Šindelovník severský 2017/ pam-par/ Je až neuvěřitelné jaké mám na ně štěstí.

20. října 2017 v 21:53 | Také tyto zajímavé a vzácné houby nacházíte? Tak nám prosím o nich něco napište. Uvítáme i fotografie.... |  - - šindelovník severský
Když se vydaří, tak to občas bývá i fantasticky umělecky vyvedená houba. Letošní rok jim ale tu krásu nedopřává. Je sucho, příroda je bez vody. Studánky ve hvozdu jsou bez jediné kapky vody. Místní něco takového nepamatují....

Do toho prokazatelně historicky starého hvozdu chodím v podzimním čase ob rok. Zajímavé je, že jsem tam nikdy nepotkal zajímavou houbu a dokonce ani hlívu ústřičnou. Je tam sice nemálo torz, doupných stromů, ale popadaných kmenů na zemi je minimálně. Divné je, že i ty hodně letité stromy nejsou napadeny dřevokaznými houbami. Jako kdyby se jim tam z nějakého nám neznámého důvodu nelíbilo. Nebo i když les je letitý, tak je zdravý. Kdo ví jak to je....

Na kilometry všemi směry je rozsáhlý les. Ale pouze jeho nejvýš položená část je historická. Nejsem lesník a tak neumím odhadnout jaké nejstarší stromy tam jsou. Převažují duby, potom na mnohých místech jsou buky a do toho všeho javory, sem tam bříza a další dřeviny. To vše je v prudkém svahu, který plný různě velkých kamenů. Chodit tam je o život. To je také důvodem proč jsem tam nikdy nepotkal vysokou zvěř. Ta by si tam polámala nohy. A protože je chytrá, tak tato nebezpečná místa nevyhledává.

Když jsem se po kouzelné lesní cestě, která pokrytá barevným listím, vracel do civilizace, tak po několika kilometrech jsem koutkem oka zahlédl něco divného, světlého, bílého. Byl to jen letmý okamžik. Otočil jsem se a na prastarém buku on všech hub šampión. Hověl si na druhé straně stromu. Klidně jsem ho mohl přejít a vůbec si ho nevšimnout. To se bohudík nestalo.

Na první pohled bylo vidět, že je ještě mladý. Na cestu k nebesům se s velkou pravděpodobností vydal hodně pozdě a už do až neskutečného rozměru nedoroste. Ale není všem dnům konec. V příštím roce se tam určitě opět ukáže. V minulých letech jsem ho tam nikdy neviděl. Nemusel jsem si ho ale všimnout. Škoda, že se nikdy nedozvíme, kdy se tam objevil poprvé. A to naše bádání dosti oslabuje.

Do jednoho metru na výšku mu toho moc nechybí. Je k nakousnutí, čerstvý, mlaďoučký. Jenže k jídlu není - a to už není pravda - a navíc až neskutečně páchne. Tedy správněji česky napsáno smrdí. Ale už se stalo, že si mnozí houbaři spletli šindelovníka severského se sírovcem žlutooranžovým. To muselo být u nich v kuchyni překvapení když na rozehřáté plotně začal zapáchat. Ten odér se určitě nevyvětrá ani za několik týdnů. Prosákne všude kam dosáhne.

To připomíná příběh, kdy můj kolega, vášnivý rybář, přinesl z dolní části pražské Vltavy kapra a několik okounů. Těšil se jak překvapí rodinu neskutečnou krmí. Jak se začala pánev zahřívat, tak ten puch se nedal vydržet. Přítel otevřel všechna okna, ale to nepomohlo. Navrativší se rodina odešla k mamince. Tenkrát v těch letech se v pražské řece moc ta vodní havěť konzumovat nedala.

Tak máme dalšího severského na pozorování. Vypravíme se ho překontrolovat tak za tři neděle. Uvidíme podle počasí. A i vy můžete být při tom. Letos nevypadají moc dobře. I ten největší, který měl na výšku přes metr, je v tomto roce mrzáček. Snad v příštích letech bude lépe. Více zde na blogu v rubrice šindelovník severský.

(7. listopadu 2017) - Po osmnácti dnech jsme se na něj došli opět podívat. Nestačili jsme se divit jak se zvětšil. Stále je mladý, plný vody, která z něj kapala. A není se čemu divit. Když jsme vstoupili do lesa, tak se ještě všude válela hustá mlha.

Ten dvojitý buk, na kterém roste, musí být hodně letitý. Možná i přes dvěstě let. Ale kdo ví. Stáří dřevin se obtížně určuje. Strom je na první pohled zdraví, a tak je otázkou proč se do něj šindelovník pustil. Ono to ale neznamená, že houba bude buk pomalu ale jistě likvidovat. Kdo ale ví co se za dlouhé roky stane.

Měli jsme jednoho překrásného, kterého jsme roky pozorovali. Rostl rovněž na starém buku. Jenom jsme nevěděli, bohužel, kdy se na dřevině objevil poprvé. A stejné je to i u tohoto miláčka. Co ale naděláme, že?! Plodnice v jednom roce nevyrostla a už se neobjevila. Nabízí se otázka jestli mycelium v buku stále pracuje nebo i ono zaniklo. Je to jako vždy. Mnoho otázek a odpovědi nepřicházejí. Opět je to jeden z mnoha důkazů, že o houbách stále víme moc málo.

Jedno už ale zásluhou profesora Jiřího Patočky víme jistě. I šindelovník severský se dá po jistých úpravách konzumovat. kdo by to ale v Evropě dělal, že?!


(6. prosince 2017) - S velkou nedočkavostí jsme ještě za hluboké tmy vyrazili do hvozdu si toho našeho šindelovníka opět překontrolovat. A že bylo o čem bádat. A jak to tak vypadá, tak to nebude ještě naposled. Povyrostl, ale už není bělostný. Je takový ušpiněný a na okrajích tmavý. Stále měkký a plný vody. Ono vůbec v tom starém lese je velké vlhko. A strašně odporně smrdí. Ne, nejsem sprostý, napsat, že páchne by nebylo výstižné. On opravdu hodně nepříjemně smrdí.

(28. ledna 2018) - Dnes jsme si udělali expedici na ohnivce rakouské a samozřejmě jsme si ještě zaskočili na tohoto šindelovníka severského. Ten sice už není v nejlepším stavu, ale ještě dlouho v lese vydrží. Příjemně nás překvapil velikostí jehliček, ostnů. Ty jsou neodolatelné. Když je plodnice mladá, tak jehly jsou až nepatrné, neviditelné. Jakmile to má ale za sebou, blíží se konec, plodnice má několik měsíců, tak jsou až obrovské. Právě ty ostny jsou nejdůležitějším rozpoznávacím znakem.














(17. srpna 2018) - Udělal jsem zásadní chybu, že jsem se na něj nešel podívat v brzském jaru. Jak jsem v poslední době na něj usilovně myslel, tak ten mega disk v mém mozku začal šrotovat zajímavé informace. Uvědomil jsem si, že jsem ho tam potkal již hodně dávno. Určitě jsem ho vyfotografoval, tak někdy snímek vypadne a na něm bude i přesné datum. Jenže tenkrát jsem vůbec netušil, že nějaký šindelovník severský existuje. A aby toho nebylo málo, tak jsem ho tam pozoroval po dlouhých letech ještě jednou. Zlom začal až v minulém roce - 2017.

Neočekával jsem, že dnes se stane zázrak a bude tam nějaký fotogenický krasavec. To by byl velký zázrak. Spíše jsem očekával něco škaredého, vyschlého, nehezkého. A světe div se opět nám Matička příroda nadělila úžasný dárek.

Z Prahy jsem s chotí vyrazil ještě za tmy. Chtěli jsme se vyhnout žhnoucímu slunci. To se ale moc nepovedlo. Ještě štěstí, že nás kryly stromy, vegetace. Na zpáteční cestě, když jsme se plazili přes louky, jsme dostali pořádný záhul. Jestli ty tropy neskončí, tak už se podzimních hub s velkou pravděpodobností nedočkáme, o hlívách ani nemluvě.

Uviděl jsem ho hned v okamžiku když jsem vyšel ze zatáčky lesní cesty. Krasavec inteligentní. On ale ještě do zámrazu výrazně zvětší velikost a my budeme u toho. Nesmím zapomenout si vložit do torny měřidlo. Nyní jeho výšku odhaduji na necelých šedesát centimetrů. A jak tak na něj koukáme, tak pod ním ještě jeden malý a nehezký. Z toho se ale v příštím roce může stát velké a radostné překvapení.

Při fotografování jsem zvedl trochu oči k obloze a vidím, že z druhé strany se krčí další borec. Pěkný, i on ještě doroste do krásy, ale bohužel z hlediska fotografa ne zrovna na dobrém místě. Těžko se dá vytvořit zajímavá kompozice. Tak je budeme pravidelně chodit kontrolovat, obdivovat. A i vy můžete být při tom...

Protože ještě není konec mykologické sezony, houbaření, tak nás ještě čeká expedice na hranice se Slovenskem. I tam již několik let pozorujeme nemálo šindelovníků severských. Předloni, bohužel v minulém roce jsme to nestihli, jsme jich tam na jednom místě našli přes dvacet. Jenom ale dva byli překrásní a jeden byl dokonce na olympijskou medaili. (Připravujeme novou výstavu a je již zarámován a v pěkné paspartě.)

(27. 8. 2018) - Tento náš poslední objevený šindelovník severský má na výšku 76 a na šířku 50 centimetrů. Je stále mladý, ve vynikajícím stavu. Ještě poroste. Na buku je tam ještě jeden veliký, ale vysoko a není tak pohledný. Pod tím velkým je ještě jedno mimino. V příštím roce mu s velkou pravděpodobností do jednoho metru moc chybět nebude. Neustále ho budem navštěvovat a pozorova co se s ním bude dít. A i vy můžete být při tom....


 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Podívejte se do svých spíží jak jste bohatí | 21. října 2017 v 18:49 | Reagovat

Dnes na pražské náplavce se "čerstvé" houby prodávaly za 39,90 Kč za 100 g. Nevypadaly ale moc dobře. Byly unavené, pomačkané. Šlo zejména o hřib hnědý, ale i o lišky obecné. Ty rovněž to již  měly za sebou.

V pětilitrových lahvích od okurek byly nasušené houby. Cena hodně přes tři tisíce korun za kilo. V Alpských zemích se v létě prodávaly něco málo přes 2000,- korun.

2 Není již ten správný čas na přejmenování? | 21. října 2017 v 18:57 | Reagovat

Zdatní houbaři vědí, že žampiony se v minulosti na základě návrhu ČMS názvoslovně rozdělily. Ty z lesa jsou pečárky, ty z velkovýroby pak žampiony...

Není již ten správný čas rozdělit i hlívu ústřičnou? Měli by jste nějaké návrhy na nové názvosloví?

Ta lesní se samozřejmě musí jmenovat ústřičná. Ale jak ta druhá? Například hlíva umělá? Nebo jak? Václav Burle

3 To jsem našel na internetu .l | 11. listopadu 2017 v 22:01 | Reagovat

Šindelovník severský (Climacodon septentrionalis) je parazitická dřevokazná houba, která je u nás prakticky neznámá, a to i mezi houbaři. Je poměrně vzácná a neroste všude. Pokud houbař nezvedne oči od země, nemusí ji vidět. Plodnice rostou na stromech, nejčastěji javorech nebo bucích, někdy ve značné výšce, a to opakovaně po několik let ve stejném místě. Kromě lesů i v parcích, zahradách, alejích. Jde o značně agresivního parazita, který způsobuje tzv. bílou hnilobu stromů. Dospělé plodnice mohou vážit až několik kilogramů. Šindelovník severský u nás není na seznamu chráněných hub, ale ochranu si zaslouží. V červené knize ohrožených druhů velkých hub ho ovšem můžeme najít v některých zemích Evropy. Protože lesníci nemají rádi poškozené stromy a z lesa je odstraňují, ubývá prostor, kde by mohly šindelovníky růst.  -p-

4 Mašek | 18. srpna 2018 v 23:24 | Reagovat

Jestli jsem to správně pochopil, tak ta první fotografie je před rokem a ta druhá letos. Ale ta plodnice vypadá zcela jinak.

5 Václav Burle | 20. srpna 2018 v 22:40 | Reagovat

[4]: Pochopil jste to správně. Šindelovník dokáže měnit tvar. Některé plodnice jsou překrásné, ale těch je moc málo.

6 Začátkem září vyrážíme na hranice a to zejména na šindelovníky severské. Víme kde je hledat | 27. srpna 2018 v 17:54 | Reagovat

Jede se vlakem - jako důchodci nyní téměř zadarmo - pak autobusem a dále pěkně do kopců, hvozdů, po svých. A vy se můžete přidat.

Budete potřebovat základní trempské vybavení - celtu, spacák, ešus, láhve na tři litry vody, apod. Jídlo, vařič a vše potřebné pro kuchyň zajistíme my. Vy to jenom ponesete na zádech.

7 Sobota 6. října 2018 | 5. října 2018 v 23:06 | Reagovat

na NOVA v pořadu Rady ptáka Loskutáka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama