Nejdříve to byl výbuch zlosti, který se po hodině proměnil v omluvu

20. května 2018 v 20:18 | Stejně je to takové divné. Možná, že odpověď by znal zkušený botanik, milovník nejen těchto orchidejí. Kde se stala chyba. Tedy jestli to chyba vůbec byla. Vždyť víme, že Matička příroda nás neustále udivuje, dokáže překvapit... |  - - střevíčník pantoflíček
(Lokalita - peč -) Za střevičníky pantoflíčky sem jezdíme již předlouhé roky. Je to naše nejzamilovanější místo, které těžko přístupné, málo známé. Vždy tady prožijeme překrásné chvíle s naší milovanou Matičkou přírodou. Jak se lidově říká, tady to nemá chybu. Ale co se dnes nestalo. Byli jsme zděšeni, co tak zvaní milovníci orchidejí dokaží způsobit...

Orchideje rostou v hluboké rokli. Vůbec nechápeme jak se mohla v dávné historii vytvořit. Dostat se do ní není vůbec jednoduché. Nejhorší je to po dešti. Vjedete po zadku na její dno a vypadáte od půdy jako namalovaný indián. Znalí vědí co tím myslím.

Dole je, v tom dobrém slava smyslu, hrozivý "bordel." Nedotčená příroda. Všude padlé stromy, které je nutné přelézat, podlézat, obcházet. A žahavé kopřívy, které se umí bránit i přes oděv. Jedním slovem džungle. A až nebývalé dusno, vlhko. Nedá se pořádně dýchat, popadnout dech. Jako někde v Amazonii, ve Vietnamu.

Už je to dávno co jsem tam byl poprvé. Věděl jsem, že pantoflíčci v rokli rostou, ale neznal jsem přesné místo. Navíc jsem tam vlezl z nesprávné strany. Všude trnité křoví a já lezl po čtyřech, plazil jsem se po zvířecích stezkách. Jistě si umíte představit jak jsem vypadal. Trvalo to dlouho a ocitl jsem se na dně. Po orchidejích ani památky. Teprve za rok jsem konečně na ně narazil. A byly doslovo a do posledního písmene jen metr od mé tehdejší lokality. Stačilo udělat jeden krok navíc...

Vždy tam byly překrásné rostliny a nebylo jich málo. Reportáže z tohoto místa zde na blogu v rubrice střevičník pantoflíček. Trsy plné květů, ale i jednotlivé kvetoucí, ale i ještě nekvetoucí orchideje. Vždy to byl až neuvěřitelný zážitek. Když jsme se pokochali, tak jsme ještě z rokle nevystoupali a už jsme se nedočkavě těšili na příští rok.

Ten letošní, tak to byl zážitek za všechny prachy. Pomalu jsme se sunuli po dně kaňonu a čekali až na nás pantoflíčci konečně vykouknou. A ono stále nic. Celé to bylo divné a trvalo to hodně dlouho než jsme zjistili proč. Magda z ničeho nic říká, že už jsme daleko, že jsme je přešli. Já stále tvrdil, že ne, že ještě jsou někde před námi. Za chvíli jsem si také nebyl jistý. Koukám, že rokle se rozšiřuje a to bylo špatně. Museli jsme se vrátit.

Vidím hluboký zářez v zemi, který vymlela voda, a nad ním kopeček s malou terasou, která zarostlá křovinami. Z tohoto úhlu jsem hned to místo poznal. Rozhlížím se, vidím jeden malý trs obalený květy a na straně druhé dvě samostatné kvetoucí rostliny. Proč je jich tak málo, říkám si a jsem tak nějak vedle. Rozhlížíme se a pak nám to došlo. Celá rokle je jiná. Chybí padlé kmeny, bordel, větve jsou sesbírané a nanosené na okraj. Všude je poklizeno. Je jisté, že tady někdo nastoupil na namahavou brigádu. Možná nějaká dobrovolná organizace za záchranu přírody. Neudělali tady mládencí a děvčata více problémů než dobrých skutků? Kde jsou ty orchideje? Kam se poděly, ztratily? Bylo nám smutno. Hodně smutno.

Pojedli jsme, popili, prokecali půlhodinu a vydali se do civilizace. Ušli jsme tak dvěstě metrů, zrovna tam, kde jsme se před tím obrátili. Rokle se rozšířila a všude kolem nás bohaté trsy střevičníku pantovlíčku. Stovky květů a nejvíce pak na trsech rostlin. Ale tady nikdy orchideje nerostly?! Tedy kromě bradáčku vejčitých. Co se tady událo. Tak na to určitě odpověď nenajdeme. Určitě nás ta pomluva na brigádníky v ten okamžik hodně zamrzela. Tak slyšte - OMLOUVÁME SE!!!

....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama