Leden 2015

Radioaktivní divočáci a jelenka obecná (Elaphomyces granulatus)

27. ledna 2015 v 22:38 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Televize Prima přinesla v těchto dnech zprávu o tom, že více než třetina divokých prasat v německém Sasku vyzařuje tak vysokou míru radiace, že jejich maso není vhodné ke konzumaci. Experti soudí, že je to jeden z následků havárie jaderné elektrárny Černobyl, jejíž reaktor explodoval v roce 1986. Od černobylské havárie sice uplynulo čtvrtstoletí, ale protože poločas rozpadu radioaktivního izotopu cesia 137, které uniklo do ovzduší a spolu se srážkami s radioaktivním prachem dopadlo na zemský povrch, je přibližně 30 let, 137Cs se stále objevuje v půdě i v rostlinách, zejména v houbách, lesních plodech, ve zvěřině, ale i v mase dobytka a také v mléce (Gwyn et al., 2013; Lehto et al., 2013). Stejně jako v dešťových sedimentech ve městech a vesnicích celé Evropy (Seleznev et al., 2015).

Zprávy o tom, že po Šumavě a v Jeseníkách běhají radioaktivní divočáci, přinesli naší vědci již v roce 2010, ale tehdy tomu tisk nevěnoval takovou pozornost. Norma pro zvěřinu je v rámci EU maximálně 600 becquerelů (Bq) na kilogram masa. V letech po Černobylu byly u divočáků naměřeny hodnoty až 3500 Bq, ale i dnes testované maso zvěře v některých lokalitách výrazně přesahuje povolený limit. Např. v loňském roce bylo na Novohradsku uloveno 20 divočáků, z toho u 10 byly naměřeny nadlimitní hodnoty radioaktivity v průměrné hodnotě 3817 Bq/kg. Na Šumavě se nadlimitní radioaktivita prokázala u všech čtyř ulovených kusů a to v průměrné hodnotě 1879 Bq/kg.

Problém radioaktivního zamoření divoké zvěře se týká jen divočáků. Podle vědců je na vině houba jelenka obecná (Elaphomyces granulatus), kterou divočáci v době nedostatku jiné stravy vyhrabávají ze země a konzumují. Tato pro člověka nejedlá houba roste pod zemí, zejména nejvíce ve smrčinách, ale i v jiných jehličnatých i listnatých lesích. Má až 50 mm velké kulovité plodnice okrově až rezavě hnědé barvy, porostlé drobnými kuželovitými bradavkami. Pokožka plodnic je složená ze dvou vrstev a na houbu neobyčejně pevná. Pod vnější vrstvou bradavek je tlustší bílá vrstva, uvnitř plodnic dužnina. Ta je v mládí bílá, ve stáří černá a mění se v černý výtrusný prach. Jelenka má velmi silnou schopnost vychytávat z lesní půdy cesium a akumulovat je ve svých plodnicích (Putyrskaya et al., 2003). Požíráním jelenek černou zvěří se tak dostává radiocesium do masa divočáků (Dvořák et al., 2010).

Literatura

Dvořák P, Snášel P, Beňová, K. Transfer of radiocesium into wild boar meat. Acta Veterinaria Brno, 1010; 79(9): 85-91.

Gwynn JP, Nalbandyan A, Rudolfsen G. 210Po, 210Pb 40K and 137Cs in edible wild berries and mushrooms and ingestion doses to man from high consumption rates of these wild foods. J Environ Radioact. 2013; 116: 34-341.

Lehto J, Vaaramaa K, Leskinen A. 137Cs, 239,240Pu and 241Am in boreal forest soil and their transfer into wild mushrooms and berries. J Environ Radioact. 2013; 116: 124-132.

Putyrskaya V, Klemt E, Paliachenka H, Zibold G. 137Cs accumulation in Elaphomyces granulatus Fr. and its transfer to wild boar. In Proceedings of XXXIII Annual Meeting of ESNA/Jointly Organised with IUR Working Group Soil-to-Plant Transfer (Working Group 3)(N. Mitchell, V. Licina and G. Zibold, eds.) Viterbo, Italy 2003; 27-31.

Seleznev AA, Yarmoshenko IV, Sergeev AP. (137)Cs in puddle sediments as timescale tracer in urban environment. J Environ Radioact. 2015; 142C: 9-13.

...

CARVÁNKA

27. ledna 2015 v 0:27 | Hájenka o které ví každý milovník Brd, vojenského újezdu, Toku... |  Brdy centrální
(Strašice)

V hájovně Carvánce nedaleko Toku až do léta roku 1931 žili manželé Boučkovi. Potom jí odkoupil lesní dělník, který ji rozebral a znovu postavil ve Strašicích kde stojí dodnes. Věrnou kopii hájenky postavil v Těních jistý milovník Brd a myslivosti přesně podle plánů originálu ze Strašic, který velmi pečlivě dbal na dodržení původních prvků stavby a proto mu to trvalo 3 roky.

Při fotografování hájovny nás zpozorovala majitelka a velice přívětivě nás pozvala do svého království což se v žádném případě nedalo odmítnout. Uvnitř nás přivítala i s manželem a hned nám celou Carvánku ukázali a povídali o historii stavby. Hájenka zvenčí je 100% kopií originálu, ale vnitřek by asi manželé Boučkovi šokoval. Venek hájovny je skutečně dřevěný, ale uvnitř je všechno zděné, stropy jsou železobetonové, topení ústřední, které vytápí tepelné čerpadlo. To by asi na Toku nešlo.

Vybavení místností je velice vkusně laděné vše ve starém stylu, ale nově vyrobené. Na levé straně obývací pokoj, uprostřed u vchodu jídelna a v druhé půlce kuchyně. Vše bez příček v jednom celku. V kuchyni je moderní linka s pracovním stolem. Vše nové se starými vzory. Na stěně má paní domu velikou sbírku starodávných kovových podstavců pod nahřívací žehličky, takzvané cihličky.

(Těně)

Z hájovny je nádherný výhled na louku, po které za starých dob svážela železnice hraběte von Stroussberga železnou rudu do železáren v Komárově. Dnes je po ní pouze suchý pruh. Kamenný podklad dobře odvádí vodu a majitel stavení sem rád chodí na procházku se dvěma psy. Za loukou začíná lesní část Brd která vrcholí lomem Růžek. Na louce pozorují lesní zvěř a prý se tam pravidelně vyskytuje lišák s liškou. Člověk si tam v dnešní uspěchané době připadá jako v pohádce.
Vladimír Hroch

Nejmodernější technika přichází mezi houbaře. Bez ní již nikdo nic moc nenasbírá.

25. ledna 2015 v 23:38 | Nebojte se techniky při hledání hub. Poradíme a ihned vám ty houbařské zázraky i prodáme. Úvěr možný...

Hlíva hnízdovitá I/2015

25. ledna 2015 v 19:33 | Pište do komentářů. Také jí v lesích potkáváte rok od roku častěji? Nebo si naopak myslíte, že je stále vzácná? |  - - hnízdovitá
Vše nasvědčuje tomu, že v přírodě jí přibývá... (V komentáři najdete ANKETU!!!)



Už je to snad přes šedesát let co v kinech běžela úžasná pohádka. Hlavní slovo tam měly obživlé stromy. Toulaly se krajinou a bojovaly proti bezpráví. Nebo to bylo obráceně. Již nevím, ale ten film mám dodnes v paměti...

I tenhle hlívovník, na kterém před mnoha roky rostly každoročně desítky kilogramů hlívy ústřičné, vypadá jako by se měl dát do pohybu. Vidíte tu hlavu? Ty ruce?

Smutné a zároveň záhadné je proč jíž roky se na něm žádná hlíva ústřičná neobjevila. To je jedna z velkých záhad, které v posledních letech řešíme. Nemáte někdo názor, nebo snad znáte odpověď?

Vůbec nebyl po dlouhé době pošmourný den ale naopak dosti často se nebesa plná sněhových mraků otevřela a na hvozd se řinul jeden sluneční paprsek za druhým. Již zdálky jsme v odlescích slunce viděli do zlatova zářící hlívy hnízdovité. Nestavá se zase tak často, že jsou k vidění tak vysoko na starém kmenu, torzu. Nejčastějí jsou na padlých kmenech, pařezech, objemných větvích.

Ještě štěstí, že hnízdovitá není k jídlu. Jíst se nedá a navíc je jedovatá. Je však pro oko houbaře, fotografa, překrásná.

Není to zas tak dlouho co měla být vyhlášená chráněnou houbou a to dokonce v té nejvyšší kategorii. Nevím jak tam u vás, ale v našich lesích, hvozdech a hájích jí v posledních letech nacházíme stále častěji. Tedy ne zase tak moc, ale když si vzpomeneme, že byl zázrak když jí někdo poučený v minulosti vůbec potkal, tak dnes už o žádné velké štěstí se nejedná.

Hlíva ústřičná II/2015

25. ledna 2015 v 19:32 | Stále více si myslíme, že s hlívou ústřičnou je to divné. Náhoda? |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
I mezi houbaři jsou pytláci, tak jako mezi rybáři...

V neděli jsme navštívili jednu z našich lokalit, která je roky prověřená. Vždy tam rostlo v historickém hvozdu nebývalé množsví hlívy ústřičné. V posledních letech se všude, kam na tyto houby jezdíme, děje něco divného. Plodnice vyrostou ve velkém již v teplém listopadu a v zimním období už po nich není ani památky. To jsem již psal v posledních příspěvcích. Jenom nevíme jestli se to děje pouze na lokalitách které dobře známe nebo snad dokonce po celé republice.
Máme konec ledna a tak ještě není všem dnům konec. Modlíme se aby v únoru přišly mrazy. Ukáže se jestli opravdu ústřičná potřebuje k rozjezdu chlad.

Jak jsme procházeli lesem, tak jsme si šli s velkou zvědavostí prohlédnout letitý hlívovník. Každoročně nám dává na pokračování pěknou úrodu. Již z dálky jsme viděli, že se na něm nic nezměnilo. Byly tam pouze odřezy jednoho z nás, který si hlívu již v listopadu odnesl.

Jaké však bylo naše překvapení když z několika metrů jsme na něm - jako jediném v celém hvozdu - našli několik desítek malilinkatých plodnic. Těšili jsme se jak je budeme v průběhu dalších týdnů pozorovat.

Vydali jsme se na další obhlídku když jsme potkali postarší manžele. On měl lesnickou uniformu a ona i v lese vypadala jako dobře vyšňořená dáma. Pozdrav, hodili jsme řeč a pokračovali v toulání. Upozornili nás, že hlíva neroste, pouze jí našli na jednom stromu kde bohužel v nedosažitelné výšce. Hned jsme věděli o jakém kmenu hovoří. Ta hlíva je tam každoročně od brzkého podzimu. K očesání by byl ale potřeba delší hasičský žebřík. Takto si tam trůní bez jakékoliv újmy.

Ještě jsme překontrolovali padlý buk, na kterém jsme již dávno tomu kolem hlívy bádali. Byl v bažině a tak byl před houbaři dobře ochráněn. Již několik let na něm nevyrostla ani jedna plodnice. Je to podobné jako na většině našich historických hlívovnících. Vypdá to jakoby hlíva vyčerpala ze dřeva všechny látky a tím její síla pro další bytí byla ukončena.

Napadlo nás na zpáteční cestě jít ty hlívičky překontrolovat. Ti manželé museli o tomto stromu dobře vědět. Bohužel se potvrdilo to z čeho jsme měli obavu. Ty dvoucentimetrové až čtyřcentimetrové plodničky do poslední očesali. Co k tomu dodat více?

Proč je nenechali vyrůst a pak se pro ně nevrátili? A kdyby nedej Bože je sebral někdo jiný tak co?! Dnes já, příště ty malilinké nechám pro tebe. Tak to ale asi mezi houbaři bohužel asi nefunguje. Je to podobné jako mezi rybáří. I oni mají své pytláky, kteří loví bez povolenky a mnozí berou i podměrečné úlovky. O počtu ryb ani nemluvě. Podobné je to i mezi taky myslivci. Jen kolik rysů ostrovidů v posledních letech ulovili a dravců otrávili. A tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Ve vojenských újezdech jsou nekonečné prostory. Trvá to roky než si tady houbař najde své hlívovníky. Jak se jednou ale povede, tak pak už je na roky vystaráno. V příštím týdnu navštívíme historický les nedaleko Plzně. Určitě se najde místo i pro vás. Nepředpokládáme ale, že budeme úspěšní. Ale v lese je vždy krásně a určitě opět prožijeme řadu neopakovatelných příhod. I o fotografování si pokecáme. Dokonce jsme tady jednou objevili stopy rysa ostrovida. Že by se snad opět podařilo?

Houby se nemusí sbírat jen v lese....

23. ledna 2015 v 22:10 | Dnešní fototoulka byla taková divoká. Hlavně nám nepřálo počasí. Ale ono není zas tak špatné se v té slotě toulat. Také to má něco do sebe. A potom to teploučko v hospůdce... |  HOUBY
Fototoulky pořádáme několikrát v týdnu. Přidej se, neseď doma za pecí, u televize...

Již dlouho víme že na České zemědělské univerzitě v Praze pěstují houby a kolem nich tam probíhá již delší dobu výzkum. Jenže jsme nevěděli jak se na půdu univezity dostat, jaký použít trik. Když jsme se dozvěděli, že dnes jsou tam pro všechny zájemce o studium otevřené dveře, tak jsme nezaváhali a na univerzitní půdu se vetřeli. V našem věku to bylo hodně úsměvné. Trčeli jsme tam jako ráhna na historické plachetnici. Pan děkan i ostatní profesoří se dobře bavili ale my houbaři jsme se školou uzavřeli jistou dohodu. Když se povede, tak to bude terno! A stálo to opravdu za to. Dozvěděli jsme se kolem hub, kolem grantů, mnoho zajímavého. O tom ale více někdy příště. Musím sí to ještě patřičně srovnat v hlavě...

Pražská zoologická zahrada je naše velká láska. A protože i tam máme s vedením dobré vztahy, tak jsme z univerzity v Suchdole zamířili na přívoz. Přepluli jsme Vltavu a vydalí se po břehu k cíli. Problém byl, že jsme se ZOO nepočítali a tak jsme neměli ty správné objektivy. A to nás moc mrzelo. Řeka je mírně rozvodněná, ale všude nemálo volavek popelavých a kormoránů. Mohlí jsme udělat i pěkné fotografie.

Do zahrady jsme přišli krátce po poledni. Počítadlo ukázalo, že jsme 243 návštěvníci. Mnoho lidí tam dnes nebylo. Bohužel také nebylo na co se moc dívat. Pavilón šelem byl zavřen, zvířata v té slotě byla někde zalezlá, ale i tak jsme si to parádně užili. Zítra a pozítří opět vyrážíme. Příroda je krásná, mocná čarodějka a my jí máme rádi.


Fotografujeme: U těchto našich miláčku jsme strávili nemálo času. Snímek to není zas tak špatný, ale má jeden zásadní nedostatek. Gorile nejsou vidět oči. A to je zásadní chyba. Jenže ta se povětšině pozná až v lůně domova u počítače.

Koukali jsme, že ve výběhu vlků jsou nové přírůstky. Ještě nedávno tam byl jeden a dnes již čtyři. Nejen my jsme rádi, že vedení zoologické zahrady přehodnotilo své rozhodnutí vlky v Troji nemít. Výběh měl být určen pro jiná zvířata. Lidem se to ale nepozdávalo a my dnes již víme, že vlci v Praze budou! Smečka se bude stále rozšiřovat.

Fotografujeme: Snímat tyto šelmy v pražské zahradě není to pravé ořechové. Chtělo by to od vedení trochu se zamyslet. Jsou pouze dvě možnosti a obě jsou špatné. Fotografovat lze přes sklo, ale to není pro odlesky, zaostření zas tak snadné. Další možností je vyhlídka. Ta je bohužel hodně vysoko nad zvířaty a podle toho pak snímky vypadají. Holt budeme muset opět zajet do hvozdů...

Do ZOO chodíme pravidelně. Přidej se...

Praha stověžatá. Dříve se stavěly kostely. Dnes také, ale vypadají o mnoho jinak. Kde dříve bývávaly kříže, svatí, oltáře, tak dnes jsou kanceláře, automaty, kantýny, záchody, kamery. Jo holt doba se mění. Otázkou je zda k lepšímu...


II

22. ledna 2015 v 23:03
xyz

Terčenka buková

19. ledna 2015 v 17:59 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Jsou houby, kterých jsou plné lesy, ale naprostá většina houbařů je vůbec nezná. Ani nemůže. Jsou malé, nejedlé a často rostou na nezvyklých místech, kde je nikdo nehledá. Pro mnohé z nás jsou bez brýlí asi tak čitelné, jako drobným písmem psané složení na některých potravinách. Takovými houbami jsou také terčenky (Mollisia). Český název terčenka v sobě zahrnuje celkem tři rody: Mollisia, Mollisiopsis a Niptera. Odlišují se u některých druhů substrátem na kterém rostou, ale bezpečně poznat se dají jen na základě mikroskopických znaků.

Mladé plodnice terčenky bukové (Mollisia ventosa).
Plodnice terčenek jsou talířkovité až miskovité a postrádají třeň. K substrátu jsou přirostlé na bázi v jednom bodě. Substrátem jsou obvykle různé kusy dřeva, obvykle trouchnivějícího, méně často čerstvého. Některé druhy ale rostou na stéblech a stoncích rostlin, různých druzích mechu apod. Terčenka Biberova (Mollisia biberi) roste na tlejících kosatcích, terčenka lobkovická (Mollisiopsis lobkovicensis) na tlejících listech srhy.

Poměrně hojnou terčenkou v celé Evropě je terčenka buková (Mollisia ventosa), která roste na vlhkém dřevě listnatých stromů. Vytváří na nich bohaté kolonie drobných plodnic, které jsou v mládí žlutozelené a později zelenohnědé.

Setkat s terčenkami se můžete po celý rok, jen se musíte dobře dívat. Plodnice mají průměr jen několik milimetrů, jejich povrch je většinou hladký, někdy paprskovitě zřasený, zpravidla vně tmavohnědý až černavý, se světlým okrajem. Vždycky rostou ve velkých houfech. Abyste ocenili jejich krásu, potřebujete dobré oči nebo ještě lépe lupu. Ale ještě dříve, než se vypravíte hledat terčenky do lesa, můžete se na ně podívat na internetu. Hezké fotografie najdete na http://www.houbareni.cz/houba.php?id=723

Terčenky jsou houby sice malé, ale rostou v obrovském množství a významným způsobem se podílejí na rozkladu rostlinné hmoty a návratu jejich složek do koloběhu života. Bylo z nich již také izolováno několik zajímavých chemických sloučenin. Některé z nich mají antibakteriální účinky a možná to jsou budoucí léky na naše nemoci.

Více o biologicky aktivních látkách terčenek najdete na http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=728&mode=&order=0&thold=0

Převzat z https://www.google.cz/search?q=mollisia+ventosa&biw=1220&bih=591&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=wXm7VJ3HA-HOygP6l4KgAg&ved=0CAYQ_AUoAQ&dpr=1.4#q=mollisia+ventosa&tbs=imgo:1,isz:l&tbm=isch&imgdii=_& imgrc=ioQM90Qz2kcZBM%253A%3B_P4FV4IfO1VB4M%3Bhttp%253A%252F%252Fmycoweb2.narod.ru%252Ffungi%252FSubmitted%252FSJG6%252FMollisia_cf_ventosa_JS_20100710.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fmycoweb.narod.ru%252Ffungi%252FInforme%252FFotoInforme_R1_SJG.html%3B1200%3B900

Houbaři buď nejslavnějším na celém světě

15. ledna 2015 v 11:44 | Žiješ v blízkosti Žďáru nad Sázavou? Tak letos hledej houby v blízkosti Vatína. Dobře si zahoubaříš a třeba budeš mít i štěstí obohatit světovou vědu |  HOUBY
Je to samozřejmě o velké náhodě. Ale ta přeje připraveným. Nedávno se to povedlo Tomáši Henychovi.

Devátého prosince do této oblasti dopadly úlomky meteoritu. (Více najdete na internetu.) Čeští astronomové - jako jediní na světě - mají propracovanou metodu se kterou je dokáží s trochou toho štěstíčka najít. Již mají na svém kontě z tohoto meteoritu dva pěkné kousky. Ten druhý je sedmkrát větší než ten první a váží 41 gramů. Nálezy jsou pro vědu převelice důležité. A k objevení dalších můžete přispět i vy. Třeba rovněž budete mít štěstí...

A jak ten kamínek poznat? Již na první pohled je zvláštní, takový jiný. Je obroušený vzduchem, černé barvy. Věřte, že při jeho nálezu si budete hned jisti že je to něco zvláštního. Tak hodně štěstí.

Než začnou zemědělské práce, tak je dobré chodit po polích. Až začnou růst jarní houby tak podél remízků, okrajů lesů, mezí kde rostou májovky, ale třeba i kačenky, smrže. Až na polích vyrostou plodiny, tak už zbývá jenom ten les. Někde tam ty kamínky, kousky meteoritu, musí být. Tak hodně štěstí přítelé...

Oddělení meziplanetární hmoty
Astronomický ústav AVČR, v.v.i.
Ondřejov

Houbaření se jistě nabízí jako dobrá příležitost prochodit lesy, louky a jim přilehlé oblasti v místech pádu meteoritů. Pokud se vydáte na jaře houbařit a bude to chtít spojit s hledáním meteoritů, doporučujeme hledat nejprve na přehledných místech - loukách (lesích) v pásu asi 4 km širokém mezi Vírskou přehradou a Bohdalovem, kde by se měly nacházet malé, řádově gramové až desetigramové meteority ve větším počtu. Pokud by jste v pádové oblasti meteoritů našli podezřelý kámen, který by se měl lišit od místních hornin, zvláště pak černou kůrkou viz. fotografie nalezených meteoritů a stránkách ASU, budeme rádi, když nám dáte vědět a domluvili bychom se, jak v takovém případě postupovat. V každém případě je potřeba nález řádně zdokumentovat, vyfotografovat v původní poloze a pokud možno změřit ( nejlépe pomocí GPS), pokud nejde zaměřit, tak místo přesně označit a my zaměření provedeme sami. Meteorit zabalit nejlépe do nepoužité hliníkové folie (alobalu), pokud možno tak, aby nebyl kontaminován doteky prstů.

Kontakt na Dr. Spurného v případě nálezu je tel. 323620153, E-mail
pavel.spurny@asu.cas.cz.

Přeji pěkný den a mnoho úspěchů.
Hana Zichová

Fototoulka Prahou aneb soutěž se vydařila

14. ledna 2015 v 17:16 | Centrum Prahy rok za rokem bývá plné vodního ptactva. Letos ale nic moc... |  FOTOTOULKA
Legrace musí být a my jsme si jí dopřáli neurekom...

Jak tak šla řeč, tak někdo navrhl tajně fotografovat nejkrásnější děvčata na Karlově mostě a v jeho okolí. Nikdo nebyl proti. Podmínkou bylo, že snímaný objekt aní jeho přátelé nesmí vědět, že je fotografovaný. Samozřejmě - jak jinak - opět jsem se stal vítězem já. Všichni se zaměřili na bělošky, ale není krásnějších žen a dívek než těch z dalekého Japonska. Oni to fototuláci nevědí, ale ona na mne mrkla. Až to budou kamarádi a kamarádky číst, tak budu s velkou pravděpodobností diskvalifikován.

Pod mostem je místečko, kdo se neustále houfujou desítky labutí bílých a další vodní ptactvo. Převažují kachny obecné. Sedli jsme si na navigaci a rozhlíželi se kolem. Ani nevíme jak a byli jsme obklopeni děvčaty z Dánska. Holky vůbec nebyly studené jak se o nich říká. Slovo dalo slova a my se domluvili, že budeme fotografovat akty. Problém byl že nám nechtěly nahé do Vltavy vlézt. Měli jsme umělecký záměr - dívka, dívky ve vodě a za nima Karlův most. I když byly holky z Kodaně, tak do teplé vody řeky nevlezly.

Fotografujeme: Portrét to není dokonalý. Vlevo je moc velký flek nebe. Kdyby býval byl vpravo, tak by to bylo ok. Také těch pár chlupů na temeni hlavy krásu té slečně nedělají. Ale dívka - i když je hodně z daleko - je opravdu překrásná. Fotografovat nenápadně, rychle, tak to není vůbec snadné. Holt nám chyběl na Karlově mostě ateliér.

I dnes jsme měli k dispozici několik vynikajících fotoaparátů a hlavně objektivy. Od těch "normálních" až po tele. Zjistil jsem, že nejdokonalejší portrétní je ten makroobjektiv. (...pokračování v neděli.)

Vltava v centru města již roky nezamrzá a tak se stala zimovištěm vodního ptactva. Letos je po celé republice teplo, tak mnoho ptáků nepřiletělo. Nemají důvod když mohou stále přebývat na rybnících a řekách po celém území naší vlasti.

Zejména na labutě bývával v minulých letech překrásný pohled když brzy po ránu se zvedly a odletěly na jih od Prahy na pole se pást. Kolem řeky a silnic jich bývávaly stovky. Ale takhle je jim lépe. Je jich v centru málo a lidé se o ně dobře starají. Jsou tak voprsklé, že snad nebudou brzy umět se ani zvednout z hladiny.

Nutrie jsou již rozlezlé po celém zdejším toku Vltavy. Jsou již na Sázavě, Berounce a na přítocích. Například u těch slavných trempských osad na Kocábě. Ani bobr již zde nechybí.

Vždycky když jdeme přes Karlův most, tak koumáme na řeku jestli tam nebudou hosté z dalekého severu. Letos zatím nic až dnes třináct hoholů severních. Udělali nám radost. Nad mostem u propustě jezu každodenně posedává více než desítka kormoránů. Bohužel na fotografování jsou moc daleko. Letos rovněž jich nad řekou moc nepoletuje. Zatím se nám nepodařil žádný slušný snímek.

Když jsme přicházeli k řece, tak jsme uviděli husu, která to ale je to nevíme, jak odplouvá od břehu po řece k Mělníku. Moc nás to zamrzelo. Mohli jsme mít zajímavý snímek. Zakecali jsme se s děvčaty a na husu zapomněli.

Asi po hodině jsme se vydali kolem břehu a co nevidíme. Husa stojí na jedné noze na břehu, hlavnu pod křídlem. Jen oko jí vykukovalo z peří. Občas se podívala, omrkla nás a nevěnovala nám vůbec pozornost. Závěrky cvakaly a my se k ní hrnuli stále blíže. Usedli jsme do písku a čekali až vypluje na vodu. Ale ona ne a ne. Tak jsme se vypravili k ní ještě blíže. Občas na nás mrkla ale byli jsme jí bohudík šuma fuk. Udělali jsme zajímavé fotografie. Dali jsme se na ústup a ještě z mostu jsme přec teleobjektiv viděli jak tam chrápe. Opět taková, která utekla z nějakého chovu. Ale kdo ví. Nevíte někdo která to je?
V sobotu je na pořadu dne pravděpodobně rys ostrovid. A v nedělí opět Praha.

Fotografujeme: Co je podle vás na této fotografii špatně? Pište do komentářů pod tímto článkem. První kdo odpoví správně dostane od nás pozvání na jednu fototoulku. Může si vybrat Prahu, Zoo, nebo houby, zvěř apod.

Svatý Patrik má v ruce kříž. V pověsti se říká že až se mu zlatě zaleskne, tak to nebude značit nic dobrého. Že by nás čekaly zlé a nedobré časy?

KORÁLOVEC JEŽATÝ, bukový, jedlový. Psychiatrie číslo 4 / 2014

13. ledna 2015 v 22:43 - - ježatý
V časopise Psychiatrie číslo 4/2014 vychází zajímavý a předlouhý článek o korálovcích, zejména pak o korálovci ježatém. Autorem je profesor Jiří Patočka. Pojednává o léčivosti těchto zajímavých hub... (b.b.cz.)

Houbaření bez nejnovější techniky nebude možné

12. ledna 2015 v 11:38 | Pro návštěvníky tohoto blogu zaručujeme ty nejlepší ceny. A pak nekup to! |  HOUBY
Lidský pokrok se nedá zastavit ani v oblasti houbaření. V dávných časech to trvalo i několik tisíciletí než se něco změnilo. Příkladem může být "obyčejné" kolo. Pak to byly stovky let a dnes se až neskutečné vynálezy dají počítat na roky, týdny, dny...

Unaveni jsme táhli vojenským újezdem do civilizace s přáním konečně zvednout první orosené v hospůdce a pak rychle k domovu. Z údolí vojenské tankové a dělostřelecké střelnice jsme po překročení říčky pomalu stoupali na hřeben. Po jižním směru jsme to po okraji srázu vzali na východ. Už jsme toho měli plné kanady a byl čas hodit zadek do bláta, něco pojíst, popít.

Táhli jsme se za sebou po zvířecí stezce jako banda vyvrženců. Maťa z ničeho nic zpomalil a rukou ukazuje dopředu. Koukáme jak tam sedí chlap středního věku. Přicházíme blíž a usedáme kolem něho. Sedí na kořenu historického buku, na kolenou počítač, v ruce ten ovládač na autíčka, letecké modely a kouká někam do blba, do ztracena. Zdravíme a házíme řeč. On nic, nezabírá. "Okamžik hned se vám budu věnovat...!"

Rachot, z dálky se ozývá roj sršňů nebo co to je. Houbeles. Přilétá taková ta obluda o několika vrtulích, kterou dnes používá již kde kdo. Od filmařů, televizních kameramanů, přes armádu, policii, ty divné novináře, špióny, teroristy až po zhrzené milence, manžílky.

No a co nás houbaře mohlo napadnout jiného než: "Hele kámo dalo by se to použít na hledání hub?" Náš nový kámoš bez jediného slůvka posílá stroj do starého bukového hvozdu. Stromy jsou tady daleko od sebe, listí nemají a všude je vidět do daleka.

A začíná koncert. Na monitoru vidíme něco neskutečného. Vysoké rozlišení, fantastické barvy. Něco podobného jsme viděli jenom v lůně domova, usazeni v ušáku s pivem poblíž na televizní obrazovce. Obluda, která je mimo náš dohled, se zastavila a kamera propátrává terén. Zoom neustále pracuje, hledá na stromech i na zemi. Kde nic tu nic. Zkrátka není hub čas.

Nenapadá nás níc jiného než že začíná nová éra houbaření. Cestou k hospodě dišputujeme a vymýšlime ještě dokonalejší finty, zlepšení. Jedno jsme však nepochopili, nevynalezli. Jak budeme ty plodnice dávat do košíku? Jediná možnost je zapojit naše drahé polovičky. Manželky, přitelkyně, milenky, dcery, vnučky a tak podobně. My budeme létat a vysílačkama jim dávat příkazy kde jakou houbu sebrat. Nebude to ale jednoduché. Při jejich orientačním smylu to s drony určitě nedopadne dobře. Nedá se dělat s úspěchem několik věci najednou, že?! Neznáte někdo nějaký levný a vynikající servis? Nevíte jak na to? Nemáte s těmíto stroji již nějaké zkušenosti. Poraďte v komentářích...

INZERÁT
naše společnost fototuláků vám nabízí drony pro houbaření
ceny mírné, servis zajištěn
bezkonkurenční ceny

PŘÍKLAD
kvadrikoptéra DJI F320 phantom 2 Vision+ s autopilotem NAZA-M V2 s GPS, 6kanalová RC souprava 5,8 GHz, Li-Pol baterie 5200 mAh, kamera 14Mpix s 3osým zavěsem za pouhých 2975 korun.



Fotografujeme: Podle nejnovějších zahraničních testů není nutné si na fotografování kupovat drahé aparáty, zrcadlovky. V dnešní době naprosté většině lidí, fotoamatérům, postačí kvalitní mobilní telefon. Doporučuje se zejména: na nejvyšší příčce je iPhone. Nejlépe iPhone 6! Výhodou tohoto mobilu je kromě kvalitních snímků i počet kvalitních fotografických aplikací. To umožňuje úpravy fotografií přímo v přístroji. Doporučuje se i Samsung Galaxy S5, Sony Xperia Z3, Nexus 6, HTC Desire Eye. V současné době jsou to pro fotografování nejlepší mobily na trhu.

Tak tihle naši kamarádi si to o každém víkendu užívají na plné pecky. V pátek vyrazí a v neděli se vrací. Většinou si to prodlouží o několik dnů. Přespí v lese a i oni mají nejraději vojenské újezdy. Potkali jsme je na Smíchovském vlakovém nádraží a bylo si dlouho v začouzené hospůdce co povídat. A jak jinak než že to jsou velci milovníci přírody a houbaření obzvláště.

Bez kytary a dalších hudebních nástrojů nedají ani ránu. To je také důvodem proč jsou všude vítání, proč je mají všude rádi. U ohně a v hospůdce malé, začouzené, jak se zpívá v té slavné písničce jsou vždy středem pozornosti.

A určitě v tento okamžík jsou šťastni. Nebo snad nešťastni. Kdo ví. Před několika hodinami politici rozhodli - vojenský újezd Brdy již armádě nepatří. Bude tam CHKO. Jestli je to dobře to teprve ukáže čas. Není málo těch, kteří této změně nevěří. Bude to tam o přírodě nebo opět o komerci?

Fototoulka Prahou aneb ruce do kapes a jdeme za zážitky

11. ledna 2015 v 19:29 | Po včerejším houbaření to dnes bylo o pohodě. Mnozí ale nebyli dostatečně oblečeni. Mrzli a stále naříkali.... |  FOTOTOULKA
I dnes nás bylo povícero. Nebude to trvat dlouho a budeme se muset dělit na dvě party.

Jak jsme vlezli se zahřát do prvního kostela, tak bylo rozhodnuto. Ta krása jesliček, Ježíška, Josefa a Marie zanedlouho skončí. Tak jsme se vydali po Praze za klenoty vánoc. Udělali jsme i mykologický objev. Nikde u těch jesliček nebyla ani jedna houba. Proč se na tento klenot přírody zapomnělo?

Náš milovaný Mistr fotograf, odborník na techniku, přinesl téměř deset různých objektivů a několik aparátů. Bylo s čím si hrát o čem si povídat. Já jsem si vybral takový technicky zajímavý makroobjektiv. A s ním jsem snímal po celý ten dlouhý mrazivý den.
Není ale zas tak jednoduché do kostelů vstupovat. Téměř všude se platí a ne zrovna málo. Máme na to ale vyzkoušený trik jak vstoupit a nedat ani kačku.

Dnes byla Praha již volnější. Zahraniční turisté musí pracovat a tak zůstali ve svých domovských zemích. Na Hradě se říká, že letos jich tolik zase nebylo. Rusové nepřijeli, ale o to více bylo Číňanů a Japonců.

Tak jsme si konečně mohli i my v klidu a pohodě ty zázraky naší kultury prohlédnout a potěšit svá srdce. A že je na co se dívat. A ať vkročíte kam vkročíte, tak všude chtějí prašule. Ještě štěstí, že v tom umíme chodit. Jinak bychom se nedoplatili. Co jsme ušetřili, tak to jsme následovně propili. Ono se v hlavním městě i v centru dá v některých hospůdkách pořídit i ta Plzeň levněji.

Nedávno jsme vás tady zvali k návštěvě výstavy fotografií v paláci M na pražském Hradě. Dnes byla bohužel ukončena. Každý kdo se vážnějí o fotografii zajímá měl velkou příležitost se poučit. Tolik krásy najednou se zase tak často nevidí. Tak zas někdy jindy. Pravděpodobně příští neděli opět fototoulka s návštěvou výstavy u Staroměstského náměstí. (Autor fotografie pan Albrecht.)

(...dokončení dnes v noci.)

Hlíva ústřičná: nespoléhejte na hlívovníky, vsaďte na kávovou sedlinu

11. ledna 2015 v 18:35 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
V poslední době se množí informace o tom, že hlíva ústřičná, která po celá desetiletí spolehlivě rostla v zimním období v naší hvozdech, najednou stávkuje. Proč? Už se ji u nás nelíbí? Mykologové se to snaží vysvětlit globální změnou podnebí na severní polokouli, ale je tomu skutečně tak?

Nabízí se jedna bláznivá hypotéza. Hlívy se nějak domákly, že lepším substrátem než starý hlívovník, je kávová sedlina (Gunde-Cimerman,, 1999). Nevěříte? Opravdu!!

To, co vám po vypití vašeho "českého turka" zbude na dně šálku a čemu říkáte "lógr" nebo "soc", pochopitelně vyhodíte. Děláte ale velkou chybu! Kávová sedlina je cennou surovinou využitelnou v mnoha oblastech lidské činnosti. Pro houbaře je tou nejzajímavější oblastí možnost využití k pěstování hub.

Podniky pro průmyslové zpracování kávy, kde množství kávového odpadu je veliké, možnost využití tohoto nepříjemného odpadu přivítaly (Murthy a Manonmani, 2008). Zatím je využití této netradiční suroviny na počátku, ale během krátké doby budou hlívu, jejíž spotřeba pro kulinářské i medicinální účely v celém světě stále roste, pěstovat ve velkém (Chang, 2008). Pijete-li hodně kávy a "lógr" je vám líto vyhazovat, naučte se jej také využívat pro domácí pěstování hlívy ústřičné. Stačí kliknout na http://www.growmushroomsoncoffee.com/ a přihlásit se do kurzu, kde vás to naučí.

Pokrok se nedá zastavit! Naše babičky věštily z kávové sedliny budoucnost, my v ní budeme pěstovat hlívu ústřičnou a naše děti? Těžko předvídat. Už teď existuje 13 tipů na to, jak kávovou sedlinu využít Pokud http://zena.centrum.cz/zdravi/novinky/clanek.phtml?id=796422 vás zajímá, zda hlíva pěstovaná na kávě po ní také chutná nebo zda obsahuje kofein, nemohu sloužit. Sám jsem to dosud nevyzkoušel. Pravdou ovšem je, že chuť houby je vždy trochu ovlivněna prostředím, ve kterém vyrostla. Máte tak ideální možnost experimentovat s různými druhy kávy - Jihlavankou, Nescafé nebo Tchibo. Je to na vás. Nezapomeňte se ale pochlubit se svými úspěchy na burle.blog.cz

Literatura
Gunde-Cimerman N. Medicinal Value of the Genus Pleurotus (Fr.) P. Karst.(Agaricales sl, Basidiomycetes). International Journal of Medicinal Mushrooms, 1999; 1(1).

Murthy, Manonmani HK. Bioconversion of Coffee Industry Wastes with White Rot Fungus Pleurotus florida. Research Journal of Environmental Sciences 2008; 2(2).

Chang ST. Overview of mushroom cultivation and utilization as functional foods. Mushrooms as functional foods, 2008; 1-33.



Hlíva ústřičná leden I/ 2015

11. ledna 2015 v 3:25 | Ať si říká kdo chce co chce ale my lidé o houbách nevíme téměř nic! |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Ať si říká kdo chce co chce,
ale my lidé o houbách nevíme téměř nic!
Prý je na Zemi na 1 500 000 druhů hub.
Dá se to vůbec spočítat?
A kdo to spočítal? Nevíte někdo něco povícero?
...a kolik asi druhů hub roste v České republice???

Je sobota 10. ledna 2015. Začíná se rozednívat a my vstupujeme do lesa. Dali jsme si za úkol projít některé z našich lokalit, kde se ve velkém vyskytují kmeny, které jsou již řadu let více či méně obsypané hlívou ústřičnou. Tyto stromy, jž dávno tomu, jsme pojmenovali hlívovníky. A to podle vzoru tulipánovník liliovitý, tak proč by nemohl být hlívovník ústřičnovitý.

Snímek je z 2. prosince roku 2006. Pořízeno jedním z prvních digitálních přístrojů. Ten neuměl ani pořizovat slušné barevvné snímky.

Hlívovník známe již hodně dlouhých let. Na fotografii to byl ještě ohromný vysoký strom. Houba ho narušila a vichr ho několik metrů nad zemí zlomil. Na torzu, ale i na padlém kmenu rostlo, přehnaně řečeno, každoročně na tuny hub.

Již roky chodíme to torzo pozorovat. Bohužel, po několika letech lesníci ten hlavní padlý kmen vyvezli. Tak se to bohužel děje neustále. Pro nás houbaře, hlívaře, je to vždy velký smutek. Nejde tak ani o ty plodnice, ale především o to bádání. Co ale naděláme. Za komunistů, zejména v rezervacích, byly padlé kmeny ponechávány. Dávno to již není pravda. I z narušeného stromu se dá dnes všechno zužitkovat. Holt peníze jsou peníze, jsou první, i v ochraně přírody, v řadě.

To jsme se toulali vojenským újezdem Doupov. Tady to máme moc rádi a nejde jen o houby a rostliny, živočichy. Už jsme toho měli za několik dnů dost a dostali jsme velkou chuť na pivko a na pořádné jídlo, baštu. Po střelnici, přes rezervaci, jsme se došourali do Valče. Hospoda hučela až do ranních hodin. Zalehli jsme u zámku v parku. Ráno, sluníčko již bylo vysoko na nebesích, ze spacáků koukáma jak nad námi se na větvích nám neznámého stromu klinkají překrásné a převeliké květy. Travalo to dlouho než jsme zasluhou přírodovědce Martina přes internet zjistíli, že je to tulipánovník liliovitý. A tak zanedlouho vznikl i hlívovník.

Tento špalek leží u stejného stromu, viz foto a text výše. Bylo úřasné se nad ním pasadit, vybalit něco k jídlu, termosku s čajem a z bezprostředí blízkosti ho rok za rokem zkoumat. Již několik let, i když dřevo vypadá velice dobře, na něm nevyrostla, tak jako na vedlejším torzu, ani jediná plodnice. Uvidíme jestli se někdy na tomto hlívovníku ještě něco změní.

Opodál jsme měli ještě jeden zajímavý strom. Jednou byl obrostlý hlívou po celém kmení. Byly to stovky plodnic. Potom jako když utne. Po čtyřžech letech na něm vyrazilo několik málo trsů. A od té doby, i když dřevina vypadá moc dobře, opět nic. A tak to trvá dodnes...

Snímek byl pořízen v říjnu 2010.

Nabízí se v této souvislosti další otázka. Není již čas - podle vzoru žampión a pečárka - rozlišit i tu hlívu ústřičnou? Ten původní název bych pro tu z lesů, přírody, ponechal. Ale tu hlívu uměle pěstovanou bych třeba nazval hlíva skladová. Nebo máte jiný a lepší nápad?

Pomalu se šouráme do prudkého kopce. Zanedlouho si uvědomujeme že něco není tak jak má být. Doslova dostáváme strach a rozhodujeme se zda to nevzdát a nezvolit jiný program. Vítr, vichr, totiž nebývale v korunách stromů řádí. Slabší větve listnáčů, ale i šišky, neustále padají na zem.

Rozum říká vrátit se. Ale neccstovali jsme takovou dálku abychom ty hlívy vzdali. Byli jsme hloupí protože moc na houby zvědaví...

Něco divného se v přírodě děje. A zasahuje to i houby. Ještě nedávno se říkávalo, že hlíva ústřičná potřebuje k rozjedu chladné až mrazivé počasí. Podle našich zkušeností je to v posledních letech trochu jinak. Kdo se ale v tom má vyznat.

Právě konec prosince, leden, únor to byl hlívy ústřičné čas. Rok za rokem jsme nacházeli obalené stromy a nyní nic. Po hlívě, již zejména po dva poslední roky, doslova aní památky. To dokazují i informace od houbařů na internetu. A aby to nebylo tak jednoduché, tak je to ještě složitější.

Vypozorovali jsme, že v posledních letech hlívy ve velkém vyrazily ve velkém již v teplém listopadu. A potom, v dalších teplých zimních měsících, jako když utne. Nejinak tomu není ani letos, v sezóně 2014 - 2015. Ještě ale není všem dnům konec. V únoru mají přijít velké mrazy, tak uvidíme co zjistíme. A vy nám v tom bádání kolem hlívy ústřičné jistě zde v komentářích pomůžete.

Je sobota 10. ledna. Touláme se od jednoho hlívovníku, od jedné lokality, k druhé. Na roky prověřených kmenech vůbec nic a to trvá již několik posledních roků. Hlívy rostou pouze na nedávno větrem sražených stromech. Ono to vypadá jako kdyby ty plodnice prověřené hlívovníky vyčerpaly a již v nich nemají ty své správné a tak potřebné živiny. Může to být ale úplně jinak. Kdo ví něco povícero, tak ať nám prosím odpoví...

Na jednom prověřeném torzu jsme před časem, již v listopadu a částečně i v prosinci, houby přemístili do našich kletrů. Nechali jsme tam několik hodně malých trsů. Tak jak jsme je před časem opustili, tak jsme je i našli. V současném teplém počasí plodnice povyrostly jen o několik milimetrů, půl centimetru. Tak uvidíme kdy, a jestli vůbec, se rozjedou. Ono se ale také stává, že takové trsy posléze nacházíme ve vysušeném stavu. Potom se dají jíst syrové. Jdete tak lesem a pomalu přikusujete. Mladé chutnají po ředkvičkách, ty usušené naopak po oříšcích. Dobrou chuť.

(...fotografie jsou ilustrační z minulých let.)

(Říjen 2010.)

(Dokončení brzy. Musím jít ještě něco dospat. Za chvílku opět vyrážíme. Nedej se přidej se. Koncem ledna jedeme daleko na východ fotografovat rysa ostorvisa. Snad se povede. Nechceš se přídat?)



ZOO Praha v číslech aneb jak je to tam se vstupným

6. ledna 2015 v 12:45 | Vedení zahrady se podle nás vydalo nesprávným směrem. Odmítá ukazovat živočichy České republiky, Evropy. |  V Praze blaze
ZOO Praha je převelice úspěšná. Ale co to vstupné? Je srovnatelné pro místní a cizince?

Jakmile přestanou růst houby a i orchideje, v lesích na lukách a stráních je tak nějak smutno, tak kroky nás vandrovníků přečasto vedou do zoologických zahrad a zejména do té pražské. Vždyť pro většinu z nás je za humny. Jak moc jsme v ní spokojení? Dovolte několik řádků. Ještě štěstí, že nás tam mají rádi a tak nás to nestojí u turniketů doslova a do posledního písmenka nic. Děkujeme!

...a proč tam nemít i čápa černého? Proč za ním musíme běhat do lesů černých, tmavých?

Bylo by zajímavé vědět - a to jsme se na poslední tiskové konferenci nedozvěděli - kolik návštěvníků je z naší republiky a kolik ze zahraničí. Bohužel tato čísla nikdo nesleduje. Stačí se ale zahradou projít a odpověď je jasná. Převažuje cizina a zejména pak Rusové, ale i Japonci, Číňané. A tím se dostáváme k další otázce k výši vstupného. Pro naše rodiny je to pořádná darda. Když k tomu ještě připočteme dopravu do Prahy, základní občerstvení, tak se rodiná kasa hodně prohne. U školních a podobných zájezdů je situace podobně katastrofická. Mnohé rodiny na vstupné, zájezd, finance nemají. Mnohdy to školy ku spokojenosti dětí řeší jiným způsobem. Škoda, že již není možné mít dvoje ceny. Jedny pro cizince a druhé pro naše občany. Ono se to jeví tak, že zahraniční návštěvníci na své poměry mají vstup doslova za babku a naši lidé se musí pořádně v kolenou prohnout.

Proč by nemohl být v pražské zoologické zahradě třeba i bobr? Když už ho máme v celé repoublice. Co tomu asi brání?

Podívejme se na několik čísel z historie pražské zoo: zahrada byla otevřena na podzim 1931. Od té doby jí odhadem navštívilo na 57 miliónů milovníků zvířátek a přírody vůbec. Nejlepší čísla vykázala zoo Praha v minulém roce, kdy do ní zavítalo 1 382 243 návštěvníků. Je to důkazem, že vedení zvolilo správnou cestu. A aby toho nebylo málo, tak má i ocenění sedmé nejlepší ZOO na světě. Zejména za fakt, že odchovala dosud nejvíce druhů zvířat. Bohužel jí v oblasti návštěvnosti nečekají zrovna dobré časy. Důvodem je nepříliš dobrá ekonomická situace v Rusku.

Lidi do trojské zoologické zahrady, po vynikající propagační kampani zejména v zahraničí, táhnou zejména nové atrakce. Zejména sloni, kteří mají nové venkovní prostory, dále děti rezervace Bororo a velemlokárium.

V těchto dnech došlo k likvidaci ptačích klecí u velké voliéry. Místo nich budou vybudovány dvě nové voliéry pro vzácné ptactvo, zejména pak papoušky. Otevření bude v roce 2016.

A tady je nejen podle nás vandrovníků zakopaný pes. Vedení zahrady opomíjí živočichy České republiky a střední Evropy. A to určitě není dobrý nápad. Můžeme si to ukázat na vlcích. Ještě nedávno byla v zahradě poměrně početná smečka. Došlo tam k několika úmrtím a ostatní vlci byli odvezení neznámo kam. Zůstal tam jeden jediný. Ředitel pan Bobek v rozhlasovém pořadu přiznal, že vedení o vlky zájem nemá. Na tlak veřejnosti museli ale svůj záměr přehodnotit. Vlci i do budoucna budou neboť veřejnost má o ně velký zájem.

Proč nemít v Troji například i rysa, bobra, vydru, kočku divokou, mývala, českomoravskoslezské ptactvo nebeské, tetřeva, orla mořského, sokola. A ty ostatní tvory, které by jste tam chtěli mít si můžete doplnit sami...

Fototoulky: do trojské zahrady se budeme často chodit toulat až do jara. A jak jinak než fotoaparáty sebou. A je úplně jedno jaký to bude. Jestli zrcadlovka, mobilní telefon, bezzrcadlovka, kompakt atd. Ano bude to o fotografování ale hlavně o poklidném toulání se zoologickou zahradou. V neděli přidáme i snímání kormoránů.

http://aeronet.cz/news/jak-funguji-americke-vyzvedne-sluzby-v-cesku-jak-americane-ziskavaji-spolupracovniky-v-nasi-zemi-proc-ma-bis-svazane-ruce-svedectvi-byvaleho-prislusnika-vojenske-kontrarozvedky-vkr-exkluzivne-pro/

Fototoulky Prahou jsou stále oblíbenější

4. ledna 2015 v 20:32 | Pravděpodobně další bude i příští neděli. Vezmi aparát a přidej se k nám... |  FOTOTOULKA
Dnes to bylo hodně dlouhé. Skončili jsme v průvodu monarchistů a docílili, že příštím českým králem bude náš Václav. Potomek Svatého Václava. Tedy prý já...

Ta dechová hudba nás dostala. Jsou to snad již desítky roků, kdy jsme něco podobného zažili. Kde jsou ty zlaté časy, kdy po celé Praze, republice, na zahradních restauracích vyhrávaly kapely - dechovky, symfonické orchestry, různé šramly, taneční orchestry. Zpívalo se, tančilo se. I to pivo a utopenci bylo lepší. Sokolské pochody šly jeden za druhým. Úžasné bylo, že ten obrosvský dav si ty staré písně zpíval do kroku. A dechovka? Jeden mladý muzikant vedle druhého. Kde jsou ty časy kdy i já v podobných dechových orchestrech hrál na křídlovku, později u cirkusu Humberto. Jako čestnáctiletý klučina jsem prošel tanečními orchestry celé Prahy. Dnes je to již neskutečné, ty vzpomiínky vyznívají jako nějaká až neskutečná pohádka... (Ono to moc nevypadá, ale ty snímky byly pořízeny již za úplné tmy.)

Spějme dál, statně dál za sokolským praporem.
Dokud boj neustál v poutech úpí rodná zem.
Dokud boj kolem zní každý na svém místě buď.
A kdo se odrodí čepel rve tu zrádnou hruď.
Bratři výš stále výš smělým letem slunci vstříct.
S nadšením k cíli blíž, spěje borců na tisíc.
Silou lví každý z nás to je obrněný stroj.
Věrnou stráž, Vlasti máš. Sokol třímá prapor tvůj.

Paže tuž, Vlasti služ! Zní nám cestu řadu let.
My jsme tím nadšeni, řítíme se možně vpřed.
Vězmi zbraň v boku zář, v žilách otců celou krev.
Nad námi prapor vlá v rudém poli bílý lev.
Nad námi prapor vlá v rudém poli bílý lev.

Sraz byl na Můstku, v dolní části Václavského náměstí. Vzali jsme to přes Stroměstské náměstí po královské cestě na Karlův most a lanovkou pak vyjeli na Petřín.

Je to pár řádků, ale toto fotoputování nám trvalo několik hodin.

Jedna z největších show se odhrála na Karlově mostě, kde konvalinka roste a nikdo jí tam nezalévá.

Házeli jsme rackům rohlíky a snažili se udělat zajímavé fotografie. Mnohým se určitě povedli umělecká díla. Jenom já opět nic. Byl jsem totiž zvolen házením toho pečiva. A měl jsem po radosti...

Dnešním našim úkolem bylo okoupovat Petřínskou rozhlednu a udělat ty nejfantastičnější snímky dolekých obzorů. Počítali jsme se záběry Černé Hory, Sněžky, Ještědu.

Po ránu v Praze svítilo sluníčko a byla úplně vymetená obloha. Bylo jasné, že budeme odměněni dalekým výhledem. Opak se však stal pravdou.

Když jsme vylezli z lanovky tak koukáme, že nebe se zatáhlo sněhovými mraky. Jak se říká bylo domalováno. A aby to nebylo tak snadné, tak jsme na rozhledně ještě zjistili, že výtah je v opravě. Slovo dalo slova a my se vydali po cestách, ze kterých je ten nejkrásnější pohled na město, k Hradu. A vůbec jsme neprohloupili. Opět příjemně prožitý fotoden. Nezapomněli jsme opět navštívit výstavu fotografií v M paláci. Tu nádheru českých fotografů by měl vidět každý kdo se o tento obor lidské činnosti jen trochu zajímá.

Hodiny jsme na Hradě prožili nicneděláním, fotografováním a zejména děcka měla pré. A pak se vydali opět ke Karlovu mostu. Najednou koukáme a ani nevíme jak a byli jsme součástí pochodu českých monarchistů. Za tónů velké české dechovky jsme se vydali opět k Hradu. Pan prezident nás ale nepřijal. Měl obavu že bychom ho pomluvili za nedostatečné občerstvení. On rovněž určitě dobře věděl, že bylo i nebezpečí, že by monarchisty již z Hradu nikdo nedostal. Nevím jestli se to všeobecně ví, ale král již byl navržen. A vy určitě tušíte kdo to je, že?!

Fotografujeme: Uvažujete o koupi nového aparátu? A nevíte co si vybrat, koupit? Neprohloupíte když si pro nápad dojdete na Karlův most. Nebudete se stačit divit.

Opravdovou zrcadlovku zde mají pouze lidé, kteří se fotografii věnují vásnivě. Jsou to jak profesionálové, tak i poloprofesionálové. A jak je poznáte? Samozřejmě podle stroje, který mají na krku nebo na obrovském stativu.

Výrazně převažují mobilní telefony. Takové ty obyčejné kompaktní aparáty, až na výjimky, není již vůbec vidět. Hodně jsou také k prohlédnutí různé ty tablety nebo jak se to jmenuje. Dá se konstatovat, že telefony s dobrým sklem převažují. A rok od roku budou ty zabudované fotoaparáty v nich stále lepší. Již dnes i profesionálové bez takového telefonu nedají aní ránu. Proč se tahat s těžkou zrcadlovkou, navíc s mnoha skly, když telefon dokáže splnit veškerá přání.

Jeden z profesionálů, který nevynechal ve světě snad ani jediný válečný konflikt, nedávno na besedě prohlásil: "Vše již dělám mobilním telefonem. Zrcadlovkou snímam pouze svatby na kšeft..."


Tak nezapomeňte v neděli opět vyrážíme po Praze. Vždycky se nějaké to místečko i pro vás najde...

Zimní čas, zejména když není sníh, je na fototoulky jako dělaný

2. ledna 2015 v 23:22 | Navštívili jsme pražskou zoologickou zahradu a zítra jsme pozvání na medvědy |  Fototuláci
Fototoulky pořádáme několikrát v týdnu a výjimkou nejsou ani soboty a neděle. Přidat se můžeš i ty. Dnes byly i houby...

Brzy po ránu v Praze svítilo sluníčko. Vystoupili jsme ale z metra a déšť se valil z nebes. Po celé putování zoologickou zahradou mírně pršelo. Byli jsme mokří až za krkem, za ušima. Moc lidí tam nebylo. Převažovalo Rusko.

Často jsme slyšeli rozhovory o výši vstupného: "Mělí by snížit lístky na polovinu. Vždyť toho také vidíme jenom polovinu." Je to samozřejmě pravda pravdoucí. Ještě štěstí, že vstupné se dá zařídit pro skupiny tak, že není nutné sahat hluboko do kapes. Proto také asi s námi bylo tolik děcek, vnoučat. Na straně druhé má vedení zahrady v zimním období ty nejvyšší náklady. Zvedají se zejména v oblasti elektřiny a topení. Pravdou je, že ty současné ceny jsou hodně divoké. Takové západní. Tam ale mají úplně jiné mzdy.
Pokoukání to bylo dnes úžasné. Konečně jsme se poprvé dostali i na ty velemloky. Jindy tam bývá pro naše aparáty převelice rušno. Problémem je zatažená obloha a pro naše aparáty nedostatek světla. Holt každý den není svátek. Ale spoustu problému si udělá člověk sám.
Byli jsme u jeřábů a já tam vidím takové divné kousky. Říkám si - a určitě jsem nebyl sám - co to je? Ptáci se najednou zvedli a nám podle letu bylo vše jasné. Volavky popelavé. Kdyby jsme byli připraveni, tak jsme mohli mít zajímavé snímky v jejich letu. Tak zase příště. Snad se povede.

Přes špinavé zapatlané sklo, a to z obou stran, se zrovna nefotografuje dobře. Existuje na to ale několik triků....

Hádanka: Poznali jste co je to za hada? První kdo odpoví může s námi vyrazit na zimní houby...

Hymenoscyphus psudoalbidus aneb houba, která způsobuje odumírání jasanů

1. ledna 2015 v 20:31 | Není to tak dávno co houba napadla jilm a dnes si vybrala další dřevinu. Strom, který umí vyrůst kdekoli a je ho všude plno. Naopak jilm aby jsi dnes v přírodě pohledal |  HOUBY
Na straně jedné říkáme, že v souvislosti s mykologií se v posledních letech mění mnohé k lepšímu, na straně druhé je to zcela obráceně. Ani Matka příroda se nezavděčí všem...

Odborníkům se ježí vlasy na hlavě. Po houbou napadených jilmech máme v Evropě zaděláno na další problém. Z východní Asie k nám byla zavlečena vřeckovýtrusná houba, Hymenoscyphus psudoalbidus, která dokáže zlikvidovat jasany. Ani netuším jestli má české jméno.

Spory houby jsou větrem přenášeny na listy, kde vyklíčí a vlakna houby prorůstají do výhonů. Samotná bíle zbarvená pohárkovitá houba má doslova jen několik milimetrů.

Houba se již pomalu ale jistě rozšířila po celé Evropě. Zatím boj proti ní je marný. Každý rok se na stromech objeví hnědnoucí listy a po jejich opadu, v zimním období, kolem postranních výhonů protáhlá odumřelá místa na kůře. Opakované opakování vede k uhynutí stromu.

A jak to máte tam u vás?: Všude kolem naší chaloupky české máme každoročně desítky ba stovky náletů jasanů. Vyrostou kdekoli a poměrně rychle se vytáhnou k nebesům. Jeden, který má kolem padesáti let, vyrostl tak nešťastně, že nám dokáže do posledního centimetru zastínit náš nevelký dvorek. Nezbývá nic jiného než ho občas zkrátit. Dnes z něj vybíhá pět kmínku vedle sebe. V tento okamžik má do výšky téměř patnáct metrů. To řezání mu vůbec nevadí. Dalo by se i říci, že mu nebývale vyhovuje. Jsem přesvědčen, že ten překrásný strom tady bude mnoho dlouhých let. A představte si, že vyrůstá z betonu. Jeho kořeny již ho místy i nadzvedly a tak nám ta vyvýšenína slouží jako schod do otevřené garáže. (Máte rovněž svůj jasan? Tak napište do komentářů svůj příběh...)