Mycena chlorophos

18. ledna 2018 v 22:17 |  Jiří Patočka
Jsou houby, které v našich lesích (zatím) nenajdete. Jednou z nich je i helmovka Mycena chlorophos.

Mycena chlorophos je druh stopkovýtrusné houby z čeledi Mycenaceae (Kirk et al., 2008). První exempláře houby byly nalezeny na japonských ostrovech ze skupiny Ogasawara americkým botanikem Charlesem Wrightem v říjnu 1854. Ten byl účastníkem geodetické expedice do Severního Pacifiku v letech 1853-1856 a měl za úkol studovat flóru této oblasti (Desjardin et al., 2010). Druh poprvé vědecky popsali Miles Berkeley a Moses Ashley Curtis v roce 1860 jako Agaricus chlorophos (Berkeley a Curtis, 1860). V roce 1887 však zařadil Pier Andrea Saccardo tuto houbu do rodu Mycena (helmovka) (Saccardo, 1887).

Kromě Japonska, kde je houba známá jako yakoh-take (noční houba) (Niitsu a Hanyuda, 2000), roste také na Tchaj-wanu, v Polynésie , Indonésii a Srí Lance. Najdeme ji ale také v Austrálii a Brazílii. V našich lesích byste však houbu hledali marně. V ČR neroste a neroste ani nikde v Evropě. Zatím. Má drobné kloboučky o průměru do 3 cm, rostoucí na tenkých nožkách vysokých až 30 cm. Kloboučky mají světle šedou až světle hnědou barvu a jsou poněkud lepkavé. Nožky jsou jen taková tenká a průhledná, a navíc dutá brčka, o průměru do 1 mm. Je to takové drobné, ale vytáhlé nic bizardního vzhledu. Houba roste v obdobích dešťů, kdy je relativní vlhkost kolem 88 % (Hongo, 1977).

Když ještě uvážíte, že houba je nejedlá a navíc silně zapáchá po čpavku - řeknete si, že není žádná škoda, že v našich lesích neroste. Těžko byste ji také v lese hledali. Tedy ve dne. Tato houba se totiž hledá v noci. A v noci u nás na houby moc lidí nechodí. Mycena chlorophos se od většiny hub liší v tom, že světélkuje. Vydává jasně zelené světlo, které je dobře vidět v noci (Mori et al., 2011). Tomuto jevu říkáme bioluminiscence.

Luminiscence je jev, při kterém atomy či molekuly nacházející se v excitovaném stavu vyzařují světlo (fotony). Tento vyšší energetický stav je ale nestabilní, atom se po určité době vrací zpět do základního stavu. Aby se ale atom dostal do excitovaného (vybuzeného) stavu, musí se zvýšit jeho energie. To se může stát pohlcením (absorbcí) fotonu a následným vyzářením jiného fotonu, který má ale menší energii, tedy větší vlnovou délku než foton absorbovaný a proto dochází ke změně barvy světla. Pokud dochází k excitaci atomu po jeho ozáření jiným zdrojem záření, označujeme tento děj jako fotoluminiscenci. Pokud je zdrojem energie pro excitaci chemická reakce, mluvíme o chemiluminiscenci a pakliže se jedná o energii získanou biochemickou reakcí v živém organismu, mluvíme o bioluminiscenci.

Bioluminiscence, tedy schopnost organismů vyzařovat viditelné světlo, se v evoluci života na Zemi vyvinula mnohokrát nezávisle u nejrůznějších skupin organismů: od bakterií, přes mikroskopické řasy, bezobratlé živočichy, až po obratlovce. Bioluminiscence je známa zejména u řady mořských (mořské houby, obrněnky, medúzy, ostnokožci i obratlovci - ryby)
nebo suchozemských organismů, třeba u hmyzu, což je i případ naší světlušky (Lampyris noctiluca).

Jednou z nejznámějších skupin světélkujících organismů jsou vedle hmyzu také makroskopické houby (makromycety), jejichž bioluminiscence byla zaznamenána již ve starověkém Řecku či Římě např. Aristotelem nebo Pliniem starším. Protože svítit mohou nejen plodnice hub, ale také podhoubí (mycelium) porůstající substrát - zpravidla tlející dřevo nebo listí, je velmi pravděpodobné, že tento nezvyklý jev dal vzniknout mýtům a tajemným pohádkovým postavám jako jsou lesní víly. I když o bioluminiscenci hub již máme mnoho informací, zůstává bioluminiscence hub stále velkým tajemstvím pro moderní vědu. Ta se zaměřovala spíše na živočichy a houbám věnuje větší pozornost až v posledních letech.

Bioluminiscence u hub není ale tak vzácná, jak jsme se původně domnívali (Weitz, 2004). V současné době je známo 81 taxonů hub, u nichž byla bioluminiscence víceméně spolehlivě doložena. Je zajímavé, že všechny bioluminiscenční houby patří do čeledi stopkovýtrusných (Basidiomycota) a ve všech případech jde o hniložijné (saprofytické) houby s bílým výtrusným prachem (Sochor a Egertová, 2015). Pokud však jde o podstatu jevu, ta nebyla dosud dostatečně objasněna. Je to skoro až neuvěřitelné, že ani po desítkách let studia neexistuje shoda v názorech na molekulární ani buněčnou podstatu mechanismu bioluminiscence hub.

Stejně jako dosud nevíme jak houby svítí, stejně tak nevíme proč svítí. Existují sice desítky teorií, ale žádná z nich není natolik přesvědčivá, aby doznala všeobecného uznání. To ale lidem nebrání, aby svítivosti hub nevyužívali ve svůj prospěch. Domorodci v Mikronésii si jimi zdobí hlavy při rituálních tancích a rozdrcenými plodnicemi potírají obličej, aby vyděsili nepřítele. Dnes už asi žádné nepřátele nemají a nemusí je děsit, ale holandský lékař a konzul v Indonésii Georg Everhard Rumph (1627-1702) ve svém díle popsal, jak původní obyvatelé využívali světélkující houby k osvětlování cesty v noci a jak se před bojem houbou natírali. My už máme na svícení v noci baterky, ale princip bioluminiscence se začíná využívat v testech toxicity některých látek, např. fenolických sloučenin nebo těžkých kovů, v klinické biochemii, molekulární biologii a po rozluštění struktury jednotlivých komponent bioluminiscenční reakce se dají očekávat další aplikace v řadě oborů.

Bioluminiscence přitahuje značnou pozornost biofyziků, protože tento jev může být interpretován jako přeměna chemické energie na světlo. Dlouho byly molekulární mechanizmy luminiscence studovány pouze u světlušek a u bakterií. Proto byl výčet látek, které se podílí na bioluminiscenci, velmi omezený. Teprve nedávné studie, prováděné s houbou Mycena Chlorophos, vedly k objevu dalších látek, které fungují jako bioluminiscenční substance (Hayashi et al., 2012), podobně jako luciferin u světlušek. (Teranishi (2016, 2017) prokázal, že na bioluminiscenci Mycena Chlorophos se podílí riboflavin, riboflavin-5'-monofosfát, flavin- adenin-dinukleotid a kyselina trans-3,4-dihydroxyskořicová; ale významná úloha je přičítána také hispidinu (Oba et al., 2017). Když to vezmeme kolem a kolem, podstata bioluminiscence Mycena chlorophos zůstává stále záhadou.

Pokud byste se chtěli vypravit na noční výpravu spojenou s hledáním svítících hub, musíte do tropů. Na území ČR máme jen jediný druh houby, schopný bioluminiscence pozorovatelné pouhým okem. Tou houbou je hlívovník olivový žlutooranžový (Omphalotus olearius var. illudens). Tato jedovatá lupenatá houba roste vzácně v nejteplejších oblastech ČR a její světélkování bývá jen velmi slabé. Luminiscence plodnic se uvádí také u helmovky krvonohé (Mycena haematopus), ale bioluminiscence byla zjištěna pouze pomocí citlivých přístrojů, podobně jako u mnohých dalších druhů, např. i václavky (Armillaria) (Mihail a Bruhn, 2007). Evropské druhy světélkujících hub prostě moc nesvítí.

To helmovka Mycena chlorophos z Východního Kalimantanu či Bornea, které je věnován tento článek, je jiné kafe. Její plodnice vyzařuje intenzivní zelené světlo po celou noc a v šeru pralesa světélkuje i během dne. Podobně jako M. chlorophos byly svítící helmovky rodu Mycena byly nalezeny v Brazílii, Belize, Dominikánské republice, Porto Ricu, Jamajce a Borneu (Desjardin et al., 2010).

Literatura
Berkeley MJ, Curtis MA. Characters of new fungi, collected in the North Pacific Exploring Expedition by Charles Wright. Proc Am Acad Arts Sci. 1860; 4: 111-30.

Desjardin DE, Lodge DJ, Stevani CV, Nagasawa E. Luminescent Mycena: new and noteworthy species. Mycologia, 2010; 102(2): 459-77.

Desjardin DE, Perry BA, Lodge DJ, Stevani CV, Nagasawa E. Luminescent Mycena: new and noteworthy species. Mycologia. 2010; 102(2): 459-477.

Hayashi S, Fukushima R, Wada N. Extraction and purification of a luminiferous substance from the luminous mushroom Mycena chlorophos. Biophysics (Nagoya-shi). 2012; 8: 111-114.

Hongo T. Higher fungi of the Bonin Islands (PDF). Memoirs of the National Science Museum (Tokyo) 1977; (10): 31-42.

Kirk PM, Cannon PF, Minter DW, Stalpers JA. Dictionary of the Fungi (10th ed.). Wallingford, UK: CAB International. 2008; s. 446. ISBN 978-0-85199-826-8.

Mihail JD, Bruhn JN. (2007). Dynamics of bioluminescence by Armillaria gallica, A. mellea and A. tabescens. Mycologia, 2007; 99(3): 341-350.

Mori K, Kojima S, Maki S, Hirano T, Niwa H. Bioluminescence characteristics of the fruiting body of Mycena chlorophos. Luminescence, 2011; 26(6): 604-610.

Niitsu H, Hanyuda N. Fruit-body production of a luminous mushroom, Mycena chlorophos. Mycoscience, 2000; 41 (6): 559-64.

Oba Y, Suzuki Y, Martins GNR, Carvalho RP, Pereira TA, Waldenmaier HE, Kanie S, Naito M, Oliveira AG, Dörr FA, Pinto E, Yampolsky IV, Stevani CV. Identification of hispidin as a bioluminescent active compound and its recycling biosynthesis in the luminous fungal fruiting body. Photochem Photobiol Sci. 2017; 16(9): 1435-1440.

Saccardo PA. Sylloge Hymenomycetum, Vol. I. Agaricineae. Sylloge Fungorum (in Latin). 1887; 5: 301.

Sochor M, Egertová Z. Bioluminiscence hub - odvěký a stále záhadný fenomén. Živa 2015; (6): 282-284.

Teranishi K. Identification of possible light emitters in the gills of a bioluminescent fungus Mycena chlorophos. Luminescence. 2016; 31(7): 1407-1413.

Teranishi K. Second bioluminescence-activating component in the luminous fungus Mycena chlorophos. Luminescence. 2017; 32(2): 182-189.

Weitz WHJ. Naturally bioluminescent fungi. Mycologist, 2004; 18(1): 4-5.

 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hans, Vysočina | 19. ledna 2018 v 9:05 | Reagovat

Co se o houbách ještě nedozvíme. Zajímavé povídání. Dávám za jedna a za sebe poděkování.

2 jf | 19. ledna 2018 v 14:31 | Reagovat

Paúhoř elektrický umí vyrábět napětí až 600 V při proudu až 1A, čili dost na to, aby člověka bez problémů zabil, když si na něj nešikovně sáhnete. Je zajímavé, že on sám je proti svým výbojům naprosto imunní, pokud nemá poškozenou kůži a Hunterův orgán, který tu elektřinu vyrábí, funguje ještě půlhodiny po tom, co byla ryba zabita. Kdyby se povedlo způsob, jakým tato ryba elektřinu vyrábí, objevit a vyrobit podobné zařízení, byla by to revoluce nejen v dopravě.

3 Marie | 20. ledna 2018 v 20:53 | Reagovat

Já zejména z pohádek vím, že i v našich lesích to v noci svítí. Prý to dělají tlející pařezy a samozřejmě i světlušky. Nevíte o tom někdo něco víc?

4 jf | 21. ledna 2018 v 11:36 | Reagovat

Světlušky jsou jasné, v tlejících pařezech světélkují podhoubí dřevokazných hub.

5 Václav Burle | 21. ledna 2018 v 23:50 | Reagovat

Zítra v pondělí jsme pozvání na prezentaci nejnovějších a nejmodernějších fotoaparátů. I vy se můžete zúčastnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama