Pruhovaní křižáci - už jsou zase tady!

15. září 2017 v 22:41 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka

ČÁST I

V roce 1991 byl na našem území objeven nový druh pavouka - křižák pruhovaný (Argiope bruennichi). Jeho původní oblastí rozšíření byly země kolem Středozemního moře a střední Asie. Díky oteplování severní polokoule se hranice jeho rozšíření posouvá stále více na sever. Ještě před pár lety jej bylo možné spatřit jen na jih od našich hranic, např. v Chorvatsku nebo u Balatonu. První objevy křižáka pruhovaného v ČR byly učiněny v teplé oblasti jižní Moravy a později, když od nás odešla sovětská vojska a opustila vojenské újezdy, zjistilo se, že nejvyšší koncentrace těchto pavouků je právě v těchto místech. Možná tedy nepřišli od Středozemního moře, ale spolu s vojáky ze střední Asie. Vojáci odešli, ale pavouci nám tu zůstali. Možná je to konspirační teorie, možná je to pravda.

Postupně se tito nápadní pavouci rozšířili na celé území ČR, ale objevují se nepravidelně. V roce 2016 jich bylo všude plno a vyděsili tak mnoho těch, kteří je viděli poprvé. Samička svou délkou těla 15-20 mm budí respekt i mezi odborníky, natož mezi těmi, co se pavouků bojí. Letos jsou tu tihle žlutí pavouci zase. Z křižáka pruhovaného se stal invazní druh, a protože je na stanoviště Samička svou délkou těla 15-20 mm budí respekt i mezi odborníky, natož mezi těmi, co se pavouků bojí. naprosto nevybíravý - najdeme jej na suchých stráních a loukách stejně jako v mokřadech či rašeliništích - úspěšně konkuruje našim domácím pavoukům.

V přírodě je křižák pruhovaný nepřehlédnutelný. Je větší než náš domácí křižák obecný (Araneus diadematus) a se svým černožlutě pruhovaným zadečkem vypadá jako vosa. Ne nadarmo se pro něj vžil v angličtině název "vasp spider". Podobně jako ostatní křižáci staví nápadné sítě (Prokop a Grygláková, 2005), jejichž součástí je husté předivo známé jako stabilimentum (Patočka, 2012). Chytá do nich hmyz, převážně sarančata a kobylky, proto si své pavučiny buduje nízko nad zemí.

Samičky jsou větší než samečci, měří kolem 2 cm, a jsou lépe vybarvené. A také žravé. Samečky lákají budoucí otce svých dětí svým sexuálním feromonem, který byl nedávno identifikován jako derivát kyseliny citronové: trimethyl-methylcitrát (Chinta et al., 2010). Samečci se před nimi ale musí mít na pozoru. Kopulace je mimořádné krátká, trvá méně než 10 sekund (Schneider et al., 2005) a hned po splnění své biologické funkce samečci rychle prchají od ostrých kusadel své partnerky. Když se jim to nepodaří, stávají se její potravou a dobrým zdrojem proteinů pro další potomstvo (Fromhage et al., 2003; Uhl et al., 2007; Wilder a Schneider, 2017). Samička se celé léto krmí, a když přijde podzim, postaví někde na chráněném místě kokon a do něho naklade asi 300 vajíček. Ještě než přijdou mrazy, vylíhnou se z nich malí pavoučci. V kokonu přečkají zimu, na jaře z něj vylezou a vypraví se na novou křižáckou výpravu, aby kolonizovali další území. Vypustí dlouhé vlákno a nechají se unášet větrem tak dlouho, dokud se vlákno nezachytí na nějaké překážce (Follner a Klarenberg, 1995; Walter et al., 2005).

Kokon samotný je obdivuhodná stavba mimořádná jednak svou architekturou, jednak svým unikátním materiálem, ze kterého je zhotovena. Pavouci tkají až sedm typů různých vláken, které se liší svým chemickým složením a mechanickými vlastnostmi. Kokon křižáka pruhovaného musí být utkán z velmi odolných vláken, má-li sloužit malým pavoučkům celou zimu jako ochrana před nepřízní počasí (Zhao et al., 2006).

Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velkost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O jeho složení zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz (Nentwig et al., 1992), hlavní kořist těchto pavouků.

Literatura

Follner K, Klarenberg AJ. Aeronautic behaviour in the wasp-like spider, Argiope bruennichi (Scopoli) (Araneae, Argiopidae). Proceed 15th Eur Colloquim Arachnol, Česke Budějovice, 1995, pp. 66-72.

Fromhage L, Uhl G, Schneider JM. Fitness consequences of sexual cannibalism in fiale Argiope bruennichi. Behav Enol Sociobiol 2003; 55(1): 60-64.

Chinta SP, Goller S, Lux J, Funke S, Uhl G, Schulz S. The sex feromone of the was spider Argiope bruennichi. Angewandte Chemie 2010; 49(11): 2033-2036.

Nentwig W, Friedel T, Manhart C. Komparative investigations on the effect of the venoms of 18 spider species onto the Cockroach Blatta orientalis (Blattodea). Zool Jb Physiol 1992; 96: 279-290.

Patočka J. K čemu je dobré stabilimentum v pavoučí síti. Vesmír 2012; 91(4): 195.

http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/9605 Prokop, Grygláková. Factors affecting the foraging success of the wasp-like spider Argiope bruennichi (Araneae): Role of web design. Biologia, Bratislava 2005; 60(2): 165-169.

Schneider JM, Fromhage L, Uhl G. Extremely short copulations do not affect hatching sukces in Argiope bruennichu (Araneae, Araneidae). J Arachnol 2005; 33(3): 663-669.

Uhl G, Nessler SH, Schneider J. Copulatory mechanism in a sexually cannibalistic spider with genital mutilation (Araneae: Araneidae: Argiope bruennichi). Zoology 2007; 110(5): 398-408.

Walter A, Bliss P, Moritz RFA. The wasp spider Argiope bruennichi (Arachnida, Araneidae): Ballooning is not obligate life history phase. J Arachnol 2005; 33(2): 516-522.

Zhao AC, Zhao TF, Nakagaki K, Zhang YS, SiMa YH, Miao YG, Shiomi K, Kajiura Z, Nagata Y, Takadera K, Nakagaki M. Novel molecular and mechanical properties of egg case silk from wasp spider, Argiope bruennichi. Biochemistry 2006; 45(10): 33348-3356.

Wilder SM, Schneider JM. Micronutrient consumption by female Argiope bruennichi affects offspring survival. J Insect Physiol. 2017 Jul;100:128-132.

ČÁST II

KOKON KŘIŽÁKA PRUHOVANÉHO - OBDIVUHODNÉ ARCHITEKTONICKÉ DÍLO

Základními prostředky každé architektonické tvorby je abstrakce a geometrie a většina architektů se domnívá, že architektonické dílo dokáže vytvořit jen člověk. Panuje přesvědčení, že příroda nezná geometrii a matematiku, protože ty jsou výsadou člověka a jeho myšlení. To co odlišuje stavbu lidskou od stavby ostatních živočichů je, že člověk stavbu buduje s určitými individuálními cíly. Přesto jsou některé stavby živočichů tak sofistikované a dokonale provedené, že vypadají, jako by je vytvořil člověk.

Takovým dílem je i kokon pavouka křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), o němž jsem se trochu rozepsal na tomto blogu výše v první části. Je to nápadný pavouk připomínající svým vybarvením vosu, který opustil před několika lety okolí Středozemního moře a začal migrovat na sever. Dnes je již běžný na celém území ČR. Svou síť buduje nízko při zemi mezi stonky rostlin a jako jeden z mála našich pavouků tká "stabilimentum", zvláštní cik-cak pruh pavučiny, o jejímž účelu se vedou spory. Sedí pak uprostřed svého díla, v typické poloze hlavou dolů a číhá na svou kořist.

Podobně jako většina pavouků, samička křižáka pruhovaného přede kokon, malý domeček v němž se vyvíjí pavoučí larvy a nymfy. Nenosí jej však s sebou, ale staví jej na skrytém místě někde v podrostu a ponechává jej svému osudu. Sama totiž nepřežije zimu a tak se malí pavoučci musí na jaře příštího roku postarat sami o sebe.

Samotná stavba kokonu podobného makovici, je pozoruhodné architektonické dílo. Není to žádný beztvarý smotek pavučiny přilepený někde na spodní části listu nebo kouli podobný útvar, který některé pavoučice nosí stále s sebou. Je to pevná trojrozměrná stavba čistých geometrických tvarů, zavěšená v prostoru v jemné síti vláken. Tato vlákna jsou ukotvena tak, že zabezpečují kokonu velkou stabilitu. Jsou téměř neviditelná, takže kokon se jakoby vznáší v prostoru. Stavba má tvar dokonalé koule o průměru 16 mm (objem cca 2,14 cm3), která na horním konci přechází v otvor o průměru 8 mm, krytý jemnou sítí pavučin, které chrání jeho vnitřek před nepřízní počasí i případnými predátory.

Nikdo dosud nepopsal jakou taktiku a technologii používá samička křižáka pruhovaného k postavení úkrytu, v němž její potomci přežijí krutou zimu. Nicméně, výsledkem její práce je fascinující stavba, za níž by se nemusel stydět žádný architekt. Při pohledu na ni se nás zmocní pochybnosti, zda matematika a geometrie je opravdu jen výsadou člověka. Ostatně, posuďte sami.
Jiří Patočka

 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jf | 16. září 2017 v 11:15 | Reagovat

Jedovatí jsou všichni pavouci a někteří, (australský sklípkan Athrax robustus), jsou pro lidi smrtelně nebezpeční, protože neexistuje spolehlivý protijed a smrt po kousnutí může nastat do několika minut. V Okolí Sydney jsou poměrně hojní a rádi vnikají v noci do domů a k ránu se s oblibou schovávají do odložené obuvi. Na oběť skáčou.

2 Hadovka smrdutá. Konečně jsem našel odvahu. Opět vím o houbách něco více! | Web | 16. září 2017 v 20:36 | Reagovat

Šupajdím si to po lesní cestě starým hvozdem, ve kterém po houbách ani památky. Jen několik klouzků, hlívy plicní a bedly vysoké končí v košíku mého historického batohu z padesátých let minulého století.

Z ničeho nic pod nohama mezi kameny něco neobvyklého. Skláním se a je jasno. Překrásné vejce hadovky smrduté. Rozhoduji se ano, nebo ještě ne?

Vejce je tvrdé jako ocel. Vytahuji vyhazovací nůž zn. Mikov a plodnici řežu na dvě poloviny. Vnitřek je různobarevný a překrásný. Vždy jsem měl obavu z té konzistence. Ta pevná hmota mi ale dodala odvahu.

Odstraňuji kožovitý povlak a opatrně houbu svlékám. Sliz a i to ostatní nechávám jak to je. I ten sliz je jedlý a navíc prý je v něm nejvíce prospěšných látek. Krájím plátek o tlouštce pěti milimetrů. A za syrová vkládám do úst. Chuť téměř žádná, konzistence pevná. Teprve po chvilce mám v ústech pálivou štiplavou příhuť. Není to ale nic silného nebo snad nepříjemného. Jsem rád že jsem tu odvahu měl. A i vy se nemusíte bát. S chutí do toho a půl je hotovo.

Vejce hadovky jsme již dávno zařadili mezi houby na přežití. Zajímavé je, že mnozí tvrdí, že v syrovém stavu je lepší než v teplém. A jak to máte vy? Už jste rovněž ochutnali?

Více o hadovce smrduté zde na burle.blog.cz.

3 Korálovce ježaté po čtrnácti dnech. Informujeme jak jsme slíbili. Více v rubrice ježatý. Jsou to první dva články. | 16. září 2017 v 20:48 | Reagovat

Ježatého jsme navštívili přesně po čtrnáctí dnech jak jsme slíbili. Udělal nám velkou radost. Zvětšil se o více než jedenkrát a má se stále čile k světu. Určitě ještě vyroste a my opět za dalších čtrnáct dnů budeme při tom.

Jak jsme ho obdivovali, tak jsme si vzpomenuli, že o kilometr dál dalšího pozorujeme asi tři roky. Tak jsme ho šli navštívit. A byl tam. Jenže nevelký se teprve kulil ze škvíry stromu. Ten už to asi do krásy moc nepobere. Ale kdo ví. I jeho překontrolujeme a tady v článcích dáme opět vědět.

Více o těchto dvou na burle.blog.cz v rubrice korálovec ježatý. Jsou to dva první články. Více u článků v komentářích.

4 Jakou máte zkušenost | 16. září 2017 v 21:18 | Reagovat

Po lesích se začínají ve velkém objevovat vějířovci obrovští. Konzumujete je? A jak je v kuchyní připravujete? Má vůbec význam je konzumovat? V našem seznamu se jedná o další významnou houbu na přežití. Nejlepší z nich je prý guláš. Dají se použít i jinak?

5 Marie N Kvilda | 23. září 2017 v 18:36 | Reagovat

Pavouky já nemusím. Už je to dávno co vyšla o nich fantastická kniha. Od té doby jsem se s nima smířila. Pokusím se tu knihu vyhledat a dát sem na ní odkaz. Tu by si měl přečíst každý kdo je nesnáší. Určitě by změnil názor. Myslím že to byla knižnice Fakta. Neznáte tu knihu někdo?

6 Hans | 24. září 2017 v 19:22 | Reagovat

Já je zase ty malé potvůky miluju. Dokážu se na ně dívat celé hodiny. Je to zajímavý svět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama