ROZHOVOR pro jeden významný časopis...

29. dubna 2018 v 11:50 | V článku najdete několik nesrovnalostí. Například tu, že jsem amatérský mykolog. Není to pravda. Já jsem obyčejný houbař. V minulých dobách, když jeden něco napsal, tak článek dostal k autorizaci. To bohužel už tak moc neplatí. |  Rozhovory
Povídání o houbách není nikdy dost. Škoda, že se jim redakce, ať píšící nebo filmové, tak málo věnují. Důvod je zřejmý. Redaktoři a kameramani jim nerozumí. Pak je těžké o nich něco smysluplného vytvořit...



Poznámka a soutěžte: Když se nekontroluje, článek neprojde autorizací, tak se dělají chyby, nesrovnalosti. Napište do komentářů kolik jste jich v článku našli. A určitě budete odměněni...

V II. části rozhovoru byl i tento text o květnatci Archerově:

SMRDUTÍ KRASAVCI

Zvláštní místo mezi evropskými houbami má exotický květnatec Arcbherův. O něm se ví, že se jeho spóry dostaly na starý kontinent na lodích, které po vypuknutí první světové války vozily zásoby z australské Tasmánie. "Tato houba má vajíčko, které je jedlé i za syrova, a z něho se rozprostírají chapadla, takže to vypadá jako nějaká chobotnice. Dodnes, když ji lidé najdou v lese, jsou zděšení," vysvětluje Václav Burle.

Květnatec Archerův podle něj postupně v průběhu let cestoval kontinentem, k nám se ze západu Evropy dostal v 60.letech a pokračoval dále na východ. "V současnosti byl jeho výskyt zaznamenán už za Uralem, takže žertem říkám, že má v plánu vrátit se zadem zpátky domů, do Tasmánie," dodává houbař.

Podobně jako známější hadovka smrdutá vylučuje odporný hnilobný zápach, který má ovšem jednu zajímavou vlastnost. "Působí na ženy jako silné afrodiziakum. Nejdříve jsem tomu nechtěl věřit, ale jednou jseem při fotografování tím pachem nasákl a pak jsem se nestačil divit, kolik kolem mě najednou bylo v poloprázdném vagonu metra žen. Strašně je to přitahuje," usmívá se šibalsky Václav Burle.


 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 blog | 29. dubna 2018 v 12:19 | Reagovat

Začátkem května připravujeme rozhovor s jedním z vynikajících mykologů. Snad se začátkem příštího měsíce povede. Ono je těžké ho někde dohnat...

2 blog | 29. dubna 2018 v 12:22 | Reagovat

Odměna? Co třeba výprava na květnatce Archerova, nebo na některého z barevných chráněných hřibů. Nebo na některou českou orchidej? Možností je nepřeberně stačí si vybrat. Nebo účast na výpravě na Mont Blank?

3 Václav Burle | 29. dubna 2018 v 13:03 | Reagovat

Včera v sobotu jsme byli, cca padesát lidí, na expedici v Křivoklátských lesích. Jedním z průvodců nám byl profesor Fanta a ředitel KRNAPu. Bylo to úžasné. Rozebírali jsme i přehradu na Berounce a vznik národního parku Křivoklátsko. Tak se musím dnes jenom léčit. Bylo to hodně náročné.

Koukali jsme samozřejmě i po houbách, ale kde nic tu nic. Dokonce nám autobus i několikrát zastavil u luk, kde by mohly být májovky. Ani jediná. Všude je ohromné sucho. Problémy s vodou již hlásí i zemědělci. Když prý nezaprší, tak to bude velký problém... A jak je tam u vás doma?

4 Václav | 29. dubna 2018 v 13:07 | Reagovat

Na snímku výše je šindelovník severský. To je můj velký oblíbenec a snad proto na ně mám tak obrovské štěstí. Snad tomu nebude jinak ani v letošním roce.

Tato houba je zajímavá i tím, že neskonale mění podobu, tvar, krásu. Některé plodnice jsou doslova hnusné, škaredé, mnohé ale naopak nejen pohledné, ale až neskutečně nádherné. V této souvislosti je z mykologického hlediska zajímavé, že následně dlouhé roky svůj tvar, krásu nemění. Když je plodnice škaredá, tak je vždy škareda. A naopak. Když je krásná, tak je stále rok za rokem krásná.  Není to zajímavě. Čím to asi je? A tyhle záhady kolem hub miluji. A jak jste na tom vy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama