Říjen 2014

FOTOGRAFUJEME s Janem Šibíkem

31. října 2014 v 21:04 | Jedni říkají, že bez prvotřídní techniky to nejde. Druzí tvrdí, že snímat se dá vším ale musí se to umět. Vše je to pouze o nápadu, kompozici a o úsilí být ve správný čas na správném místě.... |  HOUBY
Názory pana Šibíka jsou opravdu originální.

V poslední době se nejen v Praze uskutečnilo kolem fotografování nemálo zajímavých akcí. A my jsme mnohdy byli při tom. Neustále se nás někdo ptal a co houby? Je málo fotografů, i těch profesionálních, kteří by je nejen na snímcích neměli rádi. Zejména zimní období je o fotografii. Máme se, tak jako každoročně, na co těšit. Neseďte za pecí, u televizí a vydejte se s námi na cesty za poznáním.

Pana Jana Šibíka není třeba představovat. Vynikající fotograf, reportér, který se zejména zabývá válečnými konflikty, politikou, ale i toulání se městy. Zrovna velkým milovníkem přírody není a o houbách ani nemluvě. Zkusíme ho trochu předělat?

Zajímavé jsou jeho názory kolem fototechniky, ale i o fotografování. Patří mezi ty profesionáli, kteří tvrdí, že udělat vynikající snímek se dá i lepším mobilním telefonem. V poslední době dokonce nic jiného nepoužívá. Zrcadlovka je jeho pracovním nástrojem pouze, zejména, při fotografování svateb. Ale i zde na mobil nezapomíná. Bohužel o jeho zkušenosti již redakce mnoho zájmu nemají. I tady v redakcích je to dnes o ekonomice, penězích. Dnes Jana živí především právě ty svatby. Vyfotografuje, odevzdá fotografie a za získané peníze se opět vydává do světa. Je stále přesvědčen, že práce fotoreportéra má pro mír světa nemalý význam.

Pro nás fototuláky, vandrovníky, je důležité, že nám Jan bez jakýchkoliv připomínek poskytuje rady a zve nás na mnohé ze svých akcí. Není přednášky, besedy, které bychom se s radostí nezúčastnili. Naše společné přátelství vyvrcholilo v těchto dnech na Fotoexpu a v pražské ZOO.

Naše fototoulky pokračují. Poslední se konala v pražské zoologické zahradě pod vedením fa Olympus. K dispozici byla nejmodernější technika, a to jak aparáty, tak i objektivy a další tak potřebné příslušenství. Bezzrcadlovky této japonské organzace se dostávají stále více do popředí zájmů i profesionálních fotografů. Pojďte i vy si tyto skvosty vyzkoušet.

Fotograf těžký život má. Již roky se těšíme až tomuto krasavci vyrostou překrásné parohy. A když se to konečně mělo stát a my byli připraveni, tak mu tu ozdobu uřízli. Ó, jak jsme byli zklamáni. Někteří z nás se rozhodli, že v příštím roce si je pojedou vyfotografovat do USA. Že bych se přidal? A co vy? Také poletíte?

Je velice příjemné, když se vytvoří parta lidí, kteří mají společné zájmy. V našem případě je to příroda, orchideje, houby atd. A když se k tomu připojí ještě zájem o fotografování, tak to nemůže mít chybu. Pravidelně pořádáme řadu akcí, kterých se zúčastňují fototuláci i z nemalých vzdáleností.

Rozhodli jsme se, že zoologickým zahradám, zejména v nadcházejícím zimním období, budeme věnovat více pozornosti. Chce se někdo z vás podívat do té pražské? Tak se nezávazně přihlašte zde na blogu, pod tímto článkem, v komentářích. Václav Burle a spol.


O ryzci pravém trochu jinak

31. října 2014 v 10:37 | Jiří Patočka, Josef Frynta |  - - pravý
Rod Lactarius (ryzce) jsou lupenaté houby, které stavbou a tvarem plodnic připomínají holubinky. Na rozdíl od holubinek však při poranění roní mléko, které může být bezbarvé, bílé, žluté nebo oranžové až červené. U některých druhů se jeho barva na vzduchu mění. V rodu ryzců jsou jedlé, nejedlé a dokonce i jedovaté druhy. Pro houbaře představují ryzce snadno poznatelnou skupinu hub, které prozradí přítomnost mléka. Ty nejchutnější z nich se vyznačují mlékem oranžové barvy.

Právě takovým neobyčejně chutným ryzcem je ryzec pravý (Lactarius deliciosus (L.: Fr.) S. F. Gray). Pokud o této houbě hledáte i jiné než mykologické informace, klikněte na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=705

Máslo nebo margarín? A co při přípravě hub používáte vy? A proč?

29. října 2014 v 12:49 HOUBY
Být či nebýt? Toť otázka! Je lépe při přípravě hub používat margarín nebo máslo? A teď babo raď...

(...pokračování asi dnes v noci.)

Vydra říční aneb příběhy s fotoaparátem v ruce

28. října 2014 v 11:59 | Máte příběh s vydrou, se zvěří? Napište do komentářů. Potěšte písmem i fotografií ostatní milovníky přírody. |  - - vydra
Vydra říční - VIDEO!!!

Vyfotografovat nebo dokonce natočit vydru říční není vůbec jednoduché. Opět je to jen o velkém štěstí, které přeje připraveným. Když se povede, tak je to velký zážitek.
Není třeba ale zoufat. Řada zoologických zahrad a podobných zařízení má ve svém areálu některou z mnoha druhů vyder. Nejinak tomu není například ani v pražské zoo. Čím delší sklo tím samozřejmě lépe. Pak není důvod si nepořídit pěkný snímek. Ale i bez aparátu si setkání s vydrou může člověk a zejména človíček pěkně užít. U ní je neustále na co se dívat. Je to velice živý a bojovný živočich.

....


Fototulák Petr SLAVÍK slovem i fotografií

26. října 2014 v 20:07 | Učí nejen nás, ale každého kdo projeví zájem. Podívejte se s ním do světa |  Fototuláci
Nejlépe se naučí fotografovat ten, kdo využije zkušeností Mistra. Více ZDE!!!

Při setkávání s lidem, přáteli, se málokdy zapomenu zeptat: "...a co houby? Sbíráte? Konzumujete? A jak je děláte?

V poslední době stále častěji narážím na situace, kdy lidi o houbách nevědí naprosto nic, nebo velice málo. Ale tak to bylo asi vždycky. Pryč jsou ty doby, kdy o nich v rodině věděl někdo něco povícero. To bylo ještě v těch dobách, kdy houby byly důležitou součástí jídelníčku - bída, hlad, války, nedostatek potravin. Ví například ještě někdo z mladých generací co to byly lístky na potraviny?

Důvod je zřejmý. Nikdy jsme se v naší části Země neměli tak dobře jako v současné době. Jídla je dostatek, tedy jak pro koho, máme kde složit své údy, dobře se vyspat, odpočinout si. Daří se nám dobře. Otázka je, jestli si toho umíme vážit. Neděláme neustále ve všech oblastech lidského žití jednu ptákovinu za druhou? To by bylo ale na jiné dlouhé vyprávění.

Petr Slavík, fototulák, je fotografem par excelence. A co on a houby?: "Když jsem se ještě živil jako dřevorubec, tak jsem na houby nedal dopustit. Dnes již bohužel na houbaření není tolik času. Pryč jdou doby, kdy jsem odcházel z lesa s pilou a sekerou v ruce a v přilbě jsem měl ty nejkrásnější a nejzdravější plodnice. To byl k večeři pak super deligates..."

Za vlky s fototuláky do USA, Kanady... Foto: Petr Slavík

Korálovec ježatý z pera pana profesora

26. října 2014 v 14:57 | V nejbližších dnech bude korálovec ježatý patřit do státem chráněných hub a to v nejvyšší kategorii... |  - - ježatý
Několik poznámek ke korálovci ježatému

Nevím, kolik roků po sobě roste korálovec ježatý na stejném místě. Nevím o nikom, kdo by taková pozorování prováděl, a pokud je prováděl, tak je nepublikoval. Nedají se proto dohledat a jsou tudíž neznámá.

Co ale vím je to, že korálovec ježatý je dnes předmětem intenzivního výzkumu chemiků a farmakologů. Moderní medicína stále častěji "znovuobjevuje" přírodní léčiva, o jejichž léčebném využití lze nalézt informace již ve spisech starověké Číny a Indie, starých tisíce let.Dnes probíhá intenzivní výzkum obsahových látek a jejich farmakologických účinků a pomocí moderních vědeckých metod je zkoumáno zda jsou tyto látky opravdu účinné a proč.

Do kategorie takto zkoumaných přírodních léčiv patří také korálovec ježatý (Hericum erinaceus) (Jiang et al., 2014), označovaný v Číně jako Hou Tou Gu a v Japonsku yamabushitake (Lindequist et al., 2010). Tato jedlá houba, která má své pevné místo v tradiční čínské medicíně v terapii nemocí trávicího systému (Wong et al., 2013), má mimo jiné také antidepresivní (Nagano et al., 2010) a neuroprotektivní účinky (Lee et al., 2014) a na modelu laboratorního zvířete chrání mozek před neurodegenerativními pochody, včetně Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby (Mori et al., 2011; Phan et al., 2014).

Literatura

Jiang S, Wang S, Sun Y, Zhang Q. Medicinal properties of Hericium erinaceus and its potential to formulate novel mushroom-based pharmaceuticals. Appl Microbiol Biotechnol. 2014;98(18):7661-7670.

Lee KF, Chen JH, Teng CC, Shen CH, Hsieh MC, Lu CC, Lee KC, Lee LY, Chen WP, Chen CC, Huang WS, Kuo HC. Protective effects of Hericium erinaceus mycelium and its isolated erinacine A against Ischemia-Injury-Induced Neuronal Cell Death via the inhibition of iNOS/p38 MAPK and nitrotyrosine. Int J Mol Sci. 2014;15(9):15073-15089.

Lindequist U, Rausch R, Füssel A, Hanssen HP. Higher fungi in traditional and modern medicine. Med Monatsschr Pharm. 2010;33(2):40-48.

Mori K, Obara Y, Moriya T, Inatomi S, Nakahata N. Effects of Hericium erinaceus on amyloid β(25-35) peptide-induced learning and memory deficits in mice. Biomed Res. 2011;32(1):67-72.

Nagano M, Shimizu K, Kondo R, Hayashi C, Sato D, Kitagawa K, Ohnuki K. Reduction of depression and anxiety by 4 weeks Hericium erinaceus intake. Biomed Res. 2010;31(4):231-237.

Phan CW, David P, Naidu M, Wong KH, Sabaratnam V. Therapeutic potential of culinary-medicinal mushrooms for the management of neurodegenerative diseases: diversity, metabolite, and mechanism. Crit Rev Biotechnol. 2014 Mar 24. [Epub ahead of print]

Wong JY, Abdulla MA, Raman J, Phan CW, Kuppusamy UR, Golbabapour S, Sabaratnam V. Gastroprotective Effects of Lion's Mane Mushroom Hericium erinaceus (Bull.:Fr.) Pers. (Aphyllophoromycetideae) Extract against Ethanol-Induced Ulcer in Rats. Evid Based Complement Alternat Med. 2013;2013:492976.
Jiří Patočka


Krasavec, kterého jsme potkali včera ve vojenském újezdě. Na stejném stromě ho pozorujeme již po několik let. Více o něm najdete zde na blogu. Přečtěte si zejména tu část o také houbaři, který jich měl na kole na řídítkách plné tašky, plný nosič a ještě i přeplněný batoh na zádech. Z toho plyne jedno ponaučení - je dobře že se konečně podařilo korálovce ježatého vložit mezi chráněné houby. Myslíte si, že to pomůže? Že nebude z lesů brakován? Navíc je prokázáno, že jsou i tací z nás, kteří plodnice vyřezávají a i se dřevem je odnášejí do civilizace. Potom babo raď... Václav Burle

Daněk aneb na život a na smrt

26. října 2014 v 14:30 | Jelení a dančí milování končí a my se již těšíme na příští rok |  Daněk VIDEO
Daňci se stále ještě snaží. Rochají až se hvozdy zelenají....

VIDEO !!! (...hledáme kameramana, zvukaře, střihače apod.)

Svíčková podle receptu mistra světa

25. října 2014 v 23:07 | xyz |  RECEPTY
Vypadá to, že následující recept na svíčkovou je tím nejdokonalejším. Zkuste a vyslovte ortel

V nedávných dnech se na dobřichovickém zámku konal I. ročník brdského festivalu ve vaření svíčkové omáčky. Výsledek hodnotila jak komise složená z odborníků, tak i laická. Soutěžilo patnáct borců a to jak profesionálové, tak i amatéři. Vítězem u obou porot se stal Jaroslav Petrů z restaurace Centrál, Ledeč nad Sázavou. Není to žádný kuchařský nováček. Ve svíčkové se stal, na letošním XIX. ročníku mistrovství světa ve vaření tohoto českého skvostu, mistrem světa.

Svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem, doplněná brusinkami, citrónem a šlehačkou pro dotvoření chuti, je typickým českým jídlem. Je to pochoutka, po nímž se stýská mnoha Čechům, kteří odešli do ciziny. Nikde jinde jako v Česku vám takovou svíčkovou nepřipraví. Nicméně, na území ČR se vyskytuje mnoho druhů receptů, které se mírně liší v chuti omáčky, takže se nedá hovořit o jediném univerzálním receptu. Proto je přesnější říkat: nikdo jiný jako maminka vám takovou svíčkovou nepřipraví.

RECEPT
mistra světa ve vaření svíčkové
JAROSLAVA PETRŮ

Koupíme kilo a půl hovězího zadního, nejlépe falešné svíčkové. Maso řádně očistíme, omyjeme, usušíme a potom prošpikujeme. Připravíme lák z vody, octa, kořenové zeleniny, petržele, celeru, mrkve, divokého koření, bobkového listu, nového koření, celého pepře, trošky soli a cukru. Lák svaříme a necháme vychladnout. Pak do něj ponoříme maso a dáme do ledničky, nejlépe na čtyři dny.

Pro omáčku počítejte 30 dkg celeru, 30 dkg petržele a 60 dkg mrkve. Dále dvě větší cibule o průměru 8 cm, citron, divoké koření, bobkový list, nové koření a pepř. Vše dohromady orestujeme, přidáme hořčici a cukr. Počítejte tak 20 minut, půl hodinky. Pak do omáčky příjde jedna polévková lžíce švestkových povidel, zastříkneme octem a vodou a necháme opět orestovat. Na tomto základu opečeme maso ze všech stran, zalijeme vodou a dáme péct. Maso musí být celé ponořené. Pečeme cca dvě hodiny na 200 stupňů C.

Vyndáme maso, omáčku nahrubo rozmixujeme, přifedeme k varu, zahustíme hladkou moukou rozmíchanou v mléce. Vše se dále vaří alespoň tři čtvrtě hodiny. Dochutíme solí, citronovou šťávou a cukrem. Přidáme 30% smetanu, na kilo a půl masa až litr. Vše přes hrubší sítko propasírujeme a na závěr zjemníme kvalitním máslem.

Pro zdejší čtenáře zaznamenal Michal Korol



Korálovec ježatý

25. října 2014 v 22:41 | Je překrásný a veliký. Divné je, že ho ten divný houbař nezlikvidoval |  - - ježatý
Korálovec ježatý aneb kolik asi roků vyroste na stejném stromě? Ví to někdo z vás?

Již víme, že v tomto hvozdě rostou desítky korálovců ježatých, ale i bukových. Na jedlové jsme tady ještě nenarazili. A to je moc divné. Ještě nedávno jsme tady nacházeli, a stále nacházíme, jen několik plodnic ježatých. Jedná se o jeden až dva kusy. Ten televizní, který nedaleko tohoto, letos na pařezu nevyrostl. Víme ale, na základě setkání s tím houbařským barbarem, pytlákem, že jich tady někde musí být každoročně na desítky. V příštích letech se jim ve spolupráci s vámi budeme více věnovat.

Na snímku korálovec ježatý vypadá co do velikosti nic moc. Opak je ale pravdou. Správně nebo nesprávně zvolený objektiv dokáže hodně vylepšít, ale také pokazit.

Na tomto stromě ho pozorujeme již několik let. Jak asi dlouho se nám tady bude ukazovat? Víme vůbec kolik let za sebou může ježatý se na jednom stromě vyskytovat? Má někdo z vás na toto téma nějakou zkušenost? Napiště prosím...

Na tomto plácku ve vojenském újezdě je rok za rokem se na co dívat. A není to jenom o mykologii.

V tom torzu kmene na pozadí je obrovská dutina. To co vidíme na snímku je jenom skořepina. Uvnitř vždy bývá několik korálovců bukových. Zajímavé je, že letos vyrostli hodně pozdě. Nestačili, pro letní sucha, vyrůst. Je tam několik plodnic ve velikosti cca deseti centimetrů. Už se nemůžeme dočkat informace jak to tam asi bude v příštím roce.

O několik set metrů západně, na vysokém a historickém buku, roste již roky šindelovník severský. Je to obrovský krasavec. Zajímavé je, že vždy byl do kruhu a letos poprvé tak trochu do výšky. Na hořejším torzu větve byl v minulém roce poprvé ještě jeden. Letos se ale neukázal. Tak zase milý kamarádi a kamarádky za rok!

Šindelovník severský II/2014

25. října 2014 v 22:36 | V létě jsme byli přesvědčeni, že letos na buku nevykvete. A hle, skví se tam v plné kráse.... |  - - šindelovník severský
Ve vojenském hvozdu málo světla, dlouhé sklo, dlouhý čas, vysoké ISO.

O šindelovníku severském je tady toho na burle.blog.cz mnoho. Uvážíme-li že ještě nedávno o něm věděl málokdo, tak je to velice zajímavé čtení. Když jsem potkal první plodnici, tak jsem si nejdříve myslel, že je to sírovec žlutooranžový. V jednom případě víme, že byl i jako sírovec na jídlo trhán. To muselo být pak nemilé a nechutné překvapení. Jednou jsem se v noci probudil s myšlenkou, že to asi bude něco jiného. Pátral jsem pátral a nic nevypátral. Náhoda mě ale přivedla na slovenské stránky o houbách. A tam o něm byla taková malilinkatá zmíňka. Netrvalo dlouho, zapojilo se více houbařů, mykologů, a bylo jasno - šindelovník severský. A teď ho znáte i vy. A proč se o něm nevědělo? On je v naší přírodě vzácný. Vyskytuje se ve starých historických hvozdech. Málokdy ho najdeme někde jinde. Už jste se s ním také setkali? Tak napište, pošlete fotografie, ať potěšíte i ostatní zájemce o houby, mykologii, přírodu.


8. listopadu uspořádáme jen pro Vás putování za korálovcem ježatým a šindelovníkem severským. Máte možnost se levně dostat do Prahy a pak až na místo jejich výskytu.
Stačí si v Lídlu zakoupit celodenní zpáteční jízdenku na vlak za pouhých 199 korun. Bohužel otázkou je, jestli tam ten ježatý ještě bude. O šindelovníka strach nemáme. Ten roste tak vysoko, že se k němu nikdo nedostane. A navíc nikdo nemá důvod ho trhat. Je nejedlý a příšerně na talíři páchne....


Jelení říje fotoaparátem s funkcí video

24. října 2014 v 15:18 | Hledáme fototuláka, který to umí s kamerou |  Jelen L. VIDEO
Jelení říje video...

Puštík obecný aneb pro dobrotu na žebrotu

19. října 2014 v 23:31 | Nevíte jak by tuto příhodu měl řešit zákon? |  Puštík
Puštík obecný se měl na hájovně dobře. Ale přišel zákon....

Hájovna uprostřed lesů již dávno nesloužila svému účelu. Nejen zde, ale všude po republice se začalo šetřit. Hajní odcházeli do výslužby a dokonce jejich následovníkům, kteří vysedávali v kancelářich někde ve městě, se již říkalo i jinak. Svět se zbláznil a podle toho to v lesích i vypadá.

To prastaré stavení, po několika letech děsu a běsu, koupila děcka posledního zdejšího fořta. Stalo se tak jen proto, že pro její žalostný stav o ní neměl nikdo zájem. Měla být dokonce stržena. Už to musela být jedna velká hrůza. Vždyť hájenky, fořtovny, se ve velkém prodávaly prokurátorům, po revoluci bohatým úředníkům, podnikatelům apod. Vše se dělalo podle prastarého zákona - já na brachu bracha na mě...

Paní exhajná, babička současných majtelů, jednou našla v lese pod elektrickými dráty zraněného puštíka obecného. Vypadal hodně zbědovaně. Musel tam pod stromy v trávě ležet již řadu dnů. Známý myslivec, jinak zvěrolékař, ho prohlédl a ošetřil. Hajná s celou početnou rodinou ho den za dnem piplala, piplala a piplala. Byla to nikdy nekončící činnost. A podařilo se! Po několika měsících pták již poletoval kolem hájovny, ale neustále se vracel na své místečko k bábrlince.

Následovalo zděšení. Přišel dopis s barevným pruhem. Stát rodině vyměřil za záchranu puštíka mastnou pokutu a to ve výši šestimístního čísla. Babička se odvolala a juspěla. Pokuta jí byla nově vyměřena v pětiméstné sumě. Je ještě nutné k tomu něco napsat? Určitě ano!

Je tady někdo kdo by nám uměl tuto causu vysvětlit? Co v těchto případech říká zákon. Opravdu je vždy nutné ptáka, zvíře, odevzdat do zachranné stanice???


Přichází zákon: Nám fototulákům se stalo něco podobného. Nějaký pořízek nás udal, že rušíme obsazené hnízdo čápa černého. Přišel dopis s modrým pruhem a následoval nepříjemný a dlouhý několikahodinový výslech. Bylo to horší než na policii. Divné bylo, že o této záležitosti poměrně fundovaně psal i na internetu. On totiž na tom státním úřadě měl kamarády, kteří mu všechno ještě za tepla vyslepičili. Bohudík jsme to ustáli. Brzy o tom napíšeme článeček. Věřte, že se, vážení čtenáři, dobře pobavíte.

Zajímavé je, více je zde na blogu, že ČIŽP například neřešila likvidaci hnízda čápa černého ve vojenském újezdě v Brdech. Tam ho zlikvidovala paní Parkánová, tehdá ministryně obrany a šéf životního prostředí pan Bursík. Prý to inspekci nepřísluší. Armáda je armáda a s tou nemá nic společného.

A víte kde je problém? V současné době máme ve státě téměř 500 000 státních úředníků. A ti musí neustále vykazovat nějakou činnost. Nepracuješ, nevymýšlíš hovadiny, máš padáka. Na ulici čekají další zájemci o tvé teplé a dobře placené místo. K tomu přidejte nezaměstnané, bezdomovce, hladovějící občany, a lidi z různých důvodů na podporách. Kdo tady v České republice ještě vůbec pracuje? Je to divný svět?!

Se Sárou o houbách

18. října 2014 v 22:26 | Omylem je, když si myslíme, že co Čech, Moravan, Slezan to houbař.... |  Fototuláci
Sára má velice zajímavé názory na houbaření.....

Sára Saudková, významná světová fotografka, bohužel na houby moc není. Někdo její dílo proklíná, druzí se nemohou naopak nabažit a s radostí otevírají své peněženky.

V letošním roce bude vystavovat své překrásné fotografie mimo jiné v Londýně, ale i v New Yorku.

Je jisté, že v těchto předních galeriích je neuvidíme. Je to daleko, letenky nejsou nejlevnější a v těch letadlech to zrovna moc pohodlné rovněž není.

Jejím krédem kolem darů Matičky přírody je - nebrat si z přírody nic co člověk nutně nepotřebuje k životu. Houby tedy osobně nesbírá, ale na talíři je nade vše miluje. Prý jejich chuť je nezapomenutelná. A jak to dělá? Má na to jednoduchý recept. Plodnice do kuchyně jí pravidelně nosí její přátelé. Každý z nich už ví, že v žádném případě neakceptuje houby rozřezané. Má již osvědčené recepty, zejména ty ze staročeské kuchyně, ale nevyhýbá se ani novotám. Tak milá Sáro dobrou chuť.




Poznámka: Zajímáte se o stročkovce kyjovité? Tak napište svůj názor do ankety.

FOTOGRAFUJEME nejen houby

17. října 2014 v 12:06 | Učit se, učit se, učit se. I ten kdo umí se musí stále sebevzdělávat |  Fototechnika
Pojďme si povídat kolem fotografování...



III/ nejnovější fototechnika. (Doporučuji se podívat zejména na poslední část, kde fa Olympus. Budete si kupovat nový fotoaparát? burle.blog.cz poradí. I nejnovější technika se dá pořídit levně.) https://www.youtube.com/watch?v=7tigLtq4whg&feature=player_detailpage

Volavka bílá - Egretta alba - aneb milá setkání

15. října 2014 v 22:48 | Letos oproti minulým rokům jsme jí moc často neviděli. |  - - bílá v
Volavka bílá se aut nebojí. Jakmile ale vozidlo zastaví a fotografové vystoupí, tak je zle...

Vraceli jsme se ze Šumavy, kde jsme byli na jelení říji. Vzali jsme to auty zadem přes Třemšínsko na Prahu. Před vesnicí hráz rybníka, na které více než stoleté stromy. U břehu ve vodě kameny a na nich odpočívalo několik volavek bílých. Zajeli jsme pomaloučku za zatáčku a kryti stromy jsme se snažili k nim přiblížit co nejblíže. Docela se povedlo. Dostali jsme se téměř ke břehu rybníka.

Rozhodli jsme se vkročit za hráz a v jejím krytu se co nejvíce přiblížit až k ptákům. Udělali jsme ale jen několik kroků, vyšli jsme z krytu keřů a byl konec. Ptáci se pomalu jeden za druhým zvedli a zamířili někam za kopec na jinou vodu. Není jednoduché se k nim přiblížit. A čekat někde v skrytu je na dlouhé hodiny a výsledek je hodně nejistý. Už se vám také podařilo setkání s volavkou bílou? Pošlete fotografie ať potěšíte i jiné milovníky přírody.

Černobílá fotografie asi tu bílou vystihne nejlépe...

Kdyby tak na ty pacholky bylo povícero času. Milovník přírody na podzim neví kam skočit s aparátem dříve. Na říji jelenů, nebo snad daňků, vystopovat rysa, vydru, vlka, losa, ulovit do objektivu nějakého toho většího ptáčka a přitom naplnit ještě košíky houbama aby v zimě nechyběly. A tak stále dokola. Navíc to všechno leze hodně do peněz...

...a na závěr ještě malá vzpomínka na nedávné dny, kdy jsme týden za týdnem kontrolovali tuto překrásnou a hodně malilinkatou orchidej. Víte, že v Čechách roste, tak jako na Moravě, pouze na jedné lokalitě?

Zamrazujeme houby podle profesionálního mykologa

15. října 2014 v 18:19 | Zamrazování se neustále mezi houbaři probírá. Jeden to dělá tak, druhý zase onak. Nejčastější otázkou je, jestli je nutné předvařovat, blanžírovat... |  Sušíme - Zavařujeme
Odborníci, potravináři, mykologové, tvrdí jedno - předvařovat, 10 minut.

Mgr. Miroslav Beran, mykolog Jihočeského muzea: Krátce povařit, 10 minut. Nechat vychladnout. Dát do sáčku ze kterého je dobré vysát vzduch. Zamrazit. Houby takto připravené i déle v mrazáku vydrží v naprosto dokonalém stavu.

Zdroj: Český rozhlas České Budějovice

Hřib žlutomasý opět na přetřesu aneb s ing. Janem Borovičkou o houbách .

13. října 2014 v 22:29 | Na besedách stále dostávám na babku dotazy. Lid je zmatený. Jedni říkají hot, druzí zase čehý. Padne už konečně od odborníků jasné a srozumitelné slovo? |  - - hřib žlutomasý
Je hřib žlutomasý nebezpečný pro zdraví člověka nebo je to fáma? My v tom máme jasno. A co vy?

Motto: Babka je hříbek, kterým lid vždy pohrdal. Nejinak tomu nebylo ani u mého otce, velikého a znalého houbaře. Houba je napadána plísněmi. Některé jsou jedovaté, další způsobují nádorová bujení. Já nikdy bych hřiba babku, žlutomasého, nesbíral. Už mě to otec učil v raném mládí. Zaplísněné potraviny se nikdy nejí!
Mgr. Miroslav Beran mykolog Jihočeského muzea.

Ing. Jan Borovička, Právo 14. 8. 2014: Že by babky způsobovaly rakovinu, je ničím nepodložená fáma. Já je ale nesbírám. Houba mě nevoní, navíc je měkká a snadno plesniví. Je ale fámou, že hřib žlutomasý způsobuje rakovinu, jak se objevilo v některých médiích.

Prof. RBDr. Jiří Patočka, DrSc: Za nejnebezpečnější z jedů produkovaných babkami jsou považovány makrocyklické laktony kyseliny resorcylové (Isaka et al. 2002, Ninomiya-Tsuji et al. 2003, Zhao et al. 1999, Patočka et al., 2013), Tyto látky fungují jako inhibitory proteinových kináz (Dombrowski et al. 1999) a jsou karcinogenní. Více ZDE!!!

Závěr: Lid, široká houbařská obec je zděšena. Kde je tedy pravda? Není již ten správný čas si v babce aneb hřibu žlutomasém konečně udělat pořádek? Co nám na tento závažný problém řekne Česká vědecká společnost pro mykologii? Bude vůbec s lidem houbařským hovořit? Nechme se překvapit....


Los evropský (Alces alces) aneb potkáme ho konečně?

12. října 2014 v 19:16 - - los šumavský
Los je v naší přírodě, ale nevypadá to s ním bohužel moc dobře...


Místrovství světa ve sběru hub vyhrál Čech

6. října 2014 v 23:30 | Česká mykologická společnost pořádá místrovství světa ve sběru hub |  HOUBY
Vedení České mykologické společnosti vážně uvažuje o pořádání základních kol v pobočkách po celé republice. Když mají závody rybáři, myslivci své hony, střelci pálí na hliněné holuby, tak proč by nebylo příkladné i ničení Matičky přírody v podobě světových mistrovství v houbohledání. Česká republika tak již dnes je ve světě, v této disciplíně, naprosto jedinečná. Nic nebrání tomu aby se stala i součástí olympijských her. Sportu a především houbozávodům zdar. Nazdar!

XXII. mistrovství světa ve sběru hub na čas se konalo v polovině září v Blovicích. Vítěz, Roman Foltejsek z Řenče, za hodinu našel 49 druhů hub. Akce se zúčastnilo, v lese Kamensko, na třicet zdatných houbařů. Vysbírali ho do poslední mrtě. Pořadatelem byla Česká mykologická společnost, pobočka Blovice.

Letos bohužel hvozd houbařům moc plodnic nedaroval. V minulém roce borci nanosili i sedmdesát druhů hub. Zadáním místrovství světa bylo najít za šedesát minut co nejvíce hub a bylo jedno jest-li jedlých nebo nejedlých, dokonce jedovatých.

Nejvíce se nasbíralo muchomůrek, holubinek, václavek, ale i některých druhů hřibů, lišek obecných, poddubáků, ale i chorošů.

V propozicích mistrovství světa se stanovuje, že lze do košíku vložit pouze jednu plodnici daného druhu. Švindlovat nikdo nemůže protože do posledního okamžiku nikdo ze závodníků neví do kterého lese se pojede závodit. Nemohou se tak seznámit s terénem nebo si dokonce houby někde předem připravit.

Prosba? Nemáte prosím někdo z některého světového mistrovství v houbohledání fotografie? Prosím pošlete...