Květen 2015

Vstavač nachový od profesora Jiřího Patočky

31. května 2015 v 23:07 | V posledních letech se ukazuje, že těchto orchidejí na rozdíl od jiných přibývá... |  - - nachový
Vstavač nachový svojí velikostí dokáže být velký krasavec. Potěší oko nejednoho milovníka přírody...

Orchidej, které k šedesáti centimetrům mnoho nechybělo. Květ byl obrovský...

Orchideje patří k nejpočetnějším čeledím (vstavačovité, Orchidaceae) kvetoucích rostlin na Zemi. Ve více než 500 rodech čeledi je sdruženo více než 25 tisíc druhů. Uvážíme-li, že na Zemi je kolem 170 000 druhů kvetoucích rostlin, pak každý sedmý druh je orchidej. Většina orchidejí roste v tropech a subtropech, ale jejich rozšíření zasahuje do mírných pásem a na severní polokouli až za polární kruh do Arktidy. Orchideje jsou ceněny pro mimořádnou krásu květů, ohromnou škálu barev a jejich kombinací a rovněž i pro neobvyklé tvary. V České republice je známo okolo 60 druhů orchidejí.

Vstavač nachový (Orchis purpurea) je rostlina vzpřímeného růstu, obvykle 30 - 70 cm vysoká, ale výjimečně může dorůst až do metrové výšky. Má silnou lodyhu vyrůstající ze dvou kulovitých hlíz a až 15 cm dlouhé květenství válcovitého tvaru. Vstavač nachový je naší největší orchidejí a také jednou z nejkrásnějších. Jeho dekorativní vzhled láká "milovníky přírody" aby hlízy vykopali a přenesli do své zahrádky. Takových případů není málo a spolu se zánikem vhodných lokalit je důvodem, proč patří tato orchidej mezi silně ohrožené druhy rostlin ČR (C2) (Bureš et al., 2000).

Barva květu vstavače nachového a kresba na květech je velice variabilní, variabilnější než u jiných našich orchidejí. To nejlépe posoudíme, navštívíme-li některé lokality ve středních, východních či severních Čechách nebo na jižní až jihovýchodní Moravě. Roztroušeně roste i v okolí Prahy, zejména v Českém krasu. Na teplých prosluněných místech začíná kvést již koncem dubna, ale obvykle až od poloviny května.

Pro mimořádně velkou variabilitu svých květů byla u vstavače nachového studována jeho genetická rozmanitost s ohledem na prostorovou genetickou strukturu rostlinných populací (Jacquemyn et al., 2006). Tento vstavač je často i předmětem etologického studia rostlinných společenstev (Jacquemyn et al., 2007; Pellegrino et al., 2010).

Literatura
Bureš P a kolektiv. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda 2001; 18: 1-166. Dostupné na: http://portal.nature.cz/publik_syst/files/RL_OP18_cevnt.pdf

Jacquemyn H, Brys R, Vandepitte K, Honnay O, Roldán-Ruiz I, Wiegand T. A spatially explicit analysis of seedling recruitment in the terrestrial orchid Orchis purpurea. New Phytol. 2007;176(2):448-59.

Jacquemyn H, Brys R, Vandepitte K, Honnay O, Roldán-Ruiz I. Fine-scale genetic structure of life history stages in the food-deceptive orchid Orchis purpurea. Mol Ecol. 2006; 15(10): 2801-2808.

Pellegrino G, Bellusci F, Musacchio A. Strong post-pollination pre-zygotic isolation between sympatric, food-deceptive Mediterranean orchids. Sexual Plant Reproduction, 2010; 23(4): 281-289

Průša D. Orchideje České republiky. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2005; s. 112-113. ISBN 80-251-0726-4.
Jiří Patočka

Fotografujeme: Snažil jsem se přes zelenavou trávu - proto to někde vypadá, že není zaostřeno - nasnímat skupinku nachových. Jak se to povedlo to už musíte posoudit vy. Pojďte si o fotografii více povídat.

Ozvalo se nemálo hlasu, že ten černobílý snímek není dobrý a to zejména proto, že není barevný. Květiny musí prý hýřit barvami. Určitě to není nesprávný názor. Já ale s láskou vzpomínám na staré knihy, kdy se barva ještě moc nepoužívala. Také odborné populárně naučné časopisy a podobné tiskoviny barvu ještě neuměly. Ty fotografie v nich jsou ale stále úžasné...

Problémem je, že ta černobílá fotografie nahoře není zas tak moc černobílá. Udělal jsem jí na počitači ve filtrech. A to není ono. Takový snímek se musí již nastavit ve fotoaparátu. Ale co si budeme povídat. Všichni kdo se o fotografii vážněji zajímáme víme, že stejně černobílá nebude taková jako z negativu...

Bradáček vejčitý je nejrozšířenější orchidej naší přírody

30. května 2015 v 23:13 | Jiří Patočka |  - - bradaček vejčitý
Když jsme dnes odcházeli od střevičníku pantoflíčků, tak z ničeho nic před námi tento krasavec...

Bradáček vejčitý (Listera ovata) roste na světlých a vlhčích místech, ale nesnáší kyselé půdy a rašeliniště. Najdeme jej na lesních mýtinách a okrajích lesů, v křovinách i na otevřených loukách. Je to vytrvalá rostlina, která v dospělosti dorůstá výšky 60 cm. Lodyha vyrůstá z koncového pupenu vodorovného, válcovitého oddenku s dlouhými kořínky a je ukončena 10 až 65 žlutozelenými květy seskupenými do přímého klasovitého květenství. Oboupohlavné květy vyrůstající na stopkách dlouhých 3 až 4 mm jsou souměrné a jejich vejčitě kopinaté listeny bývají velké 3 × 1 mm. Žlutozelených okvětních lístků s fialovým lemem je šest, nejsou rozlišeny na korunu a kalich. Rostlina kvete v květnu a v červnu a lodyha nepřečká zimu. Z koncového pupenu oddenku vyrůstá příštím rokem nová lodyha. Každá uschlá lodyha zanechává na oddenku jizvu a tento postup se každoročně opakuje, takže podle počtu jizev lze odhadnou stáří rostliny.

Z listů bradáčku vejčitého byl izolován jedovatý lektin, tvořený proteinem složeným ze dvou subjednotek o molekulové hmotnosti 12,5 kDa (Van Damme et al., 1987). Lektiny jsou proteiny produkované rostlinami i živočichy, které dokáží s vysokou mírou specifity rozpoznávat a vázat cukry, ať už volné nebo vázané na glykoproteinech nebo glykolipidech (Goldstein a Hayes, 1978). Lektiny se účastní mnoha dějů, ve kterých je nutné specifické rozpoznávání (imunologické reakce, kontakt buněk ve tkáních, interakce patogenů s hostitelem atd.) a mnohé z nich jsou i velmi toxické. Lektin bradáčku vejčitého má specifitu k cukru alfa-D-mannose (Saito et al., 1993) a patří tedy mezi lektiny, které zasahují do procesu replikace viru HIV (Balzarini et al., 1991). Tento typ lektinů by mohl být přínosem v terapie lidí nakažených virem HIV (De Clercq, 2000).


Literatura
Balzarini J, Schols D, Neyts J, Van Damme E, Peumans W, De Clercq E. Alpha-(1-3)- and alpha-(1-6)-D-mannose-specific plant lectins are markedly inhibitory to human immunodeficiency virus and cytomegalovirus infections in vitro. Antimicrob Agents Chemother. 1991; 35(3): 410-416.

De Clercq E. Current lead natural products for the chemotherapy of human immunodeficiency virus (HIV) infection. Med Res Rev. 2000; 20(5): 323-349.

Goldstein U, Hayes CE. The lectins: carbohydrate-binding proteins of plants and animals. Adv Carbohydr Chem Biochem. 1978; 35: 127-340.

Saito K, Komae A, Kakuta M, van Damme EJ, Peumans WJ, Goldstein IJ, Misaki A. The alpha-mannosyl-binding lectin from leaves of the orchid twayblade (Listera ovata). Application to separation of alpha-D-mannans from alpha-D-glucans. Eur J Biochem. 1993 Oct 15;217(2):677-81. Erratum in: Eur J Biochem 1994; 222(3): 1064.

Van Damme EJ, Allen AK, Peumans WJ. Leaves of the Orchid Twayblade (Listera ovata) Contain a Mannose-Specific Lectin. Plant Physiol. 1987; 85(2): 566-569.

Sírovec žlutooranžový ze švestky aneb je opravdu z ovocného stromu nejchutnější?

30. května 2015 v 23:10 | Těkat neustále očima po houbách ve funkci řidiče není zas tak moc dobrý nápad... |  - - sírovec žlutooranžový
Sírovec žlutooranžový je prý nejchutnější z ovocného stromu. Co vy na to? Jakou máte zkušenost?

Vyrazili jsme dále do světa z rezervace, která je známá bohatým výskytem různých druhů kruštíků. Již je jich tam plno, ale ještě bohužel nekvetou. Budeme si muset ještě týden počkat...

Současný čas je pro oka milovníka přírody až neskutečný. Sice už to tolik na mezích a v alejích nekvete, ale ta zelená všude kolem nás je až neskutečná. Auto plné až po střechu a my se všichni kocháme. A to i já jako řidič, který těžký život má, jak se zpívá v té přeslavné písničce. Jak se tak často za jízdy kochám, tak mnohokrát to mám jen tak tak, že nekončím někde ve škarpě. Když ta naše Matička je tak přenádherná a já jsem nepoučitelný.

Tohoto přenádherného sírovce jsem jako jediný z posádky zahlédl letmo okem na švestce. Trůnil si na ní jako nějaký turecký paše a rozhlížel se daleko do krajiny. Sešlápl jsem jemně brzdový pedál a všichni se divili co že se to děje. Jenom jsem ukázal ruku a to už jsem vyndaval fotoaparát a otevíral dveře. Sláva to byla veliká. Vždyť je to náš letošní první.

Není alej jako alej. Na těch zapadlejch silničkách není problém ho sebrat a doma si ho na nějaký ten věky prověřený způsob uklohnit. Otázkou je jak moc je jedlý ten z frekventovaných cest. Co asi všechno má v sobě? Je taková plodnice pro zdraví člověka ještě bezpečná? Já na to odpovědět neumím. Ale co vy? Víte někdo?

V žádném případě nezastavujeme na dálnici, nepřeskakujeme, neprořezáváme plot, který slouží jako zábrana proti vběhnutí zvěře. Takového žlutooranžového raději oželíme. V tomto případě by se nám ta naše houbařská a kulinářská vášeň nemusela vyplatit...

Ten náš první byl velký a již na omak mlaďoučký. Nůž do něj zajel jak do másla. A to je prvotní znak toho, že taková plodnice je pro kuchyň ta nejlepší, nejvyhledávanější. Ostatní snad nemá cenu ani odebírat. Nebo snad ano? Tvrdší se prý dají ještě dobře použít na guláš. Ten náš vyrostl na švestce a tak konečně zjistíme jestli je pravda, že ten z ovocných stromů je chuťově nejlepší.

O den později: Už jsem se moc těšil jak si ho na druhý den uděláme jako řízek v trojobalu k obědu. Již jsem ho měl na kari, ale to nebylo nic moc. Spíše nic než moc. Chyba asi byla v mé maličkosti. Já totiž toto koření nemusím.

Z ničeho nic jsem zjistil, že sírovec žlutooranžový švestkový nám z kuchyně až záhadně zmizel. Něco si odebrala rodina, o trochu více sousedstvo. Holt nemám tak dlouho vylehávat v posteli. A je dokonáno. Tak snad někdy příště. Vždyť houbařská sezona teprve začíná a tak se snad povede najít dalšího. Jenom aby byl také tak mlaďoučký.

Střevičník pantoflíček II/2015 so aneb o jedném dobrodružstvi v džungli

29. května 2015 v 23:45 | Člověk nemusí jezdit na druhý konec světa aby zažil dobrodružství. Parádní se dají prožít i za našimi humny.... |  - - střevíčník pantoflíček
Skončila II. světová a hranice se zavřela.
Naši západní spojenci nás darovali tavarišči Stalinu.
A bylo dokonáno.
Seděli jsme v lůně Moravy, Slezska, Čech a hltali knihy, časopisy.
A snili, že i my jednou někam daleko vyrazíme.
A když jsme se konečně dočkali, tak sil a zdraví již není. Tak zase sedíme u televize a sledujeme přírodovědné pořady.
A s láskou závidíme těm, kteří se mají možnost světem toulat.
Mladí, naše děti, to již mají hodně snadné.
Stačí umět jazyky, počkat si na levnou letenku a během doslova několika minut vyrazit kam srdce ráčí.
Není však nutné zoufat. I u nás, za humny, můžeme prožít až neskutečné zážitky.
A jeden takový jsme prožili právě dnes. I tu mačetu bychom hodně potřebovali...


Vyrazili jsme na další nám již několik let známou lokalitu. V tom dnešním nečasu, foukal studený vítr a z nebes každou chvilku padala voda, jsme se trmáceli do nikde nekončícího kopce abychom následně po zadcích sjeli až do neskutečně hluboké zarostlé rokle. Hodinu jsme se i po čtyřech plazili k našemu vysněnému plácku. A všude tuny promáčené zeminy, která nám neustále obalovala boty.

Kam oko pohlédlo všude vysoké kopřivy, trnité keře, které vzájemně prorostlé a mezi nimi vyšlapané stezky od zvěře. A po těch jsme se pomalu šinuli vpřed.

Bohudík jsme od minula věděli, které straně dávat přednost. Předloni to byla pravá a tak jsme žádné orchideje nenašli. V minulém roce jsme měli o hodně větší štěstí. Letos se stejně stalo co se stát asi muselo. Všichni ten první a jediný trs přešli. Ale já si dobře pamatoval ten zarostlý kopeček za kterým jich vloni bylo nejvíce. Uhnul jsem o několik kroků a byl tam. Sice jediný o několika rostlinách, ale opodál byly další jednotlivé byliny. Krása to veliká...

Všichni odkráčeli do neznáma a umím si představit jak byli naštvaní, že nikde nic. Museli mě v duchu hodně proklínat. Netrvalo zase tak dlouho když zjistili, že chybím, že jsem vzal kramle. Zanedlouho koukám jak se protahují přes ten běs nepropustné džungle k mé na stromě pověšené bundě. Přicházejí a koukají co to tam na té zemi v kleku dělám. A už ho vidí. Střevičník pantoflíček, trs o šesti rostlinách. Celkém jsme našli dvanáct kvetoucích rostlin a pět nekvetoucích. A opodál ještě další zdejší zázrak. O tom ale příště v jiném článku.
Koncert aparátů započal. Ještě nás ale čekal nemilý výstup z rokle. Mladež to uvládala bez ztráty kytičky, ale my dříve narození jsme to neměli vůbec snadné. Když jsem ale pak šli již z kopců a obdivovali vzdálené horská pásma, tak nám otrnulo. Shodli jsme se, že zítra vyrazíme nanovo. Zdrávi došli...

Střevičník pantoflíček I/2015 ck aneb štěstí přeje připraveným

29. května 2015 v 22:12 | Něco takového se může poštěstit pouze když člověk má převeliké štěstí. Je to podobné jako kdyby ve sportce vyhrál několik stamilionů. Nebo se snad někomu z vás povedlo něco podobného? |  - - střevíčník pantoflíček
Vypadá to, že v přírodě se něco divného děje. Přibývá vzácných hub - ale již několik let je strášná bída o první jarní houby - ale i některých orchidejí. Mezi ně patří, kromě vstavačů nachových i střevičníci pantoflíčci. Na straně druhé některé orchideje - kukačky - rok za rokem ze svých stanovišť stále více mizí. Je to celé takové divné a zatím i nevysvětlitelné. Nebo máte jiný názor?

Už je to předávno, kdy se dal kolem Prahy najít v nemálo kusech střevičník pantoflíček. A opravdu takové časy bývávaly. Pak se něco zvrtlo a on na velice dlouho zmizel. A Matičko přírodo div se v roce 2013 se udál zázrak.

Jan Pavlík, povoláním meteorolog, dnes na zaslouženém odpočinku, je převelikým milovníkem přírody. Je přehodně lidiček, které naučil jí mít rád. Není snad dne aby někam za ní nevyrazil. Netoulá se jen po Čechách, Moravě a Slezsku, ale navštívil i hodně předaleké kraje. Nejraději vzpomíná na mnohodenní putování s přáteli jen s batohem na zádech po Andách. V minulém roce v době orchidejí to bylo toulání po Dolomitech. Tam jsem měl tu velkou čest ho důvěrmě poznat. Vzácný to člověk. Ale jak neustále říká, doma je doma. Naše příroda je nepřekonatelná. Tady jsme se narodili, tady žijeme...

Bydlí na okraji jedné malebné vesničky nedaleko našeho hlavního města. V roce 2013, právě v této době, se vyprávil na celodenní procházku do nedalekého lesa za řekou Berounkou. Vyškrábal se po zvířecí stezce, na kterou doléhal hluk z několika nedalekých hodně frekventovaných silnic. Netrvalo dlouho a objevil několik okrotic bílých ale i vstavačů nachových.



V tomto roce, na rozdíl od toho letošního, jich ještě tolik nebývalo. Začal je okukovat, kochat se, a nezapomněl si je spočítat. A jak tak se šoulal sem a tam, tak těch orchidejí stále přibývalo. Najednou kouká - jak ten jelen na nová vrata - a všechna ta čísla hned zapomněl. Nejdřív nevěděl zda to není přelud, fata morgana. Z křoví, nedaleko osetého pole, vykukovalo několik trsů střevičníků pantoflíčků a zanedlouho jich bylo ještě povícero. I letos to nejsou co do výšky žádní atleti, ale květů mají nebývale mnoho. Trsů jsme před několika dny napočítali dvanáct. Jak tento plácek bude asi vypadat v příštím a v dalších letech? Zajímavé je, že je ze všech stran tento lesík navštěvován lidmí. Ještě štěstí, že se nikomu, ani zvěři, do toho trnitého houští nechce. Přejme si aby to ještě hodně dlouho vydrželo...

A aby toho nebylo málo, tak vzdušnou čarou, ve vzdálenosti čtyř kilometrů, je další plácek, kde opět v trnitém křoví jeden trs. Sedí si pěkně ve zlatavém provedení hned vedle široké cesty a kolem něho bílé květy trávnice. Tady bude nemálo slaďoučkých jahod. Bohužel nevíme kde se tam vzal a kdo ho jako první objevil. Nevíte náhodou?

....

Bělozářka liliovitá

25. května 2015 v 22:21 | Bylina, která patří mezi ty, kterých neustále v přírodě přibývá. Ale jak kde, že? |  Bělozářka liliovitá
Bělozářka ve svém svatebním bílém šatě je převeliká parádnice...


Máme za chalupou takový ne zase moc veliký stepní plácek, kde i v letošním roce příval bílých květů. A kam se oko podívá i spousta vlasů, kavylů, poustevníka Ivana. Ještě nedávno tady bylo modré pole. Kvetl len rakouský. I toho tady máme všude nemálo.

(...dokončení příště.)

Kočka divoká. Kdo si počká tak se i dočká.

25. května 2015 v 10:13 | Nošením dřeva do lesa je tvrzení, že kočičky jsou zajímavá, inteligentní a překrásná zvířátka. Ale nad tu divokou určitě není.... |  - - kočka divoká
V minulém článku o kočce divoké jsem psal, že nic moc. Nyní se konečně povedlo....

(...zatím vložím jen snímek. Nevím co k němu napsat. Nechcete se toho někdo ujmout?)

Roklan alias Rachel aneb jak se tam dostat a co dál!?

24. května 2015 v 22:58 | Vypravit se na tento vrch není zas tak nic složitého. A my poradíme jak na to. Návštěva této zajímavé dvojhory určitě stojí za tu námahu... |  Šumava
Malý a Velký z české strany...

Houby až na troudnatec kopitovitý nic moc. Ale pobratřil se s námi tetřev hlušec. Ó jaká to náhoda. Šli jsme po jeho stezce a najednou z ničeho nic byl v našem dohledu...

Celé hraniční Bavorsko je poseto pozvánkou na výstavu fotografií hub v muzeu v Železné Rudě...

Z nástupního místa od konečné autobusu (2,5, 5) je to k horské chatě něco málo přes hodinu - řízek, nějaká ta bavorská specialita, pivo, limonáda - a pak jen dalších patnáct minut na vrchol. Celkem hodinu a půl. My starší jsme to zvládli jen o několik minut později a to jsme se často museli zastavovat. Tu jsme obdivovali studánku, tam krásy tamějšího bukového lesa, kde jen sem tam nějaký ten smrk. Jedli jsme viděli pouze v podobě několika semenáčků. A především jsme hodně dišputovali o troudnatci kopytovitém. Zejména v hořejší části kam oko dohlédlo polomy. Po pravdě řečeno ty zastávky na kochání kolem přírody jsme nenápadně dělali proto, že už jsme toho měli každou chviličku dost a museli jsme nechat odpočinout jak nožkám, tak i plicím. V žádném případě bychom ale nepřiznali, že na podobné vandrování, fototoulky, už zkrátka nemáme. Výstup je povolen od května do konce října.

Pohled z vrcholu směrem do Čech. Modravská slať.

Na Velký Roklan i na Velkou Ráchel je to až nepříjemný krpál. Vždyť ale není kam pospíchat. Každý si zvolí své tempo, sem tam si odpočine, posedí, pokecá, popije, pojí. A co je hlavní na vrchol to vždy zvládne. A věřte, že to stojí za to podívání. Nesmí ale být opar, pršet a dout studený vichr. Když jsme vylezli nahoru, tak jsme toho moc neviděli a Alpy už vůbec ne. Pěkné podívání však bylo na Modravské slatě, Poledník. Škoda, že na tuto dvojhoru není z Čech přístup. To by bylo ale na jiné a hodně dlouho povídání. Tak snad někdy příště...

Není to zas tak dlouho co jsme mohli od Březňaku projít údolím Modravského potoka až na Luzný. Zajímavé to bylo putování a vůbec, až na závěr, nebylo náročné. Bylo to v době, kdy se proslýchalo, že ředitel národního parku bude odvolán. Tak jsem mu slíbil, že když se tak stane, že mu tu Šumavu koupím.

Zanedlouho vyrazíme na Luzný, Velký Javor, Grosse Aber. Hoher Bogen atd. Po pravdě řečeno ono se v této části Německa dostí zajímavě houbaří.

Hvozd kolem Roklanského jezera.

A JAK NA TO? Po přejezdu hranice - před tím se náležitě připojistíme, eur moc nepotřebujeme, jen tak něco pro jistotu - pokračujeme na Frauenau. Když budeme míjet na obchvatu Zwisel, tak si musíme při sjezdu pohlídat odbočku. Odbočíme do prava a pak následně ihned vlevo na Frauenau. Tady je to pro řidiče, navigátora, jediná možnost jak to podělat.

Zanedlouho jsem ve Spiegelau. Projedeme městem až vlevo uvidíme nákupní střediska. Odbočíme k nim, ale popojedeme ještě malilinkatý kousek, doslova několik centimetrů, dál. Po pravé straně uvidíme pod sebou několik záchytných parkovišť. Jsou neplacená. A jsme na konci cesty.

Odtud odjíždí autobus pod Ráchel. Na horním snímku je autobusová čekárna. Konečná se jmenuje Gfall. Cena jízdenky je 2,5 eura, zpáteční jednou tolik. Potom až na vrchol 1,5 hodiny po dobře přípravené cestě. Od horské chaty je kamenité schodiště, ale již žádné velké stoupání. Nepříjemné jsou různě poskládané kameny o různorodé výšce a šířce. Není se ale čeho bát. Zvládne to i malé děcko. Tedy když ho ponesete na zádech.

Ten autobus je hodně důležitý. Ono jít téměř deset kilometru z městečka až na Gfall po asfaltce by bylo hodně únavné, nepříjemné. Poslední odjíždí krátce po osmnácté hodině, tak je převelice volného času. Není kam pospíchat. Možností ale je při zpáteční cestě zvolit delší jinou trasu, která vede i k Roklanskému jezeru. Vždy nás ale povede symbol tetřeva hlušce. Tras na Roklan je několik, tak si každý podle náročnosti může vybrat tu svou.

Nevím co je na tom pravdy, ale před osmou hodinou se dá prý vyjet autem až na Gfal. Zpět se může kdykoliv, ale pouze za odjíždějícím autobusem. Důvod je jednoduchý. Vozovka je tak úzká, že se na ní dvě osobní auta v protisměru nevejdou.

Neobvyklé, ale překrásné setkání:









Okrotice bílá aneb z této máme velkou radost

19. května 2015 v 23:18 | Je prokázané, že naopak od mnoha jiných orchidejí jí v lesích a hájích po celé republice přibývá |  - - okrotice bílá
To ale v žádném případě neznamená, že je hojná. Opak je pravdou. Ona ta matematika kolem orchidejí, tak jako i hub a živočichu. je taková nesrozumitelná, divná...

(...dokončení textu asi zítra.)

Klanolístka obecná

19. května 2015 v 21:59 | Jiří Patočka, Václav Burle |  - - klanolistka obecná
Klanolístka obecná (Schizophyllum commune Fr.) je dřevokazná houba, která rozkládá živé i mrtvé dřevo a významným způsobem se podílí na rozkladu zbytkové dřevní hmoty a recyklaci uhlíku pocházejícího z živých organismů. Většina obnovitelného uhlíku v přírodě totiž existuje ve formě ligninu nebo polymerů celulózy a hemicelulóz a dřevokazné houby a jejich enzymy mají zásadní význam z hlediska uhlíkového cyklu na zeměkouli (Niederpruem et al., 1964).

Foto: Zdeněk Pelda

Klobouk klanolístky obecné je tenký a pružný, 1-4 cm široký, vějířovitý, často laločnatý, podvinutý a většinou bez třeně. K substrátu je přirostlý bokem, ale někdy i svrchní stranou. Na spodní straně klobouku má hymenofor ve tvaru řídkých lupenů a byla proto dlouho řazena mezi houby lupenaté. Teprve podrobnější studium spojené genetickou analýzou ukázalo (Ohm et al., 2010), že patří mezi houby nelupenaté, do příbuzenstva hub chorošovitých (Polyporaceae). Je to jedna z celosvětově nejrozšířenějších dřevokazných hub, která napadá hlavně bělové listnáče i vzácně i jehličnany. Mezi nejčastěji napadané patří buky, duby, lípy a olše. Roste však i na ovocných stromech, oslabených a poškozených mrazem, okrasných dřevinách v městských parcích a ulicích, které trpí suchem, solením vozovek, výfukovými plyny a prachem. Houba napadá jak živé stromy různě poraněné nebo jen oslabené, tak mrtvé dřevo, které rozkládá bílou plísňovitou hnilobou, ale pouze jeho bělovou část (Holec et al., 2012). Její nebezpečí spočívá v tom, že rozklad dřeva postupuje velmi rychle, takže houba dokáže v krátké době významně snížit mechanickou pevnost dřeva, které se snadno láme (Birkinshaw et al., 1942). Klanolístka roste v dubnu až prosinci zpravidla ve velkých skupinách, plodnice je jednoletá, ale se zaschlými plodnicemi se v lese můžeme setkat celoročně.

Mnohé dřevokazné houby mohou mít negativní vliv i na zdravotní stav člověka a klanolístka obecná patří mezi ně (Kamei et al., 1994). Nižší houby - kvasinky a plísně - jsou známé jako původci kožních i vnitřních onemocnění již dlouho, ale vyšší stopkovýtrusé houby (Basidiomycota), nebyly až donedávna s onemocněním člověka spojovány. Výjimkou jsou pouze alergické reakce na výtrusy hub, které mohou u citlivých osob vyvolat alergickou reakci provázenou tvorbou protilátek třídy IgE. Dlouhodobý pobyt v prostředí s vysokou koncentrací výtrusů může vést k vzniku zánětlivého respiračního onemocnění, které se vyskytuje zvláště u lidí pracujících se slámou a senem. Alergenní výtrusy však produkují i některé vyšší stopkovýtrusé houby: šupinovky, hnojníky, lysohlávky, hlívy apod. Ohroženi jsou zejména lidé pracující v pěstírnách jedlých hub (žampionů a hlívy ústřičné). V období, kdy houby sporulují, produkují každý den miliardy mikroskopických výtrusů.

Nebezpečím pro člověka může být i růst mycelia (podhoubí) basidiomycet v tkáních. Nejčastějším původcem takových onemocnění je právě klanolístka obecná, která je schopna způsobit řadu nejrůznějších zdravotních problémů. Nejčastěji napadeným orgánem jsou plíce (Kawano et al., 2003). Růst houby v plicní tkáni vyvolává zánětlivou reakci (Amemiya et al.,2009), ale mohou se zde vytvořit i útvary na bázi plodnic o velikostí až několika centimetrů. Růst mycelia klanolístky byl ale zaznamenán také v ústní nebo čelní dutině, mozkomíšním moku, mozku (Hoenigl et al., 2013) a dokonce i v oku (Saha et al., 2013).

Literatura
Amemiya Y, Shirai R, Tokimatsu I, Oka H, Iwata A, Otani S, Umeki K, Sakashita H, Ishii H, Gendo Y, Kishi K, Hiramatsu K, Kadota J. [Allergic bronchopulmonary mycosis induced by Schizophyllum commune--case report and review of the literature]. Nihon Kokyuki Gakkai Zasshi. 2009; 47(8): 692-697.

Birkinshaw JH, Findlay WPK, Webb RA. Biochemistry of the wood-rotting fungi: The production of methyl mercaptan by Schizophyllum commune Fr. Biochem J. 1942; 36(5-6): 526.

Hoenigl M, Aspeck E, Valentin T, Heiling B, Seeber K, Krause R, Stammberger H, Beham A, Buzina W Sinusitis and frontal brain abscess in a diabetic patient caused by the basidiomycete Schizophyllum commune: case report and review of the literature. Mycoses 2013; 56(3): 389-393.

Holec J, Bielich A, Beran M. Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha 2012.

Kamei K, Unno H, Nagao K, Kuriyama T, Nishimura K, Miyaji M. Allergic bronchopulmonary mycosis caused by the basidiomycetous fungus Schizophyllumcommune. Clin Infect Dis. 1994; 18(3): 305-309.

Kawano T, Matsuse H, Iida K, Kondo Y, Machida I, Saeki S, Tomari S, Miyazaki Y, Kohno S. [Two cases of allergic bronchopulmonary mycosis caused by Schizophyllum commune in young asthmatic patients]. Nihon Kokyuki Gakkai Zasshi. 2003; 41(3): 233-236.

Niederpruem DJ, Hobbs H, Henry L. Nutritional studies of development in Schizophyllum commune. J Bacteriol. 1964; 88(6): 1721-1729.

Ohm RA, De Jong JF, Lugones LG, Aerts A, Kothe E, Stajich JE, Wösten HA. Genome sequence of the model mushroom Schizophyllum commune. Nature Biotechnology 2010; 28(9): 957-963.

Saha S, Sengupta J, Banerjee D, Khetan A, Mandal SM. Schizophyllum commune: a new organism in eye infection. Mycopathologia. 2013; 175(3-4): 357-360.

Klanolistka obecná aneb významný objev ONDŘEJE HUBÁLKA

19. května 2015 v 9:47 | Student Letohradského soukromého gymnázia uspěl ve světové soutěži. Vymyslel jak vyčistit vodu od většiny nečistot. V americkém Pittsburghu obdržel bronzovou medaili. Otázkou je jak moc k jeho úspěchu přispěli jeho profesoři, škola? |  - - klanolistka obecná
Houba, která umí ve vodě odbourávat těžké kovy...

K odstranění těžkých kovů využil Ondřej Hubálek klanolístku obecnou. Zdůraznil, že tato houba zbaví vodu většiny nečistot za neuvěřitelné tři minuty. Na projektu pracoval na stáži v biotechnologické společnosti Contipro. V době, kdy se pitná voda stává doslova strategickou surovinou je zejména v mnohých oblastech světa její nedostatek závažným problémem. Její následné čistění se proto stává nutností.

Student Letohradského soukromého gymnázia Ondřej Hubálek za své řešení získal na největší světové soutěži mladých vědců Intel ISEF v americkém Pittsburghu bronzovou medaili a rovněž jeden tisíc dolarů. V národních vědeckých soutěžích po celém světě se o postup utkalo sedm milionů studentů. BLAHOPŘEJEME!!!


Klanolístka obecná FOTO: Zdeněk Pelda

Devětsil bílý - Petasites albus - Deväťsil biely

19. května 2015 v 0:18 Devětsil bílý
Děvětsil bílý je rostlinou vyšších poloh. A to na rozdíl od toho lékařského...


(....dokončení zítra.)

Plakátů, pozvánek, není nikdy dost

19. května 2015 v 0:02 | Jsou předpokladem bohaté návštěvnosti a to z obou stran hranice. |  VÝSTAVY

Vstavač bledý 2015/ s aneb nechtělo by to změnu?

18. května 2015 v 23:12 | O tuto lokalitu se starají dobrovolníci z řad milovníků přírody a zdejší lokality zejména. Děkujeme. Jenom prosíme aby jste následující řádky správně pochopili. Není snad ten náš nápad rozumný? |  - - bledý
Vstavač bledý měl zde v letošním roce 12 kvetoucích rostlin a to není oproti minulým rokům zas tak špatný výsledek...

Při našem posledním návratu ze Šumavy jsme se tam s velkm očekáváním zastavili. Bohužel až na jednu orchidej, která teprve začne kvést, ty ostatní pomalu ale jistě již odcházejí na věčnost. Jenom je škoda, že o této lokalitě nemáme více informací. Zejména pak o její historii. Snad se z těch mládenců a děvčat, kteří se o ní příkladně starají najde někdo kdo nám vše vysvětlí. My dobře víme, že řada z nich na tento blog pravidelně chodí...

Po našem několikaletém pozorování této lokality docházíme k přesvědčení, že ty klícky nejsou dobrým nápadem. Navíc jsou složité a jejich neustále opravy i pracné. To by ale nebylo zas tak nic proti ničemu. Problémem ale je, že pro jednotlivé rostliny jsou moc nízké. Květy nemají možnost se vytáhnout k nebesům, ale naopak pletivo jim brání v rozletu. Musí se krčit, ohýbat. Štěstí mají jen ty rostliny, kterým se podaří včas se dráty protáhnout blíže ke slunci. A jak z toho ven? Jak tento problém vyřešit?

Příkladem nám mohou být děvčata a mládenci z Koněprus. Nedávají na hřiby medotrpké klícky, ale podobný problém pojali velkolepěji. Co ten jejich nápad praktikovat na vstavače bledé?

K zamyšlení dáváme následující možnost: Vytvořit z pletiva válec a ten v patřičné šířce a výšce vložit kolem rostliny. A za pomoci ocelových drátů patřičně ukotvit. Orchideje budou mít kolem sebe a nad sebou dostatek prostoru k růstu a budou i patřičně ochráněné před okusem zvěří.

Vstavačů bledých v Čechách moc není. Na Moravě je to o něco lepší. Chraňme si je jako oko v hlavě. Co neuděláme dnes již neuděláme nikdy. Další šanci již nedostaneme...

Výstava fotografií hub Šumavy a Bavorského lesa

18. května 2015 v 22:00 | Železná Ruda je hraničním městečkem a tak není nouze i o houbaře z Bavorska |  VÝSTAVY
Máte cestu na Šumavu? Tak se přijďte podívat. Jste srdečně vítáni...

Organizátoři výstavy brzy zjistili, že do muzea Šumavy v Železné Rudě chodí i milovníci přírody, houbaření, z Německa, zejména z Bavorska. Neváhali a připravili plakáty i v německém jazyce. Netrvalo dlouho a tento počin se ukázal jako velice produktivní.

Výstavě, která má dvě části - snímky velkoformátové a maloformátové byla vyhrazena celá spodní část muzea.

Sýček obecný

18. května 2015 v 13:51 | Donedávna nejběžnější sova je na hranici vyhynutí. Den za dnem mizí z české krajiny |  - - sýček obecný
Ornitologové žádají širokou veřejnost o nalezení sýčka...

Už je to spousta let co nám houkával za chalupou.
Pořvával si po celou noc a nám z toho bylo tak nějak divně.
Vůbec to nebylo příjemné. Jeden nevěděl jestli má spát
nebo naopak přemýšlet
jestli to je s tím jeho přivoláváním na onen svět pravda.
Co bychom nyní dali za to kdybychom ho den za dnem opět slyšeli.
Vypadá to, že se již nedočkáme.
Kde se stala chyba?

Sýček obecný býval v přírodě velice hojnou sovou. Dnes je považován za kriticky ohrožený druh. Jednoznačně původcem je změna biotopu. To se ale netýká pouze naší republiky, ale naopak celé Evropy. "Blíží se vymření sýčků?" Ptá se jeden z významných českých ornitologů. Podle nejnovějších výzkumů to vypadá, že u nás je méně než sto párů. Z nich jich nejvíce je v severních a jižních Čechách. Bez zajímavosti není, že na Vysočině nebyl v poslední době nalezen ani jediný pták.

Zajímavé je, že sýček se z krajiny stěhuje do sídel člověka. Vyhledává vysoké budovy, panelová sídliště, kde hledá otvory k hnízdění. Bohužel řada z nich se nepotkává s partnerem.

Ornitologové i pomocí tohoto blogu hledají znalé osoby ke spolupráci. Více najdete na internetu, zejména pak na ornitologických stránkách...

Velký a Malý Ostrý aneb ty krpály má málokdo rád

17. května 2015 v 23:12 Šumava
Houby nic moc, byliny nápodobně, a tak jsme se rozhodli na toulku Šumavou

Bývávaly doby, že vše se vařilo na ohni. Sice v těch dávných časech už nějaké vařiče byly, zejména ty na suchý líh, ale o těch dnešních se nám tehdá mohlo jen zdát. Je to vynikající věc. Je to malé, nic moc to neváží a jídlo, čaj, je za několik okamžiků. Jenom kdyby ty konzervy na zádech nebyly tak těžké...

Po besedě v Železné Rudě jsme uháněli vystoupat na oba Ostré a povedlo se. Vše se již rozhodlo minulý týden, kdy jsme se kochali na Bílém potoce v Královském hvozdu tamnějším vodopádem. Tu krásu nebylo možné přehlédnout a tak jsme doufali, že i tam nahoře pod nebem to bude podobné. A bylo!

Zanedlouho nás čeká výstup na Malý a Velký Roklán. Nejen já se hodně těším. Už jsou to desítky let kdy jsem se pod něj poprvé dostal. Následovat budou další šumavské vrcholy - Velký Javor, Luzný atd. Stále více zjišťujeme, že Šumava je stále tajemná a je plná hub...

Na snímku Malý Ostrý. Z toho Velkého je překrásný výhled daleko do kraje. My jsme se pro mlžný opar bohužel moc nepokochali. A Alpy jsme neviděli ani náhodou. Tak zase příště...

Při zpáteční cestě z Malého a Velkého Ostrého - i když je již hodně těšení se na první zlatavý mok a nějaký ten gábl - není od věci si ještě odskočit na Bílý potok podívat se na ty úžasné bělopěnivé vodopády. Na počet kilometrů to nemá téměř žádný vliv. Padající voda na snímku má výšku kolem 8,5 metrů. Celkově pak celá kaskáda k metrům čtrnácti.

V Bílé strži, jak se tomuto překrásnému místu říká, je vodopádů přemnoho, ale již nemají takovou výšku i když do krásy jsou rovněž úžasné. Bohužel k nim se žádný smrtelník pro zákaz, jsme v národní přírodní rezervaci, nedostane.

Na horní úsek Bílého potoka je vstup přísně zakázán. K vodopádu, z páteřní modré značky, na které informační tabule naučné stezky, vede ale vyznačená turistická cesta, žluté značení, která není náročná. Nad vodopádem je vyhlídka.

Nástupním místem na oba vrcholy Ostrého jsou Hamry, které leží na silnici Nýrsko - Železná Ruda. Při příjezdu do vsi odbočte vpravo, kde u bývalé pohraniční roty je rozlehlé a neplacené parkoviště. Po návratu můžete pokračovat do sedla Špičáku. A nezapomeňte se v Železné Rudě podívat v tamějším muzeu na výstavu velkoformátových fotografií hub Šumavy a Bavorského lesa. Děti pak zaveďte do království skřítků a podobných potvor.

....

Výstava dorazila na Šumavu

15. května 2015 v 18:13 VÝSTAVY
Po Šumavě směřuje na zámek v Hořovicích

....

Vstavač mužský znamenaný / 2015 - 21 + 3

14. května 2015 v 22:41 | Když se na ně díváme, tak nás vždy napadne jediné - jak je jich málo. Stačí maličkost, návštěva divokých prasat, a může být navždy dokonáno... |  - - mužský znamenaný
Vždycky, rok za rokem, když odcházíme z nějakého plácku kde kvetou orchideje si říkáme tak zase příště. A právě v těchto dnech to bylo to příště. Rostlin mužského nemnoho a nedaleko tři kousky nachového. Každý z nich byl úžasný krasavec.

(Úterý 19. května) - minule jich tam bylo 12 a dnes 21. Ale už odkvétají.

Opodál je s jejich výskytem ještě jedna lokalita, na kterou jsem byl v minulém roce stejně postiženým přítelem přes přírodu přiveden. Rostlin je tam každoročně jen několik. Ale znalí vědí, že se tam objevuje i jeden mužský znamenaný v bílém provedení. Tak tomu bylo i vloni. Bohužel ho byla jen polovina. Na té druhé si s velkou pravděpodobností pochutnala zvěř. Bohužel před několika dny jsem toto místo již nenašel. Terén je tam hodně členitý, vše okolo zarostlé a já už vím, že jsem si spletl přístupovou cestu. Zkusím to ještě jednou. Snad budu mít více štěstí...

(Úterý 19. května) - Domnívám se, že minule, tak jako dnes, jsem byl na správném místě. Bohužel ani jedna orchidej. Pokusím se u fořta zjistit více...


Kmenové buňky aneb ještě nedávno velká sláva a dnes? Že by podvod?

13. května 2015 v 23:42 | Je to stále dokolečka. Výrobci vědí, ale potřebují z lidí vytahat co nejvíce peněz. Na jejich obhajobu je nutné také ale říci, že výzkumy stojí hromady peněz. A tady je možnost dostat alespoň něco rychle zpět... |  ? léčí nebo zabijí ?
Podobné je to i kolem hub, potravinových doplňků. Více !!! ZDE !!! Ano, je pravda, že houby obsahují řadu látek, které jsou pro lidský organismus prospěšné. Stejně tak jako obsahují látky, které jsou i smrtelně jedovaté. To ale neznamená, že pojídání hub, konzumování potravinových doplňků z nich, někoho vyléčí. Je to o hodně složitější...

CAUSA KMENOVÉ BUŇKY

(...dokončení brzy.)