Úžasný to byl dnes den. Tak zítra nanovo

22. listopadu 2014 v 19:33 | Hlíva ústřičná *** Korálovec jedlový i bukový *** Pařezník pozdní *** A tím den ještě neskončil |  - - pozdní
Určitě nejsme jediní komu se ještě za tmy nechce z postelí. Jakmile se ale vnoříme do lesa, tak jsme rádi, že naše lenost a pohodlnost nad námi nezvítězila...

Víme,
že o houbách,
toho moc, jako lidé, nevíme...

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ

Minulý týden jsme byli na hlívu ústřičnou úspěšní. I dnes jsme si každý z nás přinesli cca k deseti kilogramům. Je důležité připomenout, že hlíva v těchto dnech není mokrá. Plodnic je ve hvozdech nemálo a nikdo je nesbírá. Ukazuje se, že staří a zkušení houbaři již odešli na onen svět, nebo pro nedobrý zdravotní stav již nemají sílu se do lesů vydat. Umím si představit jak se asi v lůně domova cítí. Koukají na televizi, na obrazovce hluboké lesy a oni sedí doma. Znáte nějakého takového houbaře? Pozvěte ho. Posaďte ho do auta a vyvezte ho na jeho plácky. Na váš dobrý skutek ten nahoře určitě nezapomene.

Chodí vůbec mladí lidé v zimě na houby? A kolik jich tak asi je? Dříve tyto dary lesa byly důležitou potravinou nejen na přilepšení. Byly i doby, kdy byl hlad. Žaludek hodně volával o pomoc. Proč se někde dnes trmácet když stačí zajet do supermarketu. Co se ale dnes naučíš, se ti někdy v blízkém budoucnu může i hodit. Hlad, bručení břicha, je velký nepřítel...

Uprostřed hvozdu stojí vysoký a hodně letitý buk. Každoročně z něho sebereme pěkných pár desítek kilogramů hlívy ústřičné. Jaké bylo naše překvapení, když jsme ho uviděli ležet přeražený na zemi. Zůstalo stát jenom pětimetrové torzo. Zajímavé je, že všechny ty plodnice byly vždy tak do čtyř metrů. Výše nikdy nebyla ani jediná. I dnes byl plný mnoha překrásnými trsy. Nic nebrání tomu aby ještě v této sezóně na něm hlíva nevyrostla. I v dalších letech se tady budeme hezky kochat.

Už jsem to tady mnohokrát v poslední době psal. Říká se, že hlíva ústřičná potřebuje k nastartování mrazy, chladné období. V minulém roce listopad teplý, letos abnormálně teplý, a hlíva roste jako zběsilá. Jak si to vyložit? V minulém roce naopak téměř vůbec následně v zimním období nebyla. Jak to bude letos v prosinci, lednu, v únoru? Nechme se překvapit.

PAŘEZNÍK POZDNÍ

Stalo se dnes něco zvláštního. Na lety prověřených hlívovnících po hlívě ústřičné ani památky. Naopak ty stromy byly plné pařezníků pozdních, kteří patří mezi vzácné. Zajímavá houba. Proč ale zvítězila nad hlívou? Motto nahoře o tom mluví jednoznačně. My o houbách jako lidé toho víme převelice málo. Nebo pro to máte někdo nějaké rozumné vysvětlení?

Lid houbařský pařezníky moc nezná. I já jsem v dávných letech je trhal jako trochu jinou hlívu. Štěstí je, že tato houba patří mezi jedlé.

Když si jí pak kuchtík, kuchtička, udělal společně s hlívou ústřičnou, tak dokonce ani moc neprohloupil. Pařezník má zajímavou chuť. Je trochu hořký, kyselejší. Prý se dobře hodí do skleniček, do směsí.

Když jsme ještě ve hvozdu po úmorném dni odpočívali, něco pojedli, popili, tak jsme i pařezník pozdní v syrovém stavu ochutnali. Nejdříve se nic nedělo, ale po chvíli to začalo mírně v ústech pálit. Bylo to podobné jako když si člověk dá méně pálivé ředkvičky. Nebylo to zas tak špatné.

KORÁLOVEC JEDLOVÝ a BUKOVÝ

Téměř na den jsme po třech letech měli zajímavý zážitek. Vojta mlasknul a rukou ukázal do neznáma. Teprve za okamžik jsme na torzu staré jedle uviděli poměrně velkého a krásného korálovce jedlového. Bohužel, v pozdním podzimu již to zase takový krasavec nebyl. Nebyl jsem sám kdo si vzpomenul, že na tomto kmenu jsme ho viděli již před několika roky. Jenže ten byl tenkrát téměř na vrcholu a ten dnešní, a vedle několik ještě mladých, na dosah ruky. Tenkrát ho našla Jájí, a tak jsme tu jedli i s plodnicí po ní tehdá pojmenovali.

Tolik korálovců jsme dnes nečekali. Bylo jich přes deset. Jenže bukoví. Tím množstvím jsme se naladili a tak jsme se šli podívat na ty padlé historické jedle, na kterých každoročně i přes třicet plodnic. Nic moc jsme neočekávali, neboť již dlouho víme, že stromy se rozpadly téměř na troud. Tady už nikdy žádný svátek nebude.

Povíme si příběh, ke kterému opět patří hořejší motto: Víme, že o houbách, toho moc, jako lidé, nevíme...

Jeden významný, velice zkušený mykolog přivezl ze Slovenska do Prahy dvacet vzorků korálovců. Do posledního puntíku věděl, které to jsou. Určoval je podle druhu stromu - jedle, buk. On totiž vždy tvrdil, že kolem těchto vzácných hub je to úplně jinak.

Vzorky předložil jinému znalci. Od prvního okamžiku na něm bylo vidět, že tápe. Stručně řečeno ve výsledném součtu korálovce určil povětšině špatně. A jaké z toho plyne ponaučení?

Náš mykolog není sám, který tvrdí, že jedlový a bukový je jeden druh. Potom je ještě ježatý a horský. A teď se v tom my nezkušení vyznejme.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karol huby.sk | 23. listopadu 2014 v 16:21 | Reagovat

V cizině jsem se dozvěděl, že tam jsou smrže ceněny co do výše peněz stejně jako pravé italské lanýže. Nevíte někdo o tom něco víc?

2 Zítra to vypukne | 23. listopadu 2014 v 22:45 | Reagovat

Zítra v pondělí vypukne ta slavná fototoulka. Nejlepší fotografie bude odměněna fotoaparátem v hodnotě téměř dvaceti tisíc korun. Kdo asi vyhraje? Bude to dokonce někdo z nás?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama