Únor 2015

Ohnivec šarlatový...

27. února 2015 v 22:56 | ...v Přírodním parku „Údolí Bílého potoka“ |  - - šarlatový
Šarlatová perla naší přírody

V letošním předjaří se objevila v Přírodním parku "Údolí Bílého potoka" početná populace poměrně vzácného ohnivce šarlatového (Sarcoscypha coccinea) z čeledi ohnivcovitých (Sarcoscyphaceae). Mimo mne známá místa, byly zjištěny další a evidentně se jim zde daří. Není takový problém je nalézt. Jejich fantasticky šarlatově červená barva je prozradí i na větší vzdálenost.

Ohnivec šarlatový je prakticky k nerozeznání od dvou u nás rostoucích - ohnivce rakouského, popř. ohnivce jurského. Roste koncem zimy a v předjaří, často ještě téměř pod sněhem, na odumřelých větvích listnatých dřevin. Plodničky má miskovité až číšovité, vně bíle pýřité.

Jedinec na fotografii má velikost 7 X 4 cm a vyrostl z odumřelé větve bezu černého na okraji akátového lesa při levém břehu Bílého potoka na k. ú. Veverská Bítýška v okrese Brno-venkov.

Tato doslova houbařská perla potěší oko nejen nejednoho houbaře, ale i obdivovatele a milovníky přírody. A vůbec nevadí, že je nejedlý. Ale to žádný z ohnivců. Za to nám to svojí krásou bohatě vynahradí.

RNDr. Michal Patočka

Tolik štěstí najednou? Je to vůbec náhoda?

26. února 2015 v 16:05 - - rys ostrovid
Nedávno jsem tady uveřejnil povídání o setkání s rysem ostrovidem. Nedalo nám to a když jsme se pohybovali poblíž, tak jsme se tam zaskočili podívat na stopy. Ještě se tam pohybuje? Nebo to jen byla náhoda? Světe div se, ale on tam na nás s nedočkavostí čekal. Nevěřícně koukal na nás a my jak jinak než na něj. Věřte, že nám u srdéčko bylo hodně příjemně....

Fotografujeme: Zachovali jsme se naprosto profesionálně. Dělali jsme, že o něm nevíme. Ani jsme se nezastavili. Jen občas někdo z nás zvedl aparát, předem nastavený, zmačkl spoušť a nevšímavě pokračoval dál. Rys byl daleko pod stromy ve tmě, tak stejně nebyla šance udělat slušný snímek. Tady šlo ale o více než mít dobrou fotografii...

Dočkáme se Národního parku Křivoklátsko I ?

25. února 2015 v 22:52 | Jiří Patočka |  NP Křivoklátsko
Křivoklátské lesy - tradiční oblasti lovu a zábavy českých králů - jsou dnes součástí CHKO Křivoklátsko. Ta byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 21 972/78. ze dne 24.11.1978. Na území CHKO Křivoklátsko byly doposud pro ochranu nejvýznamnějších hodnot a nejzachovalejších ekosystémů vyhlášeny čtyři národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací, pět přírodních památek a 43 památných stromů a jejich skupin. Dále je uvnitř CHKO v rámci soustavy NATURA 2000 vymezena ptačí oblast a je tu navrženo a do národního seznamu zařazeno 10 evropsky významných lokalit.

Smutné na tom divném světě je, že je stále nejméně těch, kteří den za dnem bojují za zachování přírody pro další generace. Snad to nebude boj marný.

Poznají také děti našich dětí co je to hvozd, vlk, rys, rak, roháč, orchidej. Na kom to bude dnes záležet?...

Krátce po sametové revoluci se ale objevuje myšlenka, že unikátní lesy na Křivoklátsku jsou v rámci CHKO chráněny nedostatečně a že je třeba je chránit v rámci pravidel Národního parku (NP). Krátce na to byly zahájeny první kroky k jeho vyhlášení. Hodně se diskutovalo. Přírodovědcům se to líbilo, myslivcům se to nelíbilo. Některé obce byly pro, jiné proti. Přesto byly zahájeny nezbytné studie, obce posílaly své připomínky, byl vypracován návrh příslušného zákona a v létě 2010 byl konečně legislativní proces ukončen.
Zdálo se, že už vyhlášení NP nic nebrání. Omyl. Návrh už byl připraven do meziresortního řízení, ale práce na něm byly najednou zastaveny. Byl odložen k ledu a chladnul tam skoro tři roky. V březnu 2013 konečně ministr Chalupa posílá návrh zákona do meziresortního řízení. Ministr zemědělství Bendl návrh podpořil, ale zase byl proti hejtman Středočeského kraje Řihák. Když se konečně podařilo spory urovnat a ministr Chalupa chtěl v červenci 2013 předložit návrh vládě, neměl komu.Vláda Petra Nečase podala demisi. A ta současná má jiné starosti.

Středočeský kraj zřízení NP Křivoklátsko podporoval v době, kdy byl hejtmanem David Rath. S jeho nástupcem, Josefem Řihákem, ale došlo ke zvratu a v květnu 2013 Rada Středočeského kraje vyhlášení NP Křivoklátsko odmítla. Současný hejtman Miloš Petera, který Řiháka vystřídal v červnu 2014, se ale k myšlence vyhlášení NP zase vrátil. Co bude dál? Rozhodují v ČR o odborných záležitostech zásadního významu odborníci nebo politici?

Jelenům a liškám v Křivoklátských lesích je ale jedno zda žijí v chráněné oblasti nebo v národním parku. A jedno je to i houbám, co tam rostou. Konečně, podívejte se sami.

Až se budou po Křivoklátsku pohybovat podobné šelmy, tak potom budeme moci teprve říci - povedlo se nám tyto hluboké hvozdy mezi Berounkou vrátit Matičce přírodě, dalším generacím. Otázkou je, jest-li to člověk vůbec chce? Nebo si opravdu tady někdo myslí, že někoho, zejména tam ve vyšších patrech, příroda zajímá? Já o tom přesvědčen nejsem. A co vy? -v-


Outkovka vonná aneb článek od R. Veselého po 73 letech - Trúdnikovec voňavý

23. února 2015 v 23:17 | Po celý život jak bylo trochu času, tak jsem v každém městě s láskou navštěvoval antikvariáty. A tak tomu je doposud. A dnes se povedlo.... |  - - outkovka vonná
V poslední době, zimní období, mám na blog řadu negativních ohlasů. Prý se málo věnuji houbám, mykologii. Podotýkám, že ta kritika je oprávněná. Co mám ale dělat. Houby pro divné počasí nerostou, divné je to i kolem hlívy ústřičné a o těch ostatních jako je např. ohnivec rakouský, penízovka sametonohá, Jidášovo ucho je tady článku nepřeberně. Co stále psát? Nevstoupí houbař do stejné řeky.

Dnes se ale povedlo. Jak jsem tak čekal na vášnivé fotografy, tak jsem zapadnul na Smíchově do antikvariátu. Koukám, že tento prastarý časopis dobře znám. Vycházel za války a dokonce několik čísel mám i ve své knihovně. Listuji a tam tři články o houbách. Předpokládám, že když je vložím sem na blog, že se nenajde nikdo kdo by to odsoudil. Jsem přesvědčen že jako poděkování autorům to není vůbec špatný nápad. Určitě by nebyli proti. Pane Veselý, napadlo Vás tenkrát vůbec, že po třiasedmdesáti letech budou vaše řádky číst houbaři na tomto úžasném burle.blog.cz?

OUTKOVKA VONNÁ
od
R. Veselého

Pěkné zimní odpoledne vábilo ven a slibovalo hezkou procházku. Vzduch nebyl ani tak zahřát slabými paprsky slunce, ale byl spíše jimi jiskřivě prosvětlen. Do polí! Do lesů! Jakoby to volala zevšad a člověk, poslušen rozkazu, spěchá po betonové silnici, kdysi tak krásné, ven do kraje. Ano, krásná byla, pokud její staleté lípy ji provázely dvěma řadami, dokud sestersky klonily své koruny k sobě a utvořily stinné a vonné loubí s osvěžujícím chládkem za parných dnů. Tuto jedinečnou krásu mělo město Soběslav při státní silnici na sever i na jih, kam sahal obecní katrastr.

Můj tatínek vypravovaval, že tehdy, když souběžně se silnicí postavili dráhu Praha - Vídeň, smáli se lidé a říkali, že nikdo po silnici již jezditi nebude a že zaroste travou. Tu si také přispíšilo sousední město a lípy vykácelo. Avšak moudří otcové soběslavští se jich netknuli a tak se dochovaly až do nedávné doby, kdy jednoho podvečera přihnal se prudký vychr a staleté lípy mu neodolaly. S kořeny vysoko zdviženými a v nich zaklíněnými balvany ze silničního štětu ležela mrtva i ta podivuhodná máteř, jíž kdysi vítr odlomil jednu mohutnou dolní větev a odkryl tak její duté nitro, naplněné do poloviny dřevěným, rezavým trouchem. Škoda této nádherné lípy, v jejíž blízkosti rostly chutné opeňky a kterou před lety navštívil choroš šupinatý, chlubil se tu každého léta neobyčejně vyvinutým klobouky, až jí úplně zahubil.

Dnes na jejich místě stojí mladé lipky, tu a tam javor či jilm. A když už je tak probírám, jeden po druhém, zastavíme se ještě u letních dubů s korunou štíhlou jako vlašský topol, s větvemi i kmeny křivolakými (Quercus pedunculata var. pyramidalis f. flexuosa).

Na kamenném mostě přes potok stojí známá paní a zastaví mne otázkou: "Co tady, prosím vás, tak příjemně voní, vždyť teď v zimě přece nic nekvete?" A již vůni také sám čichám. Je to příjemná vůně anýzová. Ukazuji na bělavou houbu a ujišťuji, že ona je té vůně příčinou. Paní zjevně pochybuje, tož nezbývá než slézti mezi vrby, odrazit polštářovitý klobouk houby barvy šedobílé, který je širokým a vysokým bokem pevně ke kůře přirostlý, a přinésti jej. "Outkovka libovonná," říkám, "roste v zimě na vrbách." Paní nadšená odnáší si kořist zvláště podivnou, protože v zimě vyyrostlou a neobyčejně vonnou.

Outkovka libovonná (vonná) (Trametes suaveolens Fr.) je zajímavá tím, že vzrůst její spadá právě do měsíců zimních. Plodnice vytrvávají pak po celé léto až zcela proniknuty larvami hmyzu se rozpadávají. Vyskytují se na kmenech i větvích vrb, zvláště pak na vrbě křehké. Přítomnost její poznáme zpravidla neprve čichem, ježto šíří kolem sebe silnou vůni anýzovou. Někdy je schována ve spleti větví a nutno ji jen podle čichu hledati. Poznává se velmi snadno. Klobouky jsou polokruhovité, 5 - 15 cm v průměru, a jsou tlustým bokem k dřevu přisedlé, slabší větve objímají skoro do poloviny. Jou zprvu bílé a jemné plstnaté, později bělošedé nebo šedé, konečně olysalé, vypouklé nebo ploché, na okraji ztenčené a ostré. Průřez jejich je trojúhelníkovitý a rourky až 2 cm dlouhé mají otvůrky až 3 mm široké a přihrádky mezi nimi bílé, později špinové nebo zažloutlé. Rourky nejsou přesně oddělené od bílé, měkce korkovité dužniny příjemného anýzového pachu. Výtrusný prach je slabě zežloutlý a nehojný. Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a dole přišpičatělé nebo klínovité, nejčastěji 12 mikronů dlouhé.

Podhoubí této houby proniká dřevo zejména v hranicích letokruhů, a plodnice vznikají nejčastěji na místě, kde praskla kůra stromu, nebo kde je otvor po zaniklé větévce.

Outkovka vonná je rozšířena po celé severní polokouli a ze všech listnatých stromů nejvíce se vyskytuje na vrbách, jejichž dřevo svým podhoubím tak rozrušuje, že ztrácí svou pevnost a rozpadá se v bílé drobty. O nějaké větší škodlivosti nelze však mluvit, protože se neobjevuje tak často, aby moha být nějakou pohromou Ostatně naše stromovité vrby a v prvé řadě vrba křehká (Salix fragilis) nejsou dřevinami tolik cennými a porušení staršího tohoto dřeva není žádnou citelnou škodou.

Vůně plodnic mohla by svést někoho k uložení hub do šatníku. To by však byla chyba. Zanedlouho je totiž napadena hmyzem a rozpadáse. To se ovšem děje i ve sbírkách. K delšímu uchování se užívá sirouhlíku, nebo se houba občas máčí v benzinu. Vůni jí ovšem uchovat nemůžeme.

Poznámka: V těchto dnech hovořila na vlnách Českého rozhlasu dáma, která s láskou vzpomínala jak v minulých časech v časopisech, ale i v novinách, byly knihy, povídky apod. na pokračování. Mnozí si jednotlivé části i vystřihovali a uschovávali na budoucí dobu, pro svá vnoučata. Všichni se shodli, že to vůbec nebyl špatný nápad. Dnes se naopak ukazuje, že mladí lidé vůbec nečtou a neumí se ani vyjadřovat. Tablety a podobné vynálezy jsou i v této oblasti cestou do pekel. Tak jsem si zdůvodnil proč i zde na blogu mnohé články budou na pokračování. Snad se vám to zalíbí a nebo alespoň pochopíte, že nestíhám. Václav.

Racek bouřní uprostřed Prahy

23. února 2015 v 22:30 | Fototoulky kolem Vltavy jsme si opět patřičně užili. Bohužel letos pro teplé počasí se tady žádné zázraky nevyskytují... Několik hoholů severních, poláků chocholáček. Labutě jsou již plné lásky... |  PTACTVO NEBESKÉ
Jsem nepoučitelný. Dnes jsem si opět s přáteli a se zájemci o fotografování vyšel jen tak nalehko. Kdybych si vzal teleobjektiv, tak to mohl být koncert... (Tak zase příští týden. Můžete se přidat.)

Je to moc zajímavé jak nás ta pražská Vltava neustále láká. Je tady na co se dívat. A když se vyvede počasí, zasvítí slunéčko, tak je to tady podobné jako někde ve Vídni, Londýně, Paříži. Ze Smíchova to vždy vezmeme přes železniční most a koukáme jestli na nás nepoletí letka labutí. Letos se nám to moc nevyvedlo. Létají, ale my nestačíme v té rychlosti je včas zaměřit.

Pokoukáme na slečny, postarší dámy, naše dámy a dívky zase jsou plné komentářů na mladé hochy a mužský. Posedíme na křesílku u nábřežní hospůdky a s dalekohledy v rukách pokukujeme po tom ptačím frmolu na řece. Pivko a i to ostatní tady mají za poměrně rozumné ceny a snad proto nám všem tak šmakuje.

Přes náplavku k Národnímu divadlu a na Karlův most. Tady to žije nejen na řece. A co je tady klečících lidiček. Prý vydělají do čepic více eur než většina těžce pracujícíh lidiček.

Potkat racka bouřního na území České republiky není letos tak moc časté. Důvodem pravděpodobně bude opět, tak jako v minulých letech, teplá zima. V Praze na Vltavě jsme jich letos moc nenapočítali. Larus canus je výrazně větší než ti ostatní. Vyskytuje se v severní části Evropy, ale i v Asii, Americe. Nejvíce ho je v Evropě, kde podle posledního sčítání ho je více než jedna polovina z celé světové populace, která je odhadována na jeden milion párů.

V Praze u Karlova mostu, pod Hradčany, si to náležitě užívá. Zdržuje se tady od pozdního podzimu až do jara.

U nás hnízdí od dubna do května Hnízdo si buduje na zemi nebo nevysoko na stromech, keřích. Klade až tří vejce, na kterých sedí společně s partnerem necelý měsíc. Mladí jsou plně opeřená za další měsíc po vylíhnutí. (Co na jaře dělat dřív? Fotografovat ptactvo nebeské nebo houby, orchideje? Jo nikdo z nás fototuláků to nemá lehké...)

Fotografie je dílem okamžiku. (Obrovské výřezy). My jsme ale na ty bouřné pokukovali, než ulétli, přes půl hodiny. Bylo zajímavé je pozorovat jak moc je fascinovalo to smetiště na vodě. Stále se v něm zobáky přehrabovali a hledali něco k snědku. Moc se jim ale nevedlo. Jednou měli v zobáku kus červeného plastu, pak oranžového, ale k jídlu s velkou pravděpodobností nic nenašli. Těžký život pták má...

Tylopilus eximius: hřib, kterého v našich lesích nenajdete

22. února 2015 v 19:25 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
Hřibovitá houba Tylopilus eximius nebo též Leccinum eximium je americký druh čí spíše středoamerický druh (Halling, 1999, 2003; Fulgenzi et al., 2007) o jehož taxonomickém zařazení do systému hub se vedou stále spory (Halling et al., 2012; Wu et al., 2014). Je to poměrně velká houba (průměr klobouku až 10 cm) hnědo-fialové barvy, nazývaná proto "Violent Brown Bolete" nebo "Lilac Brown Bolete".

Telipilus eximius. Zdroj: Wikipedia.

Podobně jako existuje určitá nejistota v jejím zařazení do systému hub, podobná nejistota existuje i v tom, zda je houba jedlá nebo jedovatá (Rodríguez-Ramírez a Moreno, 2010). V poslední době byly z této houby izolovány látky typu difenolů zvané tylopilusiny (Fukuda et al., 2012), ale není známo, zda jsou či nejsou jedovaté.

Protože rod Tylopilus má asi 75 druhů, které najdeme skoro po celém světě a ani u nich není vše kolem jejich jedovatosti jasné, raději je při svých výjezdech do ciziny nesbírejte. Navíc byste museli cestovat mimo Evropu. V Evropě roste jediný druh tohoto rodu, Tylopilus felleus, což je všem houbařům dobře známý "hořčák", hřib žlučník, hřib hořký či podhřib žlučový. Ten ostatně také nikdo nesbírá. Pokud si jej ovšem nesplete s jiným druhem jedlých hřibů.

Literatura

Fukuda T, Nagai K, Tomoda H. (±)-Tylopilusins, diphenolic metabolites from the fruiting bodies of Tylopilus eximius. J Nat Prod. 2012; 75(12): 2228-2231.

Fulgenzi TD, Henkel TW, Halling RE. Tylopilus orsonianus sp. nov. and Tylopilus eximius from Guyana. Mycologia. 2007; 99(4): 622-627.Halling RE, Mueller GM. (2003). Leccinum (Boletaceae) in Costa Rica. Mycologia 2003; 95(3): 488-499. Halling RE. New Leccinum species from Costa Rica. Kew bulletin, 1999; 747-753.

Halling RE, Nuhn M, Fechner NA, Osmundson TW, Soytong K, Arora D, Binder M. Sutorius: a new genus for Boletus eximius. Mycologia 2012; 104(4): 951-961.

Rodríguez-Ramírez EC, Moreno CE. Bolete diversity in two relict forests of the Mexican beech (Fagus grandifolia var. mexicana; Fagaceae). Am J Botany 2010; 97(5): 893-898.

Wu G, Feng B, Xu J, Zhu XT, Li YC, Zeng NK, Yang ZL. Molecular phylogenetic analyses redefine seven major clades and reveal 22 new generic clades in the fungal family Boletaceae. Fungal Diversity 2014; 69(1): 93-115.



Halo, halo. Je tady někdo?

22. února 2015 v 18:22 | cq cq cq de ok 1, ok1, k // -../ .// ---/ -.-/ .----/ -.-/ --/ --// -.-// |  GLOSY!!!
V dávných dobách, dříve, když se něco změnilo, tak to trvalo staletí. Dnes je to otázkou okamžiku...

Prezident fa Google varuje, že naše e-mailová korespondence, blogy, fotografie, videa, banální klíčové historické dokumenty mohou navždy zmizet. Budoucí program a zařízení je nepřečtou.

"Máte-li fotografie, na kterých vám záleží, vytiskněte si je!"

Vint Cerf

Když jsme se vraceli z horských hvozdů, tak jsme narazili na pole pokryté rozsáhlým antenním systémem. Nemohlo to dopadnout jinak než si vzpomenout na naše mládí.

Na začátku byl Svazarm, učebny, výuka morseovky a biflování radiotechniky. Byl to náš koníček, kůň na celý život. Už jsme se viděli jak budeme radiotelegrafisty na lodích, letadlech, ale i na ambasádách po celém světě. Mnohým se to i podařilo. Byly to krásné zlaté časy.

Pak přišla základní vojenská služba. Sloužíli jsme na sálech, v radiovozech, ale také jsme běhali po polích a křičeli urá za Stálina. Na zádech radiostanice, které vážily pětadvacet kilogramů a spojení jsme navazovali na vzdálenost na kterou jsme se viděli. Později to bylo trochu i lepší. Dnes stačí si koupit v některém z hypermarketu malou krabičku, která má dosáh i více než deset kilogramů. Proč ale vysílačky, když každý má v kapse mobilní telefon.

Šel čas a doslova den ze dne nikoho již morseovka nezajímala. Dnes to zvládnou družice a čert ví jak to všechno funguje.

Podobně to dopadne i s internetem - se zálohováním - a nebude to dlouho trvat. Všechna data vkládáme do něčeho, co by se mohlo brzy stát informační černou dírou. Pro příští generace se nazachovájí žádné záznamy - tedy skoro - neboť mají prchavou digitální podobu. Záleží jen na tom jest-li lidi nevymyslí co s tím.

Fotografujete?

Pojeďte s námi pod Bezděz vystopovat vlky. Sníh odchází, v blatě, v marastu, budou dobře čitelné. Třeba se povede...
Čeká nás také exkurse, snímání hub, ve výrobním velkozávodě. Ještě několik míst volných. Čím nás bude více, tím bude doprava levnější.

Ta zima je divná. Ještě neskončila a už jsou tady...

20. února 2015 v 22:51 | Letos se čápům černým budeme věnovat více. Nechceš se přidat? |  - - čáp černý
Ty poslední zimy jsou takové divné, jiné. Výhodou je, že i letos to nebude za topení žádný velký majlant. Výrazně všichni ušetříme.
Houby nerostou. Hlíva ústřičná si to již ve velkém s námi rozdala koncem roku. A pak na potvoru už nic...

Nebude to již dlouho trvat a jaro vstoupí do lesů, luk a strání. A už tady máme prvního posla čápa černého. Zítra triedry, aparáty a půjdeme si ho z dálky prohlédnout. Telefony drnčí, e-maily putují. Když se povede, tak to bude velký zážitek. Foto: Bedřich Z.

Příští týden bude k fotografování opět káně lesní...

Kaně lesní aneb model, který nás potěšil

19. února 2015 v 23:39 | O zimní fototoulky je značný zájem. A proč ne. Je lepší se toulat přírodou než sedět v práci, že?! |  - - káně lesní
Ornitologové s našim učitelem fotografie přinesli několik miláčků...

Fotografujeme:

Nebyl by to zas tak špatný snímek, ale něco podstatného mu chybí. A to bojový lesk v oku toho krasavce.
Mnozí z nás to umí domalovat na počítači. Já to ale nedělám protože to neumím. Kdybych to uměl, tak bych se určitě i já k tomu snížil.
Je to zraněný pták, který se ale vyléčí. Následně se vrátí do přírody. A my budeme při tom...

Na programu byla i vydra. Sice to byl také miláček, ale bohužel neustále v rychlém pohybu. Byl problém jí zaostřit. Ale sem tam se nějaká fotografie povedla. Ale tato to není...

...a ptáka máme v kapse! aneb káně rudoocasá

15. února 2015 v 19:06 | Ale co teď s ním? Nechat, udělat si radost? Nebo dodržet občanskou povinnost? A teď babo raď... |  - - káně rudoocasá
Ve hvozdu se dá najít ledacos, ale tohle?

Dnešní sváteční den jsme si v přírodě převelice užili, ale kdy ne, že?! Houby spíše nic, než něco málo. Hlíva ústřičná snad z lesů vymizela, tak jako potápka černokrká, čti kamaráde a kamarádko o článek níže. Ohnivec rakouský pouze v několika exemplářích, po palečce zimní letos ani památky. Jeleni a i jiná zvěř se nám vyhýbá. Vypadá to jako kdyby někde zalehla a čeká na jaro. A to příjde brzy. Tady u nás již začal kvést ve velkém dřín. Bohužel jeden z ranních mrazíků květy zničil. Chutné dřínky letos asi moc nebudou. Začínají kvést první jarní květy.

Vycházeli jsme z lesa na louky, když kolem nás začala poměrně nízko poletovat tato krasavice, nebo krasavec? Kdo to pozná.

Po chvilce jsme pochopili, že se chce s námi kamarádit. Že by někomu ulétla z chovu? Udělali jsme patřičná opatření, o odchycení ptáků níc nevěda, ale povedlo se. A co bude dál? O tom zas někdy příště. Nechcete někdo tohoto ptáka? A který to asi je?

(dokončení zítra...)
.........
.........



Potápka černokrká Pták roku 2015

11. února 2015 v 22:11 | Kde je potápka černokrká tam je zdravá a čistá voda. Bohužel vše se mění k horšímu... |  - potápka černokrká
Potápce černokrké se v Čechách nelíbí. Podaří se jí vrátit na naše rybníky?

V letošním roce byl výběr pro Českou ornitologickou společnost poměrně snadný. Není na území České republiky ohroženějšího ptáka než potápky černokrké. S velkou pravděpodobností to úzce souvisí s čistotou vody. Na většině rybníků a podobných ploch se začal ve velkém chovat kapr a další ryby. Již se nepřikrmuje, ale naopak krmí ve velkém. Ryby jsou na tom již stejně jako vepři ve velkochovech. Navíc ta obrovská hejna ryb vše rychle vyžerou a na kachny toho již moc nezbude. Takové rybníky jsou bez vodních obratllovců a tak potápky černokrké již tyto vodní plochy neuživí. Intenzivní chov kaprů způsobuje kalení vody a zcela mění složení živočichů a rostlin. Černokrká loví za pomoci zraku a proto potřebuje k životu průhlednou čistou vodu. Víte kde v současné době je nejvíce vodního ptactva? Na rybnících, které jsou rezervacemi. Tady rybáří mohou vysadit pouze minimální množství ryb!

Na vánoce jsme si koupili, přímo v třeboňských sádkách, pořádného kapra. Nic tak nedobrého jsem ještě nejedl. To maso bylo takové divné?! Je to podobné jako když si koupíte kuře za 49 korun kilo, nebo domácí kuře za 500 korun kilo. Není nad ptáka, který běhá po dvoře a tam si zveselá a šťastně krákoře. Mnozí rybáři, kteří mají ryby rádí si již uvědomili, že když si chtějí pochutnat, tak si musí jít kapra chytit na soukromou vodu. Jsou totiž již rybníky, kde si kapři hovějí pěkně postaru. Nejedí nic jiného než co si uloví, najdou. Bohužel je to opět za jinou cenu. A vo tom to je a vo tom by to mělo být.

Potápka černokrká není u nás původní. Přitáhla k nám na začátku 19. století z Asie, kde tenkrát vládla rok za rokem velká sucha. Ve střední Evropě našla ty nejlepší podmínky. Ještě dnes mnoho jedinců je v okolních zemích. U nás však již nemá správné podmínky pro život. Ještě v šedesátých letech minulého století hnízdily tyto potápky u nás ve velkých koloniích a vloni bylo nalezeno pouze padesát hnízd. Vymizeli vodní korýši, larvy hmyzu a neustálým přikrmováním ryb se navíc znehodnotila kvalita vody. Problémem rovněž je nadměrné množství fosforu, který se do vodních toků dostává z polí a vede k nedostatku kyslíku ve vodě. Na jednoho vodního ptáka je to pořádný záhul! A kde a u koho je chyba? No přece jak jinak než u člověka, pána všeho tvorstva...

Dnes tyto kachny uvidíme pouze na jaře při přetahování. A jak je poznáme? Jsou menší než roháč, mají černou hlavu i krk a u očí zlatožlutá peříčka. Ta jsou tím nejlepším určovacím znakem. Rovněž mají jinak uzpůsobené plovací blány.

Na rybnících, zejména těch jihočeských, jsem prožil své dětství, mládí. Tenkrát všude bylo vodního ptactva nepřeberně. Jenže nebyla tak dokonalá fotografická technika tak jako dnes. Ale i tak bohužel fotografii potápky černokrké ve svém archivu ptactva nemám. Jest-li někdo máte, tak prosím pošlete na burle@blog.cz. S velkou radostí jí přidám k tomuto článku. A nemusí být jediná. Václav Burle

++ ++ ++ ++ ++ ++

Tak jsme se opět s fotoaparáty toulali Prahou. Nemohli jsme jinak než se dojít podívat i k Vltavě jestli se tam konečně neobjevilo ze severu nějaké to vzácné vodní ptactvo. Letos je to bída. Pouze přes třicet poláků chocholaček.

Kráčíme přes Karlův most a z níčeho nic vidíme na ledolamu kormorána. Bohužel nikdo z nás neměl dlouhé sklo. Čekali jsme, že se zvedne a že snad uděláme zajímavé snímky. Ale on ne. On tam snad seděl až do rána.


Vlkům se pod Bezdězem daří. Jen aby jim to vydrželo

10. února 2015 v 22:32 | Asi nebude tak snadné smečce zajistit potřebný klid. Nevíte někdo jak na to? |  - - vlk
Podle nejnovějších informací je tam chodí pozorovat nemálo fotografů a dalších milovníků přírody...

V těchto dnech fotopasti, které tam položili ochranáři z Chraněné krajinné oblasti Kokořínsko, a zejména pak stopy v nedávno napadlém sněhu, odhalily skutečný počet vlků ve smečce. Je jich celkem pět. Vlk a vlčice mají tři zdatné potomky.

Nezodpovědnou otázkou je co se kolem vlků u Máchova jezera bude dále dít. Najdou tam klid a pohodu k rozmnožování? Nebo se vrátí na sever, opustí kraj plný mléka a strdí? Existuje od státní správy již nějaká metodika? Jest-li někdo víte něco více, tak prosím pište pod tento článek do komentářů. Jistě není třeba zdůrazňovat, že tento kraj je rovněž houbařský a botanický ráj...

...a tady je máme. Přejme jim, aby se jim v této oblasti, jejíž součástí je i bývalý vojenský újezd, dařilo a aby jich bylo stále povícero. Lesníci hlásí, že i tamější zvěř, zejména pak vysoká, srnčí, dančí, se začíná chovat úplně jinak. Je si vědoma, že do lesů přišel predátor. I říje proběhly v tichosti. Matička příroda nám připravila nemalý dárek. Tak si toho važme a buďme k vlkům ohleduplní.

Hlíva ústřičná III/2015

8. února 2015 v 22:48 | Čím více houby poznáváme, tím více zjišťujeme, že o nich toho moc nevíme... |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
Za ta desetiletí jsme poznali mnoho lokalit, která jsou pro hlívu ústřičnou jako vyšité. Ale...


Dnes jsme opět udělali badatelskou fototoulku za hlívou ústřičnou. Nachodili jsme ve sněhu, větru, několika bouřek, ale i za slunce, přemnoho kilometrů, ale kde nic tu nic. Nezřeli jsme ani jednu jedinou plodnici. Podle informací, které máme, to tak vypadá po celé republice. Mylně jsme se domnívali, že když začalo mrznout, tak budou opět hody, hody, doprovody.

Zkušení mykologové přece ve svých knihách tvrdí, že hlíva potřebuje k nastartování mráz. Po zkušenostech z několika minulých obzvláště teplých zim, kdy hlíva ústřičná ve velkém vyrazila vždy již v teplém listopadu se domníváme, že se to s velkou pravděpodobností nezakládá na pravdě. Ale kdo ví. Ještě zima neodchází.

Jak jsme se tak pohybovali kolem prastarých hvozdů, které již ani za účelem sběru hlívy roky nekontrolujeme, došli jsme k další záhadě.

Takový hvozd má veškeré předpoklady k tomu aby se v něm ústřičné dařilo. Stojící torza, která od ptáků a hmyzu samá díra. Popadané kmeny, na nich ležící tlusté větve, Zhroucené pařezy, které člověk nevytvořil. A vše bývá i na velkých hromadách dřeva. Po hlívě tady ale za ty desítky let nebylo nikdy ani památky. Proč? Tak na tuto otázku neumíme najít odpověď. Vy víte? Máte nějaký názor?
Fotografováno středním teleobjektivem. Ne vždy snímek vystihne krásu a zejména rozlehlost hvozdu. Lidské oko to mnohdy vnímá lépe a s nadhledem. A to je právě tento případ...

Ani tento hlívovník už neexistuje. Vichr ho rozlomil, kmen lesníci odvezli, zůstalo tam jenom několikametrové torzo. I letos na něm bylo již začátkem listopadu nemálo plodnic. Snímek je z roku 2012...

Nevíte někdo co je to za kachnu?

6. února 2015 v 0:24
Fototoulky s nejedním profesionálním fotografem stále pokračují. . .

Jsou mnozí milovníci fotografie, kteří bez aparátu nedají ani ránu. Jediným problémem je, že se rychle stmívá. Když se ale zadaří dostat se z práce dříve, tak procházka centrem Prahy po náplavkách bývá velkým zážitkem. Vodního ptactva je všude plno, ale bohužel pro vysoké teploty se neukázaly kachny z dalekého severu. I kormoránu je málo. Prý už všechno v republice vyžrali a tak se odebrali o kus dál.

Není to zas tak dlouho co jsme u Karlova mostu, dnes tam bylo téměř patnáct poláků chocholaček, zahlédli divnou kachnu. Dnes jich tam bylo již povícero + - pět. Ono se to v tom davu ptactva těžko dalo spočítat. Nejsme si ale jisti o kterou se jedná. Jenom tušíme. Pomůžete nám jí určit. My totiž ptákům moc nerozumíme.

V popředí je březňačka, kachna divoká. A ta za ní?
Tak už zásluhou jednoho z předních českých ornitologů už víme. Jde o křížence kachny divoké a kachny domácí. Když tak procházíme krajinou, touláme se kolem řek, nezamrzlých rybníků, kde lidé vodní ptactvo přikrmují, všude se setkáváme s ptáky, kteří utekli z domácích chovů. A někteří jsou pěkně zbarvení. U Karlova mostu v Praze kromě jedné husy jsou i dvě kachny pižmové. V hlavním městě, ale i v blízkém okoli, je několik míst, kde se vodní ptactvo ve velkém shromažďuje. A na potvoru zrovna tam kam nejvíce lidi chodí na procházky. Stejné je to i v Plzni, v Českých Budějovicích a jinde. Také chodíte? Fotografujete? Tak nám něco zajímavého pošlete...


Vydra říční

2. února 2015 v 23:37 | Psát o historii vydry říční by bylo nošením dřeva do lesa |  - - vydra
Pravdou také ale je, že to v poslední době, podle nejnovějších informací, s ní nevypadá moc dobře...

To je důvodem proč se o ní v posledních dnech hodně hovoří. Stranou debat nezůstali ani novináři.

Vydra je neustále pytláky, rybáři, ale i také myslivci, ve velkém likvidována. Došlo to tak daleko, že odborníci již mají obavy zda bude schopna reprodukce.

To je rána, to je ale rána. John tluče do piána tluče do piána...

2. února 2015 v 0:03 | Byla to slavná píseň. A dnes to byla rána pro nás. Opravdu je to dobře? |  PTACTVO NEBESKÉ
Je vhodné takto přikrmovat vodní ptactvo? To už snad nemá s vylepšováním stravy v zimních měsících nic společného. Nebo snad ano? Snad nám tady na blogu někdo z ornitologů odpoví...


Ve středu Prahy u Vltavy je několik míst, kde se v zimním období shromažďuje vodní ptactvo. Lid chodí tu pestrou chasu krmit a to včetně zahraničních návštěvníků našeho hlavního města. Ale co se nestalo.

Poměrně často se na Vltavu chodíme dívat. Zajímá nás jaké skvosty z dalekého severu na řece uvidíme. Zatím to není nic moc. Po celé Evropě je teplé období a tak ze severu k nám toho moc nedorazilo.

Při naší poslední návštěvě jsme se nestačili divit. Někdo tam vysypal na okraj vody neskutečné množství nakrájených krajíců chleba. Vypadalo to jako kdyby cizinci nepřišli ve velikém hotelu na snídaní. Nechyběly aní rozkrájené veky.

Je tento způsob přikrmování ptáků na Vltavě tím správným počínáním? A to v období kdy až takovou nouzí netrpí. Je tady nějaký ornitolog, který by nám to objasnil?


Do České republiky dorazila smečka vlků.

1. února 2015 v 23:57 | Měli jsme možnost si je v těchto dnech vyfotografovat. |  - - vlk
Příští týden uskutečníme několik fototoulek. Budeme se snažit uspokojit každého zájemce a to do doby, než nás z farmy, kde v současné době karanténa, vyhodí... (I touto cestou děkujeme rodině statkáře za pozvání.)

Vlk, rys, to je pro každého, kdo je blázen do fotoaparátu, velký zážitek. Důvod je jednoduchý. Vždy čeho je málo, co je nedostupné, zajímavé, záhadné, neobvyklé je některýmí jedinci vyhledáváno.

Zajímavé je, že se to týká i dalších klenotů přírody. Například orchidejí, motýlů, broučků, ale třeba i zkamenělin, vltavínů atd. Na toto tém aby se dalo hodně dlouho pokračovat. Dnes jsou možnosti až nekonečné.

Jsou mnozí, kteří za krásamí přírody létají s fototechnikou po celém světě. Je to jen otázka peněz a v našem případě i zdraví. Když se roky naplní, tak i kdyby hlava chtěla, tak celkový stav těla to již neumožňuje. Tak ať se vám tam kluci na medvědech daří...

Vlče. Co z něho asi vyroste?

Rys ostrovid - seznámení

1. února 2015 v 22:27 | Kdo chce šelmy v lesích potkat musí dobře znát jejich stopy, trus. Potom se šance zvětšují... |  - - rys ostrovid
Setkat se s rysem v přírodě z očí do očí se většině nepoštěstí ani po celý život...

A aby to nebylo zas tak jednoduché, tak to pravděpodobně bude i složitější. Je prokázáno, že nemálo ostrovidů bylo pytláky upytlačeno. A nejsou to vůbec malá čísla. Jak se těm zrůdám to podařilo? Měli štěstí? Nebo jsou tak dobří, že umějí rysa vyhledat a pak odprásknout? A proč? Pro kožešinu? Pro trofej? Hodně rysů končí i v železech a na otravu.

Rys ostrovid to má z důvodů zlých lidí těžké. Pravdou také ale je, že v lesích zejména fotoapasti, objevují stále další zvířata a to včetně koťat. Přejme si aby bylo líp.

V sobotu jsme se toulali Šumavou. Na zpáteční cestě jsme ještě zaběhli se podívat na tři hlívovníky, kteří nám v minulých letech poskytli nemálo plodnic. Bohužel tento revír má v péči tamější lesní dělník, dřevorubec, který z hlívy ústřičné hněte koule, na které má od nepaměti odběratele. Tak to dělali jeho předci a on udržuje tradici, která mu přináší i nějakou tu korunu, ale i eura. Když jsme se s ním před lety seznámili, tak jsme si vzpomněli na toho našeho slavného šumavského houbaře.

Již je to nějaký pátek co jsme si v této lokalitě, na padlém kmenu, všimli divných stop. Po prostudování v lůně domova mnozí z nás byli přesvědčení, že otisky patřily naší milované šelmě.

Jak jsme v sobotu kráčeli hlubokým sněhem tak koukáme a opět ty divné šlápoty. Nebyly kvalitní, sníh byl rozbředlý, ale komu jinému mohly patřit? Koukáme, zkoumáme. A jak jinak než vše opět rozřešila jedna z našich dam. Často se ukazuje, že my mužský jsme úplně ale úplně vedle.

Rukou ukázala do dálky a nás nic nenapadlo. Koukáme daným směrem a ona šeptá - rys. Vyndáváme aparáty a daným směrem zaměřujeme. Cvak, cvak, cvak. Mnozí vyměňují objektiv za delší. V hledáčku, na obrazovce jsou vidět jeho typické uši. Tolik štěstí nikdo z nás neočekával. Pro naprostou většinu je to poprvé.

Je jasné, že tady nic již neuděláme. Rys je daleko a k sobě nás nepustí. Pomalu se šouláme k autům. V ten okamžik jsme na hlívy úplně zapomněli...

Nemáte také příběh? A nemusí to být jen o rysech. Určitě jste něco prožili i kolem hub, rostlin, zvířat apod.

Ilustrační foto.

Kdo umí ten umí. Pomalu jsme odcházeli, ale Tom se přitiskl ke stromu a rysa ve skrytu pozoroval. Nedýchal a nehnul ani řasou v oku. Ostrovid se zanedlouho dal do pohybu. A bylo vykonáno. Když se na tu fotografii podíváte tak vás musí napadnout - škoda těch větviček. Ale ty, po našich zkušenostech, jsou všude. A na potvoru vždy tam kde je nechcete mit. Tak zase příště. Snad opět bude trochu toho štěstíčka.