Hřib borový - Boletus pinophilus - Hríb sosnový

30. září 2014 v 22:58 | Kolik těch borových se asi v našich lesích každoročně nachází? Dá se to vůbec odhadnout? |  - - hřib borový
Hřib borový aneb velká vždy radost když se s ním houbař potká...

Jeleni ne a ne zatroubit. Byl tam ale jeden, který se každou chvilku postavil, zvedl hlavu, vytáhl se, protáhl se, ukázal své překrásné paroží a nevydal ze sebe ani hlásku. Už jsem se na to nemohl dívat a vydal se najít alespoň nějaké houby. Těšíl jsem se jak budu doma pochválen. A povedlo se. Dva plné koše těch nejkrásnějších hub. Když jsem se vrátil do campu, tak jsem od svých druhů očekával slova závisti. Opak byl pravdou. Jak mě uviděli, tak vypukli ve strašný řehot. Představte si, že v okamžiku jak jsem odešel jelen troubil až se lesy začaly opět zelenat...

Již v minulém roce jsem tam mezi Keply a hranicí objevil hodně veselý potůček. Zpíval přenádherně a dokonce, na několika set metrech, měl i několik vodopádů. Bylo to takové krátké údolíčko kde všude kolem nemálo hodně starých stromů - jedle, smrky, ale i buky a další listnaté skvosty. Řekl jsem si, že se k němu půjdu podívat na houby.

Těch tam bylo požehnaně. Ale málo takových, které by, kromě jednoho překrásného kotrče kadeřavého, skončily v košíku. Uhnul jsem od vody rozhodnut překontrolovat nedaleký kopec, na jehož úpatí jsem viděl rozsáhlou březinu. Očekával jsem křemenáče, kozáky. Bohužel, nikde ani plodnice.

Pomalu jsem začal šlapat k vrcholu. Již zdálky jsem zřel tu krásu a hned jsem věděl že budu dnes, po delší době, opět úspěšným houbařem.

Vůbec nechápu, jak je možné, že v současné době, ještě z ničeho nic člověk narazí na mini hvozd, kde staré, ale zdravé stromy. Jedle, obrovské smrky, buky. Je to takový ten typ lesa, kde strom, kolem něho kromě několika stromků z náletu nic. A tak se to opakuje všude kolem. A mezi stromy doslova stovky starých překrásných až obrovských houbaři zapomenutých hřibů. Těch pro můj koš potřebných tam již zase tak moc nebylo, ale byl jsem i tak spokojený. Je také možné, že pro houbaře je to pro jejich nožky dost daleko. Kdo ví?

A hle tady je ten hvozdu šampión... Uviděl jsem ho již z dálky. Seděl na jednom z vrcholu hory jako by se rozhlížel daleko do kraje. Vypadal jinak než ostatní hřiby. Netrvalo dlouho a měl jsem jasno - borový. A kolem jich, v různé velikosti a tvarech, bylo ještě kolem deseti. Byl to dnes překrásně prožitý den.

Tak už troubějí. Je radost je poslouchat a v tichosti se za nimi plížit. Letos to ale nebylo pro vysoké teploty nic moc. Tak zase příště i když ještě to řádění pacholku nekončí...
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 30. září 2014 v 23:29 | Reagovat

Zanedlouho vyrážíme na jeleny. Jestli budu úspěšný, tak sem nějakého zpívajícího vložím.

2 Koukni a plač | 4. října 2014 v 14:06 | Reagovat

http://www.the-open-mind.com/25-stunning-photos-within-the-mystical-world-of-mushrooms/

3 Aleš květnatec Archerův | 5. října 2014 v 9:22 | Reagovat

Před cca 3 týdny jsem na něj narazil poprvé asi 3km od Frenštátu v jednom malinkém smíšeném lesíku. Včera se mi povedlo druhé setkání, v jiném lesíku asi 6km daleko od toho původního. Dokonce dva kousky. V obou případech už byla ramena spadlá dolů. Jelikož oba lesíky navštěvuji často, snad se s květnatci ještě potkám. Zvláštní je, že oba lesíky jsou malé, že je máte prochozené za 20 minut.

4 Orsej cl | 6. října 2014 v 18:21 | Reagovat

Vene posílám toho hřiba rubínového.

5 Orsej cl | 6. října 2014 v 18:52 | Reagovat

Miroslav Beran mykolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích doporučuje nepoužívat - mykologická poradna, ale poradna pro houbaře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama