Prosinec 2014

Opravdu potřebuješ zrcadlovku? ˇKoukej a budeš vědět víc....

31. prosince 2014 v 16:32 | Ono to vypadá, že éra jak kompaktních aparátů, tak i zrcadlovek skončila... |  Fototechnika
Tak teď už vím proč je lepší si ty nejmodernější fotoaparáty jen půjčovat. Kupovat ne. Ono to dnes všechno strašně rychle stárne...

Více na videu ZDE !!!

...

Víš co jíš? A co děti - očkovat nebo neočkovat?

30. prosince 2014 v 19:51 | Třeba glutamáty do potravin nepatří, ale dávají se tam, protože lidem pak polotovary lépe chutnají, upozorňuje toxikolog Jiří Patočka. Výrobci potravin podle něj chtějí hlavně maximalizovat zisk. |  Jiří Patočka
Profesor Jiří Patočka nejen o houbách...

DV TV video ZDE !!!

....
Poradíte? Bobík, Boubín s rozhlednou. A stále nemohu zjistit co jsou ty vzdálené kopce vpravo od Boubína. Fotografováno z Třemšína.

Houby: nízkotučná dieta aneb předsilvestrovská úvaha o jejich vědecky ověřené užitečnosti v kuchyni

30. prosince 2014 v 15:39 Jiří Patočka
Jedlé houby jsou považovány za zdravé potraviny pro jejich nízký obsah tuků. Protože lidem s vysokým krevním cholesterolem se doporučuje nízkokalorická a nízkotučná dieta, mohly by být houby ideální dietní stravou za předpokladu, že jejich kuchyňská úprava množství tuku nezvýší (Kalač, 2009). Pokud z nich ale uděláme smaženici omaštěnou sádlem či máslem a "vrazíme" tam (jak říkávala Magdalena Dobromila Rettigová) několik vajec, nelze o dietní stravě mluvit.

Zastoupení mastných kyselin v tucích jedlých hub sbíraných v Turecku, jako je hřib dubový (Boletus reticulatus), penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), ryzec lososový (Lactarius salmonicolor), hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), choroš šupinatý (Polyporus squamosus) nebo holubinka uhlová (Russula anthracina) prokázalo, že volně rostoucí jedlé houby obsahují významné množství hodnotných mastných kyselin. Celkem bylo ve studovaných houbách nalezeno 37 různých druhů mastných kyselin. Méně byly zastoupeny nezdravé nasycené mastné kyseliny a více byly zastoupeny zdraví prospěšné mononenasycené a polynenasycené mastné kyseliny (Ergönül et al., 2013).

Již dříve bylo opakovaně prokázáno, že zařazení hlívy ústřičné do jídelníčku laboratorních zvířat snižuje celkový cholesterol (např. Bobek et al., 1991, 1997, 1998; Opletal et al., 1997; Hossain et al., 2003; Alam et al., 2011) a působí preventivně při vzniku aterosklerózy (Bobek P, Galbavý, 1999a,b).

Podobné studie na lidech jsou však bohužel vzácné (Hu et al., 2006; Kundaković a Kolundžić, 2013). Blahodárné účinky hub při snižování symptomů metabolického syndromu, zejména obezity, hyperglykémie, hypercholesterolemie a hypertenze, byly známé již dlouho z tradiční medicíny mnoha národů. Teprve v poslední době se však zdá, že i moderní medicína se začíná o jedlé houby zajímat a je odhodlána vyzkoušet jejich účinek také na lidech.

Literatura

Alam N, Yoon KN, Lee TS, Lee UY. Hypolipidemic Activities of Dietary Pleurotus ostreatus in Hypercholesterolemic Rats. Mycobiology 2011; 39(1): 45-51.

Bobek P, Galbavý Š. Hypocholesterolemic and antiatherogenic effect of oyster mushroom (Pleurotus ostreatus) in rabbits. Nahrung. 1999a; 43(5): 339-342.

Bobek P, Galbavý Š. The oyster mushroom (Pleurotus ostreatus) effectively prevents the development of atherosclerosis in rabbits. Česka Slov Farm. 1999b;4 8(5): 226-230.

Bobek P, Ginter E, Jurčovicová M, Kuniak L. Cholesterol-lowering effects of the mushroom Pleurotus ostreatus in hereditary hypercholesterolemic rats. Annals Nutrit Metabolism 1991; 35(4): 191-195.

Bobek P, Ozdín L, Galbavý Š. Dose- and time-dependent hypocholesterolemic effect of oyster mushroom (Pleurotus ostreatus) in rats. Nutrition 1998; 14(3): 282-286.

Bobek P, Ozdín L, Kuniak L, Hromadová M. Regulation of cholesterol metabolism with dietary addition of oyster mushrooms (Pleurotus ostreatus) in rats with hypercholesterolemia]. Čas Lek Česk. 1997; 136(6): 186-190.

Ergönül PG, Akata I, Kalyoncu F, Ergönül B. Fatty acid compositions of six wild edible mushroom species. Sci World J. 2013; Article ID 163964, 4 pages.

Hossain S, Hashimoto M, Choudhury EK, Alam N, Hussain S, Hasan M, Choudhury SK, Mahmud I. Dietary mushroom (Pleurotus ostreatus) ameliorates atherogenic lipid in hypercholesterolaemic rats. Clin Exp Pharmacol Physiol. 2003; 30(7): 470-475.

Hu SH, Liang ZC, Chia YC, Lien JL, Chen KS, Lee MY, Wang JC. Antihyperlipidemic and antioxidant effects of extracts from Pleurotus citrinopileatus. J Agric Food Chem. 2006; 54(6): 2103-2110.

Kalač P. Chemical composition and nutritional value of European species of wild growing mushrooms: a review. Food Chem. 2009; 113(1): 9-16.

Kundaković T, Kolundžić M. Therapeutic properties of mushrooms in managing adverse effects in the metabolic syndrome. Curr Top Med Chem. 2013; 13(21): 2734-2744.

Opletal L, Jahodár L, Chobot V, Zdanský P, Lukes J, Brátová M, Solichová D, Blunden G, Dacke CG, Patel AV. Evidence for the anti-hyperlipidaemic activity of the edible fungus Pleurotus ostreatus. Br J Biomed Sci. 1997; 54(4): 240-243.
Jiří Patočka

...

DOLOMITY 2015

29. prosince 2014 v 23:27 Dolomity 2014
Rozhodnuto - příští rok jedeme...

Autobus zaparkovat na parkovišti a pak lanovkou hore. A dolu sněhovou strží po laně na rozkvetlé louky. Tady všude zuřily boje I. světové války. Na každém kroku lze nalézt některý z pozůstatků této vražedné seče...

I v této části Dolomit jsme se několik dní toulali. Je to tady přebohaté na orchideje a i houby se dají najít. Mnoho jsme si jich ale v kotlíku neužili. Důvod? Jedno vejce tam stálo 14 korun českých. Hodně drahá by to byla snídaně.

V letošním roce to bylo naprosto úžasné. Něco tak krásného a plodného u nás se zažít nedá. Snažíme se naplnit autobus, ale zatím se moc nedaří. Do léta je však ještě hodně daleko. Čím dříve ale vše zajístíme tím to bude levnější. Když se nepovede autobus, tak v každém případě pojedem auty. Vždyť to není zas tak daleko. Jen co by jsi kamenem dohodil. Sice benzín, nafta, nebude levnou záležitostí, ale zase ušetříme za ubytování.

Po této drobné kytičce toužil nejeden z nás. Bylo nás přes padesát a nikdo nebyl úspěšný. A pak se stal zázrak. Na jednom skalním ostrohu ve výšce téměř 2000 metrů n/m jich z ničeho nic byly desítky. Aparáty měly do dělat. Jaké bylo ale naše překvapení, zděšení, když dole v sedle je prodávali ve velkých trsech. I květy byly obrovské. Ještě štěstí, že jsme si jich před výstupem nevšimli...

(...dokončení asi zítra.) Pojedeš? Potřebujeme hlavně řidiče...

Houba rakovinu nevyléčí, není to nic jiného než blud

29. prosince 2014 v 13:58 | Již roky hledají přední laboratoře v houbách chemické látky, které by lidem byly ku prospěchu. Stále se nedaří. Domnívat se, že konzumací těch správných hub zabráníme rakovině a jiným chorobám je naprostá hloupost. Je to o mysli a životosprávě. |  ? léčí nebo zabijí ?
Na DV TV na toto téma zajímavý rozhovor


Hledání chemického léku na rakovinu je jako hledání elixíru mládí. Musíme hledat morální a ekologické řešení, jinak jako lidé končíme, popisuje lékař Jan Hnízdil.

Více najdete v jeho knihách...

Sysel na Homolce II

27. prosince 2014 v 14:32 | Je to obrovská škoda, že sysel nás opustil. I to svědčí o devastaci tohoto území. Koho ale tenkrát toto milé zvířátko zajímalo. A dnes pláčeme, litujeme. Už je ale pozdě něco změnit. Nebo snad ne? |  Sysel
Sysel obecný byl v Chuchli odedávna. Co bylo důvodem, že se mu tam přestalo líbit?

Není to zas tak dlouho co jsem zde na blogu o něm napsal několik řádek. Kdo máte přírodu v oblibě a zajímá vás i tento milý tvor, tak se podívejte na film, který vysílala ČT 2.

Rys, rysice, rysiče aneb chvála za okamžik kdy jsme je poprvé poznali

25. prosince 2014 v 23:18 | V těchto dnech jsme měli možnost zúčastnit se besedy o těchto překrásných šelmách |  - - rys ostrovid
Jak je rys ostrovid na tom v Evropě, ale i v České republice

Do Evropy, nepočítaje lokality v Bělorusku, na Ukrajině a v evropské části Ruska, se vrací mnoho druhů šelem. Nejvíce právě rysi, dále pak medvědi, vlci, ale i rosomáci. Zajímavé je, že jim nestačí se pohybovat v rezervacích, ve starých hvozdech, v odlehlých koutech divočiny, ale naopak se stále časti vyskytují i v blízkosti lidských sídel. Člověk je v minulosti v mnohých zemích vyhubil a nyní se snaží je opět vrátit do přírody. Zatím to vypadá, že se začíná dařit.

Nejhorší při fotografování je, když je nedostatek světla. A to byl případ tohoto snímku. Můj prastarý aparát má nejvyšší ISO 3200 a to jsem použíl. Šum je až neskutečný. Ale co člověk nadělá. A o pomalém čase ani nemluvě. Při objektivu 600 se to neudrží ani na monopodu. Ale to setkání bylo zážitkem roku...

Bohužel v České republice není situace na rozdíl od zbytku Evropy růžová. Na vině jsou zejména pytláci. Je prokázano, že již v dřívějších letech - například u vlků - to došlo tak daleko, že jim nebylo umožněno na Šumavě se usadit, vytvořit smečku. U rysů ostrovidu je situace podobná.

V těchto dnech dokonce proskočila ve sdělovacích prostředcích zpráva, že i státní zaměsnanci, ochránci přírody, včetně akademiků používali k odchytů rysů u nás zakázané nášlapné pasti. V jednom případě si rysice zlomila na několikrát nohu a v zápětí ze stresu uhynula na veterinární klinice.

Z Evropy, zejména ze severských zemí, ale i z Balkánu, z oblasti Alp, Pyrenejí naopak oproti naší republice přicházejí v poslední době jen dobré zprávy. Na těchto územích se vyskytuje přes 9000rysů, 17 000 hnědých mědvědů a na 12 000 vlků. Přejme si aby v soužití člověka s těmito šelmamí bylo stále radostněji.

Poznámka: Nášlapná past je zařízení na odchyt divoké zvěře. Její součástí je smyčka, která se utáhne kolem tlapy zvířete.

Rys ostrovid Část I

Rys ostrovid Část II
(O rysech ostrovidech je povídání vždy na konci pořadu...)

Víte, že: slovo rys je příbuzné s německým Luchs či latinským lynx? Všechna tato slova pocházejí z indoevropského leuk - "světlý, bílý", zřejmě podle světlého zbarvení srsti rysa (srov. rusý, ryšavý).

(...dokončení asi zítra.)

Fototoulání se Prahou.

23. prosince 2014 v 19:23 | I po houbách jsme koukali, ale kde nic tu nic. Zítra se to zopakujeme.
Prahou se touláme pravidelně. Přidej se a poznej nepoznané kouty matičky Prahy...

Toulka Prahou v tomto předvánočním čase má mnoho do sebe. Všude je to takové jiné než obvykle. Zkrátka předvánéční čas. Jenom kdyby nebylo tolik zahraničních návštěvníků. Všude o ně zakopáváme.

V tom mumraji, když je člověk všímavý, je vidět, že zrcadlovkám pomalu ale jistě odzvání. Prim hrají mobilní telefony a jim podobná nejmodernější zařízení. Vždyť i mnozí profesionální fotografové na ně již nedají dopustit. Na fototoulky používají telefony na tu pak nejprofesionálnější práci kromě nich i zrcadlovky.

A vy si s námi můžete vyzkoušet nejnovější fototechniku...


Nejen v lůně přírody je co fotografovat. Naše děvčata není zas tak moc nutné přesvědčovat k nějaké té akci. Nebo snad znáte nějakou dívku, ženu, která by neměla ráda objektiv fotoaparátu.

Po Ježíšku se vydáme překontrolovat hlívovníky, které již známe přes mnoho let. Ukáže se naše teorie, že i když je v zimě teplo, tak rostou na ních hlívy jako divé, správná? Nebo opravdu potřebují k růstu mrazivé období k nastartování. Přídáte se? To letošní teplo v době kdy má mrznout až praštět je opravdu hodně divné. Odborníci ale začínají tvrdit, že už to tak bude napořád.

Potom nás čeká návštěva ZOO. Vstup zdarma, tak proč toho nevyužít. V těchto dnech je tam sice smutno, ale máme od personálu připraveny nějaké ty špeky.


Naše toulání nás vždy zaveden i na některou z pražských výstav. Dnes to byla galerie Nikonu. Úžasné snímky. Když se tak člověk na ně dívá, tak má chuť ten svůj stroj zahodit a jít raději do hospůdky na koleno a pivo. Tak to byl pro každého z nás silný zážitek...

Když to malilinko přeženu, tak není v Československu řeka, větší potok, do kterých bych nezanořil pádlo. Takže touha po dřině, studené vodě, už není tak veliká. Když jsem ale uviděl tento požární člun, tak má dušička radostí povyskočila. To by bylo terno ho vlastnit. V podpalubí postýlka, kuchyňka s ledničkou a tak vůbec. S tím by se dalo pomaloučku a polehoučku doplout až do Hamburku a pak dál a dál po těch všech evropských kanálech.



Hřib smrkový v zimě aneb před vánoci

20. prosince 2014 v 19:13 | Vůbec není neobvyklé, že hřiby, zejména smrkové, se dají v zimě nalézt |  - - hřib smrkový
Hřib smrkový se dá mnohdy sbírat i na Nový rok

Každoročně se v této době na internetu objevují informace o nálezech hřibů smrkových. Houbaři, kteří měli štěstí, jsou udiveni ale i šťastni. Ono se mnoho lidí na houby v zimním období nevydává. Výjimkou jsou ti, kteří chodí pravidelně na hlívu ústřičnou, ucha Jidášova a na penízovky sametonohé.

Zejména v posledních letech bývá smrkových v zimě, v některých oblastech, lokalitách, nemálo. Důvodem je rok od roku stále teplejší počasí. Právě v těchto dnech vysoké teploty opět trhaly rekordy.

Toho na snímku jsme našli před několika hodinama. Bohužel byl jediný. Velký, nasátý vodou a převelice těžký. Jinak v lese nebyla ani houba. I hlívy ústřičné na našich lety osvědčených hlívovnících chyběly.

Už je to dávno kdy jsem sbíral hřiby smrkové od léta až do 22. prosince. Pak už je nikdo nechtěl. Téměř každý den jsem přinesl plný košík překrásných plodnic. Především se vše usušilo na radiátorech topení. A tento zážitek občas prožijí i jiní skalní houbaři. Plyne z toho poučení, že houby bez problémů rostou i v teplých zimách!

Toho 22. prosince jsem přinesl ty nejkrásnější hřiby sezóny. Na druhý den manželka šla koupit kapra a já šel na ryby. Tolik kaprů jsem ještě nikdy nenachytal. Hezký den a pěkný Štědrý večer Vám všem přeje Václav.

Šťastné Vánoce a vše nejlepší do nového roku

19. prosince 2014 v 17:04
....
....

....
...
...
...

Vánoce přicházejí a my tady máme kolem nich jednu houbařskou hádanku.

18. prosince 2014 v 18:08 | Která houba od dávných dob nesměla v určitém pokrmu chybět na štědrovečerním stole?
Odpověď najdete ZDE !!!

Pojďme si o této houbě trochu více popovídat. Jak moc jí sbíráte? Jak moc vám na vánočním stole chybí když se nezadaří jí najít? Umíte si bez toho pokrmu vůbec vánoce představit? Dáváte do toho pokrmu něco navíc co ho dělá ještě chutnějším, zajímavějším? Zkrátka pojďme si v komentářích popovídat...
(Součástí článků, viz výše ZDE, jsou i ANKETY )


Fototoulání se Prahou aneb i na houby došlo

15. prosince 2014 v 21:09 | Zítra pořádá ČMS přednášku o jedné z významných mykologických lokalit Prahy. Přednáší Mgr. Jan Mikšík |  Fototuláci
Pojďte se s námi fototoulat Prahou, přírodou...


O víkendu, ale i dnes, jsme se s fotoaparáty toulali hlavním městem. Houby moc nerostou, hlívy ústřičné jsme vysbírali, a tak je čas i na památky, kulturu.

Ale na houby jsme tak docela nezanevřeli. Prozkoumali jsme lesy, sady, na Strahově, ale moc jsme úspěšní nebyli. Když se řekne Praha, tak většinu z vás napadne co je to za hloupost hovořit v souvislosti s královským městem o houbách. Věřte, že opak je pravdou.

V Praze a v okolí je mnoho mykologických lokalit, které by mohly být z fleku vyhlášeny za houbové rezervace. O jedné z nich bude zítra od 18,00 hodin, v rámci přednášek České mykologické společnosti hovořit Mgr. Jan Mikšík. Tak jako vždy to bude velký zážitek. Nezapomeňte přijít a nejen o houbách Prahy se poučit, dozvědět se mnoho nového.


Fototoulky Prahou budou pokračovat po celé zimní období. Neváhejte a přidejte se. Pokecáme o fotografii, zajdeme na některou z výstav, dáme pivko, vínko, nebo snad něco i sladkého. Budeme si užívat života a nezapomeneme na naše koníčky. Nejbližší akce ve středu 17. prosince, 12,00 hodin. Jsme pozvání na prezentaci výrobků od firmy Olympus. V sobotu vyrazíme do Českého krasu na nenáročnou procházku. V neděli nás čeká opět toulání se pražským Hradem a jedna z výstav.

Prahu nedáme to jí raději zbouráme. Zbouráme hned, hned.

Fotografujeme: Není to špatný snímek, ale já jsem si ho představoval jinak. Potřeboval jsem rytíře dostat na tu zeď, aby tam bylo více Prahy. On ne a ne. "Na ten kůň v té těžké zbroji nevylezu. Musel by jste sestrojit nějaký ten kladkostroj!" Tak snad někdy příště.

Šupinovka kostrbatá. Když je mladá a krásná, tak proč ne...

14. prosince 2014 v 23:07 | Sbíráte jí? Má ve vaší kuchyni své místo? Poradíte co s ní? |  - - kostrbatá
Šupinovka kostrbatá aneb houba na přežítí...

Vždy to byla pro mne záhadná houba. Odborníci v dávných časech totiž tvrdili, že je sice jedlá, ale nepoživatelná, neboť tuhá. Jednou se objevil článek, že jeden houbař si jí popletl s václavkou. Místo václavek sbíral, po celý svůj život šupinovky a jedl, zavařoval je jako václavky. Nyní mykologové říkají, že nic nebrání tomu jí konzumovat na jakýkoliv způsob. Sbírají se ale pouze, nejlépe, mlaďounké plodnice. Jak je to se třeni nevím.


Šupinovka kostrbatá
aneb
několik toxikologických poznámek z pera prof. Jiřího Patočky

Šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa) je dřevokazná houba, která roste v trsech poměrně hojně od srpna do prosince na pařezech a padlých kmenech nejrůznějších listnáčů i jehličnanů, ale i paraziticky na kořenech a bázích živých stromů. Roste v trsech a v podobném prostředí jako václavky (Armillaria) a je s nimi často zaměňována. Šupinovka je významným škůdcem rostoucích dřevin, u nichž způsobuje křehnutí dřevní hmoty a následné rozlomení kmene. Houbu poprvé popsal jako samostatný druh Agaricus squarrosus v roce 1790 George Christian Edler von Oldenburg Oeder a pod tímto jménem byla zařazena švédským botanikem a mykologem Eliasem Friesem do spisu Systema Mycologicum (Fries, 1821). Později však byla německým mykologem Paulem Kummerem přejmenována a zařazena do samostatného rodu Pholiota (Kummer, 1821).

Šupinovka kostrbatá je uváděna jako jedlá houba nevalné kvality. Plodnice mají podivný zápach, který je přirovnáván k česneku (Jordan, 2004) nebo také skunkovi (Schalkwijk-Barendsen, 1991) a chutnají podobně jako ředkvičky (Jordan, 2004). V minulosti bylo zaznamenáno několik případů otravy toto houbou (Shaffer, 1965). Asi 10 hodin po konzumaci se u postižených osob objevilo zvracení a průjem, ale je velmi pravděpodobné, že teprve v kombinaci s alkoholem. Tím by se otrava šupinovkou podobala otravě některými hnojníky (Michelot, 1992). Nabízí se však i jiná vysvětlení.V šupinovce kostrbaté byly nalezeny jedovaté lektiny (Kobayashi et al., 2012; Kobayashi a Kawagishi, 2014), glykoproteiny s hemaglutininovou aktivitou, které mohou způsobovat shlukování (aglutinaci) červených krvinek (Furukawa et al., 1995). Nemohly by být právě tyto látky příčinou otravy šupinovkou? Vždyť i jiné lektiny, např. ricin, jsou jedovaté (Høiseth a Olsnes, 2005).

Na snímku je jeden trs. Ale všude kolem něho bylo trsů na desítky. Jeden větší a bohatější než ten druhý. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl. Vše bylo umocněno tím, že plodnice vyrůstaly jakoby ze země...

Jak zjistili japonští autoři (Furukawa et al., 1995), schopnost lektinu z šupinovky kostrbaté aglutinovat lidské krvinky je závislá na krevní skupině člověka. Nejsilnější aglutinace byla zjištěna u lidské krve s krevní skupinou nula. U krevních skupin A a B byla aglutinace jen velmi slabá. Nelze proto vyloučit, že nebezpečí otravy touto houbou hrozí jen lidem s krevní skupinou 0 (nula), kterých je ČR kolem 30 %. Je to jistě zajímavá hypotéza, ale podložená jen nepřímými důkazy.

Navíc, lektiny nejsou jedinými bioaktivními látkami šupinovky kostrbaté. V poslední době v ní byly nalezeny četné deriváty kyseliny tetramové, např. epicoccamidy (Wangun et al., 2007a) nebo epicoccariny (Wangun et al., 2007b). I když tyto látky nejsou sekundárními metabolity samotné šupinovky, ale metabolity patologických mikroskopických hub rodu Epicoccum, které šupinovku kolonizují, nelze jejich podíl na otravách vyloučit.

V každém případě bude lepší s pojídáním šupinovky kostrbaté moc neexperimentovat. Houba není dostatečně toxikologicky prozkoumána a již v minulosti se prokázalo, že jako poživatina není příliš bezpečná.

Literatura

Fries EM. (1821). Systema Mycologicum 1. Lund: Ex Officina Berlingiana. 1821, p. 243.

Furukawa K, Ying R, Nakajima T, Matsuki T. Hemagglutinins in fungus extracts and their blood group specificity. Exp Clin Immunogenet. 1995; 12(4): 223-231.

Høiseth G, Olsnes S. Ricin - a therapeutic agent and a biological weapon. Tidsskr Nor Laegeforen. 2005 ;125(18): 2477-2479.

Jordan M. The Encyclopedia of Fungi of Britain and Europe. London: Frances Lincoln. 2004, p. 262. ISBN 0-7112-2378-5.

Kobayashi Y, Kawagishi H. Fungal lectins: a growing family. Methods Mol Biol. 2014; 1200: 15-38.

Kobayashi Y, Tateno H, Dohra H, Moriwaki K, Miyoshi E, Hirabayashi J, Kawagishi H. A novel core fucose-specific lectin from the mushroom Pholiota squarrosa. J Biol Chem. 2012; 287(41): 33973-33982.

Kummer P. Der Führer in die Pilzkunde. (1 ed.), 1871, p. 84.

Michelot D. Poisoning by Coprinus atramentarius. Nat Toxins. 1992; 1(2): 73-80.

Shaffer RL. Poisoning by Pholiota squarrosa.Mycologia 1965; 57: 318-319.

Schalkwijk-Barendsen HME. Mushrooms of Western Canada. Edmonton: Lone Pine Publishing. 1991, p. 321. ISBN 0-919433-47-2.

Wangun HV, Dahse HM, Hertweck C. Epicoccamides B-D, glycosylated tetramic acid derivatives from an Epicoccum sp. associated with the tree fungus Pholiota squarrosa. J Nat Prod. 2007a; 70(11): 1800-1803.

Wangun HV, Hertweck C. Epicoccarines A, B and epipyridone: tetramic acids and pyridone alkaloids from an Epicoccum sp. associated with the tree fungus Pholiota squarrosa. Org Biomol Chem. 2007b; 5(11): 1702-1705.
Jiří Patočka

Kam na skelné houby

14. prosince 2014 v 22:04 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Skalní houbaře musím zklamat. V našich lesích skelné houby rozhodně nenajdete a v jiných lesích také ne. Žijí totiž v oceánech. A aby toho nebylo málo, žijí ve velkých hloubkách, takže dostat se k nim rozhodně není jednoduché. A aby vám to nebylo líto, nejsou to vlastně houby v pravém slova smyslu (Fungi), ale jednodušší živočichové (Porifera).


O skelných houbách, nebo také skleněných houbách, toho o jejich podivuhodném životě víme jen málo, přestože jsou známy již dlouhou dobu (Schulze, 1887). Většina jejich exemplářů byla náhodně vylovena rybářskými sítěmi či vyplavena na pobřeží při bouřích, ale vzhledem k jejich křehkosti se téměř vždy jednalo o poškozené jedince (Ijima, 1901). O jejich zajímavém životě jsme se dověděli něco více teprve tehdy, až jsme se za nimi mohli ponořit a studovat je v jejich temném světě. Tehdy jsme zjistili, že jich není zrovna málo druhů a že v té hloubce nežijí osamoceně. Biologové objevili v Tichém oceánu celé útesy porostlé skelnými houbami. Zjistili, že tyto "skelné útesy" jsou pravými oázami mořského života, podobně jako útesy korálové, ale na rozdíl od nich nejsou těsně pod hladinou, nýbrž v hloubkách přes 200 metrů (Reiswig, 2014). Tam již neproniká sluneční světlo, a přesto se hlubinné útesy hemží rybami, kraby, krevetami, ropušnicemi a zooplanktonem. Je to dokonalý ekosystém, oddělený od jiných podobných ekosystémů mnoha kilometry volného moře. Celé společenstvo je závislé na mikroorganizmech živících se metanem (Beaulieu, 2010). Tento plyn kolem ostrůvků života probublává a tvorům, kteří tam žijí, dodává energii (Leys et al., 2007). Metan, hlavní složka zemního plynu, tedy nejen vytápí naše domovy nebo pohání automobily, ale také může být zdrojem energie pro život v nehostinných končinách Země a možná i Vesmíru.

Oceány jsou plné podivuhodných organizmů a skelné houby (Porifera) ze třídy křemitých (Hexactinellida) rozhodně patří mezi ně. Vypadají, jako by byly vyrobeny z čirého nebo mléčného skla (Cook et al., 2008). Tento vzhled jim dodávají křemičité kostry. Houby mají rozmanité tvary, často velmi bizarní, a mnohé z nich vypadají, jako by byly vyrobeny rukou sklářského mistra. Jejich anglický název "glass sponge" hovoří za vše. Připomínají spíše umělecké dílo než živý organizmus, ale jsou to vícebuněční živočichové živící se planktonem, který si opatřují filtrováním mořské vody.

Jedinečný je nejen vzhled skelných hub, ale i jejich biologie. Byly v nich nalezeny unikátní proteiny zvané silicateiny (Schröder et al., 2008; Wang et al., 2012), které se podílejí na vytváření jejich biogenní křemičité struktury a byly identifikovány specifické silicateinové geny (Veremeichik et al., 2011). Studium skelných hub posouvá naše znalosti molekulární biologie a ukazuje jak podivuhodný a mnohotvárný je život (Haen et al., 2007; Dohrmann et al., 2008).

Literatura

Beaulieu S.E. Colonization of habitat islands in the deep sea: recruitment to glass sponge stalks. Deep Sea Res Part I: Oceanographic Res Papers 2001; 48(4): 1121-1137.

Cook SE, Conway KW, Burd B. Status of the glass sponge reefs in the Georgia Basin. Marine Environ Res. 2008; 66: S80-S86.

Dohrmann M, Janussen D, Reitner J, Collins AG, Worheide G. Phylogeny and evolution of glass sponges (porifera, hexactinellida). Syst Biol. 2008; 57(3): 388-405.

Haen KM, Lang BF, Pomponi SA, Lavrov DV. Glass sponges and bilaterian animals share derived mitochondrial genomic features: a common ancestry or parallel evolution? Mol Biol Evol. 2007; 24(7): 1518-1527.

Ijima I. Studies on the Hexactinellida. Contribution 1.(Euplectellidae). 1901.

Leys SP, Mackie GO, Reiswig HM. The biology of glass sponges. Adv Mar Biol. 2007; 52: 1-145.

Reiswig HM. Six new species of glass sponges (Porifera: Hexactinellida) from the north-eastern Pacific Ocean. J Marine Biol Assoc United Kingdom 2014; 94(2): 267-284.

Schröder HC, Wang X, Tremel W, Ushijima H, Müller WE. Biofabrication of biosilica-glass by living organisms. Nat Prod Rep. 2008; 25(3): 455-474.

Schulze FE. Report on the Hexactinellida collected by HMS Challenger during the years 1873-1876. 1887.

Veremeichik GN, Shkryl YN, Bulgakov VP, Shedko SV, Kozhemyako VB, Kovalchuk SN, Krasokhin VB, Zhuravlev YN, Kulchin YN. Occurrence of a silicatein gene in glass sponges (Hexactinellida: Porifera). Mar Biotechnol (NY). 2011; 13(4): 810-819.

Wang X, Schloßmacher U, Wiens M, Batel R, Schröder HC, Müller WE. Silicateins, silicatein interactors and cellular interplay in sponge skeletogenesis: formation of glass fiber-like spicules. FEBS J. 2012; 279(10): 1721-1736.

Bylo to nemilé, ale dnes již víme, že hlívovník žije dál

13. prosince 2014 v 20:34 | Před časem jsem o něm uveřejnil zde na blogu dlouhý článek. Bohužel přes to množství příspěvků ho nemohu najít. Tak ve stručnosti ještě jednou. |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Prastarý buk stál od nepaměti u frekventované turistické cesty. Rok za rokem na něm vyrostlo přemnoho hlívy ústřičné. Zajímavé bylo, že málokdo z průchozích vzal plodnice do civilizace. Většinou čekaly jen na nás. Vždy jsme z nich měli obrovskou radost, ale především z toho stromu, který nám dával po desítky let možnost jeho přitelství s hlívou ústřičnou sledovat. Bylo to - a jak jsme v těchto dnech i zjistili - stále je o velkém a zajímavém bádání...

Není to tak dávno co vichr kmen přelomil. Zůstalo jen několikametrové torzo. Když si stoupnu na kořen ležící na zemi, tak při napnutých špičkách dokážu plodnice odříznout, prsty strhnout.

Buk se položil na hodně turisty, trempíky, ale i koňáky, amíky, vandrovníky, milenci, využívanou cestu. Netrvalo dlouho přijela technika, a my byli při tom, strom rozřezala, naložila a odvezla na pilu. A stačilo tak málo. Pouze kmen odtáhnout dále do hvozdu. Dřevorubci byli neústupní. Bylo nám smutno, ale je to jejich práce, jejich výplata. A na ty peníze nejsou sami. Doma čekají ženušky a děcka. Holt není jednoduchá doba. Kdyby se to ale povedlo, tak jsme mohli mít nejen desítky kilogramů plodnic ročně, ale hlavně možnost tuto konkrétní hlívu pozorovat. To už nezměníme.

V těchto dnech na torzu buku vyrostla překrásná srostlice. Udělala nám převelikou radost. Je to důkazem, že hlíva ústřičná na tomto hlívovníku žije dál....

(...pokusim se ten článek, kde jsou i fotografie najít a dát sem odkaz. Snad se povede.)

Fotografujeme: Snímek to není nic moc. Musel jsem se totiž postavit proti světlu. Jiná možnost nebyla. A to je bohužel na fotografii vidět.

Poznámka: V těchto dnech jsme u ohně v campu vedli následující dišputaci. Na mnoha hlívovnících, ze kterých jsme roky sklízeli plodnice, už dlouho nic nevyrostlo. Došli jsme k názoru, že dřeviny houby asi vyčerpají a ty na nich přestanou růst...

Měli jsme překrásný kmen, na kterém roky rostla ta nejkrásnější hlíva. Vždy ale byla od maličkých plodnic až po ty dospělé ve světle okrové barvě. Pak dva roky aní houba. Potom tam vyrostlo několik hub a následně jako když utne. Rok za rokem strom několikrát za sezónu kontrolujeme a tak dobře víme, že důvodem není že by jí někdo otrhal. Máte někdo podobnou zkušenost?

Počítejte. Nám se to, i když máme různé fotografie, nepovedlo. Pravděpodobně něco kolem dvaceti. Ta setkání s vysokou jsou velice příjemná. Fotografujeme: teleobjektiv 600, výřez.



Vlk ve filmu III

12. prosince 2014 v 21:57 - - vlk
(Dokončení zítra v pozdní noci...)

Kolem roku 1870 byl vlk z větší části Norska a Švédska vyhuben. Teď se vrátil, ale existuje nebezpečí, že kvůli strachu a nenávisti, které přítomnost tohoto velkého dravce provází, se historie bude opakovat. Co je toto kontroverzní zvíře zač? Dnešní věda dokáže odhalit, jaké opravdu jsou zvyky vlčí smečky. Je pravda, že vlci zabíjí dobytek i psy. Ale co kdyby se ekologům podařilo zabránit slepé nenávisti i vyhubení druhu a najít způsob, jak by i přesto mohl vlk a člověk žít bok po boku? Seznamte se s Ulrikem, vůdčím vlčím samcem. Ulrik byl jedním z prvních skandinávských vlků vybavených vysílačkou. Sledování jeho signálu poskytlo vědcům fascinující poznatky o tom, jak napínavý a dramatický může být život vlka-samotáře.

Firma ČESKÉ HOUBY v silné konkurenci získala II. místo. BLAHOPŘEJEME

11. prosince 2014 v 17:45 | Dvakrát klesli až na dno, aby nakonec zvítězili. V Evropě nemají konkurenci! |  HOUBY
Kdo umí ten umí. A také platí - bez práce nejsou koláče. A zásluhou toho máme denodenně na stole naše oblíbené houby.

IX. ročníku podnikatelských soutěží pořádanými Hospodářskými novinami se zúčastnilo 3410 firem a 3190 živnostníků. Z tak obrovského množství zájemců o vítězství jednu z hlavních cen získala firma ČESKÉ HOUBY z jižních Čech a to z kouzelného městečka Soběslav. Firma zejména pěstuje žampióny, hlívu ústřičnou, ale i další šampióny z říše hub. Výrobky jsou dodávány na trh jak v čerstvém stavu, tak i sušené. S konkrétní produkcí se můžete seznámit na hořejším odkazu na videu společnosti. K II. místu ještě jednou blahopřejeme. Nestává se totiž tak často aby houbař dostal tak vysoké ocenění.

Následující řádky nejsou o pohádce, ale o příběhu, který se skutečně udál. Je neuvěřitelný. Jeden se až nestačí divit. Scénář jak z nějakého amerického akčního filmu...

Majitel firmy Petr Zeman jednou od manželky obdržel knihu o pěstování hlívy ústřičné. Z tohoto faktu se můžeme domyslet, že pan Petr je pravděpodobně vášnivý, skalní houbař. Byl tak textem unešen, že si půjčil od svých rodičů nevelký obnos a v nedalekém opuštěném zemědělském stavení začal hlívu pěstovat.

Nadšení veliké ale pozitivní výsledek ne a ne se dostavit. Došlo to tak daleko, že dvakrát zkrachoval?! Nechtěl se vzdát, vytrval, protože svému podnikatelskému záměru od začátku skálopevně věřil. A vyplatilo se. Dnes firma v pěstování hub patří v republice mezi ty největší.

A aby toho nebylo málo, tak pan Zeman, jeho firma, získala ocenění i od Vodafonu. A to za šernost a lásku k životnímu prostředí a za odpovědnost k rozvoji regionu.

... tak tahle je z přírody. Nabízí se otázka jaký rozdíl je mezi houbami z přírody a plodnicemi ze statku, z hal? Nevíte náhodou někdo z vás?

Hlíva ústřičná aneb historie jedné fotografie

10. prosince 2014 v 16:39 | O ústřičné už víme mnohé. Ale také si uvědomujeme, že nevíme téměř vůbec nic... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Houbaření je různé. Ale to kolem hlívy, zejména v mrazivé zimě, je jedno z nejlepších...

Václav BurleUž je to nějaký pátek co jsme vandrovali po hřebenu. Všude kolem nás mlha a viditelnost doslova na několik metrů. Sem tam se bílá tma rozestoupila a my viděli o trochu dál.

Už jsme toho měli plné kecky a moc jsme se těšili až dorazíme do campu a rozděláme oheň. Teplo je teplo a i to vnitřní stojí za to naše nekonečné toulání. Čaj s rumem a něco teplého k zakousnutí vždy příjde vhod.

Náhoda je mocná čarodějka a vždy přeje připraveným. V okamžiku, kdy jsme za několik desítek metrů měli sestoupit z vrcholu se mlha rozptýlila a pod námi k nebesům trčel letitý buk. Obalen byl neskutečnými trsy hlívy ústřičné od paty až vysoko k nebesům. Jeden trs vedle druhého, jeden trs nad druhým. Bylo to jako nekonečné schodiště ke svatému Petru u nebeské brány.

V tom čase jsem byl majitelem Olympusu 770 UZ. Byl to jeden z prvních digitálních aparátů. On snad neuměl ani snímat barevně. Ale tento snímek vyumělkoval na jedničku. Mám ho moc rád. Od té doby jsem udělal přemnoho fotografií trsů hlívy ústřičné, ale tento mám stále nejraději. Holt mlha je mlha. Škoda jen, že v okamžiku zmačknutí spouště nebyla trochu více hutnější.

Od té doby se na tento hlívovník každoročně chodíme dívat. Už ale vypadá úplně jinak. Kmen zdolala vichřice, tak částečně leží na zemi a do výše ční jeho torzo. Dřevo bylo odvezeno a ještě štěstí, že dřevaři neodstranili ten překrásný zbytek stromu. Bylo by to nejen pro nás houbaře převeliká škoda. Buk nás má moc rád, tak jako za naše dobré skutky i Matička příroda. Není roku abychom z něj nesklidili přemnoho kilogramů plodnic. Věřme, že to bude i nadále...

Pravdou ale také je, že tak překrásné a přebohaté trsy jsme od doby jeho objevení již nikdy na tomto zajímavém hlívovníku již neviděli!

Poznámka:Hlíva ústřičná, podle mykologických učebnic, potřebuje v lesích k svému rozjezdu - prý - mrazy. V minulém a letošním roce byl listopad převelice teplým měsícem . A světe div se, hlívy rostly jak poblázněné!!! Pak přišly mrazy, zima, chlad, a plodnice hlív už se až do jara neukázaly. Máte podobnou zkušenost? Nebo tam u vás to bylo v těch listopadových a dalších měsících jinak?

Text k fotografii: Já už jdu jdu jdu, už mám houby před sebou. Já už jdu jdu jdu

(...dokončení asi v noci.)

Vlk ve filmu II - naučně populární pořad ZOOM

10. prosince 2014 v 1:10 | Pojeď i ty s námi poznávat vlky. Ceny mírné, zážitky ohromné a neopakovatelné |  - - vlk
Vlk ve filmu II ZDE !!!

....

Profesionální fotoaparát Olympus OM-D E-M1

8. prosince 2014 v 15:49 | Získal ocenění HD World Excellent za odolné tělo s kompaktními rozměry a nízkou hmotností. |  Fototechnika

OM-D E- M1

Profesionální fotoaparát s výměnnými objektivy Olympus OM-D E-M1 je vlajkovou lodí řady OM-D. Alternativa jakékoli APS-C digitální zrcadlovky ve velmi kompaktním těle dokáže fungovat i za velmi náročných povětrnostních podmínek. Hořčíkovému tělu fotoaparátu s hmotností 497 gramů nevadí déšť, prach ani mráz. I díky tomu se Olympus OM-D E-M1 hodí prakticky ke všem fotografickým žánrům včetně extrémních.

Olympus OM-D E-M1

Nejen profesionální fotografové ocení unikátní pětiosý elektromagnetický stabilizátor, superrychlé zaostřování FAST AF, velký obrazový snímač, výměnné objektivy, dálkové Wi-Fi ovládání fotoaparátu mobilem, přímé propojení přístroje s počítačem (s možností kompletního ovládání), hledáček s vysokým rozlišením a zorným polem větším než u Full framových zrcadlovek, i výklopný dotykový displej s více než milionem pixelů.

Na těle fotoaparátu se nachází osm tlačítek s možností uživatelského přiřazení funkcí. V nabídce jsou všechny známé expoziční režimy - od plně manuálních přes poloautomatické až po řadu automatických, kam patří i umělecké filtry, scénické režimy nebo fotokoláže.

autor Ondřej Hergesell