Prašivky nejsou prášivky

23. ledna 2019 v 20:47 | Radoslav Patočka |  Radoslav Patočka
Pro houbaře, kteří sbírají výhradně "praváky" a případně pár jiných oblíbených druhů, jsou všechny ostatní houby "žabiny" nebo "prašivky". V mykologickém systému rod žabina ani prašivka neexistuje, ale rod prášivka (Bovista) ano. Jde o břichatkovité houby z podkmene stopkovýtrusných (Basidiomycotina). V České republice jich roste 8 druhů, všechny mají kulovité plodnice připomínající pýchavky, jsou jedlé a jako u všech hub najdeme mezi nimi druhy zcela běžné i vzácné. (Mykologové snad prominou, že se zdržím morfologických termínů, jako jsou gleba, teřich, exoperidie či endoperidie. Jejich používání by zvýšilo odbornou úroveň textu, ovšem na úkor srozumitelnosti i čtivosti).

Prášivka šedivá (Bovista plumbea) se hojně vyskytuje jednotlivě i ve skupinách na sušších loukách a pastvinách, často při okrajích přes louky vedoucích cest. Plodnice jsou kulovité, v mládí bílé a mají průměr 10 - 40 mm. U starších plodnic se vnější vrstvička začne odlupovat a pod ní je vidět druhá, šedavě modrá vrstva. Ta po určité době na vrcholu plodnice praskne a malým otvorem se do okolí dostávají výtrusy. Fruktifikuje od časného léta do listopadu. Prášivka šedivá roste i ve městech. Například V Brně je běžná při okrajích zástavby městských částí Medlánky a Řečkovice. Podobnou ekologií se vyznačuje prášivka černající (Bovista nigrescens). Její plodnice dosahují průměru rovněž 40 mm, jsou však mírně zploštělé. Místy je hojná, někde však zcela chybí. Vzácnější je drobnější prášivka maličká (Bovista pusilla). Vyhledává sušší trávníky, někdy se objeví v lesostepích (jv. svahy Květnice u Tišnova). Zcela jiné ekologické nároky má prášivka polní (Bovista graveolens). Jak napovídá druhový název nejčastěji se objevuje v polních kulturách. Rozlišovacím znakem je matné, šedohnědé zbarvení vnitřní okrovky. Prášivka polní se vyskytuje pouze roztroušeně a místy vůbec. Dříve jsem ji nacházel běžně v brambořištích, v posledních letech ustupuje. Velmi vzácná je prášivka bažinná (Bovista paludosa). Jejím biotopem jsou slatiniště. Jak těchto biotopů ubývá, ubývá i prášivky bažinné. Proto je zařazena v Červeném seznamu makromycetů České republiky jako ohrožený druh. Údaje o prášivce uherské, plstnaté a hnědé (posledně uvedená byla popsána z hadcové stepi u Mohelna) se v literatuře dost liší a proto se jimi ve svém příspěvku nezabývám.

Určování prášivek je obtížné, a bez mikroskopování se neobejde. I tak je někdy třeba determinaci konzultovat s odborníkem na tento rod. Nám postačí, když odlišíme prášivky od pýchavek. Podstatným znakem je, že prášivky nikdy nemají na povrchu ostny, kdežto pýchavky v naprosté většině ano.

Literatura

Šmarda F. (1951): Československé druhy prášivek -Bovista Pers. Česká Mykologie 5(3-5): 60-69.

Dvořák R. (1930): Zimní houby hadcové stepi u Mohelna. Vlastním nákladem.
Pilát A.:Houby Československa ve svém životním prostředí. Academia, Praha 1969

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Růžička | 23. ledna 2019 v 22:28 | Reagovat

Dík, vůbec jsem netušila, že takové houby existují. Jenom je škoda, že se těžko dají rozeznávat. Ale zkusím je najít. Ještě jednou pane Radoslave dík.

2 Micko | 24. ledna 2019 v 0:14 | Reagovat

Přidávám se a chválím. Zajímavé povídání.

3 jf | 24. ledna 2019 v 11:05 | Reagovat

Takže oboje jsou jedlé. Když je to hladké, je to prášivka, když to má povrch strupatý, je to pýchavka. Hlavně, že se z toho dá udělat dobrůtka. A co Vatovec? Je to pýchavka, nebo prášivka? Povrch má hladký.

4 Radoslav | 24. ledna 2019 v 12:43 | Reagovat

Vatovec, neboli pýchavka obrovská -Langermannia gigantea (Batsch: Pers.) Rostkovius, 1839: Drobné ostny mají pouze menší plodničky. Ty velké, třeba jako míč, mají povrch hladký. Zkuste obrázky Google, tam je to hezky vidět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama