Listopad 2013

KLOUBNATKA likviduje české lesy

28. listopadu 2013 v 22:27 HOUBY
Kloubnatka nepřítelem Krušných hor


KRUŠNÉ HORY z vojenského újezdu Doupov - kdo první napíše do komentářů nebo na e-mail co je to za věž, dostane velkou slevu na fototoulku za vlky...

/O některých záležitostech není třeba na blozích psát. Vše již bylo na internetu ve velkém řečeno. Tak si klikněta a poučte se. Další důkaz, jak člověk dokáže Matičku přírodu likvidovat, zlikvidovat. Když to půjde takto dál..../




....aby vám to nebylo líto, tak tady to může zkusit ještě jeden z vás. Věřte, že odpověď je velice jednoduchá. Jak se jmenuje ten kopec uprostřed snímku?

Všude již leží sníh a tak začneme opět vyjíždět na fototoulky.

Zaměříme se především na vysokou zvěř - jeleni, daňci mufloni, siky atd. Nezapomeneme ani na vlky, zubry, divoká prasata. Podaří se konečně tetřev hlušec? Ceny mírné, zážitky velkolepé. Přidej se i ty!!!


Penízovka sametonohá -

27. listopadu 2013 v 16:42 | Houba, která na štědrovečerním stole, tak jako stroček trubkovitý, nesmí chybět... |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá

Jsou houby, na které mám velké štěstí, i když tomu štěstíčku se musí hodně pomoci - hlíva ústřičná, hřib královský a další, korálovce, šindelovník severský, bondarcevky, smrže, kačenky a také o nich umím zajímavě vyprávět. Všechny tyto houby a další najdete zde na blogu. Stačí dát do vyhledávače, nebo najít v rubrikách. Je to divné, ale na penízovku sametonohou štěstí nemám. Kde je chyba? Pohybuji se v jiných lesích? U jiných potoků? Poradíte...

Sem tam se o penízovce na internetu něco objeví, ale není toho mnoho.
V atlasech se píše, že se vyskytuje hojně. Co je to hojně? Jako hojné houby znám václavku, nebo opeňku měnlivou, šupinovku kostrbatou apod. Ale penízovku nepotkávám. A jak rád bych jí měl letos na štědrovečerním stole, třeba v podobě polévky. Opravdu je ta polévka tak úžasná?

(...a teď musím končit. Ještě musím sehnat od sponzoru nějaké suvenýry pro děcka, která příjdou v pondělí na naší besedu a na výstavu velkoformátových fotografií hub.)


V letošním roce jsme si jelenů jako fotografové hodně užili. Nebylo snad nikoho, kdo by si nepořídil troubějícího jelena. Některé snímky byly úžasné, další bohužel nic moc. Není ale všem dnům konec...

Čeká nás zimní čas. A takový jelen ve sněhu je rovněž něco úžasného. Vyjedeme, mnohokrát, pravděpodobně od nového roku. Přhlašte se včas...

Tuto sobotu a neděli si uděláme několik pochodových manévrů zejména za hlívou ústřičnou. Jsou jí plné vojenské lesy. Bohužel, po většině již má mladí za sebou. Letos vyrazila k nebesům moc brzy. Tak jako vždy, při našich fototoulkách se vždy ještě nějaké to místečko najde



Rosolovka listovitá - Tremella foliacea -

26. listopadu 2013 v 17:24 HOUBY
Rosolovka listovitá

......

Hlíva hnízdovitá 2013

24. listopadu 2013 v 18:52 | Jak často jí potkáváte vy? Také si myslíte, že není nutné jí prohlásit za vzácnou? |  - - hnízdovitá
Hlívy hnízdovité je - podle mého názoru - v lesích stále více...

Před několika lety byla tato krasavice projednávána na přednášce České mykologické společnosti. Jak hlívu hnízdovitou potkám ve hvozdu, tak si vždy vzpomenu na slova našeho předního mykologa ing. Jiřího Burela.

"Hlíva hnízdovitá bude s velkou pravděpodobností prohlášená za houbu chráněnou. V komisi je to na spadnutí. Zatím se čeká, neboť se ukazuje, že se začíná objevovat rok od roku v lesích více..."

A slova pana Burela se naplnila. Opravdu se jí začíná dařit. Když už houbař, mykolog, ví co hledat, tak zase není vzácností jí objevit. Máme konec listopadu, který je poměrně teplý, a to hnízdovité svědčí. Není vzácností, že dokáže přežívat i pod sněhem. Roky roste na stejném místě, na stejném kmenu, pařezu, torzu. Je to velká krasavice. Když se podaří najít krásnou a velkou plodnici, tak nejen srdce fotografa zaplesá. Je čím se kochat.

A navíc je převelice inteligentní. Nemá ráda lidi, zvěř, a tak zvolila vynikající taktiku - páchne, nenechá se vložit na pánev a ani jí nevadí slova jako - tak tohle je opravdu, ale opravdu delikates.

.....

Korálovec jedlový aneb několik slov k zamyšlení

23. listopadu 2013 v 23:58 | Myslet si, že když je zimní období houby nerostou, je velký omyl... |  - - jedlový
Potkali jsme fořta, a tak jsme hodili řeč...

Houbaři jsou různí - skalní, pak jen ti občasní, televizní, to jsou ti, kteří vyrazí do lesů když obrazovka začne spolu s rozhlasem a tiskem křičet - r o s t o u !

Foto: Právě v zimním období lze najít místa, stromy, kde rostou korálovce. Listí opadalo, a tak jsou již zdálky vidět jejich plodnice. Výhodou je jakýkoliv triedr, dalekohled. Dnes jsme i my našli několik nových korálovníků. Obešli jsme i známé plodnice, které již ve špatném stavu, ale jak je vidět na snímku dá se i v zimě najít nějaký ten krasavec...

Naprostá většina lidí je přesvědčena, že zimní čas houbám nepřeje. Samozřejmě to není pravda. pro mnohé příznivce houbaření, mykologie, právě nyní nastává ten pravý a zajímavý čas. Moc bychom nyní museli vyjmenovat hub, které lze v zimně najít a kochat se, bádat...

V letošním roce, při hledání hlívy ústřičné, jsme se přesvědčili, že do zimních lesů moc lidí, houbařů, nechodí. Ti skalní houbaři, potomci pana Smotlachy a několika dalších mykologických machrů, stále více odcházejí do houbových nebes. A jejich potomci, i když ty plácky svých rodičů a prarodičů znají, již mají úplně jiné zájmy a navíc na léčivost hub nevěří. A co si budeme říkat, i pohyb jim již dělá velké potíže.

Dnes jsme se potkali s vojenským fořtem, který i v sobotu musí svůj revír zkontrolovat. Pytláci existují a ve velkém se krade především dřevo. Jední přijedou dokonce s nákladními auty na jeho odvoz, další mají doma krby, krbové vložky, kamna, udírny. Nezaměstnanost je stále vyšší a do kapes hluboko. A žit doma v zimě, tak to není nic příjemného.

V lovecké chatě jsme roztopili vařič, navařili kafe, čaj, udělali grog. Na pánev hodili lančmít a na něj vejce. S chlebem, v tom vlhkém a nepříjemném počasí, které vleze všude, pěkný zážitek. Holt teplo v žaludku je teplo v žaludku.

Fořt vyprávěl o svém lese, hvozdu. To by bylo na jiné dlouhé popisování. Jedno nás však zaujalo. Do lesů již nikdo nechodí. Po vojenských silničkách se proženou cyklisté, sem tam někdo projede i na motorce, čtyřkolce. Ale potkat tuláka, trempa, houbaře, tak to už je dnes o velké náhodě.

Kdo čte se zalíbením tento blog, tak ví, že v poslední době jsme se tímto problémem zabývali zejména v souvislosti s hlívou ústřičnou. Ještě před několika lety jsme se prali kdo jí dřív najde a odnese, dnes stárne na stromech a nikdo o ní nemá zájem. Něco divného se děje v lidské společnosti. Že by Matička příroda přestávala člověčenstvo zajímat?

Letos jsme se věnovali českým orchidejím a tak na houby nebylo moc času. V příštím roce se pokusíme, tak jako v minulých letech, na korálovce, zejména ty jedlové a ježaté, udělat několik výjezdů. Hlasit se můžete již nyní. Vždy se bude jednat o fototoulky na několik dnů. Toulání spojíme i se šindelovníky severskými a bondarcevkami.

Mozkovka rosolovitá - Ascotremella faginea - rosolovka mozgovitá

23. listopadu 2013 v 22:01 | Šli jsme na hlívu ústřičnou a našli tento poklad. |  Mozkovka rosolovitá
Mozkovka rosolovitá /§2 silně ohrožená/

Vyrazili jsme dnes, tak jako v posledních dnech, na hlívu ústřičnou. Našli? Nenašli? No jistě že našli! Bylo jí však v tomto hvozdu hodně málo a každý trs byl již hodně přestárlý. Letos vyrazila k nebesům o hodně dříve než v minulých letech. Co jí dalo signál si pospíšít nevíme. Uměl by jste to někdo vysvětlit? Jenom doufáme, že ještě není všem dnům konec a hlíva ústřičná se dá ještě na pochod. Vždyť zimní období je ještě před náma. Objevili jsme další hodně prorostlý kmen s hlívou hnízdovitou. Ukazuje se, že v lesích, hvozdech, je jí rok od roku stále více.

Jak jsme tak prohlíželi padlé kmeny, tak někdo vykřikl. Jé... to je ale krása. Všichni na mne obraceli zrák a já pouze pokrčil rameny. "Já tu houbu znám, ale za Boha si nevzpomenu, jak se jmenuje a kam patří." Opodál byly další trsy, ale ty již moc maličké.

Doma jsem byl velice překvapen, když jsem zjistil, že mozkovka rosolovitá patří mezi chráněné, vzácné, houby. /§2 silně ohrožená/. Udělala nám velkou radost. To se moc často nestává aby člověk narazil na takovou raritu...

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Nejedlá, že by bohužel? Na talíři by se dobře vyjímala. VIII - X, a my jí našli na konci listopadu./

Připomíná rosolovkovité houby, které patří mezi nižší houby stopkovýtrusné. Plodnice jsou až 100 mm veliké, zprohýbané. Barva růžová, fialová, ve stáří do hněda.

Roste vzácně, na kmenech ve skupinách, ale i jednotlivě. Pravděpodobně pouze na odumřelých kmenech, větvích listnáčů - především buk, ale výjimečně i na jehličnanech, smrk a jedle.

Pro vzácnost byla mozkovka rosolovitá zařazena mezi silně ohrožené druhy, Červená kniha, a do seznamu zvláště chráněných druhů hub České republiky.

Ono se v atlasech a v odborné literatuře napíše, že je nejedlá. Už se ale neuvede proč. Jedovatá nebude, to by bylo uvedeno. Nevíte někdo jak to je?

Mozkovka rosolovitá, jedna z těch menších...

Hlíva ústřičná 2013 / III aneb něco se kolem ní děje

22. listopadu 2013 v 22:46 | Vypadá to, že skalních houbařů ubývá. Nebo je to jinak? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Než bude ve hvozdech metr sněhu, tak stále vyrážíme. Přidej se...


Tak tenhle trs si zanedlouho - jako přední herec - zahraje v televizi... O hlívě ústřičné více ZDE!!

V letošním roce se hlívě ústřičné daří. Koho by to ale tady na blogu zajímalo, že? Takže to vezmeme jen tak stručně. Letem světem. Je to kolem ní, letos takové divné. Nikdy nevyrostla tak brzy. Šli jsme se jen tak do vojenských hvozdů podívat a nestačili jsme se divit. Hlívovníci obaleni, ale většinou to již plodnice měly za sebou. Nejdříve jsme si mysleli, že je to hlíva plicní ještě z jara. Nebyla. Byla to naše láska - hlíva ústřičná.

Uběhl jeden týden, druhý týden a začaly se objevovat nové houby. Rostly, ale nikdo je nesbíral. A nesbírá ani v těchto dnech. Budeme vyrážet a informovat. Určitě se najde i několik míst i pro vás.

Když jsme tak seděli v campu a dělali hlívový guláš, tak nás napadlo pouze jediné. Skalní, staří houbaři, již odcházejí do věčných lovišť a jejich děti, vnuci a vnučky, o jejich koníček, houbaření, o hlívu ústřičnou, zájem nemají...

A jsme opět u tzv. léčivosti hlívy ústřičné, která prý dokáže zdolat i rakovinu. Pod vojenskými hvozdy jsou hájovny, fořtovny, samoty, chalupy, osady, vesničky a všichni tamější lidé o těch prastarých hlívovnících dobře vědí. Tak proč tu hlívu ústřičnou nesbírají. proč o ní nejeví zájem. Kde je problém, vysvětlení? (...dokončení brzy. Musím již do peřin. Zítra vyrážíme ještě za tmy.)

....


.....
,,,,,

ZEMŘEL, léčivé rostliny ani houby mu nepomohly

21. listopadu 2013 v 17:46 | Měl obrovské sumy peněz, vědce, informace a stejně mu to bylo k ničemu |  ? léčí nebo zabijí ?
Jsou houby a rostliny všemocné? Několik řádek k zamyšlení...

Byl všemocný, měl vše na co si vzpomněl a ani peníze všech měn mu nechyběly. Zaplatil si vědce, vytvořil jim ty nejfantastičtější podmínky. Zkoumaly se především byliny a houby. Hledala se dlouhověkost.

Zakladatel komunistické strany Koreje a její prezident - na věčné časy - Kim Ir-sen, nařídil svým lékařům, vědcům, aby našli způsob, jak by se mohl dožít 120 let. Nepovedlo se. Ani zahraniční vědci, peníze, informace ze všech možných zdrojů, nepomohly. Pravděpodobně mu nikdo neřekl, že v České republice existují fantastické a prověřené potravinové doplňky. Úspěch zaručen (?!).

Příklad je to pravdivý a celý takový divný. Ale prokázal, že léčivost hub a rostlin je postavena na hodně vratkých nohou. Bude to ještě dlouho trvat, než se dostaví přesvědčivé výsledky...

Mimo jiné byly analyzovány léčivé vlastnosti více než 1750 různých bylin a přemnoha hub. Výsledek, cíl, se však nedostavil. Kim Ir-sen zemřel ve věku 82 let. S velkou pravděpodobností, podle západních zahraničních zdrojů, na infarkt.


BRDY se vrací do lůna Matky přírody....

20. listopadu 2013 v 23:35 | ...nebo odchod armády naopak brdské přírodě ublíží? |  Brdy centrální
Opustí armáda Brdy, vojenský újezd Jince? Brzy vláda rozhodne...


Vojenské Brdy jsem miloval. Jezdíval jsem tam odjakživa. V době našeho mládí to bylo obtížné, neboť dopravní spojení tam nebylo nejlepší. Pak přišla vojna a my tam zajížděli s technikou na občasná cvičení. Vše se změnilo, když jsme začali mít auta. To už jsme byli za vodou. Prochodili jsme je křížem krážem a dokonce jsme se tam toulávali i po mnoho dnů. Nikde živáčka, jenom my, já, a zvěř. A ty pohledy na noční oblohu.

Nikdo o tomto vojenském prostoru nic moc nevěděl. A to na tom bylo právě to úžasné. Mapy nebyly, informace nebyly, zkrátka paráda. Mapy jsme si museli kreslit a do nich všechny údaje zaznamenávat. To objevování spojené s dobrodružstvím nemělo chybu. To se bohužel již nikdy nevrátí. Věřte, že bych vám všem ty neznámé armádní Brdy přál poznat. To štěstí bohužel už nikdy mít nebudete.

Kdo z vás, vzácní přátelé, pozná odkud byl pořízen tento snímek obdrží....

Přelom nastal americkým radarem a rozhodnutím paní Parkánové a pana Bursíka pustit do prostoru davy turistů, čti cyklistů. Začal jeden velký blázinec. Od té doby už to tam pro nás skalní vandrovníky, trempíky, tuláky, tak nějak není ono. Už to není o Matičce přírodě, ale o davech lidí. Teď už bude jenom záležet na vládě, jak rozhodne.

Dnes map je spousta a asi ty nejlepší jsou v měřítku 1 : 25 000. Dá se do nich pěkně kreslit, dělat poznámky. Najdete tam i burleovu můru. Místo, které jsem hodně miloval. Potom Jan Čáka vydal úžasnou knihu o centrálních, čti vojenských, Brdech. Dostali jsme nové, zejména historické informace. Bohužel, nebo i bohudík, do těchto Brd začaly proudit davy lidí. Všemu dal korunu internet. Najednou začalo být hafo informací, které rozpitvávaly Brdy metr po metru. Ta tajemnost této pustiny, dobrodružství, se začala vytrácet.

V poslední době to jde až do hrůzných extrémů. V celých Brdech se začínají objevovat ty ohromné informační cedule, přibývá turistických značek. Naprosto příšerné jsou ty na hrázi padťských rybníků - sesední z kola, nasedni na kolo apod. Teď už jenom chybí stánky s občerstvením. Kdy asi tady otevřou ty své budníky řetězce z USA?

Otázkou je, jestli byl dobrý nápad pustit do prostoru cyklisty. Nemám proti nim nic podstatného, jenom si nemyslím, že projet tuto úžasnou krajinu během několika "minut" je to pravé ořechové. Nebylo by lepší a zajímavější je procházet pěkně po svých, nikam nespěchat a jenom se kochat a učit se přežívat v přírodě. A v této souvislosti se učit i vojenskému řemeslu. Samozřejmě chápu a také to respektuji, že jsou lidé - a mezi ně patřím již i já (70) - který už nemají tu sílu stát na vlastních nohách. Těm bych nejen umožnil ten velocipéd, ale i projížďku organizovaným miniautobusem.

** ** ** ** **

A jak bych tento úžasný prostor Matičky přírody uprostřed Evropy řešil já. Jednoduše a hlavně převelice levně...

Kdyby homo sapiens, člověk moudrý, bydlel v Brdech, v České republice, tak by celý vojenský újezd pomaloval místo červenými pruhy těmi modrými. Nechal by celý prostor svému osudu, vrátil by ho do dávných historických dob. Příkladem mohou být národní parky v USA. Kolem újezdu několik tábořišť a na povolení možné toulání milovníků přírody. Nic víc, nic míň. Jak jednoduché.
Ve starých análech se píše, že Brdy byly, než přišel člověk, jednou obrovskou houbou, která držela vodu. Proto ta rašeliniště, mokřiny, které jsou tam částečně dodnes. Stačí si uvědomit, co by to pro naší republiku znamenalo. Pitná voda se stala strategickou surovinou a je jí stále méně. A my bychom jí zde mohli mít nebývale. Je třeba uvažovat ještě jinak? Není! Voda je voda a tu všichni budeme potřebovat...

Podobné nedotčené přírody by v Evropě nebylo. Byli by ale turisté, milovníci přírody, fotografové a tedy by zde všude kolem kvetl obchod. Zabily by se dvě mouchy jednou ranou. Příroda by zůstala a živnostníci by měli kšeft, stát své daně. Nebo máte jiný názor?

Václav Burle




Lanýže v Čechách? Kdeže loňské sněhy jsou! Od Jiřího Patočky

17. listopadu 2013 v 15:42 | Víme o lanýžích na našem území všechno? -vb- |  - - letní
Lanýže v Čechách

Lanýž (Tuber) je rod vřeckovýtrusných hub, jejichž podzemní plodnice jsou ceněny jako velmi drahá kulinářská pochoutka. Lanýže rostou v dubových a jiných listnatých lesích zejména ve Středomoří či v oblasti Istrijského poloostrova. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí.

Nejznámějším a nejproslulejším představitelem rodu lanýž je lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum), rostoucí v mykorhyzi s dubem (hlavně s dubem pýřitým), habrem, lískou či lípou. Tento kulatě hrbolatý poklad pod zemí je znám jako lanýž černý nebo lanýž zimní. Pod tvrdou černě zbarvenou kůrou se skrývá mramorovaná dužina žlutobílé barvy. Tento lanýž dorůstá hmotnosti až 1 kg, ale naprostá většina nalezených plodnic je mnohem menší 1. Houba má výrazné aroma, které se stářím houby ještě sílí. V ledničce vydrží lanýž čerstvý až deset dní. Pro kulinářské účely se využívá i méně aromatický lanýž letní (Tuber aestivum) a bělolanýž obecný (Tuber magnatum), jehož aroma je naopak ostřejší. Lanýž letní se snad vzácně vyskytuje i v České republice, ale pro svou vzácnost je chráněn zákonem (Holec a Beran, 2006).

Lanýž letní (Tuber aestivum Vittad.) nebo též český (T. bohemicum Corda) je houba, která u nás byla v minulosti hojně sbírána. Jan Vilhelm o něm píše v časopise Vesmír z roku 1899, že: "I v Čechách není nikterak vzácný. Tak již A.J. Corda ve svém velkém díle o houbách udává jeho rozšíření v rozličných bukových a dubových lesích v Čechách. Dále zmiňuje se, že týž se prodává v Praze buď čerstvý buď rozličným způsobem konzervovaný" (Vilhelm, 1899).

Je obtížné si představit že byly doby, kdy se s lanýži obchodovalo i v Praze. Ale představa je to jistě pěkná. Stejně jako představa, že by naše lesy křižovali houbaři se speciálně vyšlechtěnými a vycvičenými psy nebo vepři, kteří by hledali v zemi ukryté lanýže. Ty bývají obvykle skryty přibližně třicet centimetrů pod povrchem, ale některé kousky je nutné vydolovat až z hloubky dvou metrů. Dovedete si představit tu spoušť?

Zajímavost: V roce 2007 byl v lesích okolo italské Pisy nalezen lanýž o váze 1,5 kg. Byl to absolutní rekordman co se velikosti a ceny lanýže týče. Tento úlovek se podařil panu Lucianu Saviniovi a jeho psu Roccovi. V aukci jej poté koupil pan Stanley Ho, vlastník kasina z Macao, za "pouhých" 330 000 $.

Literatura
Holec J, Beran M (Eds.). Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, Praha, 2006; 282 s. ISBN 80-87051-02-5.

Vilhelm J. O některých druzích rodů lanýžů (Tuber Mich.). Vesmír 1899; 28: 149-150.

Jiří Patočka

Václav Burle: pan Patočka píše, že i lanýže byli na našem území v "dávné" době hojné. To se týká ale i mnoha dalších hub - hřib královský, stročkovec kyjovitý a dalších. Pak je tady další skupina hub, které "vymizely" z důvodů novodobé technické revoluce, nedobrého životního prostředí, například kyselé deště apod. - stroček trubkovitý, ale třeba i liška obecná.
Něco se ale v přírodě děje. Hřibů královských rok od roku přibývá a v minulém roce se po hodně dlouhé době 100 - 150 let objevilo ne zrovna málo plodnic stročkovce kyjovitého. Několik plodnic se ukázalo i v roce 2013. Já prokazatelně vím o jedné srostlici o dvou plodnicích. Vrací se stročkovec kyjovitý nebo to byla, je, jen náhoda?

Záhadou je i stroček trubkovitý. Téměř nebyl a v roce 2010 ho z ničeho nic byly plné lesy po celé republice. Od té doby se ale, pravděpodobně, začíná opět vytrácet. Zajímavé na tom je, že podhoubí stročka trubkovitého umí v zemí tak předlouho přežívat. Ale na co čeká? Co mu vyhovuje, jaké podmínky jej v roce 2010 odstartovaly? Opět se ukazuje, že člověk o houbách neví téměř nic. Nebo máte jiný názor?


HOUBY slovem i obrazem

15. listopadu 2013 v 14:50 | Stanice přírodovědců, Praha 5. Pouze pro zvané, jinak na objednávku |  VÝSTAVY
Srdečně jste všichni zváni

Fotografie hub našich lesů si můžete prohlédnout ve velkém sále Stanice přírodovědců
2. - 13. 12. 2013 (otevření výstavy je třeba domluvit předem, doktorova@ddmpraha.cz).

V pondělí 2. 12. uspořádá autor fotografií, pan Václav Burle, dvě besedy od 15.00 a 16.30. Vstupné na besedu je 20 Kč.


Snímek, který v mnoha galeriích, výstavních síních, na zámcích a hradech, způsobil přemnoho potíží. Naprosto všichni jako hlavní motiv - nesprávně, nebo snad správně - viděli zadní část lidského těla. Ve většině případů fotografii kustodi odmítli vystavit. Prý je hodně vulgární. Spor rozhodla návštěvnice v Botanické zahradě v Praze Troji, když při instalaci prohlásila a do návštěvní knihy napsala: " ...ale to není prdelka. To je srdéčko a dokonce vypadá jako to od pana prezidenta Václava Havla." A bylo dokonáno. Od té doby není se snímkem při přípravě výstav žádný problém. (V současné době lze snímek vidět v galerii Branka na břehu Otavy královského města Sušice.)

Fotografická výstava seznámí návštěvníky s krásou hub našich lesů. Ukáže roztodivné tvary a barvy hub, které při procházce lesem přehlédneme. Mnoho z nich je chráněno a vyskytuje se jen v ojedinělých lokalitách a v malém množství.

Výstava putuje již po tři roky po celé republice. S fotografiemi se mohli návštěvníci seznámit již v Prachaticích, Kašperských horách, Protivíně, v Galerii Nové Butovice, ve Všeradicích, v centru Mariánských Lázní, ale i ve Vimperku, na Karlštejně i jinde. Cílem autora je nejen fotografovat krásu našich lesů, ale i chránit přírodu, učit nás ji znát, milovat ji a neničit. Autorovy články o houbách si můžeme přečíst i v časopise Vesmír.

V pondělí 2. 12. od 15.00 a 16.30 bude autor výstavy Václav Burle ve výstavním sále ochotně diskutovat a odpovídat na dotazy návštěvníků.

Na přání otevřeme výstavu také větším skupinám, školním exkurzím apod., výstavu je možné kombinovat s dalšími našimi programy.

Stanice přírodovědců
Praha 5
Drtinova ulice

Bílé lanýže od našeho zvláštního zpravodaje

13. listopadu 2013 v 22:18 | Ještě štěstí že u nás nerostou. To bychom se zbláznili a vzájemně snad i povraždili
Lanýž bílý made in Italie

Tak jako každoročně bylo to na území bílých lanýžů neuvěřitelné houbaření. Někde to vzali ve velkém, jinde naopak vše utajené do posledního okamžiku. Je to otázka rodin, které tento velký až neuvěřitelný obchod mají odjakživa pod naprostou kontrolou. Nikoho mezi sebe nepustí. Vždyť jde o obrovské peníze. Sběr skončil, houbařská sezóna se vydařila. Nastala druhá fáze - obchod... (Něco málo o českých lanýžích vlevo v rubrikách.)

Podle italské tiskové agentury ANSA, o tomto víkendu se na severu Itálie uskutečnila tradiční charitativní akce. Dražba bílých lanýžů. Dvojice lanýžů o hmotnosti 950 gramů přinesla do pokladny 90 000,- eur. A kdo že byl ten šťastný? Ví se pouze že je z Číny a je úspěšným spisovatelem. Tím se stalo, že gram lanýže trojnásobně překročil cenu kovu nejvzácnějšího - zlata! Škoda, že ta krásná země, země Česká, země praotce Čecha oplývá pouze strdím.

Do dražby bylo vloženo celkem jedenáct plodnic, které přinesly 274 200,- eur.Výtěžek z této akce půjde na dobročinné účely.

Málo se ví, že tyto vzácné houby, které jsou právem považovány za jednu z nejvybranějších lahůdek, rostou pouze poblíž Turína. Nikde jinde se na světě nalézt nedají. Bohužel, nebo snad i bohudík, bílé lanýže jsou houby, které ještě nikdo nezvládl pěstovat uměle. Nacházejí se v divoké přírodě v severoitalském regiónu Piemont. Dostupnější jsou černé lanýže, které rostou ve Francii a výjimečně i v České republice. (Víte někdo o nich něco povícero? Napište, prosím!) -M-


PROSBA: Pro natáčení televizního pořadu o houbách bychom přivítali několik plodnic stročka trubkovitého. Pomůžete? burle@seznam.cz
I tlupa vysoké nám přeběhla přes cestu. Byl to fofr. Několik jelenů mělo na hlavě převeliké a přenádherné ozdoby. Tato laň nám ale udělala velkou radost. Počkala až si vyndáme aparáty a několikrát zmačkneme spoušť. Byla zvědavá?

.....



Český rozhlas, výstava v Botanické zahradě Praha Troja

13. listopadu 2013 v 10:16 - - tisk, rozhovory
Český rozhlas - originál ZDE !!!

Houby našich lesů na fotografické výstavě

Z výstavy Houby - Foto: Václav Burle
Z výstavy HoubyFoto: Václav Burle
Fotografie hub z našich lesů si můžete prohlédnout ve výstavním sále Botanické zahrady hl. města Prahy.
Fotografická výstava seznámí návštěvníky s krásou hub našich lesů. Ukáže roztodivné tvary a barvy hub, které při procházce lesem přehlédneme. Mnoho z nich je chráněno a vyskytuje se jen v ojedinělých lokalitách a v malém množství.
Autorem fotografií, převážně méně známých hub, je fotograf přírody Václav Burle.
Z výstavy Houby - Foto: Václav Burle
Z výstavy HoubyFoto: Václav Burle
Výstava putuje po celé republice. S fotografiemi se mohli návštěvníci seznámit již v Prachaticích, Kašperských Horách, Protivíně, v Galerii Nové Butovice, ve Všeradicích, v centru Mariánských lázní, ale i ve Vimperku a na Karlštejně. Cílem autora je nejen fotografovat krásu našich lesů, ale i chránit přírodu, učit nás ji znát, milovat ji a neničit.
Ve středu 10. a 17. 4. od 14 do 17 hodin bude autor výstavy Václav Burle ve výstavním sále ochotně diskutovat a odpovídat na dotazy návštěvníků.
Výstava Houby: 5. 4. 2013 - 28. 4. 2013, denně od 9 do 18 hodin

Sušický Šumák

13. listopadu 2013 v 8:33 | Vloženo z důvodu propagace fotografických výstav na téma houby |  - - tisk, rozhovory
Více ZDE !!!

Sušický Šumák (uveřejněno u příležitosti výstavy velkoformátových fotografií hub v královském městě Sušici).

Fotografické úlovky houbaře Václava Burleho v Brance

V neděli 3.11. v 16 hodin proběhla v galerii Branka vernisáž výstavy snímků hub Václava Burleho (70). Při zahájení výstavy besedoval s návštěvníky o vzácných houbách zachycených na velkoformátových fotografiích a také o jiných zajímavých tématech, která hýbají dnešní společností. Během svého života stihl být skautem, trempem, vodákem, novinářem, zpravodajem nebo šéfredaktorem. Stále tvoří pro tisk (např. časopis Vesmír) a televizi (např. pořad o houbách Polopatě v ČT).

Zůstává fotografem, milovníkem přírody a neúnavným bojovníkem za její ochranu. Aktivně vystupuje proti rabování lesů houbaři a trhání vzácných a ohrožených hub. Zasadil se o spojení dvou významných rezervací v jednu. Aktivizoval novináře v souvislosti se stavbou amerického radaru v Brdech a i přes trestní oznámení ze strany státu usiloval o odvrácení realizace tohoto projektu. Aktuálně vede boj se státem o záchranu a ochranu kandíku psího zubu.

V osobním archívu Václava Burleho se nachází celá řada zajímavých snímků hub. Některé ze zachycených plodnic ještě na vlastní oči nespatřil mnohý mykolog. Před několika roky si Václav Burle uvědomil, že by byla škoda ponechat takové obrázky skryté očím milovníků přírody a široké veřejnosti. Před třemi roky proto sestavil dva výstavní soubory o houbách a v nedávné době spatřila světlo světa již třetí kolekce fotografií. Snímky tak v minulosti viděli například turisté na hradě Karlštejně nebo milovníci květin v botanické zahradě v Praze. Své fotografické úlovky vystavoval pan Burle také po boku slavného Jana Saudka. Jeho záhadné houby (už jste někdy našli stročkovec kyjovitý, hřib královský, korálovec jedlový nebo bondarcevku horskou?) se objevili na výstavě společně se Saudkovými portréty překrásných a tejemných žen. Oba cykly této výstavy se setkaly s velkým úspěchem.

Jestli vás zaujala osobnost Václava Burleho a jeho tvorba, přijměte pozvání Tvůrčí skupiny Šumák na výstavu fotografií hub v galerii Branka. Výstava probíhá od 3.11. do 31.12.2013. Otevírací doba galerie je: út, st, pá 14:15 - 16:45; so 9:00 - 12:00; po, čt, ne zavřeno. Plakát k výstavě si můžete prohlédnout zde. Více o galerii Branka zde.

Autorem výstavy jste zváni na některou z jeho foto-toulek. Jeho příběhy čtěte na blogu Václava Burleho.

Dobnet zpravodaj

13. listopadu 2013 v 8:21 | Tyto články, materiály, jsou určené pro propagaci výstav |  - - tisk, rozhovory
DOBNET zpravodaj - rorhovor 12/2012 ZDE !!! (strana 1, pokračování na str. 8 - 11.)

Snědek jehlancovitý

12. listopadu 2013 v 23:15
Snědek jehlancovitý - to bylo později ale překvapení


To jsme se toulali s partou po Moravě z louky na louku a hledali, a také našli, ty různé překrásné orchideje.
Bágl na zádech, palce za opaskem, pohoda a kochání se tím vším kolem nás. Z ničeho nic jsem uviděl tuhletu krásu. Vůbec jsem neměl tušení na co že se to dívám. Teprve po uveřejnění na blogu přišlo několik odpovědí a vida - zázrak Matičky přírody. To bylo ale překvapení. Jenom škoda, že jsem nevěděl co jsem to za pochodu vyfotografoval. Kdybych to věděl, tak bych si dal více záležet....

Básně / záloha

12. listopadu 2013 v 16:19 Pinkasová
Básně o houbách Renata Pinkasová

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Kdo chce mít z hlívy ústřičné užitek,
získat dobrou imunitu a síly nadbytek,
ať si vezme dobré boty a tornu na záda,
bude se cítit jako tremp,jednoduše paráda.

Do hlubokých hvozdů vydá se na celodenní túru
všem stromům v lese prozkoumávat kůru.
Když unavený,ale šťastný objeví hlívu - skvost,
najednou zjistí,že má síly a zdraví dost.

Hlíva uměle pěstovaná na špalku,
pro zdraví,možná i dobrou morálku,
vyrovná se hlívě z lesa ve všech parametrech,
i když vyrůstá na pár metrech.

Zabydlená a zakotvená v jednom bodu
a je tu pro tebe právě v tuhle dobu.
Hlíva ústřičná, nebo jedinečná, špalková, kotvíčná?
Hlíva je houba krásná, zdravá, výtečná.

OPEŇKA MĚNLIVÁ

Opeňka měnlivá
schovaná na pařezu
je voda perlivá
zpívající v jezu.
Opeňka měnlivá
kolik má podob
trochu je stydlivá
něhou ji ozdob.

RYZEC SYROVINKA

Bývávalo od jara do podzimu
syrovinek v lese víc než dost.
Zmizely jako obláček dýmu,
někomu jinému pro radost.
Ryzec syrovinka co tak září
a chutná a zvláštně voní,
možná, že už příští září
s košíkem půjdeme pro ni.

ŠINDELOVNÍK SEVERSKÝ

Šindelovník severský
připomíná hrozen nebeský
vzešlý z letitého javoru
odemyká v srdci závoru.

STROČKOVEC KYJOVITÝ

Stročkovec kyjovitý
zázrak vytvořený přírodou
je tak vzácně osobitý,
nemůže být jen náhodou,
že objeví se po 100 letech
v jednom ze šumavských lesů,
nebo na Slovensku, nebo v jiných světech
pro lásku, pro radost, pro noblesu.


KAČENKA ČESKÁ

Kačenka česká
řeknu samozřejmě,
že je hezká.
Po dlouhé zimě
s předtuchou jara
v doprovodu podléšek
se její chytrá hlava
z listí klube do výšek.

LYSOHLÁVKA

Kopinatá, česká a tajemná lysohlávka,
dohromady čítá asi dvacet druhů.
Vede k ní příliš vratká lávka
do světa iluzí a do světa bludů.

Lysohlavá houbička
hodí se pro lékařské bádání.
Pozor,ať tě nezavede bludička
do celoživotního tápání.

ČIRŮVKA MÁJOVKA I

Čirůvka, čirůvka májová -
pan král a paní králová.
S pokorou a vznešeností
příchod jara spolu hostí.

ČIRŮVKA MÁJOVKA II
Čirůvka májová, májová čirůvka
evokuje ve mně vzpomínky.
Čistý papír pokryje malůvka ,
Dětství rozhoří ohýnky.

Májovka je srdeční záležitost.
Jarní vlhkost a syrovost lesa,
podléšek a hub pospolitost,
rašení stromů a zpívání kosa
a děda, co učil mě znát jejich místa.

Nezapomenutelně vonící omáčka.
Jsem si víc než jista,
že nevařil ji nikdo líp, než moje babička.

Věřím, že májovka překoná věky ,
poselství předků ponese.
Babičko a dědo, díky,
pořád roste na stejné adrese.

Začarovaný magický kruh.
Je mi dovoleno do něj vstoupit.
Májovkami provoněný vzduch
a pohár vína zdaleka není dopit.


Hlívá máčková: co o ní nevíte

10. listopadu 2013 v 16:12 | Má protinádorové účinky u několika linií lidského karcinomu |  Jiří Patočka
Hlíva máčková (Pleurotus eryngii) je chutná jedlá houba, původem ze středomořských oblastí Evropy, Středního východu a severní Afriky. U nás se vyskytuje vzácně. Roste od jara až do podzimu, nejčastěji na kořenech máčky polní (Eryngium campestre L.), která dala houbě jméno. Někdy ji lze najít i na kořenech bolševníku (Heracleum sphondylium L.). Hlíva máčková patří k oblíbeným pochoutkám. Dá se snadno vypěstovat doma na speciálním slámovém substrátu nebo na špalcích. V kuchyni je použitelná v mnoha úpravách. Dá se smažit, dusit, dá se z ní udělat houbová omáčka či houbové rizoto.

Klobouk hlívy máčkové je polokulovitý a spíše plošší, s tenkým podvinutým okrajem. Barva se mění od hnědavé, bělavé až našedlé. Mladší plodnice jsou na dotyk plstnaté a v suchém prostředí jim praskají klobouky. Sbíhavé lupeny mají stejnou barvu jako třeň, který měří až 6 cm do výšky a směrem k zemi se rozšiřuje. Houba má bílou dužninu, která příjemně voní. Houba je tedy nejen chutná, ale zřejmě i léčivá.

Skupinou čínských výzkumníků byl nedávno z hlívy máčkové izolován diterpenoid unikátní chemické struktury, který dostal jméno eryngiolid A. Prvé laboratorní testy prokázaly, že tento diterpen má protinádorové účinky u několika linií lidského karcinomu (Wang et al., 2012) a také inhibuje růst patogenních hub, které jsou příčinou některých mykóz u člověka. Pro bližší podrobnosti klikněte na
Jiří Patočka

Literatura

Wang SJ, Li YX, Bao L, Han JJ, Yang XL, Li HR, Wang YQ, Li SJ, Liu HW. Eryngiolide A, a cytotoxic macrocyclic diterpenoid with an unusual cyclododecane core skeleton produced by the edible mushroom Pleurotus eryngii. Org Lett. 2012 Jul 6. [Epub ahead of print]

Hlíva ústřičná 2013 /II aneb vojenské lesy jsou jí plné

9. listopadu 2013 v 19:25 | Pro Českou televizi hledáme překrásné trsy. Natočíme a pro vás odvysíláme |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Kdo chce mít z hlívy ústřičné užitek,
získat dobrou imunitu a síly nadbytetek,
ať si vezme dobré boty a tornu na záda,
bude se cítit jako tremp,jednoduše paráda.

Do hlubokých hvozdů vydá se na celodenní túru
všem stromům v lese prozkoumávat kůru.
Když unavený,ale šťastný objeví hlívu - skvost,
najednou zjistí,že má síly a zdraví dost.

Hlíva uměle pěstovaná na špalku,
pro zdraví,možná i dobrou morálku,
vyrovná se hlívě z lesa ve všech parametrech,
i když vyrůstá na pár metrech.

Zabydlená a zakotvená v jednom bodu
a je tu pro tebe právě v tuhle dobu.
Hlíva ústřičná, nebo jedinečná, špalková, kotvíčná?
Hlíva je houba krásná, zdravá, výtečná.

Udělali jsme kolem hlívy ústřičné několik zajímavých objevů


Na tomto kmenu jsme sesbírali hlívu před sedmnácti dny. Byla ale nejvíce na odvrácené části. Tyto dnešní hlívy byly malilinkaté a dnes již byl poslední čas, kdy je odnést ke zpracování. Zítra už mohlo být pozdě. Podobnou úrodu jsme našli, letos podruhé, i na dalších hlívovnících, které opodál. Dokonce, Matičko přírodo díky, jsme objevili nový, který nám udělal velkou radost.

Velice plodné stromy, v této části vojenského újezdu, a to je velice zajímavé, rostou kolem sebe v nevelikém prostoru. Můžete chodit tímto hvozdem celé dny a na hlívovník nenarazíte.

Druhým objevem je skutečnost, které nerozumíme a domníváme se, že tomu nebudou rozumět ani profesionální mykologové. Leží zde kmen, a není jediný, týká se to i stojících torz, který po roky býval převelice plodný. Je pořád stejný, není ve špatném stavu, dokonce by se dal, jako horší dřevo, použít i na pile. Tři roky se ale na něm neobjevila ani jedna plodnice hlívy ústřičné. Tak tomu nerozumíme. Vy snad ano. Je ale teprve začátek hlívové sezóny. Třeba se ještě stane zázrak.

Divné ale je, že hlíva se neztratila ani na z dálky viditelných místech. Vypadá to, že staří houbaři, znalci těchto lesů, buď se odebrali již do věčných lovišť, nebo jako já už nemohou na nohy. Mladé lidi, jejich děti, vnuky, vnučky, již houby, tak jako je, nezajímají a hlíva už vůbec ne. To by ale bylo na jiné a dlouhé vyprávnění. Tak snad někdy příště.

Jít na hlívu ústřičnou s košíkem, nebo taškami přes rameno, není to pravé ořechové. Chce to pořádné a roky prověřené vybavení. Nachodí se spousta kilometrů. Jen od auta přes hvozd do prostoru je to deset kilometrů těžkým terénem. A to samé je cesta zpáteční. Znamená to mít dostatek tekutin, nějaké to jídlo, mapu, buzolu, pořádný nůž a když se fototuláci, vandrovníci, houbaři, domluví, tak i vařič, hrnec, a něco ostřejšího. Zkrátka kromě té námahy si den, dny, také pořádně užít.

Není nad podobné, dnes již letité, torny s konstrukcí. Na nošení jsou pohodlné a hlavně se do nich hodně vejde. Hodně přehodně. Jenže mají jeden nedostatek. A to právě ten, že jsou bezedné. Tremp si musí dobře vždy promyslet co všechno si na vandr vezme. Když to naplní zbytečnostmí, tak je potom po celé putování nešťastný.

Právě dnes si mnozí chválili, že nechali doma, nebo se již navždy zbavili těch přetěžkých zrcadlovek. Bezzrcadlovky - od Olympusu - jsou tím pravým požehnáním. Jsou lehké, tedy až do okamžiku, když k nim přibalíte všechny ty potřebné a nezbytné objektivy, tedy i ty na jeleny. Vandrovník přestal být kulim a stal se hodně odlehčenou mulou.

Do takové torny se vejde nejen vše potřebné. má to postranní kapsy, velkou přední kapsu a samostatný obrovský prostor ve spodní části. Tam se dá volně i vsunout spací pytel, stan. A s kostrou jsou naprosto dokonalé. Posléze se vypité láhve zmáčkonou, jídlo se odebere do břucha a z ničeho nic je spousta místa na odnešení hlívy. Tak tohle opravdu nemá žádnou chybu. Jenom kdyby ten terén nebyl tak náročný. Ale pořádná hůl se vždy najde. Takhle si mnozí udělali i pořádnou sbírk holí, špacírek.

Fotografujeme: Nasnímat hlívu ústřičnou není povětšinou nic jednoduchého, jak ostatně to platí i pro ostatní houby. Problémem je nedostatek světla. Tak jako v tomto případě se navíc muselo fotografovat proti světlu oblohy. Jedinou možností by byla velká odrazná deska, ale tu určitě sebou žádný houbař netahá. Tak nastává pouze jedna možnost - doplńkový blesk. Jednou houby přesvítí, ale když se povede, tak to nemá chybu. Tady to byl pouze kompromis. Navíc plodnice byly pro blesk hodně vysoko.

Na snímku je ten dnes nově objevený hlívovník. Co do množství a i krásy nic moc. Ale není všem dnům konec. On se určitě v příštím roce se ještě polepší. V každém případě nám udělala moc velkou radost. Opět bude co zkoumat, o čem bádat.

Ať si kdo chce co říká, ale stále není vyřešena barva plodnic. Ty letošní vůbec nejsou barevné. V tomto případě ale máme jasno. Sucho. Sice je hlavně po ránu v lese vlhko, ale to jak je vidět nestačí. Dalším důkazem je, že jsme před sedmnácti dny našli řadu malých plodnic, které na stromu ještě v mládí uschly.

Víte jaký je rozdíl mezi suchou mladičkou hlívou a vlhkou. Odpověď najdete zde na blogu.


Pozdní podzim. Tak to se v současné době již tak často nevidí. Vandrovníci, kteří táhnou několik dní lesy a bohovsky si to užívají. Těmhle dvoum to spolu vydrží na celý život. Vzpomeňte si na Cestu do Jiljí....

Límcovka modrá

7. listopadu 2013 v 23:22 | Jiří Patočka, Michal Patočka |  Jiří Patočka
Límcovky (Stropharia) tvoří samostatný rod hub, blízce příbuzný rodům Hypholoma (třepenitky) a Pholiota (šupinovky). Límcovek roste i v našich lesích několik druhů, ale pravděpodobně nejznámější je límcovka měděnková (Stropharia aeeruginosa). Její poněkud exotický vzhled a modrozelená barva plodnice z ní činí nepřehlédnutelný fenomén naší přírody. Méně známou příbuznou límcovky měděnkové je límcovka modrá (Stropharia cyanea syn. S. caeruela), která roste na dusíkem bohatých stanovištích v listnatých lesích a často i mimo les. Roste roztroušeně od července do listopadu na tlejících zbytcích dřeva a vydrží-li dosavadní teplé počasí, můžete ji v přírodě zastihnout až do konce listopadu.

Bližší informace o límcovce modré najdete na http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=619