Vánoce přicházejí a maminy přemýšlí jaký bude štědrovečerní stůl

2. prosince 2018 v 19:21 | Houbaři, rybáři a samopěstitelé všeho možného mají alespoň malý předpoklad, že budou mít nejen zdravou, ale i chutnou stravu |  RECEPTY
Gastronomie je plná ksindlu
jako tato společnost...
Zdeněk Pohlreich

A PROČ NEDAT NA VÁNOČNÍ STŮL I HOUBY?

Jsou ještě dnes bohudík domácnosti, ve kterých se od nepaměti, od těch dávných časů, dodržují tradice. Z rodiny na rodinu, od babiček, přes jejich dcery, vnučky, se tak nemůže stát, že by do vánočního kuby přišlo něco jiného než stroček trubkovitý. Trumpeta smrti, jak jí říkají Němci, Bavoři. Problémem bohužel je, kde ho vzít a nekrást? Nekrást? Ani to již nepříchází do úvahy. Bývávali ho plné lesy. Kam se houbař podíval všude bylo černo. Kam se poděl? Tak na to určitě nikdo nezná odpověď. Pravdou ale je - můžete se podrobnosti dočíst zde - že se značně začal objevovat, tak jako i jiné vzácné houby, v roce 2010. V následných letech ty překrásné a vzácné houby opět se začaly vytrácet. A tak to trvá dodnes.

Houby, v těch dávných časech, byly důležitou součástí stravy. Byly levné, rostly všude kolem lidských sídlišť, nebylo nutné jim věnovat jakoukoliv péči, myšleno v podobě pěstování zemědělských plodin, chovu zvířectva. Maso chudých bylo přímo z nebes darem od Boha. Ale mnohdy, viděno dnešnímo očima, se to týkalo i nejkvalitnějších ryb. Hub byly plné lesy, hvozdy, a řekou táhl v obrovském množství losos. S nepatrnou nadsázkou se říkalo, že po hřbetech ryb se dala přejít nejen Vltava v Praze. O uhořích ani nemluvě.

Kdo dnes ještě ví, že ve středověku, ale i později, tedy v dobách, kdy panímáma vařila pro všechnu čeleď, pacholky, děvečky, kočí, dokonce docházelo, psáno v uvozovkách, ke stávkám. Lid odmítal neustále si plnit břucha houbama, rybama. Co dnes bychom za to dali, kdyby Matička příroda nám opět ve velkém nabízela tyto neuvěřitelné dary. Bohužel i v této souvislosti nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky.

Panímámy se svou kuchařskou družinou byly nuceny vymýšlet neustále nové recepty, pojetí stravy. Dnes bychom řekli - co takhle dát si špenát. Bohužel vánoční tradice štědrovečeního stolu, kdy nesměla na vyzdobeném stole chybět ryba na houbách, s houbama, se dodržuje v málo rodinách, domácnostech. Do nich patří pouze rodinná společenství, kde je rybář současně houbařem. Je to tak i u vás? Tak nám prosím napište do komentářů pod tento článek. Děkujeme. A můžete připsat něco zajímavého i o stročku trubkovitém, stročkovci kyjovitém.

Tenkrát, v těch mnohými z nás již zapomenutých dávných časech, byly lesy plné i stročkovce kyjovitého. Houba je to krásná, občas i pro objektiv fotogenická, pevná, tvrdá, a proto nečervivá, roste v obrovských srostlicích, a také až nevěřícně chutná. Po pravdě ta zvláštní chuť po oříšcích, podobná je usušená hlíva ústřičná na jaře na stromech, mnohým nesedí. Problematická je rovněž její sladkost. Protože nečervivá, pevná, tak se výborně suší. A to platí i pro stročka trubkovitého. Pravděpodobně to byl důvod, proč obě tyto úžasné houby byly tak na vánoce kuchařkami vyhledávány. Losos na stročkovci kyjovitém? Nedali by jste si? Kde ale ho vzít a kde vzít přírodního lososa. Ten z klecí, plný antibiotik a všeho možného dalšího svinstva by asi nebylo to pravé ořechové. A tak se zadními vrátky dostáváme k našim rybničním pokladům.

Nejen v Čechách, ale i na Moravě, ve Slezsku, se vždy pytlačilo. Rybníkářství, viděno dějinami člověka, není zrovna z dávných dob, tak jako i samotný kapr. Na stolech našich prapředků - víte, že jsem já Václav u Prahy, na soutoku Vltavy a Mže, nechal postavit ohromnou kamennou stélu?, která na zapomenutém praslovanském hřbitově. To jen tak na okraj! - ale ryba nikdy společně s houbama nechyběla. A to je pro nás velká výzva. Tak si jako vzpomínku na svě prapraprapředky tu rybu s houbama na štědrovečení stůl dejme a zavzpomínejme na jejich těžký úděl. Uvědomuje si vůbec dnes někdo, že lidé se nikdy neměli tak dobře jako v současné době? V této souvislosti se nabízí myšlenka, jestli si toho umíme vůbec vážit.

Bohužel ta dávná ryba, viděno historicky, už není ta současná. Dříve lid měl všude kolem sebe biopotravu. Možná více zamořenou cizopasníky, mikropříšerkami. Dnes my i ty ryby ve velkém chováme. Dříve si ta vodní musela potravu najít, proto bylo maso chutné. Dnes se ve velkém přikrmuje bůh ví čím vším, rybníky jsou rybami přeplněné, a tak si těžko nacházejí přírodní potravu. A všechna ta negativa se projevují následně v chutí. Ta není nic moc. Jedno řešení by tady ale bylo. Používejme i v souvislosti s rybou více hub a to na nepřeberném množství receptů. Jaký je váš nejoblíbenější? Pěkné vánoce a hodně dárků vám přeje já, Václav.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je stroček trubkovitý součástí vašeho vánočního stolu?

ANO 60.5% (26)
NE 39.5% (17)

Komentáře

1 Václav Burle | 4. prosince 2018 v 12:21 | Reagovat

Vánoce, tak to je rovněž penízovka sametonohá a ucho Jidášovo. Obě houby najdete v příslušných rubrikách zde na blogu.

2 Václav | 4. prosince 2018 v 12:58 | Reagovat

Příští rok opět, tak jako každý rok, vyrážíme na houby a byliny, orchideje, do Alp. Letos jihozápadní Rakousko. Navštívíme i tu slavnou přírodní botanickou zahradu ve výšce kolem 3000 metrů nad mořem. S velkou pravděpodobností to nebude v roce 2019 pouze jedna výprava. A zúčastnit se můžete i vy do naplnění autobusu. Řídím, jako vždy, já!!!

3 A proč trubkovitý není součástí vašich vánočních svátků? | 4. prosince 2018 v 21:37 | Reagovat

Pište prosím zde do komentářů. A naopak napište proč na vašem novoročním stole nechybí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama