Šumavský cyklista houbaří v Austrálii

26. prosince 2017 v 20:01 | Vladimír Špatný |  Mřížovka červená
Souhrn informací a poznatků o čeledi Phallaceae v tomto roce.

O květnatcích jako houbách a jejich stále častějším výskytu jsem již psal. Je milé dostávat informace o nových lokalitách. Ty původní nezanikají ale květnatce tam určitě nebudou dominantní. Zcela unikátní byl článek pana profesora Jiřího Patočky. To byla informace o tom, co dokáže příroda vymyslet. Našel jsem si další informace a obrázky na Googlu. viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Aseroe_rubra (lze požít poměrně úspěšně google překladač).

Jak se uvádí, v domovině tato houba žádnou vzácností není. Měl jsem možnost tři měsíce prohánět kolo podél východního pobřeží Austrálie. Houby jsem samozřejmě hledal, ale měl jsem všeho všudy tři nálezy. Blíže neurčenou bedlu, klouzka a pestřce. Vysvětlení bylo jednoduché. Tam kde jsem jezdil už několik měsíců nepršelo a déšť nezastihnul ani mne. Škoda.


Doplním to tedy poznatky o trochu "bližších" houbách. Clathrus ruber. Mřížovka červená. Poprvé jsem jí potkal před mnoha lety na Azurovém pobřeží. Tam na malém poloostrůvku za plotem bylo několik plodnic. Plot by nebyl problémem ale pozemek využívala nejmenovaná "mocnost" jako radarovou základnu a tak jsem neriskoval. Další setkání bylo opět ve středomoří. Zhruba střed Chorvatska. Pro případné zájemce je snadné najít lokalitu. Jistý Ante Gotovina má hned vedle své pobřežní vily malou pláž, kde mřížovky velice úspěšně rostou. Zmínka o pláži je důležitá. Klasické tamní borové (černá borovice s dlouhými jehlicemi) lesy jsou všude okolo. Malá pláž je ale pokryta drceným vápencem aby se uživatelé těchto míst cítili lépe. Proto nebylo možné čerstvě vyrostlé plodnice přehlédnout. Bylo to tedy až kýčovité ale připadalo mi hloupé odhrabávat okolí aby bylo vidět původní podklad. Plodnic byly desítky a zcela běžně končily snad nechtěným rozšlápnutím těch, kdo se v těchto místech koupali. Svou funkci ale houba již splnila a jestli olizují houby netknutou konstrukci či plochou trosku asi není podstatné. Tato lokalita je zatím perfektní. Toto všechno probíhá na Jadranu zhruba v červnu. Já jsem si vzpomněl na mřížovky až v říjnu u nás.

Našel jsem několik plodnic, které byly nepochybně květnatci, ale to, jak se jejich "chapadla" držela neobvykle pospolu mne přivedlo na myšlenku, zda-li si některý květnatec neodskočil mezi mřížovky. Podobné srůsty jsem našel na více kusech. Nic nového pod sluncem. Podobné cizí genetické "podpisy" lze vypozorovat i mezi lidmi. Třeba to ty houby okoukaly u nás. A tak s úsměvem a nadšením do příští sezony.
Láďa
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Matěj s Květou | 26. prosince 2017 v 20:24 | Reagovat

Pane Špatný jak je možné se dostat na tak dlouho do Austrálie? Byl jste s cestovkou nebo soukromě. Jak se to dá zařídit. My chceme také. Dík za odpověď.

2 Václav | 27. prosince 2017 v 12:15 | Reagovat

V roce 2017, na rozdíl například od roku 2016, kdy Archerova bylo všude hodně, se nevydařilo. Jaký bude asi rok 2018? Dnes už je květnatec Archerův, píše se velké písmeno neboť je to příjmení, až za Uralem. Ono to vypadá jako by se zadem z Francie, kde byl objeven v roce 1914 poprvé, vracel do své domoviny.

3 Václav | 27. prosince 2017 v 12:17 | Reagovat

Ve vlaku si rybáři povídali, že letos se vrátilo do Čech čtyřicet lososů. V minulém pak pouhých dvacet. Je to obrovský úspěch těch, kteří se snaží o návrat těchto překrásných a ještě u nás vzácných ryb. Chválíme. Nevíte někdo jak to opravdu s tím letošním rokem je?

4 burle.blog.cz | 27. prosince 2017 v 22:39 | Reagovat

Máte-li podobná vyprávění o houbách, přírodě, tak je můžete vkládat pod první článek do komentářů. Ja pak z Vašeho textu udělám samostatný článek. Samozřejmě i s vašimi fotografiemi. Ty posílejte na můj e-mail, nejlépe rovnou do Zoneru.

5 A už zde máme odpověď jak k protinožcům | 30. prosince 2017 v 15:27 | Reagovat

Jak jsem se dostal do Austrálie.

Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. Krátce po revoluci se ozval „zapomenutý“ strýc z Austrálie. V roce 1948 byl na studiích v Anglii ale návrat domů mu rodiče „nedoporučili“. A tak odjel do světa. Po mnoha letech navázal staré kontakty a nakonec se přijel podívat do rodné vlasti, kterou celou tu dobu nemohl navštívit. Přijel v době, kdy jsem se „vzpamatovával“ z druhé klíšťové encefalitidy a měl jsem dostatek času se mu věnovat. Pak byla ještě jedna návštěva rodné vlasti a pozvání na oplátku k němu. Nutno doplnit, že jsem trochu nestandartní cyklista. Najezdím hodně ale nezávodím ani se nesnažím zmrzačit se v nějaké divoké krajině.  Jsem cykloturista. A v tomto pojetí jsem se vydal na cestu do Austrálie. Vízum které bylo třeba jsem získal bez problému pomocí pozvání. A dovolená? Než jsem se podruhé „potkal“ s nakaženým klíštětem, byl jsem  pracovně mimo bydliště pomáhat s rozeběhnutím výroby pro jednu zahraniční firmu. To není vychloubání jen zdůvodnění toho, jak jsem přišel ke spoustě přesčasových hodin. (proplácet je nechtěli a také nebylo kdy je vybrat) Potom mne dostihnulo „klíště“. Nepodařilo se mi tedy vybrat ani normální dovolenou. Ona rekonvalescence po klíštěti není otázka dvou týdnů. A tak se mi nahromadilo dlouhé volno. Tehdy můj zahraniční šéf pronesl pro mne důležitou informaci. Musíš si to všechno volno vybrat. A dáš mi ho? To byl můj dotaz. Ano! Proč bych mu nevěřil. Během pár týdnů jsem uvedl do života dřívější nabídku strýce k návštěvě. Domluvili jsme i datum. Září až prosinec. To je v tamních končinách jaro až nástup léta. Když jsem šéfovi oznámil, že už jsem si naplánoval celou dovolenou (vyšlo to na tři měsíce) , skoro se zhrozil. Pak si ale vzpomněl na to říkal a jenom dodal. Já vím, já jsem Ti to slíbil. A pak už to jelo jako po drátkách. Podařilo se mi přes strýce zajistit i kolo tam u nich. Doprava tam a zpět byla dražší než slušné kolo z druhé ruky v tamních bazarech. Také se povedlo.  Přesný plán cesty jsem neměl. Strýc a místy jeho kamarádi (také Češi) udělali cestu podél východního pobřeží. Od  Brisbane až k Townsvillu a zpět. Já jsem si jezdil kde jsem chtěl ( podle doporučení) a on mi zajišťovali servis. Vždy večer jsme se někde setkali na domluveném místě. Já jsem tedy nemusel vozit celou výbavu na kole. Bylo to několik tisíc kilometrů po celkem slušných cestách.  Občas i necestách. Hlavně to byla obrovská zkušenost a zážitek. A ještě jedna dobrá věc se mi povedla a mohu ji vřele doporučit. Letecké spojení (cca 24 hod.) je vždy někde přerušeno. Já jsem měl tuto zastávku v Singapuru a tak jsem řekl, že když se tam zastavím, bylo by škoda hned odletět. A tak jsem si na zpáteční cestě udělal několika denní přerušení (plánované ) a alespoň trochu jsem se po Singapuru podíval. Bylo to zdaleka nedostačující a dost neorganizované ale kdy jindy se do těchto končin dostanu a tak jsem si hodně užil i tuto zastávku. Ještě snad jeden dovětek. Na to že jsem se vydal na poměrně dlouhou cestu do neznámých končin, byl jsem vybaven jako běžný turista. Dostatek vody a jiné věci jsem nepodceňoval. Jinak jsem ale celou cestu absolvoval v obyčejných pantoflích tedy skoro na boso.  Odvážnému štěstí přeje a když se štěstí unaví, usedne i na vola. A tak jsem bez problémů a defektů viděl krásný a zajímavý kus světa. Co dodat? Byla to opravdu velká souhra šťastných náhod. Vladimír

6 Martin | 1. ledna 2018 v 21:57 | Reagovat

Docela bych rád věděl jaká ta Austrálie v podobě přírody je. Vím že země je to obrovská a všude je to jiné. Myslím si, že stejně u nás je ta příroda nejkrásnější.

7 BellaW | E-mail | 27. ledna 2020 v 15:03 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama