Leden 2014

Mraveniště v zimě

30. ledna 2014 v 22:46 | Kde jsou v lesích mraveniště tam je nejzdravější prostředí |  Jiří Patočka
Mraveniště v zimě VIDEO jen tak pro radost...

Je zima. Lesy jsou zasypány sněhem a moc houbařů tam nepotkáte. A tak si pojďme něco povědět o jednom z malých obyvatel lesa, mravenci lesním (Formica rufa). Jeho domov poznáme již z dálky. Mravenec lesní staví z jehličí a větviček vysoké osamělé kupy, které najdeme nejčastěji ve smrkových lesích, na okraji lesa nebo lesních světlinách.

Mraveniště má dominantní orientaci směrem k jihu, kde je svah pozvolnější. To mravenčí inženýři, možná vedeni Ferdou Mravencem, postavili mraveniště tak, aby zajistili optimální nakládání s energií. Mraveniště potřebuje regulovat teplotu, vlhkost a přísun vzduch a tak má svůj klimatizační systém, který udržuje stálé podmínky k životu pomocí otevírání a zavírání vchodů.

Hnízdo bývá až dva metry vysoké a podzemní část mraveniště je dvakrát větší než ta na povrchu. Kdybychom je rozebrali, zjistíme, že uprostřed je vždy pařez, ve kterém oplodněná královna založila kolonii. Královna je mnohem větší než ostatní mravenci, měří asi 11 mm, a celý svůj dlouhý život neopustí mraveniště a nedělá nic jiného, než klade vajíčka. Dožívá se až dvaceti let a v říši hmyzu se jedná o jednoho z nejdéle žijících tvorů. Samotné mraveniště bývá osídleno až po dobu 40 let. Mraveniště je jednou z nejdokonaleji organizovaných společností v říši hmyzu, v mnohém připomínající svou pospolitostí člověka. Mravenci jsou velmi výkonnými staviteli, chovateli, sběrači a lovci, kteří svojí činností ovlivňují rozsáhlá území.

Teď v zimě je mraveniště pod sněhem a nic nenasvědčuje tomu, že v něm panuje nějaký život. Mravenci se stahují hlouběji do podzemí, kde spí. Život v zimě se v mraveništi zcela nezastaví, ale s tím shonem, který tam panuje v létě, se to nedá srovnat. Mravenec lesní je teplomilný tvor a tak čeká až sejde sníh a slunce prohřeje zemi. Pak se celé mraveniště zase probudí a začne v něm opět čilý ruch, jehož méně skrytou část, budeme moci zase pozorovat až se při návštěvě lesa dostaneme do jeho blízkosti. Važme si mravenců a chraňme jejich příbytky. Přítomnost mravenišť v lese nám signalizuje, že les je zdravý. Když chybí, jde to s lesem s kopce.
Jiří Patočka


Mravenci jsou, díky své početnosti a díky svému způsobu života, důležitými obyvateli lesa. Ale nejen lesa. Bez nadsázky se dá říct, že jsou stavebními kameny mnoha ekosystémů na Zemi. Velmi často totiž vstupují do symbiotických vztahů s jinými organismy a vytváří tak spletité vztahy, jejichž rozplétání přináší nečekané a velmi často šokující výsledky. Většina těchto symbiotických vtahů je založena na oboustranné výhodnosti (mutualitě). Znamená to, že užitek z této symbiózy mají jak mravenci, tak organismy které s nimi v symbióze žijí. Tyto vztahy se v průběhu evoluce rozvinuly nejen mezi mravenci a ostatními druhy hmyzu (např. mšicemi, motýly, některými brouky apod.) ale i mezi mravenci a rostlinami a dokonce i mezi mravenci a houbami.

Právě vztahy mezi houbami a mravenci patří mezi ty velmi zajímavé až šokující, ale to je trochu na delší povídání. Když ale čtenáři blogu chvíli vydrží, pokusím se jim o tom brzy napsat článek.
Jiří Patočka


Máte rádi kotrče? Zajímavé povídání od Zdeňka Peldy

29. ledna 2014 v 17:39 | Napište nám do komentářů pod článek o nich něco zajímavého. Chutnají vám? |  - - k. kadeřavý
Kotrč kadeřavý od Zdeňka Peldy

Bodejť by ne, odpoví asi každý pravověrný houbař v naší zemi. Vždyť je to tak výborná houba a jaká je z ní "dršťkovka". Snad jen zarputilým hříbkařům by mohla připadat podezřelá a divná. V dskuzi jsem nadhodil otázku, zda se správně říká ten kotrč nebo ta kotrč. Vězte, že dříve se říkala i ta kotrč, ale dnes je kotrč kadeřavý "pánem" nejen díky rodu.

Tuhle zajímavou houbu můžete nacházet už od června až do zámrazu výhradně na borovicích. Roste především poblíž báze stromů, u pařezů nebo přímo na nich. Někdy zdánlivě vyrústá přímo z jehličí, ale ony ty kořeny borovice někde dole budou. Také padlé kmeny ho často hostí. Bývá dlouho věrný svému stanovišti a tak zpravidla stačí obcházet místa, kde loni byl. Krásně voní, vypadá úhledně, každý nález bývá pro mne svátkem, který si patřičně -viz foto- vychutnávám.

Některé kousky mívají i několik kilogramů a tak hravě podělíte početné příbuzenstvo a kamarády. Nevýhodou bývá znečištění plodnic substrátem, ze kterého vyrůstá. Písek, zemina, jehlice a větvičky jsou často kompaktně vrostlé do kotrče. Ten jako by objímal prostředí, kterým se dere na povrch. Proto doma houbu rozkrojím a dobře osprchuji. V kuchyni je kotrč pravým pokladem a správná hospodyňka nad ním radostně jásá. Někdy to bývá i hospodář, protože řada z nás ráda své nálezy také zpracovává a připravuje z nich originální pokrmy. Usušený silně voní, suší se dobře a rychle, smaženici vždy obohatí, už zmíněná dršťkovka nená chybu ani konkurenci, v octu je atraktivní svým vzhledem. A co teprve řízky. Nemusíte ani obalovat, abyste vyrobili gurmánskou lahůdku s neopakovatelnou vůní a chutí.

Zbývá tradiční dotaz, zda je kotrč kadeřavý zaměnitelný. Se zkušeností s bezbřehou fantazií některých takysběračů musím připustit, že ano. Pokud si ovšem ( jak my praktici říkáme ) dáte houbu "do voka", neměli byste se splést. Existuje několik dalších druhů kotrčů, ale ty jsou vzácné, zrovna jako trochu podobný trsnatec lupenitý nebo choroš oříš. Zbývá možnost záměny s některými kuřátky, ale jak jsem výše poznamenal, kotrč je velmi charakteristický. Přeji hodně prázdninových úlovků, málo klíšťat a pohodu v tichém vlhkém lese.
Zdeněk Pelda

Španělsko aneb několik slov o houbách od naší zpravodajky

27. ledna 2014 v 14:40 | Paní Jeřábková, jak se ve Španělsku houbaří. Je to podobné jako u nás, nebo to je jiné? |  Hana Jeřábková
Je Španělsko rájem houbařů?


Zdravím všechny čtenáře - burle.blog.cz - a posílám snímky pořízené v sobotu na španělském ostrově Isla de La Toja, autonomní oblastí Galicia, který se nachází v provincii Pontevedra nedaleko rybářského městečka O Grove na severozápadě Pyrenejského poloostrova.

Místní úřady vysázely na ostrově větší množství vzrostlých stromů, a jak je možné si přečíst na informační tabuli umístěné na přímořské promenádě, stromy byly přesazeny i s podhoubím, aby v jejich okolí rostly hřibovité houby. Protože tohle roční období není pro jejich růst zrovna ideální, není divu, že jsem žádné nenašla. Tak posílám alespoň snímky těch, co rostou na samotných stromech.
Vaše Hana Jeřábková

Kralovice VÚ 24 96

25. ledna 2014 v 23:28 | Sejdeme se opět v Kralovicích? Více textu v komentářích. |  Vojna veselá aneb raketové základny
Jestli se někdo poznáte, tak napište pod snímek do komentářů


Více ZDE !!!

Netradiční využití houby: mohla by vyrábět palivo pro automobily

25. ledna 2014 v 23:19 | A navíc z odpadu, kterého člověk produkuje neskonale mnoho... |  Jiří Patočka
Trichoderma reesei je vřeckovýtrusná vláknitá houba, která má schopnost produkovat velké množství celulolytických enzymů (Yan et al., 2013). Profesorka Xiaoxia Nina Linová z Univerzity v Michiganu a její výzkumný tým vytvořili umělé společenství této houby s geneticky vylepšenou bakterií Escherichia coli, které je schopno s vysokou účinností produkovat isobutanol (Minty et al., 2013). O isobutanolu [(CH3)2CH-CH2-OH] se vážně uvažuje jako o novém biopalivu, které má vhodnější vlastnosti než dosud používaný ethanol [CH3-CH2-OH] (Savage, 2011).

Výroba isobutanolu touto biotechnologií by mohla být výhodná jak ekonomicky, tak ekologicky. Jako substrát pro růst této uměle vytvořené chiméry - napůl houby a napůl bakterie - bude možné využít nejrůznějšího biologického odpadu. Včetně nejedlých částí rostlin, což je v dnešním světě ohroženém nedostatkem potravin velké plus.

Literatura

Minty JJ, Singer ME, Scholz SA, Bae CH, Ahn JH, Foster CE, Liao JC, Lin XN. Design and characterization of synthetic fungal-bacterial consortia for direct production of isobutanol from cellulosic biomass. Proc Natl Acad Sci U S A. 2013; 110(36): 14592-14597.

Savage, N. Fuel options: the ideal biofuel. Nature 2011; 474(7352): S9-S11.

Yan ZL, Cao XH, Liu QD, Yang ZY, Teng YO, Zhao J. A Shortcut to the Optimization of Cellulase Production Using the Mutant Trichoderma reesei YC-108. Indian J Microbiol.
Jiří Patočka

CAUSA kandík psí zub aneb kolik ho tam letos bude? Ubývá?

22. ledna 2014 v 21:26 | Doporučujeme si přečíst článek z časopisu EKO futura... |  Kandík psí zub
POZOR!!! časopis EKO futura článek o kandíku psím zubu ZDE!!!


Více ZDE !!!

Nebude to již dlouho trvat a na Medníku se opět k nebesům vydá kandík psí zub. Určitě nejsem sám koho bude zajímat, jak moc rostlin se tam letos objeví. Prokazatelně jich každým rokem ubývá a státním orgánům je to úplně jedno. Žijeme v divném světě.

Ředitel AOPK RNDr. František Pelc již v roce 2011 vydal svým podřízeným příkaz, aby v prosinci tohoto roku uskutečnili kulatý stůl, kerého se měli zůčastnit přední botanici České republiky, včetně profesorů vysokých škol. Měli na základě svých znalostí rozhodnout jak dál kolem této chráněné rostliny. Nechat jí svému osudu, nebo udělat opatření na její ochranu? Jenže pracovníci AOPK pana ředitele neposlouchají. (...na toto téma dopíši později!)

/Každý den sem přidám zajímavé texty. Máte-li názor pište do komentářů.../

** ** ** ** **

Bc. Michal Hroneš | 16. prosince 2012 - Problém ohledně přílišné přetíženosti rezervace lidmi a jejich neukázněnosti či neochotě respektovat určitá pravidla se týká většiny tzv. deštníkových druhů (neboli druhů, které jsou na první pohled pěkné či nějak zajímavé, tj. např. některých orchidejí, kosatců nebo právě kandíku).

Souhlasím s Vámi, že přílišný zájem ze strany veřejnosti kandíku asi příliš nevyhovuje. Nějaké řešení, se kterým by byli spokojeni všichni nebo alespoň většina, však bohužel neexistuje. Mezi obyvateli naší země totiž chybí úcta ke krajině a přírodě jako takové a převládá názor (který razí i pan prezident), že příroda je tu jen a pouze pro potřeby člověka.

Kdyby došlo k oplocení populace kandíku v době jeho vývoje, začalo by mnoho lidí nahlas vykřikovat cosi o omezení jejich svobod a zeleném fašismu. Jistou možností by mohlo být Vámi navrhované zavedení terénní strážní služby (kandík je druh chráněný zákonem a tudíž je jeho jakékoliv i nevědomé ničení a zašlapávání považováno za nelegální a může být pokutováno). Otázkou však je, kdo by takového strážce zaplatil, a pokud by se jednalo o dobrovolníka, tak zda existuje nějaké legislativní zakotvení této funkce...

Doporučuji Vám, abyste se s problematikou ochrany kandíku v rezervaci obrátil na odpovědné úřady a orgány ochrany přírody (Medník by měla mít v kompetenci Správa CHKO Blaník). Samotného by měla zajímalo, co Vám odpoví.

Doufám, že se mi povedlo nějak srozumitelně na Vaše dotazy odpovědět. Odkaz na článek můžete samozřejmě na svém blogu ponechat.

S pozdravem,
Michal Hroneš
Bc. Michal Hroneš
Katedra botaniky
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
Šlechtitelů 11
783 71 Olomouc

Mgr. Vratislav Šnejdar, CSc.: Připomínka ke "CAUSA - kandík psí zub": Děkuji za uveřejnění mé fotografie (jsem ten ležící, s fotoaparátem Pentax a makroobjektivem) a sluší mi to, na což jsem ve svém věku náležitě pyšný. Kdyby byl zájem, mohl bych poslat fotografii necíleně zvěčněného "přírodovědce" či "ochranáře", který možná s pořízením mé fotografie a fotografie naší skupinky má něco společného: zaujal mne tím, jak vleže rozrýval masivníma botama terén i s kandíky jako s odpuštěním divoké sele a přitom nám vykládal, že odpoledne jede na jednání, jehož výsledkem bude, že nám kandíky oplotí. Jen tak dál, vzácný ochránče přírody, takové jako vy mám rád. Pro vás ohleduplnost vůči přírodě neplatí, vy si to můžete dovolit, co?

Ohledně kandíku: !!! zajímavé je, že se celá lokalita pomalu, ale zřetelně posouvá!!! Zdravím všechny opravdové přátele a ochránce přírody! Vratislav Šnejdar

Václav Burle: Již tomu předávno co nám měl ředitel AOPK RNDr. František Pelc poslat vyjádření profesorů vysokých škol, botaniků ke cauce kandíků. Bohužel se tak ještě nestalo. Podle našeho zdroje z AOPK se totiž žádné setkání s odborníky neuskutečnilo!!! Pokusíme se to zjistit...

Všimněte si tučně vytištěné věty Mgr. Vratislav Šnejdara, který píše, že lokalita kandíku na Medníku se stále posouvá k vrcholu kopce. Ano má naprosotu pravdu. I my jsme to již dávno tomu zjistili. V dolní části, pod cestou i nad ní, již žádné rostliny nerostou!!! A to AOPK stále tvrdí, že se nic neděje. TAK KDE JE PRAVDA? KDO MÁ PRAVDU, MY NEBO PAN PELC?

Radka Páleníková: Ať už vás však na Medník přivede jen zvědavost, či zájem o fotografování, pak mějte na paměti, že kandík psí zub je na seznamu našich ohrožených rostlin označen jako kriticky ohrožený druh, tedy druh požívající nejvyšší stupeň ochrany (C1).

Nedupejte uvnitř rezervace, zbytečně ničíte rostliny, které se derou na světlo. I z cestiček uvidíte dostatečné množství oněch tajemných růžových kvítků, o kterých se asi nejspíš nikdy stoprocentně nedozvíme, kdy a za jakých okolností se na kopci v Dolním Posázaví ocitly.

výlet 08: Na oficiálních stránkách obce Hradišťko, pod kterou Medník patří, se říká, že kandíků ubývá. Když si však popovídáte s chataři, tak rovněž zjistíte, že rostlina se po kusech, nebo po několika exemplářích, vyskytuje i na vzdálenějších místech. Možná je to jen náhoda, ale kdo ví? Pravdou však je, že zde dochází k devastaci této v Čechách zázračné rostliny.

Lidi nechodí pouze po dvou cestách, ale procházejí celou lokalitou. Jednoho kandíka najdou, dalších deset, které nejsou vidět, pošlapou. Argument, že se nic nestane protože cibulka je hluboko, vůbec neobstojí. Rostlina se musí rozlétnout do světa. Proto nejdříve musí spatřit nebe.

Je potřeba se vrátit v období výskytu kandíků ke strážní službě. Jinak zde tato rostlina skončí. A to by byla nevratná škoda.

Rovněž je nutné obnovit informační tabule a vyvěsit zákazové značky. To vše stojí peníze a ty obec nemá. Musí pomoci stát. A kde ty peníze najít? Na závěr patří naše poděkováni těm několika chatařům z Medníka, kteří pravidelně provádějí očistu lesa.

PŘIDEJTE SE!!! ZACHRAŇME ARKTIDU!!!

21. ledna 2014 v 14:21 | Nečekej, že to někdo udělá za tebe, ale s přáteli konej... |  GLOSY!!!
..............

Shell právě oznámil, že již druhý rok v řadě nebude těžit ropu v pobřežních vodách aljašské části Arktidy! To je velké vítězství pro nás všechny, kteří usilujeme o záchranu Arktidy. Teď se však musíme snažit ještě víc, pokud chceme vyhrát.


Naše úsilí zdaleka nekončí. Firma Shell své plány na těžbu ropy v Arktidě zatím nezrušila a stále má v úmyslu spolu s ruským ropným gigantem Gazprom společně ničit ruskou část Arktidy. Těžební plošina Gazpromu "Prirazlomnaja", u níž po poklidném protestu zatkli "Arktickou třicítku", už vytěžila z mrazivých arktických vod první ropu.

Shellu ale začínají docházet výmluvy. Od roku 2003 utratil za aljašský těžební program více než 5 miliard dolarů, ale jediným výsledkem tohoto projektu je zkažená pověst. Víme, že investoři i ostatní ropné společnosti aktivity Shellu v Arktidě pečlivě sledují. Je na nás, abychom je přesvědčili, že Arktida je příliš vzdálená, příliš nehostinná a příliš vzácná, než abychom mohli riskovat její zničení.

V nadcházejících měsících posílíme naši kampaň za záchranu Arktidy tak, jako nikdy. A vyhrajeme. Ale potřebujeme k tomu VÁS. Přidáte se?
......
......

Penízovka sametonohá - pravá to zimní houba od Zd. Peldy

21. ledna 2014 v 13:57 | ...aneb teď v zimě na houby? Zřejmě žertujete! |  - - sametonohá
Penízovka sametonohá se sbírá právě v těchto dnech

Ale vůbec ne. Matka Příroda má své standardy za těch několik miliard let sakra sofistikovaně nastavené a vyzkoušené, takže dobře ví, proč mají některé houby zimu přežít. Penízovka sametonohá je vlastě jedinou houbou, která je schopna zimu funkčně přečkat. Nevadí jí ani extrémní mrazy a výkyvy počasí a teplot...Až se sibérie kolem ní přežene, oklepe se a roste dál. Je k tomu uzpůsobena strukturou pletiva.

Je to krásná houba, už ten název to uvozuje ( slovensky sa volá Plamienka zimná ), kloboučky připomínají zlaté dukáty a nožičky hebký samet. Buky, břízy, olše, javory, lípy, topoly, osiky, jilmy, jasany, duby a další listnáče mohou usilovat o čest tuto krasavici hostit. Na jehličnanech je vzácně. Příjemně ovocně voní a je dobře viditelná i bez cíleného hledání. Její čas je právě teď, ve vlhké a mírné zimě. Roste mnohdy v bohatých žlutooranžových trsech o mnoha plodničkách.

Pružná a lesklá pokožka klobouků láká fotografy a milovníky přírody a krásna vůbec. A tak teď chodím na vytipovaná a osvědčená místa a s radostí vídám další a další trsy a stovky kloboučků. A hned zaklekám a zalehám se stativem a foťákem.

Penízovka sametonohá je dobrá jedlá houba. Nedůvěřivci jistě zavětří, zda se nedá s nějakou jedovatou houbou zaměnit a splést. Mohu potěšit konstatováním, že po silnějších mrazech jiné houby těžko přežijí. Snad jen Třepenitka svazčitá, ale ta nevoní a její lupeny ve stáří jsou tmavé.

Čerstvá žlutooranžová lesklá houba se sametovými až hnědými nožkami, bude ona. Využijete ji všestranně do polévek, coby guláš, pod maso do omáček. I v octu je skvělá, často vyhrává v soutěžích o nejchutnější houby v octu..Můžete se na ni ovšem jen se zalíbením podívat a jít dál...Můžete si ji dokonce i vypěstovat z prodávané sadby.

Kam na ni? Poctivě jsem vyjmenoval druhy listnáčů, na kterých ji můžete nejčastěji potkat. Zvláště pařezy a padlé větve u vodních toků jsou sázkou na dobrého koně. Také pod elektrickým vedením, kde se kácely nálety, jsou časté na pařízcích.

Tak vyrazte za svými prvonálezy do přírody, mnohdy ovšem stačí se projít po sídlišti nebo i po městě. Budete možná mile překvapeni pravdivostí mých tipů a předpovědí...Nebudete-li si ovšem jisti houbou, vyfoťte ji a pošlete na www.nahouby.cz nebo www.houbareni.cz, velmi rychle se vám dostane kvalifikované odpovědi od zkušenějších.

Jakkoli by mohl někdo pochybovat, zda budu mít v zimě o čem psát, opak je pravdou. Příštím příspěvkem budou houby a vánoce...Uvidíte, co se dá čerstvého ještě teď sehnat...Zatím přeji dobrý sametonožkový lov...

Zdeněk Pelda

Máte na amatérského mykologa Zdeňka Peldu dotaz: Pište pod tento článek do komentáře a já to následně přenesu na toto místo...

Palečky, interesantní houby

20. ledna 2014 v 15:36 | I na tomto článku od pana profesora je vidět, že o houbách toho opravdu, ale opravdu moc nevíme... |  Palečka zimní
Palečka zimní od Jiřího Patočky

Palečky (Tulostoma) je rod břichatkovitých hub, rostoucích v mírném pásmu celé zeměkoule. Jejich studiu se věnoval zejména holandský lékař Christiaan Hendrik Persoon (1761-1836), který se také zasloužil o jejich taxonomii a zařazení do samostatného rodu. Název Tulostoma je odvozen z řeckých slov tulos = boule, bulka a stoma = ústa, ústí. To souvisí s jejich vzhledem. Jejich tenký dřevnatý třeň je zasunutý do spodní části malé kulovité plodnice, na jejímž vrcholu je malé apikální ústí. Tímto ústím, které má u některých druhů podobu krátké trubičky, se v dospělosti uvolňují spóry (Sesloe et al., 2000).

Argentinský mykolog Jorge Eduardo Wright (1922-2005) vydal v roce 1987 monografii o palečkách, v níž popsal 139 druhů těchto hub. Od té doby byly některé sporné druhy z tohoto rodu vyřazeny a jiné zase zařazeny (Moreno et al., 1992, 1995, 2002; Fan a Liu, 2005; Caffot et al., 2011). Počet bezpečně známých paleček rodu Tulostoma se pohybuje kolem stovky.

Některé z paleček rostou i v ČR, zejména relativně hojná palečka zimní (Tulostoma brumale Pers.), vzácnější palečka brvitá (T. fimbriatum Fr.) nebo vzácná palečka nazrzlá (T. melanocyclum). Rostou v nízkém mechu, na prosluněných místech, zejména na vápencových podkladech. Přestože palečky patří k nejedlým houbám, mykologové i houbaři jim věnují hodně pozornosti. A i když se nejedná o žádné krasavice, pozornost vzbuzují i mezi fotografy. Vskutku interesantní houby.

Literatura

Caffot MLH, Dominguez LS, Hosaka K, Crespo EM. Tulostoma domingueziae sp nov from Polylepis australis woodlands in Cordoba Mountains, central Argentina. Mycologia 2011; 103(5): 1047-1054.

Fan L, Liu B. Two new species of Tulostoma from China. Mycosystema 2005; 24(2): 159-161

Moreno G, Altés A, Ochoa C, Wright JE. Contribution to the study of the Tulostomataceae in Baja. California, Mexico". Mycologia 1995; 87(1): 96-120.

Moreno G, Altés A, Wright JE. Tulostoma pseudopulchellum sp. nov: (Tulostomatales, Gasteromycetes) and allied species. Mycotaxon 1992; 43: 479-486.

Moreno G, Horak E, Altés A. Tulostoma kreiselii, a new species from Tunisia, Northern Africa. Feddes Repertorium Specierum Novarum Regni Vegetabilis 2002; 113(1-2): 7-10.

Sesloe E, Wright JE, Türkeku E. The genus Tulostoma Pers.: Pers.(Gasteromycetes) in Turkey. Turk J Bot. 2000; 24: 269-272.
Jiří Patočka


Palečky zimní z Českého krasu.

Palečka zimní

19. ledna 2014 v 19:36 | Jak moc zvěř a další obyvatelé lesa houby konzumují? Víte někdo povícero, tak napište |  Palečka zimní
Palečka zimní

Tak jsem dnes doslova a do posledního písmene konečně vstal po měsíci z prkna a vydal se na procházku za palečkou zimní a ohnivci rakouskými. Bylo to hrozné být neustále v posteli a nemoci se hnout. Ale už je to za mnou a já se těším nejen na houby, ale hlavně na orchideje české. Už aby to jaro tady bylo...

Paleček zimních je pomálo a nejsou to žádné krasavice. Naprostá většina byla maličkých. Já jsem ještě nikdy takovou pěkně urostlou nenašel. Ještě ale není všem dnům konec, tak se snad ještě povede.

Ohnivci rakouští se vydali ke slunci. I oni touží se podívat na hluboký vesmír. Povětšině jsou ještě hodně zakrnělí, ale již nějací ti dorostenci se mezi nimi najdou. Ještě týden, čtrnáct dní a opět budou fotografické hody. I když je pravda, že někteří přátelé již objevili pěkné kousky.

Ještě nedávno o nich nikdo nic nevěděl a dnes je zná každý skalní houbař. Někdo je vložil na internet, napsal pár řádek a bylo jasno. A vo tom to je, vo tom by to mělo být...


Jak moc zvěř a další tvorové lesů konzumují houby? Máte v tom někdo jasno? Ví se, že veverky si


houby uchovávají na horší časy. Černá zvěř je umí vyhledat pod zemí a pak si na nich s oblibou pochutnává. Ale jak jsou na tom ostatní tvorové?

Občas potkáváme ožranou hlívu ústřičnou. Že by to dělala jelení a srnčí zvěř? Plodnice jsou jenom okousané z kraje, ale celá houba sežrána není. Je to takové divné.
-vb-


...a to je ona. Stále na toho paroháče kouká a von nic. Bude si muset počkat až na podzim. Ještě štěstí, že já sedmdesátiletý pacholek na podzim čekat nemusím. Jo, Matička příroda to pro nás chlapce moc dobře zařídila.

Smrž turecký - Morchella anatolica

18. ledna 2014 v 19:19 | Lidstvo ví o houbách převelice málo. Je to jen špička ledovce. Máme se na co těšit... |  Smrže
Smrž turecký

Turečtí vědci z Mugla University objevili před několika lety doposud neznámého smrže. Pojmenovali jej smržem tureckým - morchella anatolica. Zajímavé je, že se odjakživa prodává na tamějších trzích a to i přesto, že s velkou pravděpodobností jde o vzácnou, ohroženou houbu.
Stanislav Pelc

Smrž Morchella anatolica roste v oblasti jihozápadní Anatolie a houba byla poprvé popsána tureckými mykology v roce 2010 v časopise Mycologia.

Zájemci najdou tento článek ve formátu pdf na linku http://www.mycologia.org/content/102/2/455.full.pdf.

Z uvedeného článku pochází i fotografie.
Jiří Patočka

Při dnešním počasí to již nebude trvat tak dlouho a s radostí opět vyrazíme na kačenky české a jak jinak než i na smrže. Také se už těšíte? - vb -

Květnové májovky aneb nebude to již dlouho trvat a vyrazíme

17. ledna 2014 v 21:23 | Houba, kterou po její chuťové kouzlo řadíme nahoru do desítky nejchutnějších zázraků přírody |  - - májovka
Čirůvka májovka

Karel May by to asi těžce nesl, byť jsem jeho díla hltal jako každý správný pubertální greenhorn. Ale tady to bude určitě z jiného, houbařského soudku či košíku, že...

Jednou z oblíbených jarních hub je právě tahle bílá krasavice z rodu čirůvek, která vlastně zahajuje tu "opravdovou" sezonu běžných houbařů. Vem ďas, že má zespodu "pod sukýnkou" radiátor, chladič, lupeny, čárky nebo dokonce žbrlení. Hodně lidí si udržuje zásadní uctivý odstup od jim podobným, ale májovky jsou přece jen brány trochu na milost. Pro nás, celoživotní houbaře a fotografy, skončila doba ohnivců zimních, rakouských i černých, krasočíšek žlutých, destic, terčovnic a mnoha dalších druhů hub, které jsou zpravidla jen pro nás. Skončily i kačenky české, ucháče, penízovky sametonohé a smrže. Májovka se tedy stala jakýmsi záchytným bodem začínajíci sezony.

Ovšem my, skalní labužníci, obracíme oči v sloup, když slyšíme, že někdo májovkami pohrdá. Taková delikatesa hodná císařských stolů s vybranou krmí! Bílá smetanová omáčka z májovek...Lepší už je snad jen lanýž nebo slavičí jazýčky se sloním masem (nejlépe v poměru jedna ku jedné, tedy na jednoho slona jeden slavičí jazýček...).

Tož se nechte nalákat a pozorně se dívejte kolem sebe. Hájky, okraje cest, aleje, sady, zahrady, městská zeleň, náletové listnáče a remízky. Tam všude na ni můžete natrefit.

Letos je dobré houbařské jaro, jak jsem předvídal v předchozích vstupech. Vláha postupně přichází a zůstává. A tak není divu, že se dařílo i májovkám nadstandardně. Vlastně stále daří, včera jsem zase sklízel, zdravé a voňavé plodnice a ještě nechal dorůst menší.

Jak si májovku nesplést? Splést si ovšem lze cokoliv s čímkoliv, potažmo i manželku s jinými téhož druhu...Dobrou pomůckou budiž právě ten typický vzhled, bílé lupeny, intenzivní moučná vůně...Roste často v čarodějných kruzích s mnoha desítkami plodnic. Klobouk může mít i nažloutlou a béžovou barvu. Ale tu vůni se naučte a bude to hned jasné...Zkuste a uvidíte, vlastně ucítíte. Ta zmiňovaná smetanová májovková omáčka ovšem nemá chybu...Posklízel jsem postupně několik set kousků po důkladném "profotografování"...Přítel Murphy mi to občas ulehčí, když v okamžiku soustředěného focení mi pošle turistickou výpravu na utajený plac...Zájem účastníků zájezdu bývá vzorový a dotaz, zda je to k snědku, očekávaný...

Čas ovšem běží a tak už mám na kontu i hřibovité, dubáky, modráky, babky...Ale o tom zas příště...

V galerii tedy shlédněte, jak májovky aktuálně vypadají. Přidám krásnou a vzácnou krasočíšku žlutou, letos hojnější. Hřib dubový je pak nakouknutím do blízké budoucnosti. A voda? Ta to vše s noblesou jistí... Text a foto: Zdeněk Pelda

Kržatka zimní - Tubaria hiemalis - Smeťovka zimná -

15. ledna 2014 v 18:02 | Na jídlo nic moc, ale zase jí bývá všude plno |  Kržatka zimní
Kržatka zimní

Kržatka zimní (Tubaria hiemalis) je houba, která nezapře své druhové jméno. Roste opravdu v zimě, většinou od října do února, ale někdy zůstává v lese až do dubna. Nevadí ji ani sníh, ani mráz. Je to jedlý druh, vhodný do polévek, ale svoji kvalitou se nevyrovná penízovce sametonohé (Flammulina velutipes), která rovněž roste v zimním období. Kržatka zimní roste v lese i mimo les na rozkládajícím se dřevě, velmi často v místech, kde se dřevo zpracovává: na pilinách, dřevních zbytcích nebo na mulčovací kůře. Občas se houba objeví na některých místech v obrovském množství a často to jsou místa, kde probíhají rozsáhlé zemní práce. Zdá se, že jim přítomnost lidí nevadí.

Kržatka má klobouk o průměru 10 až 25 mm, který je v mládí polokulovitý a vyklenutý, později plochý, hladký a do poloviny rýhovaný. Jeho barva je živě červenohnědá až tmavě rezavá.

Lupeny jsou řídké, široce připojené, okrové, později rezavě až oranžově hnědé. Válcovitý třeň, až 60 mm vysoký, je jemně bělavě vláknitý, okrově hnědý, někdy s nevýrazným prstenem a na bázi často bíle plstnatý.

Výtrusný prach je okrově hnědý, stejně jako dužnina nevýrazné vůně a chutí (Matheny et al., 2007).

Houbařská literatura o kržatce zimní moc nepíše. Z hlediska využití v kuchyni je houba nezajímavá a její jiné využití dosud nikdo nestudoval. Ojedinělé vědecké práce věnované kržatce (Walther et al., 2005; Zeller et al., 2008) jsou možná z pohledu obecné či systematické mykologie významné, ale pro běžného houbaře nezajímavé.

Literatura

Matheny PB, Vellinga EC, Bougher NL, Ceska O, Moreau PA, Neves MA, Ammirati J F. Taxonomy of displaced species of Tubaria. Mycologia 2007; 99(4): 569-585.

Walthe, G, Garnica S, Weiß M. The systematic relevance of conidiogenesis modes in the gilled Agaricales. Mycological Res,. 2005; 109(5): 525-544.

Zeller B, Bréchet C, Maurice JP, Le Tacon F. Saprotrophic versus symbiotic strategy during truffle ascocarp development under holm oak. A response based on 13C and 15N natural abundance. Ann Forest Sci. 2008; 65(6): 607-607.
Jiří Patočka

Kržatku zimní si můžme do paměti vložit jako jednu z hub na přežití. Není knihy, brožurky armád světa, ale i těch pro dobrodruhy, turisty, kde by houby nebyly připomenuty a dokonce vykresleny a popsány. Ale kržatka mezi nimi není. To není její vina, ale těch, kteří tyto tiskoviny píší.

V zimním období se uživit to není vůbec jednoduché. Kržatek zimních ale bývá všude mnoho. Z toho je vidět, že ani v tomto mrazivém období se hladovět zas tak moc nemusí.

Hlíva jedlová V - Hohenbuehelia abietina - Lastúrka jedľová

14. ledna 2014 v 22:09 - - jedlová
Hlíva jedlová
STUDIU HLÍV RODU HOHENBUEHELIA SE VĚNOVALA ŘADA MYKOLOGŮ
ZKRATKY JEJICH JMEN JSOU DODNES SOUČÁSTÍ JEJICH BINOMICKÝCH NÁZVŮ

Povídání o hlívě jedlové a původu jejího latinského jména mohlo v čtenářích vzbudit dojem, že rod (latinsky genus) Hohenbuehelia Schulzer 1886, je chudý na druhy a že kromě hlívy jedlové (H. abietina) nemá příliš mnoho zástupců. Opak je ale pravdou. V současné době je známo celkem 168 druhů hlív tohoto rodu. Všechny rostou v mírném pásmu po celé zeměkouli. Na taxonomii hlív a vytváření jejich botanických názvů se podílela kromě již zmíněného Singera a Kuthana řada dalších mykologů. Zkratky jejich jmen jsou u binomické nomenklatury uváděny za botanickým názvem organismu. Pokud se na objevu a popisu podílelo více autorů, je tam těch zkratek i více. Málokdo z nás houbařů však ví, co se pod kterou značkou skrývá. Neznáme ani jejich celá jména a už vůbec nic nevíme odkud pocházeli, čím se zabývali a čím se proslavili. Jejich osudy zůstávají širší veřejnosti utajeny.

A to i přesto, že to jsou právě oni, kdo se podíleli na rozvoji mykologie a konstituovali ji jako samostatný biologický vědní obor. Většinou to byli profesionální mykologové, ale mezi nimi se neztratili ani vzdělaní amatéři. Pokusím se některé z nich, kteří jsou spjati se studiem hlív rodu Hohenbuehelia, čtenářům přiblížit. Bylo jich hodně, ale ne u všech bylo možné dohledat věrohodné informace. Tam, kde se mi to podařilo, nechám čtenáře nahlédnout do jejich životů a stručně jim přiblížím jejich přínos pro mykologii. Byli to zejména:

Ronald H. Petersen (1934), americký mykolog, člen Americké mykologické společnosti, autor 9 knih a 67 vědeckých článků o houbách a jejich taxonomii. Zkratka: R.H. Petersen

Regis Courtecuisse (1956), francouzský mykolog, profesor na univerzitě v Lille a v současné době jeden z nejvýznamnějších mykologů v Evropě, autor mnoha knižních publikací o vyšších houbách. Zkratka: Courtec

Marija Jakovlevna Zerova (1902-1994), ukrajinská botanička a mykoložka. V roce 1924 vystudovala univerzitu v Kyjevě a po dlouhou dobu působila jako učitelka na střední škole. Později se věnovala vědě a proslavila se studiem hub různých taxonomických a ekologických skupin, studiem pleomorfismu hub a jejich mykorhizou s cévnatými rostlinami. Za svůj život publikovala více než 200 vědeckých sdělení. Zkratka: Zerova

Morten Lange (1919-2003), dánský politik a mykolog, narozen v rodině Jakoba E. Langeho, profesora botaniky na Univerzitě v Copenhagenu. Proslavil se jako "arktický mykolog", když se v roce 1946 zúčastnil expedice do Grónska a popsal místní druhy hub. Zkratka: M.Lange

Marcel Bon (1925), francouzský amatérský mykolog, artista a hudebník. V roce 1987 publikoval knihu The Mushrooms and Toadstools of Britain and North Western Europ. Zkratka: Bon

Charles Horton Peck (1833-1917), americký mykolog z přelomu 19. a 20. století. Za svůj život popsal více než 2700 druhů severoamerických hub. Zkratka: Peck

William Alphonso Murrill (1869-1957), americký mykolog, který se proslavil zejména pracemi o houbách řádu Agaricales a Polyporaceae. Za svůj život publikoval 510 vědeckých sdělení z botaniky, mykologie, bibliografií, přehledových a popularizačních článků. Zkratka: Murrill

Elias Magnus Fries (1794-1878), švédský mykolog a botanik. Doktorát získal v roce 1811 na univerzitě v Lundu a profesorem botaniky byl jmenován v roce 1824. Působil na univerzitě
v Uppsale a ve Švédské královské akademii věd. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří třísvazkové dílo Systema Mycologicum (1821-1832), Elenchus fungorum (1828), dvousvazkové dílo Monographia hymenomycetum Sueciae (1857-1863) a Hymenomycetes Europaei (1874). Zkratka: Fr

Miles Joseph Berkeley (1803-1889), anglický botanik a duchovní, zakladatel rostlinné patologie. Byl znám také jako systematický mykolog a ve své knize Introduction to Cryptogamic Botany z roku 1857 popsal kolem 6 tisíc druhů hub. Zkratka: Berk.

Mordecai Cubitt Cooke (1825-1914), anglický amatérský botanik a mykolog, zakladatel Společnosti amatérských botaniků (Society of Amateur Botanists, 1862). Byl mimo jiné kurátorem Indického muzea a za jeho práci se mu dostalo uznání od četných vědeckých institucí a čestných doktorátů. Spolu s Edwardem Stepem vydávali v letech 1872 až 1894 populárně-vědecký magazin Hardwicke's Science Gossip: A Monthly Medium of Interchange and Gossip for Students and Lovers of Nature. Zkratka: Cooke

René Maire (1878-1949), francouzský botanik a mykolog. Proslavil se zejména studiemi rostlin v Alžíru a Maroku. Jeho nejvýznamnějším dílem je 16. svazkové dílo Flore de l'Afrique du Nord. Na jeho počest bylo pojmenováno několik druhů hub, např. Russula mairei, Amanita mairei nebo Clitocybe mairei. Zkratka: Maire

Greta Barbara Stevenson (1911-1990), novozélandská botanička a mykoložka, která popsala četné nové druhy hub řádu Agaricales. Na její počest byla pojmenována např. závojenka Entoloma stevensoniae E.Horak. Zkratka: G.Stev.

Orson K. Miller, Jr. (1930-2006), americký mykolog, autor mnoha vědeckých prací. Přispěl k popisu houby Omphalotus olivascens, několika druhů muchomůrek Amanita, a démonické houby Hebeloma aminophilum. Zkratka: O.K.Mill.

Peter Darbishire Orton (1916-2005), anglický mykolog. Studoval přírodní vědy a historii hudby na Oundle School a Trinity College v Cambridge, publikoval řadu mykologických prací, zejména o pečárkách a hřibovitých houbách. Zkratka: P.D.Orton

Robert Kühner (1903-1996), francouzský mykolog. Studoval přírodní vědy na Sorboně. Od roku 1938 je jeho vědecká kariéra spojena s univerzitou v Lyonu. Převážná část jeho vědeckého díla je věnována pečárkám. Zkratka: Kühner

Jiří Patočka


Hlíva jedlová IV - Hohenbuehelia abietina - Lastúrka jedľová

13. ledna 2014 v 23:07 - - jedlová
Hlíva jedlová

VÍTE, ŽE HLÍVY JSOU MASOŽRAVÉ HOUBY?

Pokud to nevíte, nevadí. Neví to téměř nikdo, protože o tom nikdo neinformuje. Pojem masožravá houba je v české odborné literatuře pojmem téměř neznámým. Zadáte-li do vyhledávače Google klíčové slovo "masožravé rostliny" přibližný počet výsledků je 125 tisíc. Zadáte-li slovo "masožravé houby", výsledků je pouhých 600. A to jsou v tom ještě zahrnuty mořské houby (Porifera). Ty ovšem svou masožravostí nikoho nepřekvapí. Říkáme jim sice houby, ale ve skutečnosti to jsou draví živočichové. Je ale těžké uvěřit, že masožravé mohou být i houby rostoucí v naších lesích a hájích, houby na které chodíme do lesa a z kterých připravujeme chutnou krmi.

Myslím, že už je proto na čase prolomit mlčení a o masožravých houbách promluvit. Jejich nejznámějšími reprezentanty jsou právě hlívy a tedy i hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina).

Hlívy rostou jako paraziti na dřevě, které je sice dobrým zdrojem uhlíku, ale velmi špatným zdrojem dusíku. A houby dusík nutně ke svému životu potřebují. Bez dusíku nemohou produkovat aminokyseliny a proteiny, které jsou pro jejich existenci nezbytné. Svou potřebu doplňování dusíku proto řeší tak, že chytají hlístice, malé ploché červy, kteří spolu s nimi osídlují dřevo a půdu, kde houby rostou. Hlístice (Nematoda) jsou kmenem mnohobuněčných organismů, které tvoří jednu z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů hlístic parazitujících v obratlovcích a ještě větší množství dalších druhů hlístic parazitujících v bezobratlých, v rostlinách nebo hlístic žijících volným způsobem života.

Masožravé rostliny a masožravé houby tedy mají jedno společné - nedostatek dusíku v potravě doplňují konzumací živočišných proteinů. Rostliny v podobě hmyzu, houby v podobě hlístic. Aby mohly usedlým způsobem žijící a nepohyblivé rostliny či houby ulovit pohyblivého živočicha, musely v průběhu evoluce vyvinout rafinované pasti na jejich chytání. Jak vypadají tyto pasti u masožravých rostlin, to víme. Lepivé chloupky na listech, láčky naplněné lákavě vonící sladkou tekutinou do nichž to nožičkám hmyzu klouže jak na ledu či dokonce rafinovaný "sklopec", který má ve své výbavě mucholapka podivná (Dionaea muscipula).

Jakého rafinovaného způsobu však používají masožravé houby, aby ulovili hlístici? Protože lov probíhá pod zemí, nemůžeme jej bez nějakého speciálního vybavení pozorovat a proto uniká naší pozornosti. Princip je ale jednoduchý. Na výběžcích hyf, tvořících podhoubí, mají masožravé houby zvláštní útvary podobné knoflíkům, které jsou silně lepivé. Hlístice, které se v blízkosti těchto hyf pohybují a dokonce se hyfami živí, přilepí se na tyto nástrahy a jsou tak houbou pevně chyceny. Čím více se hlístice mrská aby se osvobodila, tím více se lepí na další a další "knoflíky". Hyfy poté prorůstají do těla hlístic a stravují všechny dusíkaté látky, které pak houba využije pro svou potřebu. To činí z těchto hub masožravce!
Jiří Patočka

Hlíva jedlová III - Hohenbuehelia abietina - Lastúrka jedľová

13. ledna 2014 v 15:56 | Před námi tady byli významní mykologové. Proč o nich víme tak málo! Změníme to? |  - - jedlová
Hlíva jedlová

JAK PŘIŠLA HLÍVA JEDLOVÁ KE SVÉMU LATINSKÉMU JMÉNU

Houby čeledi hlívovité (Pleurotaceae) řádu lupenotvaré či pečárkotvaré (Agaricales) jsou tvořeny dvěma rody hlív. Rodem Pleurotus a rodem Hohenbuehelia. Do rodu Pleurotus patří známé hlívy jako např. hlíva ústřičná (P. ostreatus) nebo hlíva plicní (P. pulmonarius). Do rodu Hohenbuehelia jsou řazeny např. hlíva hustolistá (H. angustata), kožešinová (H. mastrucata) nebo plátková (H. petaloides), ale také hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina Singer & Kuthan), o níž si povíme, jak přišla k svému latinskému jménu.

Zatímco druhové jméno abietina poukazuje na to, že houba nejraději roste na jedli (latinsky abies = jedle), rodové jméno Hohenbuehelia je odkazem na významného rakouského šlechtice, barona jménem Ludwig Samuel Joseph David Alexander Freiherr von Hohenbühel Heufler zu Rasen und Perdonegg (1817-1885). V Rakousku byl vysokým státním úředníkem a ve vědeckém světě uznávaným botanikem a mykologem. Své vědecké práce publikoval pod jménem "Heufler" a jeho plné jméno bylo: Ludwig Samuel Joseph David Alexander Heufler zu Rasen und Perdonegg. Když získal v roce 1865 titul barona, publikoval pod příjmením "Hohenbühel-Heufler" a jeho plné jméno bylo: Ludwig Samuel Joseph David Alexander Freiherr von Hohenbühel Heufler zu Rasen und Perdonegg.

Rod Hohenbuehelia vytvořil v roce 1866 nadaný chorvatský amatérský mykolog Stephan Schulzer von Müggenburg a vyšel ze skutečnosti, že Ludwig Samuel Joseph David Alexander Freiherr von Hohenbühel Heufler zu Rasen und Perdonegg byl svobodným pánem na Hohenbühelu, čímž se dostalo jméno tohoto rakouského městečka až do rodového jména houby. Musel si jej jako mykologa velice vážit, když jeho jménem pojmenoval celý rod hub. Bylo to totiž ještě před tím, než Ludwig Samuel Joseph David Alexander Heufler obdržel baronský titul. Ostatně jeho jméno použil ještě pro vytvoření dalších mykologických názvů: Heuflera, Heufleri a Heufleridium.

Na vytvoření botanického názvu hlívy jedlové se podíleli dva další mykologové: německý mykolog Rolf Singer a český mykolog Jan Kuthan. Rolf Singer (narozen 1906) vystudoval univerzitu ve Vídni a po získání doktorátu v roce 1931 působil v Mnichově. V roce 1933 byl nucen uprchnout z nacistického Německa do Vídně a posléze se svou manželkou do Barcelony, kde byl jmenován docentem na univerzitě. Ani tam mu ale německé úřady nedaly pokoj a tak se přes Paříž dostal až na Akademii věd do Leningradu. Během svého pobytu na Akademii, Singer se účastnil několika expedicí na Sibiř, do pohoří Altaj a do Karélie. Nakonec v roce 1941 emigroval do USA, kde působil jako vědecký pracovník a po smrti Dr. Davida Lindera jako kurátor Farlowova Herbáře. V roce 1948 opustil Spojené státy a přestěhoval se do Argeniny, kde byl jmenován profesorem na Univerzitě v Tecumanu a později v Buenos Aires, aby nakonec znovu skončil v USA na Illinoiské univerzitě v Chicagu. Za svůj život procestoval mnoho zemí a působil na mnoha místech. Byl velmi pilným vědeckým pracovníkem a plodným spisovatelem. Pod svým jménem publikoval více než 400 prací a byl znám svou ochotou pomáhat profesionálním kolegům i amatérským nadšencům. Když v roce 1994 zemřel, zanechal za sebou obsáhlé botanické a mykologické dílo.

Ing. Jan Kuthan byl významný český mykolog a amatérský badatel, autor mnoha taxonomických a ekologických článků, zvláště o lupenatých houbách a vydavatel několika sborníků. Byl spoluautorem knihy Huby Národného parku Poloniny a zakladatelem a dlouholetým redaktorem časopisu Mykologické listy.
Jiří Patočka

Hlíva jedlová II - Hohenbuehelia abietina - Lastúrka jedľová

11. ledna 2014 v 18:05 | Budeme si muset počkat na konečné rozhodnutí renomovaného mykologa |  - - jedlová
Hlíva jedlová, kriticky ohrožený druh

Přírodě nelze poroučet
přírodě lze pouze naslouchat...


Hlíva jedlová nebo též hlívička jedlová, lat. Hohenbuehelia abietina Singer & Kuthan (1980) z čeledi hlívovitých (Pleurotaceae) je uvedena v seznamu zvláště chráněných druhů hub České republiky jako kriticky ohrožený druh. Jak většina z nás asi ví, má tato čeleď velké množství druhů a ve většině případů je nelze bez mikroskopického studia jednoznačně identifikovat. Jejich barva není jednoznačně určujícím atributem.

Trs hlívy jedlové byl nalezen letos začátkem ledna v údolí Bílého potoka západně od Brna, kde se objevuje značné množství jedle bělokoré. Tato dřevina zde místy vytváří i několikahektarové monokultury. Že je na několika místech původní, dokládají drobné relikty jedlobučin pralesního typu. Velká většina porostů však byla vysázena. Jedle se zde přirozeně mladí a celkově se jí na prudkých údolních svazích daří. Jedlové porosty rostoucí na prudkých stráních jsou často ponechány svému osudu. Jsou proto napadány mechy, lišejníky, hmyzem a dřevokaznými houbami.

Trs hlívy byl objeven na zbytku vrcholové části jedlového kmene, jež spadl do zamokřených míst nedaleko Bílého potoka. Je pravděpodobné, že se o popisovanou houbu jedná. Jistotu však budeme mít po provedení laboratorního mikroskopického vyšetření výtrusů, kdy bude možno s jistotou potvrdit výskyt této státem chráněné houby. O analýzu byl požádán RNDr. Vladimír Antonín, CSc. z botanického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.
RNDr. Michal Patočka

RNDr. Vladimír Antonín. CSc. - ...na hlívu jedlovou to nevypadá. Ta bývá bělavá nebo světle šedá či hnědá. Takto tmavě by zbarvená být neměla. Je ovšem možné, že plodnice jsou poškozeny vodou nebo mrazem.




Hlíva jedlová I

8. ledna 2014 v 22:50 | Vzácná, státem chráněná... |  - - jedlová
Nevíte o ní někdo něco více?

V odborné mykologické literatuře jsem se dočetl, že na Zemi se vyskytuje 1 500 000 druhů hub. Jenom jsem se nedočetl, jak to někdo spočítal. Nebo je to snad jenom odhad? Z tohoto čísla je patrné, že lidé vědí o houbách stále převelice málo. Nebojím se i napsat téměř nic.

V této souvislosti může být k zamyšlení právě hlíva jedlová. Nedávno zde o ní byla informace, která nás velice překvapila. V mykologických atlasech nic, na internetu jenom několik nic neříkajících řádek. Mohu vás ale - vážení čtenáří tohoto blogu - ujistit, že zanedlouho se to tady změní.

Faktem ale je, že patří mezi chráněné houby České republiky - §1 - kriticky ohrožené (Hohenbuehelia abietina). Nevíte někdo co znamená to hohen? Tam je ale pod názvem hlívička.

Něco podobného se zde na blogu stalo před několika lety s šindelovníkem severským. Na svých toulkách hvozdy jsem narazil na choroš, kterého jsem nejdříve určil jako divného sírovce žlutooranžového. Pořád jsem si nebyl jist a začal pátrat. Tak jako vždy pomůže náhoda. Na huby.sk jsem narazil na podobnou plodnici, u které se psalo, že je to záhadná houba, o které se toho moc neví. Uběhlo několik roků a dnes šindelovníka severského zná každý. A vo tom to je, vo tom by to mělo být....

Hlíva ústřičná od zpravodaje z Českého ráje Zdeňka Peldy

7. ledna 2014 v 22:16 | Zde na blogu najdete od tohoto významného mykologa více článků. Stačí zadat zde do vyhledávače |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná z čarokrásného kraje

Hlíva ústřičná - tradiční favoritka podzimu

aneb

z přírody je nejlepší


Letos se jí dařilo nad poměry. Docela brzy přišel ten kýžený a potřebný signál, totiž mrazový teplotní šok. Po něm pak relativně vysoké teploty a dostatek vláhy. Hlíva rychle nasadila a rostla velmi rychle. Po týdnu už byla většina plodnic za zenitem. Ještě pořád ji lze najít, při předdušičkové cestě do rodných východních Čech jsme ji s chotí vskutku sbírali z auta, tedy alespoň ji objevovali. Sklidili jsme pozoruhodné trsy.

Foto: Zdeněk Pelda

Už v autě příjemně voněla, guláš byl skvělý. Většina hlívy skončila v nálevu či mražáku, bude cennější v době houbového půstu. Sakra, ten pojem vlastně ani neznám...

Nálev jsem už publikoval, nemá chybu, ale i z čerstvé hlívy je guláš stejně výborný. Je to na libovůli kuchařského stavu a někdy i na potřebě uvolnit místo v mražáku.

No, abych jen planě neteoretizoval a pouze radostně opěvoval blahodárnost a kvalitu hlívy ústřičné, dávám k dobru a na vědomí následující osvědčený recept mé milé choti, věrné a spolehlivé souputnice nejen na toulkách přírodou. Bude to skoro jako dle Magdaleny Dobromily Rettigové, jejíž Dobrá kuchařka byla vskutku nomen omen. Dej na rendlík...

Vezmeme hlívu, cibuli, česnek, mletou červenou papriku, sádlo či olej, bobkový list, nové koření, pepř, hladkou mouku. Nakrájenou cibuli poctivě osmažíme dozlatova,(sádlo máme raději...), vrazíme do toho nakrájenou hlívu, zmíněný bobkový list, nové koření, osolíme, můžeme přidat i houbový vývar nebo jen vodu, mletou papriku, lépe pálivou, podusíme do změknutí hlívy. Můžeme použít jak hlívu čerstvou (joj, ta voní...), rozmraženou nebo naloženou v nálevu. Zahustíme hladkou moukou cca 10 minut. Lze přidat třeba jen osmahnutý obyčejný salám nebo libovolné maso, přidat smetanu, zahušťovat lze dle zvyklostí i jíškou nebo chlebem, doladění třeba ostrou maďarskou gulášovou pastou taky není marné.

Jak říká klasik. Degustibus non est disputandum, takže podle vlastního gusta můžete kouzlit dle chuťové fantazie a domácích požadavků. Při známé vysoké kreativitě houbařské kuchařské obce je možností kombinací neúrekom. Výsledný produkt chuťově i konzistencí skoro připomíná božskou manu. Tak si nechte chutnat a stále se v přírodě dívejte po listnatých stromech a pařezech. Lípa, topol, buk, jeřáb, olše, jasan. No a pokud se poštěstí na ořešáku, měli jste záviděníhodné terno. Opravdu hlíva z nich voní jako ořechy...

Zdeněk Pelda


Martin CHOCHEL a krajina Čech

7. ledna 2014 v 21:03 | Je to událost roku. Mykolog, malíř, kterého zná každý kdo se kolem hub pohybuje. Pojeďme jeho výstavu navštívit... |  GLOSY!!!
Malíř Martin Chochel představuje své dílo...

- MINIROZHOVOR -

Martine, není v České republice nikoho kdo by tě neznal jako mykologa. Ale že jsi i zdatný mistr palety, tak to zase tolik lidí neví. Jak jsi se k této tvorbě dostal? Nejen já bych si tě spíše uměl představit jako fotografa nejen hub, ale i krajiny, přírody.

Od dětství mám velmi kladný vztah k přírodě. Ta se stala mým vesmírem klidu a místem, kam jsem, když už se nechci pouštět na tenký led filozofování o čerpání energie, mohl odevzdat vnitřní neklid, kde jsem mohl zapomínat na křivdy. Příroda a hlavně les pro mne jsou především místa úniku a azylu.

Vždy jsem měl určitý "dar" talentu zobrazovat věci kolem sebe kresbou a malbou a snad také slovy. Nikdy jsem ale nebyl nijak zvlášť veden k tomu, abych jej dále rozvíjel a korigoval. Těžko říci, jestli je to dobře nebo špatně. Byla by to slepá ulička nebo zářná kariéra? Nebo snad nic z toho a musel bych volit cestu kompromisu? Asi nemá cenu se v tom nějak hrabat, své naděje už teď můžu vložit do svých dětí a s tím, co dovedu, můžu těšit sebe a touto cestou snad i Vás, kteří jste sem našli cestu.

Pokaždé, když vystavuji své výtvory, tak se trochu zdráhám a říkám si, jestli to ode mne není moc velká troufalost. Udělal jsem několik výstav v kraji, kde momentálně žiju a setkal se s řadou pozitivních ohlasů. Snad tedy nikoho, kdo se vypraví podívat na kolekci mých obrazů do Brandýsa, neurazím svou samouckou cestou malby a staromilstvím v tom, co ztvárňuji.

Výstava v Brandejse představuje jaké období tvé tvorby?

Představuje vlastní amatérskou tvorbu posledních 3 let. Hlavními motivy jsou krajiny a krajinná zátiší, často znázorňující stromy a cesty v Karlovarském a Ústeckém kraji. Mé obrazy si nekladou za cíl sdělovat skryté významy, jde hlavně o okamžité vjemy a jejich zachycení.

Máš nějaké vzory? Nebo jsi na vše sám voják v poli?

Ve svém díle se snažím pochopit a navázat na myšlenku impresionistického hnutí na přelomu 19. a 20. století. Velkým vzorem pro mou tvorbu je Claude Monet, ale také čeští impresionisté, jako Václav Radimský a zejména Antonín Slavíček, a to především pro jejich schopnost malovat opravdu českou krajinu, kterou lze z jejich obrazů z nepopsatelných důvodů identifikovat. Miluju také Turnerovo pojetí mlhy.

Taková úžasná tvorba je nejen náročná na čas, ale i na peníze. Neříkej, že ty rámy si vyrábíš sám a dokonce z vlastního lesa?

Rámy si dělám sám nebo používám staré, vyřazené a zaprášené ze sklepů a garáží. Jsou to rámy, které by asi skončily v popelnici, rozhodně nejsou bez kazu, ale mám za to, že i tak každý obraz vynesou kousek výš.

Každý obraz je určitým soukromým vesmírem a jako takový je ohraničený v čase a prostoru a rám tu hranici symbolizuje, proto je, alespoň nějaký, téměř na všech mých výtvorech.To ostatní neřeším. Vždyť malování je víc než koníček.

Ty jsi se ale s velkým úspěchem zabýval i kresbou a malbou prahistorických příšer, ale i současných obyvatel přírody. Tvůj mlok byl naprosto úžasný, tak jako to hrůzné kliště. Této oblasti se již nevěnuješ?

Kreslení a malování dinosaurů - mimochodem opravdu jen hobbystické, bez aplikace anatomie, je můj dětský koníček. V mé generaci ještě každý kluk minimálně chvilku ujížděl na kouzlu malby Zdeňka Buriana. To už je, bohužel, mezi dnešní generací dětí skoro pasé.Ten mlok a klíště jsou asi narážkou na fotografování - to je ale jiný způsob ztvárňování. Nevím, jestli to tak má každý, kdo maluje alespoň trošku realisticky, ale mě teď focení tolik netěší. Nějak se to navzájem pere.

Neříkej, že ty jako známý a zapálený houbař, který publikuje, nemaluješ i svět hub?

Ne!