Srpen 2014

Jedna končí aby další mohla začít

31. srpna 2014 v 18:20 | V kapli na Praze 5 se výstava fotografií hub vydařila. Nyní budeme pokračovat na Šumavě. Všichni jste zváni. |  VÝSTAVY program
Před hodinou skončila besedou výstava velkoformátových snímků hub v Holyni.

A měli jsme moc milou návštěvu. Dišputovat o houbách přišel i nejpřednější československý spisovatel, fotograf přírody, Jan Rys, který je uznávan za celoživotní práci i v Evropě, ve světě. I když dokončuje novou fotopublikaci, tak si na nás vandrovníky udělal čas. A proč ne, když i on patří mezi fototuláky.

Jan Rys přivedl k lásce k přírodě desetitisíce mladých lidí. Nebojím se napsat statisíce. Mnozí z nich patří, zejména v oblasti přírodovědy, k předním odborníkům. Není snad nikoho, kdo se zajímá o Matičku přírodu, aby ve své knihovně neměl alespoň několik jeho knih. Pane Jene děkujeme!!!

Jan Rys je rovněž převeliký houbař. Jak má volnou chvilku, tak ihned vyráží do lesa doufajíc, že konečně se mu zadaří najít tu nebo onu vzácnou plodnici. Stále s houbařením není spokojen. Bohužel mu do sbírky fotografií chybí ještě nějaké ty vzácnosti.

Kaple v Holyni leží na turistické trase do Prokopského údolí. Není pro výstavu lepšího místa. Místní se však rozčílili, že byli na dovolené, prázdninách, a tak fotografie neviděli. Pro velký zájem bude menší uspořádána ve Slivenci v prosinci a v některém dalším roce opět v kapli sv. Jana Křtitele...

Foto: Jan Rys

Helmovka žlutonohá - Mycena renati - Prilbička žltohlúbiková

31. srpna 2014 v 8:01 | V celém historickém lese nic a najednou z ničeho nic taková krása |  - - žlutonohá
Tak tyhlety houbičky neumím. Poradíte?

Ve starém historickém lese ani houbička. Pouze tato krása, maličký korálovec bukový, jedna muchomůrka růžovka a nic. Divné je letos, mnohdy, houbaření v lesích. Všimněte si jak trs vyrůstá z hlavy statného krokodýla. I to očíčko je vidět.

(...dokončení někdy příště.)






Velikou radost nám ale udělali dva mloci. Stoupám do kopce, na zádech tornu s jídlem a pitím, pod ní brašnu s fotoaparátem. Překračuji padlý strom. Noha již ve vzduchu na druhé straně, když vidím pod sebou jasně žlutou houbu. V setině sekundy mi dochází že to není houba ale mlok. V tichosti a pěkně pomalu dokračuji.

Mlok leží, zavřené oči a chytá letošní poslední teplé paprsky slunce. On mlok asi není zrovna moc chytrý tvor. Moc se spoléhá na ty své odstrašující žlutooranžové skvrny. To nepozornost se mu ale nemusí zase tak moc vyplatit. Když navíc tady bydlí čáp černý s celou svojí rodinkou.

Setkat se s mloky není zas tak jednoduché. Jsou pouze dvě možnosti. Hodně štěstí a pozorné oči, nebo vědět kde se vyskytují a pak je chodit pravidelně po celý rok navštěvovat. V České televizi - již dávno tomu - proběhl velice zajímavý film. Matinka s dcerou si dokonce všechny mloky označily. Není tohoto tvora, tak jako u člověka čárečky na prstech, který by měl ty žluté skvrny stejné. Nevím ale jak je to s těma tečkama na nich. Víte? Poradíte? Dcera pak ukončila vysokou školou převelice zajímvou prací o mlocích.

Všichni jste srdečně zváni

29. srpna 2014 v 14:27 | Máte pěkné, zajímavé fotografie hub, orchidejí? Přidejte se k nám.
Výstava na zámku bude velkolepá. Tedy alespoň co do počtu fotografií...

.....

OTAKÁREK FENYKLOVÝ - Papilio machaon Linnaeus, 1758

29. srpna 2014 v 13:59 | Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. |  Motýli
Na tomto blogu je poměrně značná pozornost věnována také motýlům, těmto živým drahokamům naší přírody, jejichž poletování od květu na květ každého potěší. S motýly se seznamujeme již jako děti. V přírodě nebo třeba také v dětských vymalovánkách. V kulturní krajině motýlů všeobecně ubývá, ale pořád je jich dostatek na to, abychom je mohli pozorovat a abychom je mohli obdivovat.

FOTO: Otakárek fenyklový, Horní Černilov (okres Hradec Králové) © Josef Frynta

V České republice existuje 4350 popsaných, tedy známých druhů motýlů. Ti se u nás dnes vyskytují nebo se v minulosti vyskytovali a později vymizeli. Objevují se však i nové druhy, které u nás nikdy nežily, ale se změnami klimatu a s destrukcemi biotopu se k nám stěhují z teplejších krajin. Z denních motýlů u nás žije jenom kolem 160 druhů. Většinu tvoří "neviditelní" noční motýli, které házíme všechny do jednoho pytle a říkáme jim můry, a různí malí motýlci, které příliš nevnímáme, pokud se zrovna nejedná o šatní moly pochutnávající si na našem kožichu.

Zkuste se ale zamyslet nad tím, kolik motýlů a můr znáte, kolik byste jich dokázali pojmenovat a co víte o jejich životě. Průzkumy mezi školní mládeží i dospělou populací prokazují, že o motýlech toho víme žalostně málo. Je proto velkou zásluhou blogu Václava Burleho, že se všemožně snaží rozšířit naše znalosti o těchto zajímavých tvorech. Budu rád, když se na tom budu moci také trochu podílet.
Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.

** ** ** ** Pokud vás zajímají informace o jednom z našich nejkrásnějších denních motýlů, otakárku fenyklovém, stačí kliknout na http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=691&mode=&order=0&thold=0


HŘIB BOROVÝ aneb milé to bylo setkání

27. srpna 2014 v 23:33 | A tak jako vždy, ty nejkrásnější plodnice nikdy nenajdu já ale moje drahá choť. Koho by to nenaštvalo, že?! |  - - hřib borový
Hřib borový, šumavský....

Řekli jsme si, že bychom si konečně měli také nasbírat nějaké ty houby. Sušené z minulých let docházejí, v mrazáku už taky není téměř nic, ale naštěstí skleniček máme ještě z přemnoho dávných dob ještě povícero. Občas si vezmu ze spíže tu nejstarší s obavou, že to v žaludku nedopadne dobře. Že by i následovala postýka v motolské nemocnici? Světe div se, Matičko přírodo děkuji, ale ono se nikdy nic nestane. Ty houby z dávných let, v prvotřídním nálevu, snad vydrží na věky věků jako ty konzervy od Urny!

Vyrazili jsme s celou bandou do lesů kolem Kvildy. Ještě před týdnem jich tady bylo na nůše a dnes jako když utne. Pouze staré ošuntělé zapomenuté hřiby, nějaké masáky, které evidentně lidé nesbírají. Ó, jaká to narodohospodářská škoda, řekl by starý pán Smotlacha.

Lesem to slabě, ale srozumitelně, písklo. Žena, obě ruce v ústech, nás svolává. Přicházíme a koukáme na tu krásu. Jak je možné že takovéhoto krasavce tady někdo zapomněl. Divné věci se dějí mezi nebem a zemí.


Usedáme kolem, vyndáváme deputát, jíme a popíjíme a jak jinak než také dišputujeme. Kolik asi těch borových v lesích je? To se určitě nedá spočítat ani odhadem. Důvod je zřejmý. Lid houbařský hřiby vůbec nerozlišuje. A borové již vůbec ne. Jenom se zarazí u těch hodně barevných. Problémy dělají i modráci. Máte názor na jejich počet? Napište prosím do komentářů.

Hospůdko, hospůdko malá, restauračko začouzená
Ty jsi mé mládí vzala, bylas mi přisouzená
Ponocný půlnoc už troubí, poslední pivo si dám
Pak se mě, hospůdko, víc už nezastejská
I když jsem na světě sám, ca, ra, ra
Pak se mě, hospůdko, víc už nezastejská
I když jsem na světě sám.
Když máš velkou žízeň, když tě mrzí svět
Nejraděj bys utek, nevrátil se zpět
Do hospody zajdeš, pívo nalejt dáš
Ke stolu si s kamarády sedneš, píseň práce zazpíváš

...

OREL MOŘSKÝ pod Hřebeny

27. srpna 2014 v 22:54 | Šli jsme na houby a opět takové milé překvapení.... |  - - orel mořský
Orel mořský a naše setkání s ním....

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Naprostá pravda to je. Já jsem ale v ten čas byl úplně vedle...

Jen tak na skok jsme si vyrazili do Brd pod Hřebeny na houby. Netrvalo to ani půl hodiny a už jsme byli z lesa venku. Sucho, sucho, sucho. V lese ani prašivka. Jak já toto slůvko nemám rád. napíši tedy raději ani houba. Zem byla tvrdá a neprodyšná jako beton. Nečekali jsme žádný houbařský zázrak, ale toto nás hodně, opravdu hodně zaskočilo.

Jak jsme tak vyšli na okraj lesa, tak jsme nad rybníkem, který je kolem zarostlý rákosem, džunglí, na jaře je to tam ptačí ráj, zahlédli poletovat velkého ptáka. Na tu dálku jsme netušili vo co že to jde - volavka? Všichni jsme o ní byli přesvědčeni. Z ničeho nic se k ní přidala druhá. Udělali jsme několik snímků, v aparátu zvětšili a bylo jasno. Orel mořský. Možná páreček. Bohužel jsem ten den neměl důvod mít ve futrále teleobjektiv. Takže jsem orla zmačknul na základní objektiv. Zde je jenom výřez.

Možná si někdo z vás řekne no a co? A bude mít částečně i pravdu. Vtip je v tom, že čeho je málo, tak to je vzácné a tím i překrásné. Ono stále orlů mořských v naší republice zase tolik není. A hnízdících párů co by jsi na dvou rukou na prstech spočítal. V zimním období je to již větší svátek. Přilétají k nám ze severu. Otázkou je, co je tady u nás čeká. V minulých letech jich bylo hodně zastřeleno, postřeleno a co je smutné i otráveno. Někdy úmyslně jindy újeď byla od myslivců, pytláků, připravena na jiného živočicha. I tak se jim v Čechách a na Moravě začíná dařit. Přejme si aby jich hnízdilo na našich vodách stále více.

Vandrovníci, fototuláci Vás srdečně zvou....

27. srpna 2014 v 22:52 | Šla má milá na houby jestli ona zabloudí zabloudí. Nezabloudí neboj se ona houby přinese.... |  VÝSTAVY
....přijeďte si pro hřiby na Šumavu i vy. A nezapomeňte poznat překrásný zámek v Žihobcích.

.....

Pýchavka ježatá - Lycoperdon echinatum - Prášnica pichliačová

27. srpna 2014 v 22:28 | Matička příroda dělá divy. Zajímavá houba co? |  - - ježatá
Pýchavka ježatá

Foto: Stanislav B

V chytrých knihách se píše, že tato houba není v lesích nic mimořádným. Já jsem něco tak krásného ale ještě nepotkal. Asi to bude tím, že plodnice na snímku se zanedlouho promění v houbu, která bude mít typický pýchavkový třeň. Nebo je to obráceně?

V každém případě Stanislavova fotografie je překrásná a objekt hoden na dílo šikovného malíře. Nechcete někdo z vás ježatou namalovat? Vždyť mnozí, kteří na tento blog chodí, malují jako Mistři...

Svým vzhledem pýchavka ježata ke konzumaci moc neláká. Ale věřte, že je, tak jako všechny pýchavky, jedlá.

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Jedlá, VI -XI/ - Vyskytuje se jednotlivě, roztroušeně, ale i ve skupinkách, pod duby, buky, ale výjimečně jí nacházíme i pod jehličnany. Pro svůj tvar a ostny, které opadávají, je snadno určitelná. Navíc roste ve vyšších polohách. Přednost dává vápenitým půdám a to je také důvodem proč jí tak často nepotkáváme. Jsou i mykologové, kteří zdůrazňují, že je vzácná. Proto je dobré se s ní jenom pokochat a nechat jí svému osudu. Zařaďme si jí do hub pro přežití. A také jen v nouzi nejvyšší jí konzumujme.

!!! U pýchavek platí pravidlo, že je jíme pouze když jsou uvnitř, po řezu, jasně bílé. Jakmile ne, jsou do hněda, tak již nejsou ke konzumaci vhodné.


Hřib koloděj aneb když se zadaří...

26. srpna 2014 v 23:36 - - hřib koloděj
Hřib koloděj v každé kuchyni udělá velkou radost.


Když se čas začne nachylovat, tak člověk, houbař, milovník přírody, začne uvažovat zcela jinak než v mladém věku. Již se po lesích nehoní aby nasbíral co nejvíce hub. Ale naopak jen tak zlehounka, ve skrytu stromů, keřů, postupuje vpřed, aby se i občas vrátil. Kochá se tou veškerou krásou kolem sebe. A když potká jelena, siku, na kterého si - kdyby neměl strach - i může sáhnout, tak pohádka lesa, Matičky přírody, je dokonána.

Hub může být všude kolem mnoho ale radost udělají jen ty plodnice, které již na první pohled jsou krásné, fotogenické. A že mnohým to opravdu moc sluší. Škoda přeškoda, že ta krása tam nemůže zůstat napořád.

To jsem pomalu, v těchto dnech, kráčel stále do kopce po lesní, travou zarostlé cestě. Nevím jak se to stalo ale zničeho nic jsem dostal do mozku signál abych se otočil a podíval se pod sebe. Proboha já jsem přešel téměř deset hřibu smrkových od těch menších až po ty středně velké. Byla to převeliká krása. Nepřemýšlel jsem, pouze jsem se sklonil a jednoho po druhém očistil a vložil do košíku. Úplně jsem zapomněl si tu krásu nebeskou vložit i do aparátu. To mě bude ještě dlouho mrzet. Ale co člověk nadělá. Snad se poštěstí příště...


Už jsem tady nedávno psal, že máme za kamaráda starého fořta, který nás vodí na jeleny. Předci byli hajní, ale i pytláci, syn je přes lesy dokonce inženýrem, ale vnuky dědeček do lesa nedostane. Mají jiné zájmy než Matičku přírodu. Počítače nejsou jen pro dobro lidstva.

Dítě patří do přírody, na letní tábor, a je úplně jedno jestli je skautský, pionýrský nebo ochránců přírody.

Nejdůležitější je ale rodina, která se neustále toulá lesy. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.


......


Černucha setá – znáte ji?

26. srpna 2014 v 19:53 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Modrý květ na fotografii vypadá díky "trnům", kterými je vyzbrojen, velice nebezpečně.

Není nutno se jej však obávat. Je to květ černuchy seté (Nigella sativa) a možná vám tato jednoletá bylina z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae), jejíž vlastí je jihozápadní Asie, roste na zahradě. Je to asi 40 cm vysoká letnička s přímou lodyhou a mnohonásobně dělenými listy s čárkovitými úkrojky, která se hojně pěstuje na našich zahrádkách jako okrasná rostlina. Kvete celé léto a její květ, většinou modré barvy, má pět bělavých plátků. Plodem je tobolka, v níž se nachází drobná semena, která se nazývají černý kmín. Černucha je stará kulturní rostlina a po mnoho století byla součástí tradiční lidové medicíny. Semena mají široké spektrum blahodárných účinků. Aplikují se v různých formách, nejčastěji však podrcená, nebo pomletá na prášek. V tomto stavu se z nich připravuje vodní nálev nebo odvar pro vnitřní užití. Semena černuchy se úspěšně používají také v boji proti infekčním onemocněním, protože působí antivirově a antibakteriálně. Při léčbě kašle, rýmy, bronchitidy nebo zánětu dutin, je vynikající pít čaj ze semen černuchy. Působí rovněž proti plynatosti, střevním parazitům a podporují činnost žaludku, jater a střev.

Semena byla odnepaměti používána k léčení dýchacích obtíží, horečky, chřipky, astmatu a alergie.
Černý kmín se používal ve formě odvaru nebo prášku, ale především ve formě oleje, který se ze semen lisoval za studena. O léčebném využití černého kmínu se zmiňují ve svých textech takové osobnosti jako Avicena, Pedanius Dioskorides, Hippokrates, Paracelsus nebo Mattioli či Hildegarda z Bingenu. O jeho účincích na lidské zdraví jsou zmínky ve spisech čínské či tibetské medicíny nebo v indické Ájurvédě. Semeno černuchy bylo také nalezeno v Tutanchamonově hrobce, takže muselo být důležité i pro Egypťany.

Černucha má dodnes široké použití v Indii a na Středním východě také v kuchyni, kde se používá ke kořenění chleba, pečiva, sýrů, luštěnin a mnoha dalších jídel. Je také součástí směsných koření jako je karí nebo různé druhy masal. Má příjemnou mírně ostrou chuť a dobře se doplňuje s koriandrem a novým kořením, saturejkou a tymiánem.

S nástupem chemicky vyráběných léčiv ustoupila tato bylina v "civilizovaném" světě do pozadí. Zájem o přírodní léky však způsobil, že i černucha se stala předmětem zájmu farmaceutických chemiků, farmakologů a lékařů. Výsledky jejich výzkumů dávají za pravdu tvrzením starých lékařů a lidových léčitelů, že černý kmín a z něj připravený olej je opravdu zázračným lékem. V rostlině byla objevena řada biologicky účinných látek se zajímavými farmakologickými účinky. Z mnoha prokázaných účinků je možné jmenovat příznivý účinek na srdce, játra, krevní tlak, cholesterol, imunitní systém, rakovinu, cukrovku, kardiovaskulární nemoci, různá virová onemocnění, klimakterické potíže, zažívání atd.

Za zmínku stojí nález některý unikátních chemických substancí v černém kmínu, jako je např. thymochinon. Tato přírodní látka má velmi silné protinádorové účinky a předpokládá se, že by mohla být přínosem v terapii rakoviny tlustého střeva a pankreatu. Nejnovější výzkumy potvrdily také její inhibiční účinek na metastázy melanomu. Chrání ale také např. neurony před neurotoxickým účinkem beta-amyloidu, brání agregaci beta-amyloidu(1-42) a potlačuje tvorbu amyloidních plaků v mozku. Jeví se tedy i jako vhodný kandidát pro léčbu Alzheimerovy nemoci. Jinými zajímavými látkami objevenými v černém kmínu jsou např. triterpenický saponin alfa-hederin nebo pyridazinoindazolové alkaloidy nigellicin a nigelledin, rovněž s protinádorovým potenciálem.

Potravinové doplňky trochu jinak

26. srpna 2014 v 8:05 | Proč si to necháváme líbit. A co státní orgány? Spí nebo budou konečně konat! |  ? léčí nebo zabijí ?
Tak tohle se asi moc neví! Jestli víte povícero, tak prosím napište do komentářů...

Potravinový doplněk to je jeden velký podvod. Není to ani lék, ani potravina. Tak co to je? Tak to nikdo opravdu, ale opravdu, neví. Hlavně se kolem něho neustále mlčí, mlží. Evropská unie kolem této zhůvěřilosti udělala nové podmínky, ale o těch se u nás nemluví. Proč asi? Kam až asi sahají ruce výrobců? Jedno je jisté. Je to obrovský obchod, který vytahuje lidem z peněženek jejich těžce vydřené peníze. Jsou lidi opravdu tak hloupí? V reklamách se stále píše - doporučilo ministerstvo zdravotnictví. Není to pravda. Příslušný odbor léčivost nezkoumá pouze kontroluje zda komponenty potravinového doplňku nejsou pro zdraví člověka nebezpečné. Nic více, nic méně.

Novinky z oblasti potravinových doplňků:

* * * Roky se řešila a stále řeší stooupající neplodnost dívek, žen. A co se nestalo. Karta se začíná výrazně obracet v neprospěch chlapců a mužů. Prokázalo se, že za jejich malý a nepohyblivý počet spermií mohou i potravinové doplńky, které si silnější část národa kupuje ve fit centrech aby zmužněla. Jaký to paradox že?!

Trochu z jiného konce:

* * * I do našich českomoravskoslezských krajů přišel nový zázrak. Děcko si nasadí černou masku, která nepropouští světlo, je naprosto neprůhledná. Není přes ní nic vidět. Ale světe div se, dítě rozeznává barvy, přes masku čte, maluje obrázky. Opět je to obrovský kšeft. Kde se v rodičích bere ta myšlenka, že právě jejich děcko je to nejinteligentnější. Není to opět, tak jako u potravinových doplňků, podvod? Více Leoš Kyša.

* * * Určitě to znáte z domova. V koupelně, na různých stolcích, desítky krémů, přípravků, které za velké peníze si několikrát za den patlají na obličej, tělo, dámy, ženy, dívky a dokonce i kojenci. Mnohé muže nevyjímaje. Poenta je v tom, že ještě žádný krém například vrásky nezlikvidoval, nevyhladil. Je to jen neustálé zbožné přání našeho něžného pohlaví. Jediný kdo z toho má užitek je výrobce, koncern!

(...pokračování tohoto tématu je jen na vás. Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte jiný názor? Pište do komentářů)

KORUNA se vrací aneb naplníme svá břucha po letech vynikající krmí?

26. srpna 2014 v 8:03 | Houbová polévka, smetanová omáčka z hřibů, šunkafleky s houbama, palačinky s houbovou směsí atd. |  HOUBY
I zázraky se dějí - Koruna otevírá. Jenom aby to nebylo jen takové plácnutí do vody....

Závojenka Hochstetterova – modrá krasavice z Nového Zélandu

25. srpna 2014 v 18:23 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Závojenka Hochstetterova (Entoloma hochstetteri) v naších lesích neroste. Abyste mohli obdivovat její blankytně modrou barvu, ve světě hub ojedinělou, musíte za ní až na Nový Zéland. I když závojenek roste v našich lesích velké množství druhů, žádná z nich nemá tak úchvatnou barvu jako ta Hochstetterova. Ta je způsobena přítomností modrých pigmentů na bázi azulenů.


Novozélandská drobná houbička, závojenka Hochstetterova (Entoloma hochstetteri). Obrázek převzat z flickr.com

Rys ostrovid - Lynx lynx -

25. srpna 2014 v 11:06 - - rys ostrovid
Rys ostrovid v naší krajině - Šumava, Brdy, Beskydy...

Potkat osobně tuto překrásnou kočičku v lesích je naprosto nemožné. I když sem tam se to někomu i podaří. Ale to jsou kočičky vesměs jiné - dvounohé. Zuzana Mašková vyfotografovala mládě rysa kolem desáté hodiny dopoledne pod Černým jezerem. Mládě odpočívalo ve větvích zhruba sedm metrů nad zemí. Na místě vydrželo přes dvě hodiny. Existuje z nedávna i snímek z fotopasti, opět z oblasti Šumavy, na kterém samice nese po lesní cestě v tlamě kotě.
Důkazy o výskytu rysů v naší krajině jsou ale jednoznačné - stopy ve sněhu, fotoaparáty a kamery jako fotopasti umístěné někde na stromě, ale i bohužel konání pytláků, kteří moc touží po trofeji.

Rys ostrovid (Lynx lynx) je silně ohrožený druh, chráněný podle české, německé i evropské legislativy. Mateřská péče u rysa trvá zhruba 10 měsíců.

Koťata se od matky učí řadu dovedností loveckých ale i sociálních. Pokud je matka zabita, její koťata nepřežijí.

AOPK ČR

Pomoci ve výzkumu těchto šelem na našem území mohou i houbaři, všichni kdo se - zejména v zimním období - pohybují po lesích, hvozdech. Stačí si dobře nastudovat stopy rysa, ale i kočky divoké. O ní by to ale bylo na jiné dlouhé vyprávění. Pravdou je, že i jí zachytila fotopast na Šumavě. Nebude to již dlouho trvat a budeme muset umět i otisk vlka. Již dnes se v Čechách objevuje.

Fotografujeme rysa: Při jeho snímání je řada ale, přemnoho problémů. (...dokončení dnes v noci.)









Rys ostrovid: Po Šumavě, Beskydech, Brdech se vyskytuje příležitostně, možná již i trvale, v Jeseníkách, v Českosaském Švýcarsku, Krkonoších. Znalci hovoří o výskytu v České republice o více než sedmdesáti kusech. Někteři jsou na počtech hodně přes sto. V rámci Evropy můžeme hovořit o čísle, které přesahuje deset tisíc jedinců.

Zde na blogu často upozorňujeme, že do naší milované přírody se vrací mnohé druhy hub, které jsme naposled mohli, již v málo plodnicích, nálézt na začátku minulého století. Pak vymizely, nebo jich bylo převelice málo. V poslední době se s velkou pravděpodobností začínají vracet. Dokonce se zařadí i do seznamu chráněných druhů, který se v současné době připravuje na ministerstvu životního prostředí.

Něco se s přírodou děje a to bohudík i k lepšímu. Nejen houby, ale i se do českých lesů, hor, bažin vrací rysi, medvědi, vlci i divoké kočky. A to po více jak 100 letech. Za tu dobu, pro někoho dlouhou, pro jiného pak nic moc, jsme jim odvykli. Budeme se muset je milovat, naučit se s nimi opět v dobrém žít.

Jak jsme se potkali s rysem: Byli jsme pozváni hajným na fotografování daňků. Vyrazili jsme do šumavských kopců, když.... II/ - pak už to vždy bylo jenom o stopách. Dokonce jsme je viděli při zimním hledání hub, zejména hlívy ústřičné, v lese nedaleko Plzně, ale i ve vojenském újezdě v Brdech a následně i nedaleko Třemšína. Otisky byly vždy poměrně čerstvé, a tak jsme si představovali, že někde leží on, divoch lesa šampión, a s pohrdáním v očích nás pozoruje. (Máte nejen s rysem ostrovidem rovněž nějaký příběh? Tak napište pod tento článek do komentářů...)

....

Když na houby, tak do Arnoštova pod Knížecí stolec

20. srpna 2014 v 17:34 | Zanedlouho tady propuknou další houbové orgie. Buďte v tamějších lesích připraveni |  HOUBY
Arnoštov je na konci světa. Za ním je už vojenský prostor Boletice


V Zámečku a v Zájezdním hostinci najdete převelice milé lidi, kteří vám splní veškerá přání. A to po mnoholetých zkušenostech můžeme vlastnoručně podepsat. Je také důležité vědět, že na heslo burle.blog.cz dosáhnete i na slevu za ubytování. A pak nekup to. Když nebudete zlobit, tak si možná i zarybaříte. To by ale bylo na jiné a hodně dlouhé vyprávění. Požádejte majitele usedlostí, zavřete oči, a nechte se unášet jeho slovy.

Když se podíváte na mapu, tak uvidíte všude kolem rozsáhlé lesy a autem je to všude kousek. Pro nás houbaře je ale rozhodující, že když tady rostou, tak to opravdu stojí za veškerou námahu. A když přestanou, chtějí si také odpočinout, tak vyražte na rozhledu na Knížecí stolec. ˇUchvatné a přenádherné je tam podívání na tu naší českou krajinu, přírodu. Bohužel, dovoleno vojenským ouřadem je to jen o víkendu. Ale co si budeme povídat, že?!

Podle nejen tamních skalních houbařů, když nezačne mrznout, tak se tam v polovině září odehraje houbařský zázrak. Plné koše nikoho neminou. Naše parta vandrovníků si tam každoročně v tento pozdní podzimní čas přijíždí pro hromady lišek obecných. Taková jejich zásoba na zimu není vůbec špatná. Liška vždy příjde k chuti. Je to vynikající delikates, který nesmí chybět na žádném vánočním stole. V těchto dnech jsme zjistili, že je tam na lišky zaděláno. Když se počasí nezblázní, tak tam budou hody...

Od prvních jarních paprsků se tady v Arnoštově v Zájezdním hostinci a na Zámečku netrhly dveře.V sezóně zde najít volnou postel je naprosto nemožné. Milovníci přírody, jak z domova, tak i ze zahraničí, si sem neustále opakovaně nacházejí cestu. Vždyť nedaleko je i Lipno, kousek je to i do Německa, do jiho i západočeského kraje. Stačí zalistovat v mapě a máte jasno.

Nejen houbařů je to tady ráj. Na snímku manželé lékaři z dalekého Havířova. A při čem že jsme je nachytali. No přece na houbách. Houbařením byli nadšení.


Hořec šumavský aneb jak se stát úspěšným houbařem

20. srpna 2014 v 16:57 | Letos to šlo na Šumavě podivně. Hřibová horečka nevypukla všude naráz ale.... |  - - šumavský
Je to jako s tím kouzelným dědečkem z pohádky. Uděláš dobro a on se ti láskou odvděčí...

Máme na Zhůří, tam jak byla kasárna s vrtulníkovou letkou, lety prověřený plácek na nejkrásnější šumavské hřiby. Jak jsme tak jeli kolem, tak padlo rozhodnutí jít se tam podívat.

Na kopci, pod v noci úžasně zářícím nebem, bývával rozsáhlý tajný objekt, který po čtyřiadvacet hodin denně bojoval proti západnímu nepříteli. Patřil armádě, ne pohraniční stráži. Přišla tzv. sametová revoluce a za peníze Evropské unie byly všechny budovy a přilehlá zařízení neprodleně zbourány. Zůstaly pouze důstojnické domy, sruby, které si hned někdo rozebral pro vlastní rekreační potřebu. A proč ne. kdybych to věděl a měl možnost, tak bych se tam rovněž rád s rodinou a přáteli nastěhoval. Pěkné místo uprostřed rezervace. Nevíte někdo jak ti dotyční pánové k těm nemovitostem přišli? Jsou to bývalí důstojnící?

Když se před lety o té devastaci hovořilo, tak jsem hodně křičel. Byl jsem, a stále jsem, přesvědčený, že kasárna, která nebyla velká, měla se věnovat zdarma mladé generaci. Mladým lidem, kteří by se tady učili poznávat nejen šumavskou přírodu. Mohli se tady naučit, poznávat, milovat, Matičku přírodu. Bohužel můj hlas nebyl vyslyšen. Proč asi? Na to jsem nikdy odpověď nedostal.

Dnes už po armádě, kromě těch důstojnických "ubikací", tady není ani památky. Vše si opět vzala zpět příroda. Kvetou tady překrásné rostliny, z nichž mnohé jsou chráněné státem. Proč se ta stavení nedala mládeži, a nejen jí, aby měla možnost se tady učit? Je tady někdo kdo ví a kdo nás poučí?

** ** ** ** **
Šineme si to od parkoviště po silnici. Najednou vedle nás v protisměru hlučně brzdí auto. Chlapík stahuje okénko a říká: " Dobrý den, nevíte prosím kde tady roste ten hořec šumavský?"

Koukám na něj a pravím: " To tedy nevím, ale vím kde tady roste hořec panonský."

Řidič kouká, přemýšlí. "A to je jaký hořec?"

"Panonský?" Ptám se a hned odpovídám. "Také se mu říká šumavský."

Chlap nic a jeho žena se naklání na naší stranu: "A nemohl by jste nám ho ukázat?"

"Samozřejmě, není problém. Zaparkujte tamhle na parkovišti a my tady na vás počkáme." Netrvá to dlouho, začíná poprchávat a kolem nás z ničeho nic je těch hořců přemnoho. Spokojenost veliká. Vždyť i my je sem každoročně chodíme okukovat.

Jak jinak než že v našem rozhovoru došlo i na houby. Pláčeme, že přestaly růst. Dáma se zamyslela řka? "My máme chalupu u Prachatic, směrem na Volary. Tam rostou jak zběsilé. Tak jsme poděkovali a ještě k večeru jsme změnili šumavské lesy. A udělali jsme moc dobře. Druhý den ráno jsme během hodiny měli každý vrchovatý košík. U mnohých to nebyl jediný. Děkujeme dědečku a babičko z vesničky, která je od písmene S...

Proč houby pláčou? Víte? Nevíte? Tak právě nyní se dozvíte!

19. srpna 2014 v 22:21 | Máte těch hub, slz, pěknou fotografii? Pošlete... |  Choroše
Malé zamyšlení z vandru fototuláků

Od Svaté Máří máme do lůna Šumavy malou ale překrásnou zkratku. Silnička je to neširoká, obtížně se vyhnou dvě auta. Všude kolem prastaré stromy, javory, které tvoří několikakilometrovou alej. Z jednoho místa je neobvyklý pohled na Boubín a na okolní hvozd. Na všech, při tom pohledu, bylo vidět, že s láskou vzpomínají na podzimní toulání v tamější oboře. Tam ti pacholci ale umějí troubit na okolní lesy...

"Zastav!" Ten výkřik byl naprosto zbytečný. Všichni jsme to ve stejném okamžiku zřeli. Na stromě choroš a v zapadajícím slunci se leskl přemnoha kapičkami. Když jsme si ho prohlíželi z několika centimetrů, tak bylo vidět jak mnoho jich pomalu a s gracií jim vlastní - odkapává. Nastalo velké povídání, dišputování, ale nikdo nevěděl, netušil, která bije! To se nám ale stává neustále. Právě v tento den to byl i tan divný šumavský hřib královský. Technika ale pokročila a já jenom dodal - Patočka, gutace, burle.blog.cz. Mládenci, ale i odrostlé dámy, vytáhlí ty divné různé krabičky a začali listovat na internetu. Tak těmhle vymoženostem já nerozumím a už se to učit nebudu! A bylo jasno. Pan profesor vždy dovede poučit. Děkujeme pane Jiří.



Hřiby královské na Šumavě

19. srpna 2014 v 21:53 | Od zpravodaje Lukáše a jeho milované choti. Zdravíme jejich houbařské ratolesti...
Hřib královský v hlubokém šumavském hvozdu

Lukáš původem z Moravy, z oblasti vinohradů. Jeho drahá choť naopak z šumavské vísky, která nedaleko od hranice. On milovník vína nevěděl až do nedávna o houbách vůbec nic. Vždyť tam v jeho rodišti lesy aby jsi pohledal. Netrvalo dlouho a stal se v tamějších západmích hospůdkách přes houby poradcem pro všechny tamější obyvatelstvo.

Již v minulém roce, když jsme kontrolovali společně stročkovce kyjovité, hovořil o hřibech, které mu připomínali královské. Dohodli jsme se, že je letos na stejném stanovišti pohlídá. To se také stalo. Zavolal a já se jel na ně podívat. Bohužel již ty typické barvy měly plodnice za sebou. Proměnily se v něco tak nevýrazného, že určit je jako královské by bylo naprosto nemístné. Naštěstí na věky odcházející vybledlé kralováky jsem již v minulosti viděl a tihle byli naprosto stejní.

Ještě v lese Lukáš vyndal mobil a ukazoval nám všem jejich letošní fotografie. Jak je na tomto snímku vidět, tak už rovněž nebyly ty houby nejmladší. Vypovídající znaky jsou ale naprosto zřetelné.

Mobil je však titěrný. Obrazovka pro mé choré oči jako kdyby neexistovala. Tam uprostřed Šumavy jsem na té hračce neviděl téměř nic. Následně Lukáš poslal snímky tamějších hřibů e-majlem. A zničeho nic, z vteřiny na vteřinu bylo všechno jinak.

Výskyt královských hřibů v Předšumaví je znám. Ale tak vysoko ve hvozdu? To už má něco do sebe i pro odborníky, mykology, na slovo vzaté. Na mapce, která je zde na blogu uvedena, není ani jeden královský tak hluboko v lesích.

V roce 2015 si ty královské hřiby dobře pohlídáme. Když tam byli minimálně po dva roky, tak proč by tam nemohli vyrůst i v příštím roce. Zajímavé je, že opodál je jedna z lokalit stročkovců kyjovitých. A nechybí tady i pěkná a vysoká mraveniště. Kde jsou mravenci, tak tam je zdraví les. Že by to všechno dohromady nějak souviselo?

Poznámka: hřib hnědofialový to již prokazatelně není. Více ZDE!!! Nové informace kolem stročkovců kyjovitých. Více ZDE!!!

Jihoamerická liána Boquila trifoliolata je takový rostlinný chameleon

19. srpna 2014 v 21:07 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
O tom jak chameleon dokáže měnit barvu svého těla a přizpůsobovat se okolí, aby s ním co nejvíce splynul, a ušel tak pozornosti svých nepřátel, slyšel už každý. Stejně tak jako o schopnosti organismů napodobovat nějaký jiný organismus, nazývanou mimeze (mimikry). Také cílem mimeze je obvykle ochrana před predátory. Zatímco u živočichů je mimeze poměrně častá, u rostlin je vzácná. Zvláštním případem mimikry je jihoamerická liána Boquila trifoliolata z čeledi Lardizabalaceae, která jako vůbec první známá rostlina dokáže svým vzhledem napodobit hned několik druhů hostitelských stromů. Její listy věrně napodobují tvar, velikost i barvu listů stromu, po kterém se pne (Christenhusz, 2012).

Botanici z chilské Universidad de Concepción zjistili, že liána dokáže nejen měnit tvar svých listů, ale také své listy zvětšit až na desetinásobek běžné velikosti. V pralesích Chile a Argentiny nalezli také jedince, u nichž různé části liány napodobily tři různé rostliny, po kterých se zrovna pnuly. Mimikry je naprosto dokonalé. Liána dokáže přizpůsobit vzhledu listí hostitelských stromů nejen velikost a tvar listů, ale také jejich barvu a vzory, orientaci i délku řapíků a dokonce i přítomnost ostnů na okrajích listu. Proces mimeze je zahájen v okamžiku, kdy výhonky liány dosáhnou na strom a liána se na něm začíná rozrůstat. Okamžitě se svým vzhledem začíná hostiteli přizpůsobovat. Ve chvíli, kdy její výhonky dosáhnou na sousedící strom a liána se na něj rozšíří, její část se změní tak, aby napodobovala nový druh hostitele. A to i v případě, že je vzhled jeho listů markantně odlišný od prvního hostitele. V pralese byly nalezeny důkazy o tom, že liána dokáže napodobit až osm různých stromů. A aby toho nebylo málo, bylo zjištěno, že liána se nemusí nutně po stromě pnout. Tedy, že nemusí dojít k fyzickému kontaktu. Stačí jen, že je v jeho blízkosti a na dálku "vycítí" o jaký strom se jedná a hned se mu začne přizpůsobovat tvarem svých listů. Něco takového doposud nebylo pozorováno (Gianoli a Carrasco-Urra, 2014).

Smyslem tohoto maskování je nejspíš ochrana před okusováním. Vědci zjistili, že na volně rostoucích částech rostliny si býložravci pochutnávají výrazně více než na těch, které se pnou po hostitelských stromech. Nevyjasněnou otázkou zůstává, jak liána rozpozná, jak vypadají listy stromu po kterém se zrovna vine a jak motivuje své geny, aby tyto listy napodobily. Na mechanismu transformace listů se zřejmě podílejí těkavé organické molekuly, které uvolňují hostitelské stromy a které působí jako chemické signály zahajující tento složitý a komplikovaný proces, který je nad lidské chápání.

Liána Boquila trifoliolata v našich lesích neroste a setkat se při toulkách naší přírodou s chameleonem je také dost málo pravděpodobné. Přesto i v České republice najdeme nespočet příkladů mimeze u živočichů, která jim umožňuje skrýt se, zamaskovat se nebo uniknout pozornosti. Nechtěl by některý z návštěvníků tohoto blogu o případech takové mimeze něco napsat? Respektive doprovodit fotografiemi? Jistě by to zajímalo i ostatní.

Literatura

Gianoli E, Carrasco-Urra F. Leaf mimicry in a climbing plant protects against herbivory. Curr Biol. 2014; 24(9): 984-987.

Christenhusz MJ. Boquila trifoliolata. Curtis's Botanical Magazine, 2012; 29(3): 277-283.

Muzeum Lamberská stezka je zde i pro Vás. Čekají Vás velké zážitky

14. srpna 2014 v 23:05 | Muzeum není jen o vážné hudbě. Jsou zde i výstavy o přírodě, historii. Přijeďte se podívat.
....