Sklenobýl bezlistý z Boubína aneb co všechno o něm víme.

16. července 2018 v 17:08 | A jestli víte i vy, tak pište pod tento článek do komentářů.... |  - - sklenobýl bezlistý
Není to zas tak dlouho co jsem se o něj začal zajímat. Vím o něm jediné. Že my lidé o něm nevíme téměř nic. Jak je to s jeho výskytem v České republice a to od pradávna až po dnešek? Nejen fotografové po něm pasou jak kohout po slepičce. Jsou ale lidé, Jiří Patočka a další, kteří umí nám všem ledacos vysvětlit. A za to jim patří naše poděkování. Nemáte vážení přátelé a přítelkyně představu kolik máme v republice botaniků a dalších vědeckých pracovníků, které si platíme z našich těžce získaných peněz. Proč jsou ale tak hluší k našim přáním aby s námi více spolupracovali. Tím nemyslím pouze tento blog. Ale tak vůbec...


Když jsme se vrátili z rakouských Alp, Totes Gebirge, tak jsme ihned vyrazili na Šumavu překontrolovat orchideje, nasbírat nějaké houby a zejména se opět pokusit najít sklenobýl bezlistý. Ten jsem poprvé a naposled našel v červenci 2015. A čeho si nejvíce vážím, tak jen vlastním přičiněním. Na některé orchideje jsme přijeli pozdě a jinde nic moc - sucho, sucho, sucho. Ještě štěstí, že houby nám to plnými košíky vynahradily. Nejvíce bylo hřibů smrkových a sem tam nějaký ten koloděj a hlavně bedly. Ty snad vůbec lidi nesbírají. Víte jak fantastický do kuchyně je z nich houbový prášek. Více zde na blogu v rubrice bedla. Lišek bylo málo o holubinkách a růžovkách ani nemluvě.

Pod boubínskou rozhlednu jsme přijeli v ten nejlepší čas. Na louce se tam odehrával obrovský až neskutečný mejdan. Pivo teklo proudem, byly i svatební koláčky a stále dokola se opékalo v ocelovém kotli, to je nějaký nový gril, jedno prase za druhým. A vše bylo zdarma. Platila Česká republika. A jak se říká - nekup to! Hudba typu dum bum bum dum hrále ještě dlouho po půlnoci. Do toho svítil měsíc a sem tam se ozval i jelen. Ten určitě s tímto mejdanem od srdce nesouhlasil. Vše se neslo v kulturním duchu. Tak jsme se k té jarosti přidali...

Plzeň v ruce, plný tác nejchutnějšího vepře kterého kdy jsem jedl, koukám a on sám král těchto šumavských hvozdů. Slovo dalo slovo a já jsem se během několika minut dozvěděl kde bezlisté hledat. A protože bylo ještě světlo, tak jsem ihned tam do těch hlubokých lesů vyrazil. Uháněl jsem do kopců jen co síly stačily. Přišel jsem k tomu bublajícícmu potůčku v okamžik, kdy začalo ubývat světla. V lese pod staletými smrky jsem toho již moc neviděl. Nejhorší bylo, že jsem tím velkým očekáváním zapomněl jestli šéf říkal od cesty vlevo nebo vpravo. Tak jsem prozkoumal obě strany. Vše ale marně. Nejhorší byla ta stráň plná kamenů a závalů z padlých kmenů vlevo. Tam to bylo doslova a do posledního písmene o život. Zklamaný jsem vzal zpátečku. Ještě že tam stále teklo proudem to pivo zdarma a i toho vepře jsem si dal velký nášup. Jak je něco zadarmo, tak tam nesmím chybět...

Ustlali jsme si na celtách pod starým smrkem, který měl větve až k zemi. A už se těšili na ráno a doufali, že ty orchideje najdeme. Měli jsme v plánu vyrazit hned brzy po ránu kdy ještě vládne chlad. A to už jsem věděl, že ty bezlisté jsou vpravo. Jak to tak po mejdanu bývá, tak jsme ani nesnídali a hned si udělali oběd. Bylo krátce před polednem co jsme z úkrytu historického smrku vylezli. Ale pak už následoval jenom neskutečný a překrásný koncert.

Cesta je to dlouhá a neustále do příkrého kopce. A na to já opravdu, ale opravdu již nemám věk. Jen jsme slezl z lesní cesty, tak jsem je uviděl. To bylo ale radosti. Letos jich na Šumavě vyrostlo jen několik a my měli od Matičky přírody povolení je obdivovat. Tak zase příští rok. Jaký asi kolem sklenobýlu bezlistého asi bude? Šumavu jsme po několika dnech opustili a po krátké zastávce v lůnech domova vyrazili na Třeboňsko. A příště i vy můžete být při tom.


A když ho konečně jeden najde, tak je takový nefotogenický, rozčepejřený a "okousaný"...

Fotografie ukazuje v jakém prostředí se zrodil. U potoka, všude kamení, písek a co je důležité byl mezi pomenšími padlými kmeny, klacíky. Ten dřevěný nános bránil aby vodní proudy sklenobýlu natropily problémy. Jenže nevíme kolik let se tam už vyskytuje. Zjistíme a dáme zde vědět.

Když jsem byl o něm vysoce postaveným přítelem upozorněn bylo řečeno, že na celé Šumavě jich letos bylo 17. A na tomto mnou navštíveném místě jich prý je jedenáct. Já tam ale našel dva další. Celkem tedy jsme v roce 2018 na devatenácti rostlinách.

A jaký v oblasti sklenobýlu bezlistého bude příští rok. Tak to určitě neví ani sama Matička příroda. Jedno je však srozumitelné. Přihlašte se včas a i vy můžete být při tom!


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Víte že... | 18. července 2018 v 13:40 | Reagovat

...veverka poletucha miluje lanýže? Sbírá je ve velkém a tím významně přispívá k jejich rozmnožování. Vyměšováním spory roznáší po lese, a tak jedna houba pokryje deset kilometrů čtverečních, na kterých jsou tisíce stromů. A pod nimi všude podhoubí těchto zajímavých hub.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama