Únor 2014

Již přijímáme závazné objednávky na fotografování jelenů

27. února 2014 v 17:55 ZVĚŘ
Ono to rychle uteče a vyrazíme...

.....

V pondělí jdeme mj. fotografovat ptactvo nebeské. Můžeš se přidat. Ještě několik míst volných. Ono se v pracovní den člověk těžko uvolňuje ze zaměstnání.

......


Dutohlávka třásnitá (Cladonia fimbriata)

23. února 2014 v 22:23 Lišejníky
Dutohlávka třásnitá je lišejník náležející do čeledi dutohlávkovité. Jejím rysem je přibližně 2 cm dlouhý, vzpřímený pohár ve tvaru trubky.
Lišejník je, včetně poháru, pokryt moučným povrchem. Šedozelené listy jsou malé a často špatně zachovány. Duté, přibližně 2 cm dlouhé, světle šedé až světle zelené stonky končí pohárkem tvaru trychtýře.

Dutohlávka třásnitá se v Evropě vyskytuje hojně na písčitých a písčito-jílovitých půdách. Vzácně roste i na odumřelém dřevě nebo při patě stromů. Upřednostňuje suchá stanoviště.


Outkovka pestrá – Coriolus versicolor aneb lidi jsou nepoučitelní

23. února 2014 v 21:59 | Žádná fakta jen samé jedna paní povídala. Proč neexistuje žádný konkrétní důkaz? |  ? léčí nebo zabijí ?
Outkovka pestrá, "léčivá houba" dostala od Evropské unie červenou kartu

"OUTKOVKA PESTRÁ (Coriolus versicolor) choroš jehož účinky byly prozkoumány i v mnoha studiích na pacientech.Ty z Granadské univerzity ukázaly, že houba má schopnost zabíjet rakovinné buňky tím, že je donutí zničit samy sebe. Polysacharid PSK, který houba obsahuje, totiž brání šíření nádorových buněk v rozmezí od 22 procent do 84 procent. Houba umí zastavit buněčný cyklus a biochemické reakce v tomto procesu dovedou buňku k naprogramovvané smrti. Přitom choroš dokáže rozeznat právě rakovinné buňky." MF Dnes.

EVROPSKÁ LEGISLATIVA ZACÍLILA NA PŘÍRODNÍ PREPARÁTY
ČESKÉ ÚŘADY NA ZÁKLADĚ TOHOTO ROZHODNUTÍ
NEPOVOLÍ PRODÁVAT PŘÍPRAVKY Z TÉTO HOUBY, KTERÁ PŘI TOM ROSTE V ČESKÝCH LESÍCH

(Je to velice zajímavé téma, které ukazuje, že evropská unie potravinových doplňkům a to nejen z hub, nevěří. Mám na toto téma rozsáhlé podklady, ale vidím že to tady nikoho nezajímá. Nenašel se bohužel nikdo kdo by křičel po pokračování. Podobně to dopadlo i s nedávným článkem o šindelovníku severském. Napsal jsem tam, že mám fotografii plodnice, která je nebývalé veliká. Opět se nikdo neozval, že jí chce vidět. Jisě pochopíte, že zbytečně nebudu ztrácet drahocený čas při psání obsáhlých článků.)

Hřib kavkazský 2013 - rozhovor s Ing. Vladimírem Bazikou, CSc,

22. února 2014 v 0:46 | Jmenovanému patří za správu této "rezervace" poděkování nás všech. |  - - hřib kavkazský
Hřib kavkazský z Kněževse mikrofonem rozhlasu


Houby podle Ing. Ivana Jablonského aneb opravdu tomu věřite?

21. února 2014 v 10:16 | Dnes se již hovoří o tom, že člověk se bude dožívat až 120 let. O houbách ale vědci, lékaři a další odborníci v této souvislosti nehovoří! |  ? léčí nebo zabijí ?
Čína s houbami vstupuje na náš trh?

O potravinových doplňcích se neustále hodně hovoří. Sdělovací prostředky jsou zaplaveny nebývalou reklamou. Jedná se o veliký kšeft, který lidi stojí přemnoho úplně zbytečně vynaložených peněz. Hodně to připomíná televizní akci kolem Šmejdů!

Přitom není vědce, lékaře, odborníka, který by s tímto obchodním humbukem souhlasil. Znáte snad nějakou kliniku, nemocnici, vědecké pracoviště, kteří by houbám dával zelenou? Není ani žádné zdravotní pojišťovny, která by vám houby proplatila! Proč asi?

Nejhorší je, když tyto divné, ba hloupé názory zpracují lid, který z lesů nosí kvanta hub a myslí si, na rady šarlatánů, že ho vyléčí z mnoha chorob. Ani jako prevence nefungují!

Pravdou je, že houby v sobě mají lidskému zdraví prospěšné látky, tak jako i zlé, zlobivé a dokonce smrtelně jedovaté. Stejné je to i u bylin, ale třeba i u minerálů. Podle akademiků, profesorů, je pouze jedna cesta jak by mohly lidstvu prospět. Vyselektovat z hub ty správné a léčivé látky. Protože ale hub není v lesích zase tak moc, tak se léky budou muset vyrábět chemicky v laboratořích. Jiné cesty není. Nebo máte jiný názor?



Málo se třeba ví, že šindelovník severský, podle posledních výzkumu na švedské universitě, obsahuje látku, která by s velkou pravděpodobností měla znatelně prodloužit lidský život. Proto ten titulek v úvodu tohoto pojednání. Otázkou je jak se jí podaří následně vyrábět ve velkém...

S fotoaparátem do přírody aneb neseď doma u televize a přidej se

20. února 2014 v 17:09 | Vyrážíme z Prahy, ale sejít se můžeme i tam u vás. Jezdíme nejen po republice ale i do zahraničí |  AGENTURA Vandrovník
Přidej se, Nedej se...

Poslední dva dny jsme trávili fotografováním nejen jelenů, ale i divé zvěře. Vysoká se vydařila, ale vlky, medvědy, jsme, tak jako obvykle, nepotkali. I rys se nám vyhnul. Nedávno ho jeden náš známý profesionální hajný vyfotografoval pomocí fotopasti. Snad nám snímek brzy pošle. V Brdech jsme narazili na jeho stopy.

Nejezdíme jenom do lesů, ale touláme se s fotoaparáty i Prahou a dalšími městy. V nejbližších dnech například pojedeme fotografovat vláček, který v Praze jezdí vysoko nad údolím.

Ceny mírné, zážitky nezapomenutelné. Platí se zejména jenom vstupenky, lístky na vlak, autobus, benzín, nafta a nezbytné další náklady. Důchodci mají výrazné slevy.

Začíná jaro a my opět budeme s fotoaparáty putovat za kytičkami, houbami, zvěří apod. Začínáme již v těchto dnech. Neseďte doma pojďte se společně toulat přírodou.

Již na jaře vybudujeme několik tábořišť a to v místech, kde roste hodně zajímavých hub, ale i bylin.

...jeden z jelenů ze včerejšího dne.


Zájezd na orchideje do Alp je již plně obsazen. Tak zase až v roce 2015...

Budeme i vandrovat. Již začátkem dubna, tak jako každoročně, budeme o víkendu putovat kolem řeky Střely. Jedeme vlakem. Potom bude následovat několik fototoulek do zakázaných míst, kde ale nedotčená příroda. Dá se tam pouze projít v brzkém jaru. Jakmile se rozjede vegetace, tak je to pro lidi neprůchodné.


Jeli jsme na medvědy a potkali jsme tyto divné koně. Fotoaparátům se ale moc líbily! Poznáš co je to za kůň?

O jelenech více, když si do vyhledávače na googlu zadáš - fotografujeme jeleny! Na internet ale nikdo z nás nedává dobré ani ještě lepší fotografie. Ono se prý strašně krade!

V nejbližších dnech vyrážíme na ohnivce rakouské, viz článek v časopise Vesmír, potom bude následovat šindelovník severský, zjistíme v jakém stavu je po zimě, nezapomeneme ani na hlívu ústřičnou, letos se jí moc nedařilo, i pařezníky pozdní jsme moc nepotkali. Jak to bylo tam u vás doma? Také jste si v zimě moc nezahoubařili? Co penízovky sametonohé. Ale uch, tak jako každoročně, nebylo zase tak málo.

Vy, co jste ještě nezaplatili vandrovnické roční příspěvky se rychle polepšete...

23. února -Dnes jsme překontrolovali ohnivce rakouské. Letos jich moc nebylo a ani jsme neviděli nějakou mimořádnou krásu. Srostlic je málo a ti ostatní nejsou nic moc. Je konec února a stále rostou další miminka.

Připravujeme na polovinu února několik zájezdů na vlky, zubry a snad potkáme konečně i nějakého toho rysa.

(...dokončení asi dnes v noci.)





Talovín

20. února 2014 v 16:41 Jiří Patočka
Talovín zimní (Eranthis hyemalis L.) je sice rostlina původem z jižní Evropy, ale naší zahrádkáři si ji natolik oblíbili, že v některých místech naší vlasti nesmí chybět na žádné zahrádce. A rostlina je to opravdu půvabná a již zdaleka viditelná, když svými zářivě žlutými květy hlásá, že jaro je tady a už je nic nezastaví. Stačí projíždět vesnicí a dodržujete-li předepsanou rychlost, talovín odhalíte v mnoha předzahrádkách. Sněženky při rychlosti 50 km/hod neuvidíte, ale talovín ano! Je-li obloha zamračená, schoulí se do sebe, ale zasvítí-li na něj sluníčko, rozzáří se a je k nepřehlédnutí.

Talovín je prostě půvabný a nic na tom nemění ani skutečnost, že je docela jedovatý. Kvůli tomu jej ale přece na zahrádce nepěstujeme. Nicméně, pokud Vás zajímá proč je jedovatý a jaký jed se v něm skrývá, klikněte na http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299
Jiří Patočka

Šindelovník severský aneb největší kterého jsem kdy viděl

18. února 2014 v 17:41 | Tak tento blog má již zpravodaje ve Španělsku, v Rusku, na Slovensku, ale i ve Švedsku |  - - šindelovník severský
Šindelovník severský není u nás moc známý. Nevíte proč tomu tak je?

Neutrhneš houbu
aniž bys neotřásl
celou planetou...

Měl jsem spolužáka, tedy stále mám, ale již desetiletí žije ve Švedsku. Jeho otec byl vynikající houbař okresního formátu. Když někdo o houbách něco nevěděl, tak hned za ním běžel. Tenkrát ještě byli lidé, navíc když měli stejné zájmy, přeochotní. Dnes jsem od něj obdržel tento snímek šindelovníka severského. Zkuste odhadnout jeho výšku? Po pravdě řečeno jsem tuto fotografii dostal již před lety od jednoho československého akademika, profesora. Nějak jsem jí ale na počítači zaašantročil. Tak tady je a i vy se pokochejte

O šindelovníku severském se toho ještě donedávno mnoho nevědělo a neví se dodnes. Například v novém atlasu pana Holce je o něm jen dvouřádková informace. /!!! až si překliknete na články, tak nezapomeňte začít dvojkou. Tam je první článek!!!/ V ostatních atlasech ani to ne! Důvod je zřejmý. U nás se mu - prý - moc nedaří. Není to tak docela pravda.

Teprve tento blog rozpoutal kolem tohoto choroše diskusi. Více je napsáno v jednotlivých článcích o této zajímavé houbě. Je opravdu pravda, že naprostá většina skálních houbařů ho ještě v přírodě nepotkala? Napište, pojďme si popovídat...

Když jsem objevil prvního šindelovníka severského, tak jsem vůbec netušil která bije. Byl to pro mne jenom takový divný sírovec žlutooranžový. Brzy jsem však zásluhou slovenských stránek prozřel. Ale i tam o něm byla jen jediná kusá informace.

Když už jsem potom věděl co hledat, tak vše bylo snadnější. Objevil jsem jich dokonce několik desítek. Zajímavé je, že rostou, tak jako hlívy úpstřičné na hlívovnících, stále na stejných stromech, a to pravděpodobně po mnoho let. Jak dlouho to tedy nevím. Dva pozoruji již několik let a stále se jim výborně daří. Rozhodl jsem se, že mykologům, skalním houbařům, jednoho z nich bez problémů prozradím. Proč by jste se rovněž nepokochali, že?! Problémem je, že i jeho si občas v mládí někdo splete se sírovcem. A pak je v daném roce vymalováno. Sice tam ještě to léto vyroste další, ale už to není žádný krasavec.

Víte o této zajímavé houbě něco zajímavého? Potkali jste jí? Pište pod tento článek do komentářů nebo na burle@seznam.cz. Předem děkuji za Vaší ochotu. Václav Burle



Sněženka – posel jara a symbol naděje pro lidi s Alzheimerovou nemocí

17. února 2014 v 17:17 Jiří Patočka
Sněženka (Galanthus nivalis) vykvétá jako jedna z prvních květin, často ještě pod sněhem a je neklamnou známkou toho, že jaro se blíží. Na tuto jarní cibulovinu můžeme nahlížet jako na dlouho očekávaného posla jara, ale také jako na zdroj cenného léku pro pacienty s Alzheimerovou nemocí. V jejich cibulkách je obsažen alkaloid galantamin, který představuje významný pokrok v léčení Alzheimerovy nemoci.

Tato nemoc byla poprvé popsána r. 1907 a ještě v polovině minulého století patřila mezi neobvyklé choroby, takže ji znalo jen několik málo specialistů. Dnes postihuje asi 6 % lidí starších 65 let a téměř 30 % lidí starších 85 let. Počty nemocných na celém světě stále stoupají. Alzheimerova nemoc je spojována s rostoucí střední délkou života vyspělých společností, a je proto právem považována za civilizační chorobu. Jde o progresivní neurodegenerativní poruchu mozku dosud neznámé příčiny, avšak se známými rizikovými faktory, z nichž nejvýznamnějším je stáří.

Progresivní charakter nemoci znamená, že se její příznaky s postupujícím časem stále zhoršují. Nemoc se již dostala na třetí místo jako příčina smrti a je na prvém místě jako příčina demence. Pro demenci je charakteristický úbytek až ztráta schopnosti myšlení, paměti a logického uvažování. Jde o postižení kognitivních a adaptačních schopností člověka, které jsou nezbytné pro jeho úspěšný osobní, společenský a pracovní život. Nemoc zbavuje mozek schopnosti normálně fungovat, a nakonec odsuzuje člověka k závislosti na ošetřovatelské péči. Alzheimerova choroba se sice považuje za nevyléčitelnou, ale vhodnou terapií je možné zpomalit její rozvoj a zmírňovat po určitou dobu některé její příznaky.

Koncem minulého století byly objeveny léky, které mohou vývoj Alzheimerovy choroby zpomalit nebo dokonce na dva i více let zastavit. Převládají ty, které potlačují aktivitu enzymu acetylcholinesterázy (AChE), který odbourává neuronový přenašeč cholinergního nervového systému - acetylcholin. Acetylcholin zajišťuje v neuronech naše kognitivní (poznávací) funkce a při Alzheimerově nemoci je ho v mozku nedostatek. Strategie léčby spočívá v podávání léků inhibujících mozkovou AChE. Podávání inhibitorů AChE zvyšuje množství acetylcholinu v mozkových synapsích a tímto mechanismem zlepšuje kognitivní funkce.

Jedním z nejnovějších léčiv Alzheimerovy nemoci je galantamin, dusíkatá heterocyklická sloučenina ze skupiny alkaloidů, o níž je již delší dobu známo, že se nachází v cibulkách sněženek a některých dalších rostlin (bledulí, narcisů aj.). Galantamin působí - na rozdíl od jiných podobných látek - nejen jako reverzibilní inhibitor AChE, ale také jako alosterický modulátor acetylcholinových receptorů nikotinového typu. Díky svému dvojímu účinku může galantamin působit jako kognitivum, tj. léčivo zlepšující paměť. Dokud bylo nutno galantamin izolovat z rostlin, které jsou navíc chráněné, bylo jeho použití v medicíně problematické. Poté, co se podařilo zvládnout jeho syntetickou výrobu, stal se galantamin nadějí pro miliony lidí trpících Alzheimerovou chorobou. Nemoc je v současné době pořád ještě nevyléčitelná, ale její průběh se dá díky galantaminu zpomalit.

Až uvidíte na jarní procházce lesem bílé květy sněženek, vzpomeňte si, že v jejích cibulkách jsou syntetizovány miliony molekul galantaminu, chemické substance, která umí zlepšovat paměť lidí postižených Alzheimerovou nemocí.
Jiří Patočka

...

Kandík psí zub I/2014

15. února 2014 v 22:00 | I letos se budeme této chráněné bylině hodně věnovat. Nechceš se přidat? |  Kandík psí zub
Tak jako v minulých letech i letos budeme kromě hub jezdit na kytičky. Přidej se *** Nedej se!!!

Přírodě nelze poroučet.
Přírodě lze jen naslouchat...

Tento snímek kandíku byl zařazen do fotografické soutěže fa Olympus...
17. února 2014 -
Už jsme se nemohli dočkat. Jaro vstoupilo do přírody a my se vydali překontrolovat kandíky. Kde nic tu nic. Ani na lokalitách M a C se žádný zázrak nekonal. Ale k nebesům již začínají vyrážet první lístečky jarních bylin. Na zahrádách již sem tak kvetou sněženky....
(Pokračování příště...)

Něco málo ZDE !!! Česká televize z prvního výjezdního šetření v roce 2012 natočila tento pořad. Pracovník AOPK mimo kameru řekl, že na Medníku jsou desetitisíce kandíku psích zubů. Na kameru už potom byl jenom na tisících. I to o něčem svědčí. Ve skutečnosti je jich tam v posledních letech jen několik stovek a každým rokem jich ubývá. A zde ještě další televizní pořad. Všimněte si prosím těch závěrečných slov. Více informací, včetně fotografií, v těchto článcích!

OTEVŘENÝ DOPIS

RNDr. František Pelc
ředitel AOPK České republiky

Vážený pane řediteli,

v dopise ze dne 4. dubna 2012 /02502/SVSI/2012/ jste slíbil, že na základě zápisu z jednání (31.3.2012) na můj popud vytvoříte skupinu botaniků z předních odborných institucí, kteří by se měli vyjídřit k optimálnímu managementu NPP Medník. Bohužel se to vinou vašich podřízených do dnešního dne nestalo. Žádný kulatý stůl, tak jak jsme se domluvili se nekonal!

Jsem přesvědčen, že situace kolem kandíků psích zubů je ve stavu, kdy na lokalitě dochází k jejich devastaci a v pokračující zkáze. Z roku na rok jich ubývá. Neměli bychom konečně ten zmar, kolem těchto chráněných roslin, zastavit?

Obtížně již hledám argumenty, jak kandíky neposlat do věčných lovišť. Je pouze jediná možnost. Ať o jejich současné situaci rozhodnou odborníci!!!

V těchto dnech jsem si shodou náhody přečetl, vážený pane řediteli, Vaše pojednání, které jste, rukou některého ze svých pracovníků, uveřejnil na informační tabuli na Medníku. Dovolte abych Vám Vaše slova připomenul. Jenom jsem překvapen, že kážete víno a pijete vodu. Snad Vám následující Váš text otevře oči a pochopíte, že kandíku psího zubu, viděno z historických souvislostí, ubývá:

První se o ochraně zmínil už K. B. Presl v roce 1849, kdy byl kandík ještě hojný. Obával se, že díky četným a bezohledným sběrům pro herbáře i prodej rostlin se brzy kandík stane vzácným. Na konci 19. století jich přinášeli venkovani na pražský trh celé nůše.

Už v rpce 1906 byl vyhlášen zákaz sběru. Kandík byl však pleněn dál a zřízení turistické stezky v letech 1914 - 1954 populaci ohrozilo ještě více. Ve dvacátých letech 20. Století byl několikrát projednán způsob hospodařenív lesích s výskytem kandíku, v roce 1933 byla vyhlášena částečná rezervace na ploše 19 ha, dnes Národní přírodní památka Medník. Právě od dvacátých let nastal největší úbytek kandíků. Důvod se dosud nepodařilo spolehlivě stanovit.

Podle historických záznamů bylo naleziště mnohem větší než v současné době. Vyskytoval se na se na severních svazích obou Medníků. Některé údaje naznačují, že počet rostlin mohl ještě na přelomu 19. A 20. století dosahovat až několika milionů.

Po roce 1920 ze záznamů mizí údaje o hojnosti. I často citovaný údaj o současných téměř šesti tisícíchrostlin je nadhodnocený. Na Medníku kvete již jen pouhých několik set rostlin.

V současnosti zbytek populace ohrožuje především nadměrná návštěvnost lokality. V době květu je v lese bezpočet "milovníků přírody" s fotoaparáty. Semenáčky jsou velmi drobné a při sešlapu hynou.

Dále pan ředitel František Pelc napsal: Prosíme návštěvníky o ohleduplnost, při troše trpělivosti se ukáže, že lze najít nádherné rostliny přímko na kraji turistické stezky.

** ** ** ** **

Václav Burle: Dodávám, že každoročně kandíků psích zubů ubývá! Je jich stále, na Národní přírodní památce, méně. Ještě před několika lety rostli i pod spodní cestou. Za několik let ve spodní části zmizeli a nyní se vyskytují pouze v pásu, v několika metrech, pod vrchní cestou a nad vrchní cestou. Je snad na všech těcho argumentech něco k nepochopení? Není již čas začít konat?!!!

Smutná, ale pro širokou veřejnost rozhodující informace: Jak jste již slyšeli v jednom televizním pořadu, viz výše, nikdo, podle AOPK, nebude veřejnosti, fotografům, bránit vstupovat mezi rostliny a tím je ničit. Podobná slova jsou i v dopise pane ředitele Pelce. Bohužel i na nekolikeré vyžádání jsme ho v elektronické podobě do dnešních dnů nedostali. Takže bez jakékoliv obavy můžete v NPP Medník dupat a vše ničit. Máte to státním orgánem stvrzeno, povoleno!!!

Pojďme si ještě jednou jenom vysvětlit - vo co že tam jde?! Málokdo ví, že rostlince to trvá tři, v některé odborné literatuře se dokonce uvádí čtyři roky, než kandík psí zub rozkvete. Ty titěrné byliny nejsou ve vegetaci, v listí, vůbec vidět. Opakuji nejsou vidět! Právě jejich pošlapávání je důvodem, proč rostliny ubývají. Jestli se to zákazem vstupu nezmění, tak za několik let již je mít v republice nebudeme. Opravdu to chceme? Nebo začneme bojovat za jejich záchranu. Nechcete se někdo z vás přidat?

Poznámka: V letošním roce oslavíme, si připomeneme, 100. výročí vzniku Posázavské stezky. nevíte někdo jestli se připravuje nějaká akce?

...až budete ničit kandíky, tak se nezapomeńte podívat i do okolí. Zejména na dvě úžasné vyhlídky na Vltavu - Smetanova a Májová jsou úžasné. Z Hradišťka pokračujte po hlavní silnici. Vyhlídky jsou označené silničními tabulemi.



Policie České republiky je okamžitě připravena kandíky psí zuby ohlídat. Dnes si to dokonce u Medníku vyzkoušela...



Pórnatka slámožlutá

10. února 2014 v 22:30 Jiří Patočka
Pórnatka slámožlutá (Ceriporiopsis subvermispora (Pilát) Gilb. & Ryvarden) nepatří mezi houby, o nichž by si houbaři s nadšením vyprávěli. Naprostá většina houbařů takovou houbu vůbec nezná, i když roste téměř na celém území ČR. Snadno se přehlédne, i když ji máte přímo před nosem. Abyste ocenili její krásu, musíte se dívat zblízka. A když si ji prohlédnete hodně z blízka, nejlépe pod lupou, pochopíte jak přišla k svému jménu.

Je to houba rozkládající lignin, která se významným způsobem podílí na rozkladu dřevní hmoty (Holec a Beran, 2006). Kromě produkce lignocelulotických enzymů (Chmelová et al., 2011) je pórnatka slámožlutá zdrojem i dalších chemicky zajímavých organických látek. Z těch nejzajímavějších to jsou alkyl- a alkenyl-itakonáty (Watanabe et al., 2002), známé jako ceriporové kyseliny (ceriporic acids). Ty byly v pórnatkách objeveny jako jejich sekundární metabolity v roce 1999 (Enoki et al., 2002) a studium jejich biologických účinků je dosud v počátcích.

Literatura
Enoki M, Honda Y, Kuwahara M, Watanabe T. Chemical synthesis, iron redox interactions and charge transfer complex formation of alkylitaconic acids from Ceriporiopsis subvermispora. Chem Phys Lipids. 2002; 120(1-2): 9-20.

Holec J, Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 24: 1-282.

Chmelová D, Ondrejovič M, Ondáš V, Šturdík E. Influence of cultivation conditions on production of lignocellulolytic enzymes by Ceriporiopsis subvermispora. Biologia 2011; 66 (5): 748-754.

Watanabe T, Teranishi H, Honda Y, Kuwahara M. A selective lignin-degrading fungus, Ceriporiopsis subvermispora, produces alkylitaconates that inhibit the production of a cellulolytic active oxygen pecies, hydroxyl radical in the presence of iron and H(2)O(2). Biochem Biophys Res Commun. 2002; 297(4): 918-923.

Jiří Patočka

Hlíva plicní z pera Zdeňka Peldy

10. února 2014 v 18:15 | Zdravím přátele přírody a hub zvláště. Dnes mám tip pro ty, co příliš štěstí v lesích nemívají. |  - - plicní
Již to nebude dlouho trvat a na plicní vyrazíme...

ČÁST I

Znáte to? Pochodujete sveřepě lesem, koukáte soustředěně na zem a ono nic. Tak se taky koukněte občas nahoru na stromy. Třeba objevíte tuhle zajímavou houbu. Jmenuje se hlíva plicní a je to jakási jarní a letní sestra populárnější hlívy ústřičné. Kdo věří na blahodárné účinky téhle houby, má vystaráno. Roste od dubna na listnatých živých i padlých kmenech a pařezech.

nullKuchyňské použití především na skvělý guláš, ale i obalená jako řízek je pikantní a velmi chutná. Moje choť ji přidává do jemné drůbeží sekané a tu zapeče v listovém těstě. Lahůdka hodná královských stolů.

Obrázky jsou z okolí Liberce. Několik kilogramů jsem sklidil z bukového kmenu, kde hlíva roste pravidelně. Tož hlavy vzhůru a trocha houbařského štěstí Vás jistě nemine.
Zdeněk Pelda


ČÁST II

O hlívě snad každý slyšel, v hledáčku houbařů i nakupujících v obchodech bývá ovšem favorizována hlíva ústřičná, o jejíž blahodárnosti a pozitivních účincích na lidské zdraví se dovídáme díky reklamě vše podstatné.

Málo už se ví, že existuje její příbuzná, která se v přírodě vyskytuje na jaře a v létě. Na svých každodenních toulkách přírodou ji často potkávám a radostně sklízím. Jde o hlívu plicní, jednu z více druhů hlív, které u nás rostou. Mimochodem, hlívy jako rod jsou velmi pohledné krasavice a tak není divu, že mají někdy velmi zajímavá a poetická jména. Třeba hnízdovitá, kožešinová, máčková, čepičkatá, olivová, plátková, ušatá.

Zůstaňme ale u naší dnešní, plicní. Můžete ji najít i teď. Je poměrně rozšířená a máte-li vytipovaný a dobře sledovaný les, kde jste ji někdy viděli, máte vystaráno na několik let dopředu. Najdete ji na listnáčích, buku, lípě, topolu, jeřábu, bříze, dubu, ale třeba i na třešni. Roste zpravidla v bohatých trsech, příjemně voní. Starší plodnice žloutnou a pak mívají takový zvláštní pach, ktery bych nerad nějak blíže specifikoval. Zpravidla se objevuje v několika růstových vlnách během sezony, takže když se daří, můžete sklidit i desítky kilogramů.

Hlíva plicní má v kuchyni všestranné využití, já ji miluji jako perfektní surovinu pro skvělý guláš, vhodná je i do octa, usušená je zajímavě voňavá. Coby řízek s obalem i bez něho je velmi dobrá, je měkčí než hlíva ústřičná, která mnohdy bývá až gumovitá .Prostě, hlíva plicní je boží dar a sluší se ji naučit a sbírat.

Ještě teď roste, včera jsem ji nalezl na svých bukových kmenech. Od října se s klesajícími teplotami začne objevovat hlíva ústřičná. Někdy se objeví ve stejném lese, někdy i na stejných kmenech.

No a jak je to teď aktuálně (cz) s houbami? Jedna velká loterie. Leckde mraky hub, viz dnešní média, jinde poskrovnu, leckde pusto. Vše se odvíjí od srážek, které byly velmi různé a tak stav hub v našich lesích mne nepřekvapuje, jen musím rychle měnit místa, kam jít...Moje okřídlené, nevstoupíš dvakrát do stejného lesa, platí teď sakra výstižně. V době největších veder jsem nosil plné koše hřibovitých, na stejné stráni mám teď jen oči pro pláč...Ale je dobré pravidelně sledovat cvrkot v lese, vyplatí se to...
Zdeněk Pelda


Hlíva plicní z fotoaparátu Zdeňka Peldy.

Hlíva ústřičná leden a únor 2014 aneb v této sezóně je to s ní takové divné

9. února 2014 v 18:57 | Začala poměrně ve velkém růst již v listopadu a od té doby nic. Máte pro to vysvětlení? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřičná na začátku roku 2014. Letos už nebude...

O tomto víkendu jsme za hlívou ústřičnou prošli světem kraj. Po nedávných zkušenostech jsme věděli, že se s ní neshledáme. Ale v koutečku srdéčka jsme doufali, že se i zázrak může stát. Ve vojenském hvozdu, ale i jinde, jsme narazili pouze na několik titěrných trsů, které to ale již dávno měly za sebou. Jak ale nebyla ústřičná, tak bylo poměrně hodně hlívy hnízdovité. A jednotlivé plodnice vypadaly moc dobře. Jí asi, na rozdíl od té ústřičné, to teplo vyhovuje.

Opět jsme si ověřili, že do lesů na hlívy už nikdo nechodí. Staří houbaři už nejsou mezi námi, nebo v lepším případě nemohou na nohy, nestačí s dechem, a mladí lidé mají úplně jiné zájmy. Hlíva z lesů nikoho nezajímá.

Již je to hodně dlouho, co ve hvozdech napadl sníh. Kromě stop zvěře nikde šlápota člověka. Jedno štěstí jsme, tak jako v minulých letech, měli. Narazili jsme na stopu rysa ostrovida. Udělalo nám to převelikou radost.

Opět se potvrdilo, že o houbách člověk neví vůbec nic. Jak si vysvětlit to současné sezóní hlívování? Plodnice vyrazily v listopadu a to poměrně ve značném množství a od té doby jako když utne. A to žádné mrazy nebyly, bylo teplo. Následně v lednu do lesů mrazy dorazily. Říká se, že ony právě nastartují růst hlívy ústřičné. Proč k tomu ale nedošlo?

Podle našich zkušeností hlívovníci, v posledních letech, přestávají rodit a nové moc nenalézáme. Proč to nevíme, ale takových potkáváme stále více. V nedávných letech byli obsypáni a v současné době na nich ani jedna jediná plodnice. Vysvětlit si to neumíme...

Nikde rovněž žádný pařezník pozdní. A jak je to tam u vás?


Foto: Jan Šuvada Slovenská republika...

Ptáky roku jsou čáp černý a čáp bílý

8. února 2014 v 21:23 | Nedávno byl tento blog na udání nějakého poříze vyšetřován státem |  PTACTVO NEBESKÉ
Udání jsme ustáli protože nebylo pravdivé. Panu Bohu a Matičce přírodě chvála. Mohlí jsme skončit i za katrem...

Česká ornitologická společnost vybrala v nedávných dnech ptáky roku čápa černého a bílého. Jedná se o naše miláčky, které každoročně pozorujeme. Jsou to obrovské zážitky. Jak ornitologové říkají, čápa pozná každý, a tak se těší, že letos o nich získají od lidí nepřeberné množství údajů. Protože čáp černý žije skrytě v lesích, tak očekávají i od houbařů, že jim dají co nejvíce o nich vědět. Pravdou ale je, že čáp černý se již člověka tolik neobává. Často se vyskytuje čím dál tím více v jeho blízkosti.

Čápi, včetně toho černého, nepatří již řadu let mezi nejhroženější druhy, ale není ještě důvod nad tím jásat. Vše se může během několika let obrátit. Ukazuje se, že ani jim klimatické změny moc neprospívají. Bílí čápi opouštějí kvůli chemickým látkám úrodné nížiny a stěhují se výše do hor.

Čáp černý to má zejména těžké v Africe, v zimovištích, neboť se rok od roku ukazuje, že je tam pro ně stále méně vody a tím i obživy. Nedávno se i stalo, že tam z těchto důvodu zahynulo na tisíce ptáků. Opět na vině jsou klimatické změny. U nás, ale i jinde v Evropě, se stále více přibližují k lidským obydlím. Nedávno jsme je viděli jak se pohybují kolem dálnice.
V minulém roce tyto ptáky, jak bílé, tak i černé, zaskočily dlouhotrvající deště. Většina mláďat na hnízdech zahynula.


......

Uvařte si kávu z hub. Následuje recept

8. února 2014 v 16:59 | Že se v bídných dobách vařilo kafe z bukvic, žadludů a bůhví ještě z čeho, tak to se ví. Ale z hub? |  HOUBY
Vladimír, velký houbař, mykolog, ze Šumavy, posílá každoročně do Francie svým známým sušené houby. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že francouzská madam z nich vaří kávu. Zkuste a napište, jak moc vám chutnala.

Hello Vladimir,

This is a recipe of my own invention. I'll try to describe it:

1. Slice the shallots and brown in butter. Add mushrooms rehydrated. Continue browning with salt, pepper and garlic.

When cooked, add water and a little chicken broth (optional). Mix strongly. Adjustseasonings.

2. Prepare the whipped cream: Mix the very fresh cream with salt and pepper.

3. Then draw the glasses: Put the cream of mushroom two-thirds of the height then concludes with some whipped cream and mushroom truffle shavings (to mimic chocolate cappuccinos)

Bon appétit! Pascale Nagy


Francie je Francie. Prý se tam do salátů dávají i ohnivce. Jenom nevíme v jakém stavu - uvařené, nebo snad syrové?

Jak houby využívají mravence

7. února 2014 v 0:26 Jiří Patočka
Koexistence mravenců a hub se v průběhu evoluce vyvinula do mnoha forem, často velmi zajímavých. Pokud jde o vztah predátor - kořist, je vztah oboustranný. Jsou mravenci, kteří požírají houby a jsou houby, které požírají mravence (Evans, 1982).

Vědci z univerzity v americké Pensylvánii, kteří v brazilských pralesích studovali společenstva rozkladačů rostlinného odpadu, všimli si podivného chování mravenců rodu Camponotus. Tito středně velcí mravenci obvykle osidlují vrcholové partie stromů a celý den se pohybují v prosluněných větvích. Někteří jedinci však náhle mění své chování. Začínají se stahovat ke kořenům, do míst s větší vlhkostí, a jejich pohybové schopnosti se výrazně mění. Chovají se zmateně a nevyzpytatelně. Takto postižený mravenec bezcílně bloudí z místa na místo a posléze se zakousne do listu na němž zůstane bezvládně viset. Mravenec je zcela nehybný, ale není mrtvý. Je z něj živoucí mrtvola - zombie.

Mravenec Camponotus napadený parazitickou houbou Ophiocordyceps unilateralis.

Studium podivného chování mravenců odhalilo, že na vině je parazitická houba Ophiocordyceps unilateralis, která napadá nervový systém mravenců a dramatickým způsobem mění jejich chování tak, aby si zajistila své vlastní přežití a další rozšíření (Evans et al., 2011).
Vztah mezi parazity a jejich hostiteli je někdy velmi komplikovaný a parazité často mění chování a dokonce i vzhled svých hostitelů, jako způsob, jak najít příštího hostitele a usnadnit přenos (Patočka, 2011). Příkladem takových adaptivních manipulací mohou být parazité, kteří zvyšují hostitelovu nápadnost, aby maximalizovali pravděpodobnost vstupu do přechodného nebo konečného hostitele, a mohli tak dokončit svůj životní cyklus (Pontoppidan et al., 2009).

Na podobném principu je založen i parazitismus houby Ophiocordyceps unilateralis u mravenců rodu Camponotus. Tato parazitická houba patří do skupiny entomopatogenních hub, tedy hub parazitujících na hmyzu.

Jakmile spory tohoto houbového parazita proniknou do těla hostitele, spustí kaskádu biochemických reakcí, jejíchž výsledkem je taková změna chování, která zajistí nejlepší podmínky pro růst parazita. Mravenci napadení parazitem se liší od nenakažených kolegů tím, že nedokážou najít cestu zpět do mraveniště, ačkoliv se pohybují po upravených mravenčích cestách (Andersen et al., 2012). Houba postupně prorůstá do hlavové částí těla mravence a začíná mravence řídit. Přinutí jej přemístit se do spodních částí pralesa, kde je větší vlhkost a kde jsou podmínky pro růst houbového parazita lepší, než v prosluněných korunách stromů. Ve správný čas houba ovládající motorické dovednosti mravenců vydá smrtící pokyn k tomu, aby se nakažený mravenec zakousl do spodní strany listu. Poté houba přeruší nervová spojení umožňující zpětné povolení kusadel. Přenašeč zůstane bezvládně viset na listu a dokud nezemře, jeho vlastní kusadla mu nedovolí se pustit. Za několik dnů vyroste z hlavy mravence výrůstek (stroma), který prorazí jeho zátylek, na němž se vytvoří plodnice, která rozsévá své smrtící spory vstříc dalším mravencům. Chitinový krunýř mravence po celou dobu chrání měkké podhoubí před poškozením (Fenton et al., 2011).

Entomopatogenní houba Ophiocordyceps unilateralis se chová jako bezohledný predátor. Nejprve udělá z mravence nemyslící pohyblivou zásobárnu živin a po ovládnutí jeho nervových pochodů z něj udělá živnou půdu pro vlastní růst.

Literatura

Andersen SB, Ferrari M, Evans HC, Elliot SL, Boomsma JJ, Hughes DP. Disease dynamics in a specialized parasite of ant societies. PloS one 2012; 7(5): e36352.

Evans HC, Elliot SL, Hughes DP. Hidden diversity behind the zombie-ant fungus Ophiocordyceps unilateralis: four new species described from carpenter ants in Minas Gerais, Brazil. PLoS One 2011; 6(3): e17024.

Evans HC. Entomogenous fungi in tropical forest ecosystems: an appraisal. Ecol Entomol 1982; 7(1): 47-60.

Fenton A, Magoolagan L, Kennedy Z, Spencer KA. Parasite-induced warning coloration: a novel form of host manipulation. Animal Behaviour 2011; 81(2): 417-422.

Patočka J. Proč mění parazit barvu svého hostitele. Vesmír 2011; 90(4): 196.

Pontoppidan MB, Himaman W, Hywel-Jones NL, Boomsma JJ, Hughes DP. Graveyards on the move: the spatio-temporal distribution of dead Ophiocordyceps-infected ants. PLoS One 2009; 4(3): e4835.


Pravda kolem léčivosti hub vychází na povrch

6. února 2014 v 23:55 | Došlo to tak daleko, že lékaři a vědci přestávají mlčet |  ? léčí nebo zabijí ?
Nevěřte bludům, že vás houby vyléčí!!!

!!! NENÍ ZNÁM PŘÍPAD, ŽE BY NĚKOHO VYLÉČILA HOUBA !!!

Na internetu je řada mýtů o rakovině a její léčbě. V rozsáhlé analýze to zjistil internetový onkologický rozcestník Onkoportál.cz

"Řada pseudoodborníků bez příslušného vzdělání pochopila, že mohou na lidském neštěstí vydělat. Přes internet radí neověřené metody léčby a prevence, včetně potravinových doplňků z hub, které neprošly klinickými studiemi. Pacienti, kteří se na ně spolehnou, ztrácejí drahocenný čas, kterým by mohli věnovat standardní péči."

profesor Jiří Vorlíček,
předseda České onkologické společnosti
a ředitel Masarykova ongkologického ústavu v Brně

= = = V poslední době se kolem různých podvodníků, šmejdů, i kolem léčivosti hub, vyrojilo přemnoho článků a dokonce i rozhlasových pořadů. Že by se začalo blýskat na lepší časy? Co je toho asi příčinou? Vysvětlení je jednoduché. Rakoviny přibývá a již, podle odborníků, nelze kolem těchto podvodů mlčet. Já jenom dodám. To to ale trvalo... (Více například v deníku Právo 4. února 2014.)

= = = Že v této problematice tápou i vědecké kapacity se ukázalo v rozhlasovém pořadu Radiožurnálu. Více ZDE !)

= = = Ročně se v České republice zjistí na 80 000 nových případů rakoviny. 27 000 pacientů zemře. V republice nyní žije 460 000 lidí, kteří rakovinu měli nebo mají. Není znám případ, že by někoho vyléčila houba!!!

= = = V těchto dnech se vyvíjí 981 léků na rakovinu. Ani jeden nemá původ z hub. Málokterý se následně uvede do praxe a to může u některého z ních trvat i deset let.

Zároveň ve světě probíhá 14 000 onkologických klinických studií z toho 10 000 v Evropě a 260 v České republice. Není znám příklad, že by se v některé souvislosti hovořilo, psálo, o houbách.

Jak se neotrávit houbami od Zdeňka Peldy

5. února 2014 v 11:05 | Kdo neumí nebezpečné houby, ten si nemůže říkat že houby zná |  Zdeněk Pelda
Houbařům do vínku...

Zanedlouho začne houbařská sezona a tak se trochu zamyslím nad některými základními pravidly a zásadami, jejichž dodržování může předejít škodám na zdraví houbařů, ne-li přímo ohrožení jejich životů. Nabízí se sice řešení houby nesbírat a tudíž je nekonzumovat, ale to by se asi s potleskem nesetkalo. Se stejnou logikou by se absence sexu mohla vydávat za nejspolehlivější atikoncepci. Tudy cesta vskutku nepovede, a tak je třeba se zamyslet nad možnými riziky naší společné záliby ba spíše v pojetí naší kotliny vášně.

Letmo se tedy dotknu několika aspektů, které nám pomohou minimalizovat pravděpodobnost otravy. Především nikdy nejezte houby, které bezpečně neznáte. Atlasy hub mnohdy konají medvědí službu, neboť přání často bývá otcem myšlenky a houbaři rádi přiřadí nalezený druh některému v atlasu zobrazenému. Zdatných a spolehlivých odborníků máme díky celonárodní posedlostí houbami dostatek, existují poradny a jednotlivci, kteří bývají potěšeni, že mohou poradit a mnohdy i zachránit. Kolikrát jsme zažili smrtelně jedovatou můchomůrku zelenou v košíku laiků.

Nemáte-li možnost kontaktu, stačí fotku poslat třeba na www.nahouby.cz a do několika minut vlčáci čekající online na příležitost jako první houbu určit, ji s vysokou pravděpodobností identifikují včetně vhodnosti konzumace. Nesbíráme houby staré, promočené, nahnilé. Igelitka za zadními sedadly auta spolehlivě zvýší šanci na zdravotní problém. Houby by měl vždy doma kontrolovat nejzdatnější jedinec. Znáte to. Jo, já jsem měl v košíku houbu, kterou jsem chtěl v klidu najít v atlasu. A ona ( třeba závojenka olovová.) je už ve smaženici. Takže houby na určení zvlášť, prosím.

Při jakémkoliv zdravotním problému, který by mohl mít souvislost s konzumací houbových jídel, neodkládat návštěvu lékaře. Děti a senioři bývají rizikovějšími než my s kachními žaludky. Kvalitní tepelné zpracování nepodceňovat ani nešidit. Malé houbičky mohou také klamat tělíčkem, nechme je dorůst. Připojuji snímky nejjedovatější houby, se kterou se můžeme běžně setkat. Muchomůrka zelená může být ( a mnohdy byla) vražedkyní. V teplých lesích ji často nacházíme stovky a může to v danou chvíli být druh, kterého je nejvíc. Pozorně si prohlédněte obrázky, barva klobouku nemusí být takto zelená, ale má řadu odstínů. Existuje i s bílým kloboukem. Nejcharakterističtější je "pohár či kalich smrti", otevřená pochva, kterou ovšem může laik přehlédnout. Otrava se, bohužel, projevuje se zpožděním 8-48 hod po požití. Bez cílené a odborné lékařské pomoci jde opravdu o život. Tak hodně zdaru. Buďte ostražití a pozorní, aby nám naše chvályhodná záliba vydržela v pohodě co nejdéle.
Zdeněk Pelda

V Praze tam je blaze XXIV

5. února 2014 v 0:01 | ...a pak že bez práce nejsou koláče?! A jak je to tam u vás doma? |  V Praze blaze
Kdo nepracuje ať nejí. Tak to už dávno neplatí...

Není to zas tak dávno co se chodilo do fabrik, píchačky a makat. Měli jsme to rádi a byli jsem i šťastní. Bylo by to na předlouhé vyprávění.

Další naši spoluobčané obdělávali pole, převeliké lány. To bylo ještě v dobách jak historických, tak i nedávných, kdy jsme byli soběstační nejen v potravinách.

Časy se ale mění a v Praze tam je blaze. Stačí si sednout na úřad a hrát si na lehkoživku. Kolik je asi dnes lidí, kteří nevytvářejí žádnou nadhodnotu? Kolik Čechů Moravanů a Slezanů nás všechny asi svojí prací živí?

Dnes stačí před sebe hodit čepici. Sednout si do prostoru, bez jakéhokoliv držení, a lelkovat. Takových umělců je dnes plná Praha. Projít se historickou částí je doslova na zvracení. Není to o historii, ale o divném kšeftu, z kterého stát asi mnoho do státní kasy nedostává. Ale to by bylo na jiné předlouhé vyprávění.

Jak to ti kluci ale dělají. On ten nahoře opravdu je ve vzduchoprázdnu. Není vidět žádná konstrukce. Jo kdo umí ten umí a kdo neumí tak ten čumí tak jako já. (...ale já vím: A co vy? Také tušíte?)

Jak mravenci využívají houby

2. února 2014 v 23:11 Jiří Patočka
Jak mravenci využívají houby

Ze zachovaných fosilních zbytků hmyzu vyplývá, že tato skupina živočichů se na Zemi objevila někdy na počátku karbonu, zhruba před 350 miliony lety. V té době již existoval asi půltucet různých řádů vysoce specializovaného hmyzu, z nichž se v průběhu devonu vyvinuly druhy, které na Zemi žijí dosud. Včetně mravenců.

I když mravenci žijí na Zemi již velmi dlouho, houby žijí na Zemi ještě déle. Jejich vznik se zřejmě odehrál v pozdních starohorách, v době před 900-570 miliony let. V prvohorách došlo k rychlému nárůstu rozmanitosti životních forem a v době před 320-286 miliony lety se podle fosilních nálezů již vyskytovaly všechny hlavní skupiny hub, jak je známe ze současnosti. Není divu, že za tak dlouhou dobu koexistence, po kterou spolu mravenci s houbami žijí, vytvořily se mezi těmito zcela odlišnými organismy nejrůznější vztahy - od symbiózy až po nelítostný parazitizmus. Za miliony let obě formy soužití dosáhly vysokého stupně specializace.

Lidé žijí na Zemi mnohem kratší dobu. Moderní člověk Homo sapiens pouze přibližně 100 tisíc let. A také se mezi nimi a houbami vytvořily určité vztahy. Z těch nejznámějších je to fakt, že lidé využívají houby jako potravu. A podobně se živí houbami také mravenci. Nechodí na ně ale do lesa s košíky, ale již velmi dlouho si je sami pěstují uměle přímo v mraveništích v tzv. houbových zahrádkách. To lidé se naučili pěstovat houby uměle, mimo les, teprve nedávno.

Nejznámějšími mravenci, kteří se živí houbami, jsou jihoameričtí mravenci rodů Atta a Acromyrmex. V jihoamerických pralesích jich žije 47 druhů a všichni svými kusadly, připomínajícími nůžky, odkrajují kousky listů a pak je v nekonečném, neúnavně pochodujícím zástupu jako živý dopravník donášejí do podzemního hnízda.

Do komůrek o obsahu 2 - 3 litry (Carlin a Hölldobler, 1986). Tam je rozkoušou na jemnou drť, kterou naočkují podhoubím hub z čeledi pečárkovitých (Agaricaceae), rodů Leucoagaricus a Leucocoprinus. Ale druhy hub v mravenčích hnízdech jsou unikátní a nikde jinde nerostou (Chapela a Rehner, 1994). Vyvinula se totiž oboustranná absolutní závislost - pro mravence je monokulturní farmářská produkce jediným zdrojem potravy a pro houby jsou mravenčí pěstitelé jediným dodavatelem substrátu a ochrankou před škůdci, zejména specifickými plísněmi. Jedni bez druhých už nemohou žít. Není proto divu, že se mravenci o své houbové zahrádky pečlivě starají. Vykusují napadené části hub a odstraňují ty nemocné. Také je chemicky ošetřují. Dokonce ekologickými přípravky. Žádná chemie!

Mravenci své houbové zahrádky pravidelně ošetřují bakteriemi, které produkují antibiotika hubící nebezpečné plísně (Mayer et al., 2014). Tento obdivuhodný a jedinečný systém mravenci vyvinuli někdy v mladších třetihorách a tak předběhli lidské zemědělce asi o 50-60 miliónů let.

Tento způsob farmaření listových střihačů je tím nejdokonalejším a také nejznámějším v mravenčí říši. Ale není způsobem jediným. Existují další desítky jiných druhů mravenců, kteří si také nějaké houby pěstují (Hölldobler, 1990). Chybí jim však cílené pěstování na speciálně připraveném biologickém substrátu. A možná i skutečnost, že nejsou tak známí jako mravenci Atta, jejichž nekonečné zástupy vlekoucí kousky listů jsou častým námětem přírodovědných filmů. Ti méně známí mravenci jsou méně známí právě proto, že je dosud nikdo podrobně nestudoval. Až s tím někdo začne, třeba také budeme žasnout nad tím, k jakým specifickým formám symbiózy mezi mravenci a houbami došlo za ty miliony let evoluce, co spolu oba druhy organismů žijí na Zemi.

Chcete li se podívat, jak listoví mravenci vyřezávají kousky listů v jihoamerickém deštném pralese a jak je dopravují do mraveniště, podívejte se na krátké video: http://www.youtube.com/watch?v=zPyimcX70qk

Literatura

Carlin NF, Hölldobler B. The kin recognition system of carpenter ants (Camponotus spp.). Behav Ecol Sociobiol. 1986; 19(2): 123-134.

Hölldobler B. The ants. Harvard University Press, 1990.

Chapela IH, Rehner SA, Schultz TR, Mueller UG. Evolutionary history of the symbiosis between fungus-growing ants and their fungi. Science 1994; 266(5191): 1691-1694.

Mayer VE, Frederickson ME, McKey D, Blatrix R. Current issues in the evolutionary ecology of ant-plant symbioses. New Phytologist 2014). Article first published online: 21 JAN 2014 DOI: 10.1111/nph.12690