Koprofilní houby

8. ledna 2018 v 22:09 | Jiří Patočka |  Jiří Patočka
O tom, kde všude mohou růst houby, by mohli houbaři vyprávět. Nachází je na nejnemožnějších místech, často tam, kde by je nikdo nečekal a na místech, kde by je nikdo nesbíral. Takovou skupinou jsou i houby, které rostou na exkrementech živočichů, zejména býložravců (Wicklow a Carroll, 1992; Richardson a Watling, 1997). Naprostá většina houbařů vůbec netuší, že by na takových místech mohly růst nějaké houby. Jenže rostou! Těch známých druhů už je velké množství a těch dosud neznámých ještě mnohem víc (Krug et al., 2004). A rostou i v České republice. Mě se zatím žádnou najít nepodařilo. Nikdy jsem po nich ale aktivně nepátral.

Jako ukázku koprofilní houby jsem si proto vypůjčil snímek australské, blíže neurčené houby rodu Panaeolus, rostoucí na buvolím trusu (https://www.anbg.gov.au/fungi/ecology-dung.html).

Je pravda, že substrát ve kterém rostou, ba ani jejich názvy, v člověku žádné kladné emoce nevyvolávají. No řekněte sami, cožpak byste sbírali hovník žlutozelený (Ascobolus crenulatus), slzečník hnojní (Bolbitius coprophilus), mrvenku zrnitou (Cheilymenia granulata) či žlutěnku hnojovou (Cheilymenia theleboloides), kdybyste věděli jak se jmenují? A co teprve kdybyste viděli v čem rostou!

Nezájem houbařů o koprofilní houby je vyvážen zájmem vědců o studium jejich biologie, jejich chemického složení a jejich bioaktivních metabolitů (Hansen et al., 2001). I když bylo dosud podrobeno vědeckému zkoumání jen velmi malé procento koprofilních hub, výsledky jsou pro vědu zajímavé. O některých biologicky aktivních látkách izolovaných z tohoto neobvyklého zdroje se lze dočíst na linku http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1032

Literatura

Hansen PB, Lange C, Petersen JH, Vesterhol J. Nøgler til coprofile svampe. 2001. Dostupné na http://www.mycokey.com/MycokeyDK/DKkeysPDFs/CoprofilKey.pdf

Krug JC, Benny GL, Keller HW. Coprophilous fungi. In: Mueller G, Bills GF, Foster MS. (Eds.) Biodiversity of Fungi, Inventory and Monitoring Methods. Elsevier Academic Press: Oxford, 2004; 467−499.

Richardson MJ, Watling R. Keys to Fungi on Dung; British Mycological Society: Scotland, 1997; p 7.

Wicklow DT, Carroll GC. The Fungal Community: Its Organization and Role in the Ecosystem, 2nd ed.; M. Dekker: New York, 1992; p 715.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jitka Karlová | 9. ledna 2018 v 8:45 | Reagovat

Tojetedy síla Proč ale nepoznat nové houby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama