Šindelovník žlutooranžový

14. září 2015 v 23:07 | Ani nevím čím to je, ale převelice moc jsem si oblíbil šindelovníka severského. Je to nejen houba vzácná, ale i překrásná a záhadná. Také jste si všimli, že se o ní zas tak moc nemluví? |  - - sírovec žlutooranžový
V letošním roce to byla kolem šindelovníků bída. I u nich si sucho vyžádalo svojí daň.


Ani nevím jak se to stalo ale v pondělí jsem dostal mimořádné volno. Nezaváhal jsem a vyrazil do vojenského újezdu překontrolovat toho slavného šindelovníka severského, kterého tam pozorujeme již po řadu let. Již jsem u něho byl v letošním roce několikrát, ale vůbec se neměl k životu. Že by tam tato překrásná plodnice navždy skončila? Jednou tam dokonce byly dvě vedle sebe.

Byl jsem mimořádně sám, dříve jsem v tomto případě psával já a můj pes. Ve hvozdu ani živáček, všude klid a sem tam pouze v listech stromů šumění deště. Tyhle neopakovatelné chvíle miluji. Po houbách ani památka. Doslova nikde nic. Později, na zpáteční cestě, jsem u auta potkal človíčka s rodinou. Po několika usilovných hodinách toulání měl tři překrásné hřiby. Houbová omáčka s pěkiným kouskem masa bude, řekl otec toho spolku a při tom se pořádně, s chutí a nedočkoavě olízl.

Netrvalo zase tak dlouho a v dálce jsem uviděl mezi stromy svítící zlatý poklad. Na stromě nevysoko od země ve slunci zářili dva překrásné šindelovníky. Opět bude o čem bádat. Já měl radost jak začínající mladý houbař. Něco tak překrásného se zase tak často nevidí. Ten z minulých let byl v tom okamžiku rychle zapomenut.

Pomaloučku jsem se k plodnicím šoulal mezi kameny a padlými stromy. Byl jsem hodně natěšen nad tím zázrakem Matičky přírody. Těšíl jsem se jak veškerou tu krásu uložím na věky věků do aparátu.

Jak jsem tak přicházel stále blíže, tak jsem zaváhal. Není to sírovec žlutooranžový? Tím šindelovníkem v hlavě jsem byl ale tak omámen, že jsem tomu moc dlouho nevěřil. A co se nestalo. Bohužel to byl právě on. Ale i tak jsem se pohledem na spodek plodnic musel přesvědčit. Byl ještě v mladistvém stavu a určitě by z něho byly chutné řízečky v trojobalu. Ale já zase neznám moc lidí, kteří tuto houbu konzumují. V poslední době to vypadá, že není zase tak moc o co stát. Navíc začaly na veřejnost prosakovat informace, že s jeho jedlostí s velkou pravděpodobností není to zas tak moc lidskému zdraví prospěšné. A aby toho nebylo málo, tak po několika kilometrech v těžkém terénu se tento příběh opakoval ještě jednou. O tom ale zas někdy příště.

A co ten šindelovník severský za kterým jsem vážil tak dlouhou cestu? Jsou tam ještě zbytky z minulého roku. Letos se ale na oblohu nepodíval. Zmátoří se v příštím roce?
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Brdy M. | 15. září 2015 v 0:49 | Reagovat

Už troubějí. Vyrazíme?

2 Václav Burle | 15. září 2015 v 22:11 | Reagovat

Já už byl a jednoho jsem již slyšel. Bylo to velice přijemné pohlazení duše.

3 Zajímavost z internetu | 17. září 2015 v 10:40 | Reagovat

Kolik už je letos otrav z hub a kolik v průměru za sezónu končí smrtí?

Letošní sezona je na růst hub zatím špatná, tedy otrav je pramálo. Během průměrné houbařské sezony se otráví kolem 400 lidí, zemřou 3-4.

4 blog | 30. září 2015 v 11:02 | Reagovat

Tento šindelovník severský se v suchém roce 2015 neukázal. Objeví se v roce 2016? Ten na Vysočině se ukázal, ale byl hodně malý a takový divný.

5 Václav Burle | 18. prosince 2015 v 23:41 | Reagovat

Tak si představte, že houba je tam dodnes. A to máme konec prosince. Přičichnul jsem a zaváhal. Není to přece jen šindelovník severský? On totož příšerně páchne. Vzal jsem kousek a nechám si ho určit. To jsem zvědav co pan mykolog zjistí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama