Oranžovec vláknitý - Pycnoporellus fulgens - Oranžovec vláknitý

14. dubna 2016 v 21:48 | Jiří Patočka |  - - oranžovec vláknitý
Oranžovec vláknitý je druh choroše nápadně oranžové barvy, který roste na tlejících kmenech stromů, nejčastěji na pahýlech jehličnanů, zejména smrku a jedle, vzácněji listnáčů nebo na jejich ležících kmenech (Záškoda, 2016). Plodnice jsou polokloboukaté až kloboukaté, zřídka rozlité. Klobouky vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách, jsou 50 až 80 mm široké a až 25 mm tlusté. Mají žluto-oranžovou až okrově- oranžovou barvu, která za sucha přechází do červené. Dužnina oranžovce je žlutá, vláknitá, s nevýraznou vůní a nakyslou chutí. Rourky jsou dlouhé kolem 5 mm, žlutooranžové, s nepravidelně hranatými póry, postupně zoubkatými až potrhanými. Výtrusný prach je bělavý, výtrusy jsou velké 6-9 x 2,5-4 µm, hladké a neamyloidní.

Na první pohled vypadá houba jako sírovec oranžový, ale ten má povrch klobouku hladký, zatímco oranžovec má klobouk výrazně chlupatý. Od sírovce i jiných chorošů se výrazně liší ještě v jednom. Většina chorošů tvoří plodnice, které na svém substrátu vydrží mnoho let, dokonce i tehdy, když už nejsou živé. Oranžovec vytváří plodnice v časném létě, ale ty bývají záhy napadeny hmyzem a nemají proto dlouhého trvání. Druhým rokem se prakticky rozpadnou.

Oranžovec vláknitý způsobuje hnědou hnilobu dřeva, ale jeho výskyt byl vždy vázán na staré pralesovité lesy a jinde byl vzácný (Holec, 2004). Proto je dnes v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT (takřka ohrožený) (Holec a Beran, 2006). Mykologové Kotlaba a Pouzar píší ve svém článku z roku 1963, že "Oranžovec vláknitý je velmi vzácný choroš, který se pozná podle za živa pěkně pomerančového zbarvení a jemně vláknitě štětinatého povrchu bokem přirostlého klobouku (vzácně je i polorozvitý až zcela rozlitý)." Za více než 50 let od napsání této věty, se možná situace začíná měnit. Tato dříve vzácná houba se v posledních letech nenápadně šíří i mimo pralesovité porosty do kulturních lesů.

Oranžovec vláknitý je jedovatá houba a na jeho jedovatosti se podílí zejména trikarboxylová mastná kyselina agaricinová (agaricin), která působí jako mitochondriální jed (http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=877).

Literatura
Kotlaba F, Pouzar Z. Tři význačné choroše slovenských Karpat. Česká Mykologie 1963; 17(4): 174-185.

Holec J. Distribution and ecology of the rare polypore Pycnoporellus fulgens in the Czech Republic. Česká Mykologie 2004;
56(3-4): 291-302.

Holec J, Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Příroda, 2006; 24: 1-282.

Záškoda J. Makromycety vybraných jedlin jihozápadní Moravy. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta MU Brno, 2016, 123 stran.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama