9. května 1965 - Vojenská přehlídka v Praze na Letné - a my jsme byli při tom...

9. května 2018 v 11:27 | Otevřel jsem počítač a vyskočila vojenská přehlídka v Moskvě. A že bylo na co se dívat. V této souvislosti jsem si vzpomenul, jak i my jsme v Praze mašírovali. Návštěvníci tohoto blogu již vědí, že tady to není jen o přírodě. Viz například tato rubrika |  Vojna veselá aneb raketové základny
Vojenská základní služba - ano nebo ne? Podívejte se na dnešní přehlídku v Moskvě a třeba i vás něco napadne. Téma neustále probírané jak v horních patrech politiky, tak i tam dole v podhradí širokou veřejností. Nemohlo by nám být příkladem Švýcarsko? Země, které jiné na světě není. Každý, ať mladý nebo dříve narozený, tam má pod postelí samopal, automat, nově útočnou pušku a vše co k boji patří. Oni tam v zemi pod Alpami moc dobře vědí proč tak činí...

Ptám se sám sebe, jestli je dobře, že přehlídky,
pocta hrdinům, se již nekonají.
To si ale musí každý sám vyřešit se svým svědomím...

Bylo dvacet let od ukončení II. světové války. V noci nám to pískli a my s plnou polní stáli během několika minut na buzerplace. Na hlavě blembáky, v ruce samopaly, na opasku atombordel, zásobníky, polní lahev, přes ramena plynové masky. Naskákali jsme do aut a vyrazili neznámo kam. V ranních hodinách, ještě za tmy, začalo se rozednívat, jsme vypadli z koreb aut na kbelském letišti v Praze. Začali nám hodně perné dny...

Tak jak to na vojně bývá vůbec jsme netušili, že jsme byli vybráni za raketové vojsko PVOS na vojenskou přehlídku. Den za dnem jsme trénovali na letištní ploše. Bylo to hodně únavné a vůbec ne veselé. Ale jídlo bylo excelentní. V polních kuchyních například neustále teplý čaj, ve kterém v kotlích plavaly pomeranče, citrony, přeříznuté na poloviny. Ukázalo se, že vojenští kuchaři umí, když mají z čeho vařit. Jídlo bylo jediným našim zpestřením jinak namáhavé služby.

1. května - máj lásky čas - jsme stáli v bojovém na buzerplace. Předjela auta a my jsme se ocitli u Karla Hynka Máchy v centru Prahy na pomoc Veřejné bezpečnosti. Očekávaly se demonstrace nejen mladých lidí. A bylo po srandě, po legraci. Pak jsem to prožil ještě jednou, když jsem byl v srpnu 1969 povolán do Jenče na palpost na vojenské cvičení. A opět proti demonstrantům. To by ale bylo na jiné a hodně dlouhé povídání. Byli jsme zděšeni, a tak bylo jasné, že nás nasadit proti našim vrstevníkům nemohou. Tak jsme po celou dobu až do hluboké noci byli pouze jako stafáž, komparsisti. Bohu za to chvála.

8. květen - od rána jsme najížděli do ulic pod Letnou. Všude douhé stříbrné rakety a otevřené V3S. Nebylo to pak o ničem jiném než o dlouhém čekání, polehávání na korbách náklaďáků, posedávání v ulicích. Lidi začali chodit do práce a překrásné děvy, převelice i vybavené, je vyndavaly z nočních odhalených košil z oken. Byli jsme u vytržení. Jak dlouho už to bylo co jsme ženskou viděli? Rozkaz byl srozumitelný: nebrat od obyvatelstva žádný alkohol, jídlo, cigarety!!! A tohle vše nám bohaté komunistické rodiny spouštěly na provazech, lanech, z oken. Těm pokušením se odolat nedalo. Netrvalo zas tak dlouho, otevíraly se domovní dveře a děvčata nosila buchty, koláče, uzeniny, lahve piva i tvrdého. Bylo to o život, o žaludek. My jsme ale odolali. Tedy jak kdo...

9. květen - sedíme konečně na korbách. Už aby jsme to měli za sebou a seděli v útulné české hospůdce. Vše se dává do pohybu. Vjíždíme na letenskou pláň. Všude ohromné množství lidí. Ještě jednou poposedneme abychom si uvolnili prdelné svalstvo. Polštaře a deky nám s velkým řevem odebrali. Blížíme se k tribuně - dva, tři, čtyři, hleď. Nic, teď! Ruka letí na ocel samopalu, vzor 26. Nebo to byl ten druhý? A hlava se obrací vpravo. A pak už to jde ráz na ráz. Jenom aby se něco nepodělalo. Rakety se ve slunci lesknou a všichni s úctou pozorují vojska na náklaďácích. Tak krásné a vytrenované kluky pohledat. Kde ty loňské sněhy jsou. Jsme jak jeden ztuhlý kámen. Blíží se konečně po těch dlouhých dnech konec. Bohu chvála. Vyjíždíme z přehlídkové pláně. Přichází povel - pohov - volno.

Máme toho plné kecky. Z útrob se nám to po tom dlouhém čekání vše začíná hrnout všemi otvory. Stále dlouhá ulice, která nemá konce. Vlevo konečně zelený kvetoucí jarní park. Rakety a auta zastavují. Odevšad přibíhají lidé a nejen děcka. Ale i ženský, mužský i staré babky, dědci. Pro ně je to velká podívaná. Najednou z ničeho nic se zastavují a odcházejí převelice zklamáni zpět. Vojska stojí ještě v blembácích na okraji silnice a v rukách mají své miláčky, tajemství. Někteří, bídáci nevychovaní, dokonce jsou v podřepu s kalhoty dole. Potřeba vykonána a pak se teprve začíná slavit. Všichni z toho armádního raketového entre mají obrovskou srandu. A tak to má být...

Po několika hodinách s plnými břuchy odjíždíme do raketových posádek, základen. Naklaďáky zvlášť, zaplachtované rakety zvlášť. Začínají opět bojová čtyřiadvacetihodinová nasazení. Je třeba si uvědomit, že v těch šedesátých letech bylo raketové vojsko ve válce. Tady se žádný mír nekonal. O tom je tady ale na blogu v rubrice Vojna veselá aneb raketové základny hodně již napsáno.

Poznámka: Důležitým mezníkem bylo v roce 1965 opatření spojeného velení Varšavské smlouvy, které rozhodlo zrušit utajování raketových kompletů na území členských států. Tak se poprvé taktické a operačně taktické raketové komplety z výzbroje ČSLA mohly představit veřejnosti na vojenské přehlídce v Praze dne 9. května 1965. Touto veřejnou prezentací byla ukončena i první etapa budování československého raketového vojska v naší armádě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav | 9. května 2018 v 11:32 | Reagovat

Vojska, bývalí příslušníci základní vojenské služby, se letos za několik dnů sejdou ve Strakonicích na letišti. Jedná se zejména o vojáky, poddůstojníky a důstojníky PVOS...

2 Matoušek | 9. května 2018 v 22:37 | Reagovat

Máte z té přehlídky fotografie.

3 jf | 10. května 2018 v 10:25 | Reagovat

Armádu bychom měli rozpustit, je to jen černá díra na peníze. Kdo cítí potřebu blbnout v khaki, ať se přihlásí do cizinecké legie, ti ostatní kterým blbnutí v zeleném nic neříká budou rádi, že mají pokoj! Proboha, naco nám armáda je? Kdo by měl zájem jít na nás s kvéry, když si tu může založit s r. o. a pohodlně náš stát a tím i nás všechny okrádat o miliardy, bez toho, že by musel investovat do jediné patrony!

4 Václav | 10. května 2018 v 23:09 | Reagovat

[2]: Bohužel ne. Tenkrát mít na vojně fotoaparát nebylo vůbec jednoduché. A nemít ho ohlašen, tak to bylo na kriminál. I když někteří z nás potajmu  fotografovali. Z přehlídky ale nemám nic. Jestli nezapomenu, tak se zeptám v ČTK. Třeba budeme mít štěstí...

5 Bedřich | 12. května 2018 v 0:20 | Reagovat

[3]: Třeba pomáhali na povodních, zastavují příval lidiček z Afriky a podobných zemí a když bude nejhůř a ono jednou bude, tak budeme rádi že vojáky a policisty máme. Vy nás pane určitě nezachráníte.

6 jf | 14. května 2018 v 8:24 | Reagovat

[5]: Za to vy určitě ano! Vy a vám podobní jsou spása této země. (DDD). A naši vojáci hlavně nasazují krky v Afghánistánu a podobných zemích za zájmy někoho úplně jiného! A pomáhat při povodních můžou jako hasiči, nebo policajti. A o tom, jak se chránit před nežádoucími návštěvníky se jeďte poučit do Švýcarska, ale opatrně, pokud uděláte něco, co se nesmí, např. zkusíte překročit hranice mimo vyznačený přechod, riskujete zastřelení! (a bylo by o jednoho blba míň).

7 Václav | 14. května 2018 v 8:48 | Reagovat

[1]:Setkání vojsk je tuto neděli ve Strakonicích na letišti, kde raketový den. Zájemci si určitě nás najdou. Když tak se ptejte tiskové mluvčí.

8 blog | 15. května 2018 v 19:48 | Reagovat

Byl jsem v ČTK pro několik fotografií z vojenské příhlídky roku 1965. Za jeden snímek chtěli 450 korun. Tak jsem poděkoval a odešel. V dřívějších dobách taková fotografie stála několik korun.,,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama