Prosinec 2013

Do nového roku zdar a ať se vám všem vydaří

31. prosince 2013 v 18:12 GLOSY!!!

VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU 2014
A HLAVNĚ TO ZDRAVÍČKO
AŤ SE VÁM SPLNÍ VŠECHNA VAŠE I TA NEJTAJNĚJŠÍ PŘÁNÍ


Novoroční přání pro všechny houbaře
a nejen pro ně,
přeji vám, aby brzy na jaře,
nejraději v předjaří,
našli jste stará, dobrá oblíbená místa,
i nové objekty,
aby vaše chůze zůstávala pevná a jistá
a zrak ostříží,
aby v lesích rostlo dostatek rozmanitých hub,
i jiných skvostů,
aby vás chránil smrk, modřín nebo dub
a lesní víly a skřítkové,
aby se vytvářelo jen zdravé ovzduší
a houbařské klima,
aby láska, radost a štěstí vstoupily do duší
a do těla nová míza.

Připíjím na houbařský ráj s velkou radostí
a všem dobrým lidem,
ať rok 2014 každého královsky pohostí,
ať je to dobrý rok.

P.S.
Taková kulajda s čerstvými liškami….
Taková bramboračka s hříbky….
Těšme se!

Renata Pinkasová
burle.blog.cz

Penízovka sametonohá od mladých Patočků

31. prosince 2013 v 17:36 | Právě nyní je její čas. Neseďte za pecí a zkuste jí v lesích najít... |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je pro nadšené houbaře v současném zimním období, kdy ještě nenastaly silné mrazy, poměrně aktuální houbou. O tom je možné se přesvědčit při vycházkách do přírody; my jsme tuto nápadně zbarvenou houbu nalezli dokonce přímo na zahradě. Na tlejícím pařezu třešně nečekaně vyrostlo několik menších trsů mladých plodnic této houby s kloboučky typicky žlutooranžově až medově zbarvenými, 2 - 5 cm širokými, s tenkými a hustými bělavě zbarvenými lupeny, běžně rostoucí od října do března na tlejícím dřevě různých listnatých stromů, na pařezech, odlomených větvích aj. Můžeme ji objevit i na živých stromech, velmi vzácně ji lze nalézt na jehličnanech.

Penízovka sametonohá roste i za mrazu. Pokud však teploty klesnou pod -10 °C, její růst se zastaví. Příliš jí nevadí ani náhlé výkyvy teplot a jiné rozmary počasí. Po rozmrznutí je schopna dalšího růstu. Tuto vzácnou vlastnost můžeme pozorovat i u některých jiných hub. Příkladem jsou známé hlívy nebo ucho Jidášovo, které však takové extrémní teploty nakonec většinou nevydrží. Přestože ji snadno identifikují i nepříliš zkušení houbaři, je možná její záměna s běžnou dřevokaznou houbou třepenitkou svazčitou, která má však ve stáří tmavé lupeny a nevoní; na rozdíl od penízovky, jež se vyznačuje příjemnou vůní.

Penízovka sametonohá je známá jako velmi dobrá jedlá houba. Je prakticky využitelná v nejrůznějších houbových jídlech. Výborná je zejména nakládaná do octa, výtečná v kyselé polévce, slovenské zelňačce - kapustnici, v karbanátcích nebo ve směsi s jinými houbami do omáček. Její použití v kuchyni je opravdu velmi rozmanité a záleží na fantazii každého gurmeta. Její častý výskyt v období Vánoc ji vysloužil přezdívku "vánoční houba", která může být obohacením a zpestřením svátečního jídelníčku. Receptů existuje nepočítaně. Tak dobrou chuť!
Michal a Romana

Krásnoporkovité - ne příliš žádané houby

31. prosince 2013 v 17:16 | Čeleď hub krásnoporkovitých (Albatrellaceae (Pouzar) Nuss) je u nás reprezentována několika druhy: |  Jiří Patočka
Krásnoporka žemlička (Albatrellus confluens (Alb. & Schwein.) Kotl. & Pouzar 1957). Tato jedlá houba roste hojně v červenci až říjnu v podhorských a horských jehličnatých lesích, obvykle v početných skupinách nebo v trsech o průměru až 40 cm. Má 30 až 150 mm široký, nepravidelně zprohýbaný a hrbolatý klobouk žlutooranžové barvy. Třeň je 30 až 60 mm dlouhý, až 30 mm tlustý, často výstředný, bílý až narezlý. Rourky jsou nízké, bílé a sbíhají až na třeň. Póry velmi drobné, okrouhlé, bílé, později krémové a po otlačení se zbarvují do rezava.

Krásnoporka mlynářka (Albatrellus ovinus (Schaeff.) Kotl. & Pouzar 1957) je jedlá houba, které podobně jako krásnoporka žemlička roste hojně od června do října v podhorských a horských jehličnatých lesích. Má 40 až 120 mm velký vyklenutý klobouk, který je laločnatě zprohýbaný, hladký, bělavý nebo nažloutlý, za sucha a v dospělosti často rozpukaný. Okraj je v mládí podvinutý, později ostrý. Rourky jsou nízké, na třeň sbíhavé, bílé, později nažloutlé, se stejně zbarvenými drobnými póry. Třeň bělabé barvy je 30 až 70 mm dlouhý, až 30 mm tlustý, často výstředný, nepravidelně válcovitý.

Žemlička a mlynářka jsou nejhojnější druhy naších krásnoporek. Často rostou oba druhy pohromadě a kromě barvy klobouku, která ale nemusí být vždy výrazná, je rozeznáme podle změny barvy dužniny nebo rourek při poranění. Dužnina žemličky mírně rezne, ale nikdy nežloutne. V mládí jsou obě houby jedlé a kuchyňské využití je podobné. Nejlépe v úpravách, kde nevadí tuhost dužniny, např. v houbové tlačence nebo naložené v octě. Používají se i sušené na výrobu houbového prášku.

Krásnoporka kozí noha (Albatrellus pes-caprae (Pers.) Pouzar 1966 roste od léta do podzimu, především v borových lesích středních poloh. Pro svůj nehojný výskyt je zařazena do Červeného seznamu hub jako zranitelný druh. Houba má 50 až 150 a výjimečně až 200 mm velký a nepravidelně zpřehýbaný klobouk. Ten je jemně sametový, často s mírně podvinutým okrajem. Barva je nejprve nahnědlá a později až kaštanově hnědá. V dospělosti je povrch klobouku rozpraskaný a v prasklinách prosvítá bělavá dužnina. Třeň o průměru 10 až 20 mm je až 50 mm vysoký, nažloutle-hnědavý. Směrem k bázi se mírně zužuje. Rourky jsou bělavé a sbíhají na třeň.

Krásnoporka podobná (Albatrellus subrubescens (Murrill) Pouzar) neboli krásnoporka borová roste nepříliš hojně od července do října pod borovicemi a jedlemi. Houba je podobná žemličce, ale má uprostřed klobouku fialový odstín, nahořklou chuť a otlačením světle oranžovějící póry. Je také jedlá, i když tuhá.

Krásnoporka hřebenitá (Albatrellus cristatus (Schaeff.) Kotl. & Pouzar) roste od července do října nepříliš hojně v listnatých a smíšených lesích, především pod buky a duby. Klobouk (30 až 150mm) má laločnatě zprohýbaný, nepravidelný s podvinutým okrajem. Na klobouku převládají zelené a olivové odstíny. Má bílou a křehkou dužninu, která je v mládí jedlá, ale v dospělosti hořká.

Krásnopórky nejsou mezi houbaři příliš oblíbené houby a jen málokdo je sbírá ke konzumaci. Protože často vypadají jako potrhané nebo pošlapané vzteklým houbařem, který v lese nenašel nic lepšího, nelákají ani fotografy. Opravdový zájem o ně začínají mít v posledních několika letech výzkumníci, kteří hledají v houbách nové biologicky účinné látky. A v houbách je jich tolik, že se začíná mluvit o samostatném odvětví chemie přírodních látek, o tzv. mykochemii (mycochemistry) (Liu, 2004). Krásnoporky jsou např. zdrojem zajímavých látek s antibakteriálním účinkem (Liu et al., 2010).

Chcete.li se dovědět něco víc o jedné takové antibakteriálně účinné látce, zvané grifolin, klikněte na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=631

Literatura:

Liu JK. Mycochemistry. China Science & Technology Press, Beijing, 2004; 1-285.

Liu XT, Winkler AL, Schwan WR, Volk TJ, Rott MA, Monte A. Antibacterial compounds from mushrooms I: a lanostane-type triterpene and prenylphenol derivatives from Jahnoporus hirtus and Albatrellus flettii and their activities against Bacillus cereus and Enterococcus faecalis. Planta Med. 2010; 76(2): 182-185.
Jiří Patočka

Penízovka sametonohá zimní princezna lesů a mokřadů

28. prosince 2013 v 19:17 | Na tyto úžasné plodnice jsem neměl nikdá štěstí. Když ale houbař ví co hledat, tak se úspěch dostaví |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá nádherná a chutná

PENÍZOVNÍK podle vzoru HLÍVOVNÍK

Stále jsem slyšel, ze všech stran, ódy na penízovku sametonohou, jak je půvabná, hojná a dokonce i chutná. Tolik chvály na jednu houbu to člověka musí zaujmout. Nikdy jsem jí nepotkával. Asi jsem v zimním období chodil do těch nesprávných lesů, nebo se neuměl dívat. A v poslední době se nestačím divit. Tam kde roste královna zimních hvozdů hlíva ústřičná, tak tam se z ničeho nic začala objevovat i její princezna penízovka sametonohá. Vysvětlení je jednoduché. Když houbař ví co hledat, tak se vždy úspěch začne dostavovat. Světe div se v poslední době jsem jí našel i za chalupou. To jsem jí nevídal? Nebo jsem byl slepý?

Dnes byl takový kouzelný den. Nejdříve jsme se zůčastnili honu na divoká prasata a pak ještě zajeli překontrolovat hlívu ústřičnou. Jen tak se podívat, jak se jí ve vojenksém hvozdu daří. Výsledek je v posledních týdnech neustále stejný. Přestala růst. Že by odpočívala, čeká na první mrazíky, které jí opět rozjedou pro radost nás všech? Bylo by to na jiné a hodně dlouhé povídání. Tak někdy příště....

Poznámka:Rok co rok jsem chodil na jeden padlý kmen, kde jsem pozoroval stovky hlív ústřičných. Tam jsem se je naučil znát, tam jsem se vyučil. Kmen ležel a stále leží uprostřed bažiny, kde jsem ho v těch dávných letech objevil čirou náhodou. Byl, a stále je to můj výzkumný objekt. Když se tam čirou náhodou objevil nějaký zatoulavší se člověk, tak ten mokrý les obešel, a tak je tam ten zázrak bez jakéhokoliv houbaře dodnes dobře utajen.

Jenže co se nestalo. Již po několik let na něm nevyrostla ani jedina hlíva. Neumím si vysvětlit, co se stalo. Houba snad strom vysála? Nemá již z čeho brát látky, sílu? Nevím, odpověď neznám. Již jsem se s tímto problémem několikrát setkal. Někdy se i stalo, že na takovém hlívovníku se plodnice i někdy opět ukázaly a pak nanovo jako když utne. Podobných stromů je ale stále více. Vysvětluji si to tím, že zase tolik let hlívu ústřičnou nezkoumám. Je jich hodně co již neplodí, ale bohudík nacházíme stále nové. Tak se stalo i dnes.

Jak jsem procházeli hvozdem, tak jsme z dálky zahlédli několik trsů hlívy ústřičné. Když jsme přišli blíž, tak jsme doslova ztrnuli, nohy nás přestaly nést. Strom byl obrostlý penízovkou sametonohou. Byly na něm jak zralé plodnice, trsy, jako ještě mladé, ba i v kojeneckém věku. Nádhera, kterou nikdo z nás ještě nezažil. Pro takové chvíle se vyplatí přírodou se neustále toulat. Matičce přírodě poděkování.

Jak jsem na to koukal, tak mě napadla pouze jedna myšlenka.

Hlívovník je plný zimních královen a tady je Penízovník plný zimních princezen. Svůj patent na slůvko hlívovník rozšiřuji od tohoto okamžiku i na slůvko penízovník...

*** Potkali jsme i hnízdovitou. Na to, že je závěr prosince, tak vůbec nevypadá špatně. Je sice promrzlá, ale stále ještě překrásná.

*** Již z dálky jsme uviděli něco bílého. Byl to korálovec ježatý, kterého někdo utrhl a položil na strom. Opodal, bylo vidět odkud pocházel. Opravdu je nutné takový zázrak přírody, trhat?


Náhoda, která mění kresbu v knize Jana Čáky

26. prosince 2013 v 18:43 | Je to o náhodě. Něco podobného se stane za mnoho roků. Nebo ne? Máte podobný zážitek? |  Brdy Třemšínsko
Jan Čáka "Střední Brdy krajina neznámá"...


Boubín s rozhlednou, vlevo Bobík...

Dnes jsme se potulovali v oblasti Třemšína. Počasí bylo plné slunce. Zkrátka pohoda. Vraceli jsme se do civilizace a tam, kde je odbočka červené značky směrem na jih, na Mýto, z ničeho nic se před námi v dálce rozestoupily mraky a my uviděli z mlhy vystupovat tu nádheru.

Vpravo Boubín s rozhlednou potom doleva Bobík. A dva vrcholy, které vypadají jako dvě ňadra. V knize Jana Čáky jsou - na kreslené výhledové mapě z Třemošné - popisovány jako Knížecí stolec a Chlum. Po příchodu k počítači a z velkého zvětšení jsem zjistil, že tomu tak není. Teprve za tím Čákovým "Knížecím stolcem", trochu vpravo, byla vidět Lysá a Knížecí stolec. Po vichřici jsou tyto dva vrcholy jasně čitelné. I ta rozhledna na Knížecím stolci je vidět. Až sem jsou tyto řádky srozumitelné. Dále tomu tak již nebude. Chtělo by to opravdového znalce vrcholů, zeměpisu, zaměřování.

Neustále jsem se snažil zjistit, kde je Libín s rozhlednou. Neustále mi vycházel ten pana Čáky Knížecí stolec. I ta rozhnledna tam snad byla vidět. Ale co je ten druhý kopec vlevo. To druhé ňadro. Na Chlum to moc nevypadá. Je to v souvislosti s pravým Knížecím stolcem a Lysou moc blízko. Najde se někdo kdo to bude umět ozřejmit?

Zřetelně byla vidět i Kleť s vysokým stožárem vysílače, Blanský les.

Neznámá

26. prosince 2013 v 0:44
Neznámá houba. Poradíte?


........

Štědrovečerní stůl u houbařů od Zdeňka Peldy / 2012

24. prosince 2013 v 23:45 | Co si budeme povídat. Vánoce to je také o vynikajícím jídle, kuchařském umění našich mamin |  Zdeněk Pelda
...aneb vánoce nanečisto.

Rád bych se podělil o naše kulinářské tradice na vánoce, ale z prozaických důvodů zaznamenám jen generální zkoušku neb technicky a časově by při svátečním večeru bylo příliš náročné vše dobře zvládnout. Tak se pokusím popsat co nesmí chybět v tu slavnostní chvíli u nás na stole.

Jsme s chotí společně celý život bytostně spjati s přírodou a při slavnostních příležitostech rádi nabízíme vše, co jsme vypěstovali a našli.. Nechybí samozřejmě i čerstvé houby, jejichž výskyt se každoročně mění v závislosti na počasí, hlavně na předchozích mrazech a výšce sněhové pokrývky. Někdy je druhů na třicet, ve špatných letech pět, šest. Letos to vypadá na druhou variantu...Hlíva ústřičná, pařezník pozdní, ucho Jidášovo, štavnatka pomrazka, šťavnatka modřínová a vánoční houba penízovka sametonohá.

A co jídla?.. Kuba, dva druhy houbance, jak nazývala moje maminka hubník, obalené houby z mražáku, pikantní plněné kačenky české, které by se vyjímaly i na císařských stolech, houby v aspiku, houbová polévka a také tradiční kyselo. To umívala moje maminka skvěle a choť ji neméně úspěšně následuje...

K tomu produkty ze zahrady jako jablka, rajčata, švestky, křížaly, mochyně, sklenka moštu i calvadosu. Jmelí vlastnoručně sklizené ne na listnáčích, ale z borovic, barborky. Ty jako by věděly, že budou letos fotografované dříve, tož si pospíšily a už některé kvetou.


Slíbil jsem také nějaký recept z hub, typický pro vánoční čas, staročeský kuba je jasným favoritem.
Magdaléna Dobromila Rettigová by to jistě popsala obšírněji, já to naopak maximálně zestručním...Vezměte 400 gramů čerstvých nebo 50 gramů sušených hub, nejlépe černý stroček trubkovitý, púl kila krupek, 2-3 cibule, dvě lžíce sádla 2-3 stroužky česneku, trochu soli.. Uvařte krupky s rozdrceným česnekem a solí doměkka. Houby uvařte zvlášť. Do vymaštěného pekáče klademe postupně vrstvy krupek a hub. Poslední vrstvou budou krupky. Pokropíme trochou sádla a 25 minut pečeme.Dobrou chuť...

A teď už dnešní fotogalerie...Postupně dolů sváteční stůl, talíř s čerstvými houbami, kuba, houbový bramborový salát, kačenky české plněné pikantní masovou směsí, houby v aspiku, tradiční podkrkonošské kyselo. Pak už jen přání k vánocům a zase někdy...
Zdeněk Pelda

Štědrovečerní stůl podruhé od Zdeňka Peldy / 2013

24. prosince 2013 v 23:23 | Rok se s rokem sešel a jedinečný večer je tady znovu, štědrý a houbový... |  Zdeněk Pelda
...aneb co jsme ještě nenabídli.

Naše štědrovečerní tabule se tradičně sestává z nejrůznějších jídel, pokrmů a specialit, které často trochu měníme a upravujeme. Vždyť žádný kuchař nevstoupí do stejného jídla dvakrát, o houbařské kulinářské fantazii to platí i třikrát. Ostatně, můžete porovnat s loňským rokem v archivu.

Základním kamenem tradičního vánočního rituálu jsou aktuální čerstvé houby, druhy, které lze přinest i dnes.. Jistotou bývá vánoční houba penízovka sametonohá, ucho Jidášovo alias boltcovitka bezová, pařezník pozdní, šťavnatka pomrazka a modřínová.

Hlíva ústřičná měla ideální podmínky pro růst na přelomu října a listopadu a její bohatá žeň už skončila. Ne že bych ji teď vůbec neviděl, ale bylo mi líto sklidit drobné, opět začínající trsíčky. Na talíři ji nahradila méně kvalitní hlíva fialová, která je kvůli tuhosti nejedlá. Z nejedlých hub můžeme v přírodě vidět třeba choroše zimního, poloplástvového, čihovitku masovou, rosolovku listovitou i mozkovitou, dřevokaz rosolovitý, různé druhy pevníků a outkovek.

Letošní rok byl tak nějak rozpačitý a nevydařený nejen houbařsky, ale i v přírodě a na zahrádce. Uchránění a přežití pár rajčátek tudíž považuji za úspěch, mochyně nedozrály, ořechů dvě hrsti, listí z třešní padalo v červenci...

Letos, abychom se neopakovali, jsme vám s chotí, věrnou to mou souputnicí na cestě tímto světem, lesem nevyjímaje, připravili pohled na stůl, jaký jsme s předstihem vyrobili. Stejný ovšem bude i zítra...Také barborky zdárně vykvetly a to je do příštího roku jistě dobré znamení.


Bývá dobrým zvykem nahodit nějaký chutný a dobrý recept, tož dáme kapra na houbách
600g kapra, dvě velké cibule, tři papriky, tři větší rajčata, 250g čerstvých nebo 30g sušených, předem namočených hub, deci červeného vína, lžice rajského protlaku, šalvěj, sůl a pepř.

Čtyři porce kapra potřeme šalvějí, zprudka osmahneme na troše oleje. Kousky vyjmeme, přidáme olej na pánev, vložíme cibuli, proužky papriky a plátky hub, osolíme, opepříme, přihodíme spařená oloupaná rajčata. Podusíme směs, přidáme protlak, víno a zpátky vložíme kapří kousky a podusíme do propečení. Podáváme s bramborem nebo jako my teď s hranolky. Dobrou chuť.

Ve fotogalerii postupně defilují štědrovečerní stůl, čerstvé houby, polévka s penizovkou sametonohou, zmíněný kapr na houbách, tradiční kuba se stročkem trubkovitým, zelný salát s uchem Jidášovým, houbový závin a barborka z kdoulovce.

Do nového roku vstupte rázně a odhodlaně, málokdy bývá tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Optimismus čerpejte v přírodě jako já, je to prima...Tak zas někdy napřesrok...
Zdeněk Pelda

Poznámka: na blogy fa NOVA nejdou v současné době vkládat fotografie. Až se systém opraví, tak je tady zveřejníme.

Kde se vzal v muchomůrkách vanad?

19. prosince 2013 v 14:45 | Houby nemají v sobě jenom dobré látky, ale i ty pro zdraví člověka nebezpečné |  Jiří Patočka
Vanad (chemická značka V) je kovový prvek, objevený v roce 1801 ve vzorku mexické olověné rudy A. M. del Riem a znovu pak v roce 1830 N. G. Sefströmem ve švédských železných rudách. Čistý kov izoloval v roce 1867 H. E. Roscoe redukcí chloridu vanadičného VCl5 vodíkem. Je to tvrdý, šedobílý kujný kov, s vysokými teplotami tání (1910 °C) a varu (3407 °C) a specifickou hustotou 5,98 g .cm-3. Vanad se přidává do vysoce kvalitních ocelí, které se využívají pro výrobu chirurgických nástrojů a dalších průmyslových komponent, kde se vyžaduje vysoká chemická a mechanická odolnost.

Slitiny vanadu s titanem a hliníkem se vyznačují vynikající mechanickou odolností a nízkou specifickou hustotou a nacházejí uplatnění při výrobě leteckých motorů a speciálních součástek pro konstrukci letadel a kosmických sond, družic a podobných aplikací.

Tenká vrstva oxidu vanadičitého (VO2) na skle pohlcuje dopadající infračervené záření, aniž by ovlivnila optické vlastnosti skla ve viditelné oblasti spektra. V autě s takovými skly není ani v tom největším horku příliš teplo a VO2 nesnižuje průhlednost skel. Užitečná věcička! V současné době je VO2 předmětem intenzivního výzkumu jako polovodič. Při teplotě kolem 70 °C u něj dochází ke skokové přeměně vodivostních charakteristik. Změnou teploty se z vodiče elektrického proudu stává polovodič a zase naopak. Teplota přechodu může být navíc výrazně ovlivněna přídavky stopových množství dalších příměsí. Průmyslové katalyzátory na bázi oxidu vanadičného (V2O5) se zase využívají při výrobě kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem při oxidaci oxidu siřičitého na oxid sírový a v syntéze mnoha důležitých organických sloučenin. Vanad je tedy vysoce užitečným prvkem pro různé technické aplikace a moderní technologie.

Kde a jakým způsobem se vanad získává? Vanad je kupodivu poměrně rozšířeným kovem. V zemské kůře je 19. nejrozšířenějším prvkem a jeho obsah činí 139 ppm (part per milion). Navzdory jeho poměrné velkému průměrnému obsahu v zemské kůře však existuje jen několik málo minerálů s obsahem vanadu (je to na příklad patronit (VS4), vanadit (PbCl2·3Pb3(VO4)2) nebo carnotit (K2(UO2)2(VO4)2.3H2O), ale ložiska těchto rud jsou vzácná. Většina vanadu se proto získává jako vedlejší produkt při zpracování některé z asi 60 rud, v nichž je obsažen v malém množství.

Již delší dobu je známo, že vyšší houby (makromycety) kumulují těžké kovy a v jejich plodnicích lze nalézt arsen, olovo, kadmium, rtuť, molybden, thorium, vanad a mnoho dalších kovů (Falandysz a Chojnacka, 2007). Jejich koncentrace bývá až několiksetkrát vyšší než v okolní vegeteaci, takže se jedná o aktivní vychytávání kovů z půdy. Nejedlá dřevokozná houba třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) obsahuje vysoké koncentrace uranu a thoria, nejvíce olova a neodymu zase dokáže z okolního prostředí nashromáždit naše známá a oblíbená liška obecná (Cantharellus cibarius) (Campos et al., 2009). Vatovec Calvatia craniiformis akumuluje nikl, bedla Macrolepiota crustosa arsen a pečárka lesní (Agaricus silvaticus) zase měď (Chen et al., 2009).

Na vanad se specializují muchomůrky (Amanita) (Vetter, 2005). Vanad je považován za toxický kov (Bencko et al., 1995) a proč zrovna tento kov vychytávají ze životního prostředí muchomůrky a k čemu jej potřebují, není známo (Ooms et al., 2009). Vanad v muchomůrkách, m. červené (A. muscaria), m. královské (A. regalis) a severoamerické muchomůrce A. velatipes, je přítomen v podobě komplexní organovanadičité sloučeniny bleděmodré barvy, zvané amavadin (Berry et al., 1999; Garner et al., 2000). Jedná se o komplex čtyřmocného vanadu s dvěma molekulami kyseliny N-hydroxyimino-2,2'-dipropionové (Armstrong et al., 2000). Naměřená koncentrace vanadu v muchomůrkách byla 400krát vyšší než jeho koncentrace v okolní vegetaci, bez ohledu na stáří plodnic a obsah vanadu v lesní půdě, a dosahovala hodnot 32-192 mg/kg (Meisch et al., 1979). To znamená,že na získání 1 gramu vanadu bychom museli v lese nasbírat a poté zpracovat 83 až 334 kg muchomůrek.

I když úloha vanadu a jeho podivuhodné komplexní sloučeniny v muchomůrkách zůstává nejasná (Patočka, 2010), v každém případě představuje amavadin neobyčejně zajímavou bioorganickou molekulu (Hubregtse et al., 2007). Podobně jako i jiné komplexní sloučeniny vanadu, také amavadin se chová jako velmi účinný katalyzátor některých chemických reakcí (Kirillova et al., 2008).

Literatura

Armstrong EM, Collison D, Ertok N, Garner CD. NMR studies on natural and synthetic Amavadin. Talanta. 2000; 53(1): 75-87.

Bencko V, Cikrt M, Lener J. Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka. Grada, Praha 1995. ISBN 80-7169-150-X.

Berry RE, Armstrong EM, Beddoes RL, Collinson D, Ertok SN, Hellowell M, Garnrer CD. The structural characterization of amavadin. Angew Chem Int Ed 1999; 38(6): 795-797.

Campos JA, Tejera NA, Sánchez CJ. Substrate role in the accumulation of heavy metals in sporocarps of wild fungi. Biometals. 2009; 22(5): 835-841.

Falandysz J, Chojnacka A. Arsenic, cadmium, lead and mercury in bay bolete Xerocomus badius and tolerance limits. [Article in Polish] Rocz Panstw Zakl Hig. 2007; 58(2): 389-401.

Garner CD, Armstrong EM, Berry RE, Beddoes RL, Collison D, Cooney JJ, Ertok SN,

Helliwell M. Investigations of Amavadin. J Inorg Biochem. 2000; 80(1-2): 17-20.

Hubregtse T, Kooijman H, Spek AL, Maschmeyer T, Sheldon RA, Arends IW, Hanefeld
U. Study on the isomerism in meso-amavadin and an amavadin analogue. J Inorg Biochem. 2007;101(6): 900-908.

Chen XH, Zhou HB, Qiu GZ. Analysis of several heavy metals in wild edible mushrooms from regions of China. Bull Environ Contam Toxicol. 2009; 83(2): 280-285.

Kirillova MV, Kuznetsov ML, Da Silva JA, Guedes da Silva MFC, Fraústo da Silva JJ, Pombeiro AJ. Amavadin and Other Vanadium Complexes as Remarkably Efficient Catalysts for One-Pot Conversion of Ethane to Propionic and Acetic Acids. Chemistry-A European Journal 2008; 14(6): 1828-1842.

Meisch HU, Reinle W, Schmitt JA. High vanadium content in muschrooms is not restricted to the fly agaric (Amanita muscaria). Naturwissenschaften 1979; 66(12): 620-621.

Ooms KJ, Bolte SE, Baruah B, Choudhary MA, Crans DC, Polenova T. (51)V solid-state NMR and density functional theory studies of eight-coordinate non-oxo vanadium complexes: oxidized amavadin. Dalton Trans. 2009; (17):3262-3269.

Patočka J.: Amavadin - organokovová sloučenina vanadu v muchomůrce červené. Vesmír 2010; 89(11): 654.

Vetter J. Mineral composition of basidiomes of Amanita species. Mycol Res. 2005; 109(Pt 6): 746-50.


Jiří Patočka

Vánoce, vánoce přicházejí....

18. prosince 2013 v 10:24 Pinkasová
ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁM VŠEM DRAZÍ PŘÁTELÉ
A
PŘEDEVŠÍM TO ZDRAVÍČKO

Vítám provoněné Vánoce,
klidním zjitřené emoce ,
poslouchám staročeské koledy,
vzpomínám na sníh, mráz a na ledy,
otvírám svou knihu pamětí,
do dětství myšlenky zaletí,
tajemný odlesk pozlátek,
jdu stále víc a víc nazpátek -
a najednou se objeví houbičky,
co dobře znaly naše babičky.

Takový stroček trubkovitý
je opravdu nápaditý,
když s penízovkou sametonohou
utvoří nebeskou manu s kubou.
K vánočním svátkům houby patří,
s kaprem a bramborovým salátem se bratří.
V houbách je nekonečná poezie,
co ve mně doutná, co ve mně žije.


P.S Boží požehnání pro všechny milovníky lesa, hub a přírody,
užívejte radosti, lásky a neutuchající pohody.

Václav BURLE
Renata PINKASOVÁ
burle.blog.cz

Není humor jako humor, ale za vtip mykologa vyloučit? / smazat

15. prosince 2013 v 16:22 | Máte na tuto aféru názor? Nebo je vám to jedno! |  GLOSY!!!
Celý článek na téma humor a vyloučení ing. Jiřího Baiera je ZDE !!!

Malé zamyšlení k dříve napsanému článku....

Legrace, humor, psina, sranda: Je veřejně známo, že lidé jsou různí. Jedni humoru rozumí, druzí mají k němu hodně daleko. A jak přicházejí nové generace, tak je to kolem něho stále horší. Lid přestává legraci rozumět. A tak se také stalo kolem vtipu ing. Jiřího Baiera, který ho stal členství v České mykologické společnosti!

Uveďme si pro vysvětlenou jeden podobný příběh: není nikoho, kdo by neznal filmovou trilogii Zdeňka Trošky. Jak moc jsme se zasmáli při scénkách kolem lokálky. Ale kdo se nezasmál byli představitelé železničářů. Vedení Českých drah si stěžovalo generálnímu řediteli Barrandova, že nikde v České republice nejezdí vlak, kde by pasažéři byli nuceni si přesedat ze strany na stranu aby se nepřevrátil!

Rozdíl mezi tímto humorem je v tom, že na rozdíl od pana Baiera pan Troška nebyl ze společnosti filmařů za své vtípky vyloučen...

Hlíva ústřičná krasavice stále neznámá

12. prosince 2013 v 22:41 | Pozorujeme jí roky a zjišťujeme, že čím více jí známe tím více o ní víme méně...
Hlíva ústřičná z vojenského hvozdu


Čtvrtek 12. prosince 2013

Ušli jsme dnes přehodně kilometrů a zjistili jediné. Hlíva ústřičná přestala růst. Vůbec tomu nerozumíme. Nedávno jí byly plné lesy a z ničeho nic jen několik mladičkých trsů. Jsou to ale záhady. Jedno víme určitě. Oteplení by s tím nemělo mít nic společného. Letos začala růst ve velkém již někdy na začátku listopadu. My jsme jí posléze nacházeli v hodně stařeckém stavu. Říká se ale, že hlíva ústřičná potřebuje k nastartování mrazíky. Tak uvidíme, co se zanedlouho, až začne mrznout, stane.

Fotografujeme: Trs jsme si položili na strom a začali si s aparáty hrát. Snímali jsme ho na mnoho způsobů a všem se povedlo udělat pěkné a zajímavé fotografie. Tato moc povedená není, protože není zaostřená pravá část. Špatně zvolená hloubka ostrosti. Chybami se člověk učí...

Fototoulky: Odjíždíme opět v sobotu. Jenom ještě nevíme kam se pojede. Máme možnost se zúčastnit lovu na divočáky, ale pouze čtyři osoby. Více hospodář mysliveckého sdružení nedovolil. Ostatní tedy opět pojedou do hvozdu. Hlíva sice nebude, ale budou jiné přírodní krásy. Dnes jsme například potkali divoká prasata, ale než jsme zvedli objektivy, tak byla pryč. I jeleny jsme zahlédli. Vždy se nějaké to místečko najde i pro vás... Ceny mírné zážitky ohromné!

Další fototoulka je v pondělí. Půjdeme pravděpodobně po Praze a zkusíme si i vodní ptactvo....

Hlívovník, který nám každoročně dělal velkou radost. Nebyl sice bohatý na množství plodnic, ale vždy na něm bylo několik překrásných a velikých trsů. Radost pohledět. Prosincová vichřice ho lehce poslala k zemi. Byl ztrouchnivělý, ale nevíme jak moc se na něm hlíva ústřičná podepsala. Kmen jsme prohlédli, ale žádné podhoubí nenašli.

Zajímavé je, že plodnice vždy rostly u paty kmene nebo jen několik málo desítek centimetrů výše. Torzo tam zůstalo stát, tak pravděpodobně hlíva na něm opět bude. Letos jsme na něm již dvakrát byli hodně úspěšní.

V minulých letech jsme nemálo plodných hlívovníků po několik roků nacházeli bez hlívy. A to se opakuje i v letošním roce. Neumíme si to vysvětlit. Dříve kmeny, i několikrát za sezónu, obaleny a najednou nic. Dišputovali jsme dlouho v campu u ohýnku a napadla nás pouze jedna myšlenka. Nevíme ale jestli je vůbec hodná diskuse. Není možné že houby strom vyčerpají a pak nemají z čeho žít? A teď babo raď...

Pacholek, kterého jsme již několikrát zahlédli. Vždy je sám. Pomalu prochází po loukách. Vypadá to, že po zdravotním stavu na tom není nejlépe. Ale kdo ví jak to je. Je to náš kámoš, tak si přejme abychom ho potkávali častěji...

Sobota 14. prosince 2013

Dnes jsme vyrazili do vysoce položeného hvozdu, kde jsme snad již tři roky nebyli. Nikdy tady nebylo moc hlívy ústřičné, ale na několika hlívovnících se vždy několik desítek kilogramů sebralo. Je to naprosto úžasné místo, na kterém by se ihned, v každé roční době, dala natočit pohádka. Příroda je tady naprosto dokonalá, kouzelná.

Představte si prudký bukový sráz a na něm poměrně rozsáhlá horská plošina. Všude kolem historický les, který z neznámého důvodu nechal člověk bez povšimnutí. A kde oko spočine, tak skalní suky, jeskyňky, závrty. Sráz je plný prastarých stromů i na druhé straně. Po hlívě však ani památky. Zajímavé je, že všechny dřeviny jsou ve vynikajícím zdravotním stavu. To je asi důvodem absence hlívy ústřičné. Na zemi neleží téměř žádné vývraty.

Hlívovník na fotografii rok co rok býval obalen hlívou ústřičnou. Bohužel, v posledních třech letech, na něm ani jediná plodnice. Letos v prosinci se republikou přehnal vichr, který se podepsal i na tomto letitém stromě. Zůstalo jenom torzo, doupný strom. Modlíme se, aby ho lesáci nepodřízli a neposlali k zemi. Podobných zbytků kmenů je v lesích převelice málo. Jsou však pro přírodu nezastupitelné. A to jak zejména pro ptactvo nebeské, tak i pro hmyz, houby.

Na rozdíl od toho předešlého hlívovníků, tento měl plodnice hlívy ústřičné vždy hodně vysoko. V nižší časti nikdy nebyla ani jediná plodnice. Bez žebříku se k nim nikdo nedostal. A jak se tady někdo na blogu píše, měli jsme očesávání příkladně zorganizováno. I ten žebřík jsme měli, včetně dopravy, k dispozici.

Když bude trochu toho štěstíčka a zůstane tam na věky věků ležet i ten kmen na zemi, tak se možná časem obalí i hlívou. Opodál jsme objevili dva další hlívovníky, které jsme doposud neznali. Štěstí přeje připraveným...

Opodál pod skalním protáhlým hřebenem jsme objevili ležící kmen, kde jsme i v minulých letech vždy několik plodnic hlívy ústřičné sebrali. Nyní na vedlejších jeho větvích několik trsů penízovek sametonohých a přehodně ušisek Jidášových. Plodnice byly ještě malinké a tak nás tam za týden nohy opět zavedou. Zase bude o čem bádat, co pozorovat. Protože je to kraj zapadlý, kde není živáčka, tak je tam necháme až do jejich konce. Uvidíme čeho se dopátráme.

Poznámka: Potkali jsme několik pěkných trsů hl ústřičné. Byly ožužlané od zvěře. Proč je ale ti živočichové nesnědli? Proč je jenom



Potravinové doplňky podle ČTK

11. prosince 2013 v 23:56 | Česká tisková kancelář stručně, jasně a srozumitelně. Nevěřme bludům! |  ? léčí nebo zabijí ?
Potravinové doplňky aneb složitý problém

INZERÁT

8. prosince 2013 v 17:19 | Vyměním lokality hlívy ústřičné, hlívovníky, za penízovky sametové |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Výměna

Je to divné, já to vím, ale na penízovky sametonohé nemám štěstí.

Sem tam najdu nějaký ten trs, ale něco krásného, hodného fotografování, ne. Nutně potřebuji udělat několik hodně zdařilých snímků. Předem děkuji za pomoc...





.... děkuji! Trs penízovky sametonohé na trůnu.

Od Nového roku začneme přijímat závazné objednávky na fototoulky za orchidejemi

5. prosince 2013 v 23:03 | V lednu zde uvedeme samostatný e-mail, na který se budete moci hlásit. Ceny mirné zážitky velkolepé |  ORCHIDEJE
Uvítáme jakoukoliv spolupráci

Pravděpodobně se to bude mnohým přátelům orchidejí zdát brzy, ale štěstí přeje pouze připraveným. Přivítáme jakékoliv informace, které by nám pomohly zadokumentovat vše co se těchto překrásných bylin týká.

ROZHOVOR s Mistrem na prknech, která znamenají svět -

5. prosince 2013 v 13:55 Rozhovory
S hercem o houbách. Musíte ale vydržet. Všechny blogy fa Nova nějak nefungují...

Pojďme si v tom názvosloví udělat konečně pořádek

4. prosince 2013 v 16:18 | Važme si vědců, ale i těch kteří také umí, ale nesměšujme jablka s hruškama |  HOUBY
Mykolog, amatérský mykolog, houbař...

RNDr. Vladimír Antonín CSc, - "Navíc považovat za mykologa pouze toho, kdo vystudoval mykologii na univerzitě, je také zcestné. Dovolím si tvrdit, že v makromycetech by takových lidí bylo v celé naší mykologické historii žalostně málo. Pan Burle asi zapomněl, že zásadní přínos do znalostí hub pochází od amatérských mykologů. Nejen u nás, ale i v Německu, Rakousku, Itálii nebo ve Francii publikuje na vysoké úrovni hodně amatérů! Pouze v jediném má pan Burle pravdu, že televize, a zejména ty komerční, používají označení mykolog skutečně nekriticky."

DISKUTUJME A UDĚLEJME KONEČNĚ POŘÁDEK
ANEB
NENÍ MYKOLOG JAKO MYKOLOG

Na téma mykolog jsme hovořili - v posledních letech - s mnoha odborníky přes houby. Názory byly různé, ale dají se shrnout do následujících řádek: Mykologem by měl být nazýván pouze ten, který mykologii vystudoval na vysoké škole, univerzitě. Nemusí to být ale tak docela pravda, neboť studovali mnozí, kteří se ale následně již nikdy mykologií nezabývali. Potom ten "titul" náleží jen těm, kteří jsou v tomto oboru v profesionálním stavu! Pan Václav Burle říká státní mykolog.

Problémem je, že jsou mnozí, kteří sice mykologii nevystudovali, ale rozumí jí minimálně stejně, nebo naopak i více, než ti z univerzit. Jak zdůraznil pan Vladimír Antonín: "...amatérský mykolog ví mnohokrát více než ten studovaný." Dále dodává, že i tito by měli, mohli, titul mykolog používat. Nebo ne?

Uveďme si konkrétní příklad: Ing. Jiří Baier. Vystudovaný chemik, chemie má k problematice hub převelice blízko, člověk, který vydal přes desítku knih o houbách, zejména atlasů, (přesný počet publikací neznáme) a navíc je soudním znalcem přes dřevokazné houby! Je mykologem? A aby toho nebylo málo, tak byl - podle nás nespravedlivě - vyloučen z České mykologické společnosti. Dálo by se i napsat, že v naučně populární činnosti o houbách je pokračovatelem pana Smotlachy. I tento guru české mykologie byl rovněž z ČMS téměř vyloučen. Členství ustál jen tak tak.

Pak tady máme "houbaře", "mykology"?, kteří se ve svém volném čase a bez nároku na odměnu s velkým nasazením věnují houbařům po celé republice. Vedou ČMS, kluby v okresech, městečkách, vískách, pořádají přednášky, besedy, komentované prohlídky. Kam tyto nadšence zařadit?

Mnoho otázek k diskusi, k zamyšlení. Dá se vůbec tento problém, tedy jestli vůbec problémem je, vyřešit?

S jedním ale budeme určitě souhlasit všichni. Název mykolog by se neměl používat masově. Nebo snad každý houbař, který se houbami zabývá vážněji by si měl říkat mykolog?

Mnozí v tom mají již dlouho jasno. Mykologem by měl být zván člověk, který nejen houby zná, ale který rovněž pro ně hodně dělá. Nemělo by se toto kouzelné slůvko používat jak hrách házený na zeď, ale naopak střídmě, vyváženě. Pojďme ho používat jako univerzitní titul na straně jedné a na straně druhé jako poděkování těm, kteří pro houby mnohé udělali a stále dělají!? Co vy na to, přátelé....

Poznámka I: Česká vědecká společnost pro mykologii má 200 členů. Česká mykologická společnost 1200 členů.

Poznámka II: Hřib žlutomasý a ing. Jiří Baier. ČVSM ve svém prohlášení ke cause Baier se odvolává na ing. Borovičku. Přitom se již prokázalo, že tento nemá pravdu. Viz názor Prof. RNDr. Jiřího Patočky DrSc. a dalších našich i světových vědců. Dá se to shrnout do jedné věty. Babka, hřib žlutomasý, je pro konzumaci nebezpečná!!!

Poznámka III: Když nevěříte a hřiba žlutomasého sbíráte, tak ho nikdy nedávejte jako sušeného mezi ostatní nasušené houby. Zlikviduje vám celou várku!!!



Isaria japonica – jedlá entomopatogenní houba

3. prosince 2013 v 16:26 Jiří Patočka

Houby rostou v půdě, na živých i mrtvých stromech, na jiných houbách, pod zemí, v jeskyních a ty mikroskopické snad úplně všude. Jen na lidském těle jich roste asi 150 druhů a mnohé z nich nám často komplikují život a někdy jej ohrožují. Podobně je to i s houbami, které si jako místo pro život vybraly nějaký hmyz, tzv. entomogenní houby. Početnou skupinu tvoří entomogenní houby, které hmyzu na kterém žijí neprospívají, ba právě naopak jej mnoha způsoby ničí. Proto jsou označovány jako houby entomopatogenní. V současné době je známo více než 750 druhů nižších hub, které mohou působit jako obligátní nebo fakultativní původci onemocnění hmyzu. Parazitují na zástupcích všech řádů hmyzu, ale nejčastěji jsou to ploštice (Hemiptera), rovnokřídlí (Orthoptera), stejnokřídlí (Homoptera), dvoukřídlí (Diptera), třásnokřídlí (Thysanoptera), motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera).

Entomopatogenní houby mohou napadat všechna vývojová stádia hmyzu, nicméně nejčastěji se vyskytují na larvách a kuklách, méně často jsou houbami infikováni dospělci nebo vajíčka hmyzu. Některé druhy entomopatogenních hub mohou parazitovat na širokém sortimentu hostitelů patřících do zcela odlišných řádů hmyzu a mohou infikovat i různá vývojová stádia téhož hostitele. Jiné druhy jsou přísně specializovány. Entomopatogenní houby mají své využití v boji s některými hmyzími škůdci, ale mnohem populárnější je jejich využití v lidovém léčitelství.

Nejznámější entomopatogenní houbou používanou v lidové medicíně je bezesporu housenice čínská (Cordyceps sinensis), jejímž původním domovem je tibetská náhorní plošina - roste v oblastech až 4 000 m nad mořem. V dávných dobách dynastie Ming si tibetští pastýři povšimli, že zvířata spásající housenici mají úžasnou vitalitu a jsou mimořádně plodná. Proto začali Cordyceps sbírat, vyzkoušeli jej na sobě a brzy se z něj stalo velmi ceněné léčivo. Tak ceněné, že používat je bylo dovoleno jen na císařském dvoře. Podle představ čínské medicíny je pojídání housenice jedním z mála způsobů, jak lze obnovovat v těle esenci Jing. Cordyceps totiž představuje spojení živočišné a rostlinné říše. Výtrusy houby se v létě uchytí na housence motýla a parazitují na ní. Housenka se na zimu zahrabe do země, kde se zakuklí a očekává, že na jaře kuklu opustí jako motýl. To se však nestane. Parazitující houba postupně spotřebovává tělní orgány kukly a nakonec vyplní celé její chitinové tělo. Tento cyklus trvá až šest let a za tuto dobu se původní materie housenky zcela přemění na materii houby. Z pohledu člověka je to fascinující proměna.

Podobnou entomopatogenní houbou jako Cordyceps sinensis je i houba Isaria japonica, syn. Paecilomyces tenuipes (Peck) Samson. Také ona mění tělo hmyzu v tělo houby. V japonské lidové medicíně je známa jako "Hanasanagitake" nebo "Tohchukaso". Není divu, že i její plodnice jsou považovány za zdravé jídlo posilující imunitu. Jídla připravovaná z této houby jsou velmi populární také v Číně a Koreji. Moderní věda se snaží z entomopatogenních hub izolovat chemické látky, zodpovědné za jejich biologické (rozuměj léčebné) účinky. V případě houby Isaria japonica je to mimo jiné antioxidačně účinná látka zvaná hanasanagin.
Jiří Patočka

Pro bližší informace o hanasanaginu klikni na: http://www.toxicology.cz /modules.php?name=News&file=article&sid=624

Stanice přírodovědců Praha 5

3. prosince 2013 v 0:41 | Některá z výstav může zavítat i k vám... |  - - tisk, rozhovory
Houby - výstava fotografií

Fotografie hub našich lesů si můžete prohlédnout ve velkém sále Stanice přírodovědců
2. - 13. 12. 2013 (otevření výstavy je třeba domluvit předem, doktorova@ddmpraha.cz).

V pondělí 2. 12. uspořádá autor fotografií, pan Václav Burle, dvě besedy od 15.00 a 16.30. Vstupné na besedu je 20 Kč.

Fotografická výstava seznámí návštěvníky s krásou hub našich lesů. Ukáže roztodivné tvary a barvy hub, které při procházce lesem přehlédneme. Mnoho z nich je chráněno a vyskytuje se jen v ojedinělých lokalitách a v malém množství.


Výstava putuje po celé republice. S fotografiemi se mohli návštěvníci seznámit již v Prachaticích, Kašperských horách, Protivíně, v Galerii Nové Butovice, ve Všeradicích, v centru Mariánských lázní, ale i ve Vimperku a na Karlštejně. Cílem autora je nejen fotografovat krásu našich lesů, ale i chránit přírodu, učit nás ji znát, milovat ji a neničit. Autorovy články o houbách si můžeme přečíst i v časopise Vesmír.

V pondělí 2. 12. od 15.00 a 16.30 bude autor výstavy Václav Burle ve výstavním sále ochotně diskutovat a odpovídat na dotazy návštěvníků.

Na přání otevřeme výstavu také větším skupinám, školním exkurzím apod., výstavu je možné kombinovat s dalšími našimi programy.

V Praze tam je blaze XXIII - VÁNOCE

2. prosince 2013 v 23:38 | Vánoce přicházejí. Lidi jsou milejší, usmívají se a kapsaři začínají mít hody... |  V Praze blaze
Vánoce vánoce přícházejí....

V hlavním městě to žije. Na každém rohu nějaká ta výstava od historie až k dnešku a ani velkoformátové fotografie hub nechybí. Na vernisáž na Praze 5 dorazily davy lidí a pak beseda, přednáška, komentovaná prohlídka jedna za druhou. Nejdříve nejmenší děcka, pak mládež a k večeru učitelé a rodiče. Další výstava o houbách, mykologii, se vydařila....

Nikdy bych, kdybych to sám nezažil, nevěřil, co všechno děti i mládež vědí o houbách.

Město žije pouliční hudbou. U každé muzikanské bandy postávají davy lidí, které jsou unesené tou krásou. Je až neuvěřitelné, jak ta česká muzika stále ještě žije. Když basista začal vyzpěvovat vánoční koledy, tak lidičky měli v očích slzy.

Praha dnes byla zalitá sluncem a všude vládla pohoda. Já už jsem tak stár, že ještě pamatuji, že i zde ve středu Evropy, na začátku prosince, napadl sníh a vydržel až do jara. Po celou zimu jsme sáňkovali, stavěli sněhuláky, bruslili, hráli hokej a to vše nejen na venkovním stadiónu, ale i na Vltavě. Vzali jsme to po Berounce až téměř ke Karlovu mostu. Kde ty loňské sněhy a mrazy jsou...

Lidé se na sebe usmívají, dokonce mladíci pouští těhotné maminy v tramvají si sednout a pomáhají jim s kočárky. I babky a dědečkové se nestačí v metru divit. Co že se to děje? No přece budou vánoce...

Na straně jedné pohoda, lidé a zejména děcka s netrpělivostí očekávají co jim Ježíšek přinese pod stromeček a na straně druhé se jeden nestačí divit. Začíná být draho a strašně se asi všude krade. Já třeba nechápu, že něco stojí 100 procent a zanedlouho se to prodává o 80 procent levněji. Není to divné a dokonce snad i neetické. To bude asi tím že máme kapitalismus.

Televize nám ukazuje jaký hnusný punč, a samozřejmě předražený, mají pod stromečkem na Staroměstském náměstí. A došlo to tak daleko, že redaktor tam musel dát návštěvníkům z termosky ochutnávat vlastní aby poznali ten rozdíl. A naléval ho dokonce zadarmo. Na obranu prodávajícím musíme ale podotknout, že základním problémem bude nájem za místo. Tady to začíná.

Na okraji Prahy v řeznictví dnes teplá sekaná příjde na 19,90,- korun. Zase ty baťovské ceny. Proč? Nedávno ještě stála korun devět, pak dvanáct a nyní dvacet. To nám to ale roste. Horší ještě je, že chuťově nestojí za nic. Dršťková se prodává již za více než třicet korun. A není to k jídlu. Důvodem je, že vše se vaří ve velkofabrikách a pak se to rozváží po celé republice. Takže všude je naprosto stejná polévka. Je to dobře? Nejlíp se ale mají důchodci protože dostali navíc 45 korun. Dobrou chuť a šťastné a veselé...

A pré mají i přátelé z dalekých jižních zemí. Znalí je poznávají na první pohled. Nekoukají se na orloj, nekochají se z tramvají krásou staré Prahy, ale očka jim neustále těkají z místa na místo. I kapsařům začínají vánoce, hody hody doprovody. Ještě štěstí, že městem prochází překrásné mladé dívky. Takové krasavice se tak často nepotkávají. Srdce a duše, a dokonce i mozek, i tam na onom místě, to chlapům, dokonce i mužskejm dělá moc dobře. Děvčata z policejního sboru berou pak jednoho kapsaře za druhým na návštěvu vánočního stromečku na policejní služebně. A že jich ty překrásné holky pochytají...
Fotografujeme: poznáte někdo z vás proč je ten snímek tak divně barevný? Co je toho příčinou. První kdo odpoví zde do komentářů nebo na e-mail obdrží zdarma fototoulku na bobry....
Vánočních stromků je plná Praha. O jejich ceně by se dalo dlouze diskutovat. Opravdu musí být tak drahé? Jedno se již ale změnilo. Důvod ale zatím neznáme. Cena se již nestanovuje podle výšky, na centimetry, ale je vytvořena pevně. Není to špatný nápad, ale určitě není ve prospěch zákazníka.

Praha šílí, ale v těchto dnech se profláklo nejtajnější světové tajemství. Bylo to tajné, přísně tajné, nejtajnější tajemství na Zemi. A dnes to prasklo a už to ví každý - Ježíšek byl, je, i n d i á n.

(...pokračování brzy.)