Březen 2015

Fotografujeme sněženky a tak vůbec

31. března 2015 v 0:17 | Pojďte i vy s námi na fototoulky přírodou. Po kandíkách psích zubech bude kosatec bezlistý a pak to půjde ráz na ráz, jak se říká u dělostřelců... |  Fototechnika

Vzpomínka na uplynulou zimu aneb potkáme ho ještě někdy?

Fotografujeme: Někdy i na fotografa sedne štěstí. Smutek ale nastane, když zjistí, že si nepohlídal histogram. Není to ale mnohdy v jeho silách. Všechno jde totiž převelice rychle, ráz na ráz. Není čas něco seřizovat....

Do Botanické zahrady v Praze Tróji dorazila ze Stradfordu nad Avonou první várka exotických motýlů. Pro majitele různých značek fotoaparátů začíná svátek. Výstava se koná od 4. dubna do 10. května, úterý až neděle od 9 do 18 hodin.

Na snímku je jeden z největších motýlů. Žije převelice krátce a snad neumí aní pořádně létat.

Bledule jarní aneb bledule netrhat a nejíst

30. března 2015 v 23:42 | Josef Frynta, Jiří Patočka |  Bledule jarní
Bledule jarní (Leucojum vernum) je jednoděložná cibulovitá rostlina z čeledi amarylkovité (Amarillidaceae). Je to evropský druh, ale protože je to často pěstovaná zahradní rostlina, došlo k jejímu zplanění i jinde ve světě mimo její přirozený areál (Kubát, 2002). V ČR se přirozeně vyskytuje ve vlhkých lesích a na vlhkých loukách od nížin do hor. V karpatské části Moravy a na Slovensku je ale nepůvodní, jedná se o populace zplanělé ze zahrádek.

Jsou místa kde je bledule vzácná a spíše ji najdete na předdomovní zahrádce než v lese, ale jsou místa, kde jsou jich tisíce. Takovým místem je např. přírodní rezervace Králova zahrada u Semanína poblíž České Třebové, Vršovská olšina mezi obcemi Vršov a Krásné v okrese Chrudim, nebo Údolí Chlébského potoka u obce Chlébské v okrese Žďár nad Sázavou, o které píše na tomto blogu Dr. Michal Patočka. Takových míst, kde je země pokryta koberci bledulí, najdeme v Čechách a na Moravě velké množství (Sedláček, 2008). Právě teď je čas se na tato místa vypravit. Nezapomeňte vzít s sebou svačinu a fotoaparát.

Než se do těchto míst vypravíte, chtěli bychom připomenout, že:
* Bledule jarní patří podle zákona o ochraně přírody a krajiny mezi zvláště chráněné druhy rostlin a proto je chráněna ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž její biotop. Rostliny je zakázáno sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny.
* Bledule jarní je rostlina jedovatá. Obsahuje četné toxické alkaloidy (Szlávik et al., 2004). Požití části rostliny (zejména cibule) způsobí otravu, která se projevuje nevolností, zvracením a průjmem.
Důrazně proto varujeme! Bledule netrhat a nejíst!!

Literatura
Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha 2002, p.: 758-759.
Sedláček V. Vegetace na lokalitách chráněných a ohrožených druhů cévnatých rostlin v okolí Moravské Třebové. Vč Sbor Přír - Práce a studie. 2008; 15: 31-58.
Szlávik L, Gyuris A, Minárovits J, Forgo P, Molnár J, Hohmann J. Alkaloids from Leucojum vernum and antiretroviral activity of Amaryllidaceae alkaloids. Planta Med. 2004; 70(9): 871-873.

Potravinové doplňky z hub je šílenost, ale nejsou jediné, které z lidí dělají blbce!!!

30. března 2015 v 11:45 | Neustále se objevují nové metody šmejdů jak připravit lidi, Čechy, Moravany, Slezany o těžce vydělané peníze. Kdy to asi skončí. Opět se ukazuje, že stát nestačí ty zlořády řešit... |  ? léčí nebo zabijí ?
ANO houby, jako i rostliny, mají v sobě dobré, pro zdraví člověka užitečné látky. Tak jako i chemikálie pro zdraví nebezpečné ba smrtelně jedovaté. To ale v žádném případě neznamená, že nás konzumace hub z lesů, nedej Bože i z uměle vypěstovaných, ochrání od chorob, rakoviny. A potravinové doplńky z nich už ani náhodou. Je to jeden velký podvod!!!

Podle mého názoru a názoru akademiků, vědců, odborníků, lékařů, farmaceutů, je jen jedna cesta. V houbách ty dobré látky najít, rozšifrovat, a léky pak vyrábět v továrnách. Přece si nemůže nikdo myslet, že po hvozdech budeme každoročně sklízet milióny plodnic korálovce ježatého, hlívy ústřičné atd. Tolik hub v nich není a nikdy nebude. Nebo snad tyto a další "léčivé" houby budeme pěstovat ve velkém na plantážích jako řepku olejnou? Ani tudy cesta přece nevede!

V této souvislosti si vždy vzpomenu na vyprávění pana ing. Jiřího Baiera.
Už je to dávno co chtěl zjistit, co se v tobolce potravinového doplňku z hub nachází.
Měly tam být ve velkém množství výtrusy "léčivé" houby.
Tobolku otevřel, obsah vložil pod mikroskop a začal výtrusy počítat.
Ne a ne se dopočítat. Nebyl tam ani jediný...

(Ing. jiří Baier, chemik, mykolog, soudní znalec, je velkým propagátorem léčivých hub, tedy i potravinových doplňků z nich. V posledni době ho nejvíce proslavila aféra kolem hřibu žlutomasého, babky. Ukázalo se, že ve všem co napsal, řekl, měl pravdu! Bohužel tato causa mu přnesla jediné - vyloučení jak z ČMS, tak i z té vědecké. Divné je, že se nenašel jediný člověk, který by se za něho postavil. Je až šílené když zjistíte, že jeden vtip dokáže zlikvidovat celoživotní práci jednoho slušného člověka! Není již čas rozhodnutí členské základny houbařů a mykologů přehodnotit a členství mu vrátit?)

CHCETE ZHUBNOUT? TAK NAVŠTIVTE LÉKÁRNU

Nedávno redaktorky České televize se rozhodly, jak jinak vždyť jsou to také jenom ženy, že prověří pravdivost reklam na přípravky, potravinové doplńky, po kterých se podle taky odborníků bez problémů hubne. Navštívily nemálo lékáren a skrytou kamerou vše natočily.

V každé lékárně si nechaly nejdříve jednotlivé přípravky představit, vysvětlit jejich účinnost a potom velice chytře se snažily z lékárnic, ano většinou to byly také ženy, dostat podrobnější informace. Potřebovaly zjistit, zda farmaceutky opravdu těm zázračným potravinovým doplňkům na hubnutí věří.

Když ze sebe redaktorky dělaly hloupé, tak lékárnice jim doslova ty zhůvěřilosti nutily. Když ale na to šly s inteligencí, tak pomalu pomaloučku dostaly farmaceutky na lopatky. Nenašla se snad jediná, která by přiznala, že připravky jsou opravdu zázračné.

Sem tam z některé vypadlo, že se jedná o placebo. Prý to neznamená, že dotyčná žena, muž, nemusí změnit především návyky ve stravování. A nejlepší je se začít hýbat, sportovat, plavat, chodit, po případě i běhat. Což zrovna není ten nejzdravější způsob. Zejména pak pro lidi v pokročilejším věku.

Ono je to v lékárnách pravděpodobně stejné jako na poštách, kde pracovnice musí každodenně prodat určité zboží. A když se jim to nepovede, tak je od nadřízených zle. Došlo to už i tak daleko, že pošťačka si raději to zboží sama koupí aby měla klid a nebyly jí kráceny odměny. A aby vedoucí byl rovněž v pohodě.

Tomu se říká tržní ekonomika. Nejlépe jí mají zvládnutu tak zvaní šmejdi...

CHCETE ŽÍT ZDRAVĚ? UDĚLAT VŠE PRO TO ABY VÁS NENAVŠTÍVILA RAKOVINA NEBO JINÁ SMRTELNÁ NEMOC? TAK POUŽIJTE METODY JOSEFA ŠVEJKA

(...dokončení někdy v noci.)


Jaro přichází, ale duben má propršet...

28. března 2015 v 20:26

Kandíci psí zuby odcházejí na věčnost, po houbách není ani památky, křivatec český také pomalu odkvétá, ale již kvetou v Praze dříny a na skalách se začíná objevovat tařice skalní. Tak jako každý rok i letos koncert začíná. A jak je to tam u vás doma?

Jenom škoda přeškoda, že jsme se nedostali na Šumavu na šafrány bělokvěté a při té příležitosti nepozdravili bizony, zubry a nějakého toho zatoulaného losa. Ale ono ještě všem dnům není konec.



Na středočeském Medníku to stále žije. Dnes jsme se na fototoulce českou krajinou zcela náhodou setkali s fotografem, novinářem, který nedaleko této zlaté hory bydlí. V rozhovoru z něj vypadlo, že zejména letos tam bylo až neskutečné množství lidí.
My jsme tam nedávno viděli skupinu starších turistů, méně než dvacet jich nebylo, kteří se brouzdali přírodní památkou s turistickými holemi v ruce. Co k tomu ještě dodat? Ty šlápoty nás všech a navíc ty vpichy bodců, určitě rostlinám nesvědčí. Ale státní ochrana má samozřejmě, jak jinak než, opačný názor. Tvrdí, že to není nic protí ničemu. Naopak je to dobré neboť se kypří půda...
Fotografujeme: Na Medníku snad není nikoho kdo by neměl fotoaparát. Dokonce aparáty mají i malá děcka, která snad ještě nechodí do základní školy. Fotí každý. Je zajímavé sledovat o jakou techniku se jedná. Objevují se, ale převelice vzácně, i stroje na film. Samozřejmě že převažují nejmodernější mobilní fotoaparáty. Dnes již není žádného, který by neměl objektiv. Nejvíc je kampaktů, sem tam bezzrcadlovka, ale jsou vidět i nejdražší klenoty. Ty poznáte podle toho, že fotograf se bez stativu neobejde. Kamer je méně, ale i tady je nemálo jejich nadšenců.



Přírodní rezervace bledule jarní u Nedvědice

25. března 2015 v 18:23 | Evropsky významná lokalita Natura 2000 |  Bledule jarní
O víkendu jsme po mnoha letech opět navštívili dnes již velmi známou a vyhledávanou lokalitu s velmi početnou populací bledule jarní (Leucojum vernum) v Přírodní rezervaci "Údolí Chlébského potoka". Najdeme ji nedaleko městyse Nedvědice, u obce Chlébské v okrese Žďár nad Sázavou na Českomoravské vrchovině.

Přírodní rezervace byla vyhlášena už v roce 1953 v rámci Přírodního parku Svratecká hornatina, jak jsme se mohli dočíst na informačních tabulích. Ty zde přehlednou formou popisují místní přírodní podmínky zajímavé pro návštěvníky, kterých zde bylo opravdu hodně. Na lokalitu bledulí lze přijet autem téměř až k okraji rezervace. Někteří toho samozřejmě zneužívali. Nejvíce jsme však potkávali pěších turistů. Snad nikdo nepřišel či nepřijel bez fotoaparátu. My jsme nebyli výjimkou.

Na první pohled nás udivilo množství bledulí. Bylo jich desetitisíce. Možná mnohem více. Opravdu se to nedalo spočítat. Některé teprve začínaly kvést. Tato typicky jarní jedovatá bylina z čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) tu roste v údolní nivě Chlébského potoka, v tzv. jasanovo-olšovém lužním lese. Geologickým podložím jsou krystalické břidlice zvané bítešské ortoruly, vytvářející v údolí Chlébského potoka typické deskovité skalní útvary. Pěkně jsou obnažené desky rul vidět přímo v korytě potoka, kde budují menší kaskády, ale i na údolních svazích pokrytých suťovými lesy.

Kromě bledule jarní je zde údajně vzácně k vidění sněženka podsněžník (tu jsem však zde nikdy neobjevil) a později mnohem hojnější prvosenka vyšší nebo jaterník podléška.

Přírodní rezervace a okolní lužní lesy jsou na seznamu evropsky chráněných lokalit Natura 2000. Bledule jarní je prohlášena podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí za ohrožený druh (C3).

Pěknou vycházku jsme zakončili v jednom ze dvou místních stánků, kde byla možnost občerstvení nebo v našem případě horké gulášové polévky a rozhovorem s místním starousedlíkem. O tom však zase někdy příště…
RNDr. Michal Patočka

!!!POZOR!!! MOBILIZACE!!! PVOS 185. brigáda pořádá II. setkání

24. března 2015 v 21:51 | Přihlašte se buď u Mezka nebo zde v komentářích pod tímto článkem. |  Vojna veselá aneb raketové základny
Raketové vojsko pořádá po roce další setkání. Jedná se zejména o 185. brigádu z Kralovic. Zúčastnit se může každý kdo sloužil nebo prošel základní vojenskou službou. Samozřejmě se to týká i rodinných příslušníků.

Zapadá slunéčko za Kralovickú horú,
zas jeden den v prdeli, chvála pánu Bohu.
Jeden den v prdeli na druhý čakáme,
snad sa ťa civile snad sa ťa dočkáme...


Kandík psí zub III/2015 aneb natáčeli jsme pro Českou televizi

22. března 2015 v 19:36 | Pokusili jsme se všem z vás, kteří jste ještě nad Zlatou řekou nebyli, ukázat jak to na Medníku a kolem kandíku vypadá. Využijte možnosti a vydejte se Posázavskou stezkou na soutok Vltavy se Sázavou. Je to tady zajímavý český kout.... |  Kandík psí zub
Byla zima, květy uzavřené, ale myslím že celkově se povedlo. To ale musíte posoudit jen vy...

S vaším dovolením začnu odzadu. Dnes je 25. března. Ještě v neděli tam tento trs byl, ale dnes již po něm není ani památky. Kam se asi poděl. Něco podobného jsem zažil i v minulém i předminulém roce. O ty trsy má někdo velký zájem. Ale kdo a proč? Nebo je to jinak? To už ale nezjistíme. Divné rovněž je, že těch trsů tam zas tak moc nebývá. V minulých letech vždy po jednom. Letos tam byl také pouze jeden se čtyřmi rostlinamí a dva trsy se třemi. Jinak všechny byliny jednotlivě....

Není to zas tak dávno co se ozvala Česká televize, že na mém, našem, vašem, tvém blogu četli o kandíku psím zubu. A že natočíme. To se také v neděli stalo. Štáb nemalý, parta vynikající a tak jsme se dobře i bavili. Od šéfa až po řidiče nikdo z nich o této vzácné bylině nevěděl vůbec nic. Za hodinku však byli již všichni v obraze. Tu devastaci, pošlapané rostliny, davy lidí, z nichž mnozí tam ještě chodili s turistickými holemi. O psech ani nemluvě viděli na vlastní oči. Byli hodně v rozpacích. Snad se ta jejich tíživá nálada v pořadu ukáže. Kdy se ale bude vysílat, tak to zatím nevím.

....


Vrabci – reakce na Václavův článek Není vrabec jako brabec ....

22. března 2015 v 19:23 | Jiří Patočka |  Vrabec
ČÁST I

Rozdíl mezi vrabcem domácím (Passer domesticus) a moravským je zřejmý každému, kdo ochutnal moravského vrabce se zelím a chlupatými knedlíky. Z vrabce domácího se taková dobrota připravit nedá. Z toho důvodu je moravský vrabec oblíbenější než vrabec domácí a to prý i mezi ornitology. Tedy mezi českými ornitology. Řekl bych, že pro mexické ornitology to neplatí. Různé tortillové placky, tamales s omáčkou pico de galle, burrito chimichanga nebo oblíbené chilli con carne dostanete v každé Casa de Piedra, ale zkuste si tam objednat Moravia gorrión!

Jsem proto přesvědčen, že mexičtí ornitologové mají raději ty své mexické domácí vrabce, protože jsou naprosto jedineční a jiné ostatně ani neznají. Vrabec byl sice v Americe vysazen uměle, ale dnes je tam stejně hojný jako u nás. Dokonce i stejně vypadá, ale chová se úplně jinak. Nevěříte?

Čeští vrabci domácí poletují po krajině ve velkých houfech, neustále se spolu perou a hašteří o kus žvance a když mezi nimi zavládne příměří, slétnou se v obrovském množství na nějaký strom a tam dokáží proklábosit pěkně hlasitě celou noc. Pokud je to hrušeň na vašem dvorku, nebudete z toho mít radost.

To mexičtí vrabci jsou jinší kabrňáci! Pomáhají při úklidu ulic od nedopalků cigaret. Nejsou zaměstnanci místních technických služeb a přesto svou práci vykonávají s obrovským nasazením. Pilně sbírají nedopalky na chodnících a neohroženě se za nimi vrhají do popelnic. Potom do nich klovají tak dlouho, dokud je nezbaví krycí papírové vrstvy a s vláknitou náplní filtru odlétají. Bavlnou cigaretových filtrů, která je nasáklá nikotinem a dehtem, nadšeně vystýlají svá hnízda.

Mexičtí ornitologové si dlouho lámali hlavu, proč to ti vrabci dělají. Proč se chovají tak podivně? Každý by očekával, že se budou smradlavým nedopalkům cigaret vyhýbat na sto honů, jako to dělají i jiné tvorové. A ne, že je budou sbírat a nosit domů.

Zbláznili se? Propadli toxikománii? Dříve to nedělali a nedělají to dokonce ani vrabci ve všech mexických městech. Tak co v tom vězí? Také vás to zajímá?

ČÁST II

Výzkumníci si řekli, že podivné chování mexických vrabců, kteří našli zálibu ve sběru nedopalků cigaret je sice hodně neobvyklé, ale určitě musí existovat nějaké vysvětlení. A tak přišli s hypotézou, že nikotinem a zplodinami hoření nasáklá vlákna by mohla sloužit jako účinný repelent a insekticid a chránit tak ptačí hnízda před hmyzími parazity. Těch je v každém vrabčím hnízdě opravdu hodně a protože vrabci domácí úklid moc neřeší, brouci, prvoci, mouchy, klíšťata a spousta dalších nezvaných hostů neplatících nájem si v hnízdě nerušeně žije a vesele se tam množí.

Hypotéza je to odvážná a určitě zajímavá a tak se výzkumníci rozhodli, že ji prověří. Vytvořili několik umělých hnízd a na nich testovali, zda jedem prosáklá vlákna hmyzí parazity skutečně odpuzují. Jako kontrolu použili vlákna z filtrů nevykouřených cigaret. Experimenty skutečně prokázaly, že čím více nedopalků ptačí hnízdo obsahuje, tím méně je v něm parazitů. Rozborem skutečných vrabčích hnízd vědci zjistili, že v některých bylo až čtyřicet filtrů z vykouřených cigaret (Macias Garcia et al., 2012). Zdá se, že vynález mexických vrabčáků významným způsobem zlepšuje komfort jejich bydlení (Suárez-Rodríguez et al., 2013). Nevyřešenou otázkou zůstává, zda si vrabci nedopalky vybírají čistě náhodou a nevědomě se jim tak daří využívat zašpiněné prostředí ve svůj prospěch, nebo zda jsou si vědomi toho, že nedopalky v hnízdě vyhání parazity a zvyšují kvalitu jejich života (Vincze et al., 2015). Protože ptáci patří mezi velmi inteligentní tvory, nebylo by to nic divného (Roth a Dicke, 2005; Emery a Clayton, 2015).

Až se výsledky tohoto výzkumu dostanou k výrobcům cigaret, možná se dočkáme nových nápisů na krabičkách ve stylu "Cigarety sice škodí vašemu zdraví, ale jejich kouřením přispějete k trvalé udržitelnosti života našich pěvců".

Čeští vrabci určitě nejsou hloupější než ti mexičtí a jistě se brzy také naučí tento vynález využívat a pomocí nedopalků vyhánět nezvané návštěvníky ze svých hnízd. Zkomplikovat by jim to mohla jedině připravovaná novela zákona o kouření, pokud by zakázala hulit i na veřejných prostranstvích. Na tom se ale naší vládní politice nikdy neshodnou!


Literatura

Emery NJ, Clayton NS. (2015). Do birds have the capacity for fun?. Current Biology, 2015; 25(1): R16-R20.

Macias Garcia C. Birds in Mexico use cigarette butts to keep parasites at bay. 06 December, 2012 12:30:00 PRI's The World Dostupné na: http://www.pri.org/stories/science/environment/birds-in-mexico-use-cigarette-butts-to-keep-parasites-at-bay-12295.html

Roth G, Dicke U. (2005). Evolution of the brain and intelligence. Trends Cognitive Sci. 2005; 9(5): 250-257.

Suárez-Rodríguez, M., López-Rull, I., & Garcia, C. M. (2013). Incorporation of cigarette butts into nests reduces nest ectoparasite load in urban birds: new ingredients for an old recipe?. Biology Letters2013; 9(1): 20120931.

Vincze E, Papp S, Preiszner B, Seress G, Liker A, Bókony V. (2015). Does urbanization facilitate individual recognition of humans by house sparrows?. Animal cognition,2015; 18(1): 291-298.
Jiří Patočka

Kandík psí zub II/2015 aneb dnes byl překrásný jarní den

20. března 2015 v 18:34 | Letos je kandíků psích zubů v rezervaci opět méně než v minulých letech. Čím to je? Kde je chyba? |  Kandík psí zub
Stále se dějí zázraky! Bohužel se nám nikdy nepodaří se v těch záhadných věcech vyznat...


Jak rok za rokem ubývá kandíků, tak se také méně nalezají srostlice rostlin. V současné době je tam pouze jediná. Málo je i dvou květů vedle sebe. O třech ani nemluvě. Dnes, pátek, tam neustále přicházeli noví a noví lidé. Je to tam už jak na pražském Karlově mostě, Václavském náměstí....

Když jsme začali stoupat od Zlaté řeky, čti Sázava, do kopce, tak před lesní cestou najednou, z ničeho nic, před námi na nás vykukoval překrásný květ kandíku psího zubu. Zapomenutý sám voják v poli. A to na okraj rezervace jsme to ještě měli přes třista metrů. Kde se tam vzal? Záhada, kterou bohužel nikdo z nás nevyřeší. Kolik je asi možností, že se něco takového stalo?

V těchto dnech jsou květy již v plném rozpuku. Po ránu byly ještě zavřené, ale jak slunce se dostávalo stále více na oblohu, tak začal nebývalý koncert. Pomalu se začaly otevírat a tak bylo na co se koukat. Mají různé tvary a dokonce i několik barev, odstínů. Ten každoroční zázrak Matičky přírody již dlouho trvat nebude. Týden? Čtrnáct dní?

Divné je, máme tady další záhadu, proč rostliny již nejsou v celé rezervaci, ale rok za rokem se stále více přesouvají do jihovýchodního rohu rezervace. To je dnes jediné místo kde je lze najít ve větším množství. Severním a západním směrem již po nich, až na několik kousků, není ani památky. Čím to je? Kde je zádrhel? Co se to tam děje?
AOPK také, již dávno tomu, slíbila, že tam nechá zlikvidovat nepůvodní stromy. A světe div se jsou tam stále...

Poznámka: POZOR! na přírodní památce na Medníku je velké množství klíšťat. Stačí si při fotografování lehnout, mít světlé ošacení a už je můžete počítat. Takže dobře na tom jsou ti, kteří se nechali včas naočkovat. Ale i tak stříkat, stříkat, stříkat...

.....

Kosatec bezlistý pravý - Iris aphylla -

19. března 2015 v 11:26 - - bezlistý pravý
V minulém roce to byl šok! Jak to tam bude vypadat letos?

Když jsem v loňském roce poprve na tu vzácnou lokalitu vystoupal, tak jsem po okamžku byl zděšen. Kosatce bezlisté v dolní části nad stezkou vůbec nebyli. Jenom vyprahlá zem. Nenapadlo mě nic jiného než se domnívat, že nedávným vyřezáním vegetace, keřů, stromků, se něco podělalo.

Nedávno jsem byl na magistrátu hl. m. Prahy řešit připravovanou likvidaci Chuchelského háje, mykologické rezervace, vzácných bylin. Místní úřad dal před Matičkou přírodou zelenou, přednost, sportovním aktivitám. Byl vypracován záměr na singltreck. V rezervaci a v její blízkosti se měli cyklisté prohánět po cestičkách, zvířecích stezkách, mezi stromy. Bohudík se to občanům přilehlých obcí podařilo, ve spolupráci s odborem životního prostředí magistrátu, zastavit. Dokonce v projektu se počítalo že se do háje, rezervace, evropsky významné lokality, přivede voda z Vltavy, položí se elektrické kabely a v zimě se bude pro běžkaře děly zasněžovat.

S úředníky jsem hodil řeč i o lokalitě kosatce bezlistého pravého a dokonce českého. Všichni se shodli, že vyřezávka na těmější populáci vzácných rostlin nemůže mít negativní vliv. Že naopak jim pomůže v dalším rozvoji.

Přes rok jsem měl splín. Vždyť tam chodím s přestávkami téměř sedmdesát let a viděl jsem co jsem víděl. A pak z ničeho nic, jako blesk z nebe, jsem byl osvícen. Vzpomenul jsem si na exkursi, která se tam před několika lety konala ve spolupráci s Botany a přírodovědeckou fakultou. Na příchozí tam vyrazila pěkně početná tlupa divočáků. Naskýtá se tedy otázka, jestli to právě oni nemají na svědomí. Má to logiku. Protože výše položené rostliny byly bez poskvrny, ale ty v nižších místech chyběly. A už tady máme podobný problém jako na Medníku. Oplotit nebo neoplotit? Jenom nevím jestli hlízy kosatců divokým prasatům chutnají. Nevíte někdo?

Poznámka: pouze v roce 2009 jsem tam našel kosatec bezlistý ve žlutém provedení. Nevíte někdo co to znamená?



Křivatec český pravý

19. března 2015 v 11:15 | Prý roste někde v Českém krasu. Tak se ho pokusíme najít. Je to vzácnost, tak proč se neseznámit |  Křivatec český pravý
Nevíte někdo kde ho tam lze potkat, seznámit se?

Před internetem kriticky ohrožená rostlina a nyní již jenom silně. Podobné to bylo, je, i u hub. Z internetových článků se lid o rostlině, houbě, dozvěděl povícero a hle najednou začala vyskakovat jedna nová lokalita za druhou. Dnes už se ví o 100 místech. S velkou pravděpodobností těch plácku bude ještě povícero. Někde je rostlin více, někde i jen o několika kusech. Jenom škoda, že se tak obtížně, zejména pro nepoučeného milovníka přírody, poznává. A aby toho nebylo málo, tak křivatců je povícero...

Kvete v průběhu března a již na konci dubna ho na lokalitách nenajdeme. Vyhledává jižní stráně a potřebuje k životu trochu neurvalosti od lidí, zvířat. Potřebuje narušenou zeminu. Je ohrožován zarůstáním zejména skalních plošin různými druhy trav a nálety křovin.

S písničkou na rtech "Políčko pole, vítr z lesa pofukuje..." jsem se od Berounky vypravil k lesu. Výhoda tohoto blogu je, že když se někdo zeptá, tak určitě brzy dostane odpověď. A tak jsem se z několika e-mailů dozvěděl, kde v Českém krasu roste. Dostal jsem i řadu tipů na lokality v Praze a v jejím okolí.

Matně jsem si vzpomenul, že křivatce potřebují k rozkvětu slunce. Nad mojí hlavou ale zamračené nebe a dokonce začalo poprchávat. Tušil jsem, že to dobře nedopadne. A tak se také stalo. Hned na prvním skalním suku jsem našel tři trsy. Květy ale byly zavřené. Prochodil jsem tuto mnohým botanikům známou skalku křížem krážem, ale kromě mochny, ani nevím která to byla, po jiných křivatcích českých ani památky. Tak jsem se vrátil a udělal několik snímků. Níic moc, a tak zase za rok. Snad se povede.

Není vrabec jako brabec...

17. března 2015 v 19:30 | V pokročilém věku se nikdo nemusí stydět za to když něco poplete. Je to zcela normální. Nebo ne? |  Vrabec
Trvalo to poměrně dlouho než jsem se i já zasmál...

Ještě byla tma a telefon už zvonil. "Václave máme průser. Potřebujeme co nejdříve, nejpozději dnes dopoledne, fotografie vrabců!"

"Není problém," odpověděl jsem aniž jsem tušil co jsem si způsobil za problém.

Ještě jsem hodinku počkal a zavolal našemu Mistru ornitologickému. "Kde bych mohl rychle nasnímat brabce a jak na to?"

Naskočil jsem do metra a uháněl na místo kde prý je jich habaděj. Netrvalo to zas tak dlouho a v aparátě jsem měl řadu slušných fotografií. Odebral jsem se do redakce a už jsem se těšil jak budu pochválen.

Jak ta kola v metru poskakovala tak myšlenka naskočila. Co chtěli? Vrabce, nebo brabce? Vedle na sedadle seděla dívenka a tak jsem jí poprosil jestli by se té skříňky, co měla na koleně, nemohla zeptat jaký v tom je rozdíl.

Začala rychlostí blesku listovat a já jenom nevěřícně koukal: "Vrabec je domácí a polní a má mnoho podruhů. Potom je vrabec nebo i brabec se zelím, nebo špenátem, s knedlíkem bramborovým nebo houskovým. Mohou být i špalíčky. Já jí poslouchal a byl jsem z té spousty informací pořádný dutý špalek.

Vstoupil jsem do redakce, ukázal ptactvo vrabecké nebeské a oni se všichni začali nepříčetně chechtat. To víte že chtěli se zelím nebo se špenátem. Tak jsem se vzdálil a mezi dveřma ještě prohodil ať se rozmyslí jestli chtějí vrabce nebo brabce. Obojí je možné.

Měl jsem štěstí, že hned v první restauraci je měli na jídelníčku. Nafotil, pojedl a ještě jsem termín dodržel. Jo, holt kdo umí ten umí...

Jeřáb panenský...


Ohnivec šarlatový a jak to s jeho výskytem vlastně je …

17. března 2015 v 18:56 - - šarlatový
Početný výskyt exemplářů ohnivce šarlatového (Sarcoscypha coccinea) ze skupiny terčoplodých hub (Discomycetes) v části Přírodního parku "Údolí Bílého potoka" na k. ú. Veverská Bítýška v okrese Brno-venkov by mohl v mnohých vyvolat dojem, že jde o běžnější nebo roztroušeně rostoucí houbu. Ten dojem jsem nabyl, když jsem jej zde před léty objevil, i já. Na svých výpravách do přírody naší vlasti jsem se s ním, popřípadě s jinými druhy ohnivců, občas setkával. Nikdy však v tak početné kolonii, jako je ta v nivě Bílého potoka a obzvláště v bezprostředním okolí bývalého, léta téměř suchého náhonu místního Jarošova mlýna. Proto a přesto považuji tuto houbu za poměrně vzácnou. Místní biotop mu zcela jistě náramně vyhovuje. Je zde vlhko, dostatek vhodného substrátu v podobě tlejících úlomků drobnějších větví habru obecného a trnovníku akátu. Jižní expozice svahu zajišťuje optimální množství světla a tepla. Místní ekologické podmínky způsobují masivnější výskyt ohnivce v této lokalitě. Nepočítal jsem jednotlivé plodnice. Odhaduji však, že jich ke stovce bude, což jistě nejen oko potěší.

O používání ohnivce Indiány v okolí Velkých jezer v USA a Kanadě, kteří jej sušili, drtili na prášek a užívali k zasypávání krvácejících ran, je možné se dočíst na řadě míst. Oni samozřejmě nevěděli nic o jeho hemostatických vlastnostech a protizánětlivých látkách, praktické účinky jim však známy byly.

Závěrem je nutno podotknout, že rozlišit od sebe některé druhy ohnivců je možné pouze mikroskopickým studiem, což bude v případě výskytu v údolí Bílého potoka provedeno zkušeným odborníkem z brněnské mykologické poradny.

Fotografie skupinky ohnivců byla pořízena přímo na dně koryta mlýnského náhonu.
RNDr. Michal Patočka

Kandík psí zub I/2015 aneb stále rok za rokem ho ubývá. Kolik ho bude letos?

15. března 2015 v 18:14 | Jsme v polovině března a na lokalitě pod Medníkem se objevily první rostliny. Je jich moc málo, tak do mariáše, a jsou hodně unavené. Na každoroční koncert si budeme muset ještě několik dnů počkat... |  Kandík psí zub
Státní ochrana přírody konečně pochopila, že neexistují jen kvetoucí rostliny. To jim to ale trvalo....


Česká televize ZDE!!! NÁZOR si udělejte každý sám. Dříve jich tady bylo několik miliónů a dnes? Několik set! A zítra několik desítek! Matematika je srozumitelná věda - tak ubývají nebo neubývají???

Na snímku je první letošní kvetoucí rostlina. Ostatní jsou ještě malilinkaté a květy mají uzavřené. Na první pohled je zřejmé, že jsou prochladlé a potřebují paprsky sluníčka.
Abych nezapomněl. letos vepřové hody v tamější hospůdce budou 28. března. Já se nejvíce těším na ty fantastické škvarečky. Vloni byly volně na stolech a každý si mohl zdarma brát kolik zvládl. Na heslo burle.blog.cz dostanete první pivko zdarma. Tak si to užijte a dobrou chuť...
Ještě na terase pod Medníkem letošní koncert nezačal a už se tam trousí davy lidí. A že jich není zrovna málo. Tu rodinka, která čítá téměř deset členů. Potom parta turistů, kteří si jenom zaskočili z Posázavské stezky. A to nás ještě čekají žáci a zejména studentí přírodovědeckých fakult. To přece ty rostliny nemohou přežít! Nebo snad ano?

Stal se zázrak... Poblíž parkoviště se objevila nová informační tabule. A představte si, že je na ní konečně uvedeno, že na terase nejsou pouze kvetoucí rostliny, ale i ty ve vegetaci neviditelné, semenáčky. Ono se totiž mezi širokou veřejností neví, že kandík než vykvete se k nebesům musí podívat třikrát až čtyřikrát. Problém ale je, že tyto neviditelné byliny nejsou na zemi v listí vidět. A my všichni na ně svorně šlapeme a šlapeme a jak ještě dlouho je zašlapávat budeme? Není právě toto naše barbarstvím tím co způsobuje, že kandíků psích zubů neustále rok za rokem ubývá?

Bývávalo jich tam na milióny a nyní každoročně jen několik set - dvěstě? Myslím samozřejmě kvetoucí rostliny. Není to málo. Nezastavíme konečně to barbarství?

AOPK, CHKO Blaník, která má tuto státní lokalitu na starosti, přišla s novým vynálezem. Nad každou rostlinu postaví trojnožku s dopisem, ve kterém se popisuje jak je kandík vzácný. A jak moc je nutné o ochraňovat. Dnes jsme tam seděli na lavičce a koukali co se bude dít. Rostliny moc nerostou, je jich tam tak do deseti a navíc nejsou moc vidět, ale ty cedulky svítí daleko do kraje. Lidi samozřejmě nenapadá nic jiného než se v davech jít podívat co že to tam je. Nekoukají ani pod nohy a spěchají zjistit jestli tam nevisí pro nějaký ten dárek. Že by třeba v podobě slivovice, koňaku, becherovky?

Je tomu již několik let, co jsem navrhoval lokalitu v průběhu kvetení obehnat "policejní páskou". Podle mého názoru je to jediný způsob jak tuto vzácnou rostlinu ochránít. Vedení Blaníku oponovalo, že to není možné - nelze, podle nich, podle zákona, lidem zakázat vstupovat mezi kandíky. Je to celé na hlavu. Navíc nic moc by se nestalo. Lokalitou prochází do oválu stezka, ze které jsou rostliny vidět a tak se dají i dobře fotografovat. Kdyby tam ta páska byla, tak by se vlk nažral a koza by zůstala celá. Výsledkem by byla zaáchrana chraněné rostliny a s velkou pravděpodobností by kandík začal v příštích letech nebývale přibývat. Co nám brání v tom to zkusít???

Před několika lety jsem se s ředitelem AOPK panem Pelcem dohodl, že on vyvolá slyšení u kulatého stolu s botaniky, profesory vysokých škol, akademie věd atd. Existuje od něj dopis, ve kterém dává svým podřízeným příkaz toto setkání uskutečnit. Do dnešního dne jeho příkaz nebyl splněn. I to o něčem svědčí. Oni si ze svého ředitele dělají srandu, česky čti legraci.

Ale abychom byli spravedliví. Jeden pracovník CHKO Blaník na příkaz svého nadřízeného pojal splnění rozkazu pana Pelce opravdu originálně. Zvedl telefon a obvolal několik botaniků, profesorů, akademiků. Tady jsou podle informace jednoho z profesorů jeho slova: "Víte von nás pořád votravuje jeden samozvaný ochránce přírody. Pane profesore, že není nutné zakazovat lidem vstup mezi kandíky?" Co pan profesor odpověděl nevíme, ale nám řekl toto: "kdybych jenom tušil co se tam na Medníku děje, tak bych s tou páskou pane Burle souhlasil!" Je nutné ještě něco dodávat?

(...dokončení asi dnes v noci. Za okamžik začíná Modrava. Také se díváte?)

Před rokem jsem našel překrásný trs kandíků psích zubů. Něco tak pro duši oblažujícího jsem viděl poprvé v životě. Většinou rostou jednotlivě, ale v takovém množství pohromadě? Doma jsem zjistil, že ty fotografie nejsou zas tak úžasné jak by měly, mohly, být. Na druhý den jsem se rozjel si to zopakovat. Už jsem ale tu nádheru nenašel. Napadá mě pouze jedna myšlenka kam se kandíci poděli... Lidi jsou nepoučitelní!

Česká televize ZDE!!! -všimněte si na konci té poznámky o ničení rostlin....

Fotohádanka aneb 250 / 200 let

14. března 2015 v 12:28 | Budu vám nápovědy dávat pěkně po maličkých kapkách. Jsem zvědav kdo bude prvním vítězem. Jenom prosím nenapište odpověď naplno. Šifrujte, dejte možnost i ostatním....
Kostelíček u rozlehlého rybníka je znám minimálně po velké části západní Evropy. A to zejména ve spojení s jedním človíčkem. V letošním roce uplyne 200 let od jeho úmrtí a 250 let od jeho narození.

I/ nápověda: učili jste se o něm ve škole v hodinách nejen dějepisu...
II/ byl kantorem...

Jednou k tomu okamžku dojde každý. Kdo asi byli naši předci - pohůnci, děvečky, pacholci, kočí, nebo snad nějaká ta honorace? Naprostá většina lidí se moc daleko do minulosti nedostane. Záznamy vedla jenom šlechta. O lidech nízkého stavu pak faráři vedli matriky o hodně později. A navíc písmem, který málokdo umí přečíst. To by bylo ale na jiné povídání...

Ten kraj, který je rájem zvěře a samozřejmě i houbařů, znám odjakživa i když jsem po celý život bydlel o sto kilometrů jinde. Ale zejména v pokročilém věku jsem do tamějších lesů hodně zajížděl.

Často jsem se na náhorní plošine usadil na vystouplé kořeny ohromného historického buku a koukal daleko do kraje. Je tam fantastická vyhlídka, ze které jsou prý minimálně jednou za rok vidět i Alpy. Říkal jsem si, tady někde bych chtěl spočinout do vysvěcené půdy. A pak to přišlo. Začal jsem pátrat po svých hodně dávných předcích. Po rodičích jsme měl několik starých křestních listů, kde jsem se dozvěděl, že jeden z mých praprapradědů pochází z vísky, na kterou jsem se od toho letitého buku dívál. To bylo ale překvapení. Dávná historie se spojila se současností...

Šli měsíce a já se dozvěděl, že v nedaleké vesničce je kronikář, badatel, který ví o tamějších událostech z II. světové války mnoho zajímavých až neskutečných záležitostí. Přišel jsem, představil jsem se a on říká. Jak že se to jmenujete? Z knihovny vyndal tlustou knihu, začal listovat a pomalu číst. Tak jsem se dozvěděl, že předci šli z trhu a cestou se porvali. A to se stalo v roce 1620. Až tak daleko jsem se dostal. A co si budeme povídat. U srdéčka mě i zahřálo, že to tehdá byli dobře situování lidé...

Fotografujeme lední medvědy v pražské zoologické zahradě

14. března 2015 v 12:21 - - lední medvěd
Natočili jsme převelice zajímavé a hodně dlouhé video...

Do mnohých areálů máme možnost chodit na zvýhodněné vstupné, nebo dokonce zdarma. Když se najde chvilka, nebo zrovna jedeme kolem, tak bychom byli hloupí toho nevyužít.

Jeli jsme kolem zoo v Tróji, tak jsme si řekli, že alespoň na chvličku zaskočíme. A neprohloupili jsme. U těch ledních medvědů to bylo doslova a do posledního písmene boží.

Přicházíme a vidíme z povzdálí jak jsou plni lásky. Ušli jsme doslova několik kroků, ještě jsme ani nestačili vyndat aparáty a přestali. Velké zklamání. Mohli jsme mít nebývalé snímky.

Pomalu odcházíme jeden z nás se otáčí a říká: "Hele, voní jdou zase na to..." Vracíme se a co nevidíme. Láska na první pohled. Začíná být nebývalý koncert a my jsme v hledišti. Fotografujeme. Já zanedlouho zapínám video. Jak jsem to zmačknul, tak jsem si uvědomil, že na teleobjektiv mám vše špatně nastaveno. Tyhle parametry přece v ruce neudržím. Objektiv mám ale opřen o sklo, tak snad se povede. Ani nedutám. Najednou křeč v lýtku jedné nohy. Zanedlouho nemohu pořádně stát ani na té druhé. Nesmím se ale ani pohnout. Jinak to nebude to pravé ořechové. Ta jejich akce trvala téměř deset minut. Vypínám aparát a nemohu se pohnout. Chlapi mě ukládají zvolna na lavičku. Jen se děsím aby to neskutečné divadlo se v aparátu povedlo k dokonalosti. A povedlo...

Zajímavé je, že něco podobného se nám nedávno povedlo i s vlky.


Oko kamery má nejen vlky rádo...

13. března 2015 v 0:07 | Koncem března opět začínáme natáčet pro televizi. Hledáme poradce, ale i kompars, milovníky přírody zejména přes houby a byliny. Přidejte se k nám dobře se pobavíte.... |  Televize
Čeká nás přijemně strávený den na břehu Zlaté řeky. I občerstvení v trempské hospůdce bude....

Fotografujeme: Snímat vlky není jednoduché. Nejhorší je, že vše jde příšerně rychle. A to se ještě musí nastavit iso, a z toho plynoucí clona, čas a ještě zaostřit. Většinou se nezdaří. Snímek by to nebyl špatný. Mnohé by dokázal počítačový expert v tiskárně doupravit, ale co ty uřízlé uši. Tak to se určitě domalovat nedá. Ještě štěstí, že existuje to rychlé automatické cvakání. Zase jsem zapomněl jak se tomu říká. Ale povedlo se. Matičce přírodě poděkování.

Jaro přichází a my opět vyrazíme na fototoulky do přírody.

Uskutečníme jich několik vždy během týdne a ty největší akce pak o víkendech. Neseď doma za pecí, ale naopak se přidej . Nedej se, přidej se...





Dnešní den, kouzelný den. Nebylo nás mnoho, ale to je ve všední den naprosto normální. Lid fotografický je v práci. Zítra to - jak již víme - bude veselejší...
Zaměřili jsme se na snímání volavek popelavých. Hnízd, tak jako ptáků mnoho. Ale! Ty neustále pro objektivy překážející větvičky. A to ještě nejsou stromy ozeleněné.

Snímek možná vypadá pohodově, ale je to složitější. Větvičky, větvičky, větvičky. Všude kam se podíváte před ptáky a hnízdy větvičky. Dlouhý teleobjektiv je umí na dálku i zlikvidovat, vymazat. Ale fotografie. ať člověk dělá co dělá. není ostrá.

Medvěd lední aneb bylo by to na hodně dlouhé vyprávění. Podařilo se nám udělat téměř 10 minutové video. Připomínáme, že do řady míst, tedy i do zoo, máme vstupy levnější a dokonce mnohdy i zdarma. Proč toho nevyužít, že?!

Láska kvete v každém věku a nejinak tomu není ani u ledních medvědů. Vidět něco tak zajímavého je o velkém štěstí. Být ve správný čas na správném místě...

(...dokončení brzy.)


ROSTOU - pěkné povídání od J. Šplíchala, které napsal v roce 1942

5. března 2015 v 22:48 | Od vzniku knihtisku se mnohé o houbách, přírodě, napsalo. Mám pocit, že tenkrát ti lidé znali přírodu lépe než my dnes. A především k ní měli vřelejší vztah. Byli s ní v souladu... |  HOUBY
Nedávno jsem na tento blog vložil článek o outkovce vonné. Konečně jsem ho dopsal...

Když rostou hříbky, nastane mezi houbaři radost veliká. Vždyť je to, panečku, radost najíti na travnaté lesní cestičce takových pět, šest či více "bratrů". Les se vám zdá hned o tolik krásnější a zajímavější. Vaše oči přřímo slídí všude vůkol a přitom vidíte a poznáváte věci, kterých byste si jinak ani nepovšimli. Žádný brouček, květinka, nic živého nebo trochu nápadného vám neujde. Při hledání hub učíte se dívati se kolem sebe pozorněji, choditi tišeji, opatrněji. Naučíte se mít vnímavou duši i srdce, a i když je někde hřibů málo, je za to plničký les jiných hub všech možných tvrarů a barev. My, docela obyčejní, příležitostní houbaři, kteří sbíráme jen několik málo obecně známých druhů, jsme na tom o mnoho hůře než ti opravdoví houbaři-znalci. A tu jsne u bolestné houbařské kapitoly.

Krásná ztepilá muchomůrka, která ještě před chvílí svítila v zelenavém šeru lesa svým červenobílým klooukem, leží rozbita na několik kusů, ačkoli nikomu neškodila, nepřekážela - naopak krášlila les svou jasnou červení. A stejné to bývá skoro se všemi houbami jinými. když jich sám neznáš a nesbíráš, měj na paměti, že je může zužitkovat druhý. I kdyby vůbec člověku nebyly k užitku, jsou přece součástí přírody, kterou nemá práva nkdo svévolně ničit. Často i lidé, jinak k zvířatům i rostlinám citliví, bezmyšlenkovitě holí nebo nohou vyvracejí houby, kterých pak neseberou. Je to škoda. Oč je bohatší les vší tou krásou - proč jej tedy ochuzovat?
J. Šplíchal
(napsáno před 73 lety! Ó jak stále platné!)


Stročkovec kyjovitý je velkou záhodou české přírody. Je od něj milé, že se vrací do naší přírody. Kolik lokalit a plodnic letos najdeme? Zjistili jsme od lesních dělníků, dělníc, nové místo. Hledáme dobrovolníky, kteří by ten les procházeli s námi. Pouze tak se snad povede...


Kdo umí ten umí a kdo neumí ten závidí a nevěřícně čumí!!!

4. března 2015 v 11:39 | Není snad nikoho kdo by nepotřeboval nějakou tu korunku navíc. |  HOUBY
Není to zas tak dlouho co si mnozí na internetových houbových stránkách stěžovali, že nějaká ta korunka navíc by přišla k dobru. Houbaři jsou to šikovní, mnozí u svého přijmení používají i titul mykolog. Tak proč si nepřivydělat sběrem, následnou výrobou, a prodejem hub? Jenom je otázka co by na to řekl Lesní zákon. Tam se přece uvádí, že sběr lesních plodů je dovolen pouze pro vlastní potřebu (?) Na toto téma je zde na blogu několik článků. Kde je ale v tom množství příspěvků najít...

Jeden z našich houbařských přátel, zdatný mykolog, již dávno tomu, to vzal pěkně z gruntu. Na zpracování a prodej hub si založil dokonce živnost. Nedávno jsme ho na fototoulce Prahou potkali prodávat na jedné z pražských tržnic. A věřte že byl hodně úspěšný. Nakupující mu doslova a do posledního písmene rvali nejen houby z rukou.

Je chvályhodné, že ceny jeho produktů byly více než přijatelné. Proto ten velký zájem o jeho sortiment. Je dobrým obchodníkem a tak dobře ví, že mnohdy méně je více! Bylo úžasné ho při prodeji pozorovat, poslouchat. On nejen že prodával, bral peníze, ale lidem dělal i neformálně, humornou formou, školení. Vždy se kolem něho seskupil menší dav a lidé o houbách a ostatních lesních plodech, včetně včelařství, vedli přebohatou diskusi. Poslouchali jsme, vyjeveně koukali a hezky po česku mu i záviděli.

Chcete také prodávat? Nyní máte velkou příležitost jak získat od státu povolení na nákup a prodej hub. V polovině března Česká mykologická společnost, tak jako každoročně, připravila pro zájemce potřebná školení. Na jejich základě se můžete pak přihlásit na zkoušky. Neváhejte a patřičné přednášky navštivte. Potom se můžete teprve rozhodnout zda se prodeji a nákupu lesních plodin budete věnovat...

Jako správní fototuláci jsme udělali i překrásný portrét dotyčného našeho farmáře. Bohužel jsme se ho zapomněli zeptat zda snímek zde můžeme předložit. Třeba nám odpoví. A že se nám ten portrét ale povedl...

Nejbližší školení České mykologické společností se konají v těchto termínech: 17. března A. Vít a J. Landa Tržní (kodexové) houby - školení I. část. 24. března A. Vít a J. Landa Tržní (kodexové) houby - školení II. část.

Skleničky ze Španělska od naší zpravodajky...

Vějířovec obrovský aneb i ve stáří je to o kráse

1. března 2015 v 18:04 | Zimní toulky historickým hvozdem mají nevšední kouzlo. Zejména v okamžiku když všude kolem vás začne padat hustý sníh.... |  - - vějířovec obrovský
V zimě není mnoho hub. A navíc již tři roky po sobě není po hlívě ústřičné ani památky...

Při obcházení hlívovniků jsme se s ním setkali již někdy na začátku listopadu. Byl pohledný, ale zase ne tak abych vyndal fotoaparát z batůžku.

To se opakovalo ještě za čtrnáct dní. Dnes jsem ho ale uviděl z jiného úhlu. Navíc na pozadí začal padat sníh. Posadil jsem se s přáteli na zadek, vyndali jsme termosky, placatice, oběd. Ženský vybalily vše co v noci napekly. Začal úžasný hodokvas.

Dokonce jsme pod svahem uviděli i několik trempíků. Triedrem jsme mezi nimi zahledli i několik děvčat. To se zase tak často dnes již nevidí. Tedy ne ty holky, ale ty trempíky.

On vějířovec se v přírodě začíná objevovat v létě. A víte vůbec že je jedlý. Mnozí tvrdí, že za mlada i výtečný. Jak jde do let, tak jeho chuť už není zase tak moc ořechová. Je to ale houba, kterou můžeme zařadit mezi plodnice pro přežití.

Zajímavé rovněž je, že plodnice mnohdy vydrží na kmenu, nebo na jeho úpatí, až do jara, ale i kolikrát do léta. Ale to pak houba již nevypadá moc vábně. Tedy pro někoho již nevábně, ale pro mnohé z nás je to stále o velké kráse.

Jsou doby, že ho nikde nezahlédnete. A pak, na tom správném plácku, je jeden vedle druhého. V různém stáří a tedy i v různých velikostech, množství klobouků. On vějířovec obrovský je velkým zázrakem Matičky přírody. Není zase tak moc hub, které dosahují takových velikostí a zejména masitosti. Máte s ním, co se jeho kuchyňské úpravy týče, jakou zkušenost? Pište prosím pod tento článek do komentářů. Děkujeme...

...a to je jeden z naších miláčků. Poznáte který to je?

Fotografujeme: Udělal jsem poslední třetí snímek a aparát se vzbouřil. V hledáčku jsem měl neustále náhled fotografie. Zkoušel jsem vše možné ale nedařilo se ho odstranit. Říkám, tak to je konec, budu muset navštívit fotogynekologa aby se podíval dovnitř. Všichni koukali, pokyvovali, ale nic rozumného neporadili. Že by konečná?

Aparát jsem uložil do pouzdra s tím, že ho podrobně prozkoumám v hospůdce. Ženské a dívky ale poručily, že knajpa nebude, byla posledně, že se zastavíme v cukrárně. Proti tomuto nátlaku se nikdy nejde postavit.

Ale co si budeme povídat. Toto sladké zastavení máme rádi všichni. A navíc tam i pivo teče proudem. Je to restaurace v jejímž zázemí je obrovská výrobná všeho sládkého. Dostanete tam vše na co si jen pomyslíte. A když nemají, tak obratem pro vás vytvoří.

Ceny tak mírné, že až nevěřicné. Co jinde stojí padesát, tak tady pořídíte za patnáct až dvacet korun. Kafe na mnoho způsobu vynikající a představte si, že na všechno dostanete nefalšovanou pravou českou šlehačku. Umělotina se tady nevede!

Je to divné, úsměvné, ale i všichni mužský i chlapi si místo tekutého moku, chleba, nechalí naservírovat dortíky. Ty tady umí na tu nejvyšší známku. A za tu cenu? Pak nekup to...

Vyndávám fotoaparát a snažím se ho uvést do chodu. Nedaří se. Vůbec na žádný knoflík nereaguje. Stále ukazuje v hledáčku poslední fotografii. Ostatní pokukujou, ale nic z nich nevypadává.

!!!Pozor!!! Nečtěte dál!!! Jak by jste tuto situaci řešili vy??? Už víte? Tak pokračujte ve čtení...

Moje drahá polovička minividličkou vkládá další sousto dortíku do úst. Jenom tak lehce mezi rty zamumlá: "Zkus vyndat baterku a vložit jí tam znova..." Jak to řekla, tak jsem se strašně zastyděl. Ještě než jsem otevřel prostor, ve kterém akumulátor uložen, tak jsem věděl, že to vyjde. Opět, tak jak mnohokrát před tím, mojí ješitnost položila na kolena. Nemám důvod psát dál. Stalo se přesně to co předpověděla. Vyndal jsem baterku, vložil, zapnul aparát a vše bylo opět OK...

.....