OHNIVEC rakouský - exkluzivní reportáž o jeho poživatelnosti

30. ledna 2016 v 18:48 | Tak jsme se konečně rozhoupali a rozhodli se, že ho ochutnáme. Více na toto téma již nyní zde na blogu v rubrice Ohnivec rakouský |  - - rakouský
Náš kamarád, velký houbař ze Šumavy, ohnivce pojedl u přátel ve Francii. Měli je, ne v malém množství, syrové v zeleninovém salátě. Když ti žabožrouti, tak proč ne my v zemích koruny České. Ale co si budeme povídat. Stejně máme strach, stažené zadky. Člověk nikdy neví co se může stát. Do vody nás hodil především článek profesora Jiřího Patočky když napsal, že se s velkou pravděpodobností tam na Západě pojídá. Ale jaká je to delikatesa, tak to budeme muset teprve zjistit...

Na hodně rozlehlém plácku je v těchto dnech ohnivců jak naseto. Jsou ale - až na několik výjimek - hodně maličcí.

Dalo nám dosti práce najít několik překrásných a velikých pro naše kulinářské bádání...


A jak jinak než opět za všechno mohou ti pacholci jeleni...

Přenádherný to byl dnes den. Počasí nám přálo jenom kdyby nás zvěř nechala k sobě přiblížit blíže. Ale my se zase brzy dočkáme.

Byl pozdní čas a česká hospůdka hostila jenom nás. Lid i zde již moc do ní nechodí. Dokonce i ten stůl štamgastů je den za dnem osiřelý. Harmonikář se dokonce z rodné vísky odstěhoval do města. A je dokonáno.

Přichází hodně vybavená postarší hostinská a se zručností jí vlastní před nás hází orosený zlatý mok a kuchyňské prkénko. Na něj vkládáme několik pěkných plodnic ohnivce rakouského. Nebo je to šarlatový? Z nás to nikdo nepozná a mikroskop nejen že sebou nemáme, ale my ho ani nevlastníme. Ale je to jedno. Petr nebo Pavel hlavně že nám bude chutnat.

A už to zase začíná: "Jak si je kluci uděláme? Se šípkovou nebo se zelím?"

Druhý přitvrzuje. "Nejlepší by bylo dát je do zeleninového salátu jako to dělají ve Francii."

"Kde vezmeš salát a hlavně to bychom museli těch plodnic mít o hodně více!"

Poslední slovo tak jako vždy má dáma: "Nekomplikujte to! Těch pár plodnic nakrájíme. Vždyť jsme se tak již dohodli. A pomaloučku polehoučku je budeme v syrovém stavu ochutnávat. Možná, že ten očekávaný zázrak brzy skončí. Vždyť prý jsou hořké! A když bude spokojenost, tak jich příště nasbíráme více a budeme debužírovat na mnohé způsoby. Má to vůbec nějakou chuť? Jenom doufám, že nám nebude šoufl a nebo dokonce neskončíme v nemocnici s hadicí v hubě!" A tak se také stalo. Koncert houbařského symfonického orchestru začal....

Ale ještě před tím jsme si mezi sebou udělali malou anketu na téma jaký že ten ohnivec asi bude. Názory byly různé i přehodně košaté, ale konečná pravda byla úplně ale úplně jinde!

Fototuláci, milovníci přírody a hub obzvláště v akci...

SYROVÁ PLODNICE: Houba je to pevná až tvrdá. Vůně je příjemně houbová. Po prvním ochutnání začíná připomínat syrovou hlívu ústřičnou. Dokonce později nechybí ani ta typická ředkvičková chuť. (Zajímavé je, že na stromě usušená hlíva ústřičná je velice příjemně oříšková.) Netrvá to dlouho a ohnivec začíná být v ústech mírně hořký, pálivý. Ta hořkost následně přetrvává po mnoho hodin. Právě ta je důvodem, proč tato houba není pro konzum vhodná. I když to zase tak strašné není. Pravděpodobně v menším množství a když je ohnivec jako jednohubka naplněn ještě něčím jiným - sýr, ovoce, maso apod. tak proč ne. Pro rudou, červenou barvu třeba i do salátů. Jenže této houby je v přírodě málo a tak není vhodné jí pro jídlo trhat. Jsou lepší a chutnější houby. Navíc ohnivec stahuje nemile ústa. Škoda že neumíme zjistit jestli neobsahuje nějaké nemilé jedy a další člověku nebezpečné látky. Ale může to být i naopak. Co když jsou v něm látky, které léčivé? A teď babo raď. Ale my to zde na blogu zjistíme. Prozatím první nakouknutí!

HOUBA PO UVAŘENÍ: Je polovina února a všude kolem nás již vládne jaro. I první květinky se začínají prodírat na ten boží svět. Touláme se hvozdem pomalu k lokalitě ohnivců rakouských. Již několik dnů jsme rozhodnuti, že je konečně v tepelně upraveném stavu ochutnáme . Na tom našem tajemném plácku jich je od naší poslední návštěvy nepatrně více. Až na několik trsů se však jedná opět o malé caparty. Bereme si několik větších plodnic a směřujeme do nedalekého lomu do historického trempského campu. Jak tak cupitáme cestou necestou, tak si říkáme, že kdyby každý chtěl ochutnat tak jako my, tak by brzy po ohnivcích nebylo v houštinách ani památky. Ono jich zase tolik bohužel není...

Rozděláváme oheň a snažíme se plodnice očistit. Zjišťujeme, že to není vůbec jednoduché. V nedaleké studánce je drhneme pod vodou. Konečně se podařilo. Krájíme je na menší kousky a vkládáme na trochu másla. V jeden stejný okamžik se všichni skláníme nad rošt, na kterém pánev, a nasáváme do chřípí zajímavou houbovou vůni. Houby jsou stále pevné, i když se mírně zmenšily. Přidáváme jedno vejce a neustále mícháme. Není lepší smaženice než když se přidá hodně hub ale nepatrně vajec. Mnohdy stačí i jediné. A tak jsme učinili i my.

Za několik minut se dáváme do díla. Vyndáváme nože, dýky, někdo má na multifunkčním nářadí vidličku a začínáme debužírovat. A věřte, že jsme hodně, ale hodně překvapeni. Je to opravdu, ale opravdu dobré. Ale v zápětí jsme se nemohli shodnout čím že se to stalo. Houbou to nebylo, máslem trochu ano, ale nebylo to ani tim vejcem. Bylo to takové jiné jemňounké, ale příjemné. Té červené barvy nebylo moc. Více bylo vidět plodnice bílé, které jak vzhledem, tak i chutí připomínaly slaninu. A také tak to všechno chutnalo. Shrnuto, ohnivec pokrmu žádné chutí nedodal. Vařením se však ztratila ta jeho hořkost, které jsme si při konzumaci v syrovém stavu užili až do aleluja.

Dojedli jsme a po chvíli jsme začali na patře cítit pálivost, hořkost. Jak ubíhaly hodiny, tak ta až nepříjemná pachuť byla stále silnější a vydržela dlouho do příštího dne. Závěr je jediný a konečný. Ohnivec k jídlu není. A tak si prosím nechme zajít chuť. Po republice ho zase tak moc není a jeho konzumací bychom ho mohli na lokalitách i zlikvidovat...

OHNIVEC RAKOUSKÝ
ANEB
NAHLÉDNUTÍ DO JEHO NE(BEZPEČNOSTI)

Jiří Patočka

Ohnivec rakouský (a šarlatový) poutá v poslední době značný zájem návštěvníku tohoto blogu. Poté, co jsem už "nahlédl" do jeho historie, barevnosti, poživatelnosti a taxonomie, objevil se další problém.

- - - Škoda že neumíme zjistit, jestli neobsahuje nějaké nemilé jedy a další člověku nebezpečné látky. - - -

V odborné či vědecké literatuře na tuto otázku žádnou odpověď nenajdeme. To zřejmě proto, že tento problém není natolik závažný, aby se jim někdo zabýval a sháněl sponzora na takový výzkum. Je tu ale pár odvážlivců, kteří neváhali houbu ochutnat a výsledky svého bádání zveřejnit na tomto blogu. Ty výsledky jsou zatím jen skromné a neúplné, ale i tak leccos napovídají.

Pokusné osoby shodně vypověděly: "Netrvá to dlouho a ohnivec začíná být v ústech mírně hořký, pálivý. Ta hořkost následně přetrvává po mnoho hodin".

Na základě těchto smyslových vjemů sice nelze vyvodit, jaké konkrétní molekuly ohnivec obsahuje, ale rámcově lze říct, že se pravděpodobně jedná o polyfenoly, fenolické kyseliny typu kyseliny gallové, a jejich deriváty s cukry, které fungují jako substance svíravé, trpké nebo hořké chuti. Bývají také označovány jako třísloviny. Nejedná se o látky nebezpečné člověku, spíše se u nich popisují účinky zdraví prospěšné. Ostatně různé skupiny tříslovin jsou popisovány jako důležití přispěvovatelé k hořké a svíravé chuti vína, zejména červeného.

Závěr je sice spekulativní, ale celkem jednoznačný: Nebojíte-li se napít červeného vína, nemusíte se ani bát sníst červeného ohnivce. Musím vás ale upozornit, že zdaleka nechutná tak dobře jako Frankovka.

** ** ** ** ** ** **

ZAJÍMAVOST: Jen tak pro radost a z důvodu bádání jsem si na dvakrát přinesl dvě větvičky s několika ohnivci rakouskými, šarlatovými. Ty jsem vložil do velké nádoby, která částečně potopena ve vodě. Je plna mucholapky podivné - rosnatka. Ty první plodnice tam mám již dva měsíce a moc dobře se jim daří. Velice mírně povyrostly a mají přenádhernou rudou barvu. Větvička jednou částí leží ve vodě a má hodně denního světla. Uvidíme co bude dál. Zahynou ty houby? Nebo naopak se jim bude dobře dařit. A jak dlouho budou přežívat. Vyrostou snad i v příštím roce? Budu tam muset přidat další větvičky, ale již bez ohnivců. Třeba bude co pozorovat. Nezkusíte to také? Budeme mít následně o čem si zde na blogu povídat... (pokračování průběžně.)


 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jf | 30. ledna 2016 v 23:04 | Reagovat

Virus Zika způsobuje u novorozenců mikrocefalii. Je otázka, co způsobí konzumace ohnivců u seniorů. Abyste pak neměli hlavy jak pátrací balóny.

2 Václav Burle | 3. února 2016 v 22:37 | Reagovat

Ohnivce jsem usadil i s mucholapkou podivnou do obchodu s výlohou kde jsou každodenně obdivovány a to i děckama, které chodí kolem do školy. Pozorují, neustále se přou co bude zítra. Jenže houby rostou tak jako když vůbec nerostou. Nikdo netušíme jak ohnivce dopadnou. Nechme se překvapit.

3 Anita | 5. února 2016 v 11:11 | Reagovat

Zdravim, Pan Bzurle tento clanok napisal velmi vystizne a trefne.S bielymi papierikmi na kraji kazdeho lesa mame problem aj u nas na SK. tie papiere tam nechavaju na 99% damy a mamicky co utru ritky detom, myslim, ze pani iba ked idu na velku potrebu. Aj ja som parkrat takto nechala papier,nevravim, ze ja nikdy nie.Kedze chodim do prirody kazdy vikend pocas celeho roka, a po case mi bolo trapne to takto nechavat, tak ma napadlo,ze sak to mozem zatlacit pod listy, do zeme, vykopat botou jamku a zahrabat, moznosti je vela. Ludia, co idu na prechadzku do lesa iba obcas nevidia aky problem sposobuje. podla mna by mal kazdy zacat od seba, dajme si sancu sa zmenit k lepsiemu. dakujem

4 jf | 15. února 2016 v 18:36 | Reagovat

[1]:Takže v puse a krku jako v polepšovně. Po syrových hned, po uvařených o něco později. Nadarmo moudrá příroda nebarví svá nepoživatelná dítka signálními varovnými barvami.

5 jf | 15. února 2016 v 18:38 | Reagovat

[3]: Stačilo by, tyhle papírky barvit na khaki a vyrábět z rychle rozložitelného materiálu. Takže by nesvítily a po prvním větším dešti se rozpustily. Jenže to by asi bylo moc jednoduché a hlavně by to bylo proti direktivám z Bruselu.

6 Václav Burle | 18. února 2016 v 0:56 | Reagovat

[3]:Nejhorší je to kolem parkovišť kam taky milovníci přírody přijedou auty. Tam je to opravdu ale opravdu pořádný humus.

Zajímavé také je, že pak to pokračuje na místech tak krásných, že by se tam jeden hned utábořil, zabivakoval. Jenže ležet celou noc na těch papírkách není zrovna ten nejlepší nápad....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama