Hřib satan a jeho toxikologická tajemství. II. část.

3. srpna 2014 v 21:54 | Jiří Patočka |  - - hřib satan
I. ČÁST najdete ZDE!!!

Již prvé zkušenosti s otravou hřibem satanem napověděly, že klinické příznaky intoxikace přicházejí velmi rychle, mají převážně charakter akutní gastitidy doprovázené masivním průjmem, často krvavým, a odeznívání je velmi pomalé. Napověděly také, že houba je jedovatá zejména za syrova a dostatečným povařením její jedovatost klesá. To je zřejmě důvod, proč ji někteří lidé sbírají a připravují z ní pokrmy. To, že jed je termolabilní, nevylučuje otravu při nedostatečném tepelném zpracování pokrmu.

Prvé pokusy o izolaci jedu a jeho charakteristiku vedly ke zjištění, že se jedná o protein (Kretz et al., 1989) a není proto překvapující, že teplem denaturuje a ztrácí svou biologickou účinnost. Jedovatý protein byl nazván bolesatin a bylo zjištěno, že in vitro inhibuje syntézu proteinů v buňce. Pomocí bolesatinu označeného isotopem uhlíku 14C byla sledována jeho distribuce u myši. Již krátce po podání se bolesatin objevuje v žaludku a ve střevech, ledvinách a játrech a jen o málo později také ve slezině a plicích. Sledování bolesatinu v subcelulárních frakcích krysích jater a ledvin prokázalo, že je přítomen ve všech frakcích:cytoplasmě, mitochondriích, ribosomech, mikrosomech i v jádře. Z organismu se eliminuje jak močí tak stolicí a v prvých 24 hodinách po intoxikace se touto cestou vyloučí 80 % jedu. Nedochází při tom k jeho rozkladu a žádný z běžných enzymů typu proteáz (trypsin, chymotrypsin, pronáza, proteináza K) nehydrolyzuje ani nativní, ani teplem denaturovaný bolesatin.

V dalších studiích byl bolesatin charakterizován jako glykoprotein o mol. hmotnosti 63 ± 3 kDa a isoelektrickým bodem pI 8.3 ± 0.1 (Kretz et al., 1991b). Bolesatin působí jako inhibitor proteosyntézy, ale při studiu jeho toxicity na molekulární úrovni bylo zjištěno, že nefunguje jako ostatní inhibitory tohoto typu známé jako RIPs (ribosome-inactivating proteins) (Kretz et al., 1992a). Bolesatin byl charakterizován jako jednořetězcový protein a v roce 1992 byla přečtena část jeho aminokyselinové sekvence na N-konci (NH2-Thr-Trp-Arg-Ile-Tyr-Leu-Asn-Asn-Gln-Thr-Val-Lys-Leu-Ala-Leu-Leu-Leu- Pro- Asn-Gly....) (Kretz et al., 1992b). Bolesatin má vlastnosti lektinu (Licastro et al., 1993). Lektiny tvoří velkou skupinu proteinů neimunitního původu, které dokáží s vysokou mírou specificity rozpoznávat a vázat cukry, a to jak volné, tak vázané na glykoproteinech nebo glykolipidech. Nekatalyzují žádnou chemickou reakci, tedy nevykazují enzymatickou aktivitu. Lektiny se účastní mnoha dějů, ve kterých je nutné specifické rozpoznávání (imunologické reakce, kontakt buněk ve tkáních, interakce patogenů s hostitelem atd.). První objevené lektiny byly pro jejich schopnost aglutinovat (shlukovat, srážet) červené krvinky pojmenovány aglutininy. Mnohé z nich jsou vysoce toxické. Takovým lektinem je např. dobře známý ricin ze semen skočce obecného (Ricinus communis), o němž se v době studené války vážně uvažovalo jako o bojové chemické látce (Patočka, 2004).

Toxicita bolesatinu však nedosahuje jedovatosti ricinu. Zatímco střední smrtná dávka (LD50) ricinu pro myš se při parenterálních způsobech podání pohybuje v řádu desítek mikrogramů/kg (Patočka, 2001), LD50 pro myš nebo potkana při intraperitoneálním podání je 1 mg/kg a při intravenózním podání 0,14 mg/kg. Velikost LD50 pro myš při perorálním podání bolesatinu je 3 mg/kg (Kretz et al., 1991a). Bolesatin je tedy přibližně stokrát méně toxický než ricin, ale to ještě neznamená, že se nejedná o nebezpečný jed. Všechny substance s velikostí LD50 menší než 5 mg/kg jsou řazeny mezi supertoxické látky (Patočka, 2003). Nemohu proto souhlasit s nedávnou informací, která se objevila na HOBBY.cz (http://hobby.idnes.cz/hrib-satan-boletus-satanas-d0r-/atlas-hub.aspx?c=A080509_110031_receptar-bylinky_tyn), která praví, že "Je jedovatý, ale ve skutečnosti ne o moc víc než hřib kovář nebo václavky. Pokud jej déle tepelně opracujete, můžete jej klidně sníst".

Bolesatin obsažený v satanovi způsobuje nebezpečnou gastroenteritidu, tedy onemocnění charakterizované zánětem trávicí soustavy postihujícím jak žaludek, tak tenké střevo a způsobujícím v konečném důsledku kombinaci průjmu, zvracení, křečí a bolestí břicha. Gastroenteritida vede ke ztrátám tekutin a minerálů z organizmu, které mohou být velmi závažné u rizikových skupin nemocných (malé děti, staří lidé, jedinci oslabení jinou chorobou).

Bolesatin kromě toho, že inhibuje proteosyntézu, již v neopatrných dávkách vykazuje mitogenní aktivitu u lidských lymfocytů, která je alespoň 200-krát vyšší, než u jiných lektinů (Ennamany et al., 1994). Mitogenní aktivita bolesatinu je zprostředkována buď přímo aktivací fospholipid/kalcium dependentní protein kinázy nebo nepřímo aktivací inozitolových receptorů typu InSP3 (Ennamany et al., 1995a). Kromě toho indukuje bolesatin peroxidaci lipidů a aktivuje produkci volných radikálů, čímž přispívá k navození programované buněčné smrti (Ennamany et al., 1995b). Bolesatin také způsobuje aglutinaci červených krvinek a krevních destiček (Gachet et al., 1996), což vede k nebezpečnému vzniku krevních trombů (sraženin). Vzniku trombů je možné zabránit podáváním aspirinu, ticlopidinu nebo heparinu a francouzští autoři (Ennamany et al., 1998) se domnívají, že tyto antitrombotické léky by mohly být využity při otravách hřibem satanem. Tato léčiva však nedokáží zabránit smrti zvířat, která dostala vysokou dávku bolesatinu (Patočka a Burle, 2012).

Bílkovinná povaha jedu vysvětluje, proč tepelná úprava houby vede k ztrátě jeho jedovatosti. Teplem se bolesatin znehodnocuje jako každá jiná bílkovina a ztrácí svou toxicitu. Pokud je tedy satan dostatečně dlouho tepelně opracováván, mělo by jídlo z něj připravené být bezpečné. Vzhledem k jeho veliké vzácnosti však tyto nádherné hřiby raději necháme růst a na smaženici si najdeme něco méně vzácného. Já se domnívám, že satan je houba vhodná k fotografování, ale nevhodná k jídlu.

Jak jsme si již vysvětlili, v syrovém stavu je houba silně jedovatá. Byl popsán případ, kdy otravu provázenou dvouhodinovým zvracením a celodenními bolestmi břicha způsobilo jen ochutnání kousku syrové houby bez spolknutí dužniny (Kašpar, 1921). Připravovat ze satana jakýkoliv pokrm je také riskantní. Nikdy nemáme jistotu, že všechen bolestatin při kuchyňské úpravě bude denaturován. Zkušenosti autorů, kteří hřib satan poprvé botanicky popsali a jídlo z něj ochutnali, nesvědčí o tom, že by jeho konzumace byla bez rizika (Bezděk, 1901). Podobné negativní výsledky s konzumací této houby zaznamenaly i novější práce (Edwards a Henry, 1989; Köppel, 1993; Pore, 1993; Schenk-Jaeger et al., 2012).

V hřibu satanovi byly nalezeny i jiné substance, které se teplem nerozkládají a tudíž se při jeho kuchyňské úpravě neničí. O jejich chemické podstatě toho zatím mnoho nevíme a o jejich účincích na člověka toho víme ještě méně. Tyto látky by mohly být zodpovědné za některé neurologické a psychické projevy, které jsou u otrav tímto hřibem popisovány (Guzmán, 2009). Mohly by to být indolové alkaloidy, pravděpodobně značně těkavé, protože potíže dokážou vyvolat i výpary ze syrové houby v uzavřené místnosti (Kubička et al., 1980). Informace o termostabilních biologicky aktivních látkách v satanovi jsou zcela nedostatečné a ty co lze najít na internetu, nevzbuzují důvěru.

Literatura

Bezděk J. Houby jedlé a jim podobné jedovaté. Praha, vlastním nákladem, 1901. 225 s. S. 33-38.

Edwards JN, Henry JA. Medical problems of mushroom ingestion. Mycologist. 1989; 3(1): 13-15.

Ennamany R, Bingen A, Creppy EE, Kretz O, Gut JP, Dubuisson L, Balabaud C, Bioulac Sage P, Kirn A. Aspirin and heparin prevent hepatic blood stasis and thrombosis induced by the toxic glycoprotein Bolesatine in mice. Hum Exp Toxicol. 1998; 17(11): 620-624.

Ennamany R, Kretz O, Badoc A, Deffieux G, Creppy EE. Effect of bolesatine, a glycoprotein from Boletus satanas, on rat thymus in vivo. Toxicology. 1994; 89(2): 113-118.

Ennamany R, Kretz O, Creppy EE. Effect of bolesatine on phospholipid/calcium dependent protein kinase in Vero cells and in rat thymus. Arch Toxicol. 1995a; 69(9): 624-630.

Ennamany R, Marzetto S, Saboureau D, Creppy EE. Lipid peroxidation induced by bolesatine, a toxin of Boletus satanas: implication in m5dC variation in Vero cells related to inhibition of cell growth. Cell Biol Toxicol. 1995b; 11(6): 347-354.

Gachet C, Ennamany R, Kretz O, Ohlmann P, Krause C, Creppy EE, Dirheimer G, Cazenave JP. Bolesatine induces agglutination of rat platelets and human erythrocytes and platelets in vitro. Hum Exp Toxicol. 1996; 15(1): 26-29.

Guzmán G. The hallucinogenic mushrooms: diversity, traditions, use and abuse with special reference to the genus Psilocybe. Fungi from Different Environments, Science Publishers, Enfield, 2009; s. 256-277.

Kašpar F. Otrava hřibem satanem. In Smotlacha F. Časopis československých houbařů. Praha, Nakladatelství B. Kočího, 1921. Ročník II. 1920-1921, s. 287.

Köppel C. Clinical symptomatology and management of mushroom poisoning. Toxicon. 1993; 31(12): 1513-1540.

Kretz O, Barbieri L, Creppy EE, Dirheimer G. Inhibition of protein synthesis in liver and kidney of mice by bolesatine: mechanistic approaches to the mode of action at the molecular level. Toxicology. 1992a; 73(3): 297-304.

Kretz O, Creppy EE, Boulanger Y, Dirheimer G. Purification and some properties of bolesatine, a protein inhibiting in vitro protein synthesis, from the mushroom Boletus satanas Lenz (Boletaceae). Arch Toxicol Suppl. 1989; 13: 422-427.

Kretz O, Creppy EE, Dirheimer G. Disposition of the toxic protein, bolesatine, in rats: its resistance to proteolytic enzymes. Xenobiotica. 1991a; 21(1): 65-73.

Kretz O, Creppy EE, Dirheimer G. Characterization of bolesatine, a toxic protein from the mushroom Boletus satanas Lenz and it's effects on kidney cells. Toxicology. 1991b; 66(2): 213-224.

Kretz O, Reinbolt J, Creppy EE, Dirheimer G. Properties of bolesatine, a translational inhibitor from Boletus satanas Lenz. Amino-terminal semence determination and inhibition of rat mitochondrial protein synthesis. Toxicol Lett. 1992b; 64-65 Spec No:763-766.

Kubička J, Erhart J, Erhartová M. Jedovaté houby. Praha, Avicenum, 1980. 248 s.

Licastro F, Morini MC, Kretz O, Dirheimer G, Creppy EE, Stirpe F. Mitogenic activity and immunological properties of bolesatine, a lectin isolated from the mushroom Boletus satanas Lenz. Int J Biochem. 1993; 25(5): 789-792.

Patočka J. Abrin and ricin - two dangerous poisonous proteins. ASA Newletter. 2001; 85: 20-22.

Patočka J a kol. Vojenská toxikologie. Praha, Grada 2004. s. 178. ISBN 8024706083

Patočka J, Burle V. Hřib satan. Vesmír 2012; 91(10): 574-575.

Patočka J. Úvod do obecné toxikologie. Praha, Manus. s. 44. ISBN: 8086571041

Pore RS. Mushroom poisoning. In Fungal Infections and Immune Responses. Springer US, 1993; s. 493-519.

Schenk-Jaeger KM, Rauber-Lüthy C, Bodmer M, Kupferschmidt H, Kullak-Ublick GA, Ceschi A. Mushroom poisoning: A study on circumstances of exposure and patterns of toxicity. Europ J Int Med. 2012; 23(4): e85-e91.
 

96 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Odpověď vědce | 17. září 2015 v 10:38 | Reagovat

Je hřib satan jedovatá houba a je otrava smrtelná? Dekuji(Soňa)

Hřib satan a další hřiby např. hřib koloděj jsou opravdu jedovaté, ale jen tehdy když jsou nedostatečně tepelně zpracované. Což se v dnešní rychlé době děje často. |Otrva není smrtelná, ale za dvě hodiny po požití se úporně zvrací, každých dvacet minut po dobu až 6 hodin. Hřibu satanu se lidově říkalo "bliják". RNDr. Jaroslav Klán, toxikolog, mykolog

2 Václav Burle | 23. ledna 2016 v 17:04 | Reagovat

Dnes už se ví, že hřib satan je "jedlý". Ty uvozovky znamenají, že potom na talíři nic moc. Podmínkou je, že se musí vařit, dusit, cca půl hodiny. Dlouhým povařením jedovaté látky vyprchají. Otázkou je jestli po tak dlouhé připravě se ještě vyplatí satana jíst.

Mykologové tvrdili, že se jíst nedá a přitom ti zkušení věděli, že odjakživa co lidská paměť sahá se konzumoval lidem v Polabí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama