Voskovka krvavá - Hygrocybe miniata (Fr.) P. Kumm. - lúčnica krvavá

15. srpna 2018 v 21:48 | Jiří Patočka |  HOUBY
Voskovky (Hygrocybe) jsou krásné a živě zbarvené lupenaté houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae), řád pečárkotvaré (Agaricales) (Arnolds, 1986). U žlutých, oranžových, červených a zelených druhů ale bývá barva dosti variabilní, zatímco relativně stabilní je u bílých, bělavých, krémových, hnědých a fialových voskovek. Voskovky jsou poplatné svému rodovému jménu. Mají voskovitou konzistenci, jsou křehké a snadno se lámou. Mají rády vlhko a stín. Jsou-li vystaveny přímému slunci, nemají dlouhou životnost. Rostou v trávě nebo mechu a mají rády kyselou půdu. Rod Hygrocybe je velmi početný (jen v ČR jich roste kolem 30 druhů) a stále jsou objevovány druhy nové (Cantrell a Lodge, 2004; Cardoso, 2017). Zahrnuje druhy s více či méně slizkými klobouky, tlustými voskovitými lupeny a rovněž slizkými třeni. Jedná se většinou o nejedlé druhy hub rostoucích na nehnojených a obdělávaných loukách. Z našich voskovek je to např. voskovka krvavá (H. miniata), šarlatová (H. coccinea), stálá (H. acutoconica), černající (H. nigrescens), nebo kluzkonohá (H. glutinipes).

Nápadným zástupcem voskovek v ČR je voskovka krvavá (Hygrocybe miniata (Fr.) P. Kumm. 1871, syn. Hygrophorus miniatus, Hygrophorus strangulatus, Hygrocybe moseri, Hygrocybe miniata var. mollis), rostoucí od září do listopadu na trávnících a loukách nebo prosvětlených travnatých lesích, vřesovištích a travnatých okrajích cest. Plodnice mají klobouk šarlatově červené barvy, u okraje často nažloutlý, o průměru 5 - 50 mm. Jeho tvar je polokulovitý až plochý, suchý, jemně šupinkatý a u středu až plstnatý. Lupeny jsou široce připojené, někdy zoubkem sbíhavé, žlutavé se světlejším ostřím. Třeň je válcovitý, někdy bočně stlačený, suchý, stejně zabarvený jako klobouk. Houba je nejedlá (Holec et al., 2012).

Přestože voskovky rostou v hojné míře téměř po celém světě, bylo dosud jen málo publikováno o jejich biologii a ekologii. Jistě je to způsobeno především tím, že nejsou jedlé. Jsou však i jiné důvody. Nemohou být kultivovány na laboratorních půdách a správné podmínky pro vyklíčení spór musí být u většiny druhů teprve stanoveny. Přesto výsledky laboratorního i terénního výzkumu přináší zajímavé závěry (Griffith et al., 2002). Výzkumy začínají poskytovat přehled o úloze, kterou tyto organismy hrají na pastvinách a proč jsou tak negativně ovlivněny mnoha zemědělskými postupy. Současné terénní experimenty na různých místech světa také umožňují prověřit ekologii voskovek a dát ji do souvislosti s paralelními studiemi jiných zástupců půdní bioty (Öster, 2008; Adeniyi et al., 2018).

Literatura

Adeniyi M, Odeyemi Y, Odeyemi O. Ecology, diversity and seasonal distribution of wild mushrooms in a Nigerian tropical forest reserve. Biodiversitas J Biol Diversity, 2018; 19(1): 285-295.

Arnolds E. Notes on Hygrophoraceae-VIII. Taxonomic and nomenclatural notes on some taxa of Hygrocybe. Persoonia-Molecular Phylogeny and Evolution of Fungi, 1986; 13(2): 137-160.

Cantrell SA, Lodge DJ. Hygrophoraceae (Agaricales) of the Greater Antilles: Hygrocybe subgenus Pseudohygrocybe sections Coccineae and Neohygrocybe. Mycol Res. 2004; 108(Pt 11): 1301-1314.

Cardoso JS. Hygrocybe sensu lato (Agaricales, Hygrophoraceae) na Mata Atlântica brasileira. Florianópolis, 2017; 78 s.

Griffith GW, Easton GL, Jones AW. Ecology and diversity of waxcap (Hygrocybe spp.) fungi. Bot J Scotland, 2002; 54(1): 7-22.

Holec J, Bielich A, Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha,2012, s. 624.

Öster M. Low congruence between the diversity of Waxcap (Hygrocybe spp.) fungi and vascular plants in semi-natural grasslands. Basic Applied Ecology, 2008; 9(5): 514-522.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama