Listopad 2014

Vlci v Čechách aneb poslední informace

28. listopadu 2014 v 22:32 | Chceme je v naší přírodě mít nebo to budou naši nepřátele?! |  - - vlk
ROZHOVOR na rádiu Plus

Vlci u Máchova jezera mají vlčata...

Návrat vlků do severních Čech je roky očekávanou událostí. Bylo jenom otázkou času, kdy tu založí smečku. Některá místa v Máchově kraji nemají daleko do pravěké české divočiny - jsou tu hluboké borové a bukové lesy, slatiny a močály. Vlci tu proto najdou příhodný domov. Rozmnožující se smečka vlků nebyla potvrzena dokonce ani v Beskydech - v posledních deseti letech se tam vlci objevovali jen nepravidelně. Návrat vlků potvrzuje, že se o naši krajinu umíme podělit s divokou přírodou. Zkušenosti z Německa a dalších zemí ukazují, že vlk není lidem nebezpečný. Úmrtí způsobené vlkem ostatně nebylo v Evropě doloženo více než sto let. Vlci jsou pro českou přírodu důležití. Pomáhají regulovat hlavně divoká prasata a jeleny.
Miroslav Kutal,
expert na ochranu velkých šelem z Hnutí DUHA

Houbaření nepatří mezi zrovna bezpečné sporty

28. listopadu 2014 v 13:17 | Nevím jestli je to pravda, ale je to zajímavé. Je tady lékař, který by to potvrdil nebo vyvrátil? |  GLOSY!!!
I já stařec nad hrobem
patřím mezi lidi,
kterých se to bohužel týká.

V poslední době mám velké problémy.
V pondělí se z těchto důvodu odebírám do nemocnice.
Doufám, že nic vážného nezjistí...

Jestli následující prezentace je pravdivá budu rád, že jsem jí sem pro Vás vložil.
Poučte se a sdělte prosím svůj názor do komentářů.


.....

OLYMPUS nové objektivy na bezzrcadlovky

24. listopadu 2014 v 10:40 | Technika fa Olympus je cenově přijatelná a co je nejdůležitější stále dokonalejší |  Fototechnika
Nedávno se v diskusích na houbařských stránkách psalo, že neexistují teleobjektivy 300/600/2,8. Tak se pojďme podívat na jeden z nich od fa Olympus.

Více podrobností ZDE !!!

Poznámka I: objektivy od fa Olympus pro bezzracadlovky se musí násobit x2... 150 je tedy třístovka, 300 pak šestistovka. Udělátkem se z obou dá udělat až jednou tolik. 600 se pak stává 1200!

Poznámka II: Právě dnes budou mít fototuláci opět možnost si techniku a zejména nové objektivy opět vyzkoušet. A to jak na besedě, tak i v terénu. Příště se můžete přidat i vy!

Jeden z fototuláky na akci v zoologické zahradě v Praze Troji. Nejen že v pažích drží nový aparát od Olympusu, ale i tu 150 objektiv. A aby toho nebylo málo, tak je i stejným objektivem fotografován.

Mít možnost si nejnovější techniku na celé dny vypůjčit je až neskutečné. Pouze tak si může milovník fotografie a aparátů, objektivů, vytvořit názor. Olympuse děkujeme...

Fotografováno přes sklo. Pochválit musíme i tu úžasnou stabilizaci. Když se to trochu přežene tak se dá i konstatovat, že tímto objektivem se dá snímat i bez stativu...

V Japonsku je pařezník pozdní znám pod jménem "mukitake"

23. listopadu 2014 v 22:09 | Jiří Patočka |  - - pozdní
Je považován za léčivou houbu a v lidové medicíně se využívá k léčení tzv. civilizačních nemocí. Nedávný farmakologický výzkum prokázal, že pařezník je účinným lékem v terapii steatózy jater (Nagao et al., 2010). Steatóza jater, známá též jako ztučnění nebo ztukovatění jater, je metabolická porucha, která patří mezi velmi častá onemocnění ve vyspělých zemích.
U lidí trpících touto poruchou dochází k hromadění tukových částic v játrech.

Samotné ztukovatění jater se nemusí nijak projevovat a často bývá náhodným nálezem při vyšetření. Často je však provázeno neurčitými příznaky jako občasná nevolnost nebo bolesti břicha, které přichází bez jakékoliv souvislosti. Játra jsou zvětšená a narušení jaterní tkáně bývá často spojeno se vznikem žloutenky. Žloutenka (icterus) je patologický stav, který se klinicky projevuje zežloutnutím kůže, očního bělma, sliznic i ostatních tkání. To je způsobeno zvýšenou koncentrací žlutého žlučového barviva bilirubinu v krevní plazmě, kdy játra přestávají být schopna bilirubin odbourávat.

Mezi nejčastější příčiny jaterní steatózy se řadí alkoholismus, zvýšený přívod živin spojený s obezitou a cukrovka. Ve vyspělých zemích je hlavní příčinou této metabolické poruchy nadměrný přísun potravy. Japonští autoři zjistili, že přídavek houby "mukitake" do potravy myší vede ke sníženému ukládání viscerálního tuku a celkovému zlepšení markerů poškození jater u zvířat krmených tučnou dietou (Inafuku et al., 2012, Inoue et al., 2013). Tato houba, podávaná jako potravinový doplněk, by měla chránit játra před poškozením u nemocí jako je cukrovka nebo obezita (Kundakovic et al., 2013).

Literatura
Inafuku M, Nagao K, Nomura S, Shirouchi B, Inoue N, Nagamori N, Nakayama H, Toda T, Yanagita T. Protective effects of fractional extracts from Panellus serotinus on non-alcoholic fatty liver disease in obese, diabetic db/db mice. Br J Nutr. 2012; 107(5): 639-646.

Kundakovic T, Kolundzic M. Therapeutic Properties of Mushrooms in Managing Adverse Effects in the Metabolic Syndrome. Current Topics Med Chem. 2013; 13(21): 2734-2744.

Inoue N, Inafuku M, Shirouchi B, Nagao K, Yanagita T. Effect of Mukitake mushroom (Panellus serotinus) on the pathogenesis of lipid abnormalities in obese, diabetic ob/ob mice. Lipids Health Dis. 2013; 12: 18.

Nagao K, Inoue N, Inafuku M, Shirouchi B, Morooka T, Nomura S, Nagamori N, Yanagita T. Mukitake mushroom (Panellus serotinus) alleviates nonalcoholic fatty liver disease through the suppression of monocyte chemoattractant protein 1 production in db/db mice. J Nutr Biochem. 2010; 21(5): 418-423.

V letošním teplém listopadu jich je ve hvozdech poměrně hodně. Dokonce rostou na stromech, kde dříve hlívy. Někteří zkušení houbaři tvrdí, že na kuchyňské zpracování nejsou špatní. Nesmí se to ale s jejich množstvím přehánět. Pokrm s hlívou ústřičnou dokážou zajímavě ochutit.

Úžasný to byl dnes den. Tak zítra nanovo

22. listopadu 2014 v 19:33 | Hlíva ústřičná *** Korálovec jedlový i bukový *** Pařezník pozdní *** A tím den ještě neskončil |  - - pozdní
Určitě nejsme jediní komu se ještě za tmy nechce z postelí. Jakmile se ale vnoříme do lesa, tak jsme rádi, že naše lenost a pohodlnost nad námi nezvítězila...

Víme,
že o houbách,
toho moc, jako lidé, nevíme...

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Minulý týden jsme byli na hlívu ústřičnou úspěšní. I dnes jsme si každý z nás přinesli cca k deseti kilogramům. Je důležité připomenout, že hlíva v těchto dnech není mokrá. Plodnic je ve hvozdech nemálo a nikdo je nesbírá. Ukazuje se, že staří a zkušení houbaři již odešli na onen svět, nebo pro nedobrý zdravotní stav již nemají sílu se do lesů vydat. Umím si představit jak se asi v lůně domova cítí. Koukají na televizi, na obrazovce hluboké lesy a oni sedí doma. Znáte nějakého takového houbaře? Pozvěte ho. Posaďte ho do auta a vyvezte ho na jeho plácky. Na váš dobrý skutek ten nahoře určitě nezapomene.

Chodí vůbec mladí lidé v zimě na houby? A kolik jich tak asi je? Dříve tyto dary lesa byly důležitou potravinou nejen na přilepšení. Byly i doby, kdy byl hlad. Žaludek hodně volával o pomoc. Proč se někde dnes trmácet když stačí zajet do supermarketu. Co se ale dnes naučíš, se ti někdy v blízkém budoucnu může i hodit. Hlad, bručení břicha, je velký nepřítel...

Uprostřed hvozdu stojí vysoký a hodně letitý buk. Každoročně z něho sebereme pěkných pár desítek kilogramů hlívy ústřičné. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ho uviděli ležet přeražený na zemi. Zůstalo stát jenom pětimetrové torzo. Zajímavé je, že všechny ty plodnice byly vždy tak do čtyř metrů. Výše nikdy nebyla ani jediná. I dnes byl plný mnoha překrásnými trsy. Nic nebrání tomu aby ještě v této sezóně na něm hlíva nevyrostla. I v dalších letech se tady budeme hezky kochat.

Už jsem to tady mnohokrát v poslední době psal. Říká se, že hlíva ústřičná potřebuje k nastartování mrazy, chladné období. V minulém roce listopad teplý, letos abnormálně teplý, a hlíva roste jako zběsilá. Jak si to vyložit? V minulém roce naopak téměř vůbec následně v zimním období nebyla. Jak to bude letos v prosinci, lednu, v únoru? Nechme se překvapit.

PAŘEZNÍK POZDNÍ

Stalo se dnes něco zvláštního. Na lety prověřených hlívovnících po hlívě ústřičné ani památky. Naopak ty stromy byly plné pařezníků pozdních, kteří patří mezi vzácné. Zajímavá houba. Proč ale zvítězila nad hlívou? Motto nahoře o tom mluví jednoznačně. My o houbách jako lidé toho víme převelice málo. Nebo pro to máte někdo nějaké rozumné vysvětlení?

Lid houbařský pařezníky moc nezná. I já jsem v dávných letech je trhal jako trochu jinou hlívu. Štěstí je, že tato houba patří mezi jedlé.

Když si jí pak kuchtík, kuchtička, udělal společně s hlívou ústřičnou, tak dokonce ani moc neprohloupil. Pařezník má zajímavou chuť. Je trochu hořký, kyselejší. Prý se dobře hodí do skleniček, do směsí.

Když jsme ještě ve hvozdu po úmorném dni odpočívali, něco pojedli, popili, tak jsme i pařezník pozdní v syrovém stavu ochutnali. Nejdříve se nic nedělo, ale po chvíli to začalo mírně v ústech pálit. Bylo to podobné jako když si člověk dá méně pálivé ředkvičky. Nebylo to zas tak špatné.

KORÁLOVEC JEDLOVÝ a BUKOVÝ

Téměř na den jsme po třech letech měli zajímavý zážitek. Vojta mlasknul a rukou ukázal do neznáma. Teprve za okamžik jsme na torzu staré jedle uviděli poměrně velkého a krásného korálovce jedlového. Bohužel, v pozdním podzimu již to zase takový krasavec nebyl. Nebyl jsem sám kdo si vzpomenul, že na tomto kmenu jsme ho viděli již před několika roky. Jenže ten byl tenkrát téměř na vrcholu a ten dnešní, a vedle několik ještě mladých, na dosah ruky. Tenkrát ho našla Jájí, a tak jsme tu jedli i s plodnicí po ní tehdá pojmenovali.

Tolik korálovců jsme dnes nečekali. Bylo jich přes deset. Jenže bukoví. Tím množstvím jsme se naladili a tak jsme se šli podívat na ty padlé historické jedle, na kterých každoročně i přes třicet plodnic. Nic moc jsme neočekávali, neboť již dlouho víme, že stromy se rozpadly téměř na troud. Tady už nikdy žádný svátek nebude.

Povíme si příběh, ke kterému opět patří hořejší motto: Víme, že o houbách, toho moc, jako lidé, nevíme...

Jeden významný, velice zkušený mykolog přivezl ze Slovenska do Prahy dvacet vzorků korálovců. Do posledního puntíku věděl, které to jsou. Určoval je podle druhu stromu - jedle, buk. On totiž vždy tvrdil, že kolem těchto vzácných hub je to úplně jinak.

Vzorky předložil jinému znalci. Od prvního okamžiku na něm bylo vidět, že tápe. Stručně řečeno ve výsledném součtu korálovce určil povětšině špatně. A jaké z toho plyne ponaučení?

Náš mykolog není sám, který tvrdí, že jedlový a bukový je jeden druh. Potom je ještě ježatý a horský. A teď se v tom my nezkušení vyznejme.


Stročkovec kyjovitý je léčivá potravina

21. listopadu 2014 v 22:36 | Jiří Patočka |  Stročkovec kyjovitý
Na základě výzkumu stročkovce kyjovitého (Gomphus clavatus) došli řečtí autoři Makropoulou et al. (2012) k závěru, že stročkovec kyjovitý je léčivá potravina. U nás jsou takové potraviny označovány jako funkční potraviny nebo nutraceutika. Jsou to přípravky obsahující určité složky výživy, obvykle přírodního původu, které mají nebo se u nich předpokládají biologické účinky s příznivým působením na lidský organismus. Používají se jako doplněk běžné výživy a jsou označovány jako potravní doplňky nebo potravní aditiva.

Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a obohacování potravin je doplněk stravy definován jako potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.

Důvodem konzumace doplňků stravy jsou zásady zdravé výživy, prevence některých chorobných stavů, obezita a různé poruchy metabolismu, snížení imunity, poruchy paměti apod. Velkými spotřebiteli doplňků stravy jsou sportovci, zejména ti vrcholoví, kterým mohou nutraceutika pomoci dosahovat špičkových výkonů. Působení reklamy nabízející zvýšení svalové hmoty, zvýšení libida, podporu erekce, snížení krevního tlaku, zvýšení imunity, prevenci diabetu, atd. a atd., však těžko odolávají i ti, kteří sledují sport pouze v televizi.

Spotřeba nutraceutik v celém světě stále stoupá a nutraceutický průmysl prožívá v současnosti ohromný boom. Je ovšem obtížné posoudit, co je pravda a co jen reklamní tah. Síla reklamy je však ohromná a těžko se jí odolává. V USA užívá doplňky určené ke snížení nadváhy 7 % dospělé populace a celých 28 % mladých žen. Každoročně se prodá těchto doplňků stravy za více než 2 miliardy amerických dolarů. Nejvíce na odbyt jdou přípravky slibující rychlé zhubnutí. Nadváha trápí stále větší množství lidí, ale jen malá část obézních lidí je ochotna přinést pro to nějaké oběti v podobě radikálních změn životního stylu. Raději hledají zázračné prostředky, které jim média prostřednictvím reklamy nabízejí. Tím, že tyto reklamy zdůrazňují ¨přírodní¨ charakter těchto preparátů, většina lidí to vnímá jako synonymum pro bezpečnost nutraceutik. Seriozní studie však ukazují, že většina látek nabízených v těchto preparátech nemá žádný, nebo jen zanedbatelný účinek na prevenci chorob jako jsou kardiovaskulární nemoci, cukrovka, obezita, rakovina, podobně jako jen málokteré povolené látky zvyšují sportovní výkonnost (Afolayan a Wintola, 2014; Thompkinson et al., 2014).

Stročkovec kyjovity by mohl být čestnou výjimkou mezi nutraceutiky, protože jeho antioxidační schopnosti a chemopreventivní činnost byly prokázány a v jiných studiích (González-Ávila et al., 2013; Kalogeropoulos et al., 2013). Mezi biologicky nejúčinnějšími látkami stročkovce jsou steroidní endoperoxidy (Bu et al., 2014).

Literatura
Afolayan AJ, Wintola OA. Dietary Supplements in the Management of Hypertension and Diabetes - A Review. Afr J Tradit Complement Altern Med. 2014; 11(3): 248-258.

Bu M, Yang BB, Hu,L. Natural Bioactive Sterol 5α, 8α-endoperoxides as Drug Lead Compounds. Med chem. 2014; 4: 709-716.

González-Ávila PA, Luna-Vega I, Ríos MV, Saade RL, Blanco JC. Current knowledge and importance of the order Gomphales (Fungi: Basidiomycota) in Mexico. Nova Hedwigia 2013; 97(1-2): 55-86.

Kalogeropoulos N, Yanni AE, Koutrotsios G, Aloupi M. Bioactive microconstituents and antioxidant properties of wild edible mushrooms from the island of Lesvos, Greece. Food Chem Toxicol. 2013; 55: 378-385.

Makropoulou M, Aligiannis N, Gonou-Zagou Z, Pratsinis H, Skaltsounis AL, Fokialakis N. Antioxidant and cytotoxic activity of the wild edible mushroom Gomphus clavatus. J Med Food. 2012; 15(2): 216-221.

Thompkinson DK, Bhavana V, Kanika P. Dietary approaches for management of cardio-vascular health- a review. J Food Sci Technol. 2014; 51(10): 2318-2330.

....

Fototoulka aneb učíme se fotografovat mobilním telefonem

21. listopadu 2014 v 20:39 | Fototoulku povede profesionální fotograf, který nechává zrcadlovku doma a do ulic se vydává jen s mobilem. |  Fototechnika
"Pro dobré fotografování nám stačí mobil!?"

Mobilní telefony jsou v poslední době na fotografování stále lépe technicky připraveny. Nestačí ale zamířit a cvaknout. Ono to chce o mnoho více. To je také důvodem proč se konají na toto téma odborné přednášky, workshopy. A jedné se můžete v Praze zúčastnit i vy...

Semináře se uskuteční v Praze 29. listopadu a 6. prosince. Každý z nich potrvá sedm hodin. Po přednášce se vypravíme do pražských ulic.

Dozvíte se například jak fotografovat zvířata v zoologických zahradách, ale i jak profesionálně nasnímat houby, rostliny, bobry, vydry, jeleny.


Racek bouřní v historické části Prahy

17. listopadu 2014 v 22:53 | Na Vltavě se často milovník ptactva nebeského potěší. Jeden by ani nevěřil co se tady vše dá vidět. |  PTACTVO NEBESKÉ
Pro nás neznalce to bylo velké a překrásné překvapení...

Když jsme dnes měli ten státní svátek, tak jsme se rozhodli vzíti fotoaparáty a projít se Prahou. Město bylo plné politiky a co si budeme říkat bylo to hodně hrůzné. Lid byl a stále je nepoučitelný. To by bylo ale na jiné a hodně dlouhé vyprávění. A to asi na tento blog navíc nepatří.

Přešli jsme Karlův most a hned u Novotného lávky, tam kde je nejkrásnější pohled na Hrad, jsme s úžasem zkoprněli. Na bariéře z kmenů se usadili dva velcí racci. Netrvalo to dlouho a určili jsme je jako bouřné. Jeden jako druhý krasavci. Bohužel žádný z nás neměl teleobjektiv. Jenom já 150/300. S výřezem se docela povedlo.

V Evropě je hojný, zejména na pobřeží moří, ale do naší oblasti zalétává řídce jako zimní host. Zdržuje se tady od listopadu do časného jara. Občas u nás i zahnízdí. Klade jedno až tři vejce.

Od dob, kdy Vltava v Praze, ale i v okolí nezmrzá, je to tady ptačí ráj. Ornitologové se až diví jaké skvosty lze tady na řece vidět. U Karlova mostu je dokonce i rozsáhlé zimoviště labutí. Jeden pár dokonce v minulém roce zahnízdil na břehu u Národního divadla. Odborníci hnízdo museli proti vandalům, kteří z nábřeží na ptáky házeli lahve, vybavit stříškou. Ta byla zhotovena z velkého rybářského podběráku.

....


Hlíva ústřičná aneb fámy a pravda

16. listopadu 2014 v 17:37 | Nikdy nevěřte lidem, kteří káží polopravdy aniž i ty mají ověřené |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Hlíva ústřična v letech 2014 - 2015...

Nejsem žádný mykolog, jak se o mé maličkosti často tvrdí, ale pouze obyčejný houbař, takový, kterých jsou tisíce. Měl jsem ale v životě štěstí, že jsem byl vychovávan a poučován znalci, kteří houbám, mykologii, rozumí, rozuměli, jako málokdo. Při tom věčném toulání lesy jsem přišel i na nemálo odpovědí na mnohé otázky. To ale neznamená, že závěry musí být pravdivé. Stále totiž platí, že my lidi o houbách víme stále velice málo. Možná by se dalo i napsat téměř nic!

Takto bohatě jsou obrostlé především ležící kmeny a to ze všech čtyř stran. Plodnice již nejsou nejmladší, ale jsou voňavé, čisté, měkkounké. Na talířích se budou úžasně vyjímat. Problémem je, že je tady ve vojenském hvozdu již roky nikdo nesbírá. Nebo je to snad naopak pro přírodu dobře?
Dnes jsme se rozhodli prozkoumat hlívovníky, které již známe nemálo let. Něco takového jsme nečekali. Je na nich již dnes přebohatá úroda. A to máme teprve polovinu listopadu. V odborné literatuře se tvrdí, že hlíva ústřičná potřebuje k rozjezdu pořádné mrazy. Ono to s velkou pravděpodobností nebude tak žhavé. Nebude to pravda!

V minulém období (2013 - 2014) rovněž, tak jako nyní, byl listopad neobvykle teplým měsícem. A co se nestalo. Ve hvozdech, na našich letitých hlívovnících, spousta překrásných plodnic. Pak přišel prosinec a až do jarních měsíců nebylo po hlívě ústřičné památky. Bude se to snad opakovat i v přicházející sezóně?

Máme opět jeden z nejteplejších listopadů za hodně dlouhé období. Listí, které má již dávno být na zemi je ještě ve značném množství na stromech. Každou chvilku vysvitne slunce a v lesích ihned vzroste teplota. Je to zkrátka celé takové divné. Počkejme si na zimní měsíce a překontrolujme kolik ve hvozdech té hlívy ústřičné bude. Jestliže se bude opakovat minulý rok, tak to určitě bude o něčem vypovídat.

....

FOTOGRAFUJEME houby aneb jak na to?!

15. listopadu 2014 v 19:07 HOUBY
Není houba jako houba jako není stejný aparát a zejména objektiv....

Myslet si, že vejdu do lesa, uvidím houbu, zmačknu spoušť a mám vystaráno. Tak to bohužel nefunguje. Je to mnohém složitější.

Ze všeho nejdůležitější je si uvědomit, že není houba jako houba. Těch je všude plno, ale převelice málo je těch fotogenických. Ty aby fotograf, mykolog, houbař, pohledal, špendlíčkem vyhrabal.

Je to podobné jako u krásných žen, manekýnek a různých těch miss. Dívek a dam je všude přehršel (dříve se toto kouzelné slůvko používalo pro něco čeho je moc málo. Nyní bylo uzákoněno, že to bude naprosto opačně. Používá se nově pro něco čeho je přemnoho.) ale i ty přenádherné mnohdy nemá oko fotoaparátu rádo. Není vůbec jednoduché zvolit si ten správný model.

A aby to při fotografování hub nebylo tak jednoduché, tak je to ještě mnohem složitější. I když se podaří najít zajímavou fotogenickou plodnici, tak ještě není vystaráno. Nestačí vytvořit pěknou fotografii, je třeba ještě objektu vtisknout duši a nezapomenout, že každý druh má svá specifika a ty je nutné na snímku lidem, houbařům, znalcům, ukázat. Když se na nic nezapomene, tak je božsky dokonáno. Ale co si budeme říkat, takových hub, fotografií, je převelice málo. Je jich přehršel. Myšlen tento výraz po staru....

A nyní se dostáváme k tématu jak důležité je při fotografování hub technika a optika. To je ale na jiné a hodně dlouhé vyprávění. Když bude zájem tak pokračování hodně brzy....

Poznámka: Začátkem listopadu, tedy v těchto dnech, jsem konečně, po prvé v životě, objevil několik zajímavých lokalit květnatců Archerových. Na to, že je podzim se jim stále daří výtečně. Jední odcházejí na věčnost, ale druzí se teprve z vajíček klubou na svět. Je co pozorovat. Plodnic jsou tam desítky, ale těch fotogenických jen jako prstů na jedné ruce. Nejhorší je to neskutečné množství barevného listí. Plodnice jsou mnohdy zasypané, že je člověk hledá jenom podle paměti.

Vyfotografovat pěknou fotogenickou plodnici může být i snadné. Pravdou je, že se mnohdy i snímky, snímek, nad očekávání vyvedou. To ještě ale neznamená uspokojení. Všimli jste si, že chybí fotoreportáže jednotlivých druhů hub?

Nejhorší je, když houbař, fotograf, zmačkne, utrhne a zkonzumuje. Mnohdy je rozumnější se k plodnici za několik dnů vrátit a zadokumentovat celý její růst. A tak stále dokola. Od zrození až po smrt. Takové reportáže se zajímavým textem jsou nejen pro mykologii potřebné, ale snímky jsou pro bádání nenahraditelné. A určitě potěší i kdejaké oko znalce, odborníků. Takové fotografie se na výstavách dobře vyjímají a je o ně velký zájem a to i v redakcích nejprestižnějších časopisů...

Opravdu i tací jsme? aneb Slovo do vlastních řad

13. listopadu 2014 v 23:33 | Není tajemstvím, že není houbař jako houbař. To už jsme tady ale již mnohokrát řešili |  Ochrana hub diskuse
Každý jsme jiný, svůj. Ale k přírodě bychom měli mít lásku...


Ochranu hub jsme i tady na blogu mnohokrát řešili a úspěch se přes velké půtky dostavil. Vše je na těchto stránkách. Pamatujete se například na koukání pod sukýnku houbám, které patří mezi státem chráněné, ohrožené? Na trhání vzácných plodnic jenom aby si někteří zvýšili své ego na výstavách. To bohudík, i přispěním dopisů České mykologické společnosti členské základně, skončilo. A co plenění mykologických lokalit a následný prodej i vzácných hub do restaurací a hospod. Ale už tady máme další nemilou zhůvěřilost. Možná pro někoho zanedbatelná maličkost, pro druhého pak záležitost naprosto nepřijatelná. To si ale každý musí srovnat jenom sám se svým svědomím...

Pravidelně docházím v Praze do několika kaváren, knihoven, kde si čtu nejen nejnovější poznatky kolem mykologie, ale zejména kolem fotografie. Na jaře se zájmem listuji časopisem a nestačím se divit. Je to vůbec pravda? Samozřejmě že ano. Autor článku a fotografií je nejen v naší republice, ale i v Evropě, ve světě, uznávaná osobnost. A nyní si ty řádky můžete přečíst i vy. (Nemám autorův souhlas a tak ho s vaším dovolením nebudu jmenovat.)

"Jedním z nejděsivějších případů přístupu fotografa k přírodě, které znám, je poměrně známý fotograf hub, mající na kontě již několik knižních publikací. Snímky má krásné, o tom nelze pochybovat. Jen je škoda, že se na nich nacházejí zpravidla výjevy, které již neexistují. Jak to? Po každém fotografování plodnice hub zničí, aby je nikdo jiný nemohl fotografovat jako on..."
- pjj-

Korálovec ježatý, tak jako i stročkovec kyjovitý, bude v dohledné době patřit mezi státem chráněné houby a to v té nejvyšší kagegorii....

Podzimní fototoulka Prahou se více než vydařila...

11. listopadu 2014 v 18:27 | ...a zítra pokračování. Jdeme na houby! |  FOTOTOULKA
FOTOTOULKA - čte se to česky workshop -.

Letošní zájem byl až nebývalý. Když se fotograf umí dívat, tak je v Praze šťastný. Mnohé dobrého, ale i špatného se tady děje. A my jsme vždy v centru dění.Ty nová skla od Olympusu jsou výtečná. Ale drahá...

Kdekdo z fototuláku snímal kde co. Tak jsem se rozhodl, že já budu cvakat je...

** ** **

Fototoulky pořádáme pravidelně. Zítra je pokračování. Jdeme fotografovat houby a podíváme se i na natáčení amerického akčního filmu. Včera jsem byl panem režisérem (USA) vynesen v zubech. Stejně jsem se zadem vrátil a ty hlavní aktéry nasnímal.

Čekají nás tři volné pracovní dny. Vyrážíme na Šumavu a podíváme se i na druhou stranu hranice. Už tam máme nejen na houby prověřená místa. Vše bude záležet na počasí. Minule svítilo slunce a již trošku bylo chladno. Nastávají překrásné časy. Vyrazíme pravděpodobně i na Gr. Arber. Lovům s fotoaparáty zdar. Nazdar!

Člověk se nestačí divit co všechno má ten fotografický lid za aparáty a vybavení. Není málo těch, kteří v technice mají i sta tisíce. Jenže ono to má vždy několik stránek...

Jako šéf a radil se musím občas, tedy hodně často, dívat těm machrům přes ramena. Stojíme na Karlově mostě a on fotografuje jí, milovanou a překrásnou osůbku. Stativ, který nejen drahý, ale i těžký jako veškeré vybavení vojáka v Afganistánu. Ona se opírá o zeď nad Vltavou. On vše šteluje a cvak. Nelíbí, tak stativ umisťuje o kousek stranou. Na obrazovce vidím jak dívence, za ní Pražský hrad, vyrůstá z hlavy kandelábr s lampou. Cvak. Chlapec je spokojen. Mám mu to říci, nebo nemám?!

Jo důchodce, tedy já, těžký život má. Přijďte pobejt. Příště prý bude ZOO Praha.

Mistr, profesionální fotograf. Jeden z několika. Moc si jeho nezištných rad vážíme. Člověk se nestačí ani divit jak zbytečné chyby neustále tvoříme. Jo, stále platí to známé - chybama se učíme. Ano uznávám, že tento snímek se zase moc nepovedl. Není ale každý den svátek, že?!

A když ve fotografii, v houbaření, nebo v osobním životě, nebudete vědět jak dál, tak se obraťte na našeho kouzelnického přítele. U něj je úspěch zaručen. Poradí, poučí a ještě něco pro vás, vaše milé, vykouzlí. Najdete ho v Praze na Malém náměstí hned vedle Orloje. Na heslo burle.blog.cz máte slevu.

Fotografování jsem se zde v poslední době často věnoval. Od dob, kdy byla zprovozněna ta černá dírka s bedýnkou je to stále dokola. A výsledek - nikdo nic neví. Nebo jinak - každý ví to své a zatím si jde až do roztrhání těla. Je to neustále povídání kolem dokola a také nikdy nekončící. Ano, právě o tom fotografie je a navždy i bude. Tady se ukazuje, že pravda opravdu není jenom jedna.

Neustále se vedou spory o tom, jestli je lepší film, nebo digi. Jestli je nutné si kupovat tu nejdražší techniku, nebo naopak zda nestačí fotoaparát v mobilním telefonu. Odpověď je možná jednoduchá. Vše je správné...

Zejména v poslední době jsme měli možnost si vyzkoušet tu nejnovější, nejmodernější techniku a objektivy a to především od fa Olympus. Ten rozdíl v kvalitě a obsluze je obrovský. Vše to ale stojí nemalé peníze. Potřebujeme to vůbec? ANO!!! Ale co pak budeme dělat s těmi snímky? A teď babo raď...

(...dokončení brzy.)

Jeleni jsou úžasná podívaná. Dnes se opět povedlo.

9. listopadu 2014 v 19:45 | Nejdůležitější je mít známé, kteří v pravý okamžik zvednou telefon |  - - jelen lesní
Dnešní zážitky by byly na dlouhé vyprávění....

Nebylo ještě mnoho hodin po půlnoci a my museli vyrazit. Ó jak moc se nám nechtělo. Tma, zima a hlavně to nepříjemné vlhko, které lezlo až na kosti. Ještě štěstí, že v autech je topení a v tornách termosky s čajem i s něčím ostřejším. To ale přišlo na přetřes až pozdě odpoledne. Vůbec jsme netušili jestli budeme alespoň trošilinku úspěšní. Ale povedlo se. Přátelům z hvozdů moc i touto cestou děkujeme. Ona to podzimní zamlžená příroda má mnoho do sebe.

Dovolte abych vás seznámil. Je to překrásný dvaceterák. Nebylo jiného jelena, který by se k němu přiblížil. Harém laní byl jen jeho a nedalo mu ani mnoho práce si je uhlídat. Stejně si ale občas ještě zatroubil...

Na originálu fotografie jsou laně v silné mlze. Nebyly na tu vzdálenost téměř vidět. Stačí ale kliknout na počítači na upravit a hle čáry máry fuk a mléčný opar je pryč. Natočili jsme i několik pěkných videí.

Jak přišla lakovka ametystová ke své barvě

9. listopadu 2014 v 18:51 | Jiří Patočka
Lakovka ametystová (Laccaria amethystea) je jedlá houba výjimečné fialové barvy. Fialových hub u nás není mnoho. Podobnou barvu mají už jen jedlá čirůvka fialová (Lepista nuda) nebo jedovatý pavučinec fialový (Cortinarius violaceus). Lakovka ametystová je houba notorický známá. Od léta až do pozdního podzimu jsou ji plné lesy a svým zbarvením už nás zdaleka informuje o své přítomnosti.

Je to houba jedlá, ale neznám nikoho, kdo by ji k tomuto účelu sbíral. Přitom pokrmy z ní by mohly být nejen chutné, ale díky její barvě i zajímavě vypadající. Kdyby s ní měl někdo kulinářské zkušenosti, jistě nebudu sám, kdo by se o tom něco rád dověděl.

Na oplátku mohu prozradit, co je to za chemické barvičky, které z ní dělají tak výjimečně barevnou houbu. Zájemcům stačí kliknout na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=707

Lanýžům se letos v Italii nadprůměrně dařilo

7. listopadu 2014 v 10:00 | Pro jejich velké množství - a to při vysoké kvalitě - ceny klesly až ke dnu... |  Lanýž
Už jste lanýže ochutnali? A váš názor?

Na začátek trocha čísel určitě neuškodí: Italské lanýže jsou nyní na ceně kolem 220 eur (6100 Kč) za 10 dekagramů. V minulém roce se platilo 350 eur (9700 Kč) a v roce 2012 dokonce 500 eur (13 860 Kč.)

Letošní úroda bílých lanýžů v Italii byla vysoce nadprůměrná. Přičítá se to vydatným mimosezoním lijákům. Ceny této světové pochoutky se snížily o téměř 40 procent. Naposledy takto velké úrody byly v období II. světové války. V letošním roce se tak tato delikatesní houba stala dostupnější pro širší vrstvy nejen italského obyvatelstva. Lahodný a sametový lanýž tartufo bianco se stal vzácným zdrojem radosti i pro mnohé obeznamené návštěvníky Prahy.

Lanýže se hledají za pomoci psů. Mnozí z nich jsou cennější než nejhmotnější houba...

Vše se mění. Otázkou je jestli k lepšímu

5. listopadu 2014 v 13:15 | Reakce k příspěvku o koroptvích a drobné zvěři |  - - koroptev polní
Sice nepatřím zrovna mezi dlouhověké pamětníky, kteří si pamatují remízky a nespočetná hejnka koroptviček, zajíců a dalších obyvatel zemědělské krajiny, ale na přítomnost všech těchto druhů drobné zvěře si pamatuji velmi živě. Pravidelně jsem vídal hejnko koroptví, které zimovalo u nás na zahradě. Jelikož bylo dříve běžné, že se na vesnících chovala hospodářská zvířata, což už dnes není zase tak obvyklé, koroptve se přiživovaly s drůbeží a nikomu to vůbec nevadilo. Řekl bych, že spíše naopak. Navíc koroptve, vrabci a řada dalších "příživníků" byli na člověka zvyklí a nebrali ho jako nepřítele, proto pozorování z krátké vzdálenosti nebylo vůbec nijak složité. Od těch dob jsem se ve volné přírodě s koroptvemi prakticky vůbec nesetkal.

Dnes už jsou opravdu tyto druhy většinou velmi vzácné. Co jejich úbytek způsobuje je úplně jasné, ale nedá se říci, že by se to nějak výrazně řešilo. Ať už se jedná o způsob zemědělského hospodářství, úhyny zvířat na silnicích, či dnes často diskutovaní přemnožení divočáci, kteří s oblibou hnízda i mláďata těchto drobných živočichů vyhledávají.

Před několika lety jsem se zabýval i chovem různých druhů bažantů, takže druhy jako bažant diamantový, zlatý, královský a několik poddruhů bažanta obecného byli u mne k vidění. A můžu potvrdit, že zájem byl obrovský. Jedná se sice o druhy exotické, ale tím býval vlastně i dnes již běžný bažant obecný, který je typickým příkladem živočišného druhu, který naší přírodu nijak nenarušil, ale spíše naopak obohatil.

V Mochovské bažantíci, která leží kousek od Českého Meziříčí, chovají, kromě běžných bažantů obecných, i bažanty královské, s kterými se běžně setkávám při jízdě po zdejší silnici. Tento druh bývá běžně chován jako druh, který po honu zpestřuje výřad, ale jako nový druh se do naší přírody příliš nezačlenil. Je to především díky jeho poměrně velké agresivitě a také nárokům na teritorium, díky čemuž se s klasickými bažanty prakticky nesnese a ti musejí vždy lokalitu v lepším případě opustit. To, že je schopen zaútočit i na člověka, je docela běžné. Dle dostupných informací se jeho přirozené rozmnožování v přírodě vyskytuje jen velmi zřídka ačkoliv jeho nároky se prakticky neliší od bažanta obecného. Tento druh je zajímavý především díky ocasním perům, dosahujících až 140 cm, tím pádem se tady řadí mezi rekordmany mezi svými příbuznými.
Josef Frynta

Květnatec Archerův si připomíná sté výročí

5. listopadu 2014 v 9:17 | Není určitě houby, která by mohla oslavovat nějaké výročí. Květnatec je vyjímkou! |  Květnatec Archerův
Co myslíte? Budeme v dohledné době konzumovat květnatce ve velkém? ANKETA...

(U tohoto článku je zařazena ANKETA. Dostanete se na ní tak, že pod článkem otevřete komentáře. Na první pohled poznáte, že je zmatená. Nutí vás odpovědět na více otázek, ale kliknout se dá pouze na jednu odpověď. Nezoufejte.
Za několik dnů budete mít možnost na tu druhou otázku bez problému opět kliknout. Váš názor je hodně důležitý, tak se prosím vracejte. Václav děkuje.)

Není žádným tajemstvím, že květnatec Archerův se každým rokem neustále více šíří Evropou, naší republiku nevyjímaje. Málo se ale ví, že v letošním roce oslavuje sté výročí. Není na Zemi houba, které by se nějaká ta oslava týkala. Květnatec je výjimkou.

Je prokázané, že první výtrusy se do Evropy dostaly v souvislosti s vypuknutím I. světové války z některé zaoceanské lodi, která přivezla bojujícím vojskům tak potřebné zásoby. První plodnice do Čech dorazily na začátku let šedesátých. Ví se místo, ale s rokem je to takové nejisté. Někde se uvádí rok 1962, jindy rok 1963. Snad nám někdo napíše jak to s tím letopočtem je.

Dnes se již ví, že tzv. vajíčko je jedlé. Hovoří se i o možnosti ho konzumovat v syrovém stavu. Po zkušenosti mohu já Václav Burle napsat, tvrdit, že to nebude zase trvat tak dlouho a ta vajíčka se budou konzumovat ve velkém stylu. Tak, jako dnes již pojídáme mušle, brouky a jinou havěť, včetně pavouků a červů v houbách.

Bude to i dobrý obchod pro výrobce kráječů na slepičí vajíčka. Jenom na zárodky květnatců se budou muset dát řezací drátky na šířku po půl centimetrech.

Fotografujeme: v tomto článků najdete překrásné snímky květnatce Archerova od Jána Šuvady a Ivana Godála, mykologů ze Slovenska. Z nich je jednoznačně patrné, že nestačí určitou houbu jen najít a zmačknout spoušť. Jsou totiž houby fotogenické a pak další, u kterých není nutné ani vytahovat aparát z futrálu. To platí zejména i pro tuto překrásnou houbu.

(4. listopadu 2014) - Vajíčka rostou i ve velkých srostlicích zárodků hub. Někde jich jsou na několika metrech čtverečních desítky, ba stovky. Kdyby takovou úrodu viděl pan starý Smotlacha, tak by nemohl řící nic jiného než že je to velká národohospodářská škoda, že lid vejce květnatců nesbírá. Já mám však neustále pocit, že každým okamžikem z této koule vyskočí nějaký ne zrovna milý dráček, který bude hodně hladový. Ale na toto téma již bylo natočeno přemnoho filmů, jejichž děj skončil sežráním lidstva. No, máme se na co těšit...

(12. listopadu) - Stejná srostlice po dvou dnech. Uvidíme jak bude vypadat zanedlouho. Budeme jí sledovat....

(15. listopadu 2014...)

Rysů ostrovidů není nikdy dost

4. listopadu 2014 v 23:16 | Bavoři si začínají stěžovat, že naši darebáci jim u nich způsobují na srnčí zvěři velké škody |  - - rys ostrovid
Predátoři jsou neustále likvidování pytláky a teď na ně ještě zanevřely německé úřady

Na toto téma by se toho dalo napsat přehodně. Proč se ale zde na blogu opakovat, když vše se dá dohledat na nikdy nekončícím internetu.

V těchto dnech jsme se rozhodli rysa na Šumavě vyhledat. Od začátku bylo zřejmé, že neuspějeme. Tolik štěstí nikdo nemůže mít. Proč se ale neprojít krásnou přírodou, podívat se po zvěři a ještě najít nějaké zajímavé, pěkné houby. Cestou k výšinám jsme nezapomněli překontrolovat jednu z lokalit stročkovců kyjovitých. Už tam po nich není ani nejmenší stopy.

Na internetu se nedávné objevila mapka s místem pobytu jedné rodinky rysa ostrovida. Autoři byli přesvědčení, že z výřezu nikdo nemůže poznat o jaké místo se jedná. Ale někteří z nás ten zákrut potoka ihned poznali. Dali jsme si jednu k jedné a vyrazili. A světe div se, byli jsme úspěšní.

Nečekejte žádné dlouhé povídání. Snímek zde na stránce je pouze ilustrační. Sice jsme rysa z dálky zahlédli, ale byl to jen okamžik. Ale zážitek to byl zajímavý, krásný a už se s velkou pravděpodobností nebude nikdy opakovat. Tak zase někdy příště...


Pro značný zájem uděláme na tato roztomilá a tak potřebná zvířátka nejen naší přírody do konce roku ještě několik fototoulek. Vždy se i pro vás nějaké to místečko najde...

Koroptev polní

3. listopadu 2014 v 19:00 | Potkáváte jí, tak jako křepelku, bažanty a další drobnou zvěř tam u vás v přírodě? |  - - koroptev polní
Koroptev polní aneb ohrožený druh

Zmizela pětina ptačí populace
Zhruba o pětinu se za 30 let v Evropě zmenšila populace běžných ptačích druhů
- vrabců, špačků, či koroptví.
Vyplývá to ze studie, na níž se podíleli i Češi.
Od roku 1980 do roku 2009
se původní více než dvoumilardová populace těchto druhů
zmenšila o 421 milionů.

Když jsem jako kluk chodíval za babičkou a dědou alejí do vedlejší vísky, tak na polích bývávalo koroptví, křepelek, ale i bažantů, zajíců, srnčího, plno. Dnes aby člověk pohledal.

Kam oko dohlédlo tam se vždy, dnem za dnem, pohybovalo několik početných hejn. Na výřadu před hospodou pana Holečka jich vždy leželo neskutečné množství. To ještě v naší milované vísce bylo dokonce několik přebohatých bažantnic. Dnes po nich, ale i po zvěři, není ani památky.

Ještě nedávno byly koroptve, dvě až tři hejna, ještě vidět na dostihovém závodišti a v zarostlých polích na cestě k radotínskému přístavu. Nemálo tady bylo i bažantů, které tady někdo v mysliveckém zařízení dokonce v zimě přikrmoval. Bohužel na ně, ale i na ryby ve Vltavě a Berounce, dělali nájezdy naší slovanští bratři z Východu. Dnes se ta džungle, která byla pro drobnou zvěř nepostradatelná, proměnila v zorané pole. Po drobné už tady není aní památky. Potkáváte ještě v okolí vaší obce, chalupy, koroptve, křepelky a další drobnou zvěř?

Vlk se vrací do Čech. Jední jeho příchod zatracují, druzí naopak velebí

3. listopadu 2014 v 0:02 | Lužice to jsou přírodní zákoutí našeho mládí. Vracíme se na místa, která jsme milovali. |  - - vlk
Desetiletí jsme se neviděli, ale vlci nás opět dali dohromady.

O fotografii vlčí smečky se dá napsat jediné - jen promluvit. To nekonečné vytí bylo na straně jedné hrůzostrašné, ale rovněž nám dělalo moc dobře. Něco tak úžasného se slyší málokdy, vzácně, a naprosté většině lidí se o těchto pronikavých zvucích může po celý život jen zdát. Měli jsme o tomto víkendu převeliké štěstí že jsme byli při tom.
Jenom škoda, že fotografie doposud neumí ty vlčí hlasy reprodukovat. Co ale není dnes může být příště.

Bylo to na začátku sedmdesátých let minulého století. Říkávalo se tomu družba. Jezdívali jsme do bývalé Německé demokratické republiky do oblasti Lužice. Na ty celodenní projížďky na loďkách a člunech se nedá zapomenout. A dnes tam v kraji se prohánějí vlčí smečky. A některé zamířily i k nám do republiky.

Nedávno jsem měl možnost hovořit o vlcích s ředitelem pražské zoologické zahrady panem Miroslavem Bobkem.

Mé otázky se stále točily kolem těchto šelem v Troji. Některé zemřely pod skalpelem veterináře a další záhadně zmizely v jiných zahradách.

A co na to pan Bobek: "Uvažovali jsme, že vlky v Praze chovat nebudeme. Výběh jsme chtěli věnovat jiné zvěři. Lidi se ale neustále ptali kde jsou vlci, co se s nimi stalo. Došli jsme k názoru, že hlavní město bez vlků určitě nemůže být. Pokusíme se sehnat novou smečku. V současné době tam vlci jsou již dva."

Když se člověk ptá, tak se také dozví....

Podle posledních informací se u Machova jezera ve vojenském prostoru pohybuje již smečka. Spatřena byla i dvě vlčata.









..........