Červen 2015

Bolševník velkolepý: historie a současnost nebezpečné invazní rostliny v ČR

30. června 2015 v 22:12 | Jiří Patočka |  Bolševník velkolepý
V Karlovarském kraji končí tříletý projekt na likvidaci invazních rostlin, které se nekontrolovaně šíří a agresivně vytlačují původní druhy. Projekt má za cíl likvidovat, resp. významně omezit, bolševník velkolepý, všechny 3 druhy křídlatek a netýkavku žláznatou. Tyto nepůvodní druhy přitom v kraji rostou na 13 000 lokalitách. Projekt byl zahájen v roce 2013 a letos na podzim skončí.


Nejobtížnější je likvidace bolševníku, který právě v těchto dnech dorůstá do květu a likviduje se chemicky. Aby firmy likvidující bolševník mohly začít s pracemi, kraj musel zkontaktovat a získat souhlas od 4800 majitelů pozemků. Likvidaci bolševníku je drahá (celkové náklady projektu jsou téměř 82 milionů korun) a velmi nebezpečná. Jeho šťáva způsobuje při dotyku s pokožkou vážné zdravotní problémy.

Málokdo ví, že za problémy s přemnožením bolševníku velkolepého může kníže Metternich, významný politik 19. století. Metternich byl kontroverzní osobností evropských dějin. Ačkoliv vyrůstal v období vrcholného osvícenství, sdílel po celý život vysloveně reakční názory a období kdy zastával funkci státního kancléře habsburské monarchie vstoupilo do dějin jako období "metternichovského absolutismu". Toto období našich dějin dodnes figuruje ve školních osnovách, díky čemuž je Metternich relativně známou historickou osobností. Méně však už je známo, že Metternich se nezapomenutelným způsobem zapsal i do dějin botaniky.

V roce 1815 pořádal Metternich ve Vídni mezinárodní kongres, který nově upravoval politické poměry v Evropě a posílil moc východních monarchií. Ruský car Alexandr I. tehdy přišel s myšlenkou tzv. Svaté aliance, spojenectví tří křesťanských panovníků: rakouského císaře Františka I., pruského krále Friedricha Viléma III a ruského cara Alexandra I. Tyto země měly vytvořit hráz proti nastupujícímu liberalismu a světové revoluci a není proto divu, že se tato myšlenka konzervativnímu Metternichovi velmi líbila. Vděčný car věnoval Metternichovi řadu dárků, mimo jiné i semena rostliny do té doby v Evropě neznámé, bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum). Kníže Metternich nechal vysét semena na svém zámku Kynžvart a tak se tato rostlina dostala do Čech.

Dlouho byl bolševník jen impozantní okrasou parků, ale postupem doby je opustil a vstoupil do volné přírody. Koncem 19. století již okupuje téměř celou oblast Slavkovského lesa. V roce 1907 byl jeho výskyt zaznamenán na severovýchodní Moravě a v roce 1950 bylo v ČR již devět míst, kde byl bolševník nalezen. Dnes je těch míst více než tisíc a další stále přibývají. Semena se přirozeně šíří tekoucí vodou, jsou roznášena větrem a zachycena na pneumatikách automobilů dobývají další a další území. Rychlostí šíření je bolševník v globálním i regionálním měřítku nejnebezpečnějším invazním rostlinným druhem v ČR. Všude tam kam pronikne, potlačuje druhovou diverzitu, působí velké ekonomické škody a představuje také nebezpečí pro lidské zdraví. Univerzální způsob, jak se jej zbavit, jak zmírnit důsledky jeho výskytu či zabránit dalším a dalším invazím, bohužel neexistuje.

Bolševník velkolepý je statná, přes dva metry vysoká bylina, která každoročně vyprodukuje několik tisíc semen, která si udržují klíčivost až 12 let. Osídluje téměř všechna stanoviště, šíří se podle cest a vodních toků a protože jeho semena klíčí velmi brzy na jaře a rychle přerostou ostatní vegetaci, časem vznikne souvislý porost, v němž se nedaří žádným jiným rostlinám. Pro většinu býložravců je rostlina nepoživatelná a nemá ani žádné přirozené nepřátele.

Bolševník velkolepý je klasickým příkladem rostliny, která se stala obtížným plevelem, když se dostala do jiného prostředí a vymkla se přirozené kontrole. V současné době zasáhla invaze bolševníku většinu Evropy a boj s ním je ekonomicky náročný a málo účinný. Navíc se jedná o rostlinu jedovatou, která obsahuje řadu nebezpečných chemických substancí. Toxikologicky nejvýznamnější jsou fototoxické furanokumariny, látky jejichž účinek je aktivován slunečním zářením. Otravy bolševníkem jsou poměrně časté a dochází k nim tehdy, dostane-li se jeho šťáva do kontaktu s nechráněnou pokožkou. Kontakt způsobuje pálící a svědící červenohnědé skvrny, často doprovázené vznikem puchýřů. Účinek šťávy bolševníku bývá přirovnáván k účinku bojové zpuchýřující látky, yperitu. Ještě dlouho po kontaktu přetrvávají na kůži pigmentovaná místa a často zůstávají trvalé jizvy či barevné změny, které lze spolehlivě odstranit jen zásahem plastického chirurga. Dostane-li se šťáva z bolševníku do oka, může dojít k jeho vážnému poškození.

Kdyby v roce 1815 byl v Rusku u moci již nástupce Alexandra I., jeho nevzdělaný a despotický syn Mikuláš, nemuselo k invazi bolševníku v Čechách vůbec dojít. Ten Metternicha nenáviděl, mluvil o něm jako o "satanově pomocníku" a žádná semena by mu určitě nedal, ani ta bolševníková.
Jiří Patočka

Nevím jak u vás, ale tady v Praze jsou vysoké hodně přes tři metry. Květy vyhledávají včelky. Je bolševník velkolepý pro ně nebezpečný?

Kamzičník rakouský - Doronicum austriacum -

30. června 2015 v 21:47 | Opět jedna rostlina, která je ohrožená. A to jí bývávalo všude plno. Kde se stala chyba? |  Kamzičník rakouský
Kamzičník rakouský dávný lid používal na mnohé způsoby...

Ani bychom si ho nevšimli kdyby na poslední fototoulce Šumavou nás na něj náš hlavní botanik neupozornil. Zase tak často ho nevídáme.

I on patří do skupiny rostlin, které ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly v našich horách obecným druhem. V současnosti aby jsi ho pohledal. Stal se převelice vzácnou bylinou. Je zařazen mezi ohrožené rostliny.

Lid, zejména v Rakousku, ho používal na různé účely aniž si uvědomoval, že je jedovatý. Používali ho například horalé. Dokázal je ochránit na skalách před závratí.

Dnes ho již pro jeho vzácnost málokdo zná a tak je z neznalosti neurvale trhán do váz. Nezřídka je vidět i v zahradách kam byl úmyslně z přírody přenesen. Kvete na jaře.

OCHRANA PŘÍRODY - a kdo ochrání plazy?

30. června 2015 v 20:57 | Ćlověk dokáže užovky likvidovat ve velkém! Lze tomu zamezit? |  Užovky
Kolik asi užovek každoročně skončí pod auty? Je na to nějaká statistika? Odhad?

Už je to rovněž nějaký ten pátek, kdy měla být chráněnou oblastí kolem řeky vybudována cyklostezka. Profesionální ochranáři této zhůvěřilosti dali červenou. Netrvalo zas tak dlouho a dostali rozkaz od načálstva z Prahy vybrat na tuto akci jinou barevnou kartu. A světe div se byla zelená! Kde se stala chyba? Ochranáři názor nezměnili, ale znáte to. Když nevyhovíš, tak máš zanedlouho padáka. A nebude zrovna zlatý. Ono se dá vždy něco reorganizovat. A i ti zoufalci mají rodiny, které čekají na bídnou, směšnou, výplatu jak na Boží smilování.

Cyklostezka byla rychlostí blesku vybudována a hned o prvním jaru se potvrdilo jaká to byla do nebe volající pitomost. Na asflatu u řeky stovky přejetých obojživelníků, užovek. A to trvá dodnes.

V těchto dnech jsme cestou na fotografování orchidejí přecházeli silnici. A tam jsme jí uviděli. Musela být obrovská, až neskutečně dlouhá a jak je vidět na fotografii, byla plná vajíček. Jaká to škoda, jaký to smutný konec...

V této souvislosti se nabízí otázka kolik asi těch plazů a obojživelníků tak neslavně pod koly končí. A je úplně jedno jestli pod auty nebo velocipedy.

Také je dobré se zamyslet, proč v jarních měsících je všude vidět při jejich záchraně jen amatérské milovníky přírody. Nebo znáte nějaké akce, kde jsou ti profesionální? Proč rovněž ti úředníci ministerstvy počínaje nepřiloží ruku k dílu.


Setkání s babočkou osikovou

29. června 2015 v 23:38 | Josef Frynta
Setkat se ve volné přírodě s motýlem je čím dál větší vzácností. Navíc pořídit ještě alespoň trochu zdařilý snímek, to je už opravdu velké umění.To, že v přírodě motýli ubývají je věc známá. A myslím si, že pro každého vnímavého člověka který přírodu pozoruje i viditelná. Jen si vzpomeňme na zeleninové zahrádky plné poletujících bělásků, jejíchž housenky mnohdy zlikvidovaly vše, co se jim dostalo do cesty. Dnes dříve tolik škodlivý bělásek zelný je pomalu mnohde vzácností.

K textu přikládám snímek babočky osikové (Nymphalis antilopa). Motýla celkem běžného, ale řekl bych že poměrně neznámého. Neznámého nejspíš proto, že tento druh většinu dne poletuje v korunách stromů, a navíc se jedná o samotáře. Takže se s ním setkat je opravdu o náhodě, kdy slétne k zemi například jen při shánění vody, nebo odpočinku. To je dobře viditelné i na snímku, kdy mnou objevený motýl využil k odpočinku sluncem vyhřátou lesní cestu. Jak už to ale u motýlů bývá zvykem, chvíli neposedí. Tak tomu bylo i v mém případě. Ale i tak moc děkuji, že alespoň na pár vteřin usedl, a dovolil mi jej vyfotografovat.

Tento druh motýla je zástupcem lesní fauny, i když na něj lze zřídka narazit i v jiných lokalitách jako jsou sady, zahrady, parky a podobně. Tato místa dospělí jedinci vyhledávají především v období zrání ovoce, kdy právě zralé a hnijící ovoce je pro motýly vítaným zpestřením jídelníčku. Housenky lze spatřit na stromech. A to především na jilmech, vrbách, břízách, a nebo jak už napovídá druhový název babočky, na topolech osikách.

S babočkou osikovou jsem se poprvé ve volné přírodě setkal v údolí říčky Rokytenky nedaleko městečka Rokytnice v Orlikých horách. A jak už to téměř vždy bývá, zcela náhodně.

NEDEJ SE aneb KANDÍK PSÍ ZUB

29. června 2015 v 0:55 | Je tato chráněná rostlina před vyhynutím? Nebo je to ze strany pana Václava jen takové plácání do vody? |  Kandík psí zub
V neděli 28. června odvysílala Česká televize (2) v dopoledních hodinách v pořadu Nedej se problematiku kolem likvidace kandíku psího zubu. Kde je asi pravda. Hin to ukáže čas. Ani my se nedáme a pokusíme se tuto causu dotáhnout do patřičného konce. Pomůžete nám. Máte k této problematice názor. Pište do komentářů...

SLOVO MÁ ČIŽP

(... uveřejním v okamžiku, kdy obdržím odpověď elektronickou cestou.)

Nechte jednou auto doma a vydejte se po silnici pěšky,,,

28. června 2015 v 22:53 | ...s velkou pravděpodobností uvidíte mnohé co jste ještě nikdy neviděli!
(...dokončení zítra.)

Bradáček srdčitý - třs - a trocha matematiky

28. června 2015 v 21:47 | Je to stále stejné, nikdo nic neví a tak se šíří pouze informac jedna paní povídala... |  - - bradáček srdčitý
Za pozvání akademiků moc děkujeme a hodně si toho vážíme...

V televizi, ale i v rádiu, časopisech, i těch odborných, jako i na přednáškách, besedách se neustále do kola šíří informace, že lokalit s bradáčkem srdčitým není na území republiky více jak deset. Dovoluji si tvrdit, že to na základě matematiky, rovnic, rozumu, není možné. Je jich o hodně, ale hodně více. Kdo to kdy ale spočítá...

Měli jsme to štěstí, že, na základě našíich článků zde na blogu, jsme byli předními botaniky pozvání na expedici nejen za srdčitými na Šumavu. Netrvalo to zas tak dlouho a byli jsme přivedeni na čtyři lokality. Ne na každé ale kvetli. To zde až u nebes ještě několik dnů, možná i týdnů potrvá. Vše je tady později.

Když jsme se začali nejen těchto odborníků ptát kolik asi těch míst s výskytem bradáčka srdčitého v republice je začali počítat. A světe div se, ta čísla - čti lokality - začala pěkně naskakovat. Kolik jich znáte vy? Nemusíme vědět kde, ale kolik co do počtu...

On bradáček srdčitý miluje prostředí do kterého raději lidská noha nevkročí. Hodně vody, rozmoklé půdy rašelinišť, nekonečné plochy mechů.

Při této příležitosti si vzpomínám, jak jsem jednou na houbách zapadl do slatiny. Byl jsem sám, nikde nikdo a já v ní vězel téměř do půly pasu. Neustále jsem cítil jak doslova po milimetrech se nořím stále níže, hlouběji. Měl jsem velký strach. V tom srabu jsem si vzpomenul na film Král Šumavy. Tam ale ta dáma se propadla na věky věků. Tu už nikdy nikdo nevyndal.

Na štěstí nedaleko se skláněla k zemi ne zrovna tlustá větev. Já se jí jen tak tak zachytil a pomaloučku, aby se nezlomila, se začal vytahovat centimetr po centimetru po bříše z toho srabu. Tenkrát jsem měl hodně na mále. A to jsem nejednou druhé učil, že není radno chodit do lesa sám. Ale ona ta samota má také hodně co do sebe. Vždyť i mnozí z vás by jste na toto téma uměli hodně vyprávět. Mobily nebyly a stejně dodnes tam stejně signál není.

Stalo se vám taky něco podobného? Netvďte, že jste například nikdy v lese nezabloudili?! Vyprávějte, potěšto ucho zdejších botaniků, mykologů, houbařů...

Bradáček srdčitý, na rozdíl od toho vejčitého, ja maličky, doslova na výšku má několik centimetrů. I když jsou známy případy, kdy měl i několik decimetrů. Je zelený, a tak je vidět, při dobrém zaostření zraku, doslova na cca jeden metr. Při mém stařeckém oku a dioptrických skel jsem byl bez šance. Všiml jsem si jak akademici, botanici, při jeho hledání chodili doslova v předklonu. Pouze tak se ale podaří docílit výsledku. Brzy jedeme překontrolovat toho v Krušných horách. Určitě i pro vás se nějaké to místečko najde.

Fotografujeme:

Pětiprstka žežulník aneb ty záhady kolem orchidejí ale i hub milujeme

28. června 2015 v 20:49 | Je na tom záhonku původní nebo jí tam někdo přesadil? |  - - pětiprstka žežulník
Na tuto lokalitu jezdíme již řadu let - op. Roste tam všelicos, ale my jsme tam fascinování pětiprstkou žežulníkem. Na terase nad říčkou jí je tam na několika málo metrech pěkně velká skupinka. Kvetou tam každým rokem a my se již dlouho snažíme zjistit jestli jsou tam původní nebo naopak je tam někdo vysadil. A jde to vůbec? Zatím nemáme štěstí se dopracovat k jekékoliv pravdě. Snad se někdy podaří...

Vždycky, když na tento boží plácek přicházím vyprávím všem o takové záhadné houbařské záležitosti: Nebylo snad roku abych při vstupu na loučku, kde dnes všude kam se oko podívalo kvetlo nemálo lilií zlatohlavých, jsem nenašel vždy tři hřiby koloděje. A nejinak tomu nebylo ani dnes. Jeden překrásný mladík, tak k deseti centimetrům a další dva statní jonáci. Jeden byl mírně ožraný, ale ten druhý neměl chybičku. V tento okamžik se již suší na terase.

Vždy si říkám proč zrovna čekají jenom na mojí maličkost. Vysvětlení bude jednoduché. Ne že by tam chodilo málo lidí, ale naprosta většina neví o houbách, tak jako o orchidejích, vůbec nic. A to platí i na tu pětiprstku žežulník. I při naší návštěvě tam prošla skupina mladých lidí, ale orchideje nikoho z nich nezaujaly. Co k tomu dodat více.

Houby navíc byly v trávě, ze které jim koukaly jenom kloboučky. Kdybych nevěděl, které to jsou z minulých let, tak bych je asi rovněž minul bez povšimnutí. Ale štěstí vždy přeje připraveným, že?!

Rudohlávek jehlancovitý /2015/ v současných dnech

25. června 2015 v 23:24 - - rudohlávek jehlanc.
Už se vytahuje k nebesům, ale zatím je na kochání se ještě brzy...

O této orchideji by se dalo napsat mnoho. Roste jen na několika místech v Čechách, o trochu více pak na východní Moravě. Na ph nic moc, pouze několik malilinkých rostlinek. Na d je to podobné. Na louce u sd je koncert již lepší, ale rovněž nic moc. Několik rozkvetlých už se tady i najde. S velikou pravděpodobností si budeme ještě nějaký ten týden muset počkat...

Nastala doba včelího rojení

25. června 2015 v 22:35 | Jiří Patočka
Rojení je způsob, jakým se množí včelstva. Obvykle to probíhá v období od května do července. V tomto čase se zmocní včelstva "rojová nálada". Dělnice založí matečníky, matka do nich naklade vajíčka a tím je zahájen vývoj nové včelí královny. Včelaři nejsou rádi, když se včely rojí. Není divu! Včely místo toho, aby vyráběly med, chystají se opustit úl. Jakmile se totiž nová královna vylíhne, ta stará vyletí s částí dělnic z úlu a začíná hledat nové sídlo. Část včel zůstává s novou matkou ve starém úlu, ale včelstvo je rojením značně oslabeno.

Protože včelí matka je poměrně špatný letec, nový roj se brzy usadí někde v blízkosti úlu. Většinou na větvi, kmínku, trámu apod. Včely se k ní přimknou a vytvoří typický rojový hrozen. Ten na místě vydrží několik hodin, leckdy i den či dva. Zatímco roj sedí semknutý do hroznu, včely pátračky hledají nové místo pro hnízdění.

Přesně tohle se stalo u nás dnes odpoledne. Sousedovi se vyrojily včely a roj se usadil na naší meruňce. Než si včely odnesl v přineseném "rojáčku", podařilo se mi roj vyfotit. Vzhledem k tomu jak v ČR ubývá včelstev i včelařů, je u nás dost lidí, kteří rojení nikdy nezažili. Tak ať se na ně alespoň podívají.

Labuť se umí o své mladé s láskou postarat

24. června 2015 v 22:47 | Od jara do podzimu to na vodních plochách žije. Škoda, že je tak málo času se vodnímu ptactvu věnovat.... |  Labuť velká
Že jsme na to nepřišli dříve. Vlakem to nemá chybu....

Vlak Českých drah vyjel s téměř půlhodinovým zpožděním. A to byl velký problém. Stihneme přípoj na tu naší tak milovanou lokálku? Na náš dotaz vše vyřešila průvodčí. Vytáhla ze záňadří mobil, prý ho tam má proto aby jí ho nikdo neukradl, a náš problém konzultovala s někým tam hodně nahoře. Odpověď byla jasná a srozumitelná. Lokálka na vás počká...

Od nádraží je to do lesů ještě pěkná štrapace. Zastavili jsme se na teplou sekanou, k tomu jsme dali pivko, na cestu jsme každý přikoupili několik bramborových placek se škvarky a s písní na rtech jsme pokračovali za zážitky.Netrvalo dlouho a ponořili jsme se do hlouby lesa. Tak tady jsme před několika lety na cestě kolem lesního rybníka nacházeli desítky hřibů satanů a hřibů medotrpkých. Od té doby nic. Vůbec nic. A stejně jsme dopadli i dnes.

I když jsme se pohybovali jako myšky, tak nám to stejně nepomohlo. Z rybníka vystartovalo několik volavek popelavých a nemálo kachen divokých. A pak jsme udělali zásadní a neodpustitelnou chybu. Vždycky každému říkám, než vyjdeš z lesa, houští, na volný prostor, tak ještě ve skrytu dřevin se porozhlední. Vyplašili jsme nejen stádečko jelenní zvěře ale bohužel i orla mořského.

Ten sice neustále nad námi kroužil, ale již si dával velký pozor se k nám více přiblížit. Byl překrásný a veliký. Tak zase někdy příště kamaráde. A aby toho nebylo málo, tak tam začal lovit i jiný dravec. Ale toho jsme nepoznali...

Již když jsme přicházeli k vodě, tak jsme na hladině zahlédli labutí rodinku. Mamína učila mladé hledat potravu a otec to vše zpovzdálí hlídal. Zanedlouho labuť zavedla mladé do skrytu rákosí, kde všichni až na tatínka se odebrali ke spánku. Bylo to velká podívaná. My jsme si lehli na záda, pozorovali orla i toho druhého dravce a koutkem oka se kochali labuťátky. Byl čas se odebrat zas o kus dál. To by bylo ale již na jiné a hodně dlouhé vyprávění. Třeba to tady ještě někdy dopíšu. Musím do peřin, neboť zítra opět jedeme do přírody. Tentokrát autobusem. My starci ho máme zadarmo. Tak proč toho nevyužít. Nahlédneme do lůna vzácných orchidejí. Tak zase zítra....

Spi děťátko spi, nechť se ti zdávají krásné sny.... Houby? Nic zajímavého jsme nepotkali. I když zapršelo, tak to v lese není vůbec vidět.



Slizečka porcelánová aneb články ve vědeckém tisku

23. června 2015 v 18:29 | Mezi přední časopisy o přírodě, tedy i o mykologii, jednoznačně patří Vesmír. Rozšiřte své znalosti tím, že si ho objednáte. Určitě neprohloupíte_ |  Slizečka porcelánová
Slizečka porcelánová na stránkách časopisu České akademie věd...



Okrotice červená a zvonek kosníkovitý

22. června 2015 v 20:04 | Jiří Patočka |  - - okrotice červená
Ptáte se, co má orchidej okrotice červená (Cephalanthera rubra) a zvonek kosníkovitý (Campanula rhomboidalis syn. C. rubra) společného? Obě rostliny rostou v suchých lesích na vápenitých půdách, po určitou dobu kvetou ve stejnou dobu (červen) a mají poněkud tvarově a barevně podobné květy.

Zatímco květy okrotice červené zcela postrádají nektar nebo jiný zdroj potravy pro létající hmyz, květy zvonku kosníkovitého jsou bohatým zdrojem pylu pro různé druhy samotářských včel rodu Chelostoma, které sbírají pyl pro své potomstvo téměř výhradně na zvoncích. Jak zjistil dánský botanik L. Anders Nilsson, včelí zrakový systém vnímá barvu květu okrotice stejně, jako by šlo o květ zvonku. Okrotice se vydává za zvonek! Díky této mimezi nalétávají včely na květy okrotice, kde sice nenajdou potravu, ale zafungují jako opylovači.
Literatura
Nilsson LA. Mimesis of bellflower (Campanula) by the red helleborine orchid Cephalanthera rubra. Nature 1983; 305: 799 - 800.

....

Okrotice červená aneb malé zamyšlení o současné přírodě

22. června 2015 v 0:35 | Kolik je asi v České republice lokalit s jejím výskytem? Pravděpodobně jich mnoho nebude a rostlin rovněž nic moc. Patří mezi ty, které ubývají nebo naopak mezi ty které přibývají? |  - - okrotice červená
Jak na houbách, tak i na orchidejích je vidět, že v přírodě se něco divného děje...


V odborné literatuře se uvádí, že v České republice se vyskytuje k šedesáti druhům orchidejí. V rámci Evropy a zejména světa je to převelice malé číslo. Zdatný fotograf během dvou roků je dokáže na území Čech, Moravy a Slezska všechny bez větších problémů vyhledat...

Tvrdí se, že nejkrásnější orchidejí u nás je střevičník pantoflíček. Toho bohudík v poslední době neubývá, ale naopak přibývá. Nemyslím si, že zrovna on je ten nejpěknější. Je to pouze věc názoru. Já bych dával přednost právě okrotici červené. Když jí tak člověk vidí vyrůstat z trávy. Drobná, s jedním, dvěma, nebo i více kvítky, tak svojí krásou upoutá každého již z dálky. Jakou orchidej preferujete vy. Máte snad ve svém srdéčku jinou? Po pravdě řečeno není orchidej, která by něčím člověka nezaujala. Jenom si přejme aby nám z krajiny nemizely, tak jak je to třeba u kukačky. Bývávalo jí ještě nedávno plno a z ničeho nic nás opouští a níkdo neví proč. A není sama.

Naopak jiných pomalu ale jistě v krajině, lesích, přibývá. Je to jako u hub. Něco divného, zajímavého, se v přírodě v posledních letech děje. S tím asi souvisi ta sucha. Vypadá to, že už to není náhoda. Vody bude stále méně, a tak to i v přírodě bude jinak. S tím se musíme smířit. Ono nám stejně nic jiného nezbývá...



Vemeník dvoulistý

22. června 2015 v 0:24 | Nikde nic, hledali jsme smrkovník plazivý, a najednou taková až neskutečná krása... |  - - dvoulistý
Tato překrásná orchidej patří mezi ty, kterých s velkou pravděpodobností, na rozdíl od jiných, neubývá...

Již je to nějaký pátek co mě přítel zavezl na lokalitu nedaleko Prahy, poblíž Karlštejna. Něco tak úžasného jsem ještě nikdy neviděl. Lesík byl plný vemeníků dvoulistých. A nebyli to žádní neduživci. I když téměř všude vyšší tráva, tak z ní čněli jak stěžně starodávných oceánských korábů.

Rok na to jsem nelenil a jel se tam opět na ně podívat. Nedaleko v chatě postarší dáma pracovala na zahrádce. Slovo dalo slovo a já seděl na verandě a popíjel kafíčko. Bohužel řidič těžký život má, a tak jsem ty alkoholické hody musel oželet. Ale i k zakousnutí něco bylo.

"Kam máte namířeno Václave?" Začal jsem jí seznamovat s okolím, nedaleko rostou i kukačky. Lidé tam mají chaty od nepaměti, ale o svém světě za humny nevědí vůbec nic. Houby neznají a o kytičkách aní nemluvě.

A následně jsem byl za pěkného vola. Čas na vemeníky jsem vybral správně, vždyť v archivu každý snímek z minula má přesné datum a to dokonce i na sekundu. V lesíku byl ale pouze jediný. A navíc takový nedomrdlý. Tomu jsem musel poděkovat protože jsem před madam nebyl za úplného hlupáka.

Letos tam opět nebyl ani jediný. Co se asi s touto lokalitou stalo. Botanik z botanické zahrady, který právě přes orchideje, a to hlavně ty zahraničí řekl: "Ono se to u orchidejí stává. Z ničeho nic zmizí aby se za několik let opět ve velkém objevili. Asi si potřebují odpočinout nabrat nových sil..."

Včera jsme vyrazili na smrkovník plazivý. Opodál, tak jako v minulých letech, pěkná, ale roztroušená lokalita vemeníků dvoulistých. Také velcí krasavci.

Oni jsou v naší krajíně nemálo zastoupeni, ale nerostou všude. A navíc jen na určitých mistech. Můžete hodiny, dny, roky, chodit a nepotkáte ani jediného. A pak, z ničeho nic, před vámi vyskáčí hodni obdivu. Máte s nimi podobné zkušenosti? Nebo je to úplně jinak?

Sírovec žlutooranžový jen tak lehounce několik myšlenek

21. června 2015 v 23:25 | Máte k této houbě co říci? Tak se nestyďte a pište do komentářů... |  - - sírovec žlutooranžový
Nedávno jsem zde psal na stejnou notu, ale dnes ještě něco málo navíc...


...Ta samá plodnice jako na horním snímku, ale z opačné strany.

Víkend jsme opět prožili na cestách za krásami Matičky přírody. Houby nerostou, a tak jsme se především zaměřili na orchideje. Byli jsme rovněž překontrolovat jelení zvěř. Vždyť do říje je již nedaleko. Léto uteče jak voda v řece a my opět vyrazíme. I pro Vás se určitě nějaké to místečko najde. V neděli jsme dokonce neodolali a vylezli na jednu z nejkrásnějších rozhleden jižních Čech.

Jak tak uháníme po zapadlých silnicích, tak z ničeho nic na stromě opět sírovec žlutooranžový. Nabízí se otázka - a o té jsme v autech i za pomoci vysílaček dlouho dišputovali. S velkou pravděpodobností je při silnicích v celé republice těchto hub nemálo. Ale proč stále potkáváme přestárlé plodnice? Vždyť kolem nich každodenně do práce, do škol, za nákupy, za lékařem apod. projíždí na stovky, ba tisíce lidí. Proč je nikdo nenechá projít kuchyní?

Vysvětlení je s velkou pravděpodobností jednoduché. Lid tuto houbu nezná! My co se o mykologii zajímáme si myslíme, že nejsme jediní. Opak je pravdou. Lidi houby neznají a většinu ani nezajímají. Navíc se přetrhaly znalosti generací. Není to zas tak dlouho co houby byly důležitou součástí stravování. Peněz bývávalo málo a nebyl ani tak velký výběr potravin jako je dnes. Mnohdy bez hub by byli naši předci na okraji hladomoru.

Dnes na ně vyrážejí pouze v okamžiku, kdy televize, rozhlas, vykřičí do světa že rostou. Pak začíná blázinec. Navíc je sbírají podle vzoru pana Vlka. Ten tomu říká trojboj, čtyřboj - babka, hřib smrkový, možná i další druh, liška obecná, bedla. Mnohdy se to i dle druhů mění.

Samozřejmě se zastavili a šli jsme se podívat. Už nebyl nejmladší, ale po zajetí nožem jsme zjistili, že v kuchyni by se dal ještě upotřebit. Jenže byla sobota a my jsme si nebyli jisti jestli by bylo vhodné ho až do pozdní nedělní noci vozit v kufru auta. Tak jsme se jen s ním srdečně rozloučili. Co myslíte? Měli jsme si ho vzít? Přežil by ty dlouhé hodiny ve vozidle? Byl by ještě v lůně domova upotřebitelný. Nebo bychom následně měli žaludeční, zdravotní, problémy?

Rezavec štětinatý ještě jednou

21. června 2015 v 21:51 | Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová
Rezavec štětinatý není sice jedlá houba, ale používán je již dlouho jako medicinální houba. První známky o léčebném využití hub lze nalézt již ve spisech starověké Číny a Indie, starých tisíce let. V Evropě se o léčivých účincích hub zmiňuje Démokritos a Hippokrates. Theophrastos jako první uvádí ve své knize Historia plantarum 4 druhy a názvy hub. Další autoři (Dioskorides, Plinius Starší) zmiňují vesměs poživatelnost či jedovatost hub. Matthioli ve svém Herbáři neboli bylináři uvádí 6 druhů hub s léčivými účinky. Dlouhou historii má používání hub k léčebným účelům především na Dálném východě. Houby se používaly např. k zástavě krvácení, hojení ran, při bolestech hlavy, infekcích, empiricky byly zjištěny antibakteriální, protinádorové a imunostimulační účinky. Řadu těchto účinků potvrzuje i současná medicína (Semerdžijeva a Veselský, 1986; Wasser, 2002) a v řadě zemí, hlavně v Asii a Spojených státech, jsou dnes medicinální houby velmi populární.

Mezi medicinální houby patří i rezavci (Inonotus), např. rezavec štětinatý (I. hispidus), fytopatogenní houby z čeledi kožovkovité (Hymenochaetaceae) řádu kožovkotvaré (Hymenochaetales). Tyto parazitické houby rostou bokem přirostlé na kmenech listnáčů a způsobují bílou hnilobu. Rezavec štětinatý je poměrně velká houba o průměru až 30 cm. Má rezavě hnědou, v mládí šťavnatou, ale později tuhou dužninu. Jednoleté plodnice se objevují v letních měsících, ale přetrvávají až do příštího roku.

Rezavec štětinatý obsahuje řadu biologicky aktivních látek. Mezi nejvýznamnější patří hispolon a hispidin, které vykazují silnou antivirovou aktivitu (Awadh Ali et al., 2003) a látky s antioxidačním účinkem nazvané inonotusiny (A a B) (Zan et al., 2011). Byly však nalezeny i další látky, převážně fenolického charakteru.

Více informací o biologicky aktivních látkách rezavce štětinatého najde čtenář na adrese http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=791&mode=&order=0&thold=0

Foto: Zdeněk Pelda

Literatura
Awadh Ali NA, Mothana RA, Lesnau A, Pilgrim H, Lindequist U. Antiviral activity of Inonotus hispidus. Fitoterapia. 2003; 74(5): 483-485.

Semerdžijeva R, Veselský J. Léčivé houby dříve a nyní. Academia Praha 1986. 180 p.

Wasser SP. Medicinal mushrooms as a source of antitumor and immunomodulating polysaccharides. Appl Microbiol Biotechnol. 2002; 60(3): 258-274.

Zan LF, Qin JC, Zhang YM, Yao YH, Bao HY, Li X. Antioxidant hispidin derivatives from medicinal mushroom Inonotus hispidus. Chem Pharm Bull (Tokyo). 2011; 59(6): 770-772.

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

Květnatec Archerův aneb blíží se jeho čas. Pojďme kolem něho bádat...

18. června 2015 v 23:24 | V červenci o něm vyjde obsáhlý článek v časopise České akademie věd Vesmír |  Květnatec Archerův
Roste i tam u vás? Sledujete ho delší dobu? Víte o něm něco zajímavého? Tak napište pod tento článek o něm cokoliv do komentářů. Už jste ho ochutnali? Tak klikněte zde na některou z otázek v anketě...

Květnatec pana Archera se umí výborně maskovat. Vždy ho však již z dálky prozradí jeho pach. Tedy jestli se tomu dá tak říkat. Ten oder je o mnoho horší. Tedy jak kdy. Hodně záleží na větru. Zanedlouho na něj v Praze uděláme několik fotografických vycházek. Sejdeme se na metru a pak ještě kousek autobusem. V posledních letech tam roste na několika místech a v mnoha plodnicích. Na nich je vidět jeho vývoj. Najdeme tam jak vajíčka, tak i odcházející houby. Není to zas tak nezajímavý zážitek...