Lesy a staré hvozdy nás dnes překvapily překrásným počasím. Dokonce občas se objevilo i slunce a do toho padal sníh. Doufali jsme, že si nasbíráme nějakou hlívu ústřičnou. Hovězí masíčko, smetanová omáčka, rýže nebo knedlík, tak to nikdy nemá chybu.

9. února 2018 v 21:13 | To nejdůležitější se má vždy napsat na začátek. A tak to tady je a my máme obrovskou radost. Nastoupil nový mladý fořt a vypadá to, že si s ním budeme dobře rozumět. První plány předestřeny a on k nim přidal ještě další vynikající nápady. |  HLÍVA ÚSTŘIČNÁ
V posledních letech - i zde na blogu - jsem únavný tím, když neustále opakuji, že s ústřičnou se děje něco divného. Ani dnes, až na jeden případ, jsme na ní nenarazili. Bylo tam ale v těch lesích překrásně. Mráz, zajímavé světlo, padající sníh, na kterém mnoho písmenek ke čtení. Jako v tlusté knize....

Jen jsme vstoupili po úzké vojenské silnici do lesa, tak se začaly dít věci. Po delší době jsme opět narazili na čistý čerstvý sníh. A všude jedna stopa vedle druhé. Tvrdíval jsem, že v lesích snad už vůbec nežijí veverky. Těch jejich stop tam bylo požehnaně.

Už je noc a my si stále mezi sebou píšeme, telefonujeme. Všichni zjišťují jestli opravdu jsme četli stopy rysa ostrovida. Po celou dobu toulání se starým hvozdem nás doprovázely. Byly všude kolem nás. Jenže sníh začal být vlhký a do toho padal z nebes další. Otisky byly dosti nečitelné. Pouze jeden jsme zaznamenali fotoaparátem a poslali na vyhodnocení. Byla by to ale velká náhoda kdyby ho odborník s jasným výsledkem rozšifroval. Uvidíme.




Z ničeho nic se před námi zjevil on, těchto lesů pán. Nemohli jsme jinak než hodit řeč o rysech. Usmál se a začal o nich vyprávět. "Určitě se tady u nás občas potulují. Dokonce jsme na ně nainstalovali dvě fotopasti, ale s nulovým výsledkem." Dohodli jsme se, že další naistaluje do míst, kde jsme objevili stopy. Ty záhady, hledání pravdy, jsou neskutečně zajímavé a krásné.

Brouzdali jsme se sněhem, kde pouze naše otisky bot a všude další zejména pak od vysoké. Těch jelenů tam musí být stovky, tisíce. Kam oko pohlédlo tam od nich vyšlapané dálnice. Chodili jsme od hlívovníku k hlívovníku, které známe desítky let, ale po hlívě nikde památky.

Často jsem na výstavách a besedách tázán, proč říkám hlívovník.
Na toto téma je zde v rubrice hlíva ústřičná dlouhý článek.
Ale jak ho v tom obrovském množství článků najít, dát odkaz?
Než bych ho dlouhé hodiny hledal, tak raději krátce vysvětlím.

Za ty předlouhé roky toulek po lesích, hvozdech, jsem narazil na stromy, na kterých ústřičná rok za rokem roste.
Jedná se především o stomy letité, překrásné, často jsou to padlé kmeny a torza.

Jednou jsme vyšli z vojenského újezdu Doupov do Valče. V této souvislosti musím důrazně upozornit,
že tenkrát jsme to nebyli my kdo tamější zámek zapálil. Jak se ještě dlouho tvrdilo.
Jak jinak než že jsme zkejsli v hospodě ještě dlouho po půlnoci. Pak jsme zadem vlezhli do zámecké zahrady.
Byl již ráno když jsem byl na nose polechtán sluncem.
Otevřel jsem zalepené oči a nad sebou uviděl zázrak. Teda já toho zas tak moc neviděl neboť nosím brýle.
Sáhnul jsem pro ně do kanad a koukám na tu nádheru. Vůbec jsem netušil že něco tak krásného existuje.
Na vysokém stromě, který měl nízko nad zemí větve, jeden obrovský květ vedle druhého.
Teprve v lůně domova jsem zjistil, že se jedná o tulipánovník liliovitý.
A v tom se zrodil nápad. Když existuje tulipánovník, tak proč by nemohl existovat hlívovník?!
A bylo dokonáno... Bohu a Matičce přírodě chvála.

Procházeli jsme mezi stromy a to zejména od hlívovníku k hlívovníku. Další z party se snažili najít nové bohatě plodící stromy. Všechno to úsilí je v posledních letech zcela marné. Ústřičná jako kdyby přestala růst. Jeden překrásný obsypaný strom jsme našli již začátkem listopadu. Jenže bez žebříku by se k nim nikdo nedostal. A tak jsou tam dodnes. Je na ně zajímavý pohled, i když už nejsou nic moc, nejmladší. K jídlu ale by stále plodnice byly k nakousnutí. A tady je máte na fotografii. Tak nezapomeňte, že do přírody vyrážíme pravidelně a i vy se můžete přidat...


Není to krása? A následně ta dokonalá chuť. Takové úžasné plodnice v žádném krámě nekoupíte....

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 10. února 2018 v 22:31 | Reagovat

Dobrý večer přátele z celého světa. Vidím zde na blogu, že sem pravidelně chodíte z USA, Kanady, ale i z Austrálie a z mnohých států Evropy. Můžete nám prosím na burle@seznam.cz nebo sem do komentářů něco o sobě napsat. Houbaříte? Nebo jste přes zvířata, orchideje. Prosím dejte o sobě vědět. A co vy přátele co žijete  na východních ostrovech Kanady?

2 Věděli jste, že i Grónsko je plné hub? | 10. února 2018 v 22:33 | Reagovat

V těchto dnech nás navštívil rodák z naší vesnice, který s manželkou již dvaadvacet let žije v Grónsku. Při promítání jeho autorského filmu jsme se nastačili divit co tam roste hub. Nejvíce hřiby smrkové a křemenáče. A jak jinak než že je tam nikdo nejí. Když si je připravují naši známí, tak všichni je varují a hrozí prsty ať to nedělají...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama