Nejvíce se Země otepluje v oblasti Arktidy: už víme proč?

11. října 2018 v 13:37 | Jiří Patočka, Milada Veselská |  HOUBY
O tom, že se Země otepluje už nepanují téměř žádné pochybnosti. Vědci pozorují v několika posledních desetiletích trvalý nárůst teploty pevniny, vzduchu i oceánů. Globální oteplování už zdaleka nedělá vrásky jen klimatologům, ale stále častěji se jim zabývají také ekologové, ekonomové a v neposlední řadě i politici. Země se pomalu ale jistě otepluje a nejvíce ze všech oblastí Země se otepluje Arktida. Nikdo ale přesně neví, co je toho příčinou.

Část vědců vidí v globálním oteplování přirozený proces, jimž v současnosti Země prochází a lidská činnost na něj nemá buď žádný nebo jen minimální vliv. Příčinou může být např. změna sluneční aktivity nebo drobné odchylky v orientaci zemské osy. Část vědců vidí za příčinu globálního oteplování zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Kdo z nich má pravdu, není definitivně rozhodnuto. Jsou přijímány různé mezinárodní smlouvy, které mají za úkol snížit koncentraci skleníkových plynů v atmosféře a oteplování tak zpomalit.

Mezi příčinami oteplování se objevují různé teorie a jednou z nich je i ta, že v Arktidě, která se otepluje nejrychleji, roste stále více rostlin a jejich výška jejich porostu se stále zvyšuje. Mezinárodní vědecká skupina, která prováděla po dobu 30 let výzkum věnovaný růstu rostlin v nehostinném prostředí Arktidy zveřejnila nedávné své poznatky v odborném časopise Nature. Měření se provádělo na Aljašce, v Kanadě, na Islandu, ve Skandinávii a v Rusku a na výzkumu se podílelo 180 vědců. Ti porovnávali údaje ze 60 tisíc pozorovacích stanovišť v Arktidě, Alpách a Skalistých horách. Na dálném severu, podobně jako ve vysokých polohách Alp, se rostlinám moc nedaří. Vegetační období je zde krátké, což je nepříznivé pro růst stromů. V tundře proto přežívají jen malé druhy rostlin držící se při zemi.

Jedním z hlavních výsledků výzkumu je zjištění, že arktická flora, která běžně dorůstá do výšky jen několika centimetrů, svou výšku stále zvyšuje a objevují se v ní druhy, které dříve v arktických oblastech nikdy nerostly. Takovým druhem je například tomka vonná (Anthoxanthum odoratum). Rostliny, které tam až dosud rostly, moc snadno svůj vzrůst nemění. Pronikají tam však stále častěji druhy, které se v této oblasti nikdy ve velkém množství nevyskytovaly. Bude-li tento růst pokračovat, a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jej něco brzdilo, může se vzrůst arktické flóry do konce století zdvojnásobit.

Na první pohled to vypadá jako nevýznamný detail, ale může to ovlivnit celý ekosystém. Vyšší rostliny kolem sebe zachytí více sněhu, který odizoluje zemi od velmi chladného arktického vzduchu a zabrání jejímu hlubokému promrznutí. Půda pak v létě snadněji roztaje a do atmosféry se uvolní více oxidu uhličitého, což přispěje k dalšímu oteplení. Díky rostlinám, které svou nadzemní část udrží nad sněhem, bude povrch tmavší a ekosystém tak zachytí více slunečního tepla. Ovšem nejedná se jen o uvolňování oxidu uhličitého, ale i dalších skleníkových plynů a zejména methanu. Methan je extrémně silný skleníkový plyn, na rozdíl od CO2 je asi 30 krát účinnější v zadržování tepla. Podle prognóz je ho na severní polokouli obrovské množství a rychlý únik by znamenal vážné poškození klimatu. Ekologové vnímají permafrost (trvale zmrzlou půdu) jako velkou mrazničku, ve které jsou tisíce letzakonzervované odumřelé rostliny, které se kvůli mrazu nerozložily. V důsledku oteplování Arktidy se proces rozkladu nastartoval, a proto do atmosféry skleníkové plyny unikají. Vědci ale zjistili, že skleníkové plyny nejsou to jediné, co se z permafrostu uvolňuje. Zmrzlá půda a ledovce v arktických oblastech obsahují totiž i kyseliny (např. kyselinu sírovou). Kyseliny jsou ukryty v minerálech, které se uvolňují táním a ty se vlivem chemie prostředí rozpadají a způsobují nemalou erozi a narušují podloží.

V arktické oblasti však probíhají i další, dosud neznámé změny, které by mohly oteplování Arktidy urychlit. Když mořský led taje, slunce se od něho neodráží a místo toho ohřívá vodu a silné arktické větry ji přesouvají na sever, kde se dostává hluboko pod studené povrchové vody. Tam je prozatím "uvězněna" a vytváří v takzvané Kanadské pánvi, asi 50 metrů pod hladinou Severního ledového oceánu, podmořské jezero teplé vody. Vědci varují, že se může přesunout k povrchu, což by mělo značný dopad na tání ledu a oteplování Země by se mohlo dramaticky zvýšit, stejně jako hladina oceánů.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jf | 12. října 2018 v 18:32 | Reagovat

A zkusil někdo zjistit, kolik tun CO2 denně vychrlí do vyšších vrstev atmosféry letadla a co se tam s tím skleníkovým plynem děje?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama