Liška nálevkovitá - Cantharellus tubaeformis - Kuriatko lievikovité

25. září 2014 v 12:46 | Mezi houbařskou veřejností málo známá houba. Škoda je jí ale nesbírat. |  - - nálevvkovitá
Liška nálevkovitá

Bylo nebylo. Již dávno tomu. To ještě téměř auta nebyla a všude se jezdilo na houby vlakem, autobusem, ale i parníkem. Do Krkonoš, na Šumavu, cesta trvala téměř celý den. Byly to zlaté časy a hub všude bylo neurekom. Ta doba se již nikdy bohužel, pro někoho snad i bohudík, nevrátí.

Zima a neustále vlhko nás ten den vyhnalo ze stanu. To ještě spacáky nebyly. Deky po Wehrmachtu byly neustále vlhké. Při tom deštivém počasí se vůbec nedaly usušit. Dávali jsme je nad ohniště a tak nejen smrděly, ale byly i dosti opálené. Ani díry od ohně nechyběly. Stan to byly německé armádní maskované celty, které neměly podlážku. Tu vždy bylo nutné vytvořit z chvojí, slámy, sena, trávy. Zkrátka co kde bylo a co se kde dalo odcizit. Čti ukradnout. Často se stávalo, že jsme s přírodním podkladem si přinesli i breberky, které nás celou noc nepříjemně otravovaly, žraly. Člověk se pro to svědění a kousání kolikrát vůbec aní nevyspal. Nezbylo nic jiného než tu podlážku nechat projít ohněm.

Rozjeli jsme vatru, v jednom kotlíku uvařili čaj, v druhém, jak jinak, než pořádnou porci smaženice. Konzervy moc nebyly, ale v zásobě jsme měli vojenské polévkové kostky. Když si tak na ně vzpomenu, tak vůbec nebyly špatné - gulášová, dršťková byly nejoblíbenější. V kostkách jsme měli i takové divné ale ne zrovna nechutné kafe. Říkávalo se, že se do těch kostek přidával bróm. Prý aby voják neměl neustále chutě na něžné pohlaví. Nevím jak to fungovalo, ale ve válkách se vždy tvrdě znásilńovalo. A dělala to každá strana. Jak ta hodná, tak i ta zlá. Problémem vždy byla vajíčka. Kde je vzít a nekrást.

To jsme takhle jednou ulovili za vsí slepici. Čirou náhodu se jeden, aniž chtěl, do ní trefil kamenem. Padla a byla naše. Rozhodli jsme se, že si jí uděláme po cikánsku v jílu. Dorazili jsme do campu, cestou sehnali odpovídající mazlavou hlínu, rozdělali oheń, sáhli pro slepici do torny. Ta z ničeho nic frrrr a byla pryč. Víte že nám to vůbec nevadilo. My jsme všichni, aniž jsme to přiznali, byli dokonce rádi...

Pojedli jsme, popili, a neustále se některou částí těla točili k ohni. Ta vlhká zima, i když bylo léto, je vždy hodně nepříjemná. Nezbývalo než všechno zabalit do toren, uesek, teletin, krosen, ale i námořnických pytlů, kdo co právě z válečných trofejí měl, a vydat se do nejbližší hospody. To ještě tenkrát, v těch krásných dobách, stačilo zabouchat na vrata a vesnická putyka byla až do pozdní noci naše. Pak jsme v ní, nebo opodál ve stodole, přespali.

Jednou jsme také tak vyšli z tábořiště a proti nám on a ona. V ruce košíky, které byly plné až po okraj. Koukáme, nevěřícně se díváme a nestačíme žasnout. "Ježíšmaria co to máte za houby?" Říká za nás všechny jeden z nás. "Vy kluci asi nejste moc dobří houbaři, co?" Prohlásila ta dáma zahalená do ponča odněkud z jihu Ameriky. "Vy tyhle houby neznáte?" Udělala z nás úplné houbařské blby. Museli jsme se přiznat, že tedy |ne. "To je liška trubkovitá. Jedlá a výtečná. Když nerostou jiné houby, tak je pro každého pokladem. Je sice drobná, ale dá se jí ve smrčí nasbírat převeliké množství. Její použití je všestranné." A od té doby jí známe, sbíráme, chválíme. A teď jí znáte i vy. Dobrou chuť a když budete mít chuť a zájem, tak nám prosím i vy o ní něco napište.

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE LIŠKY NÁLEVKOVITÉ: /VII - X, jedlá /

Houba je to drobnější, ale když je dorostlá, tak poměrně i vyšší. Bývá ve velkých shlucích, trsech. Kdo se jí naučí znát tak neprohloupí. Výhodou rovněž je, že je nezaměnitelná. Nacházíme jí ve velkém i v době, kdy ostatní houby moc nerostou. Hledáme jí ve smrčinách, ale i ve smíšených lesích. A to od středních poloh až po ty vyšší. Je to vynikající houba na přežití. Podobná, a také jedlá, je jí liška žlutavá.

Skalní houbaři vědí, že lišek je povícero. Důležité je vědět, že všechny jsou jedlé a chutné. Kromě známé lišky obecné ještě existuje ametystová, bledá, žlutavá, nálevkovitá, Friesova, kadeřavá. V této souvislosti je nutné upozornit i na fantastického stročka trubkovitého.

Lišku nálevkovitou sbíráme celou, včetně třeně. Dá se i dobře sušit. Výhodou je, že jí nemusíme řezat na menší kousky. Větší plodnice jsou vhodné i do skleniček. Buď jako samostatné, nebo do směsí. Je prokázáno, že tam kde jí najdeme roste po několik dalších let a to do doby než jí přikryje sněhová peřina. Jenom to sklízení pro její drobnost je trochu pracnější. Zde platí rčení - vydržať, vydržať. vydržať.

Zajímáte se o chemii v souvislosti s houbami? Tak se podívejte, v souvislosti s liškou nálevkovitou, na kyselinu cibarovou.

Co si budeme povídat. Hodně je to i o fototechnice. I když se člověk toulá po houbách, tak je dobré mít neustále nasazené dlouhé sklo. Většinou se nic nestane a to neustálé vyměňování objektivů je velice nepříjemné. Ale za těch několik snímků to stojí...
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Myška | 25. září 2014 v 17:31 | Reagovat

Pane Václav pište tu lišku s tvrdým y. Lyška. Byl to od vás docela dobrý nápad.

2 Václav Burle | 25. září 2014 v 17:43 | Reagovat

Fěkuji. Napsal jsem na toto téma článek ale domnívám se, že tento nápad neprojde.

3 blog | 25. září 2014 v 17:45 | Reagovat

Právě v tento okamžik má ing. Jiří Baier na Mořině besedu o houbách. Kdyby každý zkušený houbař udělal dvě přednášky ročně, tak to by byl pro mykologii, houbaření, velký a významný úspěch. Je to snad nemožné?

4 Konzumujeme | 26. října 2014 v 0:11 | Reagovat

V letošním roce jí mnoho houbařů v kuchyni vyzkoušelo. Prý to není nic moc. Na lišku obecnou nálevkovitá prý nemá...

5 Vlasta | 28. října 2014 v 16:19 | Reagovat

Lišky nálevkovité jsem dělala letos poprvé.  Dělala jsem jen obyčejnou smaženici na másle. Voněly krásně a chuť je výborná a jemná. S liškou obecnou se nedají srovnat, tu považuju za vyjímečnou jak chuťově a barevně, tak tím, jak je krásně tuhá. Taky jsem udělala 2 skleničky do octa, ale to ještě nevim. Asi jsou na tento účel moc měkké.

6 Blanka | 28. října 2014 v 16:20 | Reagovat

Také jsem je letos ochutnala poprvé a moc příjemně mne překvapily. Dávala jsem je do čalamády, dělala škvarky zalité sádlem, s nivou. Ale také souhlasím s tím, že liška obecná je lepší.

7 -u- | 28. října 2014 v 16:21 | Reagovat

Pro nás mlsouny jí hodnotim "nic moc" jsou-li lepší houby je škoda se ohýbat.

8 Václav Burle | 30. března 2015 v 0:21 | Reagovat

Ale u lišky nálevkovité není třeba se ohýbat. Já zalehnu a už jí jenom házím do košíku. Tedy když je jí všude spousta. Důležité je ihned před dáním do košíku čistit, čistit, čistit. Je to lepší než mít pak doma druhou čistící směnu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama