Červen 2014

Zmijovec titánský

30. června 2014 v 22:41 | Mgr. Zdeňka Navrátilová, prof. Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) není rostlinou, kterou bychom mohli najít v naší přírodě. Roste však v botanické zahradě v Liberci a před několika dny právě vykvetl. Protože ne každý měl možnost se na jeho úžasný, obrovský a silně páchnoucí květ jít podívat, chtěli bychom jej čtenářům tohoto blogu představit alespoň na fotografii a poskytnout jim o rostlině několik zajímavých informací. Najdou je v našem článku na internetové adrese:


Čína obsazuje v Evropě trh s houbama

29. června 2014 v 21:47 | Už nám tady nic nepatří. Dokonce nám berou i ty naše zamilované houby |  HOUBY
Kdo umí ten umí! A jednoznačně to platí o čínském hospodářství.

Není na světě školy, která by neučila co je to vláda trhu. Už i pan exprezident Václav Klaus říkával, že trh všechno vyřeší. Čína to jistě umí lépe než celá Evropa. Našla díru a zaplavila střed světa houbama.

Nebyla to žádná supertajná informace. Vždyť rozhlas, televize, noviny a časopisy, ještě dnes den co den hlásí do světa, že houby pro velké sucho u nás nerostou a s velkou pravděpodobností ani v letošním roce neporostou. A tak to na základě globálního oteplování Země bude dozajista nadobro.

Doslova přes noc Čína poslala do Evropy, České republiky, nekonečné tuny sušených hub - hlíva máčková, shiitake a různé směsy. A to za lidovou cenu. Jednosto gramů za pouhých 49,90,- korun českých. Ale co se nestalo...

I Číňané občas počítat bohudík neumí. Zapomněli na jednu podstatnou věc. Českomoravskoslezští houbaři ještě mají z minulých let nasušeno. Takže se do supermarketů, hypermarketů, zase tak moc nehrunuli. Kdo ale ví jak to bude za rok, dva?

Cena hub z daleké ale nám přátelské Číny začaly rychle padat. Dnes se jejich sušené houby prodávaly už jen za 39,90 korun českých. A s velkou určitostí se dá konstatovat, že cena půjde ještě hodně k podlaze!!!

Poznámka: V jedné vesničce, která je dnes již součástí Prahy, se 50g sušených hub od českého dodavatele prodávalo za 132,- korun. Liška obecná od téhož výrobce v nálevu, 281 ml, podíl houby 42 %, za 171,- korun.

Dodatek: Na toto ekonomické téma kolem hub je zde na blogu několik článků, včetně plodnic zahraničních. Z nich vyplývá, že českomoravskoslezský houbař, který si umí udělat zásoby jak sušených, tak i zamrazených hub, včetně těch v nálevu, je - převedeno na peníze jak v korunách, tak i v eurech - převelice majetný. Vezměte si kalkulačku a začněte počítat. To se ale budete divit?!



Okrotice červená — Cephalanthera rubra - Prilbovka červená / 2014

29. června 2014 v 18:15 | Máme o ní dostatek informací? Pojďme si popovídat a zjisit povícero... |  - - okrotice červená
Okrotice červená

Snažili jsme se o této překrásné a kouzelné orchideji získat něco více informací, zajímavostí. /Začátek ZDE / Ale marně. Pojďme si tedy popovídat a když budete něco vědět, tak prosím pište pod tento článek do komentářů. Nejzajímavější názory převedu do tohoto článku.

Fotografujeme: S nástupem digitálních fotoaparátů - ale i počítačů a všech těch zařízení kolem nich - se se snímky dají dělat až neskutečná kouzla. Otázkou ale je, zda se ještě jedná o fotografii. Někteří, i profesionální fotografové, si na tom dokonce postavili svá umělecká zaměření. Co je a co není ještě fotografie trápí milovníky světla, stínu a tmy, od vzniku černé komory. A tak tomu zajistě bude až do skonání světa.

Pravdou ale je, že ty nejkrásnější snímky bylin nemají již s botanikou nic společného. Dobří fotografové to vědí a tak věnují náležitou pozornost jak umělecké práci, tak i té přírodovědné. A tak by to mělo být a tak to určiě i zůstane...

OKROTICE ČERVENÁ

Nyní je ten správný čas se s ní v lesích seznámit. / VI - VII /. Orchidej je kriticky ohrožená, ale také jedna z nejkrásnějších. Znalci vědí, že patří mezi ty nejfotogeničtější. V České republice rostou tři okrotice z evropských čtyř ***. Zajímavé je - podle našich pozorování - že v poslední době výrazně všude přibývá okrotic bílých. Bohužel té červené a dlouholisté se to netýká. Já jsem například ještě dlouholistou nepotkal. Stihnu letos ještě setkání s ní?


Okrotice červená je v porostu velice nápadná. Pro svůj tvar a krásu je nezaměnitelná. Neznamená to ale, že je lehce k nalezení. Opak, až na výjimky, bývá pravdou. Z Čech víme, že roste ve vysoké jasně zelené trávě, kde je před zraky milovníků přírody dobře ukryta. Jsou ale i výjimky jako ta na hořejší fotografii. Ta měla hodně přes padesát centimetrů a tak jí ani tráva nezamaskovala. To bylo pro nás velké štěstí.

Mezi odbornou veřejností se proslýchá, že i okrotice červená je nenechavci stále vyrýpávaná. I přes neustálá upozornění, že jeji přenos na zahrádky nemůže být úspěšný se tak stále děje. Za všechno mohou houby. U okrotice bílé bývá infikováno 40 % kořenů, ale u červené i více než 60 %. A kde ty houby nejsou, tak tam také nic neporoste. Marné snažení.

Za chalupou již od dávných dob pozoruji plácek s cca desítkou okrotic bílých. Někdy jich je i patnáct. Letos to naopak byla velká bída. Zajímavé a zároveň i divné je, že v celém okolním lese neroste ani jediná. Uměl by jste to někdo vysvětlit?

V Čechách ale i na Moravě, na Slovensku jsou na tom lépe, je růst okrotice červené roztroušený. Oproti informacím z dávných spisků jí hodně ubylo. Ale víme vůbec kolik jí u nás každoročně vykvete. Známe alespoň přibližná čísla? Podle našich zkušeností to pravděpodobně žádný velký zázrak nebude.

Hodně nyní bude záležet na lesácích jak se budou ve svých revírech o okrotice starat. V praxi by to mělo pravděpodobně vypadat tak, že tam kde rostou bude les bezzásahový...

*** ta čtvrtá Cephalanthera cucullata je krétským endemitem. (Vyrazíme na Krétu?)

....



Nevím, dám se poddat...

27. června 2014 v 21:53
Kterýpak to asi je?

......

Fotografie jsou z dnešního toulání se Českým krasem.

Rudohlávci jehl. začínají zasychat, ale stále se objevují nové rostlinky. Někde jich je povícero, na jiných stanovištích jich je oproti minulým rokům méně. Tak to ale v přírodě bývá. Jednou je svátek, podruhé zase smutek. Tento je v letošním roce zatím největší s nejbohatějším květem.

"Udělal jsem světový objev," ale zatím se v něm nevyznám. Všude na lokalitách rudohlávků nemálo motýlů a dokonce v několika druzích. Usedali na květiny, zejména bodláky, ale na orchideje ani jeden. Není to divné? Záhadné?

Rulík zlomocný - Atropa bella-donna - Ľuľkovec zlomocný

26. června 2014 v 17:49 | Rostlina, kterou by měl znát každý. Velká parádnice, ale také vražednice... |  - - rulík zlomocný
Rulík zlomocný - něco málo ZDE!

Nevím jak vy, ale já ho v přírodě zase tak často nenacházím. To ale vůbec nic neznamená, neboť rulík se lehce přehlédne. Má nenápadné květy a umí se ve vegetaci převelice dobře maskovat. Jediné co ho prokazatelně prozradí je to, že roste ve volném prostoru. Potřebuje kolem sebe hodně místa.

V těchto dnech jsme našli jednu převelikou rostlinu. Měla hodně přes metr a byla velice rozkošatělá.

Jazýčkovec jadranský na Slovensku

26. června 2014 v 10:57 | Jiří Patočka |  - - jazýček jadranský
Jazýček alias jazýčkovec jadranský již dobře známe. Dívejme se na vhodných místech kolem sebe a snad někdo bude mít štěstí a objeví v Čechách, na Moravě, další lokalitu...

Na Slovensku byl jazýčkovec jadranský uváděn z několika historických lokalit (Eliáš a Dítě, 2005). V současnosti je však výskyt potvrzený pouze v Malých Karpatech (Devínska Kobyla, Vrchná hora pri Stupave, Orešany) a v jihovýchodní časti Strážovských vrchů, odkud je známo několik populací v jihozápadním předhoří Rokoša: Jankov vŕšok, Stredná dolina, dolina Hradištnica a Dolné Vestenice (Eliáš a Dítě 2005).

Nověji byl tento druh nalezen také v jihovýchodní časti Rokoša, na svazích Smolovej hory u Diviackej Novej Vsi (Oboňa a Rosinová, 2010). Neověřený nález se vztahoval k oblasti horské skupiny Drieňova, která tvoří nejjižnější výběžek samostatné geomorfologické jednotky Strážovských vrchů (Mazúr a Lukniš, 1986). Místem nálezu měly být Dvorníky nad Nitricou (Potůček a Procházka, 1999), kde druh rostl na křovinatých pastvinách. Nedávný terénní botanický průzkum v oblasti Drieňové (Duchoň, 2012) objevil nové lokality této orchideje v okolí Telesného vrchu (437 m) a Kozie hrby - což je označení pro hřebínky na jižních svazích kóty Šušov dol (544 m) v závěru Krštenianskej doliny. Populaci na lokalitě Kozie hrby tvořilo v červnu roku 2009 i 2010 okolo 30 kvetoucích rostlin na malé ploše.V oblasti Telesného vrchu se jazýčkovec vyskytuje na podstatně rozsáhlejším území, kde roste roztroušeně ve větších skupinách. Součástí tohoto území je oddělená populace rostlin na lokalitě Ďurovo, na lesostepním hřebeni na úpatí Telesného vrchu, kde kvetlo 20-25 rostlin (červen 2010, červen 2011). Třetí, nejpočetnější populace se nachází na lesostepích samotného Telesného vrchu a plochým hřebenem souvisle zasahuje téměř jeden kilometr na jih, na lokalitu zvanou Brezovice. Autor tohoto průzkumu, Marián Duchoň, botanik z Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně uvádí, že v červnu roku 2010 našel na této lokalitě okolo 140 kvetoucích rostlin, ale že jich tam bylo asi mnohem více, protože pro velkou rozlohu terénu mu jistě některé unikly. Při opakované návštěvě v červnu 2011 našel jen na části tohoto území na západním svahu Telesného vrchu 80 kvetoucích rostlin. Z těchto pozorování se zdá, že jazýčkovec jadranský je na Slovensku hojnější než v Čechách a na Moravě. Nicméně, přesná pozorování dosud chybí.

Literární zdroje:

Duchoň M. Nové lokality druhu Hiemantoglossum adriaticum (Orchidaceae) v horskej skupine Drieňova v južnej časti Strážovských vrchov. Bull Slov Bot Spoločn 2012; 34(2): 151-157.

Eliáš P. jun., Dítě D. Nová lokalita jazýčkovca jadranského (Himantoglossum adriaticum Baum.) na Slovensku. Ochr. Prír. (Banská Bystrica). 2005; 24: 125-127.

Mazúr E, Lukniš M. Geomorfologické členenie SSR a ČSSR. Časť Slovensko. Slovenská kartografia, Bratislava 1986.

Oboňa J, Rosinová H. Himantoglossum adriaticum [Report]. In Eliáš P. jun. (ed.). Zaujímavejšie floristické nálezy. Bull. Slov. Bot. Spoločn. 2010; 30(1): 122-123.

Potůček O, Procházka, F. 1999. Himantoglossum adriaticum H Baumann. In Čeřovský J, Feráková V, Holub J. et al. Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 5. Vyššie rastliny. Príroda, Bratislava. p. 185.

Když se tak touláte přírodou naučte se tuto orchidej znát. Je vysoká a tak se nedá v trávě přehlédnout. Třeba budete mít štěstí a jazýček v Čechách někde objevíte. Moc bych to Vám i nám ostatním přál...

Jazýček jadranský - Himantoglossum adriaticum -

23. června 2014 v 22:44 | V minulých letech jsme udělali mnoho abychom ho potkali. Teprve letos se vydařilo... |  - - jazýček jadranský
Jazýček jadranský

Když jsem ho v neděli uviděl poprvé v životě, tak jsem nebyl, jako amatérský fotograf, zrovna nadšen. Přemýšlel jsem jak ho co nejlépe zvěčnit. On oproti většině orchidejí není zrovna moc fotogenický. Zkoušel jsem zkoušel různá nastavení ale po zkouknutí v poklidu domova na počítači mě přepadl splín. Ono také není dobrým nápadem přijet na stanoviště v pravé poledne a když ještě navíc žhne slunce jako kdyby to mělo být naposled. Nepovedlo se, tak zase za rok. Snad se zadaří lépe.... (Snímek byl pořízen na Slovensku.)

O jazýčku jadranském na území České republiky se toho zase tak moc neví. Je znám z několika lokalit z poloviny šedesátých let minulého století. Postupně se z různých příčin ztrácel a dnes se vyskytuje pouze na jednom stanovišti u Ketlovic. Zde je od roku 1981 monitorován. Vykytuje se zde, jak v kterém roce, od jedné až přes čtyřicet rostlin. Někdy je zde rostlin povícero, podruhé zase málo. Jedná se zde o tři plácky, které jsou každoročně botaniky monitorovány. Níkdo však nedokáže odhadnout jestli nás i zde neopustí. Jedná se o kriticky ohroženou orchidej.

Poprvé byl popsán až v roce 1978 v Italii. Hodně se vyskytoval v Jugoslávii a proto ten název jadranský.

V souvislosti je nutné se zmínit o výskytu jazýčku kozího na našem území. Trvalo to dlouho než se prokázalo, že se opět jedná o jazýček jadranský. Zajímavé je, že kozí se vyskytuje v bývalé NDR nedaleko Jeny. Tedy co by jsme kamenem dohodili.

Poznámka: Lokalita druhu u Ketkovic je známa již od začátku 20. století. Nejvíce údajů pochází z 20. a 30. let, kdy byla dokonce na lokalitě sbíráno i pro herbářovou centurii (celkem 100 herbářových položek i z jiných lokalit, určených k výměně). V následujícím období nálezy ustávají, ojediněle se objevují až v 60. a 70. létech; poté byl druh považován za nezvěstný. Teprve v roce 1981 nalezl Jindřich Šmiták jednoho kvetoucího jedince na dnešní lokalitě, tehdy na zarůstající pasece po smýceném dubovém porostu. V období osmdesátých let 20. století kvetlo každoročně na lokalitě 1-5 jedinců, podobná situace byla i v první polovině let devadesátých. Od roku 1998 probíhá detailní monitoring populace, kdy se v zimním/předjarním období sčítají listové růžice a v době kvetení kvetoucí exempláře. V letech 1998-2009 se počet v předjaří nalezených růžic pohyboval v rozmezí 18-49, počet kvetoucích rostlin pak obvykle mezi 2-8, nejvíce (15 ks) jich kvetlo v roce 1998. Výjimkou byl klimaticky extrémní rok 2003, kdy kvůli suchu neodplodila jediná rostlina. První náznak zlomu v dynamice dosud relativně stabilní populace lze pozorovat v roce 2010 (12 růžic, 2 kvetoucí rostliny) a 2011 (10 růžic, jedna kvetoucí, později zcizená rostlina). V roce 2012 pak byly pozorovány pouze dvě listové růžice v předjaří a nekvetla jediná rostlina. Podobně neradostný je výsledek posledního předjarního sčítání (jaro 2013), kdy byla zjištěna jediná listová růžice. Významný negativní vliv má zajisté nepříznivý průběh jara v posledních letech (zimní holomrazy, nedostatek jarních srážek, výrazné přísušky). Zdroj: CHKO Žďárské vrchy.



Pětiprstka hustokvětá - Gymnadenia densiflora -

23. června 2014 v 13:11 | Svět našich orchidejí je vzácnost převeliká. Umíme si jich ale vážit? |  - - pětiprstka hustokvětá
Pětiprstka hustokvětá, pětiprstka žežulník ZDE !!!

Orchideje jsou v naší přírodě velkou vzácností. Některé druhy nás neustále opouštějí, mnohých pomaloučku se změnou klimatu naopak přibývá, další se roky drží na stejných počtech. Otázkou je zdali by člověk nemohl pro ně udělat více?

Z pětiprstek se v České republice vyskytují pouze dvě - žežulník a hustokvětá. Ta první je početná, u té druhé je tomu naopak. Kolik jich je celkem tak to tedy nevím. Je vzácná.

Hustokvětá kvete později než žežulník - konec června, začátek července. To je dobrý poznatek neboť žežulník v té době již je odkvetlý.

Zajímavé je, že ani odborníci na slovo vzatí netuší kolik stanovišť hustokvětých v České republice je. Proslýchá se, že jich zase tak moc nebude.

Pětiprstka hustokvětá potřebuje slunná ale i podmáčená místa, prameniště. Nacházíme jí od nížin až do podhůří. Jedná se o kriticky ohrožený druh. Tvrdívalo se, že se jedná o poddruh žežulníku, ale v poslední době vítězí názor, že pětiprstka hustokvětá je druh samostatný.

Sobota nás zastihla na Šumavě. Fototoulkou jsme byli nadšeni a tak jsme se hned domluvili i na příští den. Pod vedením našeho oblíbeného botanika jsme vyrazili s početnou výpravou fototuláků přes celou republiku a dokonce zajeli i na jedno stanoviště nedaleko hlavního města Slovenska. Na zpáteční cestě jsme se rozhodli najít pětiprstku hustokvětou. A povedlo se. Spokojenost veliká.

Hlavní silnice, na okraji převysoký val mezi kterým úzka cesta. Vstupujeme vyšláplou stezkou vstříc dobrodružství. Procházíme kolem stěny vysokého rákosu. Po chvilce s údivem koukáme do nemalého lomu. Jeho část je pod vodou. Bohužel tůň je nehluboká, na koupání se nehodící a navíc mírně zakalená. Na dně samé bahýnko, ve kterém se ukrývají rybky a obojživelníci.

Netrvá dlouho a objevujeme několik samostatných rostlin pětiprstky hustokvěté a nedaleko kruštíky bahenní. To už se hlásí další, kteří našli dva miniplácky s více rostlinami. Je na co koukat o čem diskutovat. Příjemně strávený den. Máte je tam u vás také? Napište do komentářů ať jsme opět chytřejší....


Okáč bojínkový - Melanargia galathea – Očkáň timotejkový

21. června 2014 v 20:00 | Jiří Patočka |  - - okáč bojínkový
Zase jeden, který pobral hodně krásy...


Okáč bojínkový

je středně velký motýl (37 - 52 mm) z čeledi babočkovitých. Tento západopalearktický druh se vyskytuje od Pyrenejského poloostrova až po Ural. Mimo Evropu se s ním můžeme setkat v severní Africe, jižní části Ruska, v Íránu i v Japonsku.

V ČR se vyskytuje prakticky na celém území s výjimkou nejvyšších hor. Jedná se o hojný druh, ale každoroční pozorování ukazují, že v některých oblastech jej trvale ubývá. Okáč bojínkový se vyskytuje na loukách a lesních paloucích, kde rostou pcháče (Cirsium spp.), bodláky (Carduus spp.) a chrpy (Centaurea spp.), jejichž nektarem se motýli živí. U nás má tento okáč jen jednu generaci do roka a imaga létají od konce května do konce srpna.

Okáč bojínkový je motýl, u něhož je dobře pozorovatelný pohlavní dimorfismus. Svrchní strana křídla je černá s bílými skvrnami u obou pohlaví, ale spodní strana křídel je u obou pohlaví barevně odlišná - samci je mají bílé s šedou až černou kresbou a samice mají křídla žlutavá s hnědými skvrnami. Jak samci, tak samice mají na spodní straně křídel drobná očka. Samice bývají větší než samci (Vandewoestijne et al., 2004).

Kladení vajíček u okáče bojínkového je poněkud zvláštní. Zatímco ostatní motýli pečlivě vyhledávají živnou rostlinu pro své housenky a na ně pak kladou vajíčka, samička okáče bojínkového se usadí na vyvýšeném místě, nejčastěji na nějakém bodláku a začne provádět "cvičení". Kroutí se a ohýbá zadeček, aby vypudila vajíčko až na jeho konec. Jakmile se jí to povede, prudce vzlétne a uvolněné vajíčko padá k zemi a zachytí se na trávě. Housenka, která se z něj vylíhne, si už sama musí najít vhodnou rostlinu, kterou se bude živit. Naštěstí není příliš vybíravá. Chutnají ji všechny druhy měkkých trav, jako např. kostřavy (Festuca spp.), válečky (Branchypodium spp.), sveřep přímý (Bromus erectus), bojínek luční (Phleum pratense) a další. Housenky jsou zelenavě až okrově žluté, s jemnými podélnými proužky a hustým, kratičkým obrvením. Na posledním článku mají krátké párové výběžky, charakteristické pro housenky všech okáčů. Přes den jsou ukryty v trsech trav nebo mezi kořeny a za potravou vylézá až po setmění. Žijí solitérně a zimu přečkávají v zemi. Na jaře se zakuklí někde na stéblu trávy a asi po třech týdnech z kukly vyletí motýl.

Kromě individuální variability, kterou lze pozorovat u každé populace, je u okáče bojínkového výrazná také geografická proměnlivost. Motýl vytváří řadu lokálních forem a subspecií lišících se jak jemnými rozdíly v kresbě křídel.tak v jejich barvách, které jsou tvořeny převážně flavonoidními pigmenty (Wilson, 1985). Často bývají rozlišovány tří rozdílné formy podle převládající barvy křídel: bílá, krémová a žlutá. U bílé formy je průměrný obsah flavonoidů v křídlech 8,3 μg/mg, u krémové 14,1 μg/mg, a žluté 19,6 μg/mg (Wilson, 1986). Nedávná analýza 41 populací okáče bojínkového roztroušených po celé Evropě a severní Africe k objevení celkem sedmi různých linií (Hebel et al., 2011).

Literatura

Habel JC, Lens L, Rödder D, Schmitt T. From Africa to Europe and back: refugia and range shifts cause high genetic differentiation in the Marbled White butterfly Melanargia galathea. BMC Evol Biol. 2011; 11: 215.

Vandewoestijne S, Martin T, Liégeois S, Baguette M. Dispersal, landscape occupancy and population structure in the butterfly Melanargia galathea. Basic Applied Ecology 2004; 5(6): 581-591.

Wilson A. Flavonoid pigments and wing color in Melanargia galathea. J Chem Ecol. 1986; 12(1): 49-68.

Wilson A. Flavonoid pigments in marbled white butterfly (Melanargia galathea) are dependent on flavonoid content of larval diet. J Chem Ecol. 1985; 11(9): 1161-1179.


Konec června, tak to je každoročně nástup rudohlavku jehlancovitého. Vyskytuje se zejména na skalnatých stráních, kde všude kolem nemálo druhů motýlů. Když si sednete do trávy a budete pozorovat ten šrumec, tak to určitě nepřirovnáte v nic jiného než v neskutečný koncert...

Hnědásek jitrocelový

21. června 2014 v 19:34 - - hnědásek jitrocelový
Hnědásek jitrocelový

Fotografujeme:

Nepatřím mezi fototuláky, kteří jsou na motýlky specializovaní. V těchto dnech jsem přátele pozoroval jak to dělají. Ono je to hodně různé. Záleží zejména na objektivech, které používají. Jeden dokáže krasavce vyfotografovat z velké vzdálenosti, další se zase musí s makroobjektivem přiblížit doslova na několik centimetrů. Jak to děláte vy? Máte na to nějaké triky?

Já bohužel nemám tu trpělivost hodiny motýla sledovat a čekat až se usadí na té správné bylině. Raději se podívám jestli vedle v křoviskách, lese, nerostou nějaké zajímavé houby. Fotografuji na jistotu. Přiblížím se a udělám snímek z větší vzdálenosti. Mnohdy se po výřezu povede i zajímavá fotografie. Potom ještě cvaknu o hodně blíž až k okamžiku kdy makroobjektiv mám na milimetry u motýla.

Ti jsou různí. Některý vám vůbec nedovolí se přiblížit, jiný druh si nechá líbit i drbání na tykadlech. Bohužel jsem ještě nepřišel na to , jak je donutit rozložit křídla, nebo naopak je zavřít. Neznáte na to trik?


Hnědásek jitrocelový - Melitaea athalia – Hnedáčik skorocelový

21. června 2014 v 19:20 | Jiří Patočka |  - - hnědásek jitrocelový
Hnědásek jitrocelový

Motýl žije v celé Evropě, ale také v Turecku a Asii a jeho rozšíření sahá až do Číny a Japonska. Živnou rostlinou housenek je nejčastěji jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), černýš luční (Melampyrum pratense), světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana) a rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys).

V České republice má motýl většinou jen jednu generaci (květen - červenec). Samička klade vajíčka ve velkých shlucích, obvykle pod listy okolních rostlin, méně často i na živné rostliny. Housenky se líhnou po dvou až třech týdnech. Nejprve se drží pohromadě, od druhého instaru se začínají rozlézat a tvoří menší skupinky a od třetího instaru již žijí soliterně. Během září si housenky třetího instaru utkají z uschlých listů hibernakulum, ve kterém přezimují. Kukla je zavěšená na vegetaci nízko při zemi hlavou dolů. Samci vyhledávají samice patrolováním a páří se s nimi hned po vylíhnutí. Dospělci se živí nektarem rostlin. Často usedají na vlhkou půdu i na zpocená těla lidí i zvířat. Na vlhkých místech lze někdy vidět hnědáska jitrocelového jak na poměrně malé ploše je soustředěno obrovské množství jedinců.

Na rozdíl od ostatních hnědásků není u nás tento druh dosud ohrožen. K přežití lokálních kolonií mu stačí i velmi malé enklávy vhodných biotopů. Imaga hnědáska jitrocelového se po celý život pohybují jen na velmi omezeném prostoru, který jen zřídka přesahuje několik set metrů. Tato malá mobilita dospělců přispívá k tomu, že jakmile zanikne několik lokálních kolonií současně, je pravděpodobnost jejich opětovného osídlení velmi malá. Potenciálním ohrožením pro tohoto motýla je proto likvidace lesních lemů a zalesňování drobných lesních luk a světlin v lesích. Podobně jej ohrožuje výsadba jehličnanů na místě listnatých porostů, která zcela změní skladbu rostlin, kterými se jeho housenky živí.

Literatura

Konvicka M, Zimmermann K, Klimova M, Hula V, Fric Z. Inverse link between density and dispersal distance in butterflies: field evidence from six co-occurring species. Population ecology 2012; 54(1): 91-101.

Slancarova J, Benes J, Kristynek M, Kepka P, Konvicka M. Does the surrounding landscape heterogeneity affect the butterflies of insular grassland reserves? A contrast between composition and configuration. J Insect Conservation 2014; 18(1): 1-12.

Talsma JHR, Torri K, van Nouhuys S. Host plant use by the Heath fritillary butterfly, Melitaea athalia: plant habitat, species and chemistry. Arthropod-Plant Interactions 2008; 2(2): 63-75.

Rudohlávek jehlancovitý 2014/III aneb dnes jsme si to parádně užíli

20. června 2014 v 18:22 | Po houbách nikde v krasu ani památka. I profesionální mykolog neúspěšný |  - - rudohlávek jehlanc.
Dnes Český kras a zítra nás čeká Šumava....


Za komunistů se mohlo dnes se nesmí... VELKÁ AMERIKA - Bývával to tady ráj na zemi. Bylo by to na předlouhé vyprávění. Plavky tady neměly co dělat. Vedl se přírodní život. Slunce, voda, pláž. Polehávání a plnění si všech lidských smyslů až do dna. Dívky, ve všech věkových kategoriích, tady byly překrásné, byly jich mraky, a my za to nikdy nekončící potěšení jsme se o ně museli - a dělali jsme to rádi - ve všem postarat.

Nosili jsme na svých bedrech limči, pivo, tvrdý alkohol a když přišel čas, tak jsme museli rozjet i plynové vařiče. Často došlo i na živý oheň. Mnohdy ani několik kotlíků nestačilo. Cestou jsme nasbírali dřevo, houby, sem tam jsme něco ukradli ze zahrádek. Byly i panímámy, které již na nás čekaly s koláči, buchtami. Většinou se dělal houbobramborový guláš. Přidal se "vypůjčený" libeček, z torny se vysypalo koření. Nad tento možná jednoduchý gulášek není.

Zapadá slunéčko za raketovú horů. Zas jeden den v prdeli chvála pánu Bohu. Opodál Velké totiž stával přísně tajný objekt - více zde na blogu.

Motýlky ty já neumím. Poradíte který že to je?

Kde rostou orchideje, tak tam není o motýlky nouze. Jak jich ale ubývá, tak rok od roku je i méně těchto překrásných tvorů. Kde to asi skončí?
Snímat motýly to chce obrovskou trpělivost. Létal tam pěkný a hodně veliký otakárek fenyklový, ale nikomu se nepodařilo ho cvaknout.

FOTOGRAFUJEME:V minulém roce jsem toužil po nasnímání kudlanky nábožné na švihlíku. Nepovedlo se! Tak snad více štěstí budu mít letos. Kudllanek jsem vyfotografoval několik, ale bohužel na úplně jiných květinách.
Najít vzácnou bylinu, orchidej, není zas tak obtížné. Ale získat snímek jak na ní debužíruje další vzácný tvor, tak to není jen náročné, ale je to především o velkém štěstí. A jak říká jeden z nášich profesionálních fotografů. Musí se to vyvstát, vysedět...

Fotografie to není zas tak špatná. Jenom kdyby tam přes celé políčko nebyla ta rušivá kláda. Tyhle věci si ale člověk v terénu moc neuhlídá. Ty šílenosti se bohužel vždy objeví až na obrazovce počítače. Ještě štěstí, že mám další snímky dělané pod jiným úhlem. Co je to ale za motýla?

Fotografie má řadu chyb. Vidíte ale tu další hodně podstatnou? Pište do komentářů, šifrujte ať dáte možnost ještě dalším. Tři z vás budou odměnění...

A jaký že je stav na frontě?Letos rudohlávků jehlancovitých zase tak moc není. Každý rok ani nemůže být svátek. Jsou ale plácky, kde na několika metrech čtverečních jsou jich desítky. Dnes jsme dokonce získali snímek rudohlávka s květem třemdavy bílé. To se nám ještě nikdy nepodařilo.

A aby toho nebylo málo, tak jsme skončili na svatbě. Nevěstě to moc slušelo. Kde ty holky ty překrásné šaty vůbec berou.
Fotografujeme:
Když jsem viděl přicházet svatebčany do hospůdky, vyměnil jsem objektiv a vystartoval. "Stát...", zakřičel jsem. Všichni se lekli a já se svými druhy začal zpívat. "Dneska nevěsta, zítra žena...." A několikrát jsem zmačknul spoušť. Teprve potom jsem se ptal jestli mohu. Před tím jsem ale na celou zahradní restauraci prohlásil: "Jste překrásná dívka, a zítra žena..."


Krásnoporka kozí noha: zdroj přírodního selenu

16. června 2014 v 17:00 | Jiří Patočka
Krásnoporka kozí noha (Albatrellus pes-caprae (Pers.) Pouzar 1966 - je sice jedlá, ale nepříliš chutná a špatně stravitelná houba. Roste od léta do podzimu, především v borových lesích středních poloh. Houba má 50 až 150 a výjimečně až 200 mm velký a nepravidelně zpřehýbaný jemně sametový klobouk, často s mírně podvinutým okrajem. Barva je nejprve nahnědlá a později až kaštanově hnědá. V dospělosti je povrch klobouku rozpraskaný a v prasklinách prosvítá bělavá dužnina. Nažloutle-hnědavý třeň má průměr 10 až 20 mm a je vysoký až 50 mm. Směrem k bázi se mírně zužuje. Rourky jsou bělavé a sbíhají až na třeň. Pro svůj nehojný výskyt je zařazena do Červeného seznamu hub jako zranitelný druh.

Mykochemický průzkum posledních let prokázal, že krásnoporky jsou bohatým zdrojem sekundárních metabolitů - zajímavých chemických substancí s neméně zajímavými biologickými účinky. Jsou také bohatým zdrojem selenu, esenciálního stopového prvku, který má pro lidský organismus, i přes svou toxicitu, značný význam. Ve formě selenoproteinů působí jako antioxidant chránící před účinky volných radikálů a zvyšuje činnost imunitního systému, současně se podílí na tvorbě glutathionperoxidázy, enzymu, který hraje významnou úlohu v metabolismu tuků. Selen také příznivě ovlivňuje činnost štítné žlázy a jater, zvyšuje plodnost, podporuje tvorbu testosteronu a může snižovat možnost vzniku rakoviny prostaty. Dostatečné množství selenu v organismu také příznivě ovlivňuje vstřebávání hořčíku z potravin. Tělo dospělého člověka obsahuje průměrně 12 mg selenu. Největší množství obsahuje štítná žláza a ledviny. Rozdílné půdní koncentrace v různých částech světa a tím i rozdílné hladiny selenu v potravinách mohou významně ovlivnit zdraví populace z nedostatku nebo nadbytku selenu.

Houby jsou bohatým zdrojem mnoha kovových i nekovových prvků, ale těch co obsahují selen ve větším množství, není zase tolik. Menší množství selenu kumulují některé hřiby jako je hřib smrkový (Boletus edulis) nebo B. pinicola, B. aereus, B. aestivalis, B. erythropus, nebo B. appendiculus. Vyšší obsah selenu byl také nalezen v muchomůrce šiškovité (Amanita strobiliformis), která obsahuje průměrně kolem 20 mikrogramů selenu v 1 g sušiny. To krásnoporka kozí noha je větší kabrňák. Obsahuje v průměru 200, ale také až téměř 400 mikrogramů selenu v 1 g usušené houby. Přepočteno na kilogram usušené houby to je 200 až 400 mg. Jeden kilogram sušené krásnoporky tedy obsahuje až 33krát více selenu, než je v celém lidském těle. Proč potřebuje člověk pro své zdraví selen, to už víme. Proč jej ale potřebuje krásnoporka a mlsá jej ve velkém, zatím netušíme.

Chcete-li se o krásnoporce a jejich sekundárních metabolitech dovědět více, klikněte na http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=673



IX - FOTO jen tak pro radost z ruských dálav

15. června 2014 v 20:07 | Letem na houbách daleko na východě. Tam to ale musí být... | |  HOUBY
Houbaříme na široširé Rusi

getImage (17) (640x480, 300Kb)
Už je to mnoho let, co jsem s úrazem ležel po několik měsíců v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou. Na vedlejší posteli se neustále culil věrný druh, kluk, který po několik let budoval ropovod přes Sibiř. Měl fotografie, na kterých, kam oko dohlédlo, na tisíce křemenáčů. Půda byla celá červená.

Rudohlávek jehlancovitý 2014

14. června 2014 v 20:03 | Ještě týden, čtrnáct dní, a opět bude svátek. Připravujeme několik úžasných fototoulek, tak se včas přhlašte |  - - rudohlávek jehlanc.
Rudohlávek jehlancovitý... Vypadá to, že letos bude úžasný rok.

Vraceli jsme se z vojenského újezdu. V autech ševelily vysílačky. Opět jsme si ten překrásný den, fototoulku, nevšedně užili. Spokojenost veliká. Málokomu se ale chtělo do toho hřišného velkoměsta. Ve vzduchu se vznášelo přání ještě něčím zajímavým den ukončit...

Z ničeho nic se ozval ve vysílačce hlas: "Pojeďme se podívat na rudohlávky? Zjistíme jak si stojí."

Rozhostilo se nezvyklé ticho. Všude pracovaly válce v mozcích. "To vůbec není špatný nápad!" Zanedlouho jsme odbočili a uháněli ke Mži. I tady to moc a moc milujeme. Trávíme zde přehodně času...

Jak jsme se stále více přibližovali ke křížku, který tam vysoko u silnice u nebes, tak všem bylo z mého posledního vyprávění smutno. Od něho je jedinečný a neopakovatelný pohled na dvě louky, které jsou mimo rezervaci, kde již několik let roste přehodně jehlancovitých. Několikrát jsem upozorňoval ouřednictvo na správě CHKO, aby udělalo vše pro to, aby se louky nesekaly a tak se nezničily tyto přenádherné a převzácné orchideje. Vždyť v republice rostou jen na dvou místech. Uprostřed Čech a pak daleko na východní Moravě.

Je to jako kdybych házel hrách na zem. Nikdo mě neposlouchal. A není to poprvé. Již z dálav bylo vidět, že louky jsou posečené na několik milimetrů od země. Nemohl to majitel pozemků ve spolupráci se správou posekat později? Po odkvětu a vysemenění rudohlávků?

Vyrazili jsme do hvozdu. Téma bylo cestou jednoduché - houby... Potkáme je konečně? Bude alespoň smaženice, polévka? Předběhnu čas a napíši, že kromě několika překrásných zlatých hnojníků naprosto nic. V lese ani houbička. A to jsme tady každoročně sesbírali hafo hřibů dubových.

Před čtrnácti dny jsme na - dou - našli již několik pěkných orchidejí. Letos to vypadá téměř všude na moc dobrý rok. Bylo jich tady již povícero, ale ještě mlaďounkých. Určitě jich ještě hodně přibude.

Horší to bylo na -paho -. Tady se v minulých letech plánovaně pásly kozy a po nich nic jiného než zkáza. Kde bývávalo rudohlávků mraky je dnes jen několik rostlin. Ale ještě není všem dnům konec. Pravděpodobně teprve začnou na této lokalitě růst.

Se smutkem v duších jsme se pomalu, jako v pohřebním průvodu, přibližovali k té louce, kterou jsme chtěli nazvat smuteční. Neustále se sklánějíce jsme se prodírali po stezce roštím. Koukáme a louka nepokosená, všude vysoká tráva a v ní jehlancovití. Ty louky jsou ve skutečnosti dvě, protože jí prořezává vyšlapaná cestička od zvěře. Na obou stranách se to rudě červenalo. Opatrně procházíme po zarostlé stezce nahoru a pak dolu druhou stranou a vidíme doslova zázrak. Je jich tady opravdu hodně. Musí se ale opatrně, neboť většina není v trávě ještě moc vidět. Tady jich letos hodně přibylo.

Vážené ouřednictvo z CHKO Českého krasu. Omlouvám se. Já jsem si ty louky popletl...

Jednu lokalitu, pro nedostatek času, jsme minuli a vydali se k - soudu -. I tady se v minulých letech ve velkém popásaly kozy a ovce. Orchidejím to již na první pohled nikterak neublížilo. Možná i naopak. Je jich tady opravdu hodně, i když zatím na výšku a velikost květu nic moc. Ještě je brzy. Jak jsem napsal již výše, letos tady budou hody, hody, doprovody.

Rudohlávek jehlancovitý je zajímavá a překrásná orchidej. Ale stále se o ní toho moc neví. Akademici, profesionální botanici - a další znalci a umělci - mlčí. My jako plebs, milovníci přírody, fototuláci, vandrovníci, je jednoznačně nezajímáme. Jim stačí když žijí v pohodě z našich daní a v tichosti si bádají ve svých ponurých pracovnách. Co kdyby jste se přátelé konečně probudili a začali se nám více věnovat. Neříkejte, že například k rudohlávkům jehlancovitým by jste neměli co říci. Co například orchideje a pastva koz, ovcí?

Poznámka - jak se na těchto, ale i jiných podobných lokalitách chovat?! (Dopíši později. Nebo se chcete toho někdo ujmout? Budu jenom rád...)

Fotografujeme: Ono nestačí jenom zmačknout spoušť. Chce to hodně přemýšlet a snažit se přijít s něčím novým. A to není vůbec jednoduché. Takových slušných až vynikajících snímků je převelice málo. Je to rovněž o štěstíčku. (Na blog, na internet, ale i na výstavy své nejlepší snímky nedávám Důvod je zřejmý, že?!... -v-)

RUDOHLÁVEK JEHLANCOVITÝ: poznámka
Jiří Patočka

Nemyslím si, že zrovna rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis (L.) L. C. Rich. - Syn.: Orchis pyramidalis L., Anacamptis condensata C. Koch) je orchidej, o níž máme málo informací. Tato až 50 cm vysoká dekoprataivní rostlina se dvěma hlízami sice u nás roste jen na několika málo lokalitách, ale je rozšířena v celé subatlansko-mediteránní oblasti a její severní hranice výskytu v Evropě prochází Irskem, severní Anglií, Německem a Polskem. Je také častým předmětem studia botaniků. Jen v databázi Google Scholar lze najít 1910 odkazů na práce v nichž tato orchidej figuruje.

Při hledání zajímavých informací mne zaujala nedávná práce doktorky Valliusové a jejich kolegů (2013). Ti studovali na malém irském ostrůvku North Bull Island nedaleko Dublinu, kdo jsou hlavními opylovači rudohlávku jehlancovitého. Mezi hlavními opylovači našli tři druhy motýlů: vřetenušku obecnou (Zygaena filipendulae (LINNAEUS,1758), černopásku stěhovavou (Heliothis peltigera (DENIS & SCHIFFERMÜLLER, 1775) a okáče lučního (Maniola jurtina (LINNAEUS, 1758). Asi nic překvapujícího, ale možná by při pozorování a focení této orchideje stálo za to si trochu všímat také entomofauny. Co kolem rudohlávků lítá a kdo se na nich přiživuje.

Literatura
Vallius E, Buchsbaum U, Nazarov V. Pollination activity of Zygaena filipendulae (LINNAEUS, 1758) (Lepidoptera: Zygaenidae) in Anacamptis pyramidalis orchid on the North Bull Island (Ireland). Entomofauna 2013; 34(27): 357-368.


Vstavač Ditrichův - Orchis dietrichiana - -

12. června 2014 v 23:04 | V minulém roce jsme nevěděli kde ho hledat a letos.... |  - - Ditrichův
Vstavač Ditrichův

V minulém roce jsme věděli, že existuje a to bylo asi tak všechno. On snad roste pouze na jedné lokalitě. Již tenkrát jsme se těšili až ho letos najdeme a doplníme sbírku fotografií orchidejí České republiky. Není ale svátek každý den a to štěstíčko nám opět nepřálo. Po celodenním toulání jsme toho již měli plné kecky. Většina fototuláků navrhovala odjezd ku Praze. Ale našlo se několik bláznů, kteří naopak hlásili, že to nesmíme vzdát. Když ho nenajdeme nyní, tak kdy? Opět za rok?
Přibližně jsme tušili, zásluhou našeho guru, kde pátrat. Vyrazili jsme směr západ. Světe div se, ale hned při vstupu na louku u lesa jich tam bylo plno. Když ale člověk neví co hledat, tak jeho šance je hodně malá. Ale náš milovaný botanik začal rukou ukazovat. A v tom okamžiku jsme je zřeli i my. Orchideje byly menší, tak patnáct centimetrů a do krásy nebyly nic moc. Po chvilce jsme byli poučeni, že jsme bohužel přijeli moc pozdě. Ditrichové to již měli za sebou. Našli jsme pouze odkvetlé rostliny. Tak zase za rok, ale to již budeme lépe připraveni.

Vstavač Ditrichův je hybridem mezi vstavačem trojzubým a vstavačem osmahlým. (Nechcete to někdo z vás znalců orchidejí to dopsat?)

Vážně ale i nevážně...

9. června 2014 v 18:16 | Soutěž a trocha zamyšlení kolem fotografování. |  - - dvoulistý
Vemeník dvoullistý a jeho přítelkyně


Soutěžíme: Jistě zde není níkoho kdo by nepoznal vemeníka. Po nedávné diskusi by neměl být ani problém ty dva - dvoulistého a zelenavého - od sebe rozeznat. Ale kdo je na snímku ta jeho milenka, vyvolená? To už bude asi oříšek... (Rozřešení pište zašifrovaně do komentářů. Dejte tím šanci i ostatním.)

Fotografujeme: (...dokončení asi dnes v noci.)

Prstnatec plamatý pravý - Dactylorhiza macula - Vstavačovec škvrnitý

9. června 2014 v 16:57 | V České republice se vyskytuje pouze na jedné lokalitě |  plamatý
Prstnatec plamatý

Po prstnatci českém je to druhá orchidej, která v Čechách roste na jediném místě. A jak jinak než poblíž Máchova jezera. Odborníci se domnívají, že další plamatí možná budou určeni z oblasti Krušných hor a Hrubého Jeseníku (Atlas orchideje Evropy.)
Plamatého, ale i českého lze spatřit poblíž Prahy. Lze i s určitou nadsázkou napsat, že se nacházejí uprostřed Evropy. Koho to ale zajímá? Lidé, a zejména mládež, mají jiné priority než se zajímat o přírodu. Na straně jedné smutná skutečnost, určitě to není ke cti škol všech stupňů, na druhé však chválabohu za to. Nebo si snad umíte představit, jak na chráněné lokality proudí davy poutníků? Ale i to se nejen u vzácných rostlin, a v některých rezervacích, ve velkém děje.


...v květech orchidejí si často hledají úkryt různí vetřelci, lovci. Na snímku je - a teď jsem to zapomněl!

Bělásek ovocný

8. června 2014 v 23:51 | Příběh jediného okamžiku, který těm dvěma změní celý život
Láska motýlů na orchidejové loučce - při kopulaci...

Vůbec netuším, o které motýlky se jedná. Ty já neumím. Určitě je tady mezi vámi nejeden, který by ke snímku uměl napsat příběh. Co to ti dva dělají? A co ta kukla? Ta patří některému z nich?

Tak z e-mailu již víme, že se jedná o běláska ovocného. Další milovník přírody píše, že tento motýl před cca patnácti lety byl pokládán u nás za vyhynulého. Pak Matička příroda připravila zázrak. Zjistilo se, že se začal ze západu, jak jinak, že, šířit do Čech. Na Moravě je stále vzácný.

Prstnatec český - Dactylorhiza bohemica -

8. června 2014 v 22:43 | Orchidej patří mezi kriticky ohrožené rostliny České republiky
Prstnatec český - v České republice je jediná lokalita s jeho výskytem....

Nikdy bych nevěřil, že ho najdeme několik minut po vstoupení do louky. Náš průvodce, botanik, guru všech fototuláků, šel na jistotu. Dobře věděl, že není snad jiného místa v Čechách kde se lze s ním setkat. Nemůžeme stále zjistit, kde ty znalosti bere. Je to pro nás velká záhada.

Pravdou však je, že ho uviděl ve stejný okamžik jako my ostatní. Vyčníval z porostu jako voják zapomenutý na vartě. Měl od začátku jistotu, že to je konečně on. Já ani ostatní jsme netušili která bije. Věděli jsme, že se ho pokusíme najít. Věřil by z vás ale někdo, že se to může opravdu podařit? A to se také, světe div se, událo. Byli jsme ve správný čas na správném místě.

Vedla k němu vyšlapaná cestička a kolem byla vyležená místa. Věděli ale vůbec ti fotografové jaký skvost mají před sebou?

Rozeznáváme několik druhů orchidejí - v prvé řadě ty, které se dají poznat na první pohled. Potom takové u kterých se musí hodně přemýšlet. Na třetím místě jsou rostliny na které si troufne pouze znalec a pak ty, kde i přední odborníci mají problémy. Sečteno a podtrženo o orchidejích zase toho tak moc nevíme a ještě je potřebné kolem nich mnohé vyřešit, poznat...

Že by prstnatec český patřil do kategorie poslední? Jedná se o orchidej, která je bezesporu pro naše území velice důležitá, přínosná. Proto také byla zařazena na úroveň druhu. Naučme se jí dobře znát a snad se nám potom podaří jí objevit i někde jinde. Prozatím jí známe jen z jednoho místa. Nikde jinde na světě neroste. Prstnatec český je endemitem z Českolipska.

Poznámka: Našli jste ho i vy? Máte s ním nějaké zkušenosti, znalosti, zajímavosti? Pište pod tento článek do komentářů.