Totes Gebirge 2/3 aneb to nebyla náhoda. To bylo neuvěřitelné.

9. července 2018 v 11:48 | Tento blog ve spolupráci s dalšími nadšenci, organizacemi, pořádá, nebo se zúčastňuje ročně desítek různorodých akcí. Není důvod proč by jste jejich účastníky nemohli být i vy. Za několik dnů jedeme do houbařského stanového tábora na Šumavu. |  Totes Gebirge
Bohužel, námi všemi milující šéf ing. Jindřich Šmiták prohlásil, že s organizováním zájezdů končí. Prý pro pokročilý věk. Když ho ale na vlastní oči vidíte jak po horách leze, skáče, jako kamzík, tak vás nemůže napadnout nic jiného než že nemá pravdu. Je ve všem výkonnější než kterýkoliv mladík. Teď je jen na nás abychom ho přesvědčili o opaku. Tak opět v příštím roce. Kam nás asi nohy zavedou?

Temnohlávek červený pravý (Nigritella rubra) - S lítostí jsme zjistili, že orchidejí moc nebylo. (Více v samostatných článcích). Asi jsme přijeli pozdě. Ale všude kam oko dohlédlo to kvetlo. Radost byla veliká. Vždyť nejsou jenom orchideje. Jsou i jiné botanické poklady. Dokonce si někteří vyfotografovali i kamzíky.

Za veškeré vysvětlování slova mistra nad mistry, botanika z Moravy: "Našel jsem několik květin, které znám z odborné litaratury, ale ještě nikdy jsem je na vlastní oči neviděl. Jsem nadšen. Zájezd, který organizoval s pověstnou dýmkou v ústech, ing. Jindřich Šmiták z Orchidea klubu Brno, se vydařil. Poděkování..."

Ne vše se ale vydařilo. I několik chybiček se vloudilo. Opět jednou nám nepřálo počasí. Zejména hned ze začátku z nebes neustále stříkala voda. Většina ale na nic nečekala, nasadila pláštěnky, roztáhla deštníky a vyrazila do kopců, k jezerům. Na druhý den většinu čekal výstup na Lawinstein, 1965 m, který vévodí této části hor. Na konci to dopadlo nejhůře. Při odjezdu, po několika málo kilometrech, nám zkolaboval autobus.


Zázemí nám dělal horský hotel, který v rukách českých podnikatelů. Je zejména zaveden na zimní lyžařskou turistiku. Všude kolem je nemálo vleku. Sjezdovky jsou určené nejen pro nejzdatnější mistry, lyžaře, ale i pro ty nejmenší, kteří na lyžích teprve začínají. Všude převládá čeština a vše k životu se dá nakoupit i v českých korunách. Káva např. kolem třiceti korun, plzeň padesát. Dohromady to znamená, že toto pohádkové místo je nejen Čechy velice oblíbené. Tak neváhejte a začněte si své pobyty rychle objednávat. Ale asi moc nepořídíte. Obsazeno je i několik roků dopředu. Milé je, že sportovní a turistické středisko je nedaleko českých hranic. Dá se to zvládnout za pět až sedm hodin.


Už slyším pana profesora jak říká, kde že jsou na fotografiích ty hory. Musím ho zklamat. Po celou dobu byl takový nečas, že velikáni byly neustále v mracích. Ta obrovská chata na kopečku nad jezerem byla našim zázemím. Ne vše lze ale pochválit. Při naší návštěvě chyběl kuchař a podle toho to také vypadalo. Segedínský guláš, vaří se česká jídla, byla kopička masa a zelí. Omáčky, sósu, se nedostávalo. Stejně dopadla i vepřová. Hodně a slušně upečené maso, i zelí chutnalo, ale nikde ani kapička omastku. A to už je na pováženou. Hory potřebují tučnou potravu. Lidé, až na několik jedinců, kdo to asi byl? cikán černý, cikán, plakali, kritizovali, ale nikdo se neozval. Kdo se ozval, tak dostal! Jo, kdo umí, ten umí. Ale i tak strava byla více než dobrá. Opět se vloudila chybička. V kuloárech se povídalo, že kuchyně omastek z vypečení masa, vylila. To jsou ale věci, co?!

Vidíte v těch očích, ve výrazu tváře, pohybu, to nadšení, radost z nalezení dalšího botanického pokladu? A vo tom to je a vo tom by to také mělo být...

2 nebo tři, jak je v titulku: Děj se odehrál v minulém roce, rovněž na začátku července. A jako na potvoru opět ta náhoda. Představitele jednotlivých rolí se letos opět čirou náhodou ve zdraví sešli. To byla sláva...

Říká se, že zmije dospělému a zdravému člověku neublíží. Není to pravda. V roce 2017 na stejnou horskou chatu přijela výprava několika botaniků, fotografů. Vydala se jako parta k vrcholům hor. Zpáteční cesta už tak veselá nebyla. Většina byla po dlouhé a obtížné štrapaci unavená, a tak se pospíchalo do zázemí chaty na jedno zlatavě napěněné. To by jeden nevěřil jak velká chuť je na pivo když už je nejhůře. Tak se stalo, že jeden brach zůstal více pozadu.

Jak se tak občas přidržoval skal, tak kouká, že mu na ruce visí zmije. A byl to neskutečný macek. Netrvalo dlouho a začalo mu být zle. Možná svojí roli sehrála i nadmořská výška. Cítil, že dál už neudělá ani krok. Začal odcházete na onen svět. A nikde nikdo. Už ve skautu, ale i v pionýru, na vojně, se do nás neustále mordovala informace, že nikdo nesmí přírodou se toulat sám. Doporučuje se pravidlo tří. Jeden ošetřuje, pomáhá a ten třetí běží pro pomoc. V době mobilu by se možná mohlo zavést i pravidlo dvou. Jenže jednou je prázdná baterie, podruhé není signál.

Z ničeho nic, jako anděl z nebes, se u něho zjevil mladý pohledný chlapec. Jak se později zjistilo zanícený botanik. Jenže náš ležící a sténající chlap mu nerozuměl. "Říkej si co chceš já ti stejně nerozumím." V ten okamžik mladík promluvil perefektní češtinou. A proč ne když byl ze severních Čech. Bez mrknutí oka přivolal záchranáře. Vrtulník přiletěl během několika minut. Piloti okoukli situaci, přistáli na louce v údolí a přidělali podvěs. Pak to šlo, jak se říká u dělostřelců, ráz na ráz.

Český amatérský botanik a fotograf, jeho snímky jsou úžasné, strávil pak dvanáct dnů v rakouské nemocnici. Lékaři z něj byli na mrtvici. Dělali co mohli, ale stejně se obávali, že příjde o ledviny. Tak zlé to po jednom uštknutí bylo!!! A on nebyl, tu chybu nikdy prosím neudělejte, připojištěný. Měl u sebe pouze průkazku zdravotní pojišťovny. Asi očekáváte, že následně zaplatil miliony. Nikdo neví jak se to stalo, ale následně od něj nikdo peníze nepožadoval. Vše to uřadování se vyřešilo rozumem.

Je to zákonité. Když se má něco podělat, tak se to také podělá! Už když se vyjíždělo z Brna, tak se nám ten autobus moc nepozdával. Stará karosa, která již na první pohled patřila do šrotu. Majitel měl velkou odvahu, že vozidlo vůbec poslal do zahraničí. Rakouská policie takové vraky na své území nepouští. Štěstí, že na hranicích již nepostává. Hned za Brnem, při nižších převodových stupních, jsme cítili jak bus poskakuje a celý se třese. Podle řidiče chybou byla bionafta, která zanášela filtr. Na konci cesty v horách jsme málem na chatu nevyjeli.

Přišel den návratu. Řidič autobus poctivě prohlédl, překontroloval. Jenže po horských zákrutách jsme po několika kilometrech zůstali stát. Bohudík se vehikl zastavil na parkovišti u benzinové pumpy uprostřed města. Opravovalo se, telefonovalo se a stále nebylo jisté co s námi bude. Bylo to na mrtvici, nebylo to vůbec příjemné. Vždyť máme kapitalismus a mnozí museli hned brzy ráno ke svým soustruhům. Velká skupina to vyřešila tím, že dál do republiky pokračovala na své nemalé náklady vlakem. Vrátí jim někdo ty peníze? Uvidíme a zde napíšeme.

Ostatní se toulali městem. Já se zrovna vrátil. Sedím u zadku autobusu na zídce a stále si říkám: "Buď v klidu, v pohodě. Vždyť jsi úspěšný mladý a pohledný důchodce před rakví, tak proč si takovou banalitou znepříjemňovat život, že?! Když bude nejhůř, tak hodíš usárnu, jak za dobrých starých časů, na hrb a stopem popojedeš zase o kousek dál. Bude to úžasné."

Otáčím hlavou a vidím, že za zadkem naší karosy zastavuje ten nejmodernější a nejkrásnější autobus. Vystupuje řidič a rovnou kráčí k mé maličkosti. "Václave, koukám, že jsi jim zase zlikvidoval jedno vozidlo. Ty jsi fakt nepoučitelný! Že už se na to nevysereš! Když neumíš jezdit, navíc nevidíš ani neslyšíš, tak se do toho stále neser!" A on to soused z mé rodné vísky! Co k tomu dodat.

Několik nás od Prahy nasedá a uháníme k domovu. A ti početní od Brna, z Moravy, tam možná stojí dodnes. A pohádky je konec...

Poznámka: Rostliny, orchideje, houby, a tak vůbec, budou zde na burle.blog.cz v samostatných článcích.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Výstava Houby Šumavy.... | 9. července 2018 v 12:10 | Reagovat

...je nyní v muzeu v Netolicích. Jedná se o velkoformátové fotografie hub, které jsou převážně v přírodě vzácné. Potrvá až do října.

2 Mezek | 10. července 2018 v 11:01 | Reagovat

Vlož Václave ještě společnou fotografii. Ať si vás můžeme prohlédnout.

3 M & J | 10. července 2018 v 12:14 | Reagovat

Tak to jste pekne dojeli nakonec. Zdravime od more!!!

4 Václav Burle | 10. července 2018 v 15:44 | Reagovat

A jak jste to zvládli vy do Brna a i vy vlakem? My tím krásným autobusem do Prahy naprosto v pohodě. Kluci vystoupili v Chuchli na nádraží a za chvilku jeli vlakem na hlavní pražské nádraží.

5 Majka | 10. července 2018 v 19:22 | Reagovat

Vidím Václave, že jsi stále fešák.

6 Václav | 10. července 2018 v 21:54 | Reagovat

[5]: To jistě ano. Ale býval jsem trochu hubenější. Když jsem šel v roce 1963 na vojnu, tak jsem dokonce v papírech měl napsáno, že jsem podvyživený. Jo jak já byl tenkrát vyskákaný, vyběhaný.

7 Autobusová anabáze skončila | 16. července 2018 v 10:57 | Reagovat

[4]:Brňáci čekali na náhradní autobus v Rakousku. Ten přijel kolem dvacáté hodiny. Řidič přivezl náhradní díl, a tak se podařilo s velkým zpožděním vyrazit směr Brno. I to se stává. Jenže nikdo v tento okamžik neví jaká je pravděpodobnost, že v příštím roce se opět nějaká výprava uskuteční. Jeli by jste?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama