POVĚRY O ČERNÉM BEZU

1. prosince 2018 v 21:15 | Radoslav Patočka |  Radoslav Patočka
Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes;" a v světnici slívala děvčata olovo a vosk, a spouštěla svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Tak zaznamenala jednu z nejznámějších pověr o černém bezu Božena Němcová v Babičce. Třesení bezovým keřem bylo mezi lidem všeobecně známé, u dívek oblíbené a každoročně na Štědrý večer praktikované. Třesení mělo vlastně ráz pověrečného věštění a rozšířené bylo ve vesnickém prostředí. Když se na Štědrý večer setmělo, šly k nejbližšímu bezovému keři, třásly jím a odříkávaly výše uvedenou větu. Zpravidla následně odněkud zaštěkal pes. Děvčata se snažila posoudit, z které strany se štěkání ozývalo, jak bylo hlasité a jak dlouho trvalo. Podle toho dívky usuzovaly, odkud nastávající přijde, jak moc ji bude mít rád a zda láska vydrží až za hrob (v případě, že pes štěkal dlouho). V případě, že pes vyl, mohla dotyčná čekat spíš nemoc než veselku. Naprostý chaos nastal, když se rozštěkali psi v celé vsi. Pověra se zalíbila malíři Josefu Mathauserovi (1846 - 1917), rodákovi ze Staňkova na Domažlicku do té míry, že ji ztvárnil na jednom ze svých obrazů.


Bez černý (Sambucus nigra) byl vždy považován za velmi užitečnou a téměř kouzelnou dřevinu. Ponechme stranou využití květenství či plodů v léčitelství a zůstaňme u pověr. Jedna z Hlinecka tvrdí, že ten, kdo usne ve stínu bezového keře, posílí si zdraví nebo dokonce omládne. Nabízí se srovnání s tisem červeným (Taxus baccata), kdy pobývat, nebo usnout v jeho stínu bylo krajně nebezpečné a končilo prý pomatením či dokonce smrtí. Na Chodsku udělal otec před narozením potomka z bezového dřeva malý křížek a ten vložil dítěti pod polštářek. Mělo mu to zajistit klidný spánek, zdraví a spokojenost po celý život. Na Poličsku se dávala ze stejného důvodu dětem pod polštář usušená bezinka. Několik pověr se vztahuje k svatbě. Novomanželé měli mít při veselce na stole malou bezovou snítku, poté si ji vzít domů a pečlivě schovat. Určitě pak zůstali spolu dlouhá léta šťastní. Na Slovensku v oblasti kolem Zvolena musela nevěsta mít ve svatební kytici bezovou větvičku (i suchou). Pokud by tak neučinila, manželství by šťastné nebylo. V jiných pověrách je zdůrazněna údajná ochranná moc bezu. Pokud bezový keř u chalupy nerostl, bylo třeba ho neprodleně zasázet. Jinak by do stavení uhodil blesk. Na Břeclavsku věřili, že bezový keř ochrání před nemocemi všechny osoby v domě. Další pověry jsou dokladem, že bez černý kdysi doprovázel člověka doslova od kolébky až do hrobu. Bezovou holí se "brala" míra na rakev a všeobecně se věřilo, že křížek zhotovený z bezového dřeva a vložený do rakve zajistí zesnulému věčný pokoj. V Banské Bystrici nevkládali křížek do rakve, ale větším bezovým křížem označili hrob.

V předvánočním čase raději zůstaňme u zmíněného třesení a představme si situaci, kdy se v štěkotu psů děvčata nebyla schopna orientovat odkud ženich dorazí a proto šla raději zkoušet, kam budou směřovat plovoucí ořechové skořápky se svíčkami nebo lít olovo.


 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vene | 1. prosince 2018 v 21:18 | Reagovat

Bez to jsou ale také květy, plody. Nebyl to jeden z hlavních důvodů proč lidé u chalup tu dřevinu měli? Vždyť se vědělo, že květy ať čerstvé nebo usušené jsou lékem, ale také chutnou potravou, kosmatice. A houbaři na bezu hledají Jidášova ucha. Ty pak zajímavě křupají v jídle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama