukal podložku ze smrkových větví, které se nahází pod karimatku. Perfektně ochrání od případné vlhkosti. Při dešti pod nima voda krásně podteče.

Pár nepříjemných zážitků mě naučilo stavět přístřešek hned po příchodu i při krásném počasí. Zdánlivě jasná večerní obloha, se často během noci změní na přeháňku a než se člověk rozkouká je promočenej i se spacákem.

Dříve jsem začínal ohněm, ale ten se nechá rozdělat i v dešti. Postačí si najít pěkně huňatý smrk, ten má i při liáku, z vnitřní strany suché větvičky. Na nich pak chytnou i mokré klacky a oheň je na světě.

Pak už zbývá jen něco hodit do kotlíku, nebo ešůsu. Ideální je mít sebou pytlík suchých těstovin, pár poctivých špekáčků, cibulku, česnek, sůl a bochník chleba. Pokud se zadaří a najdu i nějakou tu houbu, nadělá se z toho hromada dobrot. Výborný je rozpustit nakrájenej špekáček na cibulce, přidat pár lišek, bedlu, všechno pěkně osmahnout a nandat na krajíc chleba. Delikatesa, která ve spojení s lesním prostředím, chutná výborně.
Přeji hezký večer Jirka Let

(...pokračování brzy! Tak tenhle má pod čepicí. Spíše pod kloboukem...



Opeňka nebo opěnka nebo opéňka???

14. září 2013 v 20:05 | Zde na burle.blog.cz je o opeňce několik článků |  Opeňka měnlivá
Opeňka měnlivá

Už jsem to zde psal několikrát: Správně se píše opeňka měnlivá. Ostatní je špatně!!! Není z vás někdo odborník na jazyk český? Dá se tento název odborně vysvětlit?

Pravdou je, že krátce to již psal, ve své knize vydané v roce 1961, i ing. Smotlacha. Bohužel, v praxi se nesprávně více používá její pojmenování s háčkem, ale i s dlouhým é...

Opeňku měnlivou miluji. Neznám její použití bohužel jinak, než z ní vytvořit naprostou vynikající omáčku. Přidá se jen trocha libečku lékařského a základem musí být pěkný kousek hovězího masíčka a povedený domácí houskový knedlík. Je to naprostý delikates. Pro mlsný jazýček něco úžasného ba až nepředstavitelného.

Opeňku sbírám od raného mládí. V té době se vůbec o nějaké čepičatce jehličnaté nevědělo. Ani ing. M. Smotlacha o ní v té knize z roku 1961 nic nepíše. Kolik asi lidí se záměnou otrávilo. Dá se to alespoň rámcově ještě zjistit?

Dnes jsem našel několik pěkných a i hodně mladých trsů. Nádherný pohled na ně byl, dlouho jsem se kochal. Jak se tak o ní hodně píše, v souvislosti s čepičatkou jehličnanovou, tak i já jsem v posledních letech hodně vyplašen. Došlo to tak daleko, že si prohlížím každý jednotlivý trs, nebo jednotlivou plodnici, zkrátka tak, co zrovna mě při utržení zůstane mezi prsty. Jednoduše řečeno, mám strach, obavu. Je oprávněná? Na to stále neumím odpovědět. Z tisku, internetu apod. ale vím, že mnoho, i zkušených houbařů, mykologů, jí pro její možnou záměnu nesbírá, nebo jí přestali sbírat.

Poznámka: Jak si čtu v té knize tak vidím, že pan Smotlacha tam nemá ani to měnlivá. Má tam přesně v titulku napsáno toto - Opeňka - šupinovka měnlivá. Dále píše, že je výborná do polévek, směsí a k masu. Dále jenom upozorňuje, že si jí mají houbaři naučit a neplést si jí s třepenitkami...

Několik zajímavých řádek od MIKE. Další zde na blogu.
Zapomeňte na opeňky! Houby sbírám nějaký pátek. Již v 8 letech jsem zásoboval domácí kuchyni a nikdo mně nekontroloval. Loni jsem sebral na dvou lokalitách opeňky a byla to bašta. S nimi jsem donesl domů i několik odlišných forem čepičatky i opeňky. Otrávit jsme se neotrávili (naštěstí) ale opeňku už v životě nebudu sbírat v lese, raději si ji vypěstuji na špalku z koupené sadby. Tyto houby se běžnými metodami NEDAJÍ od sebe odlišit !!!

ZDE je místo pro Váš text:



















.....