Duben 2014

Hrachor jarní – jak jej neznáte

30. dubna 2014 v 19:51 | Jiří Patočka, Josef Frynta
Příspěvky posledních dnů na burle.blog.cz jsou zcela ve znamení orchidejí. Tyto u nás relativně vzácné rostliny s krásnými květy jsou pastvou pro fotografy, kteří jsou ochotni absolvovat ten nejnáročnější výlet, jen aby pořídili jejich fotografie.

Aby ty běžné rostliny, o nichž se tak často nepíše a které také nikdo tak často nefotí, nebyly tímto dotčeny, rozhodli jsme se napsat článek o hrachoru jarním. A jak už tomu u našich článků bývá zvykem, nechceme rostlinu jen botanicky popsat - její popis lze najít v každé botanické knížce - ale chceme čtenáři poskytnout také informace, které tam nenajde.

Hrachor jarní (synonymum lecha jarní, hrachor lecha) (Lathyrus vernus L.) je typický druh středoevropské hájové květeny a jeden z asi 150 druhů hrachorů rostoucích převážně v Evropě, Asii a Severní Americe, méně pak v mírném pásmu Jižní Ameriky a v tropech východní Afriky (Ehrlén 1995). Je to časná jarní bylina, vyrůstající hned po odkvětu jarních cibulovin jako jsou sněženky, bledule či talovíny a současně se sasankami, dýmnivkami a prvosenkami. Lecha jarní je jeden z našich tří nejběžnějších hrachorů. Tato vytrvalá bylina roste obvykle ve smíšených či v listnatých lesích s dostatkem humusu. Má čtyřhranné, 15-40 cm vysoké rýhované lodyhy. Listy mají 2 až 4 páry lístků, vřeteno listu je zakončeno hrotem. Květy jsou po 2 až 5 v hroznu (Kenicer, 2008). Fotografie hrachoru jarního byly zveřejněny na tomto blogu (http://burle.blog.cz/0902/hrachor-jarni-lathyrus-vernus), ale bez textu. A tak jsme se rozhodli k této zajímavé kytce něco neméně zajímavého napsat.

Hrachor jarní se vyznačuje několika zajímavostmi. To prvou jsou jeho květy. Mají typickou stavbu motýlokvětých rostlin, ale v průběhu kvetení mění barvy. Nejprve jsou červenofialové, později pak namodralé až zelenomodré. Je to taková kytka chameleon. Na změně barvy se podílí měnící se vzájemný poměr tří anthokyaninových pigmentů - delfinidinu, petunidinu a malvidinu. Pigmenty jsou v rostlině přítomny ve formě monoglykosidů (Pecket 1960).

Druhou zajímavostí je, že hrachory ve svých semenech obsahují specifické jedovaté aminokyseliny. Tyto aminokyseliny mohou u zvířat i u lidí vyvolat onemocnění zvané lathyrismus (Spencer a Schaumburg, 1983). Jedná se o otravu, způsobenou neurotoxickými aminokyselinami přítomnými v hrachorech. Takovou aminokyselinou je např. β-oxalyl-amino-L-alanin (BOAA) interferující s glutamátergní neurotransmisí a vyvolávající nervové příznaky, zejména slabost až spastickou parézu dolních končetin. Otrava způsobená BOAA se nazývá neurolathyrismus (Ravindranath, 2002). Další neurolathyrogenní aminokyselinou hrachorů je kyselina alfa-gama-diaminomáselná. Neurolathyrismus se vyskytuje v některých oblastech Asie či Afriky, kde se semena některých hrachorů využívají jako zdroj potravy, obvykle v souvislosti s hladem a nedostatkem kvalitnější stravy (Barceloux, 2009). Někdy jsou nervové příznaky navíc provázeny poškozením pojiva kloubů a kostí (osteolathyrismus) (Plenk, 1976), resp. cév (angiolathyrismus) (Hosoda a Iri, 1966). Častou komplikací poškození cév je zeslabení jejich stěn a vznik cévních aneurysmat. Mezi osteolathyrogenníaminokyseliny patří např. beta-aminopropionitril, kanavanin, beta-kyanoalanin, 3,4-dihydroxyfenylalanin, indospicin nebo albizzin. Tyto látky narušují funkci enzymu lysyloxidázy. Důsledkem je snížení pevnosti kolagenu, které se projevuje křehkostí kostí a kůže, sníženou pevností chrupavek a narušením stability pojivového aparátu (Arem, 1985). Toxicita u nás planě rostoucích hrachorů, včetně hrachoru jarního, je velmi malá.

To ale neplatí pro všechny hrachory, např. pro východoevropský a západoasijský hrachor hrachorovitý (Lathyrus pisiformis L.), který roste také na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Polsku a pobaltských zemích. Vyskytuje se ve značné části evropského Ruska a na západní Sibiři. Vzácně se tato rostlina objevuje i v ČR. Pojídání jeho semen je jednoznačně spojováno se vznikem lathyrismu.

Lathyrismus má vliv na člověka a na populace zvířat již od starověku. Ve svých dílech se o lathyrimu zmiňuje Hippokrates (460-377 př. Kr. ), Plinius starší (23-79 n.l.), Pedanius Dioscorides (40-90 n.l.) nebo Galén (130-210 n.l.). Nejčastější příčinou otravy bylo pojídání semen hrachoru setého (Lathyrus sativus L.) a v menší míře pak hrachorů Lathyrus cicera, Lathyrus ochrus a Lathyrus clymenum. Lathyrismus byl také znám ve starověké Indii. V 17. století byly hlášeny případy lathyrismu na indickém subkontinentu (Bangladéš, Indie, Pákistán), v Evropě (Francie, Itálie, Německo, Rumunsko, Španělsko, Ukrajina), Afghánistánu, Číně a Severní Africe (Alžírsko, Etiopie a Eritrea). Během španělské války za nezávislost proti Napoleonovi, sloužil hrachor jako jídlo v době hladomoru a o otravy nebyla nouze.

Lathyrismus je i námětem obrazu, jehož autorem je slavný španělský malíř a rytec Francisco de Goya. Obraz se jmenuje Gracias a la Almorta a zobrazuje chudáky přežívající na kaši vyrobené z hrachorové mouky. Žena ležící na zemi je ochromena lathyrismem natolik, že již nedokáže stát na nohou. George II, vévoda z Württembergu (1626-1699), zakázal v roce 1671 prodej mouky připravované z hrachoru setého, protože má "ochromující účinky na nohy" (Tshala-Katumbay a Spencer, 2007.)

Několik ohnisek lathyrismu existovalo v poválečném období také ve Španělsku a na několika dalších místech v Evropě. Nedostatek potravin vedl lidi konzumovat nadměrné množství hrachorové mouky, která se ve Španělsku nazývala "almortas". Slavný polský režisér a dramatik Andrzej Wajda natočil v roce 1965 film Popely (Popioły), který vychází z románu Stefana Żeromského a zahrnuje období let 1798-1812. V tomto filmu je scéna se záběry koně krmeného hrachorem, který proto trpí lathyrismem a nedokáže se tak postavit na zadní nohy.

Literatura

Arem A. Collagen modifications. Clin Plast Surg. 1985; 12(2): 209-220.

Barceloux DG. Grass pea and neurolathyrism (Lathyrus sativus L.). Dis Mon. 2009; 55(6): 365-372.

Ehrlén J. Demography of the perennial herb Lathyrus vernus. I. Herbivory and individual performance. J Ecol 1995; 83: 287-295.

Hosoda Y, Iri H. Angiolathyrism. 1. A histological and histochemical study on successive changes of the lathyritic rat aorta. Acta Pathol Jpn. 1966; 16(3): 239-252.

Kenicer G. An Introduction to the genus Lathyrus L. Curtis's Bot Magazine 2008; 25(4): 286-295.

Pecket RC. The nature of the variation in flower colour in the genus Lathyrus. New Physiologist 1960; 59(2): 138-144.

Plenk H Jr. Osteolathyrism. Quantitative-morphological studies on the experimental rat skeletal disease. [Article in German] Bibl Anat. 1976; 14: 1-102.

Ravindranath V. Neurolathyrism: mitochondrial dysfunction in excitotoxicity mediated by L-beta-oxalyl aminoalanine. Neurochem Int. 2002; 40(6): 505-509.

Spencer PS, Schaumburg HH. Lathyrism: a neurotoxic disease. Neurobehav Toxicol Teratol. 1983; 5(6): 625-629.

Tshala-Katumbay DD, Spencer PS. Toxic disorders of the upper motor neuron system. V knize: Eisen AA, Shaw PJ (Editors): Motor Neuron Disorders and Related Diseases. Handbook of Clinical Neurology, Chapter 18, Vol. 82 (3rd series) © 2007 Elsevier.

Vstavač obecný - Orchis morio

29. dubna 2014 v 23:52 - - kukačka
Vstavač obecný čili kukačka.

Kukačky, nebo také žežulky, byly dříve jedny z nejběžnějších orchidejí, dnes z přírody rychle a masivně mizejí a nikdo neví proč. Pozoruhodné jsou na nich dvě věci: atypický životní cyklus a ohromná variabilita květů.

Většina našich orchidejí vyráží na jaře z loňské hlízky, které vyčerpáváním zásobních látek svraskává, zmenšuje a mizí. Současně se vyváří listová růžice, květenství a základy nové hlízky. Podle toho, jak byl minulý rok úživný pak vypadá velikost rostlin, počet květů a v neposlední řadě i délka kvetení. Po odkvětu pak listy do začátku podzimu vyživují novou hlízku a nakonec vadnou, uschnou a mizí. U kukaček je to poněkud jinak. Listová růžice se vytváří až po odkvětu, kdy teprve se začne vytvářet nová hlízka, přežije zimu a usychá až na jaře, kdy vyráží květonosná lodyha. (podobně se chová i velmi vzácný švihlík krutiklas, který začíná kvést začátkem září).

Dospělá rostlina je kolem 10 - 15 cm vysoká a tvoří ji v podstatě květonosná lodyha se dvěma zakrnělými lístečky, přitisknutými ke stonku. Po odkvětu se, začátkem září objeví v travním podrostu nenápadná malá sivozelená listová růžice, takže lokality kukaček se dají najít jen v době květu. Nevonné květy opylují zejména čmeláci, pro včely nejsou, vzhledem k absenci nektaru, dostatečně atraktivní. Najít dnes lokalitu, kde tyto malé, ale zajímavé orchideje rostou, je obtížné, vodítkem mohou být výskyty postvulkanických hornin, na nichž druh přežívá v oblasti středních Čech. Nejbohatší lokalita, kde na ploše necelého 1 km2 rostou a kvetou tisíce rostlin, je v Jižních Čechách, odkud také pochází snímek. Všechny květy patří pouze kukačkám. Spolehlivý rozpoznávací znak je pruhovaná přilba, připomínající trochu šaškovskou čepici, zřejmě odtud pochází latinské příjmení Morio, čili šašek.

Všechny naše orchideje jsou zákonem chráněné a nesmí se trhat, ani přesazovat. Pokusy o přesazení nemají naději na úspěch, rostlina sice přežije, ale mykorhizní podhoubí ne, takže přesazená rostlina dokvete, zahyne a navždy zmizí. V současné době se sice rozbíhají pokusy o umělé pěstování v kultuře, kvůli riziku vyhynutí většiny druhů ale s výjimkou několika druhů prstnatců, smrkovníku a střevičníku pantoflíčku jsou neúspěšné.
sv

Prstnatec bezový - Dactylorhiza sambucina - Vstavačovec bazový

29. dubna 2014 v 17:45 - - bezový
Prstnatce jsou příbuznými vstavačů, od nichž se liší tvarem hlízek, které připomínají dlaň s roztaženými prsty kořínků, (vstavače mají hlízky kulovité), a také tím, že jsou, až na jedinou výjimku - prstnatec bezový - vlhko až mokromilné a velice promiskuitní, velmi ochotně se mezi sebou kříží a když se k tomu přidá i vysoká variabilita kresby květů, je velmi obtížné přesně určit, jakýže druh jsme to našli.

Prstnatec bezový je vhodný pro začátečníky v určování. Jde o druh, který se zamokřeným místům vyhýbá, má matně zelené listy shloučené v přízemní růžici a květy barvy krémově bílé s jemným hnědofialovým více či méně výrazným tečkováním, vzácněji nachově fialové s jemnou hnědorůžovou až žlutou kresbou. Dospělá rostlina dorůstá max. 10 - 15 cm výšky. Preferuje řídké dubiny, nebo ručně udržované louky s neutrální až slabě kyselou půdou a v Česku se vyskytuje jen na několika málo místech. Několik posledních mikropopulací živoří v Českém krasu a pak už ho najdeme jen na Šumavě a v Doupovských horách. Mnohem častější je na Moravě v Beskydech a bílých Karpatech.
Na šumavské lokalitě jsem našel, kromě bílé a červené variety, i křížence s prstnatcem májovým. Jde o prstnatec Rupertův. Květy jsou vždy červené a od druhého z rodičů si květy vypůjčili kresbu na pysku, (to je ten dolní okvětní lístek), která je podobné kresbě vstavače májového; prostě: zatímco bezový má pysk jednobarevný, max. s náznaky světlejších plošek, Rupert ho má strakamakatý.

V Jizerských horách lze najít dalšího křížence, prstnatec Braunův. To je pro změnu důsledek "podvraťáctví" prstnatce bezového a prstnatce Fuchsova. Fotku zatím nemám, určit přesně jak Fuchse, který navíc kvete později, tak Brauna, je, vzhledem k variabilitě barev a kresby, velice obtížné; většinou je to o tom, že dorazíte někam, kde by, podle odborných zdrojů měl druh růst, najdete něco, co se uvedenému typu co nejvíc podobá, nafotíte a doufáte, že jste se trefili, protože analýzu DNA a další podobné kejkle v terénu dělat prostě nejde. Mám sice k dispozici kvalitní klíč k určování, ale ani ten nepodchycuje všechny hybridní kombinace a i špičkoví odborníci opatrně hovoří o tom, že některé hybridy hybridů je zhola nemožné určit. Takže se pokochejte obrázky a až potkáte někde v přírodě něco podobného, proneste k auditoriu opatrné: Tak tohle by mohl být prstnatec bezový.
sv

Vstavač obecný (kukačka) na území Českého krasu

28. dubna 2014 v 21:24 | Já v této oblasti neznám více jak dvě lokality.... |  - - kukačka
Kolem tohoto vstavače je jedna záhada. Začíná ho po celé republice ubývat...

Bývával to vstavač hojný, ale nějak se mu přestává na zemi české líbit. Všude, kam se milovník přírody podívá, ho je stále, rok od roku, méně.

Již roky pozoruji několik lokalit a tu tendenci ubývání mohu potvrdit. Tam kde - kř - bývala jedna rostlina vedle druhé je dnes doslova jen kukaček několik. Co se stalo? Na první pohled je zřejmé, že k újmě na pastvině nedošlo. Je to záhada, kterou nikdo ještě nevyřešil. Nebo vy odpověď, třeba jen předpokládanou, znáte?

Jsou ale i výjimky. Existuje jedno místo - svp - kde těchto vstavačů jsou tisíce. Strašně rád bych i napsal desetitisíce. To by ale už bylo asi přehnané. Nabízí se otázka proč se jim tady daří a jinde....

Český kras: Kolik lokalit vstavačů obecných je v této přenádherné krajině celkem nevím. Já znám pouze dvě. Na jedné je doslova několik rostlin, na té druhé jich je jen o trochu více. Proč se kukačkám ani tady v panenských místech ochranného pásma, rezervace, nedaří. Uměl by jste to někdo vysvětlit?

Poznámka: Jedno to místo - T- pracovníci CHKO Českého krasu zachránili doslova na poslední chvíli. Louka byla neustále nehezky obhospodařována. Její majitelé neměli vůbec tušení, jaký poklad tam na několika metrech čtverečních mají. Dnes se o ten malilinký plácek naopak příkladně, za pomoci botanika Českého krasu, starají. Bude jich tam v příštích letech povícero? Tak to já se už asi nedozvím. Prosím přijďte mi to s lahví něčeho ostřejšího říci. Děkuji.

Ten stejný trs o několik dnů později.

V sedle koní na houby! Je to vůbec možné? Co myslíte...

27. dubna 2014 v 20:05 | Koně má dnes kdekdo. Dokonce jsou koně státní, které jsou úplně k ničemu... |  HOUBY
Do sedel houbaři....

Tvrdí se - a určitě je to pravda - že nejkrásnější zor na ten Boží svět je ze sedel koní.

Nelze s tím nesouhlasit a to zejména u mé maličkosti. Vždyť jsem u koní prožil celé své dětství. "Seno a stáj, tak voní můj kraj, již do oblak máš tu blíž a nad údolím již zvedá se dým a dusot koní uslyšíš..."

Hledat houby ze sedel koní? To je pitomost, řekne si mnohý z vás. Věřte že není. Uměl by někdo vysvětlit, jak se to dělá?

Tato dívka by mohla o houbách dlouho vyprávět. Když bude čas, tak tady na blogu s ní ještě o houbách uděláme dlouhý a zajímavý rozhovor.

On ještě málokdo dnes ví, že čirůvky májovky nerostou jenom na okrajích lesů, na mezích, kde neproniknutelný les trnek, ale i na loukách. A tady jezdci na koních jsou při jejich sběru nejúspěšnější. Pěkně z vrchu vidí nejen daleko, ale také moc dobře z vrchu na jednotlivá seskupení plodnic. Stává se, že nikde nic a najednou plodnic pohromadě na desítky. Pěšky můžete procházet sem tam a stejně nebudete úspěšní. Ale jezdkyně, jezdec, tan to vidí pěkně z nadhledu.

Tam kde se daří musí ale také přijít trest. Co je platné, že takto se houby dají nalézat, ale jak je utrhnout. Slézt z koně, houby sebrat, očistit a vložit do torby? To vůbec není jednoduché. Hodně záleží na tom jakého koně človíček vlastní, má půjčeného. Také by ho mohl hodiny, dny, honit po krajině.

Někteří borci, houbaři, to mají již ode dávna vymyšleno. Koňák hledá, označuje a ostatní sbírají. Odměnou jim pak je to nejchutnější jídlo na světě. Houbová smetanová omáčka, hovězí masíčko, domácí knedlík. A ráno ještě za odměnu delikatestní smaženice. Nad čirůvky májovky na jaře není. -vb-

....




Ipuna Lapuna

26. dubna 2014 v 21:58 Chuchle
nuznij tagil - nerm perm - nižnij tagil

I. světová válka (I. mupoba bauna)

Pýchavka dlabaná aneb jíst nebo nejíst?

25. dubna 2014 v 22:23 | Všechny pýchatkovité jsou jedlé, ale to za předpokladu, že jsou mladé. Jinak riskujeme |  - - dlabaná
Pýchavka dlabaná

V literatuře se píše, že dlabaná je hojná. Těžko posoudit, my jí tak často nenacházíme a to se touláme, po celé jaro až do léta, po lokalitách, které jí vyhovují. Vždyť na stejných místech rostou některé druhy orchidejí. Chudé horské louky, které se nehnojí, pahorkatiny, pastviny. Uvádí se, že roste od června do října. V těchto dnech jsme několik plodnic našli na Šumavě na louce pod Javorníkem. A to máme konec dubna. Plodnice je dobře rozeznatelná a záměna nepříchází do úvahy. Bývají ve skupince.

Jako všechny pýchavky je i dlabaná jedlá. Musí se ale dávat pozor, aby plodnice byla pevná a uvnitř čistě bílá. Hnědé, žluté zabarvení je pro kuchyňské využití již nepoživatelné, nebezpečné. Bez problému se dá sušit, nebo mlít na houbový prášek. Ten má potom velké využití protože houba je hodně aromatická.
....

Vstavač mužský pravý - Orchis mascula subsp. mascula

25. dubna 2014 v 16:39 | Kolik asi lokalit mají a kolik je na nich rostlin? |  - - mužský pravý
Vstavač mužský pravý (Nemáte o něm více informací? Pište do komentářů nebo na burle@seznam.cz)


Lokalitu jsme navštívili, v letošním roce, podruhé. Před týdnem pouze přízemní růžice a dnes desítka rostlin, s náběhem do květu. Zanedlouho se tam odehraje -uh- nesmírná krása a my určitě budeme při tom. Možná se mýlíme, ale podle stop v zemině tam někdo několik rostlin vyrýpl...

A jak je obtížné takovou vzácnou lokalitu objevit? Tady nepomůže internet a ani dobré známosti. Málokdo se takovou vzácností pochlubí. To každoroční kochání, obdivování Matičky přírody, se nechává pro sebe, rodinu a několik dobrých přátel. V našem případě za všechno může alkohol.

Vesnička to byla malebná, když tam náš botanik jednoho dne zamířil. Z celodeního putování vojenským újezdem byl utrmácen, hladov a žízniv, a na to znovuzrození, odpočinutí, je ta česká hospůdka to pravé požehnání.

Jedno pivo, druhé pivo, nějaký ten mls a pak netrvá dlouho a je tu dotaz. "Kde jste se mladý muži toulal?" Zanedlouho dojde na kytičky a na tu překrásnou přírodu všude kolem.

"To tamhle nahoře v bývalém sadu rostou orchideje. Je jich tam sice nemnoho, ale jsou tam odjakživa." Na řadě je botanik - "a kde to pane pantáto je?"

"Když by jste si udělal čáru věže kostela a toho největšího kopce na jihu. Tak asi ve dvou třetinách je ten sad. Nemůžete ho minout. A v horní části u té meze jsou všude kolem. Poznáte ho podle převelikého množství kvetoucích petrklíčů. Svítí zlatou barvou do daleka."

A bylo zaměřeno, spočítáno a my se budeme nyní jenom kochat a těsšit se co tam všechno letos uvidíme....



Vstavač obecný (kukačka) /2014 - Orchis morio

23. dubna 2014 v 8:28 | I stát přiznává, že jich po celé republice výrazně ubývá a nikdo neví proč... |  - - kukačka
Vstavač obecný alias kukačka


Letos jsme již stihli navštívit dvě lokality s jejich výsktem. Na té první -vl- ani jedna rostlinka. Přijeli jsme pravděpodobně hodně brzy. Překvapilo nás , v jakém stavu to místo bylo. Oproti minulým rokům začíná být výrazně zarostlé. Tam kde bylo kukaček v minulých letech nejvíce, dokonce vyrostly desítky třešní o trnkách a dalších křovinách ani nemluvě. Pravděpodobně se dobrovolní ochránci přírody na úpravu terénu nedostavili. Pokusíme se zjistit co se děje.

Na druhé lokalitě -nh- prokazatelně je každoročně kukáček méně. Není to zas tak dlouho co na horské pasece to byla rozkvetlá louka. Jedna orchidej vedle druhé a v různých barevných provedeních. Dnes se to tady dá každoročně počítat na několik kousků. Tento negativní problém probíhá po celé republice. Příčinu úbytku nikdo nezná. Nebo snad něco víte? Napadá vás něco?

Co já pamatuji, tak tady vždycky rostly převážně modře fialově zbarvené rostliny. Těch v bílém provedení bylo, zejména v nedávné době, doslova několik. Zajímavé je, že dnes rostou již řadu let jen na jednom místě a to v počtu několika málo kusů. Dnes je tam pouze jeden trs. Pojedeme se podívat co z něho vyroste. Nechcete se přidat? Ceny mírné, zážitky ohromné....

(Článek bude pokračovat až do jejich zániku...)

Dnes 24. dubna jsme se ještě v mikrobuse telefonicky od jihočeského botanika dozvěděli o nové lokalitě, která je na kukačky přebohatá. To co jsme ale uviděli nás opravdu, ale opravdu dostalo na kolena. Byly jich tam tisíce.

Nejdříve jsme tu pastvinu nemohli najít, ale pak se vydařilo. Moc orchidejí tam sice nebylo, ale byly překrásné. Když jsme se již odebrali k vozidlu, tak na západní straně koukáme a nechce se nám ani věřit co před sebou vidíme. Jedna kukačka vedle druhé. Taková podívaná se naskytne snad jedinkrát za život.

Nejkrásnější na těch našich fototoulkách jsou určitě ty dišputace. Pořád se přeme, hádáme, diskutujeme a mnohdy se k pravdě ani nedobereme. A to je i otázka kolem této bílé kukačky. Jedni tvrdí, že je to zázrak přírody, druzí zase tvrdí, že albíni se mezi orchidejemi vyskytuji poměrně často. A teď babo raď. Nevíte o této problematice něco více. Poradíte, vysvětlíte?

Prstnatec bezový /2014 aneb kolik jich asi v České republice je?

22. dubna 2014 v 19:58 | Putovali jsme po několika lokalitách. Naše překvapení bylo milé. Někde jich je málo, ale jinde radost pohledět |  - - bezový
Prstnatec bezový aneb v letošním roce si pospíšil

Ať přemýšlím jak přemýšlím, tak znám pouze jednu lokalitu - ckb -. V těchto dnech jsme na ní našli jenom pět rostlin. Vypráví se, že nedaleko je ještě jeden plácek s jejich výskytem. Hledejte ho ale v tak členitém terénu. Místní obyvatelé tvrdí, že v této části pohoří byla ještě třetí, ale tam již roky se žádná orchidej neobjevila.

Rostlinky jsou to malinké. (Jak jsem napsal tuto větu, tak jsem si vzpomněl na louku -nzv - kde je bezových přehodně a orchideje jsou tam hodně statné, vysoké. Zase ta stařecká hlava. Zanedlouho to tam pojedeme zase překontrolovat.)

A tady je z té lokality -nzv- fotografie. Bezových tam bylo nepočítaně, ale ještě málo jich bylo v plném květu. Těch maličkých tam byly stovky. Za pár dní se tady odehraje velké divadlo. A my určitě budeme v hledišti u toho.


(...pokračování pravděpodobně ještě bude následovat.)



HOUBA, která zkušeným houbařům a mykologům dělá vrásky

22. dubna 2014 v 19:37 | Také se domníváte, že znalosti o přírodě mezi lidem a zejména mládeží ubývají? Nebo máte opačný názor? |  - - hlístník hnízdák
Hlístník hnízdák

Není roku, aby tuto houbu málo znalí houbaři nepřinesli do některé mykologické poradny. Často se fotografie předvede i na inernetu s dotazem: "prosím nevíte někdo co je to za houbu? Tady u nás jich je poměrně hodně."

Zkušení houbaři, amatérští mykologové, mykologové, kteří jsou ve svém okolí známi, že houby umí, často musí svým sousedům, sousedkám, na tuto otázku odpovídat. Jeden se až diví, jak se tato rostlina, orchidej, dá splést. Jedno je jasné - lidé, a zejména mladí, rok od roku stále vědí o přírodě méně. To už asi někdo těžko změní? Nebo máte opačný názor? Horší je, že Matička příroda zajímá stále méně občanů a zejména děcek, mládeže. Kde je asi chyba? Ve školství? V rodinách? Je nedostatek příležitostí pro děti?

Již jednou jsem tady na blogu vyprávěl následující příběh: (kráceno) - Na Šumavě u Knížecích Plání jsem narazil na orchidejovou louku. Byla několik metrů od cyklostezky. Maje hlad a žízeň, tak jsem se opodál opřel o strom a debužíroval. Chtěl jsem totiž vědět, kolik lidí budou ty rozkvetlé orchideje zajímat.

Okolo projížděly davy cyklistů. Zájem projevila, za tu hoďku a půl, pouze jedna maminka. Zastavila a začala svého synka poučovat. Kolik najednou radosti v mém srdci. Když jsem si ale vzpomenul na ty stovky, ba tisíce turistů, kteří projeli kolem nevšímavě, tak jsem zaplakal...



Šťavel kyselý

22. dubna 2014 v 18:57 | Jiří Patočka, Josef Frynta |  Šťavel kyselý
Šťavel kyselý (Oxalis acetosella L.) je vytrvalá lesní bylina z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae). Z tenkého plazivého oddenku vyrůstá zakrnělá. Maximálně 15 cm vysoká lodyha a přízemní listy. Listy jsou celokrajné, obvykle lysé, občas na rubu roztroušeně chlupaté a na okrajích žláznaté. Na rubu jsou listy obvykle načervenalé. Květy rostou jednotlivě na tenké, zakřivené stopce, která zpravidla převyšuje listy.

Foto: ©Josef Frynta

Šťavel kyselý roste v křovinách nebo v lesích, častěji na stinných stanovištích, kde může růst i na tlejícím dřevě. K růstu potřebuje humózní půdy bohatší na minerály, které jsou kyselejší. Jeho výskyt indikuje vyrovnaný vodní režim půdy. Roste v téměř celém mírném pásmu na severní polokouli, tedy v Evropě, v Asii a v Severní Americe. Mimo tuto oblast ho najdeme i v severní Africe. Roste hojně i na území České republiky.

Rostlina působí slabě jedovatě díky kyselině šťavelové a šťavelanům, jejichž nadměrná konzumace hrozí poškozením ledvin. Otrava se projevuje nevolnostmi, zvracením a svalovými křečemi. Smrtelná dávka kyseliny šťavelové pro člověka představuje perorální dávku 4-5 g. Toto množství odpovídá asi 500 g listů, proto nejsou žádné otravy šťavelem kyselým známy.

Ucho Jidášovo aneb první letošní

21. dubna 2014 v 22:00 | Vůbec není od věci pro kuchyňské využití tuto houbu sbírat. Pro některé je dokonce i nepostradatelná |  Ucho Jidášovo
Ucho Jidášovo

Než jsme na fototoulce roklí museli sehnout hlavu, tak koukáme a vedle nás na bezinkové padlé větvi několik ušisek Jidášových. První letošní a to ve velikosti doslova několika centimetrů. Plodnice na snímku byla největší, cca 1,5 centimetrů.

(...dokončení příště.) pozorovat

Poznámka: Nedávno jsem obdržel dotaz zda se dá konzumovat ucho Jidášovo z akátu? Tato dřevina obsahuje jedovaté látky, i když med z akátu patří mezi ty nejlepší.

Jeden houbař přijel na chalupu a všude kam oko dohlédlo ležel na zemi akát vedle akátu. Někdo je vykácel. Každý byl plný uch. Sebrat nebo nesebrat? Tak zněl jeho dotaz.

Zjistil jsem že ušiska ve stejném poměru nejvíce rostou na bezu a právě i na akátu. Oslovil jsem několik významných mykologů a byli z mé otázky docela paf. Jedna odpověď od nich byla ale společná. Nikdy neslyšeli, že by kolem těchto hub byly nějaké problémy.

Jeden, když tady měl návštěvu mykologů z Číny, na tuto otázku hodil nenápadně řeč. Ani oni na ušiscích z akátu neviděli žádný problém.

Řádky výše napsané jsou však podle hesla jedna paní povídala. Nic konkrétního zatím nevíme. Třeba nám to tady někdo znalý lépe vysvětlí...

Zatím květinka neznámá a už víme...

21. dubna 2014 v 21:20 | Holt ta hlava. S tím už nikdo nic neudělá. Stáří je krásné, ale také podivné... |  Šťavel kyselý
Zatím neznámá... Začátek článku ZDE !!!

Dějí se divné věci. Člověk je stále starší, nohy přestávají fungovat, o kolenou ani nemluvě a bohužel i ta hlava divně pracuje. A ta záda? Dokáží bolet tak, že si člověk na vandru musí lehnout, pak sednout, vstát a cvičit. Pouze ta prostná, lékařem určená, pomáhají, aby tulák byl schopen jít za okamžik zase dál. Prý degenerativní změny na páteři. A s tím nikdo nic již neudělá. Na poslední fototoulce to bylo i úsměvné. Ležím, snímám houbu, ještěrku, bylinu a vedle už je připraven - beze slova - někdo kdo pomůže vstát, nabídne paži. Až tak daleko jsem to již dopracoval...

Nejzajímavější je ten mozek. Houbu znám, rostlinu znám, ale za Boha si nemohu vzpomenout. Ještě nedávno pomáhala abeceda. Člověk to vzal od A, a když došel ke správnému písmenku, tak to ihned naskočilo. Říkejte si ale v televizi, před běžící kamerou, abecedu. Nebo v rozhlase? Nemile je to i při besedě, přednášce, komentované přednášce, na autorské výstavě fotografií. Posledně jsem si dokonce musel několikrát zajít k fotografii a přečíst si co je to za houbu.

Po několik posledních dnů jsem jel kolem nemovitosti rodičů mého spolužáka z dětských let. Otce jsem dobře znal, neboť nás učil rajtovat a hrát za fotbalový klub kopanou. Neustále tam stálo několik policejních vozů a sanitka. Něco nemilého se tam stalo. Já ne a ne si na to jejich příjmení vzpomenout. Zanedlouho ale ta abeceda pomohla.

Na sobotním fotovandru jsem dlouho šel vedle staré dámy, která snad zná každou jarní kytičku. Je to vynikající amatérská botanička. Vyprávěla, jak v Podkrkonoší chodili do přírody. To by ale bylo na jiné dlouhé a velmi zajímavé povídání. Najednou se sehla a utrhla lístek této rostliny. "Tu jsme jako děvčata sbírávala," řekla a vložila do úst další. "Chuť listů připomíná šťovík." A já do toho okamžiku jsem ani nevěděl že existuje. Hodně připomíná, musím si říci abecedu - piji čaj, přikusuji chlebíčky, utekly tři minuty. Sasanku hajní.

Na dneším vandru jsme se krok za krokem sunuli roklí. Před námi ve výšce padlá silná větev a na ní sasanky. Krása nesmírná. Připomínaly ty tropické orchideje, které rostou vysoko v korunách stromů. Přišel jsem blíž a zjistil, že to sasanky nejsou. "Ale to jsou ty kytičky, jak posledně o nich tak krásně vyprávěla ta madam od Krkonoš?" Spustil jsem abecedu, ale až do tohoto okamžiku nic. Budu se muset podívat do atlasů, nebo poradíte? Zanedlouho koukáme, že jich je plna vysoká skála, která mechová. Důležitým znakem je ten čtyřlístek listů.

!!! a už víme co to za rostlinku je. Představte si, že je jí všude v naší přírodě plno !!!



Smrž obecný

21. dubna 2014 v 21:06 | Zatím nevím který to je. Napíši příběh a pak vše kolem něho doplním... |  - - obecnýsm
Smrž, zatím neznámý. (ale už víme.)

Je pondělí velikonoční a my vyrazili na fototoulku do neprobádaných roklí. Ve vesnicích, od Prahy až po cíl naší cesty, jedna mrskačka za druhou. Chodili taťkové se svými ratolestmi. Zajímavé bylo, že všude s rodiči nejvíce nejmenší děcka, která vůbec netušila co že se to děje. Viděli jsme i starší kluky, ale i holky, na kterých na první pohled bylo vidět, že jsou hodně nesmělí. A já se jim ani nedivím. Je už jiná doba, která tradicím moc nepřeje.

Výstup to byl strastiplný. Na takové sportovní výkony já už opravdu, ale opravdu, nemám věk (70). V žlebech zima, šero, i na kulicha to bylo, a tak nic moc nekvetlo. Hledali jsme vodní havěť, ale rovněž bez úspěchu. Narazili jsme ale na zajímavou kytičku, která běžná, ale hodně zajímavá. Jestli nezapomenu, tak o ní zde na blogu napíši samostatný článek. Znáte ty tropické orchideje jak rostou v korunách stromů. Tak tato si seděla na suchém ve výšce položeném padlém kmenu a rozhlížela se po světě. Orchidej hodně připomínala.

Konečně úspěch. Vylezli jsme na vrchol náhorní plošiny. To nejhorší máme za sebou. Věrka volá, pojďte se podívat. Seděl tam, na okraji skály, jediný. Nenapadlo mě nic jiného než "Sám voják v poli." ***

Pokochali jsme se, ale nebyli jsme schopni ho určit. Byl ještě maličký, a navíc měl ještě tenký třeň. Jsou dvě možnosti - tlustonohý nebo obecný. Mykologové i tvrdí, že smrž obecný je jen varietou smrže tlustonohého. A kdo se pak má v nich vyznat, že?!
S láskou jsme jej zamaskovali, ale tak, aby měl dostatek světla. Budeme ho v přesně určených sledech kontrolovat. Na místě jsme si mezi sebou udělali harmonogram. Tak uvidíme jak to vše dopadne...

Ano houby se dají sníst, ale to dobrodružství, tajemno, je na houbách to nejkrásnější, nejdramatičtější.

Tak brzy nashledanou, přátelé...

(*** Sám voják v poli. Výraz z jednoho polského televizního seriálu o rozvědčíku, který bojoval proti nacistům.)

Poznámka: V neděli 27. dubna jsme jeli nedaleko, tak jsme se zašli podívat. Seděl tam, vůbec nepovyrostl, byl pevný jako ocel, ale také suchý. Protože jsme nějaké houby našli, tak jsme ho přidali do torby....



Putování za obojživelníky se vydařilo

19. dubna 2014 v 20:20 | Děkujeme CHKO Český kras za vynikající organizaci a panu Veselému a jeho spolupracovníkům zejména |  Obojživelníci
Pane Veselý byl jste tak jako vždy nejen dobře připraven, ale i úžasný. Děkujeme

Byl to velký šrumec. Přišlo nebývalé množství milovníků přírody a představte si, že na jednoho dospělého ještě navíc připadalo minimálně jedno dítě.

Bylo příjemné pozorovat, jak to ty děti vše kolem ptactva a obojživelníků, bylin, zajímalo. Jenom aby jim to vydrželo.


Když začal zoolog a ornitolog CHKO Českého krasu vyndavat ze sáčků okřídlené miláčky, tak nadšení dětí neznalo mezí. Chybička se však vloudila. Ptáčků nebylo tolik, aby si každé děcko mohlo jednoho samo vypustit k nebesům. I slzičky se objevily...

Aparáty cvakaly o sto šest, ale zaostřete ty nezbedníky když se třesou jako listí na stromech při vichřici a nemyslí na nic jiného než jak zmizet v lese.

Pokusíme se ještě letos uspořádat akci jenom na ptactvo. Vzpomínáte si jak jsme si to vloni užili na břehulích?

V okamžiku kdy pan Veselý vyndal ze sáčku žlunu nadšení, i dospělých, neznalo mezí. Na závěr si jí položil zády na ruku. Zobák, nohy, zadek jí trčel k nebesům. Ani se nehnula. Byla tak udivená, stejně jako my, že se na níc nezmohla.

Najednou, z ničeho nic, byla pryč. Protože jsme nebyli včas upozornění, tak určitě neexistuje z tohoto koncertu ani jeden snímek.
Fotografujeme: Udělat za této situace slušný snímek ptáčka je naprosto nemožné. Stojíte v davu, k ptáku máte daleko a ten ani na sekundu neposedí. Možná je vystrašen, ale spíše udiven tak jako my všichni. Příjemně to byl strávený den.
BOTANIKA:začátkem května proběhne fototoulka za kytičkama. Doprovázet nás budou botanici na slovo vzatí. Lepších není. Pravděpodobně nás zavedou na rostliny tak chráněné, že je málokdy někdo viděl, natož fotografoval. Přihlašte se včas....


Šli jsme napřed připravit pro ten dav lidiček a dětiček vše potřebné. Nemohli jsme ale neprojít loukou, která je známá velkým výskytem různých druhů motýlů. Co kdyby? Štěstí přeje připraveným. Z ničeho nic nám přes cestu přeběhla ještěrka. Popoběhnout, skočit, přikrýt jí rukou a děcka opět měla co obdivovat. Bylo milé se dívat do jejich rozzářených oček. Budou mít ve školkách a na školách moc co svým kamarádům vyprávět.

Už jako malý kluk jsem se často toulával na Posázavské stezce (70). V těch dávných dobách ještěrek obecných bylo na skalách kolem Sázavy přemnoho. Dnes je svátkem když tam člověk potká alespoň jedinou.


Čolků je několik druhů. Nedávno jsme v Praze našli druh, který je v hlavním městě pouze na jednom místě. Nyní jsou ty lokality již dvě! Na dnešní fototoulce nejen že děcka ještě čolka nikdy neviděli, ale to platilo i pro jejich rodiče. Všichni koukali na to neobvyklá zjevení, ale čolci si hned každého získali. A co bylo v dětech radosti když je pouštěla do tůní. O několika druzích žab ani nemluvě. Byl to příjemně a zajímavě vydařený den. Tak zase někdy příště.


Tak často se nepotkávají. Bývávalo jich všude plno, ale to už je moc dávno. Když se ví kde se vyskytují, tak se dají potkat po dešti. Máte je tam u vás?

Vstavač mužský, znamenaný I/2014 mr - Orchis mascula ssp signifera

17. dubna 2014 v 23:22 | Poprvé jsme je na této lokalitě - mr - našli v předminulém roce. Bylo to velké a úžasné překvapení |  - - mužský znamenaný
Vstavač mužský znamenaný

POZOR! zásluhou Jiřího jsme objevili na - uh - vstavače mužského pravého. Ale to bude na jiné hodně dlouhé povídání...

Nebyli jsme vůbec přesvědčení, že tam již znamenaní budou. Hledali, chodili, projížděli lokalitu triedry, abychom za dlouho zjistili, že jsme úplně, ale úplně někde jinde. Rychle se v tom hvozdu, až vysoko u nebes, zapomíná. I v loni jsme tady hodně tápali. Museli jsme o několik set metrů poodejít dál.

Ani jsem netušil, že tyto orchideje se ukazují v přírodě tak brzy. Hned při naší první návštěvě tam již bylo několik rostlin. Fotografie se nám moc nepovedly protože orchidejím to sucho nedělalo dobře.


O několik dnů později to již byl koncert. Znamenaných bylo výrazně více a opodál ještě tři nachoví miláčci. Všechny rostliny - cca 15 kusů - po deštích již suchem netrpěly a bylo to také na nich zřetelně vidět. Lokalita je to však neveliká a znalci se diví, že ještě existuje. Nabízí se k diskusi otázka, zda by tyto plácky neměly být bytelně ohrazeny. Vždyť stačí jedna návštěva divočáků a bude vymalováno...

Poznámka: Neví někdo z vás kolik asi lokalit mužských znamenaných v republice je? A jaká je početnost rostlin?

Matematika: 27. dubna znamenaných 27 kusů a tři vstavače nachové.


(...pokračování tohoto článku o mužském znamenaném až do zániku všech rostlin.)

Smrž vysoký - Morchella elata - Smrčok vysoký

17. dubna 2014 v 20:25 | Měli jsme štěstí, ale to vždy přeje jenom připraveným. |  - - vysoký
Smrž vysoký aneb dnes jsme dospěli k názoru, že vůbec není jednoduché smrže od sebe rozeznat... (Více o letošních vstavačích nachových ZDE !!!)


Český kras to je samé údolí, zářez, rokle, kopec, hora, náhorní plošina, potok, rybníček, tůň a lokality, plácky, plné bylin, chráněných rostlin, hub, ba mykologických skvostů. Ale také děr do země, závrtů, jeskyň, lůmků, lomů. Silnic, cest, zvířecích stezek. A středem protéká úžasná řeka. Říkávalo se jí Mže potom Berounka, ale rovněž Stará řeka.

Dnes se nám v tomto překrásném a milovaném kraji zadařilo. Potkali jsme smrže, orchideje nachové, bezové a i mužské. Tolik štěstí najednou to bývá od Matičky přírody jen za odměnu. Děkujeme ti Matičko.

Měli jsme štěstí na několik druhů smržů. Naši dva mykologičtí gurové, téměř profesionálové, měli problém je od sebe rozeznat, správně je určit. Z ničeho nic dospěli k názoru, že to není zase tak jednoduché.

Teprve nyní mnozí z nás pochopili, proč vždy jsme byli naprosto vedle. I na mykologických přednáškách, besedách, přednášející amatérští mykologové váhali a mlžili. Málokdy některý z nich dokázal přiznat, že je tak nějak úplně vedle.

Smrže jsou si podobní a jedním z vodítek je vždy plácek, prostředí, na kterém rostou.

Smrž pražský aneb Ó jak je snadné si ho doma vypěstovat

16. dubna 2014 v 22:08 | O besedy, přednášky, komentované přednášky o houbách je stále větší zájem. Dnes exceloval Vladimír Bazika (91) |  - - pražský
Smrž pražský

Na dnešní besedu o houbách přinesla paní učitelka nádhernou plodnici smrže pražského. Bylo to milé zpestření, a tak musela veškerá témata jít stranou a hovořilo se pouze o těchto houbách. Nebyl bych to já abych jí v žertu nevynadál, že plodnici neměla trhat, ale měla nás na tu podívanou na její zahradu pozvat. Její odpověď byla překvapující: "ale vždyť tam jsou ještě další, tak se pojďte pokochat." Beseda pod velkoformátovými fotografiemi se přerušila a všichni jsme odkráčeli přes ulici na statek paní učitelky. Tam nás čekalo velké překvapení. Dva z těch smržů vidíte na fotografiích. Zázrak tam bude ještě za několik dnů pokračovat. Je tam ještě několik malilinkatých plodnic, které se derou podívat se na vesmír.

Ing. Vladimír Bazika, CSc. kustod a ochránce hřibů kavkazských.

Beseda z ničeho nic pokračovala na usedlosti paní houbařky, majitelky smržů pražských. Usedli jsme venku pod ořešákem, madam přinesla dva pekáče buchet, makové, tvarohové, povidlové a protože přijeli ovocnáři s jablky tak i jablkové. Kafe teklo proudem. Příjemně strávený den.

Když se všechno spocívalo, tak jsme se odebrali pokračovat do výstavní galerie. Dnes se tam konaly tři besedy. Účast byla hojná. Pánbůh to zaplať...

Děkuji, vážení přátelé, za úžasný zážitek. Byli jste všichni vynikající. To platí i pro vaše děcka....

Poslyšte příběh paní učitelky o tom, jak jednoduché je si vypěstovat smrže pražské...

V srpnu minulého roku zakoupila pytel s mulčovací kůrou, kterou vysypala na záhonek. A letos se nestačila divit tou krásou smržů pražských. Jak jednoduché že?!

Poznámka: Máte podobnou zkušenost? Nebo to snad u vás bylo úplně jinak? Napište, potěšte svými řádky zdejší houbaře, mykology.

Sasanka pryskyřníkovitá – příspěvek do diskuse

16. dubna 2014 v 21:39 | Jiří Patočka, Josef Frynta |  - - pryskyřníkovitá
Sasanka pryskyřníkovitá

Foto: © Josef Frynta

Článek o sasance hajní vyvolal diskusi také kolem její blízce příbuzné sasanky pryskyřníkovité (Anemone ranunculoides). Ta sice roste na podobných místech a přibližně ve stejnou dobu, ale potřebuje kypré a humózní, spodní vodou provlhčené půdy. Sasanku pryskyřníkovitou můžeme nalézt v listnatých až smíšených lesích, vlhkých křovinách, na lesních loukách a pastvinách. Vyskytuje se roztroušeně, avšak na místech výskytu často ve větších populacích. Podle Piláta (1988) má sasanka pryskyřníkovitá menší areál rozšíření než sasanka hajní a je také vzácnější.

Rostlina je jedovatá, zejména čerstvě utržená, a při kontaktu šťávy s pokožkou vyvolává kontaktní dermatitidu (Modi et al., 2009), která může u citlivých osob přejít až do stadia puchýřů. Nebezpečný a zároveň více pravděpodobný je přenos jedovaté šťávy do očí. To vyvolá podráždění spojivek a často vede k zánětu oka. Rostlina obsahuje protoanemonin, který je hlavní jedovatou látkou pryskyřníkovitých rostlin (viz také http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=424), a dále kyselinu anemonovou, isoanemonovou a řadu saponinů (Figurkin a Ogurtsova, 1975). Otrava se projevuje zvracením, bolestmi břicha, průjmem a zánětem ledvin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka se odhaduje asi na 30 rostlin.

Literartura

Figurkin B A, Ogurtsova LN. Triterpene glycosides of Anemone ranunculoides. Chem Natural Compounds 1975; 11(1): 113-113.

Modi GM, Doherty CB, Katta R, Orengo IF. Irritant contact dermatitis from plants. Dermatitis. 2009; 20(2): 63-78.

Pilát A. Kapesní atlas rostlin. 9. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 256 s.