Kotrč kadeřavý, který se nevešel ani pod klobouk

14. září 2013 v 22:12 | Zajímvé povídání od naše zpravodaje od řeky Střely... |  - - k. kadeřavý
Kotrč kadeřavý

Ahoj Vandrovníci,

zase po čase vás zdravím. Po internetu se teď moc netoulám, toho nesmyslu mám v práci až nad hlavu, raději běhám po lesích kolem zamilované Střely. To nádherné údolí budu bádat celý život a stejně všechny kouty nepoznám.

Dnes jsem se, ale po čase zatoulal Václave na naše stránky a povšiml si článku s kotrčem a to mě nedá neposlat ti své setkání s největším kotrčem, kterého jsem dosud našel.

Na konci srpna jsem se vydal přespat sám v údolí Střely, trochu se odreagovat od města, zbavit se všedních nesmyslných starostí a načerpat trochu energie od Matky přírody.Bágl jsem měl už zabalený sebou v práci a hned po šichtě skočil do vlaku, který mě odnesl k Mladoticům. Odtud následovala již známá cesta kolem Čoubáku na jedno nové místečko naproti Černati na kterém jsem po ránu zažil nádherné svítání.

Trochu mě z klidu vyrušil lesník s poučením, že v lese se oheň nedělá. Ujistil jsem ho, že vše řádně proleji vodou, ostatně jako to dělám pokaždé.

Dopiju čaj, batoh hodím na záda a vyrážím k dalšímu z brodů, kterých je na cestě asi dvanáct.

Na druhém břehu během obouvání poskakuju po jedné, když tu si povšimnu něčeho bílého velkého na stráni hned vedle turistické stezky.

Říkám si to zas nějaký prase zahodilo igelitku a jdu ji sebrat. Na místě mě ale čekalo překvapení, že jsem si málem sednul na zadek.

Vedle paty ohromné borovice, vyrůstal neméně ohromný kotrč. Měl dobrých čtyřicet centimetrů v průměru. To jsem ještě neviděl! Krásnej čisťounkej, jak rostl v zeleném podrostu. Hned ho fotím a pro srovnání i se svým kloboukem. Byl mu ale trochu těsný.

Říkám si to bude dršťkovka na týden. Ale kam s ním, přesce ho nepotáhnu zbývajících patnáct kilometrů!

Takže na konec jsem z něj odřízl jen kousek velikosti lidského mozečku a zbytek nechám pro ostatní. Vždyť by se z něho najedla klidně celá vesnice.

A to se taky zřejmě za chvilku událo. Hned u dalšího brodu vidím dva rybáře, jak zbytečně plácají pruty o vodu a tiše sakrují. Vyprávím jim o velkém kotrči a oni s vykulenýma očima balí svoje nádobíčko a peláší k místu, které jsem jim popsal. Ať se hoši pomějí.

Další cesta už probíhala v poklidu bez velkých překvapení. Míjel jsem padlé statné jedle a představoval si jak na nich jednou objevím nádherného korálovce, jak z Burleho blogu. Ale zatím jsem to štěstí neměl. Snad jednou.

Pod Rabštejnem jsem naplnil svůj skládací drátěný košík bedlama, kterých je v tuhle dobu na zdejších loukách přemnoho.

Ještě jsem dal dvě pivka U Huberta, hned vedle mostu a pelášil přes kopec do Žihle na vláček.
Cestou jsem se ještě ve vzpomínkách těšil z dnešního nevšedního houbařského zážitku. Přikládám odkaz na album fotek na rajčeti. http://letj.rajce.idnes.cz/Vandr_pres_brody_- Strela_28-29.8._2013_-_Kotrc/

** ** ** ** **

Tenhle drátěný košík je mimochodem vynikající věcička. Pokud je prázdný, složí se svou vahou na tenkou placku, která se pohodlně vejde do každého batohu.
Nerostou ? Nevadí! Košík je v torně, nepřekáží a já mám volné ruce, třeba k fotografování. V případě potřeby je z něj opět prostorných pět litrů.

Tuto nádhernou a potřebou věc jsem dostal od jednoho bývalého kolegy, Slováka, taky houbaře na rozloučenou a ten jej zase dostal od Ukrajince, odkud košík pochází. Správně však slouží na ryby. Je na něm vyražena i cenovka, 60 kopějek, takže byl vyroben ještě v dobách Sovětského svazu.
Dnes jsem se zrovna vrátil od rodičů a na zahradě bylo asi 10 křemenáčů, (doporučuji se po kliknutí podívat zejména na první dva články!) pár masáků a hromada jiných hub, které neznám. Máma tam zasadila spoustu různých stromů a houbám to zřejmě svědčí. Jednou tam bude krásnej smíšenej háj.


Jednou z nejdůležitějších věcí při táboření je zajistit si kousek suchého místa na přespání. Dříve jsem sebou tahal stan, ten sice dodává příjemný pocit bezpečí, že vás nepřijdou v noci očuchávat zvířátka, ale na druhou stranu bývá, zvláště při delších cestách, neskutečně těžký.Proto jsem si raději pořídil nepromokavou silonovou plachtu, která váží pouhý kilogram. Vyšetřenou váhu využívám na pitnou vodu.

K upevnění plachty používám tzv.gumicuky ( slouží k upevnění nákladu ) a stanové kolíky s jejichž pomocí mám přístřešek hotový do dvou minut. Při průtrži pak stačí najít pouze dva vhodně vzdálené stromy. Není to sice správná trempská klasika, jakou je celta a kus provázku, ale rozhodně je stavba rychlejší, zvláště pokud vandrujete s dětma. Od kamarádů trempů jsem okoukal podložku ze smrkových větví, které se nahází pod karimatku. Perfektně ochrání od případné vlhkosti. Při dešti pod nima voda krásně podteče.

Pár nepříjemných zážitků mě naučilo stavět přístřešek hned po příchodu i při krásném počasí. Zdánlivě jasná večerní obloha, se často během noci změní na přeháňku a než se člověk rozkouká je promočenej i se spacákem.

Dříve jsem začínal ohněm, ale ten se nechá rozdělat i v dešti. Postačí si najít pěkně huňatý smrk, ten má i při liáku, z vnitřní strany suché větvičky. Na nich pak chytnou i mokré klacky a oheň je na světě.

Pak už zbývá jen něco hodit do kotlíku, nebo ešůsu. Ideální je mít sebou pytlík suchých těstovin, pár poctivých špekáčků, cibulku, česnek, sůl a bochník chleba. Pokud se zadaří a najdu i nějakou tu houbu, nadělá se z toho hromada dobrot. Výborný je rozpustit nakrájenej špekáček na cibulce, přidat pár lišek, bedlu, všechno pěkně osmahnout a nandat na krajíc chleba. Delikatesa, která ve spojení s lesním prostředím, chutná výborně.
Přeji hezký večer Jirka Let

(...pokračování brzy! Tak tenhle má pod čepicí. Spíše pod kloboukem...


 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nechoďte do lesa bez doprovodu | 14. září 2013 v 22:36 | Reagovat

Pětasedmdesátiletou houbařku hledala v Krušných horách Horská služba, hasiči a policie. Našli jí po dlouhé době se zlomenou nohou.

2 jozkazhor | E-mail | 16. září 2013 v 12:01 | Reagovat

Ano, do lesa nechoďte sami. Nechoďte sami ani do přírodních rezervací. Jeďte tam s p.Burlem autobusem a za prachy.

3 Jirka Let | E-mail | 16. září 2013 v 12:42 | Reagovat

Když už chcete zažít adrenalin a vyrazit do lesa přespat samotní, vezměte sebou v první řadě dobře nabitý mobil.Musí vydržet minimálně po celý čas, který hodláte v lese strávit. Zapnutý mobil se dnes nechá poměrně přesně lokalizovat. Já osobně nechávám doma popis cesty po které se budu pohybovat a souřadnice místa táboření. V dohodnutém čase komunikuji. Stejně jako na vojně :)
Taky je dobré mít sebou větší nůž, pro případ, že s váma budou chtít skotačit prasátka. Z těch mám respekt největší ! Je lepší se jim vyhnout, tábořit na vyvýšeném místě, né u potůčků, nebo dokonce kališť !

4 Marian Poslušný | 16. září 2013 v 17:38 | Reagovat

Pod to se mohu jen podepsat. O těch prasatech v souvislosti s bivakováním, spaním pod širákem, se hodně píše. I já jsem již měl negativní zkušenost. A to ještě nebyla přemnožená, tak jako dnes.

5 NAŠEL MRTVOLU | 17. září 2013 v 0:04 | Reagovat

Houbař, poblíž Kornatic na Rokycansku, si vyšel do lesa za svým koníčkem. Místo hub našel mrtvolu. Pravděpodobně šlo o trestný čin. Polici vše vyšetřuje.

6 Sirváleček | 17. září 2013 v 18:03 | Reagovat

Jozko, nezáviď, je to ošklivé. My za to nemůžeme, že sedíš doma a nudíš se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama