Muchomůrka zelená - Amanita phalloides - Muchotrávka zelená

27. května 2018 v 15:34 | Je to divné, ale o této důležité a smrtelně nebezpečné houbě tady není téměř řádky. Je noc, vy sedíte u počítače a brouzdáte po internetu. Co kdyby jste na tento blog něco více, nebo i málo, napsali? Nepotištěný papír na této stránce je vám k dispozici |  - - zelená
Na svých toulkách přírodou potkávám různé lidi. Většinou se jedná o zajímavá a prospěšná setkání. Vždy jeden získá zajímavé informace, ale dostane se i na poučení. Jak já ty příběhy nejen kolem hub miluju. Byli jsme na tajném místě, kde každý rok vykvetou na stovky střevičníků pantoflíčků. Při západu slunce sedíme na terase prastarého starku člověka, který nás na orchideje pozval. A došlo i na houby. Velice jsem byl zaujat, v souvislosti s touto smrtelně jedovatou muchomůrkou, následující vyprávěním:

"Naše početná rodina houby milovala a také dobře, jak to vůbec v těch dávných časech bylo možné, znala. Lesní plpody, tak vůbec, nebyly jen o kráse, o kochání se, ale především o živobytí. Ne neprávem se jim říkávalo maso chudých. Čím více se jich nasušilo, zavařilo, tím více v zimním nečase bylo blaze.Houby se dávaly do všeho. Od polívky, těstovin až po ty nechutné kaše.

Ale k té muchomůrce zelené. Já jako capart jsem o houbách nevěděl vůbec nic. Netušil jsem, která je která. Vykroutil, utrhl jsem a vložil do některého z košů. Teprve po letech z vyprávění rodiny jsem se dozvěděl, že jsem byl neustále hlídán, a po vložení houba nepozorovaně prohlédnuta, po případě vyhozena, zlikvidována. Ale jak to tak bývá, tak ani rodiče mé snažení nedomysleli, neuhlídali.

Muchomůrka zelená byla moc krásná a pravděpodobně jsem byl nejvíce přitahován její barvou. Ta zeleň je nejen nádherná, ale i dokonalá. Do dnešních dnů zelená - v různých odstínech - je má oblíbená o khaky ani nemluvě. A že jich tehdá po lesích bylo. O olovových ani nemluvě.

Jak jsem se tak toulal, k zemi to maje hodně blízko, lesem, tak tu jsem utrhl houbu, zelenou, sedl jsem si mezi borůvčí a začal debužírovat. Jednu borůvku do hrnečku, dlaších deset do pusinky. Jak ty borůvky, maliny, ostružiny, jahody byly tenkrát chutné. Ani to už dneska není. Po příchodu do chalupy to netrvalo zas tak dlouho a přišlo mdlo, špatně. Moc jsem chtěl zvracet ale nešlo to. Rodina se zděsila a bohudík dědek rozhodl, že do nemocnice. A tím rozhodl o mém dalším životě.

Nebojte se o muchomůrce zelené to tak úplně nebylo. Ta se do košíku nedostala. To si rodina vždy pohlídala. Ale jak jsem jí měl neustále v ruce a při tom debužíroval ty borůvky, tak ty jedy jsem tím mlsáním dostal do svého dětského organismu. A bylo zle. A to jak slovem, tak i prožíváním mého třídenního utrpení. Následně jsem byl z nemocnice propuštěn. Od té doby si dávám moc velký pozor co sbírám nejenom já. A i vy buďte opatrní. Hlídejte si děcka jak oko v hlavě."
(michal@)

(...a tady je místo na vaší mmchomůrku zelenou. Pište posílejte fotografie.)


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama