Květen 2014

Záraza, ale která?

31. května 2014 v 20:18 | Existuje více podobných, těžko rozlišitelných vzácnějších druhů zaraz, které parazitují na různýc druzích rostlin... |  Záraza
Záraz zas tak moc nepotkáváme. A co vy?

Nemám v pořádku počítač, tak vše vkládám na tento blog jen tak ze zvyku. Bohužel nevidím, jak se vám to zobrazuje. Omluvte prosím případné chyby. Děkuji, Václav...

Šinuli jsme se Českým krasem přes hodinu do prudkého kopce. Nad potokem jsme potkali skupinu odkvetlých vstavačů, ale nepodařilo se nám je určit. V příštím roce na jaře budeme mít jasno. Kdo vydrží tak se dočká.

Konečně jsme pod nebem. Nad námi modrá obloha bez jediného mráčku, tedy situace, která není pro fotografování zas tak vhodná. Kolem stovky třemdav bílých, jejich intezivní vůně nám zanedlouho nedělá moc dobře. Krása je to ale nesmírná. Většina z nás usedá k jednotlivým rostlinám a čeká až na jejich květ přiletí včelka, čmelák, motýl, nebo alespoň nějaký ten brouček. Zajímavé na tomto plácku je, že nikdo nemusí čekat dlouho. I dnes fototuláci nadělali pěkné snímky.

"Záraza," ozývá se některá z dam. Opodal další a další a další. Různé velikosti, ale ta zlatavá barvá je překrásná.

Fotografujeme a při tom se trumfujeme jak kdo má nastavený aparát. Pravidlo na to neexistuje, neboť co stroj to jiný objektiv. Tady je nutné mu dávat jednoznačně přednost. Nebude to dlouho trvat a na e-mail fototuláků začne chodit mejl za mejlem. Já už nyní vím, že spokojenost z dnešní fototoulky byla nesmírná. A vo tom to je, vo tom by to mělo být.

Zítra se jede na střevičníky pantoflíčky a v pondělí, od časných ranních hodin, na fotografování divoké zvěře. To zase budou zážitky... (Jenom za květen je tady na blogu přes padesát článků. O množství fotografií ani nemluvě. Jsem neustále hnán kupředu, ale už na to nemám sil.)

Třemdava bílá je pro každého fotografa velká výzva. Na té se každý milovník přírody může pořádně vyřádit.

(dokončení brzy ...)
........

Rudohlávek jehlancovitý -

31. května 2014 v 19:50 | V poslední květnový den se již několik na lokalitě - vh - objevilo... |  - - rudohlávek jehlanc.
Rudohlávek jehlancovitý aneb velký to krasavec Českého krasu a východní Moravy

Již několik dní ho při fototoulání Českým krasem hledáme. Až do dnešního dne nic. V pravé poledne se stal zázrak, neboť na jednom místě jsme jich hned vedle sebe našli dvanáct. Na ostatních lokalitách po nich není ani náznak. To se ale rychle začne měnít. Za čtrnáct dní pokvetou všude. Tak jako každý rok, i letos, nejen na ně uspořádáme fototoulku, česky čti workshop. Zajistíme i ubytování v hotýlku. Radostnější a veselejší je to pod stanem na vodáckém tábořišti. Hned vedle je trempská hospůdka s vynikajícím zlatým mokem. Všichni jste srdečně zváni. Ceny mírné, zážitky ohromné. Přihlášky na - burle@seznam.cz.

Tasemnice liščí I

30. května 2014 v 12:19 | Jiří Patočka |  Tasemnice liščí
Tasemnice liščí

V poslední době se v mediích stále častěji objevují důrazná varování před sběrem borůvek a jiných lesních plodů, které mohou být infikované trusem lišek obsahujícím vajíčka smrtelně nebezpečného parazita - tasemnice liščí. Jak vážná jsou tato varování? Co je to za parazita, je přenosný na člověka a máme se jej opravdu bát. Mohou být trusem lišek infikovány i jiné produkty lesa, např. houby?

Na obrázku může být: venku a přírodaFoto: Pavel Vrabec

Tasemnice liščí neboli echinokok (Echinococcus multilocularis, syn. Alveococcus multilocularis), v češtině označovaná také jako měchožil zhoubný, patří do skupiny tasemnic.

Je to drobná, 2-5 mm dlouhá tasemnice, která parazituje ve střevě lišek, ale i psů a koček. Jejím mezihostitelem jsou hlodavci, vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka (Carmena a Cardona, 2014). Na území Česka se objevila tasemnice liščí někdy před 40 lety, ale až donedávna byla jen málo rozšířena. V poslední době se ale počty nakažených lišek v ČR zvyšují a byly již ohlášeny prvé tři případy nakažení lidí. Protože v sousedním Německu je liščí tasemnicí nakaženo až osmdesát procent lišek, lze očekávat, že jejich počty postou i na území našeho státu. A s tím i počty nakažených lidí.

Člověk jako mezihostitel se může nakazit kontaktem se zamořenou půdou, zvířaty nebo lesními plody, pokud jsou potřísněny výkaly zvířat, nakažených tímto parazitem. Do organismu člověka se vajíčka tasemnice dostanou nejčastěji snědením neomytých infikovaných lesních plodů. Z polknutého vajíčka se v trávicím traktu vyvine malá larva, která projde stěnou střeva a putuje organismem. Ta se usídlí v tkáních, nejčastěji v játrech nebo mozku a zde začne vytvářet mnohočetné laločnaté cysty, které mohou dosáhnout značné velikosti. Rychlým a agresivním růstem ničí larvy okolní tkáň podobně jako zhoubná rakovina a připomíná rostoucí nádor, který se dá odstranit jedině operačně. Bez léčby je toto parazitické onemocnění známé jako alveolární echinokokóza téměř vždy smrtelné.

Základem prevence tohoto onemocnění je hygiena. Veterináři varují před konzumací nemytých lesních plodů a pokud je to možné, nedoporučují je konzumovat syrové. Všichni co si občas vyrazí do lesa a znají tu báječnou chuť čerstvých lesních jahod, borůvek nebo brusinek, se po přečtení takovéto informace upřímně vyděsí. A možná bychom se měli vyděsit všichni.

Podle veterinářů neustále přibývá nakažených lišek. Nakažené lišky byly zjištěny na území vojenských újezdů a nejvíce jich bylo zaznamenáno ve Vojenském újezdu Boletice u Českého Krumlova. Právě zde je proto riziko nákazy největší. Riziko dále zvyšuje skutečnost, že hostiteli tohoto nebezpečného parazita mohou být i další šelmy (Feng et al., 2013; Meyer et al., 2013; Umhang et al., 2014). Nejvíce jsou ohroženi lidé, kteří se často pohybují v lese - myslivci, sběrači lesních plodů nebo dřevorubci (Landen et al., 2013; Tolnai et al., 1013). Choroba je sice vzácná, ale počty případů nejsou zcela zanedbatelné. Např. v Polsku bylo v období let 1990 až 2011 zaznamenáno 121 případů nakažených lidí (Nahorski et al., 2013). V nedávno publikované americké studii se uvádí, že v letech 1990 až 2007, tzn. za období 18 let, zemřelo v USA na následky nákazy liščí tasemnicí 41 lidí (Bristow et al., 2012). I když tato čísla vypadají hrozivě, je nutno si uvědomit, že množství lidí umírajících každoročně na kousnutí klíštětem je nesrovnatelně vyšší.

Literatura

Bristow BN, Lee S, Shafir S, Sorvillo F. Human echinococcosis mortality in the United States, 1990-2007. PLoS Negl Trop Dis. 2012;6(2):e1524.

Carmena D, Cardona GA. Echinococcosis in wild carnivorous species: Epidemiology, genotypic diversity, and implications for veterinary public health. Vet Parasitol. 2014; 202(3-4): 69-94.

Feng K, Huang FQ, Duo H, Fu Y, Shen XY, Peng M, Li W. [Species identification of Echinococcus isolates collected from canines and Tibetan foxes in Chengduo County, Qinghai Province]. Zhongguo Ji Sheng Chong Xue Yu Ji Sheng Chong Bing Za Zhi. 2013; 31(3): 185-187.

Landen S, Van de Sande J, Berger P, Ursaru D, Baert J, Delugeau V. Alveolar echinococcosis in a Belgian urban dweller. Acta Gastroenterol Belg. 2013; 76(3): 317-321.

Meyer A, Conraths FJ, Schneemann C, Wienrich V, Kershaw O, Gruber AD. [Lethal alveolar echinococcosis in a dog: clinical symptoms and pathology]. Berl Munch Tierarztl Wochenschr. 2013; 126(9-10): 408-414.

Nahorski WL, Knap JP, Pawłowski ZS, Krawczyk M, Polański J, Stefaniak J, Patkowski W, Szostakowska B, Pietkiewicz H, Grzeszczuk A, Felczak-Korzybska I, Gołąb E, Wnukowska N, Paul M, Kacprzak E, Sokolewicz-Bobrowska E, Niścigorska-Olsen J, Czyrznikowska A, Chomicz L, Cielecka D, Myjak P. Human alveolar echinococcosis in Poland: 1990-2011. PLoS Negl Trop Dis. 2013;7(1):e1986.

Tolnai Z, Széll Z, Sréter T. Environmental determinants of the spatial distribution of Echinococcus multilocularis in Hungary. Vet Parasitol. 2013; 198(3-4): 292-297..

Umhang G, Comte S, Raton V, Hormaz V, Boucher JM, Favier S, Combes B, Boué F. Echinococcus multilocularis infections in dogs from urban and peri-urban areas in France. Parasitol Res. 2014; 113(6): 2219-2222.

ZAJÍMAVOSTI *** FAKTA *** PREVENCE

* * * Prevence - samozřejmostí se musí stát mytí lesních plodů, zeleniny a především rukou. Domácí mazlíčky, kteří se pohybují v přírodě, je nutné pravidelně odčervovat. Účinnost lze kontrolovat parazitologickým vyšetřením trusu.

* * * Medicína - Larvální stadia tasemnice liščí, hydatidy, rostou převelice pomalu, milimetry ročně. Vše se projeví i za mnoho, až desítky, let.

Příznakem infekce je úbytek váhy, slabost, únava, závratě, dušnost, tlak v pravém podžebří a alergické reakce. Posléze nastupuje vysoký krevní tlak, žloutenka, zvětšení jater a sleziny. Následně se vše řeší operativně, kdy se hydatida chirurgicky vyjme.

* * * Mazlíčci - Důsledně je nutné se vyvarovat důvěrného styku s domácími miláčky. Nenechat se olizovat a neustále si umývat ruce! Částější, významnější, jsou nákazy od psů a koček než od lišek. Vše ale souvisí se vším.

* * * Fakta - V České republice se v současné době lékaři věnují patnácti pacientům. V okolních zemích ročně onemocní desítky lidí. Jedna pacientka v těchto dnech musela postoupit transplantaci jater. Podle nedávného průzkumu je v republice infikována více než třetina lišek.




VIII - FOTO jen tak pro radost z ruských dálav

29. května 2014 v 21:51 | Letem na houbách daleko na východě. Tam to ale musí být... |  HOUBY
Houbaříme na široširé Rusi

http://img0.liveinternet.ru/images/attach/c/8/102/73/102073898_large_getImage__16_.jpg
......

Střevičník pantoflíček

29. května 2014 v 20:09 | Nedávno jsem zde psal, že již odchází do zapomenutí. Na několika lokalitách jsme se přesvědčili o opaku. Jeho čas ještě nenadešel... |  - - střevíčník pantoflíček
Střevičník pantoflíček

Střevičník pantoflíček v tomto provedení jsem ještě v přírodě neviděl. Pro zajímavost jsem projel jeho fotografie na internetu a rovněž nic. Nerozumím tomu. Vy snad ano? Jak to asi trvá dlouho, než se z té ochrany listů rozvine?

Ještě nedávné jsem se domníval, že těchto orchidejí je v české krajině nemnoho. Jak jsme se o nich více dozvídali, tak jsme zjistili, že to není zase tak hrozné. Pravdou ale je, že na všech lokalitách se vždy jedná o nemnoho trsů.

Vystoupili jsme z auta, udělali doslova několik kroků a už se na nás střevičníci usmívali. Na třech místech jich vždy bylo tak do deseti trsů. A další na nás pokukovali jednotlivě. Rostliny rostly ve smrkovém lese. Ty z lisnatých vypadají o mnoho lépe.Krásu dělaá i to okolní prostředí.

...

Tořič včelonosný - Ophrys apifera - Hmyzovník včelovitý

28. května 2014 v 22:49 | Na tořiče není Česká republika bohatá. Tak poděkování za každé dobré ráno... |  - - tořič včelonosný
Tořič včelonosný

Nejen vše kolem mykologie, hub, je velkým dobrodružstvím. Nejinak je tomu i kolem našich orchidejí. Jak my vandrovníci, fototuláci, ta putování přírodou milujeme...

Vše se to odehrává v pozdních nočních hodinách. Sem tam se ozve telefon, ale především je to otázkou internetu, e-mailů.

"Kucí, holky, mám bombu."

Oznámil nám náš přední botanik. Od přítele z akademie věd dostal informaci, že na Moravě začíná kvést tořič včelonosný. Dali jsme dohromady zájemce a vyrazili.

Dnešní technika je naprosto dokonalá. Stačí několik skupin čísel, říká se tomu GPS a máte vystaráno. Otázkou je, jestli tento způsob trávení léta je ten nejlepší. Já jsem přesvědčen, že milovníci přírody se o mnohé zážitky ochuzují. Bohužel se tomu říká pokrok, který je určitě zajímavý, důležitý, ale také je v některých ohledech i cestou do pekel. Tento způsob hledání orchidejí, hub atd. mi moc nesedí. A jak jste na tom vy?

Silnička skončila v lomu a my museli po polní cestě pěkné pokračovat po svých. Náš guru v ruce krabičku a neustále sledoval náš směr. Netrvalo to dlouho kdy prohlásil: "tady to někde je!"

Vypadalo to divně. Všude kolem křoviska a sem tam loučky s vysokou travou. Pochyboval jsem, že tady něco najdeme. Brzy se má slova naplnila. Nikde nic. Ani kytička natož tořič.

"Půjdeme dál," řekl náš botanik. "Nedaleko jsou ještě dvě lokality."

Dali jsme se na pochod. Kráčíme v družném rozhovoru polní cestou. Všude kolem nás pásy plné trnitých keřů a za nimi pole, les, hájky.

Koukám, že hned u cesty stepní loučka. "Říkám tady to nevypadá špatně. Pojďme to prozkoumat..."

Všichni mě přehlíží a ani nenajdou slovíčko podpory. Mizí v dáli a já pomalu polehoučku procházím stráň. A je vystaráno. Kukám: ku kuuu, ku ku ku ... Pro nezasvěcené v morseovce as. Ve světové mluvě - čekej. Několikrát to opakuji, ale to už zvoní mobil. Opět se nic nenaučili a při tom vědí, jak já ty vyzvánějící aparáty v přírodě nenávidím. Všichni se vracejí. Sedím v trávě, před sebou několik trsů tořičů včelonosných. Nádhera, opět se podařilo.

V ruce placatici a nasávám. To bezesporu k té pohodě patří. Koukají, málem si klepou na hlavu s jakým humorem je opět obšťastním.

"Stůj, dál ani krok!" Určitě se domnívají, že jsem se zbláznil. Beze slova jim rukou ukazuji před jejich nohy. Konečně i oni zří tu nádheru Matičky přírody. Začíná koncert fotoaparátů. Pohoda, vychutnávaní si pěkného, zajímavého okamžiku.

Náš guru měl pravděpodobně v té krabičce nastavená špatné číslice. Buď si je nesprávně napsal, nebo vložil. Plácek byl o kousek dál. Nebo, jsme objevili úplně jiný. To se ale brzy dozvíme.

Tořič včelonosný je úžasný, překrásný, a mezi odborníky není tajemstvím, že se o něm ví převelice málo. (...dokončení asi zítra v noci.)

Jak tořiče, orchideje rodu Ophrys, lákají své opylovače

27. května 2014 v 18:36 | Jiří Patočka |  Tořiče
Tořič (Ophrys) je rod jednoděložných rostlin (Liliopsida) z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Zahrnuje asi 30 druhů terestrických (pozemních) orchidejí rozšířených zejména v okolí Středozemního moře. V ČR rostou čtyři druhy: tořič muchonosný, synonymum tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), tořič včelonosný (O. apifera), tořič čmelákovitý (O. fuciflora) a tořič pavoukonosný (O. araneifera). Všechny tořiče patří k silně ohroženým a k přísně chráněným druhům orchidejí.

Tořič včelonosný...

Tořiče jsou vytrvalé byliny se dvěma podzemními hlízami. Mají souměrné květy seskupené v řídký klas. Nemají ostruhu, pysk květu je nápadně zbarvený, sametově chlupatý a tvarem a kresbou napodobuje tělo hmyzu. Tímto trikem lákají tořiče své opylovače (Mihulka, 2000). Orchideje mají často s opylováním velké problémy a tořiče to vyřešily po svém. Jejich květy svou barvou a tvarem nápadně připomínají různé druhy hmyzu. Tořiče se "tváří" jako sexuální partneři samců těch druhů, které si zvolily za svého opylovače (Vereecken a Schiestl, 2009). Samečci tohoto hmyzu považují květ za samičku a snaží se s ní(m) spářit. Při tom roznášejí jejich pyl na okolní květy (Schiestl et al., 2000).

Při tomhle podvodu, který na hmyzí samce tořiče nastražily, hraje svou roli nejen tvar květu, ale i jejich vůně (Rakosy et al., 2012). Nejen, že květy vypadají jako hmyzí samička, ale také tak voní! (Paxton a Tengö, 2001). Není proto divu, že roztoužený samec je tímhle trikem oklamán a pokouší se o kopulaci.

Tořič hmyzonosný

Výzkumy posledních let prokázaly, že tořiče produkují chemické substance, které se svým chemickým složením velice podobají sexuálním feromonům příslušného opylovače (Ayasse et al., 2003). Při terénních experimentech tyto sloučeniny představují pro podvedené samečky hlavní chemický signál, který spouští jejich intenzivní kopulační chování. Tato evoluční finta minimalizuje množství květů, které samečci opomenou navštívit a zvyšuje pravděpodobnost, že opylovač navštíví více různých rostlin v populaci (Ayasse et al., 2000).

Literatura
Ayasse M, Schiestl FP, Paulus HF, Ibarra F, Francke W. Pollinator attraction in a sexually deceptive orchid by means of unconventional chemicals. Proc Biol Sci. 2003; 270(1514): 517-522.

Ayasse M, Schiestl FP, Paulus HF, Löfstedt C, Hansson B, Ibarra F, Francke W. Evolution of reproductive strategies in the sexually deceptive orchid Ophrys sphegodes: how does flower-specific variation of odor signals influence reproductive success? Evolution. 2000; 54(6): 1995-2006.

Mihulka S. Pachová lež tořičů. Vesmír 2000; 79(1): 55.

Paxton RJ, Tengö J. Doubly duped males: the sweet and sour of the orchid's bouquet. Trends Ecol Evol. 2001; 16(4): 167-169.

Rakosy D, Streinzer M, Paulus HF, Spaethe J. Floral visual signal increases reproductive success in a sexually deceptive orchid. Arthropod Plant Interact. 2012; 6(4): 671-681.

Schiestl FP, Ayasse M, Paulus HF, Löfstedt C, Hansson BS, Ibarra F, Francke W. Sex pheromone mimicry in the early spider orchid (ophrys sphegodes): patterns of hydrocarbons as the key mechanism for pollination by sexual deception. J Comp Physiol A. 2000; 186(6): 567-574.

Vereecken NJ, Schiestl FP. On the roles of colour and scent in a specialized floral mimicry system. Ann Bot. 2009; 104(6): 1077-1084.

Pozvánka - ještě několik míst i pro vás

27. května 2014 v 18:25 | Přihlašte se včas. Tak jako vždy míst rychle ubývá... |  Víte, že???
Jsme tady jen pro vás...

Jste přesvědčeni, že by jste mohli fotografovat ještě lépe? Využijte i této šance. Věřte, že až se se setkání vrátíte budete se divit, jak moc jste se zlepšili. Na starost Vás budou mít nejlepší odborníci z oboru fotografie....

Lze předpokládat, že v této době již porostou i v Krkonoších první letošní houby. Stačí požádat a budete mít v lese u houby jednoho z nejlepších fotografů přírody a hub zejména. To se vám ve vašem běžném životě určitě nikdy nepodaří.

HOŘOVICE červen 2014

27. května 2014 v 16:16 | Akcí kolem hub není nikdy dost. Výtavy spojené s besedou, komentovanou přednáškou mezi ně patří |  VÝSTAVY
V Hořovicích se jedná o komorní provedení, ale za rok to tam bude velkolepé...

Výstavy se uskutečnily již po dobu 34 měsíců. Někdy ale v měsíci byly i dvě, tak zanedlouho to již bude k padesáti výstavám. Bohužel snímky se ztrácejí, prodávají, a tak je jich stále nedostatek. Nechceš spolupracovat i ty?

Ropuchy jsou pro objektiv fotoaparátu přátelsky naladěné

27. května 2014 v 15:03 | Není ale zas tak jednoduché aby se snímek podařil. Chce to velkou trpělivost |  Ropucha
Ropuchy jsou různé. Jedny posedí a čekají až natáčení a fotografování skončí. Jiné zase jsou neustále v pohybu a tak se nedá zaostřit. A vo tom to je....

Kráčíme podél polí, přes louky a stráně, brodíme se potoky, procházíme hájky, lesíky, lesy, hvozdy.

U jedné z těch moderních chat. Venku bazén, který velikostí nemá obdoby. Je samozřejmě krytý a na zahradě u bazénku pro vodní rostliny dav lidí. Matinky a jejich dětičky.

Koukají s úžasem do vody. Nenapadá nás nic jiného než že se tam někdo utopil. Čekáme že každou chvilku přiletí vrtulník. Vyndáváme lékarničku a jdeme zachraňovat život...

Rozrážíme dav a jsme připraveni k obživovací akci. Koukáme do vody a vona tam dvouletá. tříletá, roupucha. Všude kolem ní mraky pulců. Neustále se vší silou se snaží dostat z vody ven. Je ale bez šance. Lidé již přírodě nerozumějí a tak tam zapomněli dát prkénko, kámen, aby se obojživelnící mohli dostat ven, ale i dovnitř.

Usedáme, vyndáváme aparáty, uleháme a fotografujeme až do aleluja. Moc se ale nedaří. Žába je neustále v pohybu a ani chvilku neposedí. To je pro nás velká výzva.

Smutné je, že nikdo z těch diváků nebyl schopen ropuchu vzít do ruky a poustit jí na svobodu. Ona totiž tato žabka zase vodu tolik nemusí. Jedni se jí bojí, další mají panickou hrůzu z jejího slizu, jedovatých bradavek. A to je voda na náš mlejn. Začínáme dišputovat, přednášíme, a věřte, že se přitom dobře bavíme. A jak to skončilo? Ropucha je zachráněná a my sedíme na teresa popíjíme kafičko a pomalu ale jistě v nás mizí všechny ty vynikající buchyty z několika pekáčů. Bohu chvála.

A jestli si myslíte, že příběh končí, tak se mýlíte. V tom bazénku byla spousta čolků a na první pohled nešlo o jeden druh. My se tam ještě pořádně vyblázníme. Matičce přírodě sláva a my si dáme ještě několik frťanů. Dámy jsou milé, přítulné a potřebují společnost...

Otázkou je, jak ty čolky dostat blíže k hladině. Fantastická fotografie by byla zmačknout spoušť v okamžiku, kdy se tento tvor na hladině nadechuje. Bohužel se to vše odehrává příliš rychle a to je ta potíž. Kdo bude mít trpělivost, tak tomu se to zajisté podaří.
V týdnu na ně vyrazíme. Nechceš se přidat? Ceny mírné, zážitky neopakovatelné, nádherné, ale i sladké. Ty buchty nemají konkurenci...

Fotografujeme: Snímek by to nebyl zase tak špatný, kdyby??? Poznáte co je na něm špatně? Dál nečtěte, zavřete oči a zamyslete se. Vidíte tu zásadní chybu?

Ano jste dobří. A vy co jste to poznali na první pohled máte náš obdiv. Je to přesně tak jak říkáte. Chybí tam kontakt očí. Ropucha, objektiv, člověk...




Pětiprstka žežulník – rostlina léčivá a magická

27. května 2014 v 14:14 | Jiří Patočka |  - - pětiprstka žežulník
Pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) je eurasijský druh orchideje z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae), který na severu zasahuje až do subarktických oblastí Skandinávie a na východě až na Sibiř a Dálný východ. U nás byla kdysi hojným druhem, ale nyní je vzácná. Roste na suchých stráních, loukách a pastvinách od pahorkatiny až do hor. Pětiprstka žežulník patří k silně ohroženým druhům naší květeny a je chráněna zákonem v kategorii ohrožených druhů. Současně je zařazena k druhům pod ochranou mezinárodní úmluvy CITES. Druh je geneticky dosti variabilní (Gustafsson, 2000, 2003).

Již od středověku je této bylině přiřazována značná moc léčebná i magická. Pokud jde o její magickou moc, chybí jako důkaz dostatek věrohodných pramenů. Pokud jde o moc léčebnou, jsme na tom trochu lépe. Ze sušených hlíz pětiprstky, stejně jako z hlíz jiných vstavačovitých rostlin, je v mnoha východních zemích připravován prášek zvaný salep (sah salep, sahlep, sachlab, sahlab), ze kterého je připravován stejnojmenný horký nápoj. Ten je pro vysoký obsah minerálů (vápník, fosfor, zinek) a vitamínů (A, B a C) považován za posilující nápoj a také účinné afrodisiakum. Nápoj má podobu řídké kaše a připravuje se ze směsi jemně namletého salepového kořene a zázvoru.

Nápoj se dochucuje skořicí a sladí se vanilkovým cukrem. Na Blízkém Východě se nápoj podává v malých šálcích, často jako příloha k čaji či vodní dýmce, nebo v zimě na zahřátí jako posilující nápoj. V Turecku je považován za lék proti nachlazení. Pětiprstka žežulník nachází široké uplatnění také v tibetské lidové medicíně (Yang et al., 2009).

Výzkumy farmaceutických chemiků objevily v pětiprstce řadu biologický účinných látek (Morikawa et al., 2006a,b; Yue et al., 2010; Zi et al., 2010). Jsou to např. deriváty kyseliny glukosyloxybenzyl 2-isobutyl-jablečné (Li et al., 200). Potenciální využití v medicíně nabízí zejména látky, které se nachází v ethanolické extraktu rostliny. V experimentu na potkanech léčí plicní fibrózu vyvolanou účinkem křemičitého prachu (Wang et al., 2007).

Pětiprstka žežulník je také jednou z terestriálních orchidejí, u níž jsou studovány její symbiotické houby (Stark et al., 2009)


Literatura:

Gustafsson S, Lönn M. Genetic differentiation and habitat preference of flowering-time variants within Gymnadenia conopsea. Heredity (Edinb). 2003; 91(3): 284-292.

Gustafsson S. Patterns of genetic variation in Gymnadenia conopsea, the fragrant orchid. Mol Ecol. 2000; 9(11): 1863-1872.

Li M, Guo SX, Wang CL, Xiao PG. Quantitative determination of five glucosyloxybenzyl 2-isobutylmalates in the tubers of Gymnadenia conopsea and Coeloglossum viride var. bracteatum by HPLC. J Chromatogr Sci. 2009; 47(8): 709-713.

Morikawa T, Xie H, Matsuda H, Wang T, Yoshikawa M. Bioactive constituents from Chinese natural medicines. XVII. constituents with radical scavenging effect and new glucosyloxybenzyl 2-isobutylmalates from Gymnadenia conopsea. Chem Pharm Bull
(Tokyo). 2006a; 54(4): 506-513.

Morikawa T, Xie H, Matsuda H, Yoshikawa M. Glucosyloxybenzyl 2-Isobutylmalates from the tubers of Gymnadenia conopsea. J Nat Prod. 2006b; 69(6): 881-886.

Stark C, Babik W, Durka W. Fungi from the roots of the common terrestrial orchid Gymnadenia conopsea. Mycol Res. 2009; 113(Pt 9): 952-959.

Wang J, Zeng JB, Zhao XF, Li Q, Wang SX. [Effects of Gymnadenia conopsea alcohol extract on collagen synthesis in rat lungs exposed to silica and its mechanism of antioxidative stress]. Zhong Xi Yi Jie He Xue Bao. 2007; 5(1): 50-55.


Yang B, Li S, Zhang R, Wang Y, Shi J. [Quantitative analysis of four active constituents in Tibetan herb Gymnadenia conopsea by high-performance liquid chromatography]. Zhongguo Zhong Yao Za Zhi. 2009; 34(14): 1819-1822.

Yue Z, Zi J, Zhu C, Lin S, Yang Y, Shi J. [Constituents of Gymnadenia conopsea]. Zhongguo Zhong Yao Za Zhi. 2010; 35(21): 2852-2861.

Zi JC, Lin S, Zhu CG, Yang YC, Shi JG. Minor constituents from the tubers of Gymnadenia conopsea. J Asian Nat Prod Res. 2010; 12(6): 477-4784.

Poznámka: S velkou pravděpodobností se na pětiprstky pojedeme brzy podívat. Potom k článku vložíme nejnovější fotografie.

Tořič muchonosný

25. května 2014 v 23:04 | Pozor, na Moravě byl v těchto dnech nalezen Ophrys sphegodes |  - - tořič hmyzonosný
Tořič muchonosný alias tořič hmyzonosný

I v Čechách existuje plácek, kde jich roste něco přes deset. Známe ho důvěrně již z minulého roku. O kousek dál rostou střevíčníci pantoflíčci.

Žádná rostlina nevypadá stejně. Každá je jiná, neboť v různém stáří. Fotografování se nám, pro velký vítr, moc nezdařilo. Orchideje se neustále třásly. Doufejme, že tam ještě o příštím víkendu budou a my budeme více úspěšní.

Pětiprstka žežulník - Gymnadenia conopsea - Päťprstnica obyčajná

25. května 2014 v 17:46 | Orchidej je to překrásná. Nechceš o ní příteli, kamarádko, napsat něco povícero. Já už opravdu nestíhám... |  - - pětiprstka žežulník
Pětiprstka žežulník, (hledáme pro tento blog spolupracovníky, kteří by psali zejména odborné texty. Není to ale podmínkou. Jsme ochotni poskytnout i honoráře.)

Včera jsme se toulali na severu Čech. Výprava to byla početna a úspěšná. Všechna zadání, které jsme si určili, jsme beze zbytku splnili - okrotic bílých bylo neurekom, tak jako vstavačů nachových. My jsme se ale chtěli rozloučit se střevičníky pantoflíčky a s tořiči muchonosnými. A povedlo se.

Přijeli jsme v pravý okamžik, kdy vše kolem nás bylo plné květů - třemdava bílá, plamének přímý, bradáček vejčitý, vemeník dvoulistý, a začala kvést lilie zlatohlávek. A to bych mohl ještě dlouho ve výčtu druhů pokračovat.

Jak jsme se v tichosti a v klidu pohybovali po stráni, tak zničeho nic kolem nás ještě nerozvité pětiprstky. Všude jich bylo plno. Jenom kvůli nim si to budeme muset za týden zopakovat. To už určitě budou v plném květu. Nechceš se přidat?

Lilie zlatohlavá je pro každého fotografa velkou výzvou...

Fotografujeme: Nebyla by to zas tak špatná fotografie, kdyby vlevo nerušila ta velká a neznámá rostlina. Kdo první napíše do komentářů o kterou se jedná, dostane, jako odměnu, jednu fototoulku s našim nejhorším a nejošklivějším fotografem. I tak si to užijete, neboť se vám bude plně věnovat a to i s obědem, pizerií a cukrárnou pro vás zdarma. Můžete si vzít na workshop i partnera, partnerku. -vb-


Myslet si, že takto koná jen ten jeden z nás by byl velký omyl....

25. května 2014 v 10:07 | O ochraně a ničení hub je na tomto blogu přehodně článků. Jaké vy máte z jejich ochranou zkušenosti? |  Ochrana hub diskuse
Petr Jan Jurečka v jednom z renomovaných časopisů o fotografii napsal...

"Jedním z nejděsivějších případů přístupu fotografa k přírodě, které znám, je poměrně známý fotograf hub, mající na kontě již několik knižních publikací. Snímky má krásné o tom nelze pochybovat. Jen je škoda, že se na ních nacházejí z pravidla výjevy, které již neexistují. Jak to? Po každém fotografování plodnice hub zničí, aby je nikdo jiný nemohl fotografovat jako on..."

FOTO VIDEO červen 2014



Třemdava bílá od profesora Jiřího Patočky

24. května 2014 v 21:58 Třemdava bílá
Jak je to s nebezpečností třemdavy bílé?+

Třemdava bílá (Dictamnus albus) je jediná rostlina z čeledi routovitých (Rutaceae), která roste volně v naší přírodě (Moore, 2006). Její těžiště rozšíření je v Českém středohoří a na jižní Moravě. Roste na okrajích lesů, křovinatých stráních, lesostepích a zarostlých skalách, většinou na bazických substrátech. Je to trvalka s přímou nevětvenou lodyhou, která u starších rostlin vytváří trs keřovitého tvaru o výšce až 100 cm.

Třemdava má smaragdově zelené lichozpeřené listy, které opadávají až v pozdním podzimu, a nápadně velké růžové květy s výraznými purpurovými žilkami. Květe v květnu a červnu.

Květy jsou pětičetné, oboupohlavní a vyrůstají ve vrcholových hroznech, na přímých krátkých stopkách, z paždí kopinatých listenů. Plodem je žláznatě chlupatá tobolka, vymršťující hladká, černá semínka. Třemdava patří k ohroženým druhům a je zákonem chráněna.

Kvetoucí třemdava vydává omamnou citrónovou vůni. Obsahuje totiž prchavý éterický olej, který nápadně voní po citronu a skořici (Baser et al., 1994). Podle italských autorů (Tirillini et al., 2002) je hlavní eterickou komponentou listů germacren D (38.1%) a fytol (28.9%), zatímco v květech je to limonen (19.1%), γ-terpinen (11.1%) a citronellol (10.8%).

Je-li horký den a absolutní bezvětří, oblak těkavých silic lze zapálit. Vzplane s lehkým třesknutím. Není známo, zda může dojít i k samovznícení, ale není to nemožné. Třemdava si tak hraje na biblický hořící keř (Fleisher a Fleisher, 2004), s kterým je někdy, zřejmě neprávem, ztotožňována. V anglo-americké literatuře je třemdava známa právě jako "hořící keř" (burning bush) (Knüchel a Luderschmidt, 1986).

Významnou součástí třemdavy jsou furokumariny, fotosenzibilizující látky, které při současném působení slunečního záření nebo umělého zdroje UV záření mohou poškodit lidskou pokožku (Knüchel a Luderschmidt, 1986). Mohou mít za následek vznik kontaktní dermatitidy - popálenin a puchýřků (Suhonen, 1977). Pokožka po poranění regeneruje jen pomalu a často na ní zůstávají pigmentové skvrny (Schaffer, 1950; Schempp et al., 1996). Dostat se tedy do kontaktu s třemdavou nemusí být nic příjemného. Tyto problémy se projevují jen při kontaktu s čerstvou rostlinou a ještě za předpokladu následného oslunění (Henderson a DesGroseilliers, 1984). Proto je nutná velká opatrnost při sběru.

Při aplikaci čaje ze sušené drogy nehrozí žádné nebezpečí. Třemdava má na svědomí rovněž četné alergické reakce. Za nebezpečné je považováno vdechování silice. Byly popsány i celkové projevy intoxikace se žaludečním podrážděním, dávením, nervozitou a depresivními stavy (Beis et al., 2005). Ve starém lidovém lékařství se čaj ze sušených listů třemdavy používal proti střevním parazitům, proti moru, k podpoře menstruace či vyvolání potratu. Novější výzkumy ukázaly, že extrakt z kořene třezalky vykazuje antifertilní aktivitu (Woo et al., 1987).

Literatura
Baser KH, Koşar M, Malyer H, Ozek T. The essential oil composition of Dictamnus albus from Turkey. Planta Med. 1994; 60(5): 481-482.

Beis R, Öztürk Y, Aydin S, Gürer F. Pharmacological and toxicological effects of gas plant (Dictamnus albus L). Turkish J Pharm 2005; 2(3): 111-124.

Fleisher A, Fleisher Z. Study of Dictamnus gymnostylis volatiles and plausible explanation of the "Burning Bush" phenomenon. J Essent Oil Res. 2004; 16(1): 1-3.

Henderson JA, DesGroseilliers JP. Gas plant (Dictamnus albus) phytophotodermatitis simulating poison ivy. Can Med Assoc J. 1984; 130(7): 889-891.

Knüchel M, Luderschmidt C. Bullous phototoxic contact dermatitis caused by Dictamnus albus. The Bible's "burning bush"? [Article in German] Dtsch Med Wochenschr. 1986; 111(38): 1445-1447.

Moore JD. Floral anatomy and phylogeny in the Rutaceae. New Phytologist 2006; 35(4): 318-322.

Schaffer G. Dermatitis bullosa pratensis following contact with Dictamnus albus. Nord Med. 1950; 44(37): 1484-1485.

Schempp CM, Sonntag M, Schöpf E, Simon JC. Dermatitis bullosa striata pratensis caused by Dictamnus albus L. (burning bush). [Article in German] Hautarzt. 1996; 47(9): 708-710.

Suhonen R. Phytophotodermatitis: an experimental study using the chamber method. Contact Dermatitis. 1977; 3(3): 127-132.

Tirillini B, Pellegrino R, Menghini L, Pagiotti R, Menghini A. Composotion of the essential oil of Dictamnus albus L from Italy. J Essent Oil Res. 2002; 14(3): 203-205.

Woo WS, Lee EB, Kang SS, Shin KH, Chi HJ. Antifertility principle of Dictamnus albus root bark. Planta Med. 1987; 53(5): 399-401.
Jiří Patočka

Střevičník pantoflíček opouští pro letošní rok lesy a háje...

24. května 2014 v 20:34 | V příštím týdnu na tuto překrásnou rostlinu uskutečníme ještě několik fotovandrů...
Už to nebude dlouho trvat a žádného už na našich vandrech nepotkáme.

Na snímku bylina, která už nevypadá pro stáří moc dobře. Ale to je jen věc názoru. I takto unavená je velice krásná, fotogenická. Nevyvolává ve vás také emoce?
Najít pantoflíčka v české přírodě není zas tak nic obtížného. Stačí jít po lokalitě a koukat úplně na jiné věci než hledat samotnou orchidej. Všímejte si hodně vyšlapených cestiček a jak z dálky uvidíte hliněné fleky bez vegetace, tak jste na správném místě.

Kolem rostliny je vše zdupané, tráva vyležená a to až na zeminu. Kolem samotné orchideje bývá i vystřihaná tráva. A kolik myslíte, že na takovém plácku těch rostlin je? Snímek je z místa, kde letos vykvetly, tak jako každý rok, pouze tři trsy. Na ten obrovský zájem ze strany široké a odborné veřejnosti je to převelice málo. Jenom aby jich tam rok od roku nebylo ještě méně. A v dávných dobách celá ta stráň bývala střevičníků pantoflíčků plná.

Na téma fotografové a příroda napsal v těchto dnech do jednoho z časopisu o fotografii vyníkající článek Petr Jan Juračka. Vtipně a se znalostí věci popisuje jak ti pánové a dámy dávají zejména chráněným rostlinám zabrat. Bohužel tento "sport" se koná ve velkém.

Popisuje i příběh jednoho známého houbaře, mykologa, který při fotografování hub, zejména těch vzácných, nejvzácnějších, chráněných páše hrůzné věci. O tom ale tady na blogu bude zanedlouho samostatný článek.

Kolik těch lokalit se střevičníky pantoflíčky asi v Čechách je? Ještě před dvěma lety jsme znali pouze jednu a světe div se, dnes již víme, že jich je povícero. Máte se střevičníky nějaké zkušenosti? Nemáte potřebu se vyjádřit, předat své znalosti, zkušenosti, ostatním? Pište pod tento článek do komentářů.

Třemdava bílá L.P. 2014 - Dictamnus albus - Jasenec biely

24. května 2014 v 20:14 Třemdava bílá
Začíná čas třemdavy bílé. Víte vůbec že je hrozně nebezpečná? Nesahat! Stačí se jí dotknout a budete mít na pokožce velkou nepříjemnost. Následné velké puchýře jsou hodně bolestivé. Tato rostlina dokáže zapálit i les...

Lokalit této překrásné byliny není zase tak mnoho. Bohudík každoročně je na nich nemálo rostlin. Kolik jich tak asi po celé republice je? Počítá to někdo?

Třemdava je vděčnou rostlinou pro oko fotoaparátu. Umělec, fotograf, natožpak malíř, se dokáže pořádně vyřádit. Znám jednoho, který posedává polehavá u jedné byliny a čeká až na jeden určitý květ přiletí včela nebo jiná potvůrka. Jeho snímky jsou úžasné. Málokdo ale má tu trpělivost si hmyz vysedět.

Dorůstá i hodně přes jeden metr. V názvu bílá není podle květu, ale podle barvy kořenu.

(...dokončení brzy. Nebo to dopište vy, drazí přítelé...)

Poznámka: Nevíte někdo něco více o té chemické látce, která dělá takové problémy? Zapaluje lesy a vytváří hodně bolestívé puchýře na kůži...


Na "lovu" moravských orchidejí * * * Orchideje dostávají od návštěvníků pořádně na zadek...

22. května 2014 v 13:46 | To nejdůležitější a nejpodstatnější je na konci článku |  ORCHIDEJE
O problematice ničení lokalit se málo mluví. Vše je tajné. Mnozí se alespoň stydí. Podobných slov jako jsou tato by mělo být povícero. Opravdu chráníme přírodu?

Původně jsem chtěl na můj fotoblog psát jen o svatbách, o focení svateb, o technice, semtam nějakou tu radu pro nevěsty nebo odkaz na zajímavou firmu z oboru. Ale rozhodl jsem se, že rozšířím obzory blogu o úhel záběru trochu dál a občas se objeví články tématicky krapet jiné, brouzdající do vod hodně vzdálených, avšak pojednávající alespoň minimálně o fotografování.

Vstaavč vojenVstavač vojenský na louceský na louceVstavač vojenský na louce.

Orchidejemi a celkově botanikou to totiž tak nějak všechno u mě začalo.

Fotografování se věnuji od malička, už v dětsví jsem dědovi bral jeho Zenita a loudil po něm filmy, prostě mě to lákalo, bavilo a ve spojení s přírodou hodně naplňovalo. Z koníčku se stala vášeň, ba přímo droga a to jak z focení, tak z botanizování.

Na okně vyrostala vitrína plná exotické květeny, ve svých 14 letech jsem byl jedním z mála, kdo se mohl pyšnit semenáči Heliamfor, které jsem za tisíce korun objednával z Rakouska, padla na to tehdy celá výplata z letní brigády. Dnes je seženete za pár stovek na Floře Olomouc.

Doba se mění. V mém pokoji vznikla laboratoř, kde se z šatní skříně stala sterilní pěstírna osazená zářivkami, na agaru tu klíčily mucholapky, thajské orchideje a další cizokrajné šílenosti. Dny jsem trávil v knihovnách zjišťováním správného složení půdy pro jejich výsevy. Hledal jsem tehdy lokality, kde rostou vstavače, jezdil za ochranáři, psal na ministerstvo a vyřizoval si povolení ke vstupu.

Česká orchidej Vstavač trojzubý Orchis tridentata
Česká orchidej vstavač trojzubý, nebo-li Orchis tridentata na "tajné" louce.

Byl jsem blázen. Bavilo mě jezdit po loukách a hledat orchideje. Fotil jsem si je, samozřejmě. Měl jsem tehdy starou bajonetovou Prakticu. Abych mohl fotit miniaturní květentsví vstavačů, tak jsem si koupil mezikroužky. Pamatuji si, že jsem je nemohl pořád sehnat, trvalo mi dlouho, než jsem je na inzerát nakonec koupil. Fotil jsem na diáky a jeden film mi vydržel i měsíc. Šetřil jsem jej, protože diáky byly drahé, jejich zpracování také a já se vždycky těšil, až si promítnu své výtvory večer na stěnu v pokoji. Jaké bylo mé zklamání, když občas fotky nevyšly, stačilo špatně exponovat a bylo po fotce. Kdo zkoušel fotit na diáky, tak moc dobře ví, jak přesně se musí měřit expozice. Jednou mi v labu diáky omylem zpracovali jako klasický film. Byly to zrovna fotky tořičů. To bylo k vzteku. Jel jsem tehdy z Přerova na kole do Bílých Karpat. Od jednoho známého ochranáře jsem tehdy dostal tip na lokalitu, kde by mohly tořiče růst. Hledal jsem je celý den, až jsem je skutečně našel. Byl už večer a tak jsem tam chtěl u lesa přespat, abych si je mohl ráno nafotitl. V noci jsem šíleně zmokl. Ale povedlo se, ráno jsem si vysněné tořiče nafotil. Dnes by mi už asi nevadilo, že mi ty diáky zblbli. Lidé si dnes často připlácejí za "cross". Doba se mění.

Tehdy jsem ještě neměl onu orchideářskou bibli, kterou nechci přesně jmenovat. Onu knihu, kde je mapa s přesně vytečkovanými lokalitami a dobou květu vstavačů. Lokality jsem složitě hledal, psal dopisy botanikům, jezdil za ochranářema a doufal, že vstavače najdu a že pokvetou. Vždycky jsem se těšil, že na louce potkám nějakého stejného nadšence, jako jsem já. Bavilo mě to. Občas jsem skutečně někoho potkal a pak jsme i hodiny vykládali a vyměňovali si tipy na místa "kde zrovna kvetou". Většinou to byli "dospěláci" a divili se, že takový mladý hejsek objíždí na staré favoritce sám louky po celém Česku a hledá vstavače. K neuvěření.

Pokaždé, když jsem se dostal na louku, kde vstavače rostly, tak jsem až fanaticky opatrně našlapoval, abych nic neponičil. Dokonce jsem ani nefotil ze stativu, abych jeho nožkama neponičil terén té posvátné louky. Když jsem se známým doktorandem z PU z Olomouce jel na louku sbírat semeníky pro výsevy in vitro, tak to byl pro mě hotový adrenalinový zážitek. Známý měl vyřízené povolení na sběr 20 semeníků Orchis morio a slíbil, že mě pár semeníky obdaruje. Byly to hotové vánoce. A ráj na zemi nastal, když mi semena vyklíčila. Samozřejmě se mi v mých amatérských podmínkách nepovedlo převést vstavače ze skumavek ven ale i tak jsem byl šťastný.

Střevičník pantoflíček neboli Cypripedium calceolus
Střevičník pantoflíček je jednou z našich nejkrásnějších orchidejí.

Jednu louku jsem si zamiloval obzvlášť. Rostou na ní střevičníky hned vedle vstavačů trojzubých.
Vstavač trojzubý na Moravě roste oficiálně jen na dvou lokalitách. Je to "špek" mezi vstavači. Na té louce jej ochranáři spočítali a oštítkovali. Do země zapíchali hliníkové destičky s čísly. Dodnes se diskutuje o tom, jestli to byl správný krok, zda-li štítky nevypouštěly do země látky, které by byly nebezpečné houbám, jež potřebují vstavače k růstu a ke klíčení semen.

Tu louku mám rád. Pod rozkvetlými třešněmi kvetly střevičníky, o pár metrů dál voněla mateřídouška, vždycky tu byla hejna ještěrek a hlavně tu byl klid. Jezdil jsem na ni každý rok, už asi 16 let.

A i letos jsem se na ni vypravil. Už dávno nejsem botanik, spíš jen obdivovatel přírody. Nicméně za ty roky se toho nezměnilo hodně jen u mě, změnila se i ta louka. Z té tajné louky už dávno není tajná louka. Už dávno tu člověk nenajde klid. Díky tomu, že tu na jednom místě roste tolik druhů vzácných vstavačů, tak se tu začly sjíždět "milovníci" těchto skvostů z celého Česka. Za den se tu vystřídají desítky i stovky lidí ověšených drahou fototechnikou. Pořádají se tu workshopy fotografování vstavačů. Louka je doslova drancována nájezdy orchidejomilců. Každý si chce vyfotit svůj vstavač a vystavit si jej na webu. Stal se z toho závod, jakýsi sport, kdy si musí každý fotograf přírody udělat rok co rok zářez na svém makroobjektivu u všech druhů českých vstavačů. Nerozumím tomu bezohlednému ničení tak krásného místa. Spatříte tu bizarní výjevy, kdy si fotografové nůžkami prostříhají cestu k vysněnému vstavači, glycerinem si jej "orosí", svůj manfrotto zaryjí do země a na květenství namíří jeho výsost makroobjektiv. Za fotografem pak nedočkavě podupává skupinka dalších fotografů. Všichni chtějí kartu zaplnit úžasnými snímky. Fotografie na prvním místě, až za samotným vstavačem, až za podupanou loukou, až za poházenými odpadky.

Samozřejmě se to netýká jen této jedné louky. Podobné výjevy lze spatřit snad na všech známějších lokalitách, kde rostou vtsavače. Tato louka byla ale po dlouhé roky jednou jedinou lokalitou, kde rostlo velké množství vstavačů trojzubých. Další lokalita byla mezi poli kousek od Olomouce, dnes tam stěží najdete jednu kvetoucí rostlinku. Ochranáři si nevěděli rady, jak lokalitu u Olomouce zachvoat. Zkoušeli ji dokonce v době květu opáskovat a zakázat na ni vstup ale to samozřejmě nepomohlo. Před nedávnem mi kamarád ukázal další nové místo, kde našli pár rostlinek vstavačů trojzubých. Paradoxní je, že se bojí z toho místa udělat rezervaci nebo přírodní památku, aby tam nepřilákali "obdivovatele". Je to naštěstí část soukromého pozemku mezi rodinnými domky, takový malý starý sad, takže nehrozí ani poničení místa zemědělci. Že by další tajná louka? Tentokrát ale opravdu tajná.

Zajímalo by mě, zda je focení vstavačů trend jen v Česku, nebo i jinde v Evropě. Případně zda se i v jiných evropských zemích chovají "fotografové" tak bezohledně? U nás se z focení vstavačů stává poměrně dobrý byznys. Workshopů na toto téma najdete nespočet. K loukám jezdí průvody aut napěchovaných fotografy. Přitom pořadatelé podobných workshopů musejí vědět, že svým jednáním louky ničí. Lokality, které se dříve musely složitě hledat, najdete během pár minut na internetu. Díky internetu přesně víte, kdy a kde konkrétní vstavače kvetou. Už nemusíte hleda, už jdete najisto. Cvaknete, uděláte zářez, uploudnete na web a čekáte na lajky a příjemné komentáře. Podupaný vstavač nechť si uhnije, za rok vykvete nový. A nebo taky ne. Večer zajdete s kolegy fotografy na príma večeři, dáte pivko a pan zkušený fotograf s vámi projede vaše snímky a ukáže vám, jak z nich vytěžit maximum, jak vyexportovat RAW tak, aby všichni čubrněli a závistí bledli. Život jde dál, jede se na další lokalitu fotit kytky.

Botanici obtěžkáni zrcadlovkami Od fotogenických vstavačů vedou vyšlapané chodníčky. Stačí jen po nich chodit od vstavače ke vstavači a přivezete si dokonalé fotografie.

Fotografka v akci Na louce snadno zakopnete o fotografa.

Orchis tridentata s číselníkem Číselníky, které vstavačům možná víc uškodily, než pomohly.

Zválená tráva u vstavačů Tráva kolem vstavačů bývá zválená, občas je ale i chirurgicky vystříhaná. Fotografové jsou prostě puntičkáři.

Polámaný Vstavač trojzubý, okolo podupaná louka Polámaný vstavač trojzubý.

Střevičník pantoflíček neboli Cypripedium calceolus Nakvétající střevičník pantoflíček.

Vstavač vojenský Orchis militaris Vstavač vojenský, nebo-li Orchis militaris.

Vstavač vojenský Orchis militaris u lesa Vstavač vojenský, nebo-li Orchis militaris poblíž lesa.

Zašlápnutý Vstavač trojzubý Zašlápnutý vstavač trojzubý, okolo fotogenickcýh vstavačů jich najdete desítky. Fotografové si vyberou hlouček "pěkných" orchidejí a zbývající v zápalu boje zašlapou.

Zválená tráva u vstavačů Zválená tráva u vstavačů, pár vstavačů musí padnout pro tu TOP fotku.

Martin Holík

Houby od naší zpravodajky ze Španělska

21. května 2014 v 12:00 | Je velká škoda, že tak málo víme o houbaření v cizině. Ještě štěstí že máme Haničku... |  Hana Jeřábková
Houby mají rádi i ve Španělsku

Muchomůrka zelená, muchomůrka jarní, muchomůrka jízlivá, pavučinec plyšový a bedla chřapáčová patří ve Španělsku k nejjedovatějsím houbám, které může sběratel s jim podobnými druhy zaměnit.

Kromě suchopárného jihu se lze, s přihlédnutím k období růstu plodnic, vydat do lesa za sběrem hub téměř kamkoliv. Mezi nejlukrativnější oblasti patří provincie Burgosu, Navarry a Pyrenejí. Místní obyvatelé si ze svého koníčku udělali i zdroj vlastního příjmu. Sesbírané houby suší, nakladají do slaného nálevu, vyrábí z nich paštiku (ona je to spíše pomazánka), sterilují houbové omáčky a dochucují houbami i panenský olivový olej.

V tomto směru běžný konzument, mezi jehož koníčky sběr hub nepatří, může svoji kuchyni obohatit i o "bohatství" lesa.

Osobně také často nakupuji sušené nebo nakládané houby, protože mi při mém pracovním vytížení na moji českou zálibu nezbývá časoprostor. Připojuji snímek z jednoho obchodu v oblasti Burgosu. Je zajímavá na něm nejen široká nabídka druhů sušených houbiček, ale i cena za 100 gramů plodnic.

S pozdravem z Asturias Hana.

Orchideje a houby

21. května 2014 v 11:15 | Jiří Patočka
Orchideje a houby

Orchidejovité rostliny (Orchidaceae) tvoří jednu z největších rodin v rostlinné říši, s více než 20 000 druhy. Rostou na všech kontinentech kromě Antarktidy. I když převážná část orchidejí je vázána na tropy a subtropy, najdeme je i v Evropě, kde je jich asi 90 druhů.

Zajímavým aspektem života orchidejí je jejich soužití s houbami - mykorhiza. Jedná se o klasickou symbiózu, kdy je tento vztah prospěšný pro oba zúčastněné organismy. Houba snáze získává vodu a živiny z půdy, protože má mnohem větší plochu než kořenový systém orchideje. Současně chrání rostlinu před některými patogeny. Rostlina má zase schopnost fotosyntézy a může tedy houbě dodávat takové organické látky, které houba sama neumí syntetizovat. Poskytuje houbě také ochranu před nepříznivými změnami vnějšího prostředí. Mykorhiza má mnoho forem a ta u orchidejí je zcela specifická. Je znám jako tzv. orchideoidní mykorhiza.

Základem každé mykorhizy je těsný kontakt houbových hyf s kořenovým systémem rostliny. Hyfy mohou prorůstat mezibuněčnými prostory (ektomykorhizní symbióza) nebo do rostlinných buněk (endomykorhizní symbióza). Specifickým typem endomykorhizní symbiózy je také orchideoidní mykorhiza. Houbové hyfy vytváří v buňkách orchidejí klubíčkovité smotky zvané pelotony, které se v buňkách postupně rozpouští a rostlina z nich získává užitečné látky. Podobně i houba pomocí pelotonů získává některé látky od rostliny, zejména pektiny.

I když je orchideoidní mykorhiza užitečná pro obě strany, zdá se, že pro orchidej je důležitější. Ba přímo klíčová. Houba dokáže růst sama, orchidej nikoliv. Většina druhů orchidejí nemůže bez pomoci hub vyklíčit a vyrůst v dospělou rostlinu. Orchideje vytváří obrovské množství semen, ale semena orchidejí jsou malá, obsahují jen nepatrné množství zásobních látek a tak musí na pomoc přispěchat houba, s jejíž pomocí vytvoří orchidej dostatečně velkou podzemní část a posléze i část nadzemní. U některých orchidejí trvá podzemní fáze závislá na mykorhize i několik let. Jakmile orchidej vytvoří nadzemní část a začne získávat látky nutné pro růst pomocí fotosyntézy, míra závislosti na mykorhize se zpravidla snižuje. Celý proces růstu rostliny - od semínka až po květ - může být značně dlouhý. U střevičníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus L.) to může být až 13 let.

V dospělosti se závislost orchidejí na mykorhize velmi diferencuje. Některé orchideje, jako např. střevičníky nebo prstnantce, mohou úspěšně růst i bez mykorhizy. Pro jiné, jako jsou nezelené orchideje, kterým chybí funkční fotosyntetický aparát, je mykorhiza jediným zdrojem energie a stavebních látek. Bez ní by nedokázaly růst. U nás je takovou orchidejí hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis L.).

Úzký vztah mezi orchidejemi a houbami přináší komplikace šlechtitelům i pěstitelům orchidejí a nepříjemně zasahuje také do plánů ochrany orchidejí, protože chránit je nutné nejen rostlinu, ale také houbu, která s ní žije v symbióze. A zde je nutné přiznat, že ve vztahu hub a orchidejí máme pořád příliš málo znalostí a vztahy mezi nimi jsou složitější, než si vůbec dokážeme představit. U některých orchidejí např. existuje mykorhiza také se stromy a houba vlastně představuje jen zprostředkovatele mezi kořenovým systémem orchideje a kořenovým systémem stromu. Orchideje lze nejen obdivovat, ale také studovat a ještě dlouho budou pro botaniky zdrojem mnoha překvapení.
Jiří Patočka