Muchomůrky mohou zabíjet

28. května 2018 v 20:04 | Jiří Patočka |  - - zelená
Otravy jedovatými houbami patří mezi poměrně časté a velice nebezpečné alimentární intoxikace. V České republice roste kolem 2000 druhů hub, asi 100 druhů je jedovatých a 5 druhů je smrtelně jedovatých 1. Nejnebezpečnější jsou muchomůrky rodu Amanita: Amanita phalloides (Fr.) Link (muchomůrka zelená), A. virosa (Fr.) Bertillon (muchomůrka jízlivá) a A. verna (Bull.) ex Rocques (muchomůrka bílá) 2.Všechny jsou smrtelně jedovaté a přes veškerou osvětu je jejich záměna se žampiony či jinými houbami až příliš častá.

Muchomůrka zelená...

Jedy muchomůrek

Látky zodpovídající za toxicitu těchto muchomůrek mají povahu cyklických oligopeptidů s indolovým jádrem a lze je rozdělit do tří skupin s podobnou chemickou strukturou: na amatoxiny, fallotoxiny a virotoxiny 3.

Amatoxiny tvoří skupinu několika bicyklických oktapeptidů. Tyto peptidy byly nalezeny v Amanita phalloides a v A. virosa. Ve 100 g čerstvých plodnic je asi 8 mg a-amanitinu, 5 mg b-amanitinu a 0,5 mg g-amanitinu 4. Zbývající dva peptidy, amanin a amanullin, byly nalezeny jen ve stopách. Amatoxiny se vyznačují značnou tepelnou stabilitou a varem je nelze zcela zneškodnit.

Fallotoxiny jsou podobně jako amatoxiny bicyklické, ale jsou to heptapeptidy. Až dosud bylo identifikováno pět fallotoxinů. Také fallotoxiny byly nalezeny v A. phalloides a A. virosa v množstvích, která jsou srovnatelná s obsahem amatoxinů 5. Ve 100 g čerstvé houby je kolem 10 mg falloidinu. Fallotoxiny nejsou na rozdíl od amatoxinů termostabilní a dají se zneškodnit již krátkodobým zahříváním na teplotu 65 °C. Rychle se také rozkládají v kyselém prostředí (pH < 2,0) 5.

Virotoxiny byly nalezeny jen v A. virosa a v jiných druzích muchomůrek nejsou zřejmě přítomny 6. Až dosud byly identifikovány tři látky řazené do této skupiny toxinů. Jsou to heptapeptidy podobně jako fallotoxiny, ale jsou monocyklické.

Klinický obraz otravy

Otrava muchomůrkami rodu Amanita probíhá pod obrazem hepatorenálního syndromu ve třech dobře rozlišitelných fázích 7, 8: Latentní fáze je období bez klinických příznaků, které trvá průměrně 8 až 12 hodin a ve výjimečných případech i déle (24 až 48 hodin). Toto bezpříznakové stadium je pro otravy muchomůrkou typické. Gastroenteritická fáze začíná bolestmi břicha, studeným pocením, zvracením a intensivními průjmy. Břicho v okolí žaludku je citlivé na tlak a játra jsou tvrdá a zvětšená. Dochází k masivní dehydrataci organismu a hypochlorémii a postupně k úplnému rozvratu vodního a minerálního metabolismu. V krvi narůstá hladina jaterních enzymů aspartátaminotransefázy (AST) a alaninaminotransferázy (ALT), svědčící pro poškození jater 9. Tato fáze intoxikace trvá zpravidla jeden až dva dny a v této době je možno nalézt v krvi intoxikovaných amanitiny 10-12. Pokud pacient tuto fázi intoxikace přežije, nastává po krátkém zlepšení přechod do fáze orgánových poruch 13. Po lehčích formách intoxikace se pacient pomalu zotavuje, ale následky intoxikace přetrvávají velice dlouho, často až do konce života.

Ikterická fáze intoxikace nastupuje zpravidla čtvrtý až pátý den po ingesci. V tomto období dosahují hodnoty ALT a AST svého maxima a vyvíjí se hepatorenální syndrom s převahou poškození jater 14. Pacienti si ztěžují na bolesti pod pravým žebrovým obloukem. Játra se zvětšují, nastává ikterus a někdy hepatální koma. Pro tuto fázi je dále charakteristická anurie a urémie jako důsledek poškození ledvin, kardiomyopatie a encefalopatie. Dochází také ke konvulzím. Smrt nastává zpravidla sedmý až osmý den po konzumaci hub, většinou na akutní selhání jater 15.

Terapie

Neléčená intoxikace muchomůrkami rodu Amanita bývá ve většině případů smrtelná a uvádí se, že na jejich konto spadá až 90 % otrav vyvolaných houbami 4,5,14,15 . Ještě před třiceti lety bývala úmrtnost až 80 %, ale zavedením nových léčebných postupů na jednotkách intenzivní péče se ji podařilo snížit na 10 až 15 %. I přes tyto úspěchy terapie je však nutno říci, že každá intoxikace muchomůrkami rodu Amanita představuje velmi vážné ohrožení života. Vzhledem k dlouhé době latence se pacient dostává k lékaři již v různě pokročilé gastroenteritické fázi intoxikace a čím později je terapie zahájena, tím méně je úspěšná 16. Terapie spočívá v zabránění vstřebávání jedů z trávícího traktu do organismu (výplach žaludku, laváž střev), v jejich odstranění z krve (forzírovaná diuréza, peritoneální dialýza, hemodialýza a hemoperfúze), v podávání megadávek penicilinu a léků chránících jaterní buňku před poškozením (hepatoprotektiva). Významným hepatoprotektivem je kyselina thioktová 17. Je nutno monitorovat vnitřní prostředí a včas upravovat vzniklé odchylky 18.

Toxicita

Peptidy muchomůrek patří mezi zvláště nebezpečné jedy. Střední smrtná dávka (LD50) a-amanitinu pro myš při i.p. podání je 100 mg/kg a b-amanitinu 400 mg/kg. LD50 falloidinu pro myš při stejném způsobu podání je 200 mg/kg, ale při i.m. podání jen 3,3 mg/kg 19. Fallicidin je pravděpodobně zcela netoxický. Značné rozdíly existují v rychlosti s jakou dochází k úhynu zvířat po podání smrtelných dávek peptidů. Amatoxiny účinkují relativně pomalu, k úhynu zvířat dochází až po více než 15 hodinách. Fallotoxiny naopak účinkují rychle, k úhynu zvířat dochází v průběhu jedné až dvou hodin. Mezi látkami tedy existují značné rozdíly. Přenos dávek z laboratorních zvířat na člověka je ovšem obtížný. Na otravě u člověka se mohou amatoxiny a fallotoxiny podílet různou měrou. Protože obě skupiny toxinů jsou různě citlivé na teplotu, budou se při tepelné úpravě houbového pokrmu rozdílně denaturovat. Předpokládá se, že u člověka se při alimentární otravě uplatňují pouze amatoxiny. Podle současných představ se toxiny vstřebávají převážně v tenkém střevě, odkud se dostávají do žlučníku, a z něj pak zpětnou resorpcí přes portální oběh do jater, která poškozují.

Mechanismus toxického účinku

Existují rozdíly v toxickém mechanismu amatoxinů a fallotoxinů. Amanitiny jsou silnými inhibotory DNA-dependentní RNA-polymerázy typu II a III savčích buněk, ale neinhibují RNA-polymerázu I, ani bakteriální RNA-polymerázu. Zásahem do přepisu genetické informace z DNA na messenger RNA dochází k inhibici syntézy proteinů v buňce 20,21. Nekrotické změny v játrech po účinku amanitinů však mají svůj původ nejen v inhibici proteosyntézy v hepatocytech 22. Toxický účinek falloidinu je vysvětlován jeho neobyčejně silnou a selektivní vazbou na F-aktin, který je touto vazbou stabilizován. Dochází tak k narušení funkce endoplasmatického retikula a všech ostatních na aktin bohatých struktur 23. Výsledkem je podobně jako v případě amatoxinů především narušení proteosyntézy.

Literatura

1. Herink J.: Otravy houbami. In: Riedel D., Vondráček V. et al. (Eds.): Klinická toxikologie. s. 820. Avicenum, Praha 1980.
2. Veselský J.: Muchomůrka zelená, nejnebezpečnější houba. Odd.zdrav.výchovy Severomoravského kraje.s. 1-8. KÚNZ, Ostrava 1979.
3. Wielend T.: Poisonous principles of mushrooms of the genus Amanita. Science 159, 946-952, 1968.
4. Lincoff G., Mitchel D.H.: Toxic and hallucinogenic mushroom poisoning. Van Nostrand Reinhold Co., New York 1977.
5. Bresinsky A., Besl H.: Giftpilze. Dtsch. Apoth.Ztg. 125, 2045-2048, 1985.
6. Little M.C., Preston J.F., Jackson C., Bonetti S., King R.W.: Alloviroidin, the naturally occurring toxic isomer of the cyclopeptide viroidin. Biochemistry 25, 2867-2872, 1986.
7. Symon L.:Otravy houbami. Prakt. lékař 55, 501-503, 1944.
8. Faulstich H.: New aspects of amanita poisoning. Klin. Wschr. 57, 1143-1152, 1979.
9. Fiume L., Derenzini M., Marinozzi V., Petazzi F., Testoni A.: Pathogenesis of gastrointestinal symptomatology during poisoning by Amanita phalloides. Experientia 29, 1520-1521, 1973.
10. Jehl F., Gallion C., Birckel P., Jaeger A., Flesch F., Minck R.: Determination of alfa-amanitin and beta-amanitin in human biological fluids by high-performance liquid chromatography. Anal.Biochem. 149, 35-42, 1985.
11. Andres R.Y., Frei W., Gautschi K., Vonderschmitt D.J.: Radioimmunoassay for amatoxins by use of a rapid, 125I-tracer-based system. Clin.Chem. 32, 1751-1755, 1986.
12. Busi C., Fiume L., Costantino D.: Détermination des amanitines dans le sérum de patients intoxiques par l¢amanite phalloide. Nouv. Presse Med. 6, 2855-2857, 1977.
13. Dluholucký S., Rajčanová V., Timová S., Bielik S., Gregorová E.: Naše skúsenosti s liečbou otráv muchotrávkou zelenou -Amanita phalloides u detí. Čs.Pediat. 35, 376-380, 1980.
14. Summa J.D., Platt D.: Diagnostik, Klinik und Therapie der Amanita-Vergiftung. Pharm. Zeit. 133, 9-12, 1988.
15. Kulig K., Rumack B.H.: Mushrooms. In: Haddad L.M., Winchester J.F. (Eds.): Clinical Management of Poisoning and Drug Overdose. pp. 294-303. W.B.Saunders Co., London 1983.
16. Bensley E.H., Joron G.E.: Handbook of Treatment of Acute Poisoning. 2nd Ed. pp. 161-164. A. & S. Livingstone Ltd., Edinburgh and London 1958.
17. Finestone A.J. et al.: Thioctic acid treatment of acute mushroom poisoning. Penn.Med. 75, 49-51, 1972.
18. Floersheim G.L.: Neue Gesichtspunkte zur Therapie von Vergiftungen durch den Grünen Knollenblätter Pilze (Amanita phalloides). Schweiz.Med.Wschr. 102, 901-909, 1972.
19. Wielend T., Wieland U.: Review of the chemistry and toxicology of the toxins of Amanita phalloides. Pharmacol.Rev. 11, 87-107, 1959.
20. Cochet-Meilhac M., Chambon M.: Animal DNA-dependent RNA polymerases. 11. Mechanism of the inhibition of RNA-polymerases B by amatoxins. Biochim.Biophys.Acta 353, 160-184, 1974.
21. Rudenko G.: Alpha-amanitin resistant transcription of protein coding genes in insect and bloodstream form Trypanosoma bruccei. EMBO J. 8, 4259-4263, 1989.
22. Stirpe F., Fiume L.: Studies on the pathogenesis of liver necrosis by alfa-amanitin. Biochem.J. 105, 779-782, 1967.
23. Vandekerckhove J., Debobe N.A., Nassal M., Weiland T.: The phalloidin binding site of F-actin. EMBO J. 4, 2815-2818, 1985.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Naďa | 28. května 2018 v 20:15 | Reagovat

Když jsem to přečetla, tak jsem uvažovala že končím s houbařením. Ale ono to nějak nejde. Slovo muchomůrka. Krásně zní. Nevíte ale někdo jak vzniklo, co znamená?

2 Houby nerostou a jak to bude dál? | 28. května 2018 v 21:57 | Reagovat

Nezoufejte. Dostali jsme informaci, že na ostrovu Madeira rostou každý rok ve velkém. Stačí si sehnat levnou letenku a máte vystaráno. Největší zájem je tam od Čechu o růžovku alas masák. Madeira je houbařským rájem. Vlhko a teploto *-20 stupňů Celsia. Místní houbys nesbírají kupují si je v obchodech.

3 Buďte opatrní | 28. května 2018 v 22:02 | Reagovat

Podle nových vědeckých poznatků není dobře se před bouřkou schovávat pod stromy. Nejlépe je vlézt do auta nebo do nemovitosti. Lidé, tedy i houbaři, pokud uslyší hrom musí předpokládat, že do nich  může udeřit blesk. Jestli má být bouře, tak do lesa ani jinam do terénu nechoďte. Je to nebezpečné.

4 Čísla beroucí dech | 29. května 2018 v 10:31 | Reagovat

To promile života, lidé, způobilo od zrodu civilizace vyhubení 85 procent divoce žijících savců a polovinu ztráty rostlinstva. Rozdělení savc" je dnes následující: Dobytek 60 procent, 36 lidé a už jen 4 procenta savci ve volné přírodě. Z ptáků je 70 procent drůbeže a 30 procent volného ptactva. (ln)

5 Jsou lesy před záhubou | 29. května 2018 v 10:38 | Reagovat

Jistě není třeba připomínat co se v České repbulice děje s lesy. Od vzniku tohoto blogu jsme zde napsali na toto téma mnoho článků. Bylo to ale jen nošením hub do lesa.

A máme tady další problém. Vlaky a kamiony šíří kůrovce po celé republice. Dřevo se totiž převáží z jednoho místa do druhého a to i na stovky kilometrů. Zasažené kmeny se například naloží na vlak, který někde stojí i celý den, protože trať je ucpaná. A když je brouk zrovna ve stadiu dokončeného vývoje, vylétává a napadá okolní lesy. Podobné je to i s přepravou dřeva po silnicích.

A tak máme kůrovce i tam, kde jsme ho nikdy neměli. Brouk si to zařídil tak, že si cestuje, rozmnožuje,  a nemusí za dopravu zaplatit ani korunu, euro. (ln)

6 Sysel je na ústupu? Nebo se ještě zdrchá? | 29. května 2018 v 10:46 | Reagovat

Nejznámější lokalitou sysla, kterou vyhledávají fotografové ve velkém, je ta v Mladé Boleslavi v národní přírodní památce Radouč. Je to jedna z 35 lokalit kde lze sysla potkat. V roce 2006 zde žilo pět jedinců a dnes jsou jich tady stovky. Žijí zde v přátelství s divokými králíky.

V pražských Letňanech na sportovním letišti žilo kolem 600 jedinců. V minulém roce byl viděn pouze jediný. Co se tady asi událo?

Sysel bývával obávaný škůdce. Dnes je to vzácné zvířátko. Dobře se dá pozorovat i v Rané na leteišti a na blízkém kopci. (mf)

7 Naďa | 29. května 2018 v 19:56 | Reagovat

[1]: Odpověď máte v rubrice muchomůrka. Napsal jí pro vás sám pan profesor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama