Šindelovník severský (k) a tak o houbách a rostlinách vůbec. Zamyšlení...

30. července 2018 v 23:18 | Toulat se při současných vedrech lesy je o život. To by jeden ani nevěřil jaké množství vody se vypije. Stejně to netrvá dlouho a v torně není po ní ani vidu. Je lepší sedět doma u basy piv... |  - - šindelovník severský
Co se týká houbaření už dlouho to nebyla taková bída. Ještě nedávno se sice dal naplnit bramborový koš hřiby, ale pak jako když utne... Nedávno jsem prochodil šumavský les a kde nic tu nic. A při tom v něm mám fantastické až neskutečné plácky. Sedím na tábořišti a koukám jak přichází babka o holi s psíkem na vodítku. V ruce hůl a košík plný hřiby až po okraj. Nevěřícně koukám a ptám se: "Dobrý den, kde jste to proboha našla. Já chodil dlouhé hodiny a nemám téměř nic." Babka se usmála, pozvedla koš a povídá: " Já už do lesa nemohu, tak jsem šla jen tady kolem tábořiště po cestě." Je nutné k tomu ještě něco dodávat?

Na snímku je kmen, na kterém po dlouhé roky bývávaly stovky plodnic hlívy hnízdovité. To je ta houba, která září zlatem. A pak jako když utne. Dnes, když ho rukama projedete, zrakem překontrolujete, zjistíte, že je suchý. Naprosto suchý. A tak je to i u korálovců - jedlový, ježatý, bukový. To už není náhoda. To je asi to globální oteplování.

My ale již dávno tomu nesbíráme houby pro kuchyňské využití, abychom měli plné břuchy. My se snažíme rok za rokem kolem hub bádat a nejinak tomu nebylo ani v těchto dnech. Šli jsme překontrolovat šindelovník severský (k). Na lokalitě jsme ho pozorovali jen asi dva roky. Potom odešel do zapomnění. Chtěli jsme vědět jestli se náhodou nezmátořil. Marné to bylo očekávání. Byly tam jen nevábné zbytky, dlouhé přes jeden metr, z předminulého roku. Za všechen ten neúspěch může sucho. Úděsné sucho...

S odstupem roků víme, že poprvé jsme to pozorovali na hlívě ústřičné. Více v posledních článcích zde na blogu. Bývávaly jí plné lesy, pak začala růst v listopadu a v zimě ani houbička. Nyní v její sezoně jsme pouze jednou nasbírali na hodně malou smaženici. Něco divného se v přírodě děje.

Dnes už víme, že zejména u dřevokazných hub je problémem sucho. I ten obrovský buk, na kterém šindelovník rostl, je suchý na troud. Z čeho pak ty houby mají růst? Jsou naprosto bez šance. A nebude líp dokud opět zejména padlé kmeny a torza nebudou po deštích a zejména pak po zimě plné vody. Ale budou ty stojící a padlé kmeny a torza ještě existovat? A to tady ještě máme problém s lesníky, které je vyvážejí i z přírodních rezervacích. A to už je na hlavu, proti zákonům České republiky, Evropské unie. Ale to by bylo na hodně jiné a hodně dlouhé povídání...

Vždyť my jsme letos na silnicích při našich cestách nezahlédli ani jednoho sírovce žlutooranžového a to už něco znamená. Jenom rozbité zbytky pod stromy z minulých let. Ale to se netýká jen hub. Dnes jsme se vrátili z putování za kruštíkem ostrokvětým. Pouze několik unavených orchidejí, které na zemi v podobě betonu. Sucho, sucho, a podle toho ty rostliny vypadaly. Bylo to k pláči. Věřme, že se to změní a my je tam opět budeme nacházet ve stále větším množství. Opět o nich zde na blogu v rubrice kruštík ostrokvětý. Ještě nedávno v Čechách neexistoval a pak přišel svátek. Nevíte kdo ho tam v severočeském kraji objevil jako první?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 30. července 2018 v 23:51 | Reagovat

Dnes jsme na jednom z kopců zažili několik černých tornád. Jenže to je jen taková nadsázka. Bylo to velké, možno možná i napsat obrovské rojení mravenců. Něco takové jsem já ještě neviděl. Jenže to nebylo zas tak příjemné setkání. Měl jsem jich, a nebyl jsem sám, plné vlasy, plné tělo. Vše zachránila voda z feld flašky...

2 jf | 31. července 2018 v 9:52 | Reagovat

Ono se není co divit. Letadla denně vypouštějí do horních vrstev atmosféry tuny zplodin, zejména CO2, což je, jak známo, ,,skleníkový plyn. Jenže zatímco na zemi zůstává dole, protože je těžší, než vzduch a rostliny ho fotosyntézou změní na cukry a kyslík, ve stratosféře zůstává a vytváří kolem celé planety stále tloustnoucí ,,kožich". Takže pokud se letecká doprava tvrdě neomezí a nestlačí do max. několika desítek metrů výšky, bude hůř. A bude se muset, a to velmi rychle, vymyslet způsob, jak CO2 z horních vrstev atmosféry dostat dolů.

3 Největší houba | 1. srpna 2018 v 16:10 | Reagovat

Největším živým organismem na Zemi není plejtvák obrovský - měří 33 metrů a váží přes 200 tun. A nejstarším není borovice z ostrova Tasmánie - má přes 10 500 let. Oba trumfla houba václavka hlíznatá. Kanadští fytopatologové M. Smith a J. Anderson našli tyto houby v lese u Michiganu. Ukázalo se, že mají úplně stejnou DNA. A že jsou to vlatně jen výhonky podhoubí, jež pod zemí zabírá rozlohu větší než patnáct hektarů. Jeho odhadovaná váha je asi 250 tun a stáří 10 až 12 000 let.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama