K NĚKTERÝM LIDOVÝM NÁZVŮM HUB

8. října 2018 v 22:11 | - rp - |  HOUBY
Čas od času se v některém časopise či jiném periodiku objeví příspěvek, zabývající se lidovými názvy hub. Autoři těchto textů to nemají snadné. Jsou si vědomi, že i při nejlepší snaze nemůže být výčet názvů úplný. Problematické bývá i objasnění některých nářečových či archaických názvů. Tak např. B. Šebek, autor Slovníku lidových názvů hub, uvádí pro bedlu červenající názvy z Chodska: biskup, biskupská čepice, droužka a polnička. První dva názvy jsou odvozeny podle tvaru biskupské čepice, název polnička je zavádějící a význam podstatného jména "droužka" nenajdeme ani na internetu.

Zaznamenal je však F. Trávníček v Slovníku jazyka českého z roku 1952. Droužka znamená nářečově družička a výraz opakovaně použil rodák z Klenčí pod Čerchovem J. Š. Baar v románu Jan Cimbura. Větší problém představuje výraz "kochlička" pro jedno z lidových pojmenování bedly vysoké. Slováci v šarišském nářečí používají slovo kochlík pro květináč, ale s dotazem na význam slova "kochlička" jsem neuspěl ani na Jazykovědném ústavu Ľudovíta Štúra v Bratislavě. Dalo by se očekávat, že oblíbené jedlé houby budou mít lidových názvů víc než nejedlé. Omyl. Tak třeba hadovka smrdutá jich má v Šebkově slovníku uvedeno 17! Baziliščím vejcem počínaje a zděchlokem konče. První název je podle tvaru mladé plodnice a druhý podle zápachu plodnice dospělé.

A ostatní houby? Hřib strakoš (Suilleus variegatus) má celkem 22 lidových názvů. Podivné je hned první pojmenování z Českobudějovicka. "bezpráce" (názvy jsou v Šebkově spisku řazeny alfabeticky). Na Brněnsku a Tišnovsku mu říkají verunka, a v okolí Hodonína zaječí hříbek. Početné jsou lidové názvy pro různé druhu klouzků, včetně klouzku vejmutového, tvořícího mykorhizu z borovicí vejmutovkou, která se u nás vysazuje od roku 1705. V Podkrkonoší mu říkají bílý klouzek, v lázních Bělohrad hřibáček, na Semilsku sněžný klouzek a v okolí Chrudimi vejmutovkáč.

Víte, co je smuteční houba? Jde o lidový název lakovky ametystové (Laccaria amethystina) z Domažlicka. Fialový ornát si obléká kněz např. při udělování svátosti posledního pomazání. Velký zájem vzbuzovala určitě plešivka dlabaná (Calvatia utriformis). Šebkův slovník uvádí pro plešivku 42 lidových názvů od babího pupku po zaječí vejce. Tak vysoký počet názvů je v kontrastu s názvy pro pýchavku obrovskou: pouze čertův tabák a prašivec ze Svitavska a vatovec z Brněnska. Otázkou je, proč v případě naší nejjedovatější houby, muchomůrky zelené (Amanita phalloides) uvádí Šebek pouze jeden zavádějící lidový název, a to muchomůrka jízlivá, což je oficiální název pro zcela jiný, i když rovněž smrtelně jedovatý druh Amanita virosa. Na závěr jsem vybral z mého pohledu jeden nejpodivnější a jeden nejhezčí lidový název: sluky svraskalé (Cortinarius caperatus) znají na Českobudějovicku jako "puk-muky" a křemenáčům (Leccinum) říkají na Domažlicku "výpravčí".

Literatura

Šebek S.: Slovník lidových názvů hub. Oblastní muzeum Poděbrady, Poděbrady 1968.

Trávníček F.: Slovník jazyka českého, Praha 1952

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama