Hřib satan a jeho toxikologická tajemství. I. část.

30. července 2014 v 21:30 | Jiří Patočka |  - - hřib satan
Se zájmem sleduji informace o hřibu satanu na stránkách blogu pana Burleho a napadlo mne, že bych měl také něčím přispět. Z pohledu své profese toxikologa. Dosud se pořád tápe jak je to s jeho jedovatostí. Může se jíst, když se pořádně tepelně upraví nebo je lepší se mu vyhnout? Co vlastně způsobuje jedovatost této houby a jaký je klinický obraz otravy? Pokud vycházíme z informací ze starší mykologické literatury, mnoho se o těchto věcech nedovíme. Rád bych proto shrnul, co víme o jedovatosti satana dnes a jaké informace se podařilo zjistit jeho výzkumem v posledních letech.

Hřib satan (Boletus satanas) je houba z čeledi hřibovitých, opředená mnoha lidovými pověrami a báchorkami. Jednou z nich je i jeho pověstná jedovatost, které zřejmě vděčí i zasvé druhové jméno. Většina houbařů si myslí, že tuto houbu dobře zná, ale opak je pravdou. Je mnohem více těch, co o ní slyšeli, než těch, co ji viděli. Hřib satan je v našich lesích vzácná houba a setkat se s ní je velká náhoda. Roste v červenci až září pod listnatými stromy na teplých vápencovitých podkladech (Pilát, 1951).

Je naším největším hřibem. Jeho klobouk může mít průměr až 30 cm a vážit může až 1 kg. Klobouk je v mládí polokulovitý, pak polštářovitě vyklenutý, bělavě krémové až šedé barvy,naspodu se žlutými, záhy oranžově červenavými až sytě červenými póry. Satan má kyjovitýči řepovitý třeň se síťkou, který je nahoře žlutý a dole červený a který může být 6-15 cm dlouhý a 4-8 cm široký. Žlutá dužnina na řezu nebo při pomačkání jen slabě modrá. Chuť dužniny je ořechová a jemná. Výtrusy jsou hladké, žlutě olivové. Pach je závislý na stáříplodnice - mladé houby jsou téměř bez zápachu, starší páchnou nepříjemně. Hřib satan je často zaměňován s podobnými hřiby s červenými póry, například s hřibem nachovým, hřibem kovářem, hřibem kříštěm nebo hřibem kolodějem.

Informace o jedovatosti satana jsou rozporuplné a obsahují mnoho nejasností. V současné době mezi houbaři spíše převládá mínění, že není jedovatý, pokud se jídlo z něj připravené dobře povaří. Pro jeho vzácnost a možnou záměnu s jinými podobnými houbami však mohou být tyto informace velmi zavádějící.

O jedovatosti hřibu satana se přesvědčil již mnichovský profesor Harald Othmar Lenz, který jako první houbu odborně popsal (Smotlacha, 1947). Okolnosti otravy a její průběh barvitě líčí ve své knize Houby jedlé a jim podobné jedovaté český mykolog Jan Bezděk (1901). Píše, že 12. září 1830 se vypravil profesor Lenz se svým přítelem - studentem medicíny Karlem Salzmannem - na houby. Mimo jiné našli i plodnice satanu, které ho zaujaly, protože v dílech předchozích badatelů nebyl tento druh zaznamenán. Poté co se houbou otrávil a zjistil, jak je otrava nepříjemná, dal mu vědecké jméno Boletus satanas (německy Satanpilz, do češtiny přeloženo jako hřib satan).

Následujícího dne v 10 hodin ráno totiž ochutnal kousek čerstvé houby. Chuť byla celkem příjemná, přesto ale houbu po rozkousání vyplivl. O hodinu a půl později jej na několik minut přepadl zvláštní pocit, který připomínal slabý záchvat mrtvice. Nespojoval si jej však s účinkem houby a v odpoledních hodinách ochutnal další kousek. Večer se dostavila celková malátnost a opakované zvracení. Nucení ke zvracení přicházelo pozvolna, ale mpravidelně. Ten večer zvracel asi dvacetkrát a velmi jej to vysílilo. Následovala extrémní slabost, při které dokázal jen s velkými obtížemi vstát a chodit. Léčil se pitím olivového a lněného oleje. Teprve třetí den se cítil zase v pořádku.

O tom, že byly Lenzovy potíže důsledkem konzumace jedovaté houby se pan profesor přesvědčil teprve tehdy, když se houbou otrávil i jeho přítel Karel Salzmann. Ten si z jedné plodnice satana připravil pokrm se slaninou, cibulí a moukou, který snědl k večeři. Zdravotní potíže se objevily asi hodinu po jídle. Dostavily se bolestivé žaludeční křeče a silné krvavé průjmy. Tep byl sotva znatelný, tělesná teplota klesala a celé tělo jej silně bolelo. Hodinu po půlnoci se dostavil přivolaný lékař Richter z Valtershausenů a ráno ještě člen lékařské rady, Kerst z Rothy, ale jeho stav se nelepšil a rady si nevěděl ani přivolaný ranhojič. Zvracel snad třicetkrát a teprve opakované dávky opia zvracení utlumily. Teprve třetí den po otravě dokázal vstát z postele a chvíli chodit. Mimo dům se odvážil jít až za další dva dny. Stále však pozoroval celkovou slabost, která odezněla až po 2 - 3 týdnech.

Podobnou nepříjemnou zkušenost se satanem zažil i významný český mykolog první poloviny 19. století, univerzitní profesor MUDr. Julius Vincenc Krombholz. S hřibem satanem se setkal v Praze na tržišti, kde jej nabízel prodavač společně s hřibem královským. Krombholz ochutnal malý kousek klobouku a na doporučení prodavače koupil všechny plodnice, které předal kreslíři Šírovi, aby je namaloval. Když asi po hodině začal pozorovat mírnou závrať a nevolnost, nespojoval tyto příznaky s požitím houby. Když však navštívil znovu kreslíře a zastihl jej, jak trpí silnými bolestmi břicha a zvrací krev, protože ochutnal větší kousek houby, neměl o její jedovatosti nejmenší pochyby. Aby nebylo malérů dost, houbou se otrávil i Krombholzův posluchač a Krombholzův písař, když oba ochutnali kousek plodnice a posléze i prosektor, který si v Krombholzově nepřítomnosti jednu houbu vzal (odhadem asi 50 gramů) a připravil si ji na másle k obědu. U všech otrávených byla pozorována nevolnost, slabost, závratě, úzkost, mžitky před očima, výpadky sluchu, hučení v uších a prudké zvracení.

Jak uvádí ve své knize Bezděk (1901), nejhůře dopadl prosektor, u kterého se objevilo mrazení v zádech, zvýšená citlivost břicha, tlukot srdce, vysychání úst, neuhasitelná žízeň a prudké zvracení všech přijatých tekutin. K půlnoci se objevily záchvaty zuřivosti a krev ve zvratcích i stolici. Pacient byl léčen potíráním břicha směsí oleje s výtažkem z blínu, obklady z hořčičné mouky a podáván mu byl ječný odvar. Rekonvalescence probíhala velmi pomalu. Dlouho pociťoval nevolnost, silné bolesti břicha, odpor k nápojům a také studenému vzduchu. Myšlenka na houbový pokrm u něj vzbuzovala nevolnost déle než měsíc po události. Otravu satanem na vlastním preparátu popisuje i český mykolog František Smotlacha (Smotlacha, 1947), který v roce 1908 ochutnal kousek plodnice.

Většinu informací o jedovatosti hřibu satana a o klinických příznacích otravy známe z popisu samotných mykologů, kteří neváhali vyzkoušet účinky jedu na svém těle. Otrávených touto houbou však muselo být mnohem víc! Vědecká literatura však mlčí. Věrohodných informací o takových otravách máme proklatě málo (Kohn a Moťovská, 1997).

Pečlivým rozborem klinických příznaků osob otrávených satanem se zdá, že kromě toxického účinku zaměřeného na gastrointestinální trakt, objevují se také příznaky neurologické či psychické. Satan zřejmě obsahuje také nějaký neurotoxin či halucinogenní látku, která je za tyto příznaky zodpovědná.

Literatura

Bezděk J. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha, vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 33-38.

Kohn R, Mot'ovská Z. [Mushroom poisoning--classification, symptoms and therapy]. Vnitr Lek. 1997; 43(4): 230-233. Article in Slovak.

Pilát A. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha, Brázda, 1951. 719 s. S. 61.

Smotlacha F. Atlas hub jedlých a nejedlých. Praha, Melantrich, 1947. 297 s. Kapitola Hřib satan čili jenerál, s. 187.

II. ČÁST najdete ZDE!!!
 

100 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fotografie | 30. července 2014 v 22:01 | Reagovat

K tomuto článku od profesora Jiřího Patočky potřebujeme zajímavé fotografie hřiba satana. Prosím posílejte na burle@seznam.cz. Děkujeme

2 Rostou? | 30. července 2014 v 22:03 | Reagovat

Shodou okolností jsme se dnes byli podívat na zajímavou a roky prověřenou lokalitu hřibů satanů. Nenašli jsme tam ani jediného. Stejné to bylo i na lokalitě hřibů medotrpkých a královských.

3 Jan Kolomazník | 31. července 2014 v 1:09 | Reagovat

Suprový článek. Více a houšť.

4 PLANETAHUB | 1. srpna 2014 v 11:33 | Reagovat

Příjemně a čtivě napsaný článek. Je škoda, že není publikován na renomovanějších houbařských webech.

5 Tremp z Brd | 1. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

Chodím sem téměř denně a jsem spokojen. Které renomovanější máš na mysli?

6 PLANETAHUB | 1. srpna 2014 v 17:13 | Reagovat

[5]: Z českých např. damyko.info.

7 Tremp | 1. srpna 2014 v 22:10 | Reagovat

Ale Damyko žádné články aní romány neuveřejňuje. Například o vzácných houbách tam není ani řádka.

8 PLANETAHUB | 2. srpna 2014 v 8:11 | Reagovat

[7]: Damyko samo skutečně nezveřejňuje nic, je to diskusní portál. Každý uživatel však může zveřejnit v podstatě cokoli co je v souladu s pravidly portálu. Takové příspěvky pak nemizí v propadlišti archívu jako např. na nahouby.cz, ale zůstávají v podstatě trvale k přečtení a vyhledání. Stačí jen založit vhodné vlákno. Ale asi bude lépe, zůstanou-li zdejší články zde...

9 Jan Kolomazník | 2. srpna 2014 v 22:43 | Reagovat

Pravda pravdoucí. Tenhle blog je super.

10 Mája | 8. srpna 2015 v 16:50 | Reagovat

Tak, tak, souhlas!

11 Marie Štiková | 20. března 2020 v 8:33 | Reagovat

[10]: Souhlas. Pan Patočka ví a umí. Poděkování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama